načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Moderní psychologie pro právníky -- Domácí násilí, stalking, predikce násilí - Ludmila Čírtková

Moderní psychologie pro právníky -- Domácí násilí, stalking, predikce násilí

Elektronická kniha: Moderní psychologie pro právníky
Autor: Ludmila Čírtková
Podnázev: Domácí násilí, stalking, predikce násilí

První část nabízí pohled na současné znalosti forenzní psychologie o domácím násilí. Druhá se věnuje problematice stalkingu a účinné ochraně jeho obětí. Závěrečná zkoumá ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  220
+
-
7,3
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 150
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Kriminalistika
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2008
ISBN: 978-80-247-2207-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

První část nabízí pohled na současné znalosti forenzní psychologie o domácím násilí. Druhá se věnuje problematice stalkingu a účinné ochraně jeho obětí. Závěrečná zkoumá fenomén mnohočetného vraždění. Tři skupiny sociálněpatologických jevů z hlediska forenzní psychologie. Vybrané tematické okruhy, které jsou centrem zájmu současné forenzní (právní) psychologie - domácí násilí, stalking (nebezpečné pronásledování) a masové vraždy.

Popis nakladatele

Pro současnou forenzní psychologii je charakteristický deliktově specifický přístup. Místo obecných, univerzálních výpovědí o pachatelích, zločinech a jejich obětech se již několik let prosazuje studium a výzkum konkrétních okruhů kriminality. A právě proto se doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., zaměřila ve své nové knize mimo jiné i na nové poznatky a otevřené otázky kolem domácího násilí a stalkingu (nebezpečného pronásledování). Všímá si mnohočetných vrahů či týrání zvířat, přináší současné názory forenzní psychologie k těmto jevům a podává jejich psychologickou interpretaci. Věnuje se zejména vybraným skupinám sociálněpatologických jevů nebo deliktů. ([domácí násilí, stalking, predikce násilí])

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ludmila Čírtková - další tituly autora:
Zákon o obětech trestných činů -- Komentář Zákon o obětech trestných činů
 
K elektronické knize "Moderní psychologie pro právníky -- Domácí násilí, stalking, predikce násilí" doporučujeme také:
 (e-book)
Agrese, násilí a psychologie moci (2.vydání) Agrese, násilí a psychologie moci (2.vydání)
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc.

MODERNÍ PSYCHOLOGIE PRO PRÁVNÍKY

Domácí násilí, stalking, predikce násilí

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3381. publikaci

Odpovědné redaktorka Helena Bendová

Sazba a zlom Radek Vokál

Počet 160

Vydání 1., 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2008

Obrázek na obálce Š doc. MUDr. Pavel áček, Ph.D.

ISBN 978-80-247-2207-8

verze 4;Tuesday, 22nd July, 2008, MV


OBSAH

ÚVOD .........................................7

1. DOMÁCÍ NÁSILÍ ...................................9

1.1 Jevové formy (vzorce) domácího násilí .....................9

1.1.1 Epizodavminulosti ..........................12

1.1.2 Psychické týrání ............................12

1.1.3 Krátkáhistorienásilí ..........................12

1.1.4 Partnerský terorismus .........................13

1.1.5 Intimní terorismus ...........................13

1.1.6 Situační či obyčejné párové násilí ...................13

1.1.7 Posuzování a zajitění bezpečí pro ohroenou osobu .........17

1.1.8 Dostupnost poradenství (odstup/distanc od poradenských slueb) . . 18 1.2 Psychické týrání partnera ............................20

1.2.1 Fenomenologie a četnost jevu .....................20

1.2.2 Problémy s vymezením psychického týrání partnera .........23

1.2.3 Problémy s řeením psychického týrání partnera ...........24

1.3 Syndrom týrané eny ..............................26

1.4 Právní (forenzní) význam a posuzování syndromu týrané eny ........31

1.5 Klasifikace násilných partnerů (pachatelé domácího násilí) ..........36

1.6 Příčiny domácího násilí .............................40

1.7 Děti a domácí násilí ...............................42

1.7.1 Varieta dětských zkueností s domácím násilím ............43

1.7.2 Zvlátě traumatizující situace domácího násilí z pohledu dětí .....44

1.7.3 Jak podpořit právo (násilných) otců na styk s dětmi ..........46

1.8 Domácí násilí a pronásledování (ex-partner stalking) ............47

1.8.1 Zvlátnosti pronásledování, které je pokračováním domácího násilí . 48

2. STALKING ......................................53

2.1 Cojestalking ..................................53

2.1.1 Falené mýty o pronásledování .....................57

2.2 Druhystalkingu .................................60

2.2.1 Typické způsoby chování pronásledovatele ..............60

2.3 Pronásledování celebrit .............................67

2.3.1 Kdo pronásleduje prominenty? .....................68

2.3.2 Typy pronásledování ..........................70

2.4 Pachatelé stalkingu ...............................71

2.4.1 Typ 1: pronásledování ex-partnerem ..................73

2.4.2 Typ 2: pronásledování umanutým (poblázněným) obdivovatelem . . 74

2.4.3 Typ 3: fixovaný pronásledovatel s psychickými poruchami ......75

2.4.4 Typ 4: sadistický pronásledovatel ...................75

2.4.5 Teorie vazby (připoutání, attachment) ................79

2.4.6 Psychoanalytická teorie ........................80

2.4.7 Psychodynamická teorie ........................81

2.5 Oběti stalkingu .................................82

2.6 Přístupy k řeení stalkingu ...........................89

2.6.1 Řeení případů pronásledování v praxi .................89

2.6.2 Efektivita trestněprávních opatření ...................91

2.6.3 Efektivita zákazů přiblíení a kontaktů ................91

2.6.4 Efektivita policejní intervence .....................92

2.6.5 Projekt krajského ředitelství ve městě Unna ..............93

2.6.6 Krizový intervenční tým pro stalking a domácí násilí

(KIT BREMEN) ............................95

2.7 Posuzování nebezpečnosti stalkingu ......................97

2.7.1 Informace o pronásledovateli ......................97

2.7.2 Informace o oběti ...........................100

2.7.3 Situační faktory ............................101

2.7.4 Dynamika průběhu pronásledování ..................101

2.8 Falené oběti stalkingu .............................102

2.8.1 Syndrom falené viktimizace u stalkingu ...............103

2.8.2 Příznaky syndromu falené viktimizace u stalkingu .........106

2.8.3 Údaje, které uvádějí falené oběti o pachateli ............106

2.8.4 Charakteristiky falených obětí ....................106

2.8.5 Nápadnosti v líčení průběhu stalkingu u falených obětí .......107

2.8.6 Vliv mediální prezentace na vznik fenoménu falených obětí ....108

3. MNOHOČETNÉ VRADĚNÍ ...........................111

3.1 Sériovívrazi ..................................111

3.1.1 Mezinárodní fenomén .........................111

3.1.2 Fikce a realita .............................112

3.1.3 Empirické typy sériových vrahů ...................113

3.1.4 Osobnost a motivace sériových vrahů ................114

3.2 Je týrání zvířat předzvěstí násilné kriminality? ................116

3.3 Vysuzování motivace u sériových vrahů ....................120

3.4 Masoví vrazi a problém amoku ........................125

3.4.1 Amok z pohledu psychiatrie .....................126

3.4.2 Amok z pohledu forenzní psychologie ................128

3.4.3 Otevřené otázky kolem problematiky amoku .............130

3.5 Střílení ve kolách (school shooting) ....................131

3.6 Predikce a prevence cíleného násilí ......................134

ZÁVĚR .......................................141

LITERATURA ...................................143

REJSTŘÍK .....................................149


ÚVOD

Kníka, kterou právě otevíráte, obsahuje vybrané tematické okruhy, kterým

věnuje současná forenzní (právní) psychologie značnou pozornost. Název Moderní psychologie pro právníky odráí jen skutečnost, e čtenář v knize nalezne současná témata, ve kterých se propojují zájmy právníků a psychologů.

Ambicí autorky bylo nabídnout zájemcům to, co čtenář zatím nenajde v jiných publikacích na českém kniním trhu, které se také věnují hraniční problematice mezi psychologií a právem. Současně autorka usilovala o to, aby publikace byla srozumitelná a vyuitelná v praxi. Měla by oslovit zájemce z různých právních a psychologických profesí, ale také studenty práva, psychologie, sociální práce a příbuzných humanitních oborů.

Publikace se zaměřuje na vybrané skupiny sociálněpatologických (prekriminálních) jevů nebo deliktů. Deliktově specifický přístup je pro současnou forenzní psychologii charakteristický. Místo obecných, univerzálních výpovědí o pachatelích, zločinech a jejich obětech se ji několik let prosazuje studium a výzkum konkrétních skupin (okruhů) kriminality. Je to důsledek logického poznání, e univerzální, pauální teorie a výpovědi o pachatelích, obětech, svědcích apod. jsou pro praxi málo pouitelné.

Po zvaování různých moností se nakonec autorka přiklonila k výběru témat, která jsou sice hodně zpopularizována médii, ale odborných publikací o nich je u nás zatím poskrovnu. Vedle původních textů pouila v předloené publikaci rovně úryvky ze svých statí, které byly publikovány v různých odborných časopisech. Kníka nabízí čtenáři vhled do nových poznatků, ale i otevřených otázek kolem domácího násilí. Pozornost věnuje také problematice nebezpečného pronásledování neboli stalkingu, k němu se rozpoutala ivá diskuse v souvislosti s několika tragickými případy. Reflektuje i aktuální diskusi, zda je v ČR zajitěna účinná ochrana těch obětí, kterým známá či neznámá osoba zasahuje systematicky, opakovaně a excesivně do soukromí, a vímá si i mimořádných případů mnohočetných vrahů, které v nedávné době rozjitřily nai veřejnost. Otevírá i zdánlivě podruné otázky, například týrání zvířat, a přináí současné názory forenzní psychologie k těmto jevům a podává jejich psychologickou interpretaci.

Ludmila Čírtková

/ 7



1. DOMÁCÍ NÁSILÍ

Tato problematika stála v ČR jetě před deseti lety mimo zájem odborníků i veřejnosti. Případy domácího násilí se samozřejmě vyskytovaly, ale řeily se teprve tehdy, a nabyly znaků trestného činu. Policie i soudy postupovaly jako v jiných případech násilí. Nepřihlíelo se k tomu, e domácí násilí je specifický fenomén a e násilí mezi blízkými osobami funguje jinak ne mezi osobami cizími.

Tato situace se vak posléze zásadním způsobem změnila. Za legislativní milníky

lze označit zavedení nové skutkové podstaty trestného činu, toti týrání osoby ijící ve společně obývaném bytě nebo domě, projednávané na parlamentní úrovni v první polovině roku 2004. Jde o § 215a trestního zákona, lidově nazývaný domácí násilí. Druhým milníkem je zákon č. 135/2006 Sb., který od 1. 1. 2007 přináí zcela nové podmínky pro zajiování ochrany rodiny před domácím násilím.

Povědomí veřejnosti i odborníků o podstatě domácího násilí vzrostlo, i kdy o jeho

pachatelích i obětech stále jetě panují falené mýty. V trestněprávní praxi se stále častěji setkáváme s poadavky, aby odborník objasnil, zda pokozená osoba je skutečně obětí domácího násilí a jak mohla tato skutečnost ovlivnit její chování, osobnost a psychické procesy. V kapitole o domácím násilí se pokusíme odpovědět právě na tyto praktické otázky.

1.1 JEVOVÉ FORMY (VZORCE) DOMÁCÍHO NÁSILÍ

O domácím násilí jako o teoretickém a praktickém problému se hovoří zhruba 40 let. V době vzniku problému, tj. na konci 70. let 20. století, bylo vnímáno jako násilí projevující se v rodině nebo v intimních vztazích, kterého se dopoutějí partneři (mui) na enách. Tomu odpovídaly i dobové názory na podstatu, příčiny a jevové stránky tohoto jevu. Studium a výzkum fenoménů domácího násilí vak mezitím značně pokročily. Domácí násilí ji není synonymem pro partnerovo (muovo) týrání eny, ale je definováno jako opakované, dlouhodobé a zpravidla eskalující násilí fyzického, psychického, sexuálního, sociálního a ekonomického rázu, které vytváří jednoznačně asymetrický vztah a vede ke stabilnímu rozdělení rolí na násilnou a ohroenou osobu. Právě ve vztahu k ohroené osobě se definice domácího násilí změnila a rozířila. V současnosti je veobecně akceptováno, e domácí násilí můe v roli oběti postihnout nejen eny, ale také mue, děti a rovně seniory. Toto rozíření kategorií ohroených osob se přímo promítá do diskusí o vech aspektech domácího násilí. Je například zřejmé, e transgenerační domácí násilí, které jde napříč pokoleními v rodině (například týrání seniorů), můe mít své specifické a částečně i odliné projevy a příčiny, které se neuplatňují u klasického partnerského násilí. Ze současného

/ 9


pohledu představuje domácí násilí komplexní jev, který můe nabývat různých podob a je sycen různými příčinami. Dále se zaměříme na popis a třídění domácího násilí v klasické původní variantě, tj. na násilí mezi intimními partnery. Vedou k tomu dva důvody. Zaprvé je právě partnerské násilí podle statistik nejčetnějí variantou, kterou řeí policie i soudy v praxi, zadruhé se mu věnuje nejvíce výzkumů.

V počátcích byly v teorii o domácím násilí rozliovány předevím jeho formy (Jurtela, 2007, s. 70), tj. konkrétní podoby násilí, které násilná osoba preferovala. Přestoe jsou tyto základní formy notoricky známé, stručně je zde připomeneme. Základní formy domácího násilí: n fyzické násilí (zanechává zpravidla viditelné stopy ve formě tělesných poranění), n psychické neboli emocionální násilí (označované té jako neviditelné násilí), n sexuální násilí (projevuje se omezováním osobní svobody a po znásilňování

v partnerském vztahu), n sociální násilí (tj. kontrola a omezování sociálních kontaktů, sociální izolování

oběti), n ekonomické násilí (excesivní, tedy z normy vybočující kontrola nebo odnímání

finančních prostředků oběti, její přinucování k tomu, aby násilníka finančně zaji

ovala). Původně se výzkumy zaměřovaly na zjitění četnosti výskytu těchto základních forem a jejich kombinací. Získané výstupy byly opakovaně prezentovány v literatuře (viz například výzkum agentury STEM pro BKB a Philips Morris v ČR z roku 2001 a replika z roku 2006; Van Dijk, 1998; Tjaden a Thoennes, 2000; Straus a Gelles, 1990). Z těchto výzkumů vyplynuly mj. poznatky, e mui jsou častěji vystaveni fyzickému násilí malé závanosti, eny jsou naopak konfrontovány se závaným fyzickým násilím. Znamená to, e v případech, kdy dochází k váné újmě na zdraví, jsou v roli oběti eny častěji ne mui.

Ačkoliv teorii těchto uvedených základních forem domácího násilí lze dnes povaovat za uzavřenou a výzkum pokročil dál, poznatky o nich dnes patří ke klíčovým. Jejich dobrá znalost je toti nezbytná pro vechny, kdo ve své profesi přicházejí do kontaktu s domácím násilím. Zjistit je a přesně popsat by měli umět policisté a dalí orgány činné v trestním řízení, stejně jako pracovníci z oblasti sociálních slueb. Identifikace forem domácího násilí v kadém v ivém případě poskytuje jasný obraz o chování násilné osoby. To pak umoňuje orientačně odhadnout psychologický typ násilníka a v následném psychiatricko-psychologickém vyetření ho upřesnit. Také vekeré dalí kroky policie, justice i poradenské sítě a terapeutických středisek pro oběti i pachatele se musí odvíjet právě od zjitěných informací o tom, jak se domácí násilí v daném vztahu projevuje. Ostatně i zákonná opatření k ochraně oběti, jako je institut vykázání, přímo závisí na zmapování forem a projevů domácího násilí.

Zájem o jemnějí a přesnějí popis konkrétních podob domácího násilí je logickým vyústěním vývoje problému ve společnosti. V souvislosti s uplatňováním nových zákonných opatření v praxi se toti objevují nové poznatky. Dříve přicházeli lékaři, policie, soudy, ale i sociální pracovníci do kontaktu jen s nejtěími případy dlouhodobého domácího násilí, take vznikla poměrně jednotná, stereotypní představa o je- 10 / Moderní psychologie pro právníky

vových stránkách, ale také o profilu oběti domácího násilí. Ta byla podporována

rovně dobovou odbornou literaturou, která tehdy nekompromisně razila teorii

o syndromu týrané eny. Po zavedení nové legislativy si praktici v přímém kontak

tu s ivými případy domácího násilí vímají, e se na ně obracejí osoby s různoroděj

ími projevy násilí. Také původní stereotypní představa o hluboce traumatizované

oběti vzala za své. Oběti u nebylo moné vtěsnat do jedné katulky. Dříve utvářely

obraz o obětech domácího násilí předevím týrané eny v azylových domech. Tam

vznikl stereotyp o traumatizované a bezmocné, akce neschopné oběti. Ačkoliv tento

typ obětí domácího násilí nikterak nezpochybňujeme, dnes se zdá, e jde o zjednodu

enou redukci jevu. Zákony, které byly mezitím v mnoha zemích přijaty, otevřely

nové monosti institucionální podpory obětí. Ke zveřejnění domácího násilí tak můe

dojít i v těchto případech:

n oběti se jetě nechtějí odloučit od násilného partnera,

n ohroené osoby se jetě necítí jako pokozené (tj. jako oběti trestného činu),

n násilí má epizodický, sporadický výskyt atp.

Vzniká tak potřeba přesnějí diferenciace podob či variant domácího násilí. Na to

reaguje teorie domácího násilí v posledních zhruba pěti letech se v jeho výzkumech

objevuje nová tendence. Aktuální studie usilují o komplexnějí přístup a snaí se při

tom postihnout celistvé vzorce (podoby) jevu. Vedle vyjmenovaných forem proto

přihlíejí i k četnosti jednotlivých incidentů a také k jejich intenzitě, tj. ke stupni zá

vanosti z hlediska následků pro obě, a dále k vývoji domácího násilí v průběhu

času. Výsledkem jsou klasifikace vzorců či typů domácího násilí, čím vzniká jeho

diferencovanějí, plastičtějí obraz. Ten umoňuje lépe diferencovat strategie inter

vence směřující k obětem i pachatelům domácího násilí. Pro ilustraci nabídněme nej

známějí pokusy o klasifikaci variant domácího násilí. Ačkoliv pouívají odlinou

terminologii, přináejí shodné výstupy a vzájemně se doplňují.

První klasifikace pochází ze SRN, kde byla v roce 2004 publikována první repre

zentativní studie, která mapovala údaje o partnerském násilí na enách (viz Schröttle

a Miller, 2004). Při analýze 756 případů domácího násilí se jako podstatná pro dife

renciaci podob domácího násilí ukázala dvě kritéria:

n jak často se dané formy násilí ve vztahu objevují,

n jaké intenzity dosahují.

Výzkumy, které pracují s kritériem četnosti a intenzity jednotlivých incidentů, po

ukázaly na tři základní typy (vzorce) domácího násilí, které se projevují (podle Kave

mann, 2006, s. 68):

n ojedinělými incidenty s malou intenzitou,

n incidenty se střední četností i intenzitou,

n incidenty s vysokou četností i intenzitou.

Rozliované typy domácího násilí na sebe váou různé psychologické i právní pro

blémy, stojí za nimi různé typy pachatelů a vedou k odliným následkům u obětí pří

Domácí násilí / 11 mých (partnera/ky) i nepřímých (děti v rodině). Lií se rovně v míře rozvodovosti, která je jejich důsledkem. S vysokou rozvodovostí (76 %) se pochopitelně setkáváme u třetího typu. Právě u něj se vak často objevuje následný problém týkající se úpravy vztahů násilného partnera (otce) s dětmi po rozvodu manelství.

Propracovanějí a v praxi nejvíce pouívanou klasifikaci opřenou o empirický výzkum nabídla finská autorka Piispa (2002). Přihlíela i k délce trvání násilí a rozliila čtyři nejčastějí varianty: n epizoda v minulosti (episode in the past), n mentální mučení/psychické týrání (mental tortment), n krátká historie násilí (short history of violence), n partnerský terorismus (partnership terrorism). 1.1.1 EPIZODA V MINULOSTI Epizoda v minulosti je nejméně závaný vzorec. Domácí násilí v této variantě má pouze ojedinělý, epizodický výskyt. Představuje uzavřenou kapitolu partnerského souití. Tento vzorec není spojen s výraznějími poruchami osobnosti násilníka. Obě není traumatizována a celkem svobodně se rozhoduje pro odchod ze vztahu či pro pokračování v něm. 1.1.2 PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ Domácí násilí je zaloeno výlučně na psychickém týrání. Vyskytuje se vzácněji. Podrobně se mu budeme věnovat v dalí kapitole. 1.1.3 KRÁTKÁ HISTORIE NÁSILÍ Jde o častějí vzorec, jeho cyklus je časově rozloen. Domácí násilí se koncentruje do občasných krátkých úseků, po kterých následují dlouhá období klidu. Podle teorie fenoménu zahrnuje základní cyklus tři fáze: 1. fázi narůstání napětí (tension building phase), 2. fázi násilí (violent phase), 3. fázi klidu či zdánlivých líbánek (honeymoon phase). V tomto vzorci časově dominují fáze číslo 1 a 3. K násilným incidentům můe docházet například jednou za půl roku či v jetě delích časových intervalech.

Podle výzkumníků (Piispa, 2002; Helfferich, 2006) doprovází zejména partnerské svazky s tradičním pojetím hierarchie v rodině, ve kterých se ena v souladu s konvenčními hodnotami podřizuje mui. 12 / Moderní psychologie pro právníky 1.1.4 PARTNERSKÝ TERORISMUS Tento vzorec reprezentuje vůbec nejzávanějí podobu násilí v partnerských vztazích. Jde o dlouhodobé, chronické domácí násilí, které váně traumatizuje obě a psychicky pokozuje i děti, které v rodině vyrůstají. Podle současných poznatků se ho dopoutějí výhradně mui. Při týrání partnerky kombinují různé formy násilí, které bývá spojeno s vánějím naruením osobnosti pachatele. Obvykle je u něj diagnostikována porucha osobnosti a chování podle mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-10).

Vedle této typologie finské autorky se v literatuře často cituje také přístup dvou autorek z USA. Johnson a Leone (2005) rozliují dva základní vzorce domácího násilí, a to podle motivace násilné osoby, konkrétně podle toho, jakou roli hraje při vzniku násilného chování uplatňování moci a kontroly: n intimní terorizování (intimate terrorism), n situační či obyčejné párové násilí (situational / common couple violence). 1.1.5 INTIMNÍ TERORISMUS Prakticky se kryje s uvedeným vzorcem pro partnerský terorismus, platí pro něj tatá charakteristika. Uvedené autorky z USA nadto podtrhují, e vlastní násilí libovolné formy je pro pachatele nástrojem pro udrování moci a silné kontroly nad obětí. Partnerský vztah je tudí silně asymetrický. Na chování oběti vlastně nezáleí, nemá anci výbuchům násilí předejít, a to ani extrémní smířlivostí a ustupováním, nebo partner si vdy najde záminku. Domácí násilí tohoto vzorce bývá spojeno s despektem a problematickými postoji vůči partnerkám. V těchto případech navíc násilník neakceptuje odloučení od partnerky či rozvod, protoe to v jeho očích znamená absolutní ztrátu kontroly nad ní, take pokusy o odloučení mohou být u tohoto vzorce domácího násilí pro týranou partnerku značně nebezpečné. 1.1.6 SITUAČNÍ ČI OBYČEJNÉ PÁROVÉ NÁSILÍ Pod tímto vzorcem se skrývá domácí násilí, které je více vázáno na krize a konflikty ve vztahu. Větí roli v příčinných souvislostech hrají tedy vnějí, situační okolnosti, za nich můe vyhrocená krize uvnitř vztahu přerůst do násilných incidentů. Násilí znamená i v tomto případě sice pokus o uplatňování moci a převahy, ale není spojeno s vnitřní potřebou partnerce/partnerovi excesivně ubliovat nebo je kontrolovat a degradovat. Ji z této charakteristiky plyne, e nejde o tak závaný typ domácího násilí, jako představuje intimní terorizování. Do této kategorie by mohly spadat vzorce epizoda v minulosti a krátká historie násilí z finské klasifikace od Piispy.

Dluno vak podotknout, e vlastní termín situační či obyčejné párové násilí není optimální. Zejména laik by mohl zaměnit domácí násilí s ostatními podobami vztahového (partnerského) násilí, jako jsou slovní rozepře či hádky, které přerostou do vzájemného fyzického napadání.

Domácí násilí / 13


Rozliování celistvých vzorců domácího násilí má značný praktický význam. Diagnostika konkrétního typu domácího násilí umoňuje toti v aktuálním případě lépe stanovit správnou strategii intervence vůči vem aktérům, ne skýtá pouhé zmapování jeho forem. Je toti rozdíl, zda se domácí násilí v libovolných formách odehrává s malou či vysokou intenzitou a četností. Ostatně s kritériem četnosti a intenzity fyzického násilí a váného vyhroování pracuje i metoda SARA (Spousal Assault Risk Assessment).

Metoda je určena pro iroké spektrum profesionálů, kteří se v praxi zabývají diagnostikou případů

domácího násilí a posuzují, zda v dané kauze nehrozí riziko jeho opakování vůči oběti. Autoři

R. D. Kropp a H. Belfrage SARA charakterizují jako strukturovaný postup pro predikci ohroení

oběti domácího násilí. Teoretickým základem je inventář rizikových faktorů u pachatele i oběti

(zde se hovoří o faktorech její zranitelnosti). Jako vechny nástroje predikce vychází i tato pomůc

ka z premisy, e nejlepím zdrojem poznatků je chování pachatele v minulosti. Rozliují se tři sku

piny rizikových příznaků:

n Rizika vyplývající z minulého chování násilné osoby k ohroené osobě první blok je proto za

měřen na strukturované zmapování povahy násilných projevů v ohroeném partnerském vzta

hu, ke kterým dolo v ohraničené minulosti (například v posledních dvou měsících, dříve

apod.).

n Obecné (psychosociální) faktory nasvědčující násilným sklonům v osobnosti pachatele nebo

v jeho způsobu ivota.

n Faktory svědčící pro zranitelnost oběti třetí blok zjiuje objektivní rizika (například nemo

nost získat útočitě či zajistit si určitou bezpečnost) i subjektivní faktory (strach z ohroovate

le), které zvyují zranitelnost oběti.

Formulář se sestavou poloek (otázek), kterými se zjiuje přítomnost či nepřítomnost daného rizi

kového faktoru v daném případě domácího násilí vede posuzovatele ke zjitění klíčových okolnos

tí, podle kterých lze kvalifikovaně posoudit riziko dalího ohroení oběti. Vyhodnocení rizikových

faktorů se neubírá cestou prostého aritmetického sčítání, ale vyaduje vlastní expertní úsudek.

I přítomnost malého počtu rizik můe znamenat pro obě velké ohroení. Je proto nutné, abybudoucí

uivatelé proli náleitým prokolením v pouívání této pomůcky. Její kompletní verze obsahuje

vedle diagnostické části i oddíl nazvaný strategie pro řízení rizika, kde posuzovatel formuluje

a navrhuje vhodné opatření a postupy řeení případu. Autoři zdůrazňují, e cílem metody není jen

predikce, ale také prevence domácího násilí. Pluralita klasifikačních přístupů k domácímu násilí je samozřejmě pro forenzní praxi určitým problémem. Expert se musí orientovat v rozdílné terminologii a přístupech k posuzování vzorců domácího násilí. Do budoucna lze očekávat, e se analogicky jako u problematiky příčin prosadí pro praxi pouitelný model, který bude kombinovat kritéria a znaky, je jsou pro posuzování a management ivých případů domácího násilí nejefektivnějí.

Závěrem připomeňme přístup ke klasifikaci domácího násilí, který vypracovala C. Helfferich (2006) v rámci výzkumného projektu s názvem Vykázání: poradenství a pomoc. Předností tohoto přístupu je, e nejen definuje základní vzorce domácího násilí, ale současně poukazuje na vhodné postupy poradenství. Tento výzkumný pro- 14 / Moderní psychologie pro právníky

jekt je zajímavý také tím, e se od doposud jmenovaných lií v pouité metodologii.

Piispa i tandem Johnson a Leone pouily běnou kvantitativní výzkumnou strategii.

Jejich typologie vznikly na základě standardizovaného dotazování, opírají se tedy

o objektivní a kvantifikovatelné údaje o domácím násilí. Helfferich naopak vyuila

kvalitativní metodologii. K rekonstrukci a identifikaci vzorců domácího násilí poui

la narativní metodu, při ní účastnice výzkumu volně vypověděly svůj příběh. Líčení

bylo zaznamenáváno a později interpretováno podle pravidel hermeneutické dia

gnostiky, která pracuje s analýzou řečového chování. Důleité je, jak a pomocí kte

rých výrazů líčí oběti svůj příběh. V rámci hermeneutické diagnostiky výzkumníci

sledovali zejména:

n jak oběti popisují průběh násilných incidentů,

n jak charakterizují svou schopnost jednat (moc/bezmoc),

n jak se staví k minulosti,

n jaké monosti vývoje vidí.

Řečeno psychologickým slovníkem, ve výzkumu byly zjiovány kognitivní (men

tální) reprezentace obětí o zaitém domácím násilí. Předem konstatujeme, e přes

zásadní odlinost v metodologii (kvantitativní versus kvalitativní) dola Helfferich

k prakticky identickým závěrům o výskytu základních vzorců domácího násilí. Na

základě subjektivních výpovědí ohroených osob pak rozliila a identifikovala stejně

jako Piispa čtyři varianty domácího násilí:

n 1. vzorec: rychlý odchod, odloučení,

n 2. vzorec: nová ance,

n 3. vzorec: pokročilé stadium procesu odloučení,

n 4. vzorec: ambivalentní vazba.

(1) Vzorec: rychlý odchod, odloučení

Z hlediska objektivních parametrů má domácí násilí rychlý průběh. Zhorení partner

ského vztahu nastupuje prudce, násilí eskaluje v několika málo epizodách. V pozadí

mohou být i problémy se závislostí násilné osoby (alkohol, drogy). Podnětem pro

rychlý konec vztahu ze strany ohroené osoby bývá vykázání (časově omezené pro

storové odloučení) násilníka. Ohroená osoba si klade pro eventuální usmíření v bu

doucnosti jasné podmínky. Lze ji charakterizovat jako kompetentní, netrpí příznaky

syndromu týraného partnera. To se projevuje například v tom, e nevěří faleným pří

slibům o nápravě vztahu. Vystupuje poměrně sebevědomě, má jasné a korektní před

stavy o zdravém partnerském vztahu. Podle výzkumů převaují u tohoto vzorce v roli

aktivní oběti mladé eny (s dětmi i bez dětí) s krátkou dobou trvání partnerského vzta

hu, a to jak manelského, tak neoficiálního typu druhdruka. Sociálně ekonomický

status rodiny bývá různý a není rozhodující.

(2) Vzorec: nová ance

Vyskytuje se spíe v dlouho trvajících vztazích. Násilné epizody se koncentrují do

jasně vyhraněných časových úseků, které jsou prokládány dlouhým obdobím norma

lity. Ohroené osoby nechtějí vztah ukončit. Příčiny domácího násilí spatřují v part

Domácí násilí / 15

+ nerových problémech, (psychické potíe, závislosti, stresy) a současně věří, e je lze odstranit jeho vůlí nebo při jeho terapii. Na oficiální instituce (policie, intervenční centra) se obracejí jen v situaci akutního ohroení. Obvykle netuí, jaké důsledky můe mít vykázání nebo trestní oznámení. Vykázání vak přijímají, protoe věří v pedagogický efekt tohoto opatření. Z jejich komunikace je zřejmé, e si přejí návrat do fáze normality, která je v jejich proívání silně přítomná. Do této kategorie spadají obvykle eny ve věku mezi třiceti a padesáti lety, které jsou finančně a materiálně závislé na svých partnerech (nemají vlastní pracovní kariéru). (3) Vzorec: pokročilé stadium procesu odloučení V tomto případě má domácí násilí dlouhou historii s dramatickým vyostřováním, které vede u ohroené osoby k poznání, e náprava vztahu (polepení násilníka) není moná, a uzrává v nich definitivní rozhodnutí vztah ukončit. Tomu často předcházely tajné nebo veřejné pokusy o řeení (odstěhování ze společné lonice, porada s advokátem, návtěva psychologické poradny). (4) Vzorec: ambivalentní vazba Tento vzorec charakterizuje brzký nástup násilí. U obětí jde zpravidla o vůbec první váný partnerský vztah, chybí jí tedy měřítka partnerské vztahové normality. K prvním fyzickým útokům dochází ji před uzavřením manelství nebo v době prvního těhotenství partnerky. Brzký nástup násilí ovem nevede ke krachu vztahu, ale naopak vazba na partnera se upevňuje. Důsledkem je naučená bezmoc a dalí klasické příznaky syndromu týraného partnera. Objevují se způsoby chování a obranné mechanismy typické pro intrafamiliární traumatizaci (soucit s týrající osobou, její vyviňování, paradoxní vazba). Intervence zvenčí, například v podobě krátkodobého vykázání, neredukuje strach oběti z tyrana. V době zveřejnění problémů domácího násilí, které obě postihlo, jí bývá nejčastěji 3540 let.

Mezi objektivní a subjektivní klasifikací typů domácího násilí existují různé paralely. Rychlé odloučení se blíí variantě epizoda v minulosti. Nová ance u Helfferich má blízko ke krátké historii násilí v pojetí Piispy. Domácí násilí typu ambivalentní vazba je pak objektivně popisováno jako partnerský (Piispa) či intimní (Johnson a Leone) terorismus. Dále se zaměříme na praktické výstupy uvedené klasifikace vzorců domácího násilí a na vhodné strategie intervence u jednotlivých variant domácího násilí. Základní rozdíly shrnujeme formou následujícího tabulkového přehledu (s. 17).

C. Helfferich upozorňuje, e intervence v konkrétních případech domácího násilí zahrnuje jednak témata pro vechny čtyři vzorce společná, jednak specifická. Ke společným tématům patří posouzení a zajitění bezpečí pro obě a dále problém dostupnosti poradenské sluby pro obě. 16 / Moderní psychologie pro právníky

Vzorec domácího

násilí

Agency, tj. kogni

tivní reprezentace

vlastních schopností

jednat (víra oběti ve

vlastní schopnosti ře

it situaci)

Perspektiva, tj. jak

vnímá obě minulost

a budoucnost

Průběh domácího

násilí

1. Rychlý odchod/

odloučení

aktivní, iniciativní

přístup k řeení

jasně odděluje minu

lost a budoucnost

krátká eskalace,

potom konec vztahu

2. Nová ance silně aktivní a inicia

tivní obě, která vak

volí neefektivní po

stupy, aktuálně dele

guje monost řeení

přeje si kontinuitu mi

nulosti a budoucnosti

vlny: epizody násilí

střídají fáze norma

lity

3. Pokročilé

odlučování

změna, přechod od

pasivní k aktivní po

zici

jasně odděluje minu

losti od budoucnosti

dlouhodobé stupňo

vání násilí a sukce

sivní nárůst intence

odloučit se, po inter

venci zvenčí násle

duje náhlé ukončení

vztahu

4. Ambivalentní

vztah

chronicky pasivní pří

stup, neefektivní po

kusy o řeení

v proitcích oběti se

stále propojuje minu

lost a přítomnost

cyklus násilí beze

změn

1.1.7 POSUZOVÁNÍ A ZAJITĚNÍ BEZPEČÍ PRO OHROENOU

OSOBU

Otázka bezpečí je klíčová u vech vzorců domácího násilí. Dvojnásobně to platí pro

ohroené osoby, které ze vztahu odcházejí. Nebezpečí hrozí zejména u vzorce 3 (po

kročilé odlučování). Ne vdy si to odcházející partneři (statisticky vzato nejčastěji

eny) uvědomují. U pokročilého odlučování je třeba k bezpečnosti ohroené osoby

přihlíet i při úpravě vztahů rodičů k dětem.

Otázka bezpečí je klíčová samozřejmě i pro eny, které ve vztahu zůstávají (vzo

rec 2: nová ance a vzorec 4: ambivalentní vztah). V těchto případech je nutné společ

ně s obětí vypracovat bezpečnostní plány.

U vzorce číslo 4 (ambivalentní vztah) je otázka zajitění bezpečí zvlátě náročná.

Vykázání v těchto případech toti příli nefunguje, směrem k oběti neplní svou funk

ci. Neposkytne jí ani pocit bezpečí, protoe její strach z násilné osoby je intenzivní.

V očích oběti domácího násilí (objektivně) typu partnerský terorismus je násilná oso

ba vnímána jako omnipotentní a nevypočitatelná. V těchto případech je tudí nezbyt

ná intenzivní psychologická pomoc. Je třeba prolomit naučenou bezmoc a začít bu

dovat ji zmíněnou agency.

Domácí násilí / 17 1.1.8 DOSTUPNOST PORADENSTVÍ (ODSTUP/DISTANC

OD PORADENSKÝCH SLUEB)

Dostupnost poradenství pro obě domácího násilí neznamená v tomto případě objektivní monosti přístupu k sociálním slubám, tj. zda obě objektivně vzato můe či nemůe vyhledat a čerpat pomoc. Hrají zde roli subjektivní postoje a očekávání, která má obě vůči nabízené a poskytované pomoci: n Osoby, které proly domácím násilím charakterizované vzorcem 1 (rychlý konec,

odchod z násilného vztahu) a osoby spadající pod vzorec 2 (nová ance) se obvykle

necítí jako traumatizované a od image oběti domácího násilí se distancují. Necítí

proto často ani potřebu poradit se. Naopak se domnívají, e poradenské či terapeu

tické sluby by měl čerpat násilný, problémový partner. Přejí si, aby ho k tomu

přiměla policie nebo jiná instituce. Při eventuálním vykázání je tomu třeba přizpů

sobit aktivity poradců v intervenčním centru. n Osoby, které zaily násilí typické pro vzorec pokročilé odlučování, chtějí zapo

menout na minulost, upínají se k budoucnosti. Nemají primárně zájem o psycholo

gickou intervenci, jejich pozornost se spíe upíná k právním konzultacím a k prak

tické pomoci. Vnímají, e budou nadále a po dlouhé době poprvé odkázány samy

na sebe. Obávají se, zda novou situaci zvládnou. Sociální pracovnici by v prvé řadě

měli reagovat na jejich aktuální potřeby. n Oběti, které ijí v domácím násilí typu ambivalentní vztah, je těké doslova

i v přeneseném slova smyslu odhalit. Spontánně pomoc poradenských míst nevy

hledávají. I v případech vykázání, kdy následuje nabídka pomoci ze strany inter

venčních center automaticky, je těké s nimi navázat kontakt a vybudovat jejich

důvěru. Převauje názor, e právě u těchto případů domácího násilí má zásadní vý

znam první kontakt s profesionální záchytnou sítí, a u jsou poprvé kontaktovány

lékařem, policií nebo například OSPOD (orgány sociálně právní ochrany dítěte). Specifická témata poradenství jsou u jednotlivých variant domácího násilí odliná a týkají se momentálních problémů, které oběti řeí: (1) Vzorec: rychlý odchod Z pohledu oběti jsou jádrem této varianty náhlé a obvykle neočekávané radikální ivotní změny. I poradenské aktivity by se proto měly zaměřit na řeení konkrétních otázek, které vnímá obě jako urgentní. Poradci by měli pomoci hledat a nalézat realistické postupy řeení.

Důleité je rovně zmenovat tlak času. Hlavní strategií je poznat, v čem potřebuje ohroená osoba pomoci a podpořit ji tak, aby se sama dovedla rozhodnout. Přitom je vhodné dret otevřené obě hlavní monosti řeení situace: ukončení vztahu/rozvod i usmíření. Poradcův tlak na jednu z těchto alternativ, by dobře míněný, můe být kontraproduktivní a vyvolat obranné mechanismy v podobě reaktivního chování. (2) Vzorec: nová ance U této varianty má velký smysl monost vykázání, nebo poskytuje oběti čas na rozhodování. 18 / Moderní psychologie pro právníky



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist