načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Moderní psychologie pro právníky -- Domácí násilí, stalking, predikce násilí - Ludmila Čírtková

Moderní psychologie pro právníky -- Domácí násilí, stalking, predikce násilí

Elektronická kniha: Moderní psychologie pro právníky -- Domácí násilí, stalking, predikce násilí
Autor:

Pro současnou forenzní psychologii je charakteristický deliktově specifický přístup. Místo obecných, univerzálních výpovědí o pachatelích, zločinech a jejich obětech se již několik ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  220
+
-
7,3
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 150
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2207-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

První část nabízí pohled na současné znalosti forenzní psychologie o domácím násilí. Druhá se věnuje problematice stalkingu a účinné ochraně jeho obětí. Závěrečná zkoumá fenomén mnohočetného vraždění. Tři skupiny sociálněpatologických jevů z hlediska forenzní psychologie. Vybrané tematické okruhy, které jsou centrem zájmu současné forenzní (právní) psychologie - domácí násilí, stalking (nebezpečné pronásledování) a masové vraždy.

Popis nakladatele

Pro současnou forenzní psychologii je charakteristický deliktově specifický přístup. Místo obecných, univerzálních výpovědí o pachatelích, zločinech a jejich obětech se již několik let prosazuje studium a výzkum konkrétních okruhů kriminality. A právě proto se doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., zaměřila ve své nové knize mimo jiné i na nové poznatky a otevřené otázky kolem domácího násilí a stalkingu (nebezpečného pronásledování). Všímá si mnohočetných vrahů či týrání zvířat, přináší současné názory forenzní psychologie k těmto jevům a podává jejich psychologickou interpretaci. Věnuje se zejména vybraným skupinám sociálněpatologických jevů nebo deliktů. ([domácí násilí, stalking, predikce násilí])

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ludmila Čírtková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc.

MODERNÍ PSYCHOLOGIE PRO PRÁVNÍKY

Domácí násilí, stalking, predikce násilí

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3381. publikaci

Odpovědné redaktorka Helena Bendová

Sazba a zlom Radek Vokál

Počet 160

Vydání 1., 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2008

Obrázek na obálce Š doc. MUDr. Pavel áček, Ph.D.

ISBN 978-80-247-2207-8

verze 4;Tuesday, 22nd July, 2008, MV


OBSAH

ÚVOD .........................................7

1. DOMÁCÍ NÁSILÍ ...................................9

1.1 Jevové formy (vzorce) domácího násilí .....................9

1.1.1 Epizodavminulosti ..........................12

1.1.2 Psychické týrání ............................12

1.1.3 Krátkáhistorienásilí ..........................12

1.1.4 Partnerský terorismus .........................13

1.1.5 Intimní terorismus ...........................13

1.1.6 Situační či obyčejné párové násilí ...................13

1.1.7 Posuzování a zajitění bezpečí pro ohroenou osobu .........17

1.1.8 Dostupnost poradenství (odstup/distanc od poradenských slueb) . . 18 1.2 Psychické týrání partnera ............................20

1.2.1 Fenomenologie a četnost jevu .....................20

1.2.2 Problémy s vymezením psychického týrání partnera .........23

1.2.3 Problémy s řeením psychického týrání partnera ...........24

1.3 Syndrom týrané eny ..............................26

1.4 Právní (forenzní) význam a posuzování syndromu týrané eny ........31

1.5 Klasifikace násilných partnerů (pachatelé domácího násilí) ..........36

1.6 Příčiny domácího násilí .............................40

1.7 Děti a domácí násilí ...............................42

1.7.1 Varieta dětských zkueností s domácím násilím ............43

1.7.2 Zvlátě traumatizující situace domácího násilí z pohledu dětí .....44

1.7.3 Jak podpořit právo (násilných) otců na styk s dětmi ..........46

1.8 Domácí násilí a pronásledování(exartner stalking) ............47

1.8.1 Zvlátnosti pronásledování, které je pokračováním domácího násilí . 48

2. STALKING ......................................53

2.1 Cojestalking ..................................53

2.1.1 Falené mýty o pronásledování .....................57

2.2 Druhystalkingu .................................60

2.2.1 Typické způsoby chování pronásledovatele ..............60

2.3 Pronásledování celebrit .............................67

2.3.1 Kdo pronásleduje prominenty? .....................68

2.3.2 Typy pronásledování ..........................70

2.4 Pachatelé stalkingu ...............................71

2.4.1 Typ 1: pronásledováníexartnerem ..................73

2.4.2 Typ 2: pronásledování umanutým (poblázněným) obdivovatelem . . 74

2.4.3 Typ 3: fixovaný pronásledovatel s psychickými poruchami ......75

2.4.4 Typ 4: sadistický pronásledovatel ...................75

2.4.5 Teorie vazby (připoutání, attachment) ................79

2.4.6 Psychoanalytická teorie ........................80

2.4.7 Psychodynamická teorie ........................81

2.5 Oběti stalkingu .................................82

2.6 Přístupy k řeení stalkingu ...........................89

2.6.1 Řeení případů pronásledování v praxi .................89

2.6.2 Efektivita trestněprávních opatření ...................91

2.6.3 Efektivita zákazů přiblíení a kontaktů ................91

2.6.4 Efektivita policejní intervence .....................92

2.6.5 Projekt krajského ředitelství ve městě Unna ..............93

2.6.6 Krizový intervenční tým pro stalking a domácí násilí

(KIT BREMEN) ............................95

2.7 Posuzování nebezpečnosti stalkingu ......................97

2.7.1 Informace o pronásledovateli ......................97

2.7.2 Informace o oběti ...........................100

2.7.3 Situační faktory ............................101

2.7.4 Dynamika průběhu pronásledování ..................101

2.8 Falené oběti stalkingu .............................102

2.8.1 Syndrom falené viktimizace u stalkingu ...............103

2.8.2 Příznaky syndromu falené viktimizace u stalkingu .........106

2.8.3 Údaje, které uvádějí falené oběti o pachateli ............106

2.8.4 Charakteristiky falených obětí ....................106

2.8.5 Nápadnosti v líčení průběhu stalkingu u falených obětí .......107

2.8.6 Vliv mediální prezentace na vznik fenoménu falených obětí ....108

3. MNOHOČETNÉ VRADĚNÍ ...........................111

3.1 Sériovívrazi ..................................111

3.1.1 Mezinárodní fenomén .........................111

3.1.2 Fikce a realita .............................112

3.1.3 Empirické typy sériových vrahů ...................113

3.1.4 Osobnost a motivace sériových vrahů ................114

3.2 Je týrání zvířat předzvěstí násilné kriminality? ................116

3.3 Vysuzování motivace u sériových vrahů ....................120

3.4 Masoví vrazi a problém amoku ........................125

3.4.1 Amok z pohledu psychiatrie .....................126

3.4.2 Amok z pohledu forenzní psychologie ................128

3.4.3 Otevřené otázky kolem problematiky amoku .............130

3.5 Střílení ve kolách (school shooting) ....................131

3.6 Predikce a prevence cíleného násilí ......................134

ZÁVĚR .......................................141

LITERATURA ...................................143

REJSTŘÍK .....................................149


ÚVOD

Kníka, kterou právě otevíráte, obsahuje vybrané tematické okruhy, kterým

věnuje současná forenzní (právní) psychologie značnou pozornost. Název Moderní

psychologie pro právníky odráí jen skutečnost, e čtenář v knize nalezne současná

témata, ve kterých se propojují zájmy právníků a psychologů.

Ambicí autorky bylo nabídnout zájemcům to, co čtenář zatím nenajde v jiných publikacích na českém kniním trhu, které se také věnují hraniční problematice mezi psychologií a právem. Současně autorka usilovala o to, aby publikace byla srozumitelná a vyuitelná v praxi. Měla by oslovit zájemce z různých právních a psychologických profesí, ale také studenty práva, psychologie, sociální práce a příbuzných humanitních oborů.

Publikace se zaměřuje na vybrané skupiny sociálněpatologických(prekriminálních) jevů nebo deliktů. Deliktově specifický přístup je pro současnou forenznípsychologii charakteristický. Místo obecných, univerzálních výpovědí o pachatelích, zločinech a jejich obětech se ji několik let prosazuje studium a výzkum konkrétních skupin (okruhů) kriminality. Je to důsledek logického poznání, e univerzální,pauální teorie a výpovědi o pachatelích, obětech, svědcích apod. jsou pro praxi málopouitelné.

Po zvaování různých moností se nakonec autorka přiklonila k výběru témat,která jsou sice hodně zpopularizována médii, ale odborných publikací o nich je u nászatím poskrovnu. Vedle původních textů pouila v předloené publikaci rovně úryvky ze svých statí, které byly publikovány v různých odborných časopisech. Kníka nabízí čtenáři vhled do nových poznatků, ale i otevřených otázek kolem domácího násilí. Pozornost věnuje také problematice nebezpečného pronásledování neboli stalkingu, k němu se rozpoutala ivá diskuse v souvislosti s několika tragickými případy.Reflektuje i aktuální diskusi, zda je v ČR zajitěna účinná ochrana těch obětí, kterým známá či neznámá osoba zasahuje systematicky, opakovaně a excesivně dosoukromí, a vímá si i mimořádných případů mnohočetných vrahů, které v nedávné době rozjitřily nai veřejnost. Otevírá i zdánlivě podruné otázky, například týrání zvířat, a přináí současné názory forenzní psychologie k těmto jevům a podává jejichpsychologickou interpretaci.

Ludmila Čírtková

/ 7



1. DOMÁCÍ NÁSILÍ

Tato problematika stála v ČR jetě před deseti lety mimo zájem odborníků i veřejnosti. Případy domácího násilí se samozřejmě vyskytovaly, ale řeily se teprve tehdy, a nabyly znaků trestného činu. Policie i soudy postupovaly jako v jinýchpříadech násilí. Nepřihlíelo se k tomu, e domácí násilí je specifický fenomén a enásilí mezi blízkými osobami funguje jinak ne mezi osobami cizími.

Tato situace se vak posléze zásadním způsobem změnila. Za legislativní milníky

lze označit zavedení nové skutkové podstaty trestného činu, toti týrání osoby ijící

ve společně obývaném bytě nebo domě, projednávané na parlamentní úrovni v první

polovině roku 2004. Jde o § 215a trestního zákona, lidově nazývaný domácí násilí.

Druhým milníkem je zákon č. 135/2006 Sb., který od 1. 1. 2007 přináí zcela nové

podmínky pro zajiování ochrany rodiny před domácím násilím.

Povědomí veřejnosti i odborníků o podstatě domácího násilí vzrostlo, i kdy o jeho

pachatelích i obětech stále jetě panují falené mýty. V trestněprávní praxi se stále

častěji setkáváme s poadavky, aby odborník objasnil, zda pokozená osoba jeskutečně obětí domácího násilí a jak mohla tato skutečnost ovlivnit její chování,osobnost a psychické procesy. V kapitole o domácím násilí se pokusíme odpovědět právě

na tyto praktické otázky.

1.1 JEVOVÉ FORMY (VZORCE) DOMÁCÍHO NÁSILÍ

O domácím násilí jako o teoretickém a praktickém problému se hovoří zhruba 40 let. V době vzniku problému, tj. na konci 70. let 20. století, bylo vnímáno jako násilí projevující se v rodině nebo v intimních vztazích, kterého se dopoutějí partneři (mui) na enách. Tomu odpovídaly i dobové názory na podstatu, příčiny a jevové stránky tohoto jevu. Studium a výzkum fenoménů domácího násilí vak mezitím značně pokročily. Domácí násilí ji není synonymem pro partnerovo (muovo) týrání eny, ale je definováno jako opakované, dlouhodobé a zpravidla eskalující násilífyzického, psychického, sexuálního, sociálního a ekonomického rázu, které vytváříjednoznačně asymetrický vztah a vede ke stabilnímu rozdělení rolí na násilnou aohroenou osobu. Právě ve vztahu k ohroené osobě se definice domácího násilí změnila a rozířila. V současnosti je veobecně akceptováno, e domácí násilí můe v roli oběti postihnout nejen eny, ale také mue, děti a rovně seniory. Toto rozíření kategorií ohroených osob se přímo promítá do diskusí o vech aspektech domácího násilí. Je například zřejmé, e transgenerační domácí násilí, které jde napříčpokoleními v rodině (například týrání seniorů), můe mít své specifické a částečně i odliné projevy a příčiny, které se neuplatňují u klasického partnerského násilí. Ze současného

/ 9


pohledu představuje domácí násilí komplexní jev, který můe nabývat různých

podob a je sycen různými příčinami. Dále se zaměříme na popis a třídění domácího

násilí v klasické původní variantě, tj. na násilí mezi intimními partnery. Vedou

k tomu dva důvody. Zaprvé je právě partnerské násilí podle statistik nejčetnějívariantou, kterou řeí policie i soudy v praxi, zadruhé se mu věnuje nejvíce výzkumů.

V počátcích byly v teorii o domácím násilí rozliovány předevím jeho formy (Jurtela, 2007, s. 70), tj. konkrétní podoby násilí, které násilná osoba preferovala. Přestoe jsou tyto základní formy notoricky známé, stručně je zde připomeneme. Základní formy domácího násilí: n fyzické násilí (zanechává zpravidla viditelné stopy ve formě tělesných poranění), n psychické neboli emocionální násilí (označované té jako neviditelné násilí), n sexuální násilí (projevuje se omezováním osobní svobody a po znásilňování

v partnerském vztahu), n sociální násilí (tj. kontrola a omezování sociálních kontaktů, sociální izolování

oběti), n ekonomické násilí (excesivní, tedy z normy vybočující kontrola nebo odnímání

finančních prostředků oběti, její přinucování k tomu, aby násilníka finančnězajiovala). Původně se výzkumy zaměřovaly na zjitění četnosti výskytu těchto základníchforem a jejich kombinací. Získané výstupy byly opakovaně prezentovány v literatuře (viz například výzkum agentury STEM pro BKB a Philips Morris v ČR z roku 2001 a replika z roku 2006; Van Dijk, 1998; Tjaden a Thoennes, 2000; Straus a Gelles, 1990). Z těchto výzkumů vyplynuly mj. poznatky, e mui jsou častěji vystavenifyzickému násilí malé závanosti, eny jsou naopak konfrontovány se závanýmfyzickým násilím. Znamená to, e v případech, kdy dochází k váné újmě na zdraví, jsou v roli oběti eny častěji ne mui.

Ačkoliv teorii těchto uvedených základních forem domácího násilí lze dnespovaovat za uzavřenou a výzkum pokročil dál, poznatky o nich dnes patří ke klíčovým. Jejich dobrá znalost je toti nezbytná pro vechny, kdo ve své profesi přicházejí do kontaktu s domácím násilím. Zjistit je a přesně popsat by měli umět policisté a dalí orgány činné v trestním řízení, stejně jako pracovníci z oblasti sociálních slueb. Identifikace forem domácího násilí v kadém v ivém případě poskytuje jasný obraz o chování násilné osoby. To pak umoňuje orientačně odhadnout psychologický typ násilníka a v následnémpsychiatrickosychologickém vyetření ho upřesnit. Také vekeré dalí kroky policie, justice i poradenské sítě a terapeutických středisek pro oběti i pachatele se musí odvíjet právě od zjitěných informací o tom, jak se domácí násilí v daném vztahu projevuje. Ostatně i zákonná opatření k ochraně oběti, jako je institut vykázání, přímo závisí na zmapování forem a projevů domácího násilí.

Zájem o jemnějí a přesnějí popis konkrétních podob domácího násilí je logickým vyústěním vývoje problému ve společnosti. V souvislosti s uplatňováním nových zákonných opatření v praxi se toti objevují nové poznatky. Dříve přicházeli lékaři, policie, soudy, ale i sociální pracovníci do kontaktu jen s nejtěími případydlouhodobého domácího násilí, take vznikla poměrně jednotná, stereotypní představa o je- 10 / Moderní psychologie pro právníky vových stránkách, ale také o profilu oběti domácího násilí. Ta byla podporována rovně dobovou odbornou literaturou, která tehdy nekompromisně razila teorii o syndromu týrané eny. Po zavedení nové legislativy si praktici v přímémkontaktu s ivými případy domácího násilí vímají, e se na ně obracejí osoby srůznorodějími projevy násilí. Také původní stereotypní představa o hluboce traumatizované oběti vzala za své. Oběti u nebylo moné vtěsnat do jedné katulky. Dříve utvářely obraz o obětech domácího násilí předevím týrané eny v azylových domech. Tam vznikl stereotyp o traumatizované a bezmocné, akce neschopné oběti. Ačkoliv tento typ obětí domácího násilí nikterak nezpochybňujeme, dnes se zdá, e jde ozjednoduenou redukci jevu. Zákony, které byly mezitím v mnoha zemích přijaty, otevřely nové monosti institucionální podpory obětí. Ke zveřejnění domácího násilí tak můe dojít i v těchto případech:

n oběti se jetě nechtějí odloučit od násilného partnera,

n ohroené osoby se jetě necítí jako pokozené (tj. jako oběti trestného činu),

n násilí má epizodický, sporadický výskyt atp. Vzniká tak potřeba přesnějí diferenciace podob či variant domácího násilí. Na to reaguje teorie domácího násilí v posledních zhruba pěti letech se v jeho výzkumech objevuje nová tendence. Aktuální studie usilují o komplexnějí přístup a snaí sepřitom postihnout celistvé vzorce (podoby) jevu. Vedle vyjmenovaných forem proto přihlíejí i k četnosti jednotlivých incidentů a také k jejich intenzitě, tj. ke stupnizávanosti z hlediska následků pro obě, a dále k vývoji domácího násilí v průběhu času. Výsledkem jsou klasifikace vzorců či typů domácího násilí, čím vzniká jeho diferencovanějí, plastičtějí obraz. Ten umoňuje lépe diferencovat strategieintervence směřující k obětem i pachatelům domácího násilí. Pro ilustraci nabídněmenejznámějí pokusy o klasifikaci variant domácího násilí. Ačkoliv pouívají odlinou terminologii, přináejí shodné výstupy a vzájemně se doplňují.

První klasifikace pochází ze SRN, kde byla v roce 2004 publikována prvníreprezentativní studie, která mapovala údaje o partnerském násilí na enách (viz Schröttle

a Miller, 2004). Při analýze 756 případů domácího násilí se jako podstatná prodiferenciaci podob domácího násilí ukázala dvě kritéria:

n jak často se dané formy násilí ve vztahu objevují,

n jaké intenzity dosahují. Výzkumy, které pracují s kritériem četnosti a intenzity jednotlivých incidentů,poukázaly na tři základní typy (vzorce) domácího násilí, které se projevují (podleKavemann, 2006, s. 68):

n ojedinělými incidenty s malou intenzitou,

n incidenty se střední četností i intenzitou,

n incidenty s vysokou četností i intenzitou. Rozliované typy domácího násilí na sebe váou různé psychologické i právníproblémy, stojí za nimi různé typy pachatelů a vedou k odliným následkům u obětípříDomácí násilí / 11


mých (partnera/ky) i nepřímých (děti v rodině). Lií se rovně v míře rozvodovosti,

která je jejich důsledkem. S vysokou rozvodovostí (76 %) se pochopitelně setkáváme

u třetího typu. Právě u něj se vak často objevuje následný problém týkající se úpravy

vztahů násilného partnera (otce) s dětmi po rozvodu manelství.

Propracovanějí a v praxi nejvíce pouívanou klasifikaci opřenou o empirickývýzkum nabídla finská autorka Piispa (2002). Přihlíela i k délce trvání násilí a rozliila čtyři nejčastějí varianty: n epizoda v minulosti (episode in the past), n mentální mučení/psychické týrání (mental tortment), n krátká historie násilí (short history of violence), n partnerský terorismus (partnership terrorism). 1.1.1 EPIZODA V MINULOSTI Epizoda v minulosti je nejméně závaný vzorec. Domácí násilí v této variantě má pouze ojedinělý, epizodický výskyt. Představuje uzavřenou kapitolu partnerského souití. Tento vzorec není spojen s výraznějími poruchami osobnosti násilníka. Obě není traumatizována a celkem svobodně se rozhoduje pro odchod ze vztahu či pro pokračování v něm. 1.1.2 PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ Domácí násilí je zaloeno výlučně na psychickém týrání. Vyskytuje se vzácněji.Podrobně se mu budeme věnovat v dalí kapitole. 1.1.3 KRÁTKÁ HISTORIE NÁSILÍ Jde o častějí vzorec, jeho cyklus je časově rozloen. Domácí násilí se koncentruje do občasných krátkých úseků, po kterých následují dlouhá období klidu. Podle teorie fenoménu zahrnuje základní cyklus tři fáze: 1. fázi narůstání napětí (tension building phase), 2. fázi násilí (violent phase), 3. fázi klidu či zdánlivých líbánek (honeymoon phase). V tomto vzorci časově dominují fáze číslo 1 a 3. K násilným incidentům můedocházet například jednou za půl roku či v jetě delích časových intervalech.

Podle výzkumníků (Piispa, 2002; Helfferich, 2006) doprovází zejména partnerské svazky s tradičním pojetím hierarchie v rodině, ve kterých se ena v souladu skonvenčními hodnotami podřizuje mui. 12 / Moderní psychologie pro právníky 1.1.4 PARTNERSKÝ TERORISMUS Tento vzorec reprezentuje vůbec nejzávanějí podobu násilí v partnerskýchvztazích. Jde o dlouhodobé, chronické domácí násilí, které váně traumatizuje obě a psychicky pokozuje i děti, které v rodině vyrůstají. Podle současných poznatků se ho dopoutějí výhradně mui. Při týrání partnerky kombinují různé formy násilí, které bývá spojeno s vánějím naruením osobnosti pachatele. Obvykle je u něj diagnostikována porucha osobnosti a chování podle mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-10).

Vedle této typologie finské autorky se v literatuře často cituje také přístup dvouautorek z USA. Johnson a Leone (2005) rozliují dva základní vzorce domácího násilí,

a to podle motivace násilné osoby, konkrétně podle toho, jakou roli hraje při vzniku

násilného chování uplatňování moci a kontroly:

n intimní terorizování (intimate terrorism),

n situační či obyčejné párové násilí (situational / common couple violence). 1.1.5 INTIMNÍ TERORISMUS Prakticky se kryje s uvedeným vzorcem pro partnerský terorismus, platí pro nějtatá charakteristika. Uvedené autorky z USA nadto podtrhují, e vlastní násilílibovolné formy je pro pachatele nástrojem pro udrování moci a silné kontroly nad obětí. Partnerský vztah je tudí silně asymetrický. Na chování oběti vlastně nezáleí, nemá anci výbuchům násilí předejít, a to ani extrémní smířlivostí a ustupováním, nebo partner si vdy najde záminku. Domácí násilí tohoto vzorce bývá spojeno sdespektem a problematickými postoji vůči partnerkám. V těchto případech navíc násilník neakceptuje odloučení od partnerky či rozvod, protoe to v jeho očích znamenáabsolutní ztrátu kontroly nad ní, take pokusy o odloučení mohou být u tohoto vzorcedomácího násilí pro týranou partnerku značně nebezpečné. 1.1.6 SITUAČNÍ ČI OBYČEJNÉ PÁROVÉ NÁSILÍ Pod tímto vzorcem se skrývá domácí násilí, které je více vázáno na krize a konflikty ve vztahu. Větí roli v příčinných souvislostech hrají tedy vnějí, situační okolnosti, za nich můe vyhrocená krize uvnitř vztahu přerůst do násilných incidentů. Násilí znamená i v tomto případě sice pokus o uplatňování moci a převahy, ale není spojeno s vnitřní potřebou partnerce/partnerovi excesivně ubliovat nebo je kontrolovat a degradovat. Ji z této charakteristiky plyne, e nejde o tak závaný typ domácího násilí, jako představuje intimní terorizování. Do této kategorie by mohly spadatvzorce epizoda v minulosti a krátká historie násilí z finské klasifikace od Piispy.

Dluno vak podotknout, e vlastní termín situační či obyčejné párové násilí

není optimální. Zejména laik by mohl zaměnit domácí násilí s ostatními podobami

vztahového (partnerského) násilí, jako jsou slovní rozepře či hádky, které přerostou

do vzájemného fyzického napadání.

Domácí násilí / 13


Rozliování celistvých vzorců domácího násilí má značný praktický význam. Diagnostika konkrétního typu domácího násilí umoňuje toti v aktuálním případě lépe stanovit správnou strategii intervence vůči vem aktérům, ne skýtá pouhézmaování jeho forem. Je toti rozdíl, zda se domácí násilí v libovolných formáchodehrává s malou či vysokou intenzitou a četností. Ostatně s kritériem četnosti a intenzity fyzického násilí a váného vyhroování pracuje i metoda SARA (Spousal Assault Risk Assessment).

Metoda je určena pro iroké spektrum profesionálů, kteří se v praxi zabývají diagnostikou případů

domácího násilí a posuzují, zda v dané kauze nehrozí riziko jeho opakování vůči oběti. Autoři

R. D. Kropp a H. Belfrage SARA charakterizují jako strukturovaný postup pro predikci ohroení

oběti domácího násilí. Teoretickým základem je inventář rizikových faktorů u pachatele i oběti

(zde se hovoří o faktorech její zranitelnosti). Jako vechny nástroje predikce vychází i tatopomůcka z premisy, e nejlepím zdrojem poznatků je chování pachatele v minulosti. Rozliují se třiskuiny rizikových příznaků:

n Rizika vyplývající z minulého chování násilné osoby k ohroené osobě první blok je protozaměřen na strukturované zmapování povahy násilných projevů v ohroeném partnerskémvztahu, ke kterým dolo v ohraničené minulosti (například v posledních dvou měsících, dříve

apod.).

n Obecné (psychosociální) faktory nasvědčující násilným sklonům v osobnosti pachatele nebo

v jeho způsobu ivota.

n Faktory svědčící pro zranitelnost oběti třetí blok zjiuje objektivní rizika (napříkladnemonost získat útočitě či zajistit si určitou bezpečnost) i subjektivní faktory (strach zohroovatele), které zvyují zranitelnost oběti.

Formulář se sestavou poloek (otázek), kterými se zjiuje přítomnost či nepřítomnost danéhorizikového faktoru v daném případě domácího násilí vede posuzovatele ke zjitění klíčovýchokolností, podle kterých lze kvalifikovaně posoudit riziko dalího ohroení oběti. Vyhodnocení rizikových

faktorů se neubírá cestou prostého aritmetického sčítání, ale vyaduje vlastní expertní úsudek.

I přítomnost malého počtu rizik můe znamenat pro obě velké ohroení. Je proto nutné, abybudoucí

uivatelé proli náleitým prokolením v pouívání této pomůcky. Její kompletní verze obsahuje

vedle diagnostické části i oddíl nazvaný strategie pro řízení rizika, kde posuzovatel formuluje

a navrhuje vhodné opatření a postupy řeení případu. Autoři zdůrazňují, e cílem metody není jen

predikce, ale také prevence domácího násilí. Pluralita klasifikačních přístupů k domácímu násilí je samozřejmě pro forenzní praxi určitým problémem. Expert se musí orientovat v rozdílné terminologii a přístupech k posuzování vzorců domácího násilí. Do budoucna lze očekávat, e se analogicky jako u problematiky příčin prosadí pro praxi pouitelný model, který budekombinovat kritéria a znaky, je jsou pro posuzování a management ivých případůdomácího násilí nejefektivnějí.

Závěrem připomeňme přístup ke klasifikaci domácího násilí, který vypracovala C. Helfferich (2006) v rámci výzkumného projektu s názvem Vykázání: poradenství a pomoc. Předností tohoto přístupu je, e nejen definuje základní vzorce domácího násilí, ale současně poukazuje na vhodné postupy poradenství. Tento výzkumný pro- 14 / Moderní psychologie pro právníky jekt je zajímavý také tím, e se od doposud jmenovaných lií v pouité metodologii. Piispa i tandem Johnson a Leone pouily běnou kvantitativní výzkumnou strategii. Jejich typologie vznikly na základě standardizovaného dotazování, opírají se tedy o objektivní a kvantifikovatelné údaje o domácím násilí. Helfferich naopak vyuila kvalitativní metodologii. K rekonstrukci a identifikaci vzorců domácího násilípouila narativní metodu, při ní účastnice výzkumu volně vypověděly svůj příběh. Líčení bylo zaznamenáváno a později interpretováno podle pravidel hermeneutické diagnostiky, která pracuje s analýzou řečového chování. Důleité je, jak a pomocíkterých výrazů líčí oběti svůj příběh. V rámci hermeneutické diagnostiky výzkumníci sledovali zejména:

n jak oběti popisují průběh násilných incidentů,

n jak charakterizují svou schopnost jednat (moc/bezmoc),

n jak se staví k minulosti,

n jaké monosti vývoje vidí. Řečeno psychologickým slovníkem, ve výzkumu byly zjiovány kognitivní(mentální) reprezentace obětí o zaitém domácím násilí. Předem konstatujeme, e přes

zásadní odlinost v metodologii (kvantitativní versus kvalitativní) dola Helfferich

k prakticky identickým závěrům o výskytu základních vzorců domácího násilí. Na

základě subjektivních výpovědí ohroených osob pak rozliila a identifikovala stejně

jako Piispa čtyři varianty domácího násilí:

n 1. vzorec: rychlý odchod, odloučení,

n 2. vzorec: nová ance,

n 3. vzorec: pokročilé stadium procesu odloučení,

n 4. vzorec: ambivalentní vazba. (1) Vzorec: rychlý odchod, odloučení Z hlediska objektivních parametrů má domácí násilí rychlý průběh. Zhorenípartnerského vztahu nastupuje prudce, násilí eskaluje v několika málo epizodách. V pozadí mohou být i problémy se závislostí násilné osoby (alkohol, drogy). Podnětem pro rychlý konec vztahu ze strany ohroené osoby bývá vykázání (časově omezenéprostorové odloučení) násilníka. Ohroená osoba si klade pro eventuální usmíření vbudoucnosti jasné podmínky. Lze ji charakterizovat jako kompetentní, netrpí příznaky syndromu týraného partnera. To se projevuje například v tom, e nevěří falenýmpříslibům o nápravě vztahu. Vystupuje poměrně sebevědomě, má jasné a korektnípředstavy o zdravém partnerském vztahu. Podle výzkumů převaují u tohoto vzorce v roli aktivní oběti mladé eny (s dětmi i bez dětí) s krátkou dobou trvání partnerskéhovztahu, a to jak manelského, tak neoficiálního typu druhdruka. Sociálně ekonomický status rodiny bývá různý a není rozhodující. (2) Vzorec: nová ance Vyskytuje se spíe v dlouho trvajících vztazích. Násilné epizody se koncentrují do jasně vyhraněných časových úseků, které jsou prokládány dlouhým obdobímnormality. Ohroené osoby nechtějí vztah ukončit. Příčiny domácího násilí spatřují vpartDomácí násilí / 15

+


nerových problémech, (psychické potíe, závislosti, stresy) a současně věří, e je lze

odstranit jeho vůlí nebo při jeho terapii. Na oficiální instituce (policie, intervenční

centra) se obracejí jen v situaci akutního ohroení. Obvykle netuí, jaké důsledky

můe mít vykázání nebo trestní oznámení. Vykázání vak přijímají, protoe věří

v pedagogický efekt tohoto opatření. Z jejich komunikace je zřejmé, e si přejí

návrat do fáze normality, která je v jejich proívání silně přítomná. Do této kategorie

spadají obvykle eny ve věku mezi třiceti a padesáti lety, které jsou finančně amateriálně závislé na svých partnerech (nemají vlastní pracovní kariéru).

(3) Vzorec: pokročilé stadium procesu odloučení

V tomto případě má domácí násilí dlouhou historii s dramatickým vyostřováním,které vede u ohroené osoby k poznání, e náprava vztahu (polepení násilníka) není

moná, a uzrává v nich definitivní rozhodnutí vztah ukončit. Tomu často předcházely

tajné nebo veřejné pokusy o řeení (odstěhování ze společné lonice, porada sadvokátem, návtěva psychologické poradny).

(4) Vzorec: ambivalentní vazba

Tento vzorec charakterizuje brzký nástup násilí. U obětí jde zpravidla o vůbec první

váný partnerský vztah, chybí jí tedy měřítka partnerské vztahové normality. K prvním

fyzickým útokům dochází ji před uzavřením manelství nebo v době prvníhotěhotenství partnerky. Brzký nástup násilí ovem nevede ke krachu vztahu, ale naopak vazba

na partnera se upevňuje. Důsledkem je naučená bezmoc a dalí klasické příznakysyndromu týraného partnera. Objevují se způsoby chování a obranné mechanismy typické

pro intrafamiliární traumatizaci (soucit s týrající osobou, její vyviňování, paradoxní

vazba). Intervence zvenčí, například v podobě krátkodobého vykázání, neredukuje

strach oběti z tyrana. V době zveřejnění problémů domácího násilí, které obě postihlo,

jí bývá nejčastěji 3540 let.

Mezi objektivní a subjektivní klasifikací typů domácího násilí existují různéparalely. Rychlé odloučení se blíí variantě epizoda v minulosti. Nová ance uHelfferich má blízko ke krátké historii násilí v pojetí Piispy. Domácí násilí typuambivalentní vazba je pak objektivně popisováno jako partnerský (Piispa) či intimní (Johnson a Leone) terorismus. Dále se zaměříme na praktické výstupy uvedenéklasifikace vzorců domácího násilí a na vhodné strategie intervence u jednotlivýchvariant domácího násilí. Základní rozdíly shrnujeme formou následujícího tabulkového přehledu (s. 17).

C. Helfferich upozorňuje, e intervence v konkrétních případech domácího násilí zahrnuje jednak témata pro vechny čtyři vzorce společná, jednak specifická. Kespolečným tématům patří posouzení a zajitění bezpečí pro obě a dále problémdostupnosti poradenské sluby pro obě. 16 / Moderní psychologie pro právníky

Vzorec domácího

násilí

Agency, tj.kogni

tivní reprezentace

vlastních schopností

jednat (víra oběti ve

vlastní schopnostiře

it situaci)

Perspektiva, tj. jak

vnímá obě minulost

a budoucnost

Průběh domácího

násilí

1. Rychlý odchod/

odloučení

aktivní, iniciativní

přístup k řeení

jasně oddělujeminu

lost a budoucnost

krátká eskalace,

potom konec vztahu

2. Nová ance silně aktivní ainicia

tivní obě, která vak

volí neefektivnípo

stupy, aktuálnědele

guje monost řeení

přeje si kontinuitumi

nulosti a budoucnosti

vlny: epizody násilí

střídají fázenorma

lity

3. Pokročilé

odlučování

změna, přechod od

pasivní k aktivnípo

zici

jasně oddělujeminu

losti od budoucnosti

dlouhodobéstupňo

vání násilí asukce

sivní nárůst intence

odloučit se, pointer

venci zvenčínásle

duje náhlé ukončení

vztahu

4. Ambivalentní

vztah

chronicky pasivnípří

stup, neefektivnípo

kusy o řeení

v proitcích oběti se

stále propojujeminu

lost a přítomnost

cyklus násilí beze

změn

1.1.7 POSUZOVÁNÍ A ZAJITĚNÍ BEZPEČÍ PRO OHROENOU

OSOBU

Otázka bezpečí je klíčová u vech vzorců domácího násilí. Dvojnásobně to platí pro

ohroené osoby, které ze vztahu odcházejí. Nebezpečí hrozí zejména u vzorce 3(po

kročilé odlučování). Ne vdy si to odcházející partneři (statisticky vzato nejčastěji

eny) uvědomují. U pokročilého odlučování je třeba k bezpečnosti ohroené osoby

přihlíet i při úpravě vztahů rodičů k dětem.

Otázka bezpečí je klíčová samozřejmě i pro eny, které ve vztahu zůstávají(vzo

rec 2: nová ance a vzorec 4: ambivalentní vztah). V těchto případech je nutnéspoleč

ně s obětí vypracovat bezpečnostní plány.

U vzorce číslo 4 (ambivalentní vztah) je otázka zajitění bezpečí zvlátě náročná.

Vykázání v těchto případech toti příli nefunguje, směrem k oběti neplní svoufunk

ci. Neposkytne jí ani pocit bezpečí, protoe její strach z násilné osoby je intenzivní.

V očích oběti domácího násilí (objektivně) typu partnerský terorismus je násilnáoso

ba vnímána jako omnipotentní a nevypočitatelná. V těchto případech je tudínezbyt

ná intenzivní psychologická pomoc. Je třeba prolomit naučenou bezmoc a začítbu

dovat ji zmíněnou agency.

Domácí násilí / 17 1.1.8 DOSTUPNOST PORADENSTVÍ (ODSTUP/DISTANC

OD PORADENSKÝCH SLUEB)

Dostupnost poradenství pro obě domácího násilí neznamená v tomto případěobjektivní monosti přístupu k sociálním slubám, tj. zda obě objektivně vzato můe či

nemůe vyhledat a čerpat pomoc. Hrají zde roli subjektivní postoje a očekávání, která

má obě vůči nabízené a poskytované pomoci:

n Osoby, které proly domácím násilím charakterizované vzorcem 1 (rychlý konec,

odchod z násilného vztahu) a osoby spadající pod vzorec 2 (nová ance) se obvykle

necítí jako traumatizované a od image oběti domácího násilí se distancují. Necítí

proto často ani potřebu poradit se. Naopak se domnívají, e poradenské čiterapeutické sluby by měl čerpat násilný, problémový partner. Přejí si, aby ho k tomu

přiměla policie nebo jiná instituce. Při eventuálním vykázání je tomu třebapřizpůsobit aktivity poradců v intervenčním centru. n Osoby, které zaily násilí typické pro vzorec pokročilé odlučování, chtějízapomenout na minulost, upínají se k budoucnosti. Nemají primárně zájem opsychologickou intervenci, jejich pozornost se spíe upíná k právním konzultacím a kpraktické pomoci. Vnímají, e budou nadále a po dlouhé době poprvé odkázány samy

na sebe. Obávají se, zda novou situaci zvládnou. Sociální pracovnici by v prvé řadě

měli reagovat na jejich aktuální potřeby. n Oběti, které ijí v domácím násilí typu ambivalentní vztah, je těké doslova

i v přeneseném slova smyslu odhalit. Spontánně pomoc poradenských místnevyhledávají. I v případech vykázání, kdy následuje nabídka pomoci ze stranyintervenčních center automaticky, je těké s nimi navázat kontakt a vybudovat jejich

důvěru. Převauje názor, e právě u těchto případů domácího násilí má zásadnívýznam první kontakt s profesionální záchytnou sítí, a u jsou poprvé kontaktovány

lékařem, policií nebo například OSPOD (orgány sociálně právní ochrany dítěte). Specifická témata poradenství jsou u jednotlivých variant domácího násilí odliná a týkají se momentálních problémů, které oběti řeí: (1) Vzorec: rychlý odchod Z pohledu oběti jsou jádrem této varianty náhlé a obvykle neočekávané radikálníivotní změny. I poradenské aktivity by se proto měly zaměřit na řeení konkrétních otázek, které vnímá obě jako urgentní. Poradci by měli pomoci hledat a nalézatrealistické postupy řeení.

Důleité je rovně zmenovat tlak času. Hlavní strategií je poznat, v čem potřebuje ohroená osoba pomoci a podpořit ji tak, aby se sama dovedla rozhodnout. Přitom je vhodné dret otevřené obě hlavní monosti řeení situace: ukončení vztahu/rozvod i usmíření. Poradcův tlak na jednu z těchto alternativ, by dobře míněný, můe být kontraproduktivní a vyvolat obranné mechanismy v podobě reaktivního chování. (2) Vzorec: nová ance U této varianty má velký smysl monost vykázání, nebo poskytuje oběti čas narozhodování. 18 / Moderní psychologie pro právníky



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist