načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Móda za železnou oponou -- společnost, oděvy a lidé v Československu 1948-1989 – Konstantina Hlaváčková

Móda za železnou oponou -- společnost, oděvy a lidé v Československu 1948-1989
-11%
sleva

Elektronická kniha: Móda za železnou oponou
Autor: Konstantina Hlaváčková
Podnázev: společnost, oděvy a lidé v Československu 1948-1989

Bohatě ilustrovaná publikace přibližuje čtenářům část každodenního života v 40letém období komunismu - způsob odívání, konformity i vzdoru, módní trendy, přebírání západních vzorů i hledání vlastní cesty. Na pozadí politických i ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  339 Kč 302
+
-
10,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 81.9%hodnoceni - 81.9%hodnoceni - 81.9%hodnoceni - 81.9%hodnoceni - 81.9% 93%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 287
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné), portréty, faksimile
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Odívání. Péče o tělo
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5833-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Bohatě ilustrovaná publikace přibližuje čtenářům část každodenního života v 40letém období komunismu - způsob odívání, konformity i vzdoru, módní trendy, přebírání západních vzorů i hledání vlastní cesty. Na pozadí politických i společenských trendů kniha dokumentuje jak činnost výrobních podniků, tak především snahu lidí o důstojné a módní oblečení. Odívání a móda mimořádně citlivě odrážejí způsob života společnosti a její ideály. Po roce 1948 českou módu poznamenala komunistická ideologie. Rozkvět v oděvnictví dosažený v období první republiky po válce pohasl a směr dalšího vývoje násilně ovlivnil rok 1948. Odívání se mělo stát základem nového životního stylu a móda jedním z nástrojů ideologického působení.

Popis nakladatele

Odívání a móda mimořádně citlivě odrážejí způsob života společnosti a její ideály. Po roce 1948 českou módu poznamenala komunistická ideologie.

Rozkvět v oděvnictví dosažený v období první republiky po válce pohasl a směr dalšího vývoje násilně ovlivnil rok 1948. Odívání se mělo stát základem nového životního stylu a móda jedním z nástrojů ideologického působení. Prosadily se snahy vytvořit společně s dalšími zeměmi východního bloku nový způsob odívání nezávislý na módě vycházející tradičně z francouzských návrhářských ateliérů.

Teprve od druhé poloviny 50. let 20. století do konce let šedesátých se mohla také československá móda opět nechat inspirovat tzv. světovou módou. Na počátku nového desetiletí (v období tzv. normalizace) došlo k novým ideologickým zásahům do vývoje módy, ale již odlišným způsobem. Celý tento nepřirozený vývoj byl ukončen v rokem 1989, kdy se občané a stejně tak móda mohli svobodně nadechnout.

Bohatě ilustrovaná publikace (fotografie sbírkových modelů Uměleckoprůmyslového musea, dokumenty, dobové časopisy) přibližuje čtenářům část každodenního života v 40letém období komunismu - způsob odívání, konformity i vzdoru, módní trendy, přebírání západních vzorů i hledání vlastní cesty. Na pozadí politických i společenských trendů kniha dokumentuje jak činnost výrobních podniků, tak především snahu lidí o důstojné a módní oblečení. (společnost, oděvy a lidé v Československu 1948-1989)

Další popis

Ojedinělá výpravná publikace skvěle, nostalgicky i kriticky, dokumentuje charakter módy ovlivněné politickou situací v Československu v době vlády jedné strany (1948-1989).


Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Konstantina Hlaváčková - další tituly autora:
Móda za železnou oponou -- společnost, oděvy a lidé v Československu 1948-1989 Móda za železnou oponou
Ascher: The Mad Silkman Ascher: The Mad Silkman
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MÓDA

ZA ŽELEZNOU

OPONOU

Konstantina

Hlaváčková

ČESKOSLOVENSKO

1948 —1989




SPOLEČNOST,

ODĚVY A LIDÉ

V ČESKOSLOVENSKU

1948

1989

Foto na obálce V. Šlajchrt ( s. 63)

© Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2016

© Grada Publishing, a. s., 2016

Text © Konstantina Hlaváčková, 2016

Photo © photographers or current copyright owners, 2016

Graphic design © Kristina Ambrozová, Štěpán Malovec, 2016

ISBN 978 - 80 -7101-15 6 -9 (Uměleckoprůmyslové museum v Praze)

ISBN 978-80-247-5833-6 (Grada Publishing)


MÓDA

ZA ŽELEZNOU

OPONOU

Konstantina

Hlaváčková

Grada Publishing

Uměleckoprůmyslové museum v Praze


7 Úvod

Móda, věda, svět a muzeální sbírky

10 I. Móda a ideologie:

politické a sociální kontexty

12 Ztracené naděje 1945–1948 17 „Nový život“ 1948–1953 34 Malé nadechnutí 1953–1960 36 Socialismus s „lidskou tváří “ 1960–1970 39 Normalizační peklo 1970–1989 46 Ženy, zaměstnané „superhrdinky“ 52 II. Výroba oděvu 53 Bez výtvarníka to nepůjde 54 Národní podnik Textilní tvorba 59 Ústav bytové a oděvní kultury (ÚBOK) 65 Založení oděvního ateliéru na pražské

Vysoké škole uměleckoprůmyslové

68 Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) 72 III. Mladí 74 Páskové a sajdky 77 Hledá se vhodný oděv 81 Hipísáci 86 Pankáči a ti druzí 88 Jde se na disko 90 Móda v undergroundu

94 IV. Kam na nákup módního oděvu

96 Obchodní domy

100 Luxus, Femina, Fénix...

101 Družstva

103 Pražské modelové domy v nové éře

1 1 8 Tu zex

122 V. Co nosily ženy

123 „New Look“ a socialistický realismus

1948–1955

135 Pomalý návrat ke světové módě 1955–1960

146 Bláznivá šedesátá 1960–1967

154 Pařížské novinky

158 Londýnské vítězství „mini“

161 Konec desetiletí – konec univerzalismu

167 Všechno bylo jinak 1970–1980

169 Dědictví hippies 1970–1974

174 Punk a brutální móda 1976–1980

176 Made in Italy a „disko“ móda

177 Mini – midi – maxi, kalhoty a to ostatní

202 Ještě trochu trpělivosti 1980–1989

203 Fenomén „yuppies“ a „Black is beautiful “

205 Návrhářské hvězdy

206 Co na to v Československu

226 VI. Co nosili muži

228 Ideologické vlivy

231 Nenahraditelná „klasika“

238 „Klasika“ v krizi

250 VII. Textilní materiály

251 Oděvy z umělých vláken –

touha každé moderní ženy

254 Trochu z historie

255 Přírodní, nebo raději umělé?

258 Chemická vlákna v Československu

259 Nylon, perlon, dederon, silon –

nezbytnost v šatníku

267 Polyester a tesilové nadšení

272 Měkoučký akryl

274 Elastická vlákna –

dokonale tvarovaná postava

277 Kovová vlákna – lurexový třpyt

277 Šaty z „papíru“

278 Závěr

280 Výběrová bibliografie a dobový tisk

282 Slovníček pojmů

287 Summary Obsah 1. Kouba, Pavel: Věda a svět (našeho života), in: Velický, Bedřich – Trlifajová, Kateřina – Kouba, Pavel et al.: Spor o přirozený svět

, Filosofia, Praha 2010, s. 130.

„Konstrukce platného vědeckého

poznatku při tom není nic jiného než

vyvrcholení sociálního ustavování

skutečnosti jako takové. Již na předvě

decké úrovni každodenního života se

skutečnost srozumitelného světa konsti

tuuje postupnými procesy objektivace

a habitualizace, takže to, co prožíváme

jako běžné a samozřejmé, je výsledkem

celé řady aktů, včetně společenské

institualizace a legitimizace. Věda před

stavuje pouze metodicky kontrolovanou

a na jednoznačnost zaměřenou formu

téhož dění.”

1

Cože má společného věda a móda?

Nic menšího než to, že obě aktivity jsou

příkladem „procesů objektivace a habi

tualizace, jimiž se postupně konstituuje

skutečnost srozumitelného světa.” Móda

jako jedna ze sociálně konstrukčních

praktik se víceméně anonymně podílí

na konstruování světa jako kontinuity

smyslu. Od vědy se móda liší jen tím, že

není kontrolována metodicky ani není

zaměřena na jednoznačnost. To, čím

je móda „kontrolována”, je neřešitelný

svár dvou vzájemně spolupracujících

i odporujících si nároků. Na jedné

straně je to nárok vždy otevřené

možnosti, jejíž realitu naznačují taková

slova jako „budoucnost“ nebo „bližní“,

nárok, který angažuje pro své naplnění

především imaginaci svobodného

individua. Naproti tomu stojí stejně

naléhavý nárok objektivace, habituali

zace či prostě transformace kreativních

produktů osobní imaginace do oblasti,

Móda, věda, svět

a muzeální sbírky

7 kterou pokládáme za realitu našeho společného světa.

„New Look”, „etno“ móda či jen

prodloužená délka sukně jsou při vší své náhodnosti úzce spjaty s nepřehlédnutelným kontextem světa, ve kterém žijeme a ve kterém sami sobě rozumíme. S módou jsou úzce spjaty mnohé významové souvislosti od komerčního zájmu přes ideologie komunit, historickou podobu individuality, kulturních a uměleckých podnětů, ekologii i technologii až k mocenské ideologii států.

Popis situace vytvořené uzavřením

jedné oblasti světa železnou oponou ukazuje, jak zhoubné pro módu, ale stejně tak pro vědu, jakož i pro obecný způsob společenského soužití, je mocenské ovládnutí onoho nedefinovatelného sváru, kterému snad můžeme říkat „život”. Zároveň se ale ukazuje, že stejně zhoubný může být i dominantní vliv jiného agenta z početné rodiny vzájemně vztažených aktivit, např. komerce nebo technologie, pokud je jim přisouzena role, na kterou ze své povahy nestačí.

Popis proměn módních linií, jak

po sobě následují v čase, by mohl být chápán jako návrat k lineárnímu dějepisu, který řadil historická fakta, jak za sebou následovala jako korálky na niti. Popisované módní proměny, jakými jsou změny siluety, délky sukně, šíře klop atd., stejně jako ideová a kulturní kritická hnutí menšin, však nejsou jen danými fakty, nýbrž jsou to citlivé záznamy pokusů animovat nepřehlédnutelnou situaci lidského soužití, vztahovat se k ní „zevnitř“, z pozice „bytí“ v procesu, který není ničím menším než realitou lidských dějin: porozumění přítomnosti v jejím záhadném oživujícím vztahu k minulosti a budoucnosti. Móda je lidskou iniciativou, částečně anonymní, částečně nesenou výraznými individualitami, která nás přesvědčuje o tom, že člověk nemůže být usazen ve svých jistotách, už proto ne, že si je

sám neustále vytváří a přetváří. Móda

je tak možná tím nejbezprostřednějším

a nejspontánnějším výrazem nesamo

zřejmosti lidského soužití.

Není to ale jen vztah k času a ději

nám, co má v módě svůj bezprostřední

výraz. Je tu věrně „obtisknut” i druhý

základní paradox lidské situace: Je

móda výrazem touhy individua odlišit

se od ostatních porušováním zaběhnu

tých pravidel, nebo jí jde naopak o to,

akceptovat pravidla v jejich nejpřísnější

vyhraněnosti? Zdá se, že móda je tímto

svým dvojjediným postojem spontánním

výrazem stejně dvojjediného vztahu

člověka ke skutečnosti, kterou musí co

nejdůsledněji akceptovat, a zároveň

zachovat k ní své živé, kriticko-kreativní

stanovisko.

Autorka předkládá výsledky jak svého

dlouholetého studia módy a jejích dějin,

tak zkušeností z praxe správce a tvůrce

muzeální sbírky textilního umění. V jed

né nedávné přednášce říká: „Ve shodě

s teoretickým a filozofickým zájmem

o módu se začaly rozšiřovat také muzejní

sbírky, které se postupně zaměřily nejen

na mistrovská díla módního designu, ale

i na běžný oděv citlivě dokumentující

životní styl jednotlivých dějinných obdo

bí. Je zřejmé, že v pozadí tohoto zájmu

lze tušit potřebu uspokojit jak poznání

vlastních dějin, tak bližší seznámení

s aktuální oděvní tvorbou, reflektující

současnou sociální strukturu, výtvarné

trendy a obecnější projevy dynamického

vztahu individua a společnosti.“

V duchu této změny strategie

muzeální praxe je i tato kniha zaměřena

na faktografické údaje o vývoji módy,

s přesvědčením, že sociální praxe, jak

se reálně vyvíjí v anonymní návaznosti

drobných událostí, je lidskou realitou,

ve které si jedinec i společnost budují

své porozumění sobě i světu.

Změna sbírkotvorné strategie

muzeí, zaměřená k zájmu o běžné kusy

oděvu a o jejich historické proměny, 8

Úvod


není odklonem od umělecké hodnoty, od mistrovství vynikajících umělců a od okouzlení krásou – uměleckou hodnotou, nevyčíslitelnou a neobjektivizovatelnou. Je to spíše historické pochopení, že krása, kterou lidé a dějiny produkují, není ukryta jen v izolovaných hmotných artefaktech, ale také v tajemství nekonečně mnohostranného lidského soužití, jehož produktem ony mistrovské artefakty jsou. Nevysvětlitelná realita lidského světa nám staví před oči všechny své stránky, od těch, které v nás vzbuzují radost a okouzlení, podobné tomu, jaké zažíváme pod Michelangelovým stropem Sixtinské kaple, po ty úděsné, z kterých nás přepadá úzkost a strach z budoucnosti. Zažíváme okouzlení i úzkost z toho, jak blízké souvisí se vzdáleným, naše s cizím, poznané s nepoznaným, a to jak kolem nás tak i v nás samých. Záhada reality a našich možností jí porozumět i podílet se na její konstrukci je věcí, pro kterou má historická reflexe důležitou roli. Dokladem stoupajícího a diferencovaného zájmu o módu, o její společenské, estetické, řemeslné i kognitivní stránky je zakládání nových institucí např. Muzea módy při Fashion Institute of Technology v New Yorku v roce 1969. Toto muzeum začínalo od sbírkové nuly a během pěti desetiletí se dopracovalo k padesáti tisícům oděvních exponátů z období od 18. století po současnost a více jak třem stům tisíců ukázek textilních vzorů. Je zaměřeno také na módní fotografii a další dokumenty umožňující interpretaci umění módy na té nejvyšší profesionální úrovni. Jiným příkladem zájmu o zkoumání oděvu jako integrální součásti dějin a kultury představuje The Kyoto Costume Institute v Japonsku, jehož činnost se datuje od roku 1978. Také největší evropská muzea s oděvními a textilními sbírkami věnují stále více pozornosti

fenoménu oděvu. V roce 1986 bylo

přiřazeno pařížské Musée du Costume

založené v roce 1948 do organizační

struktury Musée des Arts Décoratifs

se sídlem v Louvru. V následujícím roce

byla otevřena stálá expozice a zahá

jena tradice pořádání výstav z bohaté

sbírky Musée du Costume. S celkovým

počtem osmdesát šest tisíc sbírkových

předmětů se řadí k nejobsáhlejším

a nejhodnotnějším oděvním sbírkách

ve světě spolu s Victoria and Albert

Museum v Londýně a The Metropolitan

Museum v New Yorku.

Také Uměleckoprůmyslové museum

v Praze (UPM) svou dlouhodobou

sbírkotvornou koncepcí se snaží včlenit

do tohoto proudu a uspokojit zvyšující

se zájem odborné i laické veřejnosti

o oděv. V tomto prezentačním kontextu

zaujímá kniha Móda za železnou oponou

ojedinělé postavení vycházející z po

třeby dokumentovat charakter módy

ovlivněné politickou situací v Českoslo

vensku v době komunistické vlády.

Ludvík Hlaváček

9


1. Kalinová, Lenka:

Společenské proměny v čase

socialistického experimentu. K sociálním dějinám

v letech 1945 –1969

, Academia, Praha 2007, s. 25.

Móda

a ideologie:

politické

a sociální

kontexty Po skončení druhé světové války byl svět jiný než dřív. Společenský, sociální a ekonomický vývoj vycházel nejen z válečných zkušeností, které přinesly lidem na celém světě mnoho utrpení, ale také ze zkušeností předválečných, kdy svět procházel hospodářskou krizí. V Československu sehrálo významnou roli také trauma z Mnichovské dohody. Všechny tyto okolnosti ovlivnily postoj k budoucímu vývoji. Východiskem se zdálo být vytvoření státu zaručujícího sociální bezpečnost: zajištění práce pro práceschopné s odpovídající odměnou, ostatním občanům poskytnutí základních sociálních příjmů a nejnutnějších sociálních služeb. Těchto cílů bylo možné dosáhnout jen posílením úlohy státu v ekonomii a sociální oblasti.

1

I.

10

Kapitola první


Vlasta, X, 1956, č. 18

11


Ztracené naděje

1945

1948

Politické a společenské uspořádání Československa po druhé světové válce se vyvíjelo pod silným vnějším tlakem. V euforii bezprostředně po skončení války se stíraly rozdílné představy o budoucnosti, ale již v následujícím roce se situace proměňovala. Komunistická strana povzbuzena úspěchem v květnových volbách v roce 1946 se snažila urychlit společenské změny a získat monopolní moc.

Na základě Benešových dekretů

podepsaných v říjnu 1945 probíhalo znárodňování bank, pojišťoven, dolů, elektráren a průmyslových závodů s více jak pěti sty zaměstnanci. Znárodňovací proces byl považován za akt sociální spravedlnosti v situaci všeobecného nedostatku základních životních potřeb. Částečné zestátňování velkých podniků probíhalo také ve Franci, Velké Británii, Itálii a v dalších zemích. V podmínkách poválečného hospodářského rozvratu a inflace se pokládalo posílení státu za nezbytné.

Válka způsobila v Českosloven

sku sice menší hmotné škody než jinde v Evropě, ale i tak byly obrovské. V továrnách došlo ke zničení strojního vybavení. V dopravě se snížil vozový park na pětinu původního počtu lokomotiv a vagonů. Také přírodní zdroje byly vyčerpány. Stejně tak zničené silnice představovaly velký problém. Nevyčíslitelné ztráty lidského kapitálu způsobilo šestileté uzavření vysokých škol a některých škol středních. Zdraví

obyvatel utrpělo nejen vlivem špatné

výživy, ale i vlivem neustálého stresu

z nacistických perzekucí.

V poválečných letech probíhal

též masový pohyb obyvatelstva.

Do pohraničí se vraceli občané české

národnosti, kteří se museli vystěhovat

po podepsání Mnichovské dohody.

Naopak obyvatelé německé národnosti

byli odsunuti na základě Benešových

dekretů. K dalšímu pohybu došlo v sou

vislosti s osídlováním pohraničí, kam

přicházeli nekvalifikovaní a nemajetní

lidé z vnitrozemí.

Významnými změnami prošla mezi

lety 1945 až 1948 střední třída včetně

vědců a pracovníků z oblasti umění

a kultury. Narůstal počet zaměstnanců

ve veřejné správě a peněžnictví.

Náročnost administrativní práce

souvisela mimo jiné s vázaným přídělo

vým hospodářským systémem. Změny

ve společnosti se nejvíce dotkly velkých

podnikatelů a majitelů středních

podniků.

Dr. Edvard Beneš, prezident republiky.

Československo, II, 1947, č. 7

12

Móda a ideologie: politické a sociální kontexty


2. Kalinová, Lenka:

Společenské proměny v čase socialistického

experimentu. K sociálním dějinám v letech 1945 –1969

,

Academia,

Praha 2007, s. 102.

3. Uchalová, Eva: Česká módní tvorba 1940–1947, in: Hlaváčková, Konstantina:

Česká móda 1940–1970

, UPM

ve spolupráci s nakladatelstvím Olympia, Praha 2000, s. 22.

Komunistická strana pozvolna

získávala rozhodující postavení také v kultuře a informační sféře. Velká část kulturních institucí prošla znárodňovacím procesem. Rozhlas, film, knižní trh, nakladatelská činnost a tisk podléhal státní kontrole. Kulturní dění však bylo současně široce podporováno státem pod heslem: „Otevřít lidu brány kultury“. Ve velkých městech, v regionech a závodech probíhal bohatý společenský život. V továrnách začaly fungovat závodní kluby. Během roku 1946 jich bylo registrováno tisíc pět set třicet devět. Pořádala se filmová a divadelní představení, hromadné zájezdy do městských divadel. Mládež organizovaná ve Svazu české mládeže trávila mnoho času na brigádách, kde se po práci účastnila sportovních a kulturních akcí. Ve společnosti vládlo optimistické ladění. Lidé se chtěli zbavit chudoby a strachu. Ve slibech komunistické strany spatřovali plnění svých snů

2

.

Také odívání a módě se věnovala

velká pozornost. Naléhavým úkolem se ukázalo nejen obléci obyvatelstvo a doplnit válečnou nouzí prořídlé šatníky, ale také vzkřísit módní tvorbu, která před válkou dosahovala vysoké úrovně. Řešení spočívalo na jedné straně v obnovení efektivní činnosti textilního a oděvního průmyslu a na druhé straně v podpoře činnosti předválečných krejčovských živností a špičkových modelových salónů.

Již na podzim roku 1945 organizace

Společenství krejčích proklamovala své odhodlání vybudovat v Praze módní centrum pro střední a východní Evropu. Na podporu této snahy začali vydávat v květnu 1946 módní časopis Styl s cílem vytvářet a propagovat kulturu odívání ve smyslu vlastní československé tvorby, a přispívat tak k pozdvižení všeobecné kulturní úrovně národa. Nově založené propagační komise organizovaly řadu módních přehlídek

především v Praze, Karlových Varech,

Mariánských Lázních a mnoha jiných

městech.

3

Od roku 1946 vycházely i další

módní časopisy. Móda se však stávala

pozvolna politickou záležitostí.

Řada politických stran vydávala své

vlastní ženské módní listy. Pro vývoj

československé módy po roce 1948

je nejdůležitější časopis s názvem

Naše žena a svět kolem ní vydávaný

od října 1946 Ústředním výborem KSČ

v redakci Jiřiny Spalové a grafické

úpravě Vojtěcha Michala. Svůj program

deklaruje hned v úvodním sloupku:

„ ... oproti ostatním módním časopisům,

které kdysi přinášely a dosud přinášejí

většinou módní výstřelky a módní luxus

pro ženy nepracující a hýčkané, bez

ohledu na požadavky stále vzrůstajícího

procenta žen pracujících, samostatných

a s mužem rovnoprávných, chceme

vybudovat módní časopis pro nejširší

Milena, 1948, č. 6

13


4. Uchalová, Eva: Česká módní tvorba 1940–1947, in: Hlaváčková, Konstantina:

Česká móda 1940–1970

, UPM

ve spolupráci s nakladatelstvím Olympia, Praha 2000, s. 24.

ženskou veřejnost našeho národa, a to jsou ženy pracující, uvědomělé, v životě vždy nějak platné, ať jsou to úřednice, ženy zemědělců, umělkyně či ženy pracující v domácnosti.“ List nepopírá vedoucí roli pařížské módy, ale chce z ní přebírat jen to, co je vhodné a potřebné pro náš způsob života.

4

Strana národně-socialistická měla

svůj módní a společenský časopis

Milena, jehož odpovědnou redaktorkou

se stala Zdenka Fuchsová, zkušená

návrhářka působící před válkou nějaký

čas v salónu Rosenbaum. Naklada

telství Práce, podnik Revolučního

odborového hnutí, vydávalo v letech

Mo-No, 1947, č. 8

14

Móda a ideologie: politické a sociální kontexty


5. Uchalová, Eva: Česká módní tvorba 1940–1947, in: Hlaváčková, Konstantina:

Česká móda 1940–1970

, UPM

ve spolupráci s nakladatelstvím Olympia, Praha 2000, s. 24.

6. Dráždil, Milan: Tendence rozvoje textilního a oděvního průmyslu v západní Evropě,

Te x til

, 1989, č. 5, s. 16.

7. Ministerstvo průmyslu o výrobě textilního zboží,

Krejčovské listy

,

1947, č. 22, 1. 12., s. 2, cit. dle Uchalová, Eva: Česká módní tvorba 1940–1947, in: Hlaváčková, Konstantina:

Česká móda 1940–1970

,

UPM ve spolupráci s nakladatelstvím Olympia, Praha 2000, s. 25.

Ministr průmyslu Bohumil Laušman,

jak jej nakreslil dr. Adolf Hoffmeister.

Československo, II, 1947, č. 4

1946–1948 Měsíčník pro vkus a eleganci v redakci Eugenie Grohové. Praktický anglický styl i francouzskou módu přinášel časopis Mo-No, vydávaný Tiskařskými a vydavatelskými podniky Československé strany lidové v redakci Marty Russové. I tento časopis se zřekl módních výstřelků a odvolával se na tradiční českou eleganci a vkus.

5

Slibnému nástupu českého krej

čovství bránil nedostatek materiálu způsobený pomalou obnovou textilního průmyslu. Citelnou ztrátu představoval odsun německých kvalifikovaných dělníků, mistrů a dalších odborníků z pohraničních oblastí, kde se nacházelo velké množství textilních továren. Jejich nahrazení nekvalifikovanými pracovníky z českého vnitrozemí znamenalo naprostou pohromu. Negativní roli sehrálo pochopitelně i znárodnění. Vážným problémem byl nedostatek kvalitních surovin, které se staly strategickým zbožím.

Na západ od československých

hranic se situace vyvíjela odlišně. Po druhé světové válce textilní a oděvní průmysl v západní Evropě byl jedním z odvětví, které v relativně krátké době dokázalo obnovit svůj průmyslový potenciál zničený válkou. Toto odvětví prošlo zásadními strukturálními změnami v surovinové i technické základně. Bezprostředně po obnově poničených továren se ukázala potřeba reagovat na zvýšenou poptávku po textilním zboží a zvětšovat hmotné objemy produkce. Dynamický růst výroby a zvyšování poptávky po textilu a oděvech plynule probíhal od konce války až do počátku sedmdesátých let. Strukturu textilní výroby ve světě výrazně ovlivnil také razantní nástup chemických vláken. Výroba dokázala zhodnotit všechny laboratorní výzkumy, učiněné před a během války.

6

Přestože znárodněné továrny

v Československu všestranně

podporoval stát, nedokázaly vyproduko

vat dostatečné množství požadovaného

textilního zboží. Navíc, nejkvalitnější

výrobky byly určeny pro export. V září

1947 zastavilo ministerstvo průmyslu

finanční příděl na nákup surovin ve výši

čtyři miliardy korun, protože stát utržil

za vývoz textilních produktů v minulém

roce pouze jednu a půl miliardy.

7

Všeobecné obtíže poválečné ekonomiky

se v naší zemi stále prohlubovaly. V roce

1947 nebyl na příkaz Sovětského svazu

přijat Marshallův plán, čímž se pro

marnila příležitost rychlé hospodářské

obnovy, kterou plně využily západoev

ropské státy.

15

+


8. Nová úprava spotřeby textilního zboží,

Krejčovské listy

XXXIX,

1946, č. 2, 15. 12., s. 1, cit. dle Uchalová, Eva: Česká módní tvorba 1940–1947,

in: Hlaváčková, Konstantina:

Česká móda 1940–1970

,

UPM ve spolupráci s nakladatelstvím Olympia, Praha 2000, s. 25.

Domácí trh se potýkal s nedostat

kem látek, oděvního zboží a jeho nízkou kvalitou. Tato situace si vynutila dlouhodobé regulování spotřeby a zavedení přídělového systému. Stejný systém fungoval bezprostředně po válce i v jiných zemích, např. ve Velké Británii, kde však byl zrušen již v roce 1949. U nás přetrval až do roku 1953. Textilní zboží se dělilo na vázané a volné, přičemž vázané bylo k dostání na tzv. šatenky, oděvní poukazy, a na zvláštní poukazy na textilní zboží. Vázaným zbožím byly všechny druhy svrchního ošacení pro muže, ženy a děti, prádlo, pokrývky hlavy, zboží „výstrojové“ (šály, rukavice, kapesníky), punčochy, ozdobné přípravy (krajky, módní bílé zboží, výšivky), cvičební a sportovní oděvy, deštníky, ručníky a utěrky, látky na oděv a oděvní součástky, šicí potřeby, dále ložní prádlo, tkané a vázané koberce, zástěry a svrchní šatstvo z kůže. Volné byly pouze kožichy bez svrchních látek, kožešinové zboží jako čepice a rukavice, metrové zboží z plsti a některé speciální

druhy doplňků vyrobené z podřadných

surovin.

8

Šatenky ani oděvní poukazy

však nezaručovaly, že zákazník

v obchodech najde požadované zboží.

Příkladem velmi žádaného, ale těžko

dostupného módního zboží se staly

dámské nylonové punčochy.

Již během roku 1946 bylo jasné, že

móda ve světě začíná opět ožívat. Čeští

krejčí však měli jiné starosti. Po krátké

poválečné euforii si uvědomili, kam

směřuje politický vývoj a z něho plynou

cí ohrožení svobodného podnikání.

Stále obtížněji zápasili s politickou

mocí. Kromě toho zmizela zámožná

a kultivovaná klientela módních salónů.

Ve společnosti založené na sociální

rovnosti zaujímala přirozeně vedoucí

místo konfekční výroba.

Nepřekonatelnou konkurencí

krejčovských živností se stal národní

„Dostali jste v novém roce novou šatenku

a vydali jste se jako sta a tisíce jiných

na výpravu po městě...?“

Vlasta, III, 1949, č. 2, foto O. Novák

16

Móda a ideologie: politické a sociální kontexty


9. O novou československou módu,

Naše žena a svět kolem ní

, 19 47,

č. 1, cit. dle Uchalová, Eva: Česká módní tvorba 1940–1947, in: Hlaváčková, Konstantina:

Česká móda 1940–1970

, UPM

ve spolupráci s nakladatelstvím Olympia, Praha 2000, s. 30.

podnik Oděvní průmysl, který vznikl v roce 1945 znárodněním a spojením prostějovských konfekčních závodů Hanisch a spol., Nehera, Rolný a Silesia. Jeho činnost se zaměřila na výrobu všech druhů textilního zboží, včetně kůží, kožešin a doplňků a obchodování s nimi. Nicméně i v této situaci měli krejčí co nabídnout. V tíživé ekonomické situaci zdůrazňovali své vývozní schopnosti, zájem zahraničí o dokonalou malosériovou krejčovskou produkci i zakázkovou výrobu.

Ze strany státu stále sílily centra

lizační snahy nejen ve výrobě textilního zboží, ale také v oblasti módního návrhářství. V listopadu 1946 se sešli zástupci hospodářské skupiny textilního průmyslu, ústřední ředitelé znárodněných textilních závodů, zástupci ministerstva informací, Ústředí svazu československých řemesel, Obchodní komory a Rady žen, aby jednali o zřízení centrálního orgánu, vytvářejícího novou československou módu.

9

Tato snaha

byla naplněna až v roce 1949 založením národního podniku Textilní tvorba, vzorové závody a modelárny, se sídlem v Praze.

Podzim 1947 přinesl ještě další ránu:

daň z přepychu, která postihla veškeré kvalitní zboží včetně oděvů a látek zhotovených z přírodních materiálů např. vlna, hedvábí, kožešiny, výšivky, krajky, tedy téměř všechny materiály, které krejčí zpracovávali. Nepřihlášené zboží úřady zabavovaly a krejčí byli trestáni. Pak přišel únor 1948.

„Nový život“

1948

1953

V dubnu 1948 přijal nový, komunisty

ovládaný parlament sérii znárodňova

cích zákonů, na jejichž základě byly

zestátněny další závody, tentokrát nad

padesát zaměstnanců. Od roku 1949

pak probíhala likvidace soukromých

živností, která byla dokončena během

čtyř let. Tak v Československu zcela

zaniklo soukromé podnikání a politická

moc státu kontrolovala veškerou výrobu

a služby. Postupné znárodnění a lik

vidace dobře prosperujících živností,

„Naše ženy nastoupily v pracovním nadšení

do druhého roku pětiletky. Mezi nejlepšími

údernicemi je Marie Johanisová, která

pracuje na třech kroužkových dopřádacích

strojích o 1500 vřetenech na 150–160 %

v závodě Flanela n. p. ve Šluknově.“

Vlasta, III, 1949, č. 52




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.