načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Mnichovský komplex - Jan Tesař

Mnichovský komplex
-6%
sleva

Kniha: Mnichovský komplex
Autor:

Eseje historika Jana Tesaře, vycházející v novém vydání po čtrnácti letech, se tematicky zaměřují na československé dějiny druhé poloviny třicátých a počátku čtyřicátých let a ... (celý popis)
Titul doručujeme za 6 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  297 Kč 279
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 68.2%hodnoceni - 68.2%hodnoceni - 68.2%hodnoceni - 68.2%hodnoceni - 68.2% 67%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 2 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » PROSTOR
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 280
Rozměr: 200x125
Úprava: 277 stran
Vydání: Vyd. 2.
Jazyk: česky
EAN: 9788072603046
Popis / resumé

Problematika "mnichovské zrady" a okupace jako základ obecnějších úvah o falešných historických mýtech a deformovaném obrazu českých národních dějin. Sborník studií a esejů. Historická polemika. Autor vyslovuje názor, že mýtus "národní tragedie" a "nutné kapitulace" v zájmu "přežití národa" je pouhou omluvou nemohoucnosti, neschopnosti a zbabělosti.

Popis nakladatele

Eseje historika Jana Tesaře, vycházející v novém vydání po čtrnácti letech, se tematicky zaměřují na československé dějiny druhé poloviny třicátých a počátku čtyřicátých let a zachycují je v širších duchovních a morálně-politických souvislostech. Kniha zahrnuje jednak Tesařovu práci Mnichovský komplex z roku 1989, která nastoluje zrcadlo především stereotypům a hluboce zakořeněným mýtům v české národní sebereflexi, jednak cyklus esejů Vlastenci a bojovníci o počátcích české kolaborace a odboje, který vycházel na pokračování v Listech v roce 1969. Vedle toho obsahuje kniha ještě dvě časopisecké studie na dané téma z konce šedesátých let.Texty Jana Tesaře vynikají především hloubkou a ostrostí pohledu, který v každém případě nutí k přemýšlení i ty, kteří nemusejí sdílet autorovy vývody. Tesař nikterak neskrývá svou zaujatost; je to však zaujatost v nejlepším slova smyslu – pro pravdu vědeckou i morální. (jeho příčiny a důsledky)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jan Tesař - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Mnichovský komplex" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu



... 2016-03-30 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
1. Vážená Pečená
2.Souhlasím s panem Jůnem
3.Pan Tesař vystudoval také UK a to v roce 1956 :) a dle mého názoru bylo vzdělávání na lepší úrovni, než je dnes
4. Sbohem

reagovat
 
pro pana Jůna Dana Pečená 2015-12-06 hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%
Knihu jsem nečetla, jenom recenzi této knihy, ale to je přeci jedno, to nesouvisí s tím, co jsem napsala, to jsou historická fakta. Domnívám se, že pokud někdo natočí film o skutečné historické události, tak nemůže libovolně s tímto tématem nakládat. I mystifikací chtěl autor něco říci, proč by jinak točil film na toto téma.
A mimochodem černobílý pohled, to je nyní takový módní termín, mně se však zdá, že argumentováním, že věci přeci nejsou černobílé, se historie jen relativizují a zamlžují.
reagovat
 
Mnichov Dana Pečená 2015-11-04
Vážený pane Tesař,
Vaši knihu Mnichovský komplex jsem nečetla, nicméně vím ve zkratce, o čem kniha pojednává v souvislosti s filmem Ztraceni v Mnichově. Ráda bych s Vámi polemizovala přímo, ale nenašla jsem na Vás kontakt.
Nepracuji jako historik, nicméně jsem vystudovala magisterský obor orální historie na Soudobých dějinách UK Praha. Jsem členka Klubu vojenské historie Praha a téma mé diplomové práce byla aktivita členů klubu v poznávání československého opevnění vybudovaného před druhou světovou válkou. Prováděla jsem rozhovory s členy klubu a ty jsem zpracovala do diplomové práce. Píší to proto, že díky mému koníčku a studiu jsem se seznámila s historií výstavby opevnění a s ním spojenou další historií tohoto období.
Zásadně nesouhlasím s Vašimi závěry, že podvolení se Mnichovskému diktátu byl projev zbabělosti, a nemohoucnosti národa a jeho vlády. Svůj nesouhlas bych formulovala v několika bodech:
1) V roce 1918 Masaryk prezentoval před světem náš národ jako národ Čechů a Slováků, a přitom z pochopitelných důvodů zamlčel, že Němců bylo více jak Slováků – 3,5 milionů Němců a cca 2 miliony Slováků, takže již při vzniku Československa dostal stát do vínku nemilý „dar“, který zakládal do budoucna problémy, což se bohužel v roce 1938 potvrdilo. Je tedy jen věcí pohledu, jak tuto situaci hodnotit. Z pohledu Němců a koneckonců i zbytku světa, se mohly zdát požadavky Němců na autonomii, nebo dokonce zahrnutí území, kde žilo v drtivé většině německé obyvatelstvo k Německu, za oprávněné. Z pohledu Čechů a bohužel už ne zcela z pohledu Slováků (ti se posléze odtrhli a vytvořili si svůj stát), byly tyto požadavky pochopitelně požadovány za neoprávněné. Němci žili na území, které historicky patřilo Čechám, ale myslím , že okolní svět tento argument vůbec nebral v potaz. Chci tím zdůraznit, že jsme z tohoto pohledu byli vůči světu naprosto osamocení, posléze i bez Slovenska. Pokud jde o spory mezi národy, kdo může posoudit, který nárok je oprávněný a který ne? Neexistuje nějaký absolutní závěr. Němci hájili svoje zájmy a my jsme hájili své. Proto jsou zbytečné jakési snahy, aby se názory na tyto události sjednotily. Vždy bude existovat rozpor mezi českými zájmy a německými zájmy v interpretaci tehdejších událostí. Z pohledu českého Němci rozbili náš stát, z pohledu Němců na to měli nárok. Jde jen o to, jestli jsme tehdy měli zájem Česko udržet, nebo spíše zda tento zájem máme i dnes. Někdy o tom pochybuji.
2) Naše situace koncem roku 1938 z hlediska možného spojenectví byla rovněž nepříliš radostná. Byli jsme obklopeni nepřátelskými státy – Polskem, které požadovalo Těšínsko a s kterým jsme o Těšínsko po první světové válce také bojovali. Dále Maďarskem, s kterým jsme také bojovali. Obě tyto země by nám rozhodně nepomohly. Na jaře 1938 proběhl anšlus Rakouska a rázem jsme neměli krytou jižní hranici, kde se vybudovalo narychlo pár těžkých objektů, tedy 5 nebo 6, což by rozhodně nepostačovalo na účinnou obranu země. Manévrovací prostor po nějaké dohody byl mizivý. S Ruskem jsme neměli společné hranice, takže by byl problém, jak by mohlo vojensky zasáhnout v náš prospěch. Rovněž si myslím, že Rusové byli asi rádi, že je tu tato překážka a stejně by nám Rusko nepomohlo.
3) Představitelé Francie a Británie zřejmě nebyli schopni rozeznat, jaké nebezpečí ze strany fašistického Německa jim hrozí nebo to tušili, ale nechtěli si to připustit a jejich představitelé strkali hlavu do písku. Nelze se divit, bylo teprve necelých 20 let po válce, která byla pro tyto země velice krutá, i když vítězná. Komu by se chtělo bojovat, zvláště za přibližně 7 milionů občanů takové maličké země, když přeci Hitlerovy požadavky byly spravedlivé! Tehdy se jim to tak mohlo jevit, nemůžeme takové postoje posuzovat dnešníma očima. To ostatně platí u všeho, co o tehdejší situaci uvádím. O tom, jak především Francie, byla schopná se Německu postavit, se ostatně ukázalo při jejím napadení, kdy senilní velení její armády naprosto selhalo a zbytek země kolaboroval s Němci.
4) Otázka možné obrany. Nedovedu si představit, jak bychom se vlastně začali bránit, když jsme nebyli napadeni!!!!! Polští historikové nám v podstatě závidí naší tehdejší situaci, tedy, že jsme měli na výběr. Poláci na výběr neměli. Polsko bylo prostě jednoznačně napadeno a Němci byli agresoři. To by ale v případě naší „obrany“ tak jednoznačné nebylo. Pokud bychom Němcům bránili v záboru pohraničí, tak bychom patrně první vystřelili my a byli bychom to my Češi, kdo by zahájil ozbrojený konflikt, tedy dokonce možná i válku. A to ještě kvůli spornému území, kde žili převážně Němci, což byl nezpochybnitelný fakt. A to byl zřejmě hlavní důvod, proč Beneš odmítl vojenské řešeni situace. Zůstal by nám totiž punc agresorů, jehož dopad by asi nebyl dobrý na jednání po možné válce.
5) Kritika Beneše a vlády za jejich rozhodnutí nebojovat. Snažila jsem se vžít se do postavení prezidenta Beneše, který jako jediný měl poslední slovo a zodpovědnost poslat statisíce lidí na smrt a měl tu možnost volby. Do takové situace se asi už žádný politik nikdy nedostane. Pokud by nás Němci napadli, tak by nebylo o čem rozhodovat, prostě bychom se museli bránit. Uvažoval jste, pokud uvádíte, že vláda byla nemohoucí, o tom, že byste toto rozhodnutí musel udělat Vy? Něco jiného je kritizovat v současné době rozhodování lidí před 77 lety, kteří navíc byli v časové tísni. Jakým právem vůbec tyto osoby kritizujete? Dnes je to ale velice snadné obviňovat někoho za nemohoucnost, neschopnost a zbabělost zvlášť, když žádnou statečnost nemusíte prokazovat a nikdy naštěstí nebudete muset.
6) Nerozumím tomu, proč se k Mnichovu a pozdějším událostem stavíte jako komunisté, kteří za celou dobu jejich vlády neopomněli připomínat, jak byl Beneš a prvorepubliková vláda zbabělá, když lidé chtěli bojovat. Náš tehdejší ústup se jim velice hodil do krámu a také toho náležitě ideologicky využili. A vy v jejich díle nadále pokračujete. Lidé se skutečně domnívali, že jsme měli bojovat a tak se vytvořil syndrom Mnichovské kapitulace, kterého se už asi nikdy nezbavíme a rozhodně nám v tom nepomohou takové knihy, jako je ta Vaše. Měla jsem dojem, že po revoluci na Mnichov už budeme pohlížet jinak, tedy že se aspoň částečně přiblížíme pravdě, že skončí komunistická propaganda a zkreslování minulosti a ejhle, zase se vynoří někdo jako Vy, kdo v tom pokračuje.
7) Morálka armády byla skutečně na vysoké úrovni a drtivá většina vojáků, kteří byli v pozicích na opevnění, bojovat chtěli. To mám podložené knihami, v kterých byly publikovány rozhovory s pamětníky, tedy vojáky na opevněních, kteří skutečně v drtivé míře vypovídali, že opevnění věřili a měli bojovnou náladu a chtěli bránit svoji zemi. Autorem těchto knih je také vojenský historik renomovaný Eduard Stehlík. Patrně o těchto publikacích nic nevíte.
8) Nepřipadá mi logické, jak uvádíte, že lidé bojovat nechtěli, ale vláda vytvořila dojem, že bojovat chtěli, když sama vláda podle Vás zbaběle ustoupila. Vláda ale nemusela nic inscenovat, lidé demonstrovali, abychom se Mnichovskému diktátu nepodvolili. To ale vládě, která ustoupila, přeci nemohlo být vhod.
9) A konečně je hlavní otázka vojenská. I když se dnes dá těžko odhadnout, zda bychom se ubránili, ale můžeme vycházet z nezpochybnitelných fakt – opevnění nebylo hotové a navíc jsme neměli opevněnou jižní hranici republiky. Existoval jakýsi mýtus, že Němci v roce 1938 ještě nebyli tak silní a že hlavně získali naše zbraně záborem pohraničí. To však se v září 1938 nestalo, opevnění muselo být vyklizeno asi do 7 dnů a to i se zbraněmi, které byly odvezeny do vnitrozemí. Teprve až v roce 1939 od jara se mohli Němci zbraní zmocnit. Armáda se pokoušela prodat aspoň pevnostní kanóny, což se nezdařilo a Němci je až v roce 1940 instalovali do opevnění např. v Norsku a ve Francii. Němci spíše získávali zbraně výrobou ve Škodovce během války a proto byla také bombardována. Co se týče tehdejší výzbroje německé armády, tak se provedlo pouze srovnání letectva ČR a Německa a toto srovnání vyšlo lépe pro Němce, měli tedy koncem roku 1938 výrazně více bombardérů. Byla už také natočena jakási simulace útoku prezentovaná na veřejnoprávní televizi, pokud bychom se v roce 1938 bránili a tato simulace dopadla v náš neprospěch.
Na závěr bych chtěla dodat, že nerozumím, proč jste takovou knihu napsal. Nevím, co by se nového a převratného k Mnichovu dalo dodat. Myslím, že pro naši vládu neexistoval žádný manévrovací prostor a pokud ho někdo vidí s odstupem 77 let, tak je to pohled pouze subjektivní. Představuji si i situaci, kdybychom se „bránili“. Měli bychom zničenou zemi a tisíce mrtvých a k tomu zřejmě ještě horší teror než nastal po atentátu na Heydricha. A zřejmě by se určitě našli lidé, kteří by toto rozhodnutí kritizovali zase z druhé strany.
Pokud ovšem Vaším záměrem bylo zastávat se německé menšiny, poukazovat na jejich údajnou diskriminaci za první republiky, odsuzovat odsun jako takový, nebo dokonce souhlasit s tím, že bylo správné, aby oblasti s převahou německých obyvatel, byly začleněny do Německa, tak potom ovšem chápu, proč jste tuto knihu napsal. Zapadá to ostatně do snah některých českých intelektuálů, kteří připomínali v minulosti a dodnes připomínají odsun německých obyvatel po válce, vypočítávají nezákonnosti při odsunu, stále otázku odsunu oživují s odůvodněním, že se údajně musíme vyrovnat s minulostí. Jejich počínání má ovšem záměr opačný, tedy nikdy tuto minulost neuzavřít, stále si sypat popel na hlavu, zpytovat své svědomí, žít s trvalým pocitem jakési morální viny. atd. atd. A vůbec už mě nepřekvapuje, že jste bývalý disident, tedy Havlův člověk. Byl to on, kdo se ke zděšení našich historiků, omlouval krátce po zvolení za odsun Němců.
Já ovšem nevím, komu jsou tyto výtky vlastně adresovány. Němci odmítají kolektivní vinu, ale já jako Češka jí odmítám také. Já jsem v té době nežila, rodiče byli děti a prarodiče se rozhodně na žádném nezákonném odsunu nepodíleli. Pokud připomínáte národu jakousi zbabělost, tak to pouze obecně, po 77 letech už žije doopravdy minimum účastníků a strůjců naší údajné zbabělosti a pokud by dnes žili, tak by to tehdy byly děti.
S pozdravem
Dana Pečená

reagovat
> ABZ.cz 2015-11-04 16:22:16
  Dobrý den, paní Pečená, kontakt na autora bohužel nemáme, ale doporučujeme v takových případech obrátit se na nakladatelství, kde je šance na jeho získání nejvyšší. Hezký den. http://www.eprostor.com/cz/nakladatelstvi/kontakty/.aspx
reagovat
   
> Pavel Jůn 2015-12-06 10:54:34
  Knihu jste nečetla, ale chytrá jste jak "rádio po ránu", to je skutečně krásné a ukázkově české.

Mimochodem, vážená paní, pokud jste viděla film Ztraceni v Mnichově, tak ten je, až na existenci Vámi napadané knihy, celý jedna velká mystifikace. Dovolím si tedy tvrdit, že reagujete na něco, co se nestalo, resp. je to uvedeno v jiných souvislostech.

Jako vysokoškolsky vzdělaná osoba byste se měla stydět, neboť reagovat na něco, o čem nic nevím (zde skutečný obsah knihy), je více než trapné.

A na závěr malé rýpnutí - filosofická otázka správnosti odsunu Němců po 2. sv. válce je jinak postavená, než jenom prosté "ano/ne" a protože se i díky 40 letům komunistické vlády o celé záležitosti hovořilo jednostranně, proto bylo nutné uvést po r. 1989 i další pohled na věc, ne nutně opačný, jen doplňující, protože celá záležitost nebyla jednostranná a černobílá, ostatně jako všechny události v dějinách.
reagovat
   
 




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist