načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

kniha + DVD: Mistrovství v HARDWARE -- Nastavení, optimalizace a opravy počítačových komponent - Klaus Dembowski

Mistrovství v HARDWARE -- Nastavení, optimalizace a opravy počítačových komponent
-14%
sleva

kniha + DVD: Mistrovství v HARDWARE -- Nastavení, optimalizace a opravy počítačových komponent
Autor:

Jste pokročilým uživatelem počítačů či servisním technikem? Potřebujete opravovat či optimalizovat externí i interní komponenty, včetně periferií? Hledáte aktuální knihu, která ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Médium: kniha + DVD
Vaše cena s DPH:  990 Kč 851
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
28,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 29Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 57.1%hodnoceni - 57.1%hodnoceni - 57.1%hodnoceni - 57.1%hodnoceni - 57.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium: kniha + DVD
Rok vydání: 2009-05-04
Počet stran: 712
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 712 stran : ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: PC-Werkstatt
Spolupracovali: překlad David Čepička
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788025123102
EAN: 9788025123102
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jste pokročilým uživatelem počítačů či servisním technikem? Potřebujete opravovat či optimalizovat externí i interní komponenty, včetně periferií? Hledáte aktuální knihu, která vás do posledního detailu seznámí se vším, co se týká počítačové techniky? Nový průvodce stavbou počítače probírá do posledního detailu fungování všech komponent a zároveň je učí efektivně spravovat, vylepšovat a vytěžit z nich maximum. Po přečtení budete schopni postavit, nastavit, aktualizovat i opravit počítač podle těch nejnáročnějších požadavků. Kniha se podrobně zabývá mimo jiné těmito tématy: - Nastavení a opravy klávesnice, myši nebo joysticku - 3D grafika, monitory CRT i LCD, televize v počítači - Obsluha pevného disku, správná péče, chlazení apod. - Vlastnosti optických mechanik, jak na poškozené CD a DVD - Podrobné návody pro všechny dnešní významné mikroprocesory - Výběr paměťového modulu, řešení problémů s operační pamětí - Možnosti připojení zařízení USB, infračervené rozhraní - Jazyk a firmware tiskáren, tisk fotografií a jiné možnosti - Optimální skenování diapozitivů a negativů, rozlišení, interpolace - Nejrůznější úpravy zvuku, frekvenční charakteristika - Zpracování a oprava fotografií zachytávací karty (Capture Boards) - Stavba počítače od výběru skříně až po instalaci OS krok za krokem Přiložené DVD obsahuje nástroje pro optimalizace a nastavení hard disků, procesorů, paměťových karet, programy pro práci se zvukem, s videem a s grafikou, balicí programy, prohlížeče a správce souborů, utility pro diagnostiku vašeho počítače i operačního systému a mnoho dalších pomůcek. O autorovi: Klaus Dembowski vystudoval Technickou univerzitu v Hamburku a je autorem řady úspěšných knih o počítačové technice. Do češtiny byla přeložena Velká kniha hardware, kterou napsal společně s Hans-Peterem Messmerem. Originál knihy, kterou držíte v rukou, PC-Werkstatt, je již 17. vydáním. Dembowski ji píše a neustále aktualizuje už od roku 1992.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Mikroprocesory

Trh s mikroprocesory pro počítače PC (Personal Computer)

dnes v podstatě ovládají dvě firmy – Intel a Advanced Micro

Devices (AMD). Firma Intel vyrobila první mikroprocesor

s označením 8088 pro firmu IBM, a ta jej v roce 1981 použila

v úplně prvním počítači PC. V následujících letech pak kromě

Intelu vyvíjely mikroprocesory i další firmy – například

Harris, Texas Instruments, SGS, Cyrix a samozřejmě AMD,

přičemž všechny byly s procesory Intel kompatibilní.

Až na firmu AMD se podařilo Intelu všechny ostatní konkurenty vytlačit. Ti se pak svým výrobním profilem zaměřili

na jinou oblast, popřípadě zanikly. Zprvu velmi slibná firma

Cyrix vyrobila několik vcelku úspěšných typůmikroprocesorů. Pod hlavičkou firmy VIA (ta se zabývá výrobou čipových

sad) pokračovala další vývojovou řadou – procesory C3, však

ve věčných závodech týkajících se technologického vývoje

stále rychlejších procesorů nestačila a ani nedokázala získat

na trhu žádný významnější podíl.

Mikroprocesor se často používá jako ta komponenta, podle

níž se posuzuje počítač. Bohužel se zapomíná, že procesor je

jen jednou z řady součástek, které počítačovou sestavu tvoří

a že celkový výkon počítače je vždy nutno posuzovat jako

celek.

Pokud budete mít v počítači relativně silný procesor a přitom

relativně malou operační paměť, případně pomalý pevný disk,

dostane se taková sestava na úroveň staršího počítače. Výkon

počítače samozřejmě závisí i na používáném softwaru, protože záleží na tom, zda a jak vůbec je procesor využit. Obecně

vzato jsou pro výkon počítače klíčové následující komponenty

či kritéria:

typ mikroprocesoru,

taktovací frekvence mikroprocesoru,

velikost operační paměti RAM,

velikost vyrovnávací paměti,

architektura základní desky (čipová sada),

sběrnicové systémy (Front Side Bus, PCI, PCIe),

pevný disk (typ, kapacita),

grafická karta (typ, kapacita grafické paměti),

rozsah funkcí BIOSu (optimální možnosti nastavení),

„

„

„

„

„

„

„

„

„

7

KAPITOLA

Témata kapitoly:

Typy patic procesorů

Pentium I

Procesory kompatibilní

s procesorem Pentium

Instalace procesoru

Od Pentia Pro k Pentiu III

Pentium 4

Procesory Core

Rodina procesorů Athlon

Rodina procesorů Athlon 64

„

„

„

„

„

„

„

„

„


364

operační systém (32bitový, 64bitový, podpora multiprocessingu),

používaný software (optimalizace činnosti procesoru).

Výkon mikroprocesorů pro osobní počítače se zvyšuje stále rychleji, a to díky vyšší taktovací

frekvenci a vyššímu počtu jader. Názorně je to vidět v tabulce 7.1.

Tabulka 7.1: Počet použitých tranzistorů v procesorech vysvětluje strmý technologický vývoj

v oblasti informačních technologií

Procesor Počet tranzistorů Rok uvedení

Intel 8086 29 000 1978

Intel 8088 29 000 1980

Intel 80286 130 000 1982

Intel 80386DX 280 000 1985

Intel 80386SX 275 000 1987

Intel 486DX 1,2 miliony 1989

Intel 486SX 1,185 miliony 1991

Intel 486DX2 1,2 miliony 1992

Intel Pentium 3,2 miliony 1993

Intel 486DX4 1,6 miliony 1994

Intel PentiumPro 5 milionů 1995

Intel Pentium MMX 4,5 milionu 1996

Intel Pentium II 7,5 milionu 1997

AMD K6 8,8 milionu 1997

Intel Celeron 7,5 milionu 1998

Intel Pentium III 9,5 milionu 1999

AMD Athlon (K7) 22 milionu 1999

AMD Athlon (Thunderbird) 37 milionů 2001

Intel Pentium 4 (Willamette) 42 miliony 2001

AMD Athlon (Barton) 54,3 milionu 2002

Intel Pentium 4E (Prescott) 125 milionů 2003

AMD Athlon 64 105,9 milionu 2004

Intel Pentium M 140 milionů 2004

Intel Core 2 Duo (Dual Core) 291 milion 2006

AMD Phenom (Quad Core) 463 miliony 2007

Intel Core 2 Quad (Quad Core) 580 milionů 2007

Intel Core 2 Duo E8500 410 milionů 2008

Intel Core i7 920 BOX 731 milionů 2008

AMD Phenom II X4 758 milionů 2009

„

„

KAPITOLA 7 ‹ MIKROPROCESORY


365

Všechny procesory pro PC (Personal Computer) jsou ve své podstatě zpětně kompatibilní. To

znamená, že program napsaný pro první procesor 8088 bude fungovat i na procesoru Core 2

– otázkou je, jaký to bude mít smysl. Program samozřejmě poběží daleko rychleji, ovšemnevy

užije žádné nové funkce výkonnějšího procesoru. Dosud žádný procesor ještě nepřerušil již

několik let trvající tradici a počítá se s tím, že i následující generace budou obsahovat všechny

funkce generací předchozích.

Obrázek 7.1: Procesor i386 odstartoval rozvoj architektury IA-32, což je architektura, která i přes

prodělaná rozšíření patří k jedné z nejpoužívanějších

Uvedením procesoru 80386 začala éra 32bitové platformy (IA-32), která v průběhu času prošla

řadou rozšíření – ostatně procesor Pentium 4 není nic jiného než 32bitový procesor. Dalším

logickým krokem jsou 64bitové procesory, jež mají představovat konkurenci již po léta zave

deným 64bitovým systémům od firmy Sun (Ultra SPARC) či MIPS. Tyto systémy se převážně

používají u různých vědeckých a výpočetně náročných aplikací, popřípadě na serverových

systémech. Prvním procesorem 64bitové architektury IA-64 byl procesor Itanium, za jehož

vývojem stálo 10 let spolupráce firem Hewlett-Packard a Intel. Na použití v klasickýchpočíta

čových systémech je však příliš výkonný a příliš drahý.

Obrázek 7.2: Procesor Intel Itanium 2 Dual Core je určen pro nasazení v serverových systémech

a obsahuje dvě plnohodnotná 64bitová jádra

MIKROPROCESORY

7

Mikroprocesory


366

Poněkud překvapivě zapůsobila firma AMD, když po poměrně krátké době představila svou

rodinu 64bitových procesorů založených na architektuře Hammer System Architecture. Do této

rodiny patří procesory Opteron, Athlon 64 a Athlon FX, které jsou na jedné straně určeny pro

víceprocesorové serverové systémy, ovšem lze je použít i v klasických desktopových počítačích.

Architektura Hammer není v podstatě nic jiného než rozšíření 32bitové architektury(proceso

ry třídy Hammer jsou tedy schopné pracovat jak v 32, tak 64bitovém režimu). Nejedná se tedy

v žádném případě o plně 64bitovou architekturu, jak je tomu u procesoru Intel Itanium. První

procesory této nové architektury od AMD se na trhu objevily koncem roku 2003 a počátkem

roku 2004.

Na 64bitovém operačním systému nelze spustit 32bitové aplikace, také jsou potřeba novéovla

dače, takže přechod na tuto architekturu je poměrně radikálním krokem. Zpětná kompatibilita

s IA-32 byla u prvních procesorů Itanium zajištěna hardwarovou emulací, čímž se však snížil

výpočetní výkon. 64bitové procesory od firmy AMD dokáží spustit 32bitový kód přímo, což je

jednou z jejich největších předností. Proto Intel zavedl obdobnou 64bitovou technologii jako

AMD a nazval ji EM64T (Extended Memory 64 Technology). Najdete ji u všech současných

procesorů Intel. Pro výslovně serverové procesory jako je Itanium se však Intel striktně drží

pouze architektury IA-64 (Intel Architecture 64).

Charakteristickým znakem 64bitové architektury je velikost použitelného adresového prostoru,

který činí 18 miliard GB (u 32bitové architektury to jsou maximálně 4 GB). Jedná se vlastně

o 2

64

adres. Oproti tomu standardní 64bitové registry výkon systému zpomalují, protože pro

jeho zpracování širších registrů je potřeba více času.

Přesto je dnes viditelný trend k 64bitovým systémům, i když třeba na 64bitovou verzi Windows se

muselo docela dlouho čekat, naopak Linux tuto architekturu podporoval již o dva roky dříve.

Windows v 64bitové verzi existují jako čistě 64bitový systém pro procesory Itanium (IA-64) od

Intelu a pro architekturu IA-32e (e=extended) s podporou podle EM64T. Tato verze je prohro

madné nasazení na trhu asi nejnadějnější, ale po čtyřech letech existence této verze Windows

je zahanbující, jak málo skutečně 64bitových aplikací existuje.

To, že pro serverové systémy či výpočetní clustery podle architektury IA-64 existuje tak málo

speciálních aplikací, snad ani tolik nevadí, nicméně u 64bitových systémů určených pro hro

madné nasazení na trhu to už přijatelné není. Například ještě po roce od uvedení 64bitové

verze Windows nebyl k dispozici ani jeden funkční 64bitový antivirový program.

Nelze se tedy divit, že většina výrobců počítačů instaluje do sestav obsahujících 32/64bitový

procesor klasickou 32bitovou verzi Windows, přičemž 64bitová verze se instaluje pouze na

přání. Navíc jsou pro 64bitovou verzi Windows potřeba 64bitové ovladače hardwaru, což

je i dnes docela problém. Obecně by měly 32bitové programy fungovat se 64bitovou verzí

Windows, v praxi tomu ale tak vždy není.

Systémové programy jako třeba antivirový program či diagnostické programy fungovatnebu

dou, u nich musíte mít jejich 64bitovou verzi. Office 2003 včetně dalších známých programů

od Microsoftu sice fungují i ve Windows XP x64, ovšem pouze jako 32bitová (nikoliv jako

64bitová) aplikace – to ale není žádná výhoda oproti klasickým Windows.

Microsoft zatím neplánuje vytvořit 64bitovou verzi Office, takže nezbývá nic jiného, než se

spokojit s tím, že s největší pravděpodobností bude spousta známých programů fungovat jako

32bitové i v systémech x64. Aby toto bylo vůbec možné, musí 64bitová Windows (i pro IA-64)

obsahovat tzv. Windows Subsystem, který se označuje jako Windows on Windows 64 (WoW64)

a umožňuje spuštění 32bitových aplikací.

KAPITOLA 7 ‹ MIKROPROCESORY


367

Obrázek 7.3: 64 a 32bitové vydání Windows se na první pohled velmi podobají, o kterou verzi

jde poznáte ve Vlastnostech systému podle poznámky x64 u popisu systému (pro představu je

poznámka připsána ručně)

Kvůli kompatibilitě mají v 64bitových verzích Windows složky i soubory (prakticky) stejné

jména jako v 32bitových Windows, takže uživatel na první pohled nemusí nic zvláštního

poznat. Sama 32bitová aplikace však na ně nesmí přistoupit, ale naopak se musí převést do

složky SySWOW64, tedy musí se pustit v subsystému.

Typy patic procesorů

Chcete-li u základní desky zjistit, pro jaký procesor je určena, pak vám základním vodít

kem bude právě patice procesoru. U procesorů 486DX-2 byla Intelem poprvé použita patice

ZIF. Zkratka ZIF je odvozena od slov Zero Insertion Force, což se dá do češtiny přeložit jako

patice vyžadující nulovou sílu. Toto označení znamená, že na rozdíl od předešlých typů patic

(například PGA) lze procesor do patice na základní desce relativně snadno vložit a následně

vyjmout.

Podél jedné strany patice se nachází páčka, která při svém uvolnění povolí sevření kontaktů

procesoru, takže jej lehce vyndáte a nepotřebujete k tomu žádné zvláštní nástroje. Jesamozřej

mé, že se časem objevila celá řada patic pro různé typy procesorů

V následující tabulce vidíte přehled patic včetně údajů o tom, pro které procesory je určena.

Ostatně stejný údaj najdete obvykle i na okraji patice na základní desce. Pro úplnost jsou zde

uvedeny parametry pro různé sloty procesorů, které mezi sebou nejsou navzájem kompatibilní.

TYPY PATIC PROCESORŮ

7

Mikroprocesory


368

Obrázek 7.4: Patice číslo pět je určena pro procesory Pentium s taktovací frekvencí od 75 do 133 MHz

Tabulka 7.2: Různé typy patic pro běžné počítače. Každá z nich podporuje pouze určitý typ procesoru.

Typ patice Počet kontaktů

(pinů)

Určena pro procesor Socket 1 169 487SX, DX-2-Overdrive, SX2-Overdrive Socket 2 238 486DX, 486DX2, Pentium Overdrive P24T) Socket 3 237 stejně jako pro Socket 2, ovšem pouze s napětím

3,3V u 486DX4 Socket 4 273 Pentium 60/66MHz (5V), Pentium-Overdrive Socket 5 320 Pentium 75 – 133MHz (3,3V) Socket 6 235 DX4, Pentium-Overdrive (nikdy nebyla použita) Socket 7 320 podobně jako Socket 5, ovšem s dalším zdrojem

napájení pro procesory řady MMX Socket 8 387 Pentium Pro Slot One 242 Pentium II, Celeron, Pentium III (první série) Slot Two 330 Pentium II-XEON, Pentium III-XEON Slot A 242 První série Athlonu Socket 370, PGA 370 370 Celeron, Pentium III Socket A, Socket 462 462 Athlon, Duron, Sempron Socket 423, PPGA 423 423 První série procesoru Pentium IV Socket 478, μPGA 478 478 Druhá série procesoru Pentium IV Socket 775, LGA 775 775 Třetí série procesoru Pentium IV, Intel Core 2 Duo,

Intel Core 2 Quad Socket 754, OμPGA 754 754 První série procesoru Athlon 64, Sempron Socket 940, OμPGA 940 940 První série procesoru Opteron, Athlon FX Socket 939, OμPGA939 939 Athlon 64, Athlon FX, druhá série procesoru Opteron Socket AM2 940 Athlon 64, Sempron pro paměti typu DDR2 Socket AM2+ 940 Phenom

KAPITOLA 7 ‹ MIKROPROCESORY


369

Typ patice Počet kontaktů

(pinů)

Určena pro procesor

Socket F, LGA 1207 Opteron, Quad FX

Socket AM3 938 Phenom II

Socket 1366 1366 Intel Core i7

Socket B, LGA 1366 1366 Intel Pro procesory Pentium je nejrozšířenější patice Socket 7, která je v podstatě stejná jako patice Socket 5. Bohužel pro některé typy procesorů (Pentium MMX, K6) se použít nedá, protože neobsahuje oddělené napájení pro vstupně-výstupní část a jádro procesoru. Obrázek 7.5: Do patice Socket 7 (vlevo) se dá vložit celá řada různých typů procesorů Pentium. Vpravo vidíte patici Socket 8, která je naproti tomu určena pouze pro Pentium Pro. Nástupcem Socketu 7 se stala patice s označením Slot One. Časem se z cenových důvodů procesor pro patici Socket objevil znovu – jednalo se o procesor Celeron. Celeron v provedení PPGA však nebyl s paticí Socket 7 kompatibilní a potřeboval jiný typ – 370pinovou patici Socket typu ZIF. Zde však nebyly rozdílné jen vodiče pro vedení signálu, ale používal se také jiný protokol sběrnice. I přes značnou podobnost se tedy jednalo o dvě značně rozdílná a navzájem nekompatibilní řešení. Obrázek 7.6: Patice PGA-370 je sice patici Socket 7 velmi podobná, ale v žádném případě s ní není kompatibilní. Je určena pro procesory Celeron a Pentium III.

TYPY PATIC PROCESORŮ

7

Mikroprocesory


370

Podobnou cestou se vydala i firma AMD, když přešla od patice Socket 7 k patici Slot A a poté

se vrátila zpět k nové patici tentokrát označené jako Socket A. I přes různý počet kontaktů se

mechanický princip patice typu ZIF již po léta nijak neměnil. Příslušný procesor se do patice

vkládá pokaždé stejně, stačí jen najít tu správnou orientaci, tj. najít usazení pro pin č. 1.

Naprosto odlišná je u různých typů patic instalace chladičů. U některých typů procesorů

(Pentium 4, Opteron) se dokonce používá speciální rámeček (tzv. Retention Frame), který

se musí připevnit na základní desku a teprve do tohoto rámečku chladič zasadit. Pro první

procesory řady Pentium 4 a pro Opterony se proto na spodní stranu základní desky přidávala

speciální deska (Backplate), a to proto, aby se základní deska neprohýbala a v počítačové skříni

seděla co nejpevněji.

Zřejmě nejjednodušší instalace je u procesorů v tzv. boxu (krabici). Jedná se o sadu, která

obsahuje procesor včetně chladiče a všeho potřebného pro instalaci. Podrobněji se instalací

procesoru budeme věnovat v následujících podkapitolách.

Obrázek 7.7: Patice Socket 754m a Socket 940 pro procesory Athlon 64, Sempron a Opteron.

Jedná se opět o patice typu ZIF.

Významnější vylepšení v oblasti patic procesorů se objevilo až u procesoru Pentium 4 vpro

vedení LGA-775, který již žádné kontakty nemá. Obsahuje pouze pole kontaktních míst (Land

Grid Array) a již se tedy neumisťuje do patice typu ZIF, ale do speciální patice obsahující pole

pružinových kontaktů.

Obrázek 7.8: U patice LGA se musí při instalaci procesoru vynaložit daleko větší síla než u jiných

patic. Je totiž třeba procesor přitlačit na pružinové kontakty.

KAPITOLA 7 ‹ MIKROPROCESORY


371

Patici LGA používá pro svůj nejnovější procesor Opteron i firma AMD. Jde o patici F s 1 207

pružinovými kontakty. Počítá se s jejím nasazením u čtyřjádrového procesoru Quad FX. Již asi

dva roky je u procesorů firmy AMD standardně používaná patice AM2. Na první pohled se

nijak neodlišuje od patic používaných u AMD dříve, má však jiné rozvržení kontaktů, protože

je určena pro paměti DDR2, zatímco dosud se používaly pouze paměti DDR. Starší procesory

Athlon tedy do patice AM2 nezasadíte.

Z elektronického hlediska došlo v roce 2007 k několika změnám tak, aby se do této patice mohl

zasadit čtyřjádrový procesor Phenom a procesory následující generace. Z mechanického hle

diska je však tato nová patice pojmenovaná AM2+ zpětně kompatibilní, takže v ní lze použít

i starší typy procesorů Athlon 64.

Pentium I

Procesor Pentium byl prvním procesorem od Intelu, který měl svůj vlastní název. Předchozí

procesory se totiž označovaly pouze číslem, takže se nedaly patentově chránit. Právě možnost

ochrany byla pro Intel velmi důležitá, musel zabránit uvedení procesoru jiného výrobce pod

stejným názvem, jak se to již stalo v minulosti. Později se začal tento první pojmenovanýproce

sor označovat jako Pentium I. Důvodem bylo odlišení od následujících typů, jež se označovaly

Pentium II, Pentium III a Pentium 4.

Procesory Pentium mají 64bitovou datovou sběrnici a proti procesorům řady 486 data putují

k paměťovému systému (paměti Cache, operační paměť) dvakrát rychleji. Pentium však není

64bitový procesor, ale podobně jako procesory řady 486 pracuje uvnitř jako 32bitový a může

tak adresovat maximálně 4 GB operační paměti.

Obrázek 7.9: Procesor Pentium – na tomto obrázku je typ s taktovací frekvencí 133 MHz. Byl to

první procesor, který potřeboval pro své chlazení chladič s větráčkem.

Superskalární technologie

Pentium bylo prvním procesorem, v němž se použila superskalární technologie. Jednou znej

důležitějších komponent jsou při ní dvě paralelně pracující pipelines, takže během jednoho

taktovacího cyklu je možné provést současně dva příkazy. Pipelines se označují písmenem

U a V (viz obrázek 7.10), přičemžUipeline se používá i pro výpočty s pohyblivou desetinnou

čárkou (Floating Point Unit, FPU).

PENTIUM I

7

Mikroprocesory


372

Obrázek 7.10: Uvnitř procesoru Pentium najdeme dvě paralelně pracující pipelines – Branch

Prediction Unit a koprocesor (Floating Point Unit). Jejich charakteristickým znakem je vyrovnávací

paměť Cache (Code, Data) a 64bitová datová sběrnice.

Branch Prediction Unit

Další novinkou, která se objevila v procesorech Pentium, byla tzv. Branch Prediction Unit(jed

notka pro předpovídání skoku programových instrukcí), jejíž nejdůležitější součásti (Branch

Target Buffer, Branch Verify&Target Address, Prefetch Buffer) vidíte na obrázku 7.10. Tatojed

notka ukládá adresy a cíle skoků již zpracovaných větvení programu a eviduje seznamfrekven

ce jejich výskytů, aby mohla následně informovat Prefetch Buffer. Ten potom může dopředu

připravit (nejpravděpodobnější) následující adresu cíle, a to aniž by se tato adresa musela ještě

dodatečně zjišťovat. Možnost předpovězení adresy zvyšuje rychlost zpracování cca o 25 %.

Paměť Cache

Procesor Pentium obsahuje dvě vnitřní vyrovnávací paměti – jednu pro data (Data Cache)

a jednu pro příkazy (Code Cache), každou s kapacitou 8 KB. Každá jednotka cache má vlastní

Translation Lookaside Buffer (TLB), který převádí lineární adresy na fyzikální (externí adresy

na interní).

Oproti procesorům řady 486 lze paměť Cache pro data používat jak v režimu Write Through,

tak ve výkonnějším režimu Write Back. Stavba paměti Cache pro data je daleko složitější než

KAPITOLA 7 ‹ MIKROPROCESORY


373

paměť Cache pro příkazy, neboť je provedena jako paměť Dual Port, takže lze současněpřistu

povat jak naUipeline, tak naVipeline.

Napětí a frekvence

První procesory Pentium taktované na 60 nebo 66 MHz pracovaly v patici číslo 4 (PGA) se

273 piny při napětí 5 V. Procesory Pentium taktované minimálně od 75 MHz se pak počítají

ke druhé generaci těchto procesorů, protože se u nich (podobně jako u procesorů 486DX2

a 486DX4) pomocí násobiče (multiplikátoru) zvýšila interní frekvence oproti externí. Tytopro

cesory Pentium používaly patici číslo 5 nebo 7. Soket 7 měl 320 kontaktů, mezi nimi i kontakty

pro napájení MMX.

Obrázek 7.11: Přepínače DIP na základní desce pro nastavení frekvence

Pracovní frekvence základní desky závisela na použitém procesoru a nastavovala se přepí

nači na desce. Procesory Pentium a 486 měly k tomuto účelu příslušné kontakty (BF, Bus

Frequency). Nastavení těchto přepínačů si bohužel různé procesory Intel a s nimi kompatibilní

vykládaly různě. Souhrn možných nastavení vidíte v tabulce 7.6.

Obrázek 7.12: Komponenta PLL (M42C25), obsahuje křemíkový krystal (Quarz) vytvářejícífrek

venční signál a přepínače (JP4, JP5) pro nastaveni frekvence sběrnice

Pracovní frekvence základní desky, která se označuje také jako frekvence systému, se však

nesmí zaměňovat s frekvencemi, na nichž pracují sběrnicové systémy zásuvných karet, jako

PENTIUM I

7

Mikroprocesory


374

je kupříkladu grafická nebo síťová karta. Sběrnice ISA, která se poprvé objevila při uvedení

procesoru 80286, standardně pracuje na frekvenci 8,33 MHz. Sběrnice PCI, kterou obsahují

prakticky všechny základní desky, pracuje podle standardu PCI 32bit maximálně na frekvenci

33 MHz. Pro vytvoření frekvenčního signálu se na základní desce používá křemíkový krystal

a čip PLL (Phase Locked Loop). Ze systémové frekvence (System Speed) se pak dělením vrůzných poměrech získávají frekvence všech ostatních komponent na základní desce.

Tabulka 7.3: Vztah mezi frekvencí procesoru a základní desky

Procesor Násobič na procesoru Frekvence základní desky

Pentium 60 1 x 60

Pentium 66 1x 66

Pentium 75 1,5x 50

Pentium 90 1,5 x 60

Pentium 100 1,5x 66

Pentium 120 2x 60

Pentium 133 2x 66

Pentium 150 2,5 x 60

Pentium 166 2,5 x 66

Pentium 180 3x 60

Pentium 200 3x 66

Pentium 233-MMX 3,5x 66 MMX Třetí generace procesorů Pentium – Pentium MMX, byla založeno nikoliv na procesoru Pentium Pro, jak se obecně předpokládalo, ale na standardním procesoru Pentium. Zkratka MMX představuje počáteční písmena slov Multi Media Extensions. Toto rozšířenípředstavovalo 57 nových příkazů určených zejména pro programy zabývající se zpracováním obrazu, pro podporu videa a zvuku, zkrátka pro podporu multimediálních aplikací. Podpora MMX však nebyla automatická, aktivovala se pouze u programů, jež uměly s těmito novými příkazypracovat. Nicméně všechny aplikace mohly využívat větší vnitřní paměť Cache (L1Cache). Oproti paměti ve standardních procesorech Pentium byla dvojnásobná a měla tak kapacitu 16 KB pro data a 16 KB pro příkazy. V procesoru Pentium MMX byste však nenašli paměť Cache L2, protože tato paměť sevyskytovala přímo na základní desce. Z Pentia Pro převzal procesor Pentium MMX vylepšenou jednotku BPU (Branch Prediction Unit). První verze Pentia MMX pracovala na 166 MHz, a co se týče výkonu, odpovídala standardnímu Pentiu pracujícímu na 200 MHz. Tento výkon byl dosažen zejména díky větší paměti Cache L1. Standardní procesory i procesory MMX používaly stejnou patici (typ 7) a vzhledem byly takřka totožné, takže jste je poznali jen podle nápisu.

KAPITOLA 7 ‹ MIKROPROCESORY


375

Obrázek 7.13: Kontakty a signály procesoru Pentium MMX se lišily od procesoru Pentium pouze

napájením a novým připojením Vcc2DET (pin AL1)

Zcela nové bylo u procesoru Pentium MMX napájení. Již nečinilo obvyklých 3,3 V, alerozdě

lilo se na napětí 2,8 V pro jádro procesoru a napětí 3,3 V pro vstupně-výstupní obvody (I/O).

Základní deska pro procesory Pentium MMX musela být tedy schopná dodávat obě napětí

(Dual Voltage). Princip dvou různých hodnot napětí pro mikroprocesor se v následujících

generacích procesorů ještě více rozvinul.

Procesory kompatibilní s procesorem

Pentium

Kromě Intelu začaly pro počítače PC vyrábět procesory i další firmy. Jednalo se zejména

o firmy AMD (Advanced Micro Devices) a Cyrix, i když byli i jiní. Jejich výhodou bylo to, že

vyráběli výkonově srovnatelné procesory za nižší cenu. V této podkapitole se budeme zabývat

nejvýznamnějšími konkurenty Pentia, přičemž některé z nich nabízely výkon i na úrovni Pentia

II, Celeronu, popřípadě Pentia III.

Cyrix

Prvním procesorem kompatibilním s Pentiem, který nevyráběla firma Intel, byl procesor

s kódovým označením M1, známý pod označením Cyrix 6x86. Typ 6x86 P200+ pracoval na

frekvenci 150 MHz, což zprvu bylo značně matoucí. Důvod, proč označovat procesor jinou

frekvencí než tou, na níž pracuje, spočívá v používání tzv. P-Ratingu (Pentium Rating). Nejde

PROCESORY KOMPATIBILNÍ S PROCESOREM PENTIUM

7

Mikroprocesory


376

o nic jiného než o srovnání výkonu procesoru s výkonem klasického Pentia, které má původ

v jednom benchmarkovém programu (Winstone od Ziffa Davise) používaného AMD, Cyrix,

IBM či SGS*.

Obrázek 7.14: Procesory Cyrix kompatibilní s Pentiem vyráběla firma IBM, a proto se prodávaly

i pod značkou této firmy

Kapacita paměti Cache L1 je stejná jako u klasického Pentia, tedy 16 KB, ovšem nenírozdělena na paměť pro data a pro příkazy, nýbrž se používá společně (tzv. unified cache), což je již

první odlišnost procesoru 6x86 od Pentia. Z hlediska softwarového však je tento procesor plně

kompatibilní.

Několik měsíců po představení procesoru AMD-K6 (viz část AMD) přišel i Cyrix s procesorem

kompatibilním s Pentiem MMX, a to s procesorem 6x86MX, který se označoval také jako M2.

Jedná se v podstatě o procesor 6x86 se sadou instrukcí MMX pro podporu práce s multimédii.

Paměť Cache L1 je podobně jako u předchozí verze v provedení unified, má však kapacitu 64

KB. Podobně jako všechny procesory kompatibilní s Pentiem MMX potřebuje i 6x86 dvojité

napájení – pro jádro (2,8 V) a pro ovládání vstupu a výstupu (I/O). Při charakteristice tohoto

procesoru se rovněž používal P-Rating.

Poslední procesor Cyrix, který používal „pokřivenou“ frekvenci sběrnice, byl M–II-133.

Jednalo se o procesor kompatibilní s Pentiem, který pracoval v patici Socket 7 s frekvencí

sběrnice 83 MHz a dosahoval vyššího výkonu než procesor Celeron 300. Ještě výše taktované

procesory (PR350, PR400) však již pracovaly s frekvencí sběrnice 100 MHz.

Tabulka 7.4: Vztah mezi skutečnými frekvencemi procesoru, frekvencí sběrnice a označenímvyjadřujícím P-rating

Označení procesoru

6x86

Frekvence procesoru

6x86MX

Poměr Základní

deska/Procesor

Odpovídá Pentiu

taktovanému na

frekvenci

P166+ 150 MHz 2x (75 MHz) 166 MHz

P200+ 166 MHz 2,5x (66 MHz) 200 MHz

P233+ 187,5 MHz 2,5x (75 MHz) 233 MHz Poznámka českého vydavatele: P-Rating tedy říkal, že výkon Cyrixu 6x86 P200+ je srovnatelný s Pentiem pracujícím na frekvenci 200 MHz.

KAPITOLA 7 ‹ MIKROPROCESORY


377

Označení procesoru

6x86

Frekvence procesoru

6x86MX

Poměr Základní

deska/Procesor

Odpovídá Pentiu

taktovanému na

frekvenci

P266+ 200 MHz 3x (66 MHz) 266 MHz

P300+ 225 MHz 3x (75 MHz) 300 MHz

P333+ 250 MHz 3x (83 MHz) 333 MHz Cyrix koupila nejprve firma National Semiconductor (NS) a poté světoznámý tchajwanský výrobce čipů – firma VIA, jenž rovněž převzal výrobu mikroprocesorů WinChip od firmy IDT. Firma VIA pak z obou těchto větví vyvinula vlastní procesor s označením C3 (vizobrázek 7.15), který využíval 370pinovou patici a představoval konkurenci k procesorům Celeron a Pentium III od Intelu. IDT Firma IDT (Centaur) přišla v roce 1997 se svým vlastním procesorem kompatibilním s Pentiem. Podobně jako Cyrix vyráběla i tento procesor firma IBM. Tento procesor označovaný jako WinChipC6 se vyráběl s taktovacími frekvencemi 180, 200 a 225 MHz a vyžadoval třikrát nižší frekvenci externí sběrnice. Například u procesoru s taktovací frekvencí 225 MHz musela externí sběrnice pracovat na frekvenci 75 MHz. Procesory WinChipC6 se proto hodily zejména pro upgrade starších počítačů s procesory Pentium s paticemi Socket 7 nebo 5. Podporovaly rozšíření MMX, ale pracovaly na jednom provozním napětí 3,5 V. Obrázek 7.15: Procesor VIA C3 pro 370pinovou patici Celeron/Pentium III vznikl z procesoru WinChip určeného pro patici Socket 7 Další vývojový stupeň pak představovaly procesory WinChip2, které podporovaly kromě instrukcí MMX (Intel), také technologii 3DNOW! (AMD). Velikost vnitřní paměti Cache byla 32 KB pro data a 32 KB pro programy. Tím se vyrovnala ztráta výkonu vzniklá absencípředovídání větvení a jednotky pro operace s pohyblivou desetinnou čárkou. AMD Prvním procesorem kompatibilním s Pentiem byl u firmy AMD procesor K5x86 nebolizkráceně K5. Vyráběl se v taktovacích frekvencích od 75 do 133 MHz a podobně jako u procesorů Cyrix se zde používal P-Rating. Například AMD K5x86 PR 66 pracoval s frekvencí 133 MHz.

PROCESORY KOMPATIBILNÍ S PROCESOREM PENTIUM

7

Mikroprocesory


378

Kvůli licencování jsou procesory AMD (podobně jako procesory 6x86) v několika bodech

odlišné od procesorů Pentium. Zajímavé je, že K5 pracuje s instrukcemi typu RISC stejně jako

procesory Intelu Pentium Pro a vyšší.

Procesory K5, stejně jako procesory Cyrix, jsou oproti Pentiu o něco slabší ve výkonu přiope

racích s pohyblivou desetinnou čárkou. Paměť Cache L1 je oproti procesoru 6x86 rozdělena na

části pro data a pro příkazy a je oproti paměti standardního Pentia dvojnásobná (vždy 16KB).

Nevyskytují se tu tudíž problémy s inicializací paměti Cache, jako je tomu u procesorů Cyrix

6x86.

V roce 1997 představila firma AMD procesor K6, který obsahuje rozšíření MMX. Používá

patici Socket 7 a je srovnatelný s výkonem Pentia II. Procesor K6 způsobil na trhu mírné

pozdvižení, protože dosahoval při nižší ceně většího výkonu, a to aniž bylo nutno pořizovat

novou základní desku (typu Slot One pro Pentium II).

Obrázek 7.16: Procesor AMD K6 dosahoval výkonu srovnatelného s Pentiem II, přičemž používal

patici Socket 7

Technologii K6 původně vymyslela firma NexGen, při vývoji procesoru Nx686. Ten se však

ani při svém vysokém výkonu na trhu neujal, neboť používal speciální patici, speciální čipovou

sadu, a tedy musela být pro něj i speciální základní deska.

Firma AMD NexGen koupila a použila technologii Nx686 v provedení vhodném pro patici

Socket 7, a tedy jako vhodnou konkurenci Pentia. Ostatně řada technologií vyvinutých firmou

NexGen se stala základem nejen pro pozdější Athlon XP, ale i pro procesory Athlon 64.

Oproti předcházejícímu procesoru K5 se u procesoru K6 používalo přesné značení. Taktovací

frekvence tohoto procesoru totiž skutečně odpovídala frekvenci, na níž procesor běžel.

Například procesor K6-PR166 představoval procesor na 166 MHz, zatímco procesor K5x86

PR166 byl taktován na 133 MHz.

Paměť Cache L1 obsahuje dvě části – jednu pro příkazy a druhou pro data a obě vyrovnávací

paměti mají kapacitu 32 KB. Paměť Cache L1 je tedy oproti paměti v Pentiu MMX a Pentiu II

dvojnásobná. Jádro procesoru používá instrukční sadu RISC a na jeden takt dokáže provést až

čtyři operace typu RISC86. Podobně jako procesory MMX od Intelu vyžaduje i K6 oddělené

napájení pro jádro (Core) a pro ovládání vstupu a výstupu (I/O). Hodnoty napětí jsou však

u každého typu procesoru K6 jiné.

Procesory K6 firma AMD vybavila ještě přepínačem BF, který však najdete až u verzí snásobi

čem čtyři (K6-266). Pro tyto procesory se také musí použít příslušná základní deska.

KAPITOLA 7 ‹ MIKROPROCESORY


379

Tabulka 7.5: Přehled nejdůležitějších parametrů procesorů K6

Typ K6-166 K6-200 K6-233 K6-266 K6-300

Vnější frekvence 66 MHz 66 MHz 66 MHz 66 MHz 66 MHz

Vnitřní frekvence 166 MHz 200 MHz 233 MHz 266 MHz 300 MHz

Násobič 2,5x 3x 3,5x 4x 4,5x

Napětí vstup/výstup 3,3 V 3,3 V 3,3 V 3,3 V 3,3 V

Napětí jádra procesoru 2,9 V 2,9 V 3,2 V 2,2 V 2,2 V

Maximální povolená

hodnota el. proudu

6,7 A 8 A 10 A 7 A 7,5 A

Procesory K6 vyžadují systémovou sběrnici taktovanou na 66 MHz, procesory následující

generace – AMD K6-2 maximálně 100 MHz. Oproti procesorům řady K6 jsou dalšíminovinkami vylepšení jednotky pro práci s plovoucí desetinnou čárkou a sada příkazů pro práci s 3D

objekty – tzv. 3DNOW!. Podobně jako u MMX má 3DNOW! efekt pouze pokud příslušné

aplikace obsahují speciální příkazy, které tuto novou funkci dokáží využít. Je tomu takkupříkladu v DirectX 6.0 od Microsoftu. Technologie 3DNOW! se bohužel v boji proti vylepšené

technologii Intelu s názvem SSE (vylepšená MMX) nedokázala prosadit, takže se v nejnovějších

procesorech AMD (Athlon XP) již nenachází. Namísto toho se používá vylepšená sada příkazů

pro práci s multimédii od Intelu.

Obrázek 7.17: Procesor K6-2 je prvním procesorem, který využívá systémovou sběrnicitaktovanou na 100 MHz

Uvedení procesorů taktovaných na 100 MHz v provedení pro patice Socket 7 vedla kdefinování patice Super Socket 7, krátce označovanou jako Super 7. Nejde však ani o mechanicky,

ani o elektricky pozměněnou patici Socket 7, ale výrazem Super 7 se označuje architektura

využívající základní desky se sběrnicí taktovanou na 100 MHz s funkcemi již dříve používanými u základních desek typu Slot 1. Mezi tyto funkce patří kupříkladu USB, AGP, SDRAM,

Ultra DMA a ACPI. Vzhledem k tomu, že Super 7 je konkurencí Intelu (Pentium II, Celeron,

Pentium III), nenajdeme ji na základních deskách žádné čipové sady Intelu, ale spíše na deskách firem, jako je Ali, VIA nebo SiS.

Posledním zástupcem řady AMD K6 byl K6 III (Sharptooth) taktovaný na 450 MHz a výše,

jenž podobně jako předchozí typy obsahoval paměť Cache L1 o velikosti 32 KB pro data apříkazy, dále pak jako novinku integrovanou paměť Cache L2 o velikosti 256 KB, která pracovala

PROCESORY KOMPATIBILNÍ S PROCESOREM PENTIUM

7

Mikroprocesory


380

se stejnou frekvencí jako procesor. Na základních deskách Super 7 se pak vyrovnávací paměť

Cache označovala jako paměť Cache L3.

Základní desky Super 7 obsahují vodiče BF2. S jejich pomocí lze nastavovat násobič x4, x4.5, x5

či x5.5. Již jsme se zmiňovali o tom, že nastavení BF pomocí přepínačů však různé procesory

interpretují naprosto odlišně, což je ostatně vidět i v tabulce 7.6.

Obrázek 7.18: Super 7 nemá žádnou patici, ale pouze architekturu základní desky se systémovou

sběrnicí taktovanou na 100 MHz. Při použití procesoru K6 III může paměť Cache L2 na základní

desce pracovat jako paměť Cache L3.

Tabulka 7.6: Nastavení přepínače BF se interpretuje různými procesory naprosto odlišně.

Přepínač BF2 však procesor Intel Pentium nevyhodnocuje, a tedy u některých základních desek

není propojen.

BF2 BF1 BF0 Pentium Pentium

MMX

Cyrix/IBM

6x86

Cyrix/IBM

M2

AMD

K5

AMD

K6(-2)

IDT C6

WinChip

0 0 0 - - - - - 4,5x -

0 0 1 - - - - - 5x 5x

0 1 0 - - - - - 4x 4x

0 1 1 - - - - - 5,5x -

1 0 0 2,5x 2,5x 1x 2,5x 1,75x 2,5x -

1013x3x4x 3x -3x3x

1 1 0 2x 2x 2x 2x 1,5x 2x 2x

1 1 1 1,5x 3,5x 3x 3,5x - 3,5x 4x

KAPITOLA 7 ‹ MIKROPROCESORY

Jižní most

(Southbridge)

Severní most

(Northbridge)

AMD-K6

Procesor

Slot AGP

Síťová karta


381

Instalace procesoru

Vzhledem k tomu, co jsme doposud v této knize o starších procesorech napsali, je určitě jasné, že

existuje řada různých procesorů Pentium a procesorů s nimi kompatibilních. V podstatě každý

typ má různé funkce a možnosti a také odlišnou stavbu, což je jeden z faktů, na něž je nutno při

jejich instalaci a konfiguraci určitě brát ohled. Zdaleka ne všechny procesory se dnes ještěvyrábějí, přesto se s nimi často v praxi setkáte, takže určitě neuškodí, pokud připomeneme několikobecných pravidel. Využijete je minimálně alespoň tehdy, když dosud bez problémů fungující počítač

odmítá pracovat. Pak je třeba podívat se, zda náhodou není na vině chybná instalace procesoru,

popřípadě jeho nesprávně provedená výměna, zkrátka zda jsou splněny všechny podmínky pro

jeho správnou funkci. V tomto smyslu byste pak měli zkontrolovat následující:

Je procesor správně nainstalován na základní desce?

Jsou správně připojeny všechny zdroje napájení procesoru?

Je nastavena správná frekvence procesoru?

Má regulátor napětí dostatečný výkon?

Je dostatečné chlazení procesoru a regulátoru napětí?

Toto jsou body, které platí zcela obecně pro každý procesor a nikoliv pouze pro procesory

používané v již popisovaných starších paticích.

Výměna procesoru

Při vyjímání a zasazování procesoru je nutno pracovat s maximální obezřetností. Po uvolnění

postranní páčky lze z patice ZIF většinou procesor bez problémů vyndat. Při vkládáníprocesoru je často největším problémem správná orientace procesoru při jeho vsazení do patice.

Proto ještě jednou upozorňujeme na zásadní pravidlo, o němž jsme se ostatně již zmiňovali

– rozhodující je vždy pin č. 1.

Tento pin by měl být vyznačen jak na procesoru, tak na patici, nicméně v zápalu boje jej snadno

přehlédnete. Navíc zdaleka ne všechny procesory a patice mají odpovídající zábranyznemožňující špatné zasazení procesoru, takže počítač pak „zemře“ okamžitě po svém zapnutí. Navíc

při použití hrubé síly lze velmi snadno procesor zasadit do patice špatně, a to i přesmechanickou zábranu na patici procesoru.

Obrázek 7.19: Při instalaci procesoru je zásadní umístění pinu č. 1. Pokud nenajdete popis pro

umístění tohoto pinu přímo na základní desce, pak se pro jistotu určitě podívejte do příručky

a orientaci pinu č. 1 prověřte.

„

„

„

„

„

INSTALACE PROCESORU

7

Mikroprocesory


382

Při instalaci je nutno dávat pozor na statickou elektřinu, kterou určitě každý znáte z eskalátorů

v obchodních domech. Statická elektřina totiž může procesor velmi snadno zničit. Antistatický

náramek spojený se zemí (prostřednictvím vodovodní trubky nebo radiátoru), který slouží

k odvedení statické elektřiny, se často doporučuje, ale zde není k ničemu. Ostatně nenajdete

příliš počítačových obchodů, kde by počítačoví technici pracovali s počítačovýmikomponentami s antistatickými řetízky na rukou.

Nedotýkejte se kontaktů procesoru. Před odkrytím počítačové skříně se pro jistotu dotkněte

nějakého uzemněného kovového předmětu (třeba kovové lampy), což úplně postačí k tomu,

abyste v počítači nenapáchali žádné škody statickou elektřinou. Regulátor napětí Výkonnějších procesory potřebují na základní desce dostatečně výkonné regulátory napětí. Spotřeba elektrického proudu je u starších procesorů v porovnání s dnešními zanedbatelná, což je nutno zohlednit i při porovnávání tehdejších a současných základních desek. V případě potíží je nutno pokusit se na základní desce takový regulátor napětí najít. Zpravidla se nachází u patice procesoru. Pokud se regulátor napětí po uplynutí krátké doby nadměrně zahřívá tak, že si při dotyku s ním spálíte prst, pak doporučujeme nainstalovat do počítačové skříně další chladič, který bude směrovat proud vzduchu přímo na tento regulátor. Pravděpodobnost toho, že je regulátor dostatečně výkonný, stoupá s tím, jak mohutné chladiče se na regulátoru napětí nacházejí. Ještě lepší je, když na základní desce najdete spínaný regulátor (viz obrázek 7.20). Obrázek 7.20: Na této základní desce jsou na regulátorech napětí nasazeny poměrně velkéchladiče, jež v případě potřeby lze rovněž bez problémů chladit dalšími větráčky U novějších základních desek jsou naprosto běžné spínané regulátory, které jsou ušity na míru určitým procesorům. Regulátor představuje jedna nebo více cívek (měděné závity na kulatém železném prstenci), díky němuž zůstává regulační obvod chladný i při vyšším zatížení.

UPOZORNĚNÍ

KAPITOLA 7 ‹ MIKROPROCESORY


383

Obrázek 7.21: U novějších základních desek se často pro nastavení napětí používají spínanéregu

látory. Na obrázku jsou vidět na obou cívkách.

Podobně jako jiné prvky základní desky využívají regulátory napětí ke svému chlazení vzdu

chu, který do počítačové skříně proudí nejrůznějšími větráčky (vždy je ve skříni větráček

zdroje ATX a větráček procesoru). Kvůli ideálnímu proudění vzduchu počítačovou skříní je

tedy nutno věnovat pozornost vedení kabelů či umisťování diskových mechanik. Těžko může

vzduch kolovat počítačovou skříní, pokud těsně před větráčkem vede nějaký kabel.

Problémy s odvodem tepla způsobené špatnou nebo chybějící cirkulací vzduchu uvnitřpočíta

čové skříně mohou způsobit i výpadek celého počítače. Příčina – přehřátí některé komponenty

na základní desce – se přitom odhaluje velmi nesnadno.

Tyto problémy se stále častěji objevují, když se standardní chladiče nahrazují vodnímchlaze

ním. Toto chlazení je sice účinnější, ale zasahuje relativně přesně pouze tu komponentu, kterou

chceme chladit, například procesor nebo čip grafické karty a nikoliv okolí. Často pak dochází

k přehřívání regulátorů napětí, které jsou přitom v blízkosti procesoru.

Chlazení procesoru

Chlazení procesoru se obvykle provádí pomocí chladiče, na němž je umístěný větráček. Tyto

dvě součásti se přitom montují na procesor jako jedna komponenta. V souvislosti s procesory

AMD je v této chvíli na místě upozornit na to, že tyto procesory často nemají úplně rovný

povrch. Objevují se na něm výstupky, díky nimž nelze optimálně využít chladiče určené pro

procesory Pentium. Tyto chladiče se totiž nedotýkají těchto procesorů na celé ploše, takže

odvod tepla od procesoru zdaleka není tak ideální, jak by mohl být*.

Chladič procesoru lze pořídit v mnoha provedeních a za různé ceny. Cenově nejvýhodnější

řešení (ale často jen zdánlivě) toho často moc nevydrží a případné poškození se většinoupro

jevuje stále intenzivnější hlučností.

Chladiče obsahující kuličková ložiska jsou mohutnější a také o něco dražší. V každém případě

se vyplatí vsadit u chladiče procesoru na kvalitu, protože i ten nejobyčejnější procesor Pentium

se při výpadku chladiče do několika minut vypne přehřátím.

*Poznámka českého vydavatele: Dá se to odstranit nanesením teplovodivé pasty na styčnou plochu procesoru

a chladiče.

INSTALACE PROCESORU

7

Mikroprocesory


384

Existují chladiče procesorů s integrovanou funkcí, jež při výpadku větráčku vyvolají zvukový

alarm. Ten však bohužel můžete snadno přeslechnout. Nejjistějším řešením je koupě větráčku

procesoru, který má výstup s údajem o počtu otáček a který tuto hodnotu předává do čipu

Supervisory, nebo který sleduje teplotu procesoru pomocí speciálního senzoru.

V této podkapitole se v první řadě věnujeme základním pojmům a faktům týkajícím se starších

procesorů. Instalaci, chlazení a konfiguraci novějších procesorů se budeme věnovat vpodkapitole následující. Kvalita chladiče procesoru se pozná nejen podle jeho spolehlivosti, ale také podle způsobu upevnění – i to se u jednotlivých typů značně liší. Upevnění pomocí umělohmotné úchytky může prasknout už při instalaci chladiče, nebo může působením tepla zkřehnout do té míry, že chladič jednoduše upadne. Obrázek 7.22: Před instalací chladiče je nutno umístit pod procesor umělohmotný rámeček, který umělohmotné části obsahuje i na svrchní straně. Chladiče procesorů patřící k „vyšší třídě“ se na procesor přichycují pomocí kovových svorek, které k tomu účelu mají na okraji dva výčnělky (viz obrázek 7.23). Svorky musí sedět naprosto přesně, protože jinak by nedošlo k co nejtěsnějšímu kontaktu mezi kovovými částmi procesoru a chladiče. Toto uchycení je bohužel tak pevné, že svorku chladiče do výčnělků na paticiprocesoru nasadíte jen s maximálním úsilím Obrázek 7.23: Po připojení svorky chladiče na jedné straně musíte vynaložit dost síly na to, abyste připojili druhou stranu svorky. Zároveň je nutno dát pozor na to, abyste nepoškodili základní desku.

POZNÁMKA

rámeček

KAPITOLA 7 ‹ MIKROPROCESORY


385

Jednu stranu svorky chladiče procesoru jednoduše nasadíte na výčnělek patice procesoru, poté

chladič přitisknete na procesor tak, abyste mohli nasadit druhou svorku chladiče. Pokud se

vám to nepodaří rukou, můžete zkusit šroubovák, ale jen s nejvyšší opatrností, protože hrozí

nebezpečí, že vám šroubovák sklouzne a zaboří se do základní desky. Komu se to již stalo

a poškodil přitom desku, ten to již podruhé určitě riskovat nebude. Lepší chladiče procesorů

mají dvě pružné svorky, takže se chladič na procesor upevňuje snáze a s vynaložením daleko

menší síly.

U takových starších typů větráčků se napájení často připojuje prostřednictvím koncovkykabe

lu, který vede přímo ze zdroje (typ je stejný jako pro pevné disky). U novějších se pak napájení

chladičů provádí přes speciální konektory na základní desce. Takový větráček je pak podkon

trolou BIOSu – to se však skutečně týká pouze novějších základních desek.

Nastavení frekvence procesoru

Pro správné nastavení frekvence procesoru je rozhodující frekvence sběrnice a hodnotanáso

biče. Ta se u systémů využívajících patici Socket 7 nastavuje prostřednictvím přepínače na

základní desce, u procesorů Pentium II také v BIOS Setupu. Některé procesory firem AMD

a Cyrix používají takovou frekvenci, která neodpovídá hodnotě uvedené na krabici. Tentopří

pad rozpoznáte podle zkratky PR, což se označuje jako Pentium Rating.

Obrázek 7.24: Nastavení přepínačů u základní desky s paticí Super Socket 7 a seznam procesorů,

který podle příručky tato základní deska podporuje

Údaje uvedené v příručkách k základním deskám (viz obrázek 7.24), nebo popisky přímo na

základní desce (viz obrázek 7.11), by měly uživateli usnadnit nastavení správné frekvence právě

pro jeho procesor.

INSTALACE PROCESORU

7

Mikroprocesory


386

V této podkapitole se stále věnujeme starším procesorům.

V následující tabulce naleznete hodnoty napětí a frekvence těch nejpoužívanějších procesorů Pentium a procesorů jiných výrobců, které jsou s procesorem Pentium kompatibilní. Pro

úplnost je ještě nutno dodat, že požadovanou frekvenci procesoru můžete nastavit několika

různými kombinacemi frekvence sběrnice a násobiče. Rozhodující jsou však v každémpřípadě pouze ty údaje, které jsou vyraženy přímo na procesoru, jich byste se tedy měli v každém

případě držet.

Tabulka 7.7: Přehled parametrů pro nastavení frekvence procesorů Pentium a procesorů sPentiem kompatibilních

Typ procesoru Frekvence

sběrnice

Vnitřní

frekvence

Násobič Napětí

(I/O-jádro)

AMD 5x86 PR75 33 MHz 133 MHz x 4 3,5 V

AMD K5x86 PR 90 60 MHz 90 MHz x 1,5 3,45 V

AMD K5x86 PR100 66 MHz 100 MHz x 1,5 3,45 V

AMD K5x86 PR120 60 MHz 90 MHz x 1,5 3,45 V

AMD K5x86 PR133 66 MHz 100 MHz x 1,5 3,45 V

AMD K5x86 PR150 60 MHz 105 MHz x 1,75 3,45 V

AMD K5x86 PR 166 66 MHz 116 MHz x 1,75 3,45 V

AMD K5x86 PR 200 66 MHz 133 MHz x 2 3,45 V

AMD K6 166 66 MHz 166 MHz x 2,5 3,3 V–2,9 V

AMD K6 200 66 MHz 200 MHz x 3 3,3 V–2,9 V

AMD K6 233 66 MHz 233 MHz x 3,5 3,3 V–3,2 V

AMD K6 300 100 MHz 300 MHz x 3 3,45 V–2,2 V

AMD K6-2 266 66 MHz 266 MHz x 4 3,2 V–2,2 V

AMD K6-2 300 100 MHz 300 MHz x 3 3,2 V–2,2 V

AMD K6-2 333 95 MHz 333 MHz x 3,5 3,2 V–2,2 V

AMD K6-2 350 100 MHz 350 MHz x 3,5 3,2 V–2,2 V

AMD K6-2 380 95 MHz 380 MHz x 4 3,2 V–2,2 V

AMD K6-2 400 100 MHz 400 MHz x 4 3,2 V–2,2 V

AMD K6-2 450 100 MHz 450 MHz x 4,5 3,2 V–2,3 V

AMD K6-3 450 100 MHz 450 MHz x 4,5 3,2 V–2,3 V

AMD K6-3 550 100 MHz 550 MHz x 5 3,2 V–2,3 V

Cyrix/IBM 6x86 PR 166+ 66 MHz 133 MHz x 2 3,5 V

Cyrix/IBM 6x86 PR 200+ 75 MHz 150 MHz x 2 3,5 V

Cyrix/IBM 6x86MX-PR166 66 MHz 133 MHz x 2 3,3 V–2,9 V

POZNÁMKA

KAPITOLA 7 ‹ MIKROPROCESORY


387

Typ procesoru Frekvence

sběrnice

Vnitřní

frekvence

Násobič Napětí

(I/O-jádro)

Cyrix/IBM 6x86MX-PR200 75 MHz 150 MHz x 2 3,3 V–2,9 V

Cyrix/IBM 6x86MX-PR233 66 MHz 200 MHz x 3 3,3 V–2,9 V

Cyrix/IBM 6x86MX-PR266 66 MHz 233 MHz x 3,5 3,3 V–2,9 V

IBM/Cyrix M II PR300 66 MHz 233 MHz x 3,5 3,3 V–2,9 V

IBM/Cyrix M II PR333 83 MHz 250 MHz x 3 3,3 V–2,9 V

IBM/Cyrix M II PR350 100 MHz 300 MHz x 3 3,3 V–2,9 V

IBMCyrix M II PR400 100 MHz 350 MHz x 3,5 3,3 V–2,9 V

IDT WinChip C6 180 60 MHz 180 MHz x 3 3,3 V

IDT WinChip C6 200 66 MHz 200 MHz x 3 3,3 V

IDT WinChip C6 225 75 MHz 225 MHz x 3 3,3 V

IDT WinChip2 240 60 MHz 240 MHz x 4 3,3 V

IDT WinChip2 250 83 MHz 250 MHz x 3 3,3 V

IDT WinChip2 266 66 MHz 266 MHz x 4 3,3 V

IDT WinChip2 300 100 MHz 300 MHz x 3 3,3 V

Intel Pentium 120 60 MHz 120 MHz x 2 3,5 V

Intel Pentium 133 66 MHz 133 MHz x 2 3,3 V

Intel Pentium 150 60 MHz 150 MHz x 2,5 3,3 V

Intel Pentium 166 66 MHz 166 MHz x 2,5 3,3 V

Intel Pentium 200 66 MHz 200 MHz x 3 3,3 V

Intel Pentium MMX 166 66 MHz 166 MHz x 2,5 3,3 V–2,8 V

Intel Pentium MMX 200 66 MHz 200 MHz x 3 3,3 V–2,8 V

Intel Pentium MMX 233 66 MHz 233 MHz x 3,5 3,3 V–2,8 V Již jsme se zmínili o tom, že nastavení přepínačů BF interpretují různé procesory odlišně. Tuto skutečnost je nutno mít neustále na paměti. Kromě toho se často stává, že údaje na základní desce či v příručce skutečnému nastavení BF bohužel neodpovídají. Nastavení napětí U běžné základní desky s paticí Socket 7 pro procesory Pentium se dá většinou napětínastavovat od 2,5 V do 3,5 V, a to v různě velkých intervalech. U procesorů s podporou MMX (kromě procesorů WinChip C6 firmy IDT) je navíc nutno nastavovat jiné napětí proovládání vstupně-výstupních obvodů a jiné (menší) pro jádro procesoru (Core).

INSTALACE PROCESORU

7

Mikroprocesory


388

Obrázek 7.25: V základní desce podle standardu Super 7 můžete použít celou řadu různýchpro

cesorů kompatibilních s procesorem Pentium

U základních desek pro patici Socket 7 závisela dostupnost dvojího napájení na roku výroby

základní desky. Poslední generace těchto desek – zejména pro Super Socket 7 – disponuje

možností dvojího napájení automaticky, takže u těchto základních desek lze použít celou řadu

různých s Pentiem kompatibilních procesorů.

Hodnota provozního napětí se může u principiálně shodných procesorů lišit mezi výrobními

sériemi, což se nemusí vždy odrazit v údajích uvedených na základních deskách (viz obrázek

7.24). Proto jsou pro nastavení procesoru daleko důležitější údaje uvedené na samotnémpro

cesoru a méně již údaje uvedené na základní desce. Žádné obecně platné doporučení přitom

neexistuje, každý výrobce procesorů má pro velikost napájecího napětí svoje vlastníoznačová

ní. Na obrázku 7.26 jsou uvedeny některé standardně používané způsoby označování procesorů

používajících patici Socket 7. Občas najdete hodnotu napětí procesoru napsanou přímo na

krytu procesoru.

KAPITOLA 7 ‹ MIKROPROCESORY


389

Obrázek 7.26: Hodnoty provozního napětí procesoru se u každého výrobce vyznačují jinak

Problematika správného nastavení provozního napětí procesoru se uvedením Pentia II zjednodušila, protože tyto procesory nejprve hodnotu provozního napětí sdělovaly čipové sadě

prostřednictvím speciálních pinů (VID[4:0], Voltage Identification) a čipová sada ji posléze

nastavila automaticky. Toto automatické nastavení dnes používají všechny novější procesory,

ale musí je pro daný procesor samozřejmě podporovat i čipová sada a BIOS.

Od Pentia Pro k Pentiu III

V roce 1995 firma Intel představila procesor Pentium Pro (P6). Mělo se jednat o výkonnější

typ standardního Pentia (P5 bez podpory MMX). Šlo o 32bitový procesor, jenž však byl určen

pouze pro 32bitové operační systémy, například Windows NT. V 16bitových nebo smíšených

32/16bitových aplikacích měl tento procesor při stejné taktovací frekvenci menší výkon než

standardní Pentium.

Zřejmě nejnápadnějším znakem procesoru Pentium Pro byla jeho velikost: Procesor se skládal

ze dvou čipů, jež se spojily dohromady až na základní desce. Kromě vlastního procesoruobsahovalo Pentium Pro paměť Second Level Cache (tzv. Cache L2) s kapacitou 256 nebo 512 KB

– podle provedení. Čip obsahující paměť Cache se vyráběl zvlášť a teprve až na základní desce

se spojoval s vlastním procesorem. Důvodem k tomuto řešení bylo zvýšení efektivity výroby

procesorů.

Procesor P6 má podobně jako standardní Pentium paměť First Level Cache (Cache L1) ovelikosti 16 KB (8 KB pro data a 8 KB pro příkazy). Šířka datové sběrnice je 64 bitů a paměť Cache

L2 pracuje na stejné frekvenci jako procesor. Pentium Pro se vyrábělo ve čtyřech provedeních

na frekvencích v intervalu 150–200 MHz. Šířka adresové sběrnice se zvýšila ze 32 bitů na 36

bitů, takže bylo možno přímo adresovat až 64 GB. V praxi se však této skutečnosti nevyužíOD PENTIA PRO K PENTIU III

7

Mikroprocesory

V Identifikátor napájecího napětí

V pro rozsah VRE R (Identifikace rozsahu napájecího napětí):

Horní stranaSpodní strana Horní strana

S pro Standardní rozsah

(Standard Voltage Range)

V pro rozsah VRE

V pro rozsah VRE

V Identifikátor napájecího napětí:

3,045 V pro jádro procesoru, 3,135 ÷ 3,6 pro I/O obvody

3,3 V pro jádro procesoru, 3,135 ÷ 3,6 pro I/O obvody

Horní strana

Horní strana


390

valo a u procesorů další generace se šířka adresové sběrnice vrátila zpět na 32 bitů, protože

Windows nedokázala s adresovou sběrnicí o šířce 36 bitů pracovat. Sada příkazů



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist