načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Mistrovství v AutoCADu -- Kompletní průvodce uživatele pro verze 2009 a 2010 – Ellen Finkelstein

Mistrovství v AutoCADu -- Kompletní průvodce uživatele pro verze 2009 a 2010
-15%
sleva

Kniha: Mistrovství v AutoCADu
Autor: Ellen Finkelstein
Podtitul: Kompletní průvodce uživatele pro verze 2009 a 2010

Poznejte AutoCAD v celé jeho komplexnosti, seznamte se se všemi nástroji, které vám jeho nejnovější verze nabízí, a vydolujte z nich maximum. Ať už tento systém využíváte v jakémkoliv ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  1 490 Kč 1 267
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
42,2
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 0Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2010
Počet stran: 1232
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: AutoCAD
Spolupracovali: překlad Jiří Fadrný, Jindřich Jonák, Vít Starka
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 22. 7. 2010
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2010
ISBN: 9788025127643
EAN: 9788025127643
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Poznejte AutoCAD v celé jeho komplexnosti, seznamte se se všemi nástroji, které vám jeho nejnovější verze nabízí, a vydolujte z nich maximum. Ať už tento systém využíváte v jakémkoliv oboru, kniha, kterou držíte v ruce, vám o něm řekne vše, co musíte znát. Nehledě na to, zda jste v AutoCADu nováčkem, který se teprve seznamuje se základními funkcemi, nebo zkušeným uživatelem, jenž se chce zdokonalit v pokročilých postupech, věřte, že s touto knihou zvládnete splnit své úkoly skutečně mistrovsky. Funguje jako podrobná příručka, přehledný průvodce i jako inspirativní učebnice, jejíž kvality podtrhuje už pouhý fakt, že v Mistrovství v AutoCADu hledají odpovědi na své otázky i samotní vývojáři tohoto programu. S touto knihou se mimo jiné naučíte: - Využívat AutoCAD k produktivní práci, i když jej dosud neznáte - Kreslit, prohlížet a editovat objekty ve 2D, přidávat kóty, texty a tabulky - Tvořit složité objekty a výsledné výkresy tisknout - Využívat různé formáty dat, podkládat externí výkresy a publikovat v PDF - Vytvářet 3D geometrii od základních skic po náročné prostorové modely - Nastavovat výkresové standardy a definovat nové klávesové zkratky - Tvořit vlastní tvary a fonty, používat doplňkové skripty a makra - Programovat vlastní rozšíření a užitečné pomůcky v jazycích AutoLISP a VBA > Přiložené DVD obsahuje více než 4 GB praktických materiálů: - Plně funkční zkušební verze AutoCADu 2010 a AutoCADu LT 2010 v češtině - 20 názorných výukových videí, která vás seznámí s novinkami verze 2010 - Několik užitečných programů a doplňků, jež rozšiřují možnosti AutoCADu - Zdrojové soubory a výsledky ke všem cvičením a postupům z knihy - Sérii výkresů ilustrujících funkce AutoCADu na různých příkladech O autorce: Ellen Finkelsteinová je uznávanou odbornicí na AutoCAD a autorkou světově nejprodávanějších knih o tomto softwaru. Sama s ním pracuje od roku 1986, přičemž první vydání Mistrovství v AutoCADu (AutoCAD Bible) připravila již pro verzi R14. Doposud se po celém světě prodalo více než 300 tisíc výtisků jejích knih ve 14 jazycích. (kompletní průvodce uživatele pro verze 2009 a 2010)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Zadávání souřadnic Výběr bodů na obrazovce je jedna z nejzákladnějších úloh v AutoCADu a AutoCADu LT. Pokud nevíte, jak vybrat bod, nemůžete nakreslit nic reálného, ať už je to dům nebo těsnění. Většina objektů, které kreslíte, má určitou velikost a potřebujete ji zadat. Kreslení čar, oblouků a kružnic je provedeno výběrem souřadnic bodů na obrazovce. Jako u většiny úloh, AutoCAD a AutoCAD LT nabízí řadů způsobů, jak to provést. Souřadný systém X,Y AutoCAD a AutoCAD LT pracuje stejným způsobem, jako grafy s osami X a Y, které jste kreslili na střední škole. Podívejte se na dva způsoby zobrazení ikony Uživatelského souřadného systému (USS) na obrázku 4.1. Ikona USS vlevo je výchozí pro dvojrozměrné kreslení; ikona vpravo slouží pro tři rozměry a obsahuje osu Z. V této kapitole se zaměřím na osy X a Y.

Ikona USS může mít různý vzhled. Podrobnosti viz kapitola

8. Informace o ikoně USS ve 3D a souřadnice ve 3D nabízí

kapitola 21.

Šipka označená X ukazuje podél osy X v kladném směru. Znamená to, že souřadnice X se ve směru šipky zvětšuje. Šipka označená Y ukazuje podél osy Y v kladném směru. Využitím tohoto systému lze pomocí souřadnic X a Y vybrat každý bod na obrazovce. Tento systém se nazývá kartézský souřadný systém. Univerzální konvencí je umístit nejprve souřadnici X, potom čárku (ne mezeru) a potom souřadnici Y. Implicitně je průsečíkem os X a Y bod 0,0. Pro body vlevo od osy Y a pod osou X používejte záporná čísla. Výkresové jednotky Při kreslení v AutoCADu a AutoCADu LT kreslíte v nedefinovaných jednotkách. Znamená to, že úsečka z bodu 3,0 do

4

KAPITOLA

Témata kapitoly:

Práce s absolutními,

relativními a polárními

souřadnicemi

Používání přímého zadávání

vzdálenosti, režimu Orto

a polárního trasování

Použití nastavení uchopení

objektů

Práce s uchopením objektů

Nalezení bodů

„

„

„

„

„

KŘÍŽOVÝ ODKAZ

K1748.indb 107K1748.indb 107 17.5.2010 15:59:2617.5.2010 15:59:26


108 ČÁST I ‹ ZÁKLADY AUTOCADU A AUTOCADU LT

bodu 6,0 je dlouhá tři jednotky. Při kreslení mohou být jednotky libovolné – milimetr, centimetr, metr, palec, stopa nebo míle. Ve skutečnosti byste měli přesně vědět, co jednotky znázorňují. Nechcete přece, aby váš dům o rozměru 36 metrů byl nakonec veliký jen 36 centimetrů! Když nastavíte kreslení, určíte způsob zobrazení jednotek – například, zda se desetinná čísla zobrazí jako desetinné body nebo zlomky. (Jednotky popisuji v kapitole 5.) Jednotky je třeba stanovit až před tiskem nebo vykreslením výkresu – viz text v kapitole 17. Kvůli zajištění přesnosti byste měli kreslit v plné velikosti. Jestliže kreslíte půdorys továrny, která bude 120 metrů dlouhá, vytvoříte například úsečky s těmito jednotkami. Na obrazovce se můžete zoomováním přibližovat, až uvidíte malé detaily, nebo se naopak zoomováním oddalovat, až uvidíte celou továrnu, nemusíte tedy používat skutečné délky úseček. Pouze když byste měli vytisknout čáry dlouhé 120 metrů na skutečný list papíru, musíte stanovit, jak se má výkres tisknout v menším měřítku. Typy jednotek Uživatelé se obyčejně vyznají pouze v jednotkách v rámci jejich specializace (exponenciální, architektonické, inženýrské a jiné). Je však nutné, abyste aspoň trochu znali všechny hlavní jednotky používané k označení rozměrů.

Jestliže používáte inženýrské či architektonické jednotky, AutoCAD a AutoCAD LT zobrazí

desetinná čísla v palcích (zlomky) v jiném formátu, než který jste použili při jejich zadávání.

Souřadnice musíte zadávat bez mezer, protože AutoCAD interpretuje mezeru jako ekvivalent

stisknutí klávesy Enter a ukončí zadávání. Mezi celými a desetinnými čísly v palcích použijte

pomlčku – například 3’2-1/2“. (Znak “ můžete po palcích vynechat, protože pokud po čísle

nenásleduje žádný symbol, předpokládá AutoCAD u inženýrských a architektonických jednotek

palce.) Na stavovém řádku se však zobrazí 3’-2 1/2“. Takové znázornění může být matoucí, pro

tože AutoCAD umisťuje pomlčku v jiném místě a používá mezeru mezi celými a desetinnými

čísly v palcích. Zadávání souřadnic Jedním ze základních způsobů určení umístění objektu je zadání jeho souřadnice pomocí klávesnice. Zadat lze několik typů souřadnic. Vždy použijte ten typ souřadnic, který vyhovuje vaší konkrétní situaci.

Jestliže potřebujete vložit souřadnice, které jste psali nedávno, použijte funkci Poslední zadání.

Klepněte pravým tlačítkem myši a z místní nabídky zvolte Poslední zadání. Pak zvolte ze sezna

mu souřadnice, které potřebujete.

Obrázek 4.1 Ikona USS ukazuje

směr os X a Y. Pokud jste v zobrazení

3D, vidíte rovněž osu Z

POZNÁMKA

TIP

K1748.indb 108K1748.indb 108 17.5.2010 15:59:2617.5.2010 15:59:26


109KAPITOLA 4 ‹ ZADÁVÁNÍ SOUŘADNIC

4

Zadávání

souřadnic

Vkládání souřadnic pomocí nápovědy dynamického zadání Dynamické zadání vám umožňuje vkládat text poblíž kurzoru. V kapitole 3 jsme si vysvětlili používání nápovědy dynamického zadání pro příkazy a volby příkazů. Zde si vysvětlíme, jak se do ní vkládají souřadnice. Tlačítko dynamického zadání na stavovém řádku zapíná a vypíná Dynamické zadání. Protože se můžete při psaní textu dívat na nápovědu nedaleko kurzoru, můžete se věnovat výkresu a nemusíte sledovat příkazový řádek dole. Dynamické zadání reaguje na příkazy, které píšete, na odpovědi na výzvy a na souřadnice. Vkládání souřadnic do nápovědy dynamického zadání 2D souřadnice můžete vkládat do nápovědy dynamického zadání stejným způsobem, jako když je píšete v příkazovém řádku – ve formátu x,y. Mezi souřadnicemi X a Y můžete namísto psaní čárky stisknout tabelátor, ale napsání čárky je patrně jednodušší, a proto vhodnější. Když kreslíte úsečku, po zadání prvního bodu uvidíte pouze jedno pomocné pole, neboť AutoCAD předpokládá, že chcete zadat pouze vzdálenost a použít současný úhel dočasné úsečky zobrazené na obrazovce. Ale jakmile vložíte čárku nebo stisknete tabelátor, objeví se druhé pole, abyste mohli vložit souřadnici Y, což vidíte na obrázku 4.2. Stejná situace nastane, když chcete posunout či zkopírovat objekt a chcete zadat posun pomocí X,Y. Na obrázku 4.2 si všimněte zámku vedle souřadnice X. Než vložíte libovolnou část souřadnice, hodnoty X a Y se mění během posunů myši. Když vložíte hodnotu pro souřadnici X, tuto hodnotu zafixujete, což naznačuje zámek. Ale souřadnice Y je stále odemčená, dokud nenapíšete její hodnotu. Nastavení dynamického zadání Lze stanovit, jak se má dynamické zadání chovat pro souřadnice, které píšete. Změna nastavení dává velmi odlišné výsledky při psaní, takže byste se měli s nastavením seznámit. Chcete-li stanovit nastavení pro funkci dynamického zadání, klepněte pravým tlačítkem myši na tlačítko Dynamického zadání ve stavovém řádku a zvolte Nastavení, čímž se zobrazí karta Dynamické zadání dialogu Nastavení kreslení, což vidíte na obrázku 4.3. Sekce Pointer Input Volba Povolit zadání ukazatele je povolena standardně, což znamená, že nápověda dynamického zadání obsahuje vstupní pole, do nějž můžete na začátku jakéhokoliv příkazu psát souřadnice. Jestliže

Obrázek 4.2 Když vkládáte sou

řadnice X,Y, objeví se dvě pole, pro

každou část souřadnice jedno

Obrázek 4.3 Na kartě Dynamické zadání dialogu

Nastavení kreslení můžete stanovit, jak dynamické

zadání pracuje při vkládání souřadnic

K1748.indb 109K1748.indb 109 17.5.2010 15:59:2617.5.2010 15:59:26


110 ČÁST I ‹ ZÁKLADY AUTOCADU A AUTOCADU LT

tuto volbu zrušíte, uvidíte tyto první souřadnice při psaní pouze v příkazovém řádku. Ale ať už je tato volba povolena či nikoliv, pokud je tlačítko Dynamické zadání zvoleno ve stavovém řádku, uvidíte vstupní pole pro následující souřadnice v příkazu. Jestliže například kreslíte úsečku a volba Povolit zadání ukazatele není povolena, neuvidíte souřadnice, které píšete do dynamického zadání pro první bod, ale pro další bod vstupní pole a souřadnice při psaní uvidíte. Klepnutím na tlačítko Nastavení se otevře dialog Nastavení vstupu ukazatele. Zde můžete provést následující volby:

Výchozí formát pro druhý bod či následující body.

Můžete si zvolit, že se má implicitně přejít na polární

či kartézský formát. Výchozí je polární formát, který

ukazuje vzdálenosti. Polární formát si vysvětlíme

v části „Polární souřadnice“ později v této kapitole.

Také můžete volit mezi relativními a absolutními sou

řadnicemi, což ukazuje obrázek 4.4. Výchozí volba

jsou relativní souřadnice, které určují vzdálenost

a směr od předchozího zadaného bodu. Absolutní

i relativní formát si vysvětlíme v několika dalších

částech této kapitoly.

Viditelnost. Můžete stanovit, zdali máte vidět nápo

vědu pouze tehdy, když začnete psát bod jako ode

zvu na výzvu, automaticky při výzvě k zadání bodu

(výchozí nastavení) nebo vždy.

Nastavení v tomto dialogu jsou velmi důležitá pro to, jak všechna vaše zadání souřadnic pracují

při zapnutí dynamického zadání. Jestliže přecházíte ze starší verze AutoCADu, jste zvyklí vkládat

souřadnice X,Y jako absolutní, nikoli relativní souřadnice. Ale při zapnutém dynamickém zadání

se implicitně používají relativní souřadnice. Jde o skvělou výchozí volbu a velmi urychluje zadá

vání souřadnic, ale může být velice matoucí, pokud o tomto nastavení nevíte nebo neznáte

místo, kde je změnit.

Sekce Zadání kóty Volba Povolit zadání kóty, kde je to možné je standardně zapnuta. Tato sekce nemá nic společného s kótami! Namísto toho se vztahuje na rozměry či délky, stejně jako na úhly, oproti bodům či souřadnicím. Máte-li tuto volbu zapnutou, uvidíte poté, co zadáte první bod, například počátek úsečky či střed kružnice, rozměrovou nápovědu, která ukazuje délku úsečky či poloměr kružnice, což vidíte na obrázku 4.5. Délku zadáte vložením do této nápovědy. Jestliže uvedenou volbu zrušíte, tuto rozměrovou nápovědu neuvidíte. Klepnutím na tlačítko Nastavení v této sekci dialogu se otevře dialog Nastavení zadání

„

„

Obrázek 4.4 Dialog Nastavení

vstupu ukazatele nastavuje

významné volby pro dynamic

ké zadání

UPOZORNĚNÍ

Obrázek 4.5 Tzv. rozměrová vstupní nápověda

ukazuje vzdálenosti a úhly

K1748.indb 110K1748.indb 110 17.5.2010 15:59:2617.5.2010 15:59:26


111KAPITOLA 4 ‹ ZADÁVÁNÍ SOUŘADNIC

4

Zadávání

souřadnic

kót. Zde můžete změnit nastavení související s vkládáním rozměru během úprav uzlů. O úpravách uzlů hovoří kapitola 10.

Jestliže zrušíte volby Povolit zadání ukazatele i Povolit zadání kóty, kde je to možné, vypnete

dynamické zadání. Sekce dynamických výzev Volba Zobrazit výzvu příkazu a zadání příkazu u kurzoru zapíná zobrazení příkazových výzev a vašeho vstupu při odpovědi na tyto výzvy v nápovědě dynamického zadání. Tato část dynamického zadání má nahrazovat příkazový řádek. Ale výzvy nejsou přesným odrazem toho, co vidíte na příkazovém řádku, a určité výzvy se v nápovědě neobjeví.

Jestliže máte rádi dynamické zadání, zkuste vypnout příkazový řádek příkazem SKRYJPŘÍKAZŘÁD

nebo stisknutím Ctrl+9. Příkazem SKRYJPŘÍKAZŘÁD či stiskem Ctrl+9 lze příkazový řádek opět

zobrazit. Také lze okno příkazového řádku uvolnit – klepněte pravým tlačítkem myši na jeho

záhlaví a zvolte Schovávat. Poté se okno s příkazovým řádkem zmenší pouze na záhlaví; když na

něj najedete myší, automaticky se opět objeví. Klepnutím na tlačítko Vzhled názvů tlačítek kreslení se otevře dialog Vzhled názvů tlačítek. Zde můžete měnit barvu nápovědy, upravit její barvu a průhlednost a daná nastavení aplikovat na všechny nápovědy tohoto typu v AutoCADu. Přepis nastavení dynamického zadání Výchozí nastavení dynamického zadání zajišťuje, že vaše zadání v nápovědě se vždy interpretuje jako polární, relativní souřadnice. Ale toto nastavení může být pro určitou jednotlivou souřadnici potřeba přepsat. Tento přepis je možný pomocí symbolu přes souřadnici X během jejího psaní. AutoCAD nabízí tři přepisy, které můžete použít:

Absolutní. Chcete-li přepsat výchozí nastavení relativních souřadnic a vložit absolutní

souřadnici, napište #. Můžete například vložit #0,0 a zadat tak souřadnici 0,0. Viz násle

dující oddíl této kapitoly, kde najdete více informací o absolutních souřadnicích.

Relativní. Jestliže nastavíte své dynamické zadání na absolutní souřadnice, můžete

vložit @, přepsat tak toto nastavení a psát relativní souřadnice. Lze například napsat

@3,4. Viz části „Relativní kartézské souřadnice“ a „Polární souřadnice,“ kde najdete

podrobné vysvětlení relativních souřadnic.

Světové. Běžně se souřadnice, které zapisujete, interpretují v aktuálním souřadném

systému uživatele. Výchozí souřadný systém se nazývá Světový souřadný systém. Jestliže

jste si vytvořili vlastní souřadný systém, ale chcete vložit souřadnice ve Světovém sou

řadném systému, napište před souřadnici X znaménko *. Více informací viz kapitola 8

(pro dvojrozměrné výkresy) a kapitola 21 (pro trojrozměrné výkresy).

Stiskem a podržením klávesy F12 dočasně vypnete dynamické zadání. Můžete to udělat, když

vybíráte body a zjistíte, že nápověda zakrývá objekty, které potřebujete vidět. Jakmile klávesu

F12 pustíte, dynamické zadání se opět objeví.

„

„

„

POZNÁMKA

POZNÁMKA

TIP

K1748.indb 111K1748.indb 111 17.5.2010 15:59:2717.5.2010 15:59:27


112 ČÁST I ‹ ZÁKLADY AUTOCADU A AUTOCADU LT

Absolutní kartézské souřadnice

Když zadáváte úsečku a její skutečné souřadnice, například úsečku z bodu 3,2 do bodu 6,9,

používáte absolutní kartézské souřadnice. Absolutní souřadnice se měří od bodu 0,0.

Máte-li zapnuto dynamické zadání s výchozím nastavením relativních jednotek, musíte vložit

před část X absolutní kartézské souřadnice znak #, když zadáváte druhý či další bod, což jsme

si vysvětlili v předchozí části. V tomto cvičení si vyzkoušíte zadávání absolutních kartézských

souřadnic.

POSTUP: Jak zadat absolutní kartézské souřadnice

1. Pomocí šablony acad.dwt nebo acadlt.dwt začněte nový výkres. Zavřete všechny palety,

které by mohly zůstat otevřeny. 2. Máte-li zapnuté dynamické zadání, klepněte pravým tlačítkem myši na tlačítko dyna

mického zadání ve stavovém řádku a zvolte položku Nastavení. V části Zadání ukazate

le klepněte na tlačítko Nastavení. V dialogu Nastavení vstupu ukazatele klepněte na

volbu Absolutní souřadnice (pokud již tato volba není zvolena). Klepněte dvakrát na

tlačítko OK a vraťte se tak ke svému výkresu. 3. Zvolte kartu Výchozí → panel Kreslit → Úsečka. Pokračujte podle následujících výzev:

Zadejte první bod: -10,-5 ↵

Zadejte další bod nebo [Zpět]: 21,–5 ↵

Zadejte další bod nebo [Zpět]: 21,49 ↵

Zadejte další bod nebo [Uzavřít/Zpět]: –10,49 ↵

Zadejte další bod nebo [Uzavřít/Zpět]: u ↵ (uzavření obdélníka)

Většina úseček je mimo obrazovku. Ve výchozím nastavení začíná nový výkres s bodem

0,0 v levém dolním rohu obrazovky; proto se záporné souřadnice nezobrazují. 4. Zvolte kartu Pohled → panel Navigovat → rozbalovací nabídku Zoom → Ven. Jestliže

stále nevidíte celý obdélník, opakujte proces oddalování, dokud jej neuvidíte. Jestliže výzva odpoví Neplatný bod nebo Vyžadován 2D bod nebo klíčové slovo, vložili jste souřadnici nesprávně. Zkuste napsat souřadnici znovu. Také nezapomeňte, že můžete v případě chyby příkaz vrátit. (Detaily viz kapitola 3.) 5. Začněte příkaz ÚSEČKA znovu a pokračujte podle těchto výzev:

Zadejte první bod: –8,–2 ↵

Zadejte další bod nebo [Zpět]: 19,–2 ↵

Zadejte další bod nebo [Zpět]: 19,21.5 ↵

Zadejte další bod nebo [Uzavřít/Zpět]: –8,21.5 ↵

Zadejte další bod nebo [Uzavřít/Zpět]: u ↵ 6. Ještě jednou zadejte příkaz ÚSEČKA a pokračujte podle těchto výzev:

Zadejte první bod: –8,22.5 ↵

Zadejte další bod nebo [Zpět]: 19,22.5 ↵

Zadejte další bod nebo [Zpět]: 19,46 ↵

Zadejte další bod nebo [Uzavřít/Zpět]: –8,46 ↵

Zadejte další bod nebo [Uzavřít/Zpět]: u ↵

POZNÁMKA

K1748.indb 112K1748.indb 112 17.5.2010 15:59:2717.5.2010 15:59:27


113KAPITOLA 4 ‹ ZADÁVÁNÍ SOUŘADNIC

4

Zadávání

souřadnic

7. Pokud jste změnili nastavení dynamického zadání v kro

ku 1, měli byste je nyní vrátit zpět. Klepněte pravým tla

čítkem myši na tlačítko dynamického zadání ve stavovém

řádku a zvolte položku Nastavení. V sekci Zadání ukaza

tele klepněte na tlačítko Nastavení. V dialogu Nastavení

vstupu ukazatele klepněte na volbu Relativní souřadnice.

Klepněte dvakrát na tlačítko OK a vraťte se tak ke svému

výkresu.

8. Uložte tento výkres do své složky AutoCAD Bible jako ab04-

01.dwg. Nyní vidíte, že jste vykreslili jednoduché okno, což ukazuje obrázek 4.6. Během tohoto cvičení vás mohly napadnout dvě otázky. Za prvé, neexistuje lepší způsob zadávání absolutních souřadnic? Jejich zadávání je pomalé a snadno se při něm udělá chyba. Za druhé, jak zjistit předem absolutní souřadnice pro kreslený objekt? Odpovědi se dozvíte dále. Relativní kartézské souřadnice V praxi většinou absolutní souřadnice bodů, které potřebujete zadat pro nakreslení objektu, neznáte. Ať kreslíte architektonický výkres, fyzický objekt (například u strojírenského výkresu) nebo elektrické schéma, nemáte souřadnice X,Y, se kterými byste mohli pracovat. Máte však často rozměry toho, co kreslíte. Obvykle začnete z vhodného bodu a odsud pokračujete. V této situaci znáte pouze délku kreslených úseček (jestliže kreslíte úsečky). V reálné situaci neexistuje bod 0,0. A zde se právě hodí relativní souřadnice. Relativní souřadnice zadávají vzdálenost X a Y od předchozího bodu. Nazývají se relativní souřadnice, protože mají význam pouze vzhledem k předchozímu zadanému bodu. Předpokládejme, že potřebujete nakreslit okno. Okno lze začít z libovolného bodu. Odsud již máte potřebné rozměry. Máte-li zapnuté dynamické zadání – nastavené na výchozí volbu relativních souřadnic – souřadnice X,Y jsou automaticky relativní. Máte-li dynamické zadání vypnuto nebo nastaveno na absolutní souřadnice, což jsme si popsali dříve v této kapitole, naznačíte, že souřadnice jsou relativní, pomocí symbolu @. Například jestliže začnete úsečku výběrem libovolného bodu myší a víte, že by měla být dlouhá dvě jednotky, můžete zadat další bod jako @2,0. Výsledkem je úsečka počínající prvním vybraným bodem a končící dvě jednotky podél osy X jako na obrázku 4.7. Úsečka je horizontální, protože souřadnice Y je 0. U relativní souřadnice to znamená, že vzdálenost Y se nezmění. Relativní kartézské souřadnice se často používají pro úsečky kreslené pod úhly 90 stupňů, neboli jsou buď horizontální, nebo vertikální. Nazývají se ortogonální čáry. Vytvoříte-li však šikmou čáru z bodu 3,3 do bodu @2,5, nevíte hned, jak dlouhá tato úsečka je.

Obrázek 4.6 Okno nakres

lené pomocí absolutních

souřadnic

Obrázek 4.7 Úsečka, jejíž počáteční bod

může být kdekoliv a koncový bod je určen

relativním bodem @2,0, je vodorovná

úsečka dlouhá dvě jednotky

Počáteční bod Koncový bod = @2,0

K1748.indb 113K1748.indb 113 17.5.2010 15:59:2717.5.2010 15:59:27


114 ČÁST I ‹ ZÁKLADY AUTOCADU A AUTOCADU LT

Zadáte-li kladné číslo, například 2 v @2,0, předpokládá se kladný směr. Pokud chcete kreslit úsečku v záporném směru osy, zadejte před číslo znak mínus. Obrázek 4.8 ukazuje způsob kreslení úseček ve čtyřech směrech pomocí relativních souřadnic. Polární souřadnice Další obecnou situací je znalost vzdálenosti a úhlu bodu buď z bodu 0,0 nebo z předchozího bodu. V tomto případě můžete použít polární souřadnice, které mohou být buď absolutní, nebo relativní. Většinou používáte relativní polární souřadnice. Polární souřadnice mají tvar vzdálenost<úhel. (Chcete-li zadat symbol úhlu, použijte symbol < na klávesnici.) Máte-li zapnuto dynamické zadání, nastavené na výchozí volbu relativních souřadnic, polární souřadnice budou automaticky relativní. Máte-li vypnuto dynamické zadání nebo nastavené na absolutní souřadnice, což jsme si popsali dříve v této kapitole, musíte před relativní polární souřadnice vložit symbol @.Pokud máte také zapnutou výchozí volbu polárního formátu, uvidíte souřadnice nejprve v polárním formátu. Vložte vzdálenost, stiskněte tabelátor a poté vložte úhel. Také můžete namísto tabelátoru napsat znak úhlu (<). Do kartézského formátu se přepnete jednoduše pomocí čárky mezi souřadnicemi X a Y. Máte-li zapnuto dynamické zadání, úhly se měří od 0 do 180, s 0 vpravo směrem po směru hodinových ručiček nebo proti. Sledujte tečkované čáry poblíž nápovědy úhlu a uvidíte přesně, kolik měří úhel zobrazený v nápovědě. Můžete používat i záporné úhly. Máte-li dynamické zadání vypnuto, úhly se měří proti směru hodinových ručiček, s 0 napravo a intervalem od 0 do 360. V následující sérii kroků nakreslíte trojúhelníkový štít nade dveřmi nebo nad oknem. Protože se jedná o architektonický výkres, použijete architektonické jednotky. V tomto případě se použijí pouze palce, které není nutné zadat. Stopu můžete zadat pomocí čárky (apostrofu) za číslem. Při zadávání architektonických jednotek jsou desetinná čísla v palcích označena zlomky ve tvaru a/b. Zlomek je nutné oddělit od celých palců pomlčkou. To může být poněkud matoucí, protože pomlčka se také používá pro záporná čísla. Například chcete-li kreslit horizontální čáru 51/4 palců v záporném směru osy X, napíšete @-5-1/4,0. (0 označuje, že není žádná změna v ose Y, protože se jedná o horizontální úsečku.)

Výkres, použitý v tomto cvičení s postupem používání relativních a polárních souřadnic, ab04-

a.dwg, se nachází ve složce obsahvykresy na přiloženém disku DVD. POSTUP: Jak použít relativní a polární souřadnice

1. Otevřete soubor ab04-a.dwg z DVD. Zavřete všechny otevřené palety.

Obrázek 4.8 Kreslení úseček ve čtyřech ortogo

nálních směrech pomocí relativních souřadnic.

Šipka na každé úsečce ukazuje směr úsečky

NA DVD

K1748.indb 114K1748.indb 114 17.5.2010 15:59:2817.5.2010 15:59:28


115KAPITOLA 4 ‹ ZADÁVÁNÍ SOUŘADNIC

4

Zadávání

souřadnic

2. Při pohybu myší si všimněte, že souřadnice zobrazené ve stavovém řádku jsou v archi

tektonických jednotkách (tedy ve stopách a palcích). Jestliže jsou souřadnice šedé

a nefunkční, klepněte na ně, čímž je zapnete. 3. Uložte výkres do složky AutoCAD Bible pod názvem ab04-02.dwg. Následující kroky vyžadují určité složitější psaní. Jestliže se objeví chybové hlášení, zkuste napsat souřadnici znovu. Pokud zjistíte, že jste udělali chybu po skončení příkazu, klepněte na tlačítko Zpět ve standardním panelu nástrojů, nebo v panelu nástrojů Rychlý přístup. Toto cvičení předpokládá, že používáte dynamické zadání s nastavením polárního formátu a relativními souřadnicemi a že je dynamické zadání zapnuto. Podrobnosti viz oddíl „Vkládání souřadnic pomocí nápovědy dynamického zadání“ dříve v této kapitole.

4. Zvolte kartu Výchozí → panel Kreslit → Úsečka a spusťte tak nový příkaz ÚSEČKA.

Pokračujte podle těchto výzev:

Zadejte první bod: Vyberte libovolný bod v levém dolním rohu obrazovky.

Zadejte další bod nebo [Zpět]: 0,-3/4 ↵

Zadejte další bod nebo [Zpět]: 75-1/4,0 ↵

Zadejte další bod nebo [Uzavřít/Zpět]: 0,3/4 ↵

Zadejte další bod nebo [Uzavřít/Zpět]: u ↵ 5. Znovu spusťte příkaz ÚSEČKA. Pokračujte podle těchto výzev:

Zadejte první bod: Úsečka začne v posledním zadaném koncovém bodě.

Zadejte další bod nebo [Zpět]: 4-3/4,0 ↵

Zadejte další bod nebo [Zpět]: 43<40 ↵

Zadejte další bod nebo [Uzavřít/Zpět]: 43<-40 ↵

Zadejte další bod nebo [Uzavřít/Zpět]: -2-1/4,0 ↵

Zadejte další bod nebo [Uzavřít/Zpět]: 39-7/8<140 ↵

Zadejte další bod nebo [Uzavřít/Zpět]: 39-7/8<-140 ↵

Zadejte další bod nebo [Uzavřít/Zpět]: ↵ k ukončení příkazu. V tomto cvičení kreslíte úsečku na jinou úsečku, což není dobrý kreslící postup. Později v této kapitole a v nadcházejících kapitolách si ukážeme postupy, jak se tomu vyhnout. 6. Uložte svůj výkres. Vytvořili jste z úseček štít

nad okno domu jako na obrázku 4-7.

Jistě jste si všimli, že používání relativních, kartézských

i polárních souřadnic je vhodnější než používání abso

lutních souřadnic. I tak je však zadávání souřadnic

obecně stále nepohodlné. Bohužel zadávání souřadnic

je často jediným způsobem, jak získat přesně to, co

chcete. Existuje však ještě několik jednodušších dalších

technik zadávání souřadnic. Pohovoříme o nich v násle

dujících několika pasážích.

POZNÁMKA

POZNÁMKA

Obrázek 4.9 Část štítu kreslená

pomocí relativních kartézských

a polárních souřadnic v architekto

nickém označení

K1748.indb 115K1748.indb 115 17.5.2010 15:59:2817.5.2010 15:59:28


116 ČÁST I ‹ ZÁKLADY AUTOCADU A AUTOCADU LT

Zadáním znaku @ a stiskem klávesy Enter po první výzvě libovolného kreslicího příkazu označíte

poslední zadanou souřadnici. Přímé zadávání souřadnic Jedním z rychlých způsobů zadávání souřadnic je přímé zadávání vzdálenosti. Jakmile zadáte počáteční bod úsečky, na výzvu Zadejte další bod nebo [Zpět]: posuňte kurzor myši do směru, kterým má směřovat úsečka, a zadejte délku úsečky. Funguje to nejlépe v ortogonálním režimu nebo s polárním trasováním (diskutovaným dále), které usnadňuje zadání přesných úhlů.

Přímé zadávání vzdálenosti lze použít pro libovolný příkaz vyžadující zadání vzdálenosti a směru,

včetně kreslení a editace. Režim Orto Úsečky kreslené pod úhly 0, 90, 180 a 270 stupňů se nazývají ortogonální čáry. V ortogonálním režimu – zkráceně režimu orto – můžete kreslit ortogonální čáry pouze myší. Režim ORTO také ovlivňuje úpravy. Například při zapnutém režimu ORTO můžete posunovat objekty pouze vertikálně nebo horizontálně. V kombinaci s krokem a rastrem usnadňuje režim ORTO kreslení a činí je efektivnější. Režim ORTO je také vynikající pro přímé zadávání vzdálenosti. Režim ORTO se zapíná nebo vypíná klepnutím na tlačítko ORTO na stavovém řádku nebo stiskem klávesy F8. Při zapnutém režimu ORTO nelze mít zapnuté polární trasování. Polární trasování je diskutováno dále. Obrázek 4.10 Když je polární trasování zapnuto, zobrazí se při posunu myši k jednomu z polárních úhlů nápověda. Zde vidíte nápovědu označující úhel 45 stupňů.

TIP

POZNÁMKA

Vektor polárního trasování

Nápověda polárního trasování

K1748.indb 116K1748.indb 116 17.5.2010 15:59:2917.5.2010 15:59:29


117KAPITOLA 4 ‹ ZADÁVÁNÍ SOUŘADNIC

4

Zadávání

souřadnic

Ortogonální režim ovlivňuje pouze body vybrané přímo na obrazovce pomocí myši. Libovolné

relativní nebo absolutní souřadnice zadané v dynamickém zadání nebo na příkazovém řádku

předefinují ortogonální režim. Jestliže například použijete polární souřadnice 5<45 v nápovědě

dynamického zadání, dostanete úsečku pod úhlem 45 stupňů, dokonce i v režimu ORTO.

Polární trasování Polární trasování vás vede při kreslení (nebo editaci) pod úhlem jiným než čtyři ortogonální úhly pomocí nápovědy a vektorové úsečky, což vidíte na obrázku 4.10. Můžete ho ale samozřejmě použít i pro tyto ortogonální úhly. Máte-li zapnuto dynamické zadání, hledejte slovo „Polárně,“ čímž rozlišíte mezi dynamickým zadáním a polární nápovědou. Polární trasování usnadňuje použití přímého zadávání vzdálenosti pro zadání vzdáleností řady úhlů. Chcete-li použít polární trasování, nejprve nastavte úhly, které chcete použít. Nastavení úhlů polárního trasování Klepněte pravým tlačítkem na tlačítko Polární trasování ve stavovém řádku a vyberte z místní nabídky položku Nastavení. Zobrazí se dialog Nastavení kreslení, jenž vidíte na obrázku 4.11. Při nastavování polárního trasování můžete definovat dva typy úhlů:

Přírůstkový úhel. Chcete-li

změnit přírůstkový úhel, klepně

te na šipku rozbalovacího sezna

mu Přírůstkový úhel, kde můžete

vybrat z úhlů od 90 do 5 stupňů.

Také můžete vložit do textového

pole svůj vlastní přírůstkový úhel.

Polární trasování se poté použije

na tento úhel a jeho násobky.

Další úhly. Chcete-li přidat další

úhly, o kterých si myslíte, že je

budete potřebovat, zapněte volbu

Další úhly, klepněte na tlačítko Nový a potom zadejte úhel. Přidat můžete až 10 dalších

úhlů. Všimněte si, že další přidané úhly nejsou přírůstkové úhly – jestliže zadáte 35,

označí se pouze 35 stupňů, ne 70 stupňů ani jiné přírůstky po 35 stupních. Chcete-li

odstranit další úhly, vyberte je a klepněte na tlačítko Vymazat. Na pravé straně dialogu můžete vybrat způsob fungování polárního trasování s uchopením objektů (bude popsán dále v této kapitole). Trasování uchopení objektů můžete nastavit na používání nastavení všech polárních úhlů nebo ho omezit na používání pouze ortogonálních úhlů. Rovněž můžete určit, zda budou polární úhly měřeny absolutně (vzhledem k 0 stupňům) nebo vzhledem k poslednímu nakreslenému segmentu. Implicitně se používají absolutní úhly. Chcete-li zapnout polární trasování, zaškrtněte v dialogu volbu Polární trasování Ano. Pokud

„

„

POZNÁMKA

Obrázek 4.11 Karta Polární trasování dialogu

Nastavení kreslení

K1748.indb 117K1748.indb 117 17.5.2010 15:59:2917.5.2010 15:59:29


118 ČÁST I ‹ ZÁKLADY AUTOCADU A AUTOCADU LT

se v dialogu nenacházíte, stiskněte klávesu F10 nebo klepněte na tlačítko Polární trasování ve stavovém řádku. Chcete-li upravit fungování polárního trasování, klepnutím na Možnosti v dialogu Nastavení kreslení zobrazte dialog Možnosti s kartou Kreslení. V poli Nastavení AutoTrack jsou tyto volby pro polární trasování:

Zobrazovat polární konstrukční čáry zapíná a vypíná polární konstrukční čáru, což je

nevýrazná tečkovaná čára, která vede ke konci obrazovky.

Zobrazovat nápovědu AutoTrack zapíná a vypíná nápovědu, která informuje o vzdá

lenosti a úhlu.

Používání polárního trasování Pokud hodláte použít polární trasování, musíte pomalu posunovat kurzor přes nastavené úhly, aby měl program dostatek času vypočítat a zobrazit vektor a nápovědu. Řekněme, že kreslíte úsečku. Zadejte počáteční bod. Chcete-li zadat druhý bod, posuňte kurzor v odpovídajícím úhlu úsečky, kterou chcete nakreslit. Až uvidíte polární konstrukční čáru a nápovědu, ponechejte myš tam, kde je, a zadejte délku úsečky. Potom stiskněte klávesu Enter a vytvoří se úsečka s odpovídající délkou a úhlem. Tuto metodu shledáte snadnější než zadávání polárních souřadnic pro úsečky s úhly určenými v nastavení polárního trasování.

Zapněte klávesu NumLock na klávesnici a pro zadávání délek použijte numerickou klávesnici.

Použijte klávesu Enter rovněž na numerické klávesnici. Polární úhel můžete určit pouze pro jeden příkaz. Jestliže kreslíte úsečku, po zadání prvního bodu zadejte například úhel, před který umístíte symbol úhlu (<). Při zadávání délky dalšího segmentu se pak tento segment úhlu uzamkne. Takto zadaný polární úhel se nazývá polární úhel přepisu, neboť předefinuje aktuální používané polární úhly. Jeho zadání není sice rychlejší než zadání polární souřadnice, ale nabízí možnost prohlédnout si úhel segmentu před zadáním jeho délky. V následujícím cvičení si procvičíte přímé zadávání vzdálenosti s režimem ORTO a polárním trasováním.

Výkres (ab04-b.dwg), použitý v následujícím cvičení použití přímé vzdálenosti s režimem ORTO

a polárním trasováním, je uložen ve složce obsahvykresy přiloženého disku DVD. POSTUP: Jak použít přímou vzdálenost s režimem ORTO a polárním trasováním

1. Otevřete výkres ab04-b.dwg z disku DVD. Zavřete všechny otevřené palety.

2. Klepněte na tlačítko Polární trasování ve stavovém řádku a zvolte 45, čímž nastavíte

úhel polárního trasování na 45 stupňů.

3. Uložte výkres do složky AutoCAD Bible pod názvem ab04-03.dwg. Jestliže není tlačítko

Režim Orto ve stavovém řádku zapnuté (stlačené), klepněte na ně.

4. Zvolte kartu Výchozí → panel Kreslit → Úsečka, čímž se spustí příkaz ÚSEČKA, a na

výzvu Zadejte první bod: zadejte 2,2 ↵.

„

„

TIP

NA DVD

K1748.indb 118K1748.indb 118 17.5.2010 15:59:3017.5.2010 15:59:30


119KAPITOLA 4 ‹ ZADÁVÁNÍ SOUŘADNIC

4

Zadávání

souřadnic

5. Posuňte kurzor horizontálně doprava a potom zadejte .5 ↵. 6. Posuňte kurzor vertikálně nahoru (ve směru 90

stupňů) a potom zadejte .5 ↵. 7. Posuňte kurzor horizontálně doprava a potom

zadejte 2 ↵. Výkres by měl vypadat jako na

obrázku 4-10. 8. Posuňte myš nahoru pod úhlem 90 stupňů

a potom zadejte .5 ↵. 9. Posuňte myš doleva pod úhlem 180 stupňů

a potom zadejte 2 ↵. 10. Posuňte myš nahoru pod úhlem 90 stupňů

a potom zadejte .5 ↵. 11. Posuňte myš doleva pod úhlem 180 stupňů a potom zadejte .5 ↵. 12. Napište u ↵, Entrem jste uzavřeli kresbu. 13. Klepněte na tlačítko Polární trasování ve stavovém řádku. Tlačítko Režim Orto již

nebude stisknuto. 14. Znovu spusťte příkaz ÚSEČKA. Stiskem klávesy Enter začněte nový řádek z posledního

bodu. Na výzvu Zadejte další bod nebo [Zpět]: posuňte kurzor šikmo nahoru a doleva tak,

aby úsečka vedla přibližně v úhlu 135 stupňů. Až uvidíte nápovědu s hodnotou úhlu,

pusťte myš a zadejte .7071 ↵. 15. Posunujte kurzor nahoru, až uvidíte nápovědu

polárního trasování s hodnotou úhlu 90 stupňů.

Zadejte .5 ↵. 16. Posunujte kurzor šikmo v úhlu 45 stupňů, až uvi

díte nápovědu. Zadejte .7071 ↵. Opětovným stis

kem klávesy Enter ukončete příkaz ÚSEČKA. 17. Uložte svůj výkres. Měl by vypadat jako na

obrázku 4.13.

Zobrazení souřadnic

Při práci můžete odkázat na zobrazení souřadnic na stavovém řádku. Tato funkce napomáhá

poznat umístění kurzoru a objektů a je nápomocná při editaci, neboť vás informuje, jak daleko

a v jakém směru objekty posunujete či kopírujete.

Můžete zapnout nápovědu dynamického zadání a souřadnice se budou ukazovat vždy, dokonce i když nebudete pracovat s příkazem. Viz část „Nastavení dynamického zadání“ dříve v této kapitole.

AutoCAD a AutoCAD LT má tři režimy zobrazení souřadnic:

Dynamické absolutní souřadnice (absolutní): Absolutní souřadnice, které se mění při

pohybu myši, viz obrázek 4.14 vlevo. „

Obrázek 4.12 Výkres se zapnutým

přímým zadáváním vzdálenosti

umožňuje zadat souřadnice zadá

ním jejich délky po posunutí ukaza

tele myši v požadovaném směru

Obrázek 4.13 Dokončený výkres

svorníku

POZNÁMKA

K1748.indb 119K1748.indb 119 17.5.2010 15:59:3017.5.2010 15:59:30


120 ČÁST I ‹ ZÁKLADY AUTOCADU A AUTOCADU LT

Statické absolutní souřadnice (vypnuté): Absolutní souřadnice, které se mění pouze

při zadání bodu, viz obrázek 4.14 uprostřed. Zobrazení souřadnic je zašedlé.

Dynamické polární souřadnice (relativní): Polární souřadnice, které se mění plynule

při pohybu myši, viz obrázek 4.14 vpravo. Zobrazí se po zadání bodu a mohou být

použity k zadání nového bodu, stejně jako když kreslíte úsečku.

Obrázek 4.14 Dynamické absolutní souřadnice, statické absolutní souřadnice a dynamické polár

ní souřadnice

Nejsnazším způsobem, jak změnit zobrazení souřadnic, je klepnout do oblasti souřadnic ve

stavovém řádku. Lze rovněž klepnout pravým tlačítkem myši a zvolit z místní nabídky položku

Relativně, Absolutně nebo Ne.

V této kapitole ignoruji souřadnici Z, která následuje po souřadnicích X a Y (pouze v AutoCA

Du). Ve dvourozměrných výkresech je souřadnice Z vždy nulová.

V následujícím cvičení si procvičíte volby zobrazení souřadnic. Toto cvičení lze provést s libo

volným novým nebo existujícím výkresem otevřeným na obrazovce. Máte-li zapnuto dynamic

ké zadání, srovnejte zobrazení v nápovědě dynamického zadání a ve stavovém řádku.

POSTUP: Jak použít volby zobrazení souřadnic

1. Podívejte se na zobrazení souřadnic na stavovém řádku. Měly by být zobrazeny černě.

Jestliže jsou souřadnice zobrazeny šedě, klepněte na souřadnice. 2. Pohybujte myší různými směry. Všimněte si, jak se souřadnice s pohybem myši neustále

mění. 3. Klepněte pravým tlačítkem myši na souřadnice a zvolte Ne. Zobrazení souřadnic je

zašedlé. 4. Znovu pohybujte myší. Zobrazení souřadnic se s pohybem myši nemění. 5. Zvolte kartu Výchozí → panel Kreslit → Úsečka, spusťte příkaz ÚSEČKA a vyberte

libovolný bod na obrazovce. 6. Sledujte zobrazení souřadnic při výběru bodu na výzvu Zadejte další bod nebo [Zpět]:. 7. Vyberte několik dalších bodů a sledujte změnu zobrazení souřadnic pouze při výběru

bodu. Jedná se o statické zobrazení souřadnic. 8. Znovu klepněte na souřadnice bez ukončení příkazu ÚSEČKA. 9. Posuňte myš do jiného bodu, který chcete vybrat, a sledujte před výběrem bodu zob

razení souřadnic. Tentokrát je zobrazena délka a úhel nového úsečkového segmentu.

Jedná se o dynamické polární souřadnice. 10. Vyberte několik bodů a sledujte souřadnice. 11. Klepněte pravým tlačítkem myši na souřadnice a volbou Absolutně aktivujte znovu

dynamické absolutní souřadnice. 12. Stiskem klávesy Enter ukončete příkaz ÚSEČKA. Neukládejte výkres. „ „

Dynamické absolutní souřadnice Statické absolutní souřadnice Dynamické polární souřadnice

K1748.indb 120K1748.indb 120 17.5.2010 15:59:3017.5.2010 15:59:30


121KAPITOLA 4 ‹ ZADÁVÁNÍ SOUŘADNIC

4

Zadávání

souřadnic

Výběr souřadnic na obrazovce Nejsnadnější a nejrychlejší způsob zadání souřadnic je jejich výběr přímo na obrazovce pomocí myši. K dispozici je několik technik pro přesný výběr. Velikost nitkového kříže přes kurzor lze upravit. Implicitně je tato velikost 5 procent velikosti obrazovky. Chcete-li změnit velikost nitkového kříže, klepněte na tlačítko Aplikace → Možnosti a klepněte na kartu Zobrazení. V textovém poli Velikost kurzoru můžete zadat nové procento, nebo přetažením lišty procento zvýšit či snížit. Klepněte na tlačítko OK. Nastavení kroku Příkaz KROK je obvykle alternativou namáhavého zadávání souřadnic. Tento příkaz omezuje kurzor na vybranou inkrementální vzdálenost, například 0.5 jednotek. Velikost kroku můžete nastavit na libovolnou hodnotu. Například jestliže jsou všechna měření zaokrouhlena na hodnotu nejbližší 0.25 jednotkám, můžete nastavit krok na 0.25. Technika kroku není příliš užitečná v případě, že potřebujete kreslit s přesností na tři nebo více desetinných míst. A pokud jste si zoomováním oddálili velký výkres, body mohou být tak blízko u sebe, že požadovaný bod nebude snadné nalézt. Avšak ve vhodné situaci je krok jedna z nejrychlejších a nejpřesnějších dostupných kreslicích technik. AutoCAD a AutoCAD LT nabízí dva typy nastavení kroku – krok rastru a polární krok. Pohyb po rastru Když se pohybujete po rastru, vytvoří se neviditelný rastr (který můžete zviditelnit pomocí příkazu RASTR probraného v další části). Jakmile zapnete krok, kurzor se bude pohybovat pouze po bodech kroku rastru. Chcete-li nastavit velikost kroku, klepněte pravým tlačítkem myši na tlačítko Režim Kroku na stavovém řádku a z místní nabídky vyberte položku Nastavení. Zobrazí se dialog Nastavení kreslení jako na obrázku 4.15. V textovém poli X rozteč kroku v sekci Krok zadejte požadovanou rozteč mezi body kroku. Ujistěte se, že volby Krok rastru a Obdélníkový krok jsou v sekci Typ kroku zapnuty. Klepněte na tlačítko OK.

V kapitole 8 probereme otáčení úhlu kroku a rastru. Kapitola 8 rovněž rozebírá izometrický krok,

který se používá pro izometrické kreslení. Obvykle se používá stejná X rozteč (vodorovný směr) jako Y rozteč (svislý směr). Standardně je zapnuta volba Rovnoměrná rozteč X a Y, a proto je nutné zadat pouze X rozteč a Y rozteč

Obrázek 4.15 Karta Krok a rastr v dialogu Nastavení

kreslení. (Dialog v AutoCADu LT je mírně odlišný.)

KŘÍŽOVÝ ODKAZ

K1748.indb 121K1748.indb 121 17.5.2010 15:59:3117.5.2010 15:59:31


122 ČÁST I ‹ ZÁKLADY AUTOCADU A AUTOCADU LT

se automaticky změní na hodnotu X rozteče. Rozteče X a Y se budou lišit pouze tehdy, pokud zadáte jiná čísla v poli Rozteč Y kroku. Krok můžete v tomto dialogu rovněž zapnout klepnutím na volbu Ano. Nejběžnějším způsobem zapnutí kroku je však klepnout po nastavení rozteče na tlačítko Režim Kroku na stavovém řádku (nebo stisknout klávesu F9). Opětovným klepnutím krok vypnete. Pohyb po polárních úhlech Až provedete nastavení polárního trasování probírané dříve v této kapitole v části „Polární trasování,“ můžete uchopit přírůstky podél nastavených polárních úhlů. Když je polární krok zapnutý, nápověda zobrazuje pouze vzdálenosti v přírůstcích nastavení kroku. Až uvidíte požadovanou vzdálenost, jednoduše klepněte myší. Polární krok usnadňuje přesné kreslení bez nutnosti zadávat souřadnice. Chcete-li použít polární krok, postupujte následovně:

1. Klepněte pravým tlačítkem na tlačítko Režim Kroku na stavovém řádku a výběrem

položky Nastavení z místní nabídky zobrazte dialog Nastavení kreslení se zobrazenou

kartou Krok a rastr.

2. Zapněte volbu Polární krok v dialogu v poli Typ kroku (viz obrázek 4.15).

3. Zadejte číslo do textového pole Polární vzdálenost.

4. Klepnutím na tlačítko OK uzavřete dialog.

5. Klepněte na tlačítko Režim Kroku na stavovém řádku. Všimněte si, že polární krok a krok rastru se vzájemně vylučují. Jestliže je polární krok zapnut, kurzor se nepřichytí k rastru. Při použití s polárním trasováním je polární krok mocným nástrojem. Zapamatujte si, že můžete polárně trasovat podél ortogonálních i jiných úhlů.

Po klepnutí pravým tlačítkem na tlačítko Režim Kroku na stavovém řádku můžete vybrat buď

polární krok, nebo krok rastru (přepnout mezi nimi). Místní nabídka umožní zvolit typ požado

vaného kroku, nebo oba vypnout. Rastr Někdy je užitečné vidět rastr teček, který pomáhá při kreslení jako na obrázku 4.16. Jestliže není rastr teček viditelný, klepněte na tlačítko Zobrazit rastr na stavovém řádku nebo stiskněte klávesu F7. Všimněte si, jak lze rychle odhadnout přibližnou šířku okenní tabule, pokud víte, že tečky rastru jsou od sebe vzdáleny půl stopy. Jestliže zapnete krok, rastr pomáhá vizualizovat body kroku. Body rastru však nemusí být nastaveny na stejnou rozteč jako body kroku. Některé uživatele rastr ze začátku obtěžuje, ale když poprvé začnete používat AutoCAD či AutoCAD LT, může vám přijít vhod. Dokonce i pokročilí uživatelé mohou využívat výhod rastru, zvláště v počáteční fázi tvorby nového výkresu.

Jestliže pracujete s malou roztečí kroku a rastr teček je příliš hustý, nastavte rastr teček na dvoj

násobnou či vícenásobnou velikost rozteče kroku.

TIP

TIP

K1748.indb 122K1748.indb 122 17.5.2010 15:59:3117.5.2010 15:59:31


123KAPITOLA 4 ‹ ZADÁVÁNÍ SOUŘADNIC

4

Zadávání

souřadnic

Chcete-li nastavit velikost rastru, klepněte pravým tlačítkem myši ve stavovém řádku na tlačítko Zobrazit rastr a volbou Nastavení kreslení zobrazte dialog Nastavení kreslení (viz obrázek 4.15). V textovém poli X rozteč v poli Rastr zadejte požadovanou rozteč mezi body rastru. Klepněte na tlačítko OK. Stejně jako u kroku obvykle bývá X rozteč (vodorovný směr) stejná jako Y rozteč (svislý směr). Je nutné zadat pouze X rozteč; Y rozteč se automaticky změní na stejnou hodnotu, pokud je zapnuta volba Rovnoměrná rozteč X a Y v dialogu Nastavení kreslení. Rozteče X a Y se budou lišit pouze tehdy, pokud zadáte jinou hodnotu v poli Y rozteč. Rastr můžete v tomto dialogu zapnout klepnutím na Rastr Ano, avšak snazším způsobem zapnutí rastru je klepnout na tlačítko Zobrazit rastr na stavovém řádku (nebo stisknout klávesu F7). V následujícím cvičení si procvičíte používání polárního kroku, kroku rastru a teček rastru. Obrázek 4.16 Část výkresu se zapnutým rastrem nastaveným na 6 palců Za tento výkres děkuji Henrymu Dearbornovi, AIA, Fairfield, Iowa.

Výkres ab04-b.dwg, použitý v následujícím cvičení používání bodů uchopení a teček rastru, se

nachází ve složce obsahvykresy na přiloženém disku DVD. POSTUP: Jak použít body uchopení a tečky rastru

1. Otevřete soubor ab04-b.dwg z disku DVD. Zavřete všechny otevřené palety.

2. Uložte výkres do složky AutoCAD Bible pod názvem ab04-04.dwg.

3. Klepněte pravým tlačítkem myši na tlačítko Režim kroku ve stavovém řádku a zvolte

položku Nastavení kreslení. Zobrazí se dialog Nastavení kreslení s kartou Krok a rastr.

V poli Typ kroku se ujistěte, že je zvolena volba Krok rastru a Obdélníkový krok.

NA DVD

K1748.indb 123K1748.indb 123 17.5.2010 15:59:3117.5.2010 15:59:31


124 ČÁST I ‹ ZÁKLADY AUTOCADU A AUTOCADU LT

4. V sekci Rozteč kroku změňte X rozteč kroku na 0.5. 5. V sekci Rozteč kroku by měla být zvolena volba Rovnoměrná rozteč X a Y. X rozteč

rastru by měla být 0.5. Klepněte na tlačítko OK. 6. Ve stavovém řádku klepněte na tlačítka Režim Kroku, Zobrazit rastr a Režim orto.

Zobrazí se rastr. Zkontrolujte si, zda tlačítka Uchopení objektů a Trasování uchopení

objektů jsou na stavovém řádku vypnuta. 7. Vyberte kartu Pohled → panel Navigace → nabídka Zoom → Vše. 8. Pohybujte kurzorem a sledujte souřadnice na stavovém řádku. (Jestliže jsou ve static

kém režimu, klepněte na souřadnice pravým tlačítkem a zvolte Absolutně.) Zobrazují

poloviny jednotek, protože jste nastavili krok na 0.5. 9. Zvolte kartu Výchozí → panel Kreslit → Úsečka a spusťte příkaz ÚSEČKA. Na výzvu

Zadejte první bod: klepněte, jakmile se objeví na stavovém řádku údaj 2.0000,2.0000.

(Uživatelé AutoCADu mohou ignorovat třetí souřadnici Z, která je v 2D výkresech vždy

0.0000.) Máte-li zapnuto dynamické zadání, zjistíte, že souřadnice v nápovědě dynamic

kého zadání se snáze čtou. 10. Pohybujte kurzorem a sledujte souřadnice. Jestliže nevidíte polární souřadnice (napří

klad 3.0000<0), klepněte pravým tlačítkem myši na souřadnice a zvolte Relativně. 11. Pohněte myší doprava, až budou souřadnice ukazovat 8.5000<0, a klepněte levým tla

čítkem. Nakreslili jste horizontální čáru o délce 8,5 jednotek. 12. Klepněte pravým tlačítkem myši a výběrem položky Enter ukončete příkaz ÚSEČKA. 13. Posuňte kurzor od konce nové úsečky a zpět a sledujte znovu zobrazené absolutní sou

řadnice. Měly by ukazovat 10.5000,2.0000. 14. Klepněte pravým tlačítkem. Výběrem položky pro opakování úsečky z místní nabídky

spusťte znovu příkaz ÚSEČKA. Pomocí zobrazení souřadnic začněte úsečku v bodě

1.5000,1.5000. (Po zbytek tohoto cvičení ignorujte nápovědu dynamického zadání.)

Pomocí zobrazení souřadnic (namísto vypisování) vybírejte body a nakreslete následu

jící úsečkové segmenty:

.5000<0

3.0000<90

.5000<180

3.0000<270 15. Ukončete příkaz ÚSEČKA. 16. Spusťte příkaz ÚSEČKA a pomocí zobrazení souřadnic vyberte body a nakreslete

následující úsečkové segmenty začínající z bodu 10.5000,1.50. Potom příkaz ÚSEČKA

ukončete:

.5000<0

3.0000<90

.5000<180

3.0000<270 17. Z bodu 2.0000,4.0000 nakreslete úsečku o délce 8,5 jednotek pod úhlem 0 stupňů.

Ukončete příkaz ÚSEČKA.

K1748.indb 124K1748.indb 124 17.5.2010 15:59:3217.5.2010 15:59:32


125KAPITOLA 4 ‹ ZADÁVÁNÍ SOUŘADNIC

4

Zadávání

souřadnic

18. Spusťte znovu příkaz ÚSEČKA. Na první výzvu zadejte 11.0000,2.0000. Klepněte pra

vým tlačítkem myši na tlačítko Režim kroku na stavovém řádku a vyberte z místní

nabídky položku Nastavení. V poli Typ kroku vyberte volbu Polární krok. (Je to ekviva

lentní výběru funkce Polární krok ano z místní nabídky tlačítka Režim kroku.) V poli

Polární vzdálenosti změňte Polární vzdálenost na 0.5. Vyberte kartu Polární trasování

a (podle potřeby) nastavte Přírůstkový úhel na 45 stupňů. Klepněte na tlačítko OK.

Klepněte na tlačítko Polární trasování na stavovém řádku.

19. Pohybujte kurzorem v úhlu 45 stupňů z bodu 11.0000,2.0000 tak dlouho, až uvidíte

nápovědu. Pohybujte kurzorem podél polární konstrukční čáry, až nápověda zobrazí

údaj 3.5000 < 45 ̊, a klepněte myší. Ukončete příkaz ÚSEČKA.

20. Klepněte pravým tlačítkem na tlačítko Režim kroku a vyberte z místní nabídky

položku Rastr ano. Spusťte příkaz ÚSEČKA a na výzvu Zadejte první bod: zadejte

11.0000,4.0000.

21. Klepněte pravým tlačítkem myši na tlačítko Režim kroku a z místní nabídky vyberte

položku Polární krok ano. Pohybujte kurzorem pod úhlem 45 stupňů, až nápověda

zobrazí údaj 3.5000 < 45 ̊, a klepněte myší. Ukončete příkaz ÚSEČKA.

22. Uložte výkres. Výkres by měl vypadat podle obrázku 4.17.

Jak bezpochyby vidíte, toto je mnohem snadnější způsob kreslení, než pomocí zadávání souřadnic. Všimněte si, že výkres se zapnutým krokem funguje lépe, když kreslíte malé objekty. Nicméně, i při kreslení kancelářské budovy strávíte hodně času prací na malých detailech, které lze snadněji nakreslit se zapnutým krokem. Obrázek 4.17 Dokončený úsek potrubí Uchopení objektů Často potřebujete nakreslit objekt v umístění relativním k existujícímu objektu. Například potřebujete začít úsečku z koncového bodu nebo z poloviny existující úsečky. Funkce nazývaná uchopení objektů (zkráceně UCHOP) umožňuje přesně zadat bod uchopením geometricky definované souřadnice na existujícím objektu. Je to velmi přesný a účinný způsob kreslení. Uchopení objektu můžete začít jedním ze tří způsobů:

V běhu příkazu klepněte pravým tlačítkem myši, z místní nabídky zvolte Přepsání ucho

pení a poté z nabídky vyberte požadované uchopení objektu.

„

K1748.indb 125K1748.indb 125 17.5.2010 15:59:3217.5.2010 15:59:32


126 ČÁST I ‹ ZÁKLADY AUTOCADU A AUTOCADU LT

Stiskem klávesy Shift a klepnutím pravým tlačítkem zobrazte místní nabídku Uchopení

objektu. Z této nabídky vyberte požadované uchopení objektu.

Na příkazovém řádku zadejte zkratku uchopení objektu.

U vícetlačítkové myši můžete nastavit jedno z tlačítek tak, aby zobrazovalo nabídku uchope

ní objektu. Zobrazení nabídky uchopení objektu klepnutím tlačítka myši je velmi pohodlné.

Přizpůsobení myši je probráno v kapitole 33.

Když zadáváte uchopení objektu, objeví se v příkazovém řádku výzva pro toto uchopení.

Jestliže například zvolíte uchopení objektu v prostředním bodě, objeví se na příkazovém řádku

výzva mid z. Bohužel tuto výzvu nezobrazuje nápověda dynamického zadání.

Když používáte společně dynamické zadání a uchopení objektu, nápověda přechází mezi

zobrazením nápovědy pro dynamické zadání a nápovědy pro uchopení objektu, případně je

zobrazuje jako samostatné nápovědy. Chcete-li udržet všechny nápovědy společně, nastavte

systémovou proměnnou TOOLTIPMERGE na 1.

Tabulka 4.1 zobrazuje uchopení objektů. Pomocí zkratky lze uchopení objektu zadat z klávesnice.

Tabulka 4.1 Uchopení objektů

Uchopení objektu Zkratka Použití

Koncový KON Úsečky, oblouky apod.

Polovina POL Úsečky, oblouky apod.

Průsečík PRŮ Průsečík úseček, kružnic, oblouků.

Zdánlivý průsečík* ZDÁNPRŮ Průsečík, který by se vytvořil v případě, že by dva objekty byly

protaženy až do jejich protnutí.

Protažení PRO Protáhne úsečky, oblouky apod. za jejich koncové body ve stej

ném směru. Až vyberete toto uchopení objektu, zastavte nad

koncovým bodem úsečky nebo oblouku a počkejte, až uvidíte

malý znak plus. Při pohybu kurzoru myši podél prodloužení lze

pomocí dočasné čáry kreslit z nebo do bodů na prodloužení.

Střed STŘ Kružnice, oblouky, elipsy.

Kvadrant KVA Nejbližší kvadrant (0, 90, 180 nebo 270 stupňů) kružnice, oblou

ku nebo elipsy.

Kolmo KOL Oblouk, kružnice, elipsy, úsečky, multičáry, křivky, polopřím

ky, spline nebo konstrukční čáry. Režim odložené kolmice

(Deferred Perpendicular) vám umožňuje kreslit kolmou úsečku

z jednoho z těchto objektů. Spusťte příkaz úsečky a zvolte

kolmé uchopení objektu. Klepněte na objekt, z nějž chcete

nakreslit kolmici, a poté posuňte kurzor od tohoto objektu.

Uvidíte nápovědu odložené kolmice a dočasnou kolmou čáru,

která sleduje kurzor od původního objektu. Pak můžete dokon

čit kolmou úsečku.

„

„

KŘÍŽOVÝ ODKAZ

TIP

K1748.indb 126K1748.indb 126 17.5.2010 15:59:3317.5.2010 15:59:33


127KAPITOLA 4 ‹ ZADÁVÁNÍ SOUŘADNIC

4

Zadávání

souřadnic

Uchopení objektu Zkratka Použití

Rovnoběžně ROV Pokračuje v úsečce, křivce a tak dále takovým způsobem, že

jsou rovnoběžné s existující úsečkou nebo jiným přímým úseč

kovým segmentem. Po zvolení tohoto uchopení objektu zastav

te kurzor nad úsečkou, ke které chcete nakreslit rovnoběžnou

úsečku, a počkejte, až uvidíte malý symbol rovnoběžné úsečky.

Při pohybu kurzoru myši rovnoběžně s objektem se zobrazí

dočasná rovnoběžná čárá, kterou můžete použít pro vytvoření

rovnoběžného segmentu.

Tangenta TAN Začne nebo pokračuje v úsečce z nebo do bodu tečny oblouku,

kružnice nebo elipsy.

Bod BOD Bodové objekty (probíráno v kapitole 7) a body počátku

(defpoint) rozměrů (viz kapitola 14).

Referenční REF Bod vložení textu (vkládání textu je popsáno v kapitole 13)

nebo bloku (viz kapitola 18).



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist