načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Místa, která vás děsí -- Návod, jak pěstovat odvahu v náročných chvílích - Pema Chödrön

Místa, která vás děsí -- Návod, jak pěstovat odvahu v náročných chvílích

Elektronická kniha: Místa, která vás děsí -- Návod, jak pěstovat odvahu v náročných chvílích
Autor:

Vždycky máme volbu, říká Pema Chödron: buď dopustíme, aby nás životní okolnosti zatvrdily, a my v sobě nechali narůstat vztek a strach, nebo jim dovolíme, aby nás ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  155
+
-
5,2
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Synergie Publishing
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 192
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Vždycky máme volbu , říká Pema Chödron: buď dopustíme, aby nás životní okolnosti zatvrdily, a my v sobě nechali narůstat vztek a strach, nebo jim dovolíme, aby nás obměkčily, a my se tak stali laskavějšími. V této knize nám Pema Chödrön poskytuje nástroje, s jejichž pomocí lze zvládat obtíže, které život člověku staví do cesty. Ukazuje, jak v sobě probudit základní dobro a spojit se s ostatními, abychom přijali sami sebe i druhé včetně našich nedostatků a abychom setrvali v přítomném okamžiku tím, že prohlédneme všechny strategie našeho ega, které má na svědomí to, že odporujeme životu tady a teď. Utrpení je v lidském životě nevyhnutelné, není však bezpodmínečně nutné se jím nechat ničit. K tomu, jak se s ním vyrovnávat, nám může překvapivě napomoci, když zapomeneme na sebe a budeme v maximální možné míře rozvíjet soucit s druhými. „Až příliš často komunikujeme jako plaší ptáci, kteří se neodvažují opustit hnízdo. Sedíme si ve svém hnízdečku, které už pořádně zasmrádá a svůj účel ztratilo již dávno. Nikdo nepřilétá, aby nás nakrmil. Nikdo nás nechrání a nezahřívá. A my přesto pořád doufáme, že ptačí máma přiletí. Mohli bychom sami sobě prokázat nejvyšší dobrodiní a konečně ono hnízdo opustit. Je jasné, že to vyžaduje odvahu. Rovněž je zřejmé, že můžeme použít určité nápomocné rady. Nemusíme věřit tomu, že se kdy budeme cvičit v tom, být bojovníkem.

Zařazeno v kategoriích
Pema Chödrön - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Místa, která vás děsí

Pema Chödrön

Z anglického originálu The Places that Scare You

přeložila Hana Čermáková

Odpovědný redaktor tištěné knihy Jan Čermák

Návrh obálky Diana Delevová, 2Design

Grafická úprava a sazba tištěné knihy Art D, www.art-d.com

Elektronické formáty připravil KOSMAS, www.kosmas.cz

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE

www.synergiepublishing.com

Elektronické vydání první

Copyright © 2001 by Pema Chödrön

Translation Copyright © 2015 Synergie Publishing SE

Published by arrangement with Shambhala Publications, Inc.,

Horticultural Hall, 300 Massachusetts Avenue, Boston, MA

02115.

ISBN 978-80-7370-441-4


Přiznej se ke svým skrytým chybám.

Přibliž se k tomu, co se ti zdá odpuzující.

Pomoz těm, o nichž si myslíš, že jim pomoci nemůžeš.

Vše, k čemu jsi připoutána, nech odejít.

Vydej se do míst, která tě děsí.

RADA UČITELE TIBETSKÉ

JOGÍNCE MACHIK LABDRÖN (11.–12. stol.)


OBSAHOBSAH

PODĚKOVÁNÍ ...................................................................................... 11

ÚVOD ..................................................................................................... 13

KAPITOLA PRVNÍ

Bódhičitta a její mimořádnost ....................................................... 15

KAPITOLA DRUHÁ

Narážíme na skrytý pramen ........................................................... 23

KAPITOLA TŘETÍ

Životní realita ...................................................................................... 33

KAPITOLA ČTVRTÁ

Učíme se zůstávat .............................................................................. 41

KAPITOLA PÁTÁ

Bojovnické slogany ............................................................................ 53

KAPITOLA ŠESTÁ

Čtvero neomezených vlastností .................................................... 61

KAPITOLA SEDMÁ

Milující laskavosti ............................................................................... 65

KAPITOLA OSMÁ

Soucit ..................................................................................................... 75

KAPITOLA DEVÁTÁ

Tonglen .................................................................................................. 83

KAPITOLA DESÁTÁ

Nalézáme v sobě schopnost se radovat ...................................... 91


KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Cvičíme se v radosti stále dál ......................................................... 99

KAPITOLA DVANÁCTÁ

Uvažujeme v širších dimenzích ................................................... 103

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Setkání s nepřítelem ....................................................................... 109

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

Nový začátek ...................................................................................... 117

KAPITOLA PATNÁCTÁ

Síla ........................................................................................................ 121

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

Tři druhy lenosti ............................................................................... 129

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Činnost bódhisattvy ........................................................................ 135

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

Bez jistoty ........................................................................................... 143

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

Zvýšená neuróza ............................................................................... 151

KAPITOLA DVACÁTÁ

Když se průběh zkomplikuje ........................................................ 157

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

Duchovní přítel ................................................................................. 163

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

Přechodný stav .................................................................................. 169

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA ................................................................ 175


PŘÍLOHA: CVIČENÍ

Atíšovy slogany výcviku mysli ...................................................... 177

Modlitba za čtvero neomezených vlastností .......................... 180

Procvičujeme milující laskavost .................................................. 181

Procvičujeme soucit ........................................................................ 182

Modlitba o třech krocích ............................................................... 183

POUŽITÁ LITERATURA ................................................................... 185

DUCHOVNÍ CENTRA ....................................................................... 189


Šestému Karmapovi,

Rangdžungovi Rigpe Dordžemu,

Dilgo Khyentse Rinpočhemu

a Chögyam Trungpovi Rinpočhemu,

kteří mě naučili, co znamená žít beze strachu.


11

PODEPODE

ˇ

KOVÁNÍKOVÁNÍ

Z

a to, že této knize pomohli spatřit světlo světa, bych

chtěla obzvlášť poděkovat pěti lidem: mémuspolubratrovi z kláštera, Tingdzinovi Ötrovi, který seneocenitelnou měrou zasloužil o mé přednášky; Tamarovi Ellentuckovi,

který mi byl vynikajícím a oddaným sekretářem v některých

velmi těžkých časech; Gigimu Simsovi, který neúnavně přepisoval mé přednášky; mé dobré přítelkyni Heleně Tworkovové, která mi poskytla ideální místo na psaní, a především mé

dlouholeté přítelkyni a editorce Emily Hilburn Sellové, která

se knize věnovala s plným nasazením a vynaložila přitom úsilí

opravdové bojovnice.

Také bych chtěla poděkovat mnoha dalším lidem, kteří během posledních pěti let přepisovali mé proslovy apřednášky: Migme Chödron, Lynne Van de Bunte, Eugenovi a Heleně Tashima, Susan Stowensové, Alexisovi Shawovi, Billovi a Eileen Fellovým, Rohaně Greenwoodové a Barbaře Blouinové.

Ráda bych poděkovala Soledad Gonzálesové za její milující laskavost.

Mé hluboké ocenění patří Joko Beckové a Ezrovi Baydovi, jejichž dílo mě hluboce ovlivnilo. Zvláště pak bych chtěla vyzvednout Ezrův přínos v kapitole o meditaci.

Konečně bych chtěla vyjádřit nesmírnou vděčnost svým učitelům, kteří jsou dosud naživu, Dzigarovi Kongtrulovi


12

Rinpočhemu a Sakyongovi Miphamovi Rinpočhemu. Velmi

šlechetně mi stále ukazují povahu mé mysli a odkrývají mé

skryté chyby.


13

ÚVODÚVOD

K

dyž vyučuji, začnu tím, že vyjádřím nějaký soucitnýzáměr. Vyslovím přání, abychom učení aplikovali ve svém

každodenním životě, a osvobozovali tak sebe i druhé

od utrpení.

Během hovoru posluchače povzbuzuji, aby si uchovaliotevřenou mysl. Ta se často přirovnává k úžasu dítěte, které vidí svět bez předsudků. Tak, jak to říká zenový mistr Suzuki Roshi: „V mysli začátečníka se nachází mnoho možností, avšak v mysli zkušeného jich je jen málo.“

Svou promluvu zakončuji tím, že danou příležitost věnuji všem bytostem. Toto gesto všeobjímajícího přátelství lze přirovnat ke kapce čerstvé pramenité vody. Kápneme-li ji na skalnatý povrch do přímého slunečního světla, brzy se vypaří. Pošleme-li ji však do oceánu, nikdy se neztratí. Z tohotodůvodu vyslovuji přání, abychom si neponechávali učení pouze pro sebe, ale použili je ve prospěch ostatních.

Daný přístup odráží to, čemu se říká tři ušlechtilé principy: dobré na začátku, dobré uprostřed, dobré na konci. Můžeme je aplikovat na veškeré činnosti svého života. Vše, co děláme – jak začínáme den, snídáme nebo jdeme na schůzku – můžeme provádět s úmyslem být otevření, přizpůsobiví a laskaví. Můžeme pak s jistou zvídavostí postupovat dál. Jak říkával můj


14

učitel Chögyam Trungpa Rinpočhe: „Žijte svůj život jako jeden

experiment.“

Na závěr našeho sezení, ať už máme pocit, že jsme ve svém záměru uspěli či neuspěli, stvrzujeme svou činnost tím, že se zamyslíme nad druhými, nad lidmi, kterým se daří inedaří všude, na celém světě. Přejeme si, aby vše, čemu jsme se ve svém experimentu naučili, prospělo i jim.

V tomto duchu vám nabízím tuto knihu jako návod, jak se cvičit v tom, být soucitným bojovníkem. Nechť je vám kuprospěchu na začátku, uprostřed i na konci. Nechť nám pomůže posunout se směrem k místům, která nás děsí. Nechť inspiruje naše životy a dopomůže nám k tomu, abychom jednou umírali, aniž bychom čehokoli litovali.


15

KAPITOLA PRVNÍ

BÓDHICBÓDHIC

ˇ

ITTA ITTA

A JEJÍ MIMORA JEJÍ MIMOR

ˇ

ÁDNOSTÁDNOST

Člověk dokáže správně vidět pouze srdcem;

co je podstatné, je okem neviditelné.

ANTOINE DE SAINT EXUPÉRY

K

dyž mi bylo asi šest let, dostalo se mi zásadní lekce

z bódhičitty od jedné staré ženy. Zrovna se vyhřívala

na sluníčku, když jsem šla kolem jejího domu. Cítila

jsem se opuštěná a nemilovaná a přitom jsem kopala do všeho,

co mi přišlo do cesty. Žena se zasmála a řekla mi: „Holčičko,

nedopusť, aby ti život zatvrdil srdce.“

V té chvíli se mi dostalo veledůležitého ponaučení: buď

můžeme dopustit, že nás naše životní okolnosti zatvrdí, a my

v sobě necháme narůstat vztek a strach, anebo jim můžeme

dovolit, aby nás obměkčily, a my se tak stali laskavějšími aote

vřenějšími vůči tomu, co nás děsí. Tuto volbu máme vždycky.

Kdybychom se měli na to, co je bódhičitta, zeptat Budd

hy, pravděpodobně by nám odpověděl, že toto slovo je snad

nější pochopit než přeložit. Možná by nás vyzval, ať hledáme


16

způsoby, jak se jeho významu dobrat, ve svém vlastním životě.

A třeba by nás ještě i popíchl slovy, že bódhičitta dovedetransformovat i ta nejzatvrzelejší srdce a tu nejzaujatější anejvystrašenější mysl.

Čitta znamená „mysl“ a také „srdce“ či „postoj“. Bódhi znamená „probuzený“, „osvícený“ či „zcela otevřený“. Někdy se zcela otevřenému srdci a mysli bódhičitty říká měkké místo, místo, které je tak zranitelné a křehké, jako otevřená rána. Do jisté míry se ztotožňuje s naší schopností milovat. Toto měkké, zranitelné místo totiž mají i ti nejkrutější lidé. I ta nejdivočejší zvířata milují své potomky. Jak říkával Trungpa Rinpočhe:„Každý miluje něco, i kdyby to měly být třeba jen tortilly.“

Bódhičitta se rovněž přirovnává k soucitu – k našíschopnosti cítit bolest, kterou sdílíme s druhými. Dokud si toneuvědomíme, stále se budeme snažit si od této bolesti držet odstup, protože nás děsí. Z názorů, předsudků a strategií vztyčujeme ochranné zdi, bariéry, které stavíme na hlubokém strachu z možnosti být zraněn. A tyto zdi dále opevňujeme emocemi všeho druhu: hněvem, toužením, lhostejností, žárlivostí a závistí, arogancí a pýchou. K našemu štěstí však ono měkkémísto – naše vrozená schopnost milovat a zajímat se o druhé – je jako prasklina v oněch zdech, které vztyčujeme. Je to přirozený otvor v bariérách, které si vytváříme, když se bojíme. S jistou praxí se můžeme naučit, jak tento otvor nalézt. Můžeme senaučit, jak tento zranitelný okamžik – lásku, vděčnost, osamělost, rozpaky, nevhodnost – uchopit, abychom probudili bódhičittu.

Analogickým přirovnáním k bódhičittě je syrovostzlomeného srdce. Někdy z tohoto zlomeného srdce povstane úzkost


17

a panika, někdy hněv, vzdor a obviňování. Pod tvrdýmkrunýřem však je křehkost ryzího smutku. Toto je naše spojení se

všemi těmi, kteří kdy milovali. Srdce plné ryzího smutku nás

může naučit velkému soucitu. Může nás pokořit, když sechováme povýšeně, a obměkčit nás, když nejsme laskaví. Probouzí

nás, když chceme raději spát, a proniká naší lhostejností. Tato

nepřetržitá bolest srdce je požehnáním, které když plně přijmeme, můžeme ho sdílet se všemi.

Buddha pravil, že na cestě mezi námi a osvícením nikdy nic nestojí. Dokonce i ve chvílích, kdy se cítíme nejvíce ublížení, nám stav bdělosti není cizí. To je revoluční tvrzení. I obyčejní lidé jako my, se všemi problémy a zmatky, mají tuto osvícenou mysl, které se říká bódhičitta. Otevřenost a vřelost bódhičitty je ve skutečnosti dokonce naší pravou podstatou a stavem. I když se může zdát, že naše neuróza je silnější než naše moudrost, i když se cítíme naprosto zmatení a nevíme si rady, bódhičitta – jako jasná obloha – je stále zde, aniž by ji umenšily mraky, které ji občas zakryjí.

Vzhledem k tomu, že mraky známe dost důvěrně, nám ovšem může být zatěžko Buddhovu učení uvěřit. Přesto však zůstává faktem, že uprostřed našeho utrpení, když je námnejhůř, se můžeme s tímto ušlechtilým srdcem bódhičitty spojit. Je vždy k dispozici, v bolesti i radosti.

Jedna mladá žena mi psala, že se nachází v malém městečku na Středním východě, obklopena lidmi, kteří se jí a jejím přátelům vysmívají, řvou na ně a hrozí jim ukamenováním,protože to jsou Američané. Samozřejmě že byla vyděšená, ale to, k čemu došlo posléze, bylo zajímavé. Ona se náhle se ztotožnila


18

se všemi lidmi v průběhu lidských dějin, kterými druzí pohrdali

a které nenáviděli. Pochopila, jaké to je, když vámi někdoopovrhuje z jakéhokoliv důvodu: pro příslušnost k etnické skupině,

pro rasový původ, sexuální orientaci či pohlaví. Něco v ní se

doširoka otevřelo a ona pocítila, jaké je to být v kůži milionů

utiskovaných lidí, a nahlédla vše z nového úhlu pohledu. Dokonce pochopila, že sdílí své lidství i s těmi, kteří ji nenávidí.

Toto vědomí hlubokého spojení, toho, že patříme do jednérodiny, to je bódhičitta.

Bódhičitta existuje na dvou úrovních. Zaprvé je to bódhičitta bezpodmínečná, okamžitý prožitek, který je osvěžujícím způsobem prost jakékoli představy, názoru a naší obvyklé namyšlenosti. Je to jakási neuvěřitelná dobrotivost, kterou ani v nejmenším nedovedeme přesně vyjádřit, ale jen kdesi uvnitř víme, že nemáme absolutně co ztratit. Zadruhé je to bódhičitta relativní, naše schopnost uchovat si srdce i mysl otevřené vůči utrpení, aniž bychom je uzavírali.

Těm, kdo se cvičí se vší upřímností v tom, jakbezpodmínečnou i relativní bódhičittu probouzet, se říká bódhisattvové nebo bojovníci – ne bojovníci, kteří zabíjejí a škodí, alebojovníci nenásilní, kteří slyší nářek světa. Jsou to muži a ženy, kteří jsou ochotni se cvičit uprostřed ohně. Cvičení uprostřed ohně může znamenat, že bojovníci bódhisattvové vstupují do náročných situací, aby zmírnili něčí utrpení. Také to ukazuje na jejich odhodlání odpoutat se od své osobní reaktivity asebeklamu a na odhodlání odhalovat základní nepokřivenou energii bódhičitty. Máme celou řadu takových příkladů v mistrovských bojovnících, jako byla například Matka Tereza a Martin Luther


19

King, kteří rozpoznali, že největším nebezpečím pro nás je

naše vlastní agresivní mysl. A své životy zasvětili tomu, žepomáhali druhým pochopit pravdu. Existuje mnoho obyčejných

lidí, kteří tráví svůj život tím, že se učí, jak otvírat své srdce

a mysl, aby pomohli druhým dělat totéž. Podobně jako onibychom se mohli naučit, jak se vztahovat k sobě samým i našemu

světu jakožto bojovníci. Mohli bychom se učit probouzet svou

odvahu a lásku.

Tuto statečnost a laskavost nám pomáhají rozvíjet dvěmetody: formální a neformální. Existují cvičení, která majípodpořit naši schopnost se radovat, nechávat věci plynout, milovat i uronit slzu. Jsou taková cvičení, která nás učí zůstat otevření vůči nejistotě. Jiná nám zase pomáhají zůstat přítomní vechvíli, kdy bychom se ze zvyku uzavřeli.

Ať jsme kdekoliv, můžeme se cvičit v tom, být bojovníkem. Našimi nástroji jsou cvičení meditace, milující laskavosti,soucitu, radosti a vyrovnanosti. Za pomoci těchto cvičení můžeme odhalit měkké místo bódhičitty. Nalezneme onu láskyplnost v bolesti i ve vděčnosti. Nalezneme ji za tvrdostí hněvu i tehdy, když se chvějeme strachy. Je dostupná právě tak v samotě, jako v laskavosti.

Mnozí z nás dávají přednost cvičením, která neohrozí naše pohodlí, ale přesto si zároveň přejeme uzdravit se. Cvičeníbódhičitty však takto nefungují. Bojovník přijímá, že nikdynemůžeme vědět, co nás čeká za chvíli. Můžeme se snažit mít pod kontrolou nekontrolovatelné tím, že hledáme jistotu apředvídatelnost, a přitom stále doufáme, že budeme v pohodlí abezečí. Pravdou však je, že nejistotě se nevyhneme nikdy. Toto


20

nevědění je součástí dobrodružství a zároveň je to také to, čeho

se obáváme.

Cvičení bódhičitty neslibuje žádný šťastný konec. Spíše se při něm toto Já, které chce nalézt bezpečí, které chce něco, čeho by se mohlo držet, naučí konečně dospět. Zásadnímtématem cvičení bojovníka není to, jak se vyhnout nejistotě astrachu, ale to, jak se vztahovat k nepohodlí a trápení. Jak secvičíme v práci s překážkami, emocemi a nečekanými setkáními v běžném dni?

Až příliš často komunikujeme jako plaší ptáci, kteří seneodvažují opustit hnízdo. Sedíme si ve svém hnízdečku, které už pořádně zasmrádá a svůj účel ztratilo již dávno. Nikdoneřilétá, aby nás nakrmil. Nikdo nás nechrání a nezahřívá. A my přesto pořád doufáme, že ptačí máma přiletí.

Mohli bychom sami sobě prokázat nejvyšší dobrodiní a konečně ono hnízdo opustit. Je jasné, že to vyžaduje odvahu. Rovněž je zřejmé, že můžeme použít určité nápomocné rady. Nemusíme věřit tomu, že se kdy budeme cvičit v tom, být bojovníkem. Můžeme si však položit otázku: „Dám přednost tomu, vyrůst a vztahovat se k životu přímo, nebo si zvolím to, že budu žít a zemřu ve strachu?“

Všechny živé bytosti mají schopnost prožít svou citlivost – zažít zlomení srdce, bolest a nejistotu. Z tohoto důvodu je osvícené srdce bódhičitty k dispozici nám všem. Jack Kornfi eld, učitel meditace vhledu, nám říká, že toho byl svědkem v Kambodži v době řádění Rudých Khmérů. Z padesáti tisíc lidí se pod namířenými zbraněmi stali komunisté: vyhrožovali jim smrtí, pokud neupustí od svých buddhistických praktik. Avšak


21

navzdory této hrozbě byla v uprchlickém táboře zřízena svatyně a jejího otevření se zúčastnilo dvacet tisíc lidí. Nezaznělo

přitom žádné kázání ani modlitby, pouze nepřetržitý zpěvjednoho z ústředních učení Buddhy:

Nenávist nikdy neukončí nenávist,

ale vyléčena je pouze láskou.

To je pradávný a věčný zákon.

Tisíce lidí zpívaly a plakaly a přitom si uvědomovaly, že pravda obsažená v těchto slovech je větší než jejich utrpení.

Bódhičitta má tento druh moci. Bude nás inspirovat apodorovat v časech dobrých i zlých. Je to, jako bychom objevili moudrost a odvahu, o jejichž existenci jsme u sebe neměliponětí. Tak jako alchymie přeměňuje jakýkoliv kov na zlato, může bódhičitta, pokud jí to dovolíme, transformovat jakoukoličinnost, slovo nebo myšlenku a učinit z nich nástroj probuzení našeho soucitu.


23

KAPITOLA DRUHÁ

NARÁZNARÁZ

ˇ

ÍME NA SKRYTYÍME NA SKRYTY

PRAMENPRAMEN

Lidská bytost je součástí celku, kterému říkáme „svět“,

částí omezenou v časoprostoru. Člověk sám sebe,

své myšlenky a pocity zakouší jako něco, co je od celku

oddělené – jako jistý druh klamu optického vědomí. Tento

klam je pro nás čímsi jako vězením, neboť nás omezuje na

naše osobní touhy a na cit vůči několika osobám, které

jsou v našem bezprostředním okolí. Naším úkolem musí

být, že se z tohoto vězení osvobodíme tím, že rozšíříme

kruh porozumění a soucitu tak, aby zahrnul všechny živé

tvory a celou přírodu v její kráse.

ALBERT EINSTEIN

K

dyž jsme kopali základy pro naše meditační centrum

v Gampo Abbey, narazili jsme na skalní podloží, ve

kterém se objevila malá puklina. Za chvilku z něj za

čala prosakovat voda. O hodinu později už byl proud silnější

a prasklina širší.

Nalezení základního dobra bódhičitty je podobné – jako

když narazíme na zdroj pramenité vody, který byl dočasněuvěz

něn v tvrdé skále. Ve chvíli, kdy se dotkneme středu bolesti, kdy


24

meditujeme nad nějakým trápením, aniž bychom se snažili ho

napravovat, kdy zůstáváme přítomni s bolestí nad odmítnutím

či zradou a necháme se jí obměkčit, v té chvíli se propojujeme

s vlastní bódhičittou.

Fakt, že narazíme na toto rozechvělé a zranitelné místo, má transformativní účinek. Může se zdát, že pobývání na takovém místě je nejisté a napjaté, je to však i velká úleva.Pouze zde setrvat, byť jen na chvilku, je ryzím aktem laskavosti k sobě samým. Mít dostatek soucitu a přizpůsobit se vlastním strachům ovšem vyžaduje dost odvahy a jde to evidentně proti zdravému rozumu. Právě to však musíme udělat.

Těžko říct, zda se máme lidskému údělu smát či nad ním plakat. Je v nás tolik moudrosti a něhy, ale my, aniž bychom si to uvědomovali, je skrýváme, abychom se uchránili přednejistotou. Ačkoliv máme potenciál zažít svobodu motýla, dáváme z nějakého záhadného důvodu přednost malému ustrašenému zámotku ega.

Jeden přítel mi vyprávěl o svých starých rodičích na Floridě. Žijí ve čtvrti, kde je hodně chudoby a kde se lidé ocitají v tíživé situaci; hrozba násilí je zde velmi reálná. Rodiče serozhodli žít ve zdí obehnaném kondominiu, chráněném hlídacími psy a elektrickou bránou. Samozřejmě doufají, že se dovnitř nedostane nic, co by je vyděsilo. Bohužel se však čím dál víc bojí vycházet ven do světa za zdí. Chtějí vyrazit na pláž nebo nagolfové hřiště, ale strach jim nedovolí se hnout. I když si nyní platí někoho, kdo jim donáší nákupy, pocit nejistoty v nich jen sílí. V poslední době začali dokonce být paranoidní vůči lidem,kteří mají dovolení zvenčí skrze bránu přicházet, jako jsou různí


25

opraváři, zahradníci, instalatéři a elektrikáři. Vinou své izolace ztrácejí schopnost vyrovnat se s nepředvídatelným světem.

Toto je přesná analogie toho, jak působí ego.

Jak Albert Einstein upozornil, tragédie prožívání sebe sama jako odděleného od všech je tragédií v tom smyslu, že tento klam se stává vězením. Ještě smutnější však je, že nás čím dál víc znervózňuje možnost svobody. Když bariéry padnou, nevíme, co si počít. Potřebujeme dostávat více varování, jaké to bude, až se zdi začnou hroutit. Potřebujeme, aby nám někdo řekl, že strach a chvění je společníkem růstu a že to, abychom na věcechpřestali lpět, si žádá odvahu. Hledáme-li odvahu, abychom se vydali do míst, která nás děsí, neobejdeme se bez soucitného pátrání po tom, na jakých principech funguje ego. Ptáme se tedy sami sebe: „Jak se zachovám, když cítím, že nezvládnu to, co se děje? Kde hledám sílu a v co vkládám svou důvěru?“

Buddha učil, že přizpůsobivost a otevřenost přináší sílu a že když utíkáme z míst, kde nemáme pevnou půdu podnohama, jen nás to oslabuje a působí nám to bolest.

Rozumíme však tomu, jak zásadně důležité je seznámit se s principem našeho utíkání? Otevřenosti nedojdeme tím, že budeme svým strachům odolávat, ale tím, že je důkladně poznáme.

Než bychom tyto zdi a bariéry ostřelovali kanónem,raději jim věnujeme pozornost. S pomocí mírnosti a poctivosti se k těmto zdem přibližujeme, dotýkáme se jich, čicháme k nim a obeznamujeme se s nimi. Vstupujeme do procesu, kdy si přiznáváme vlastní averze a vlastní tužby. Seznamujeme se se strategiemi a přesvědčeními, která ke stavbě zdí používáme.


26

Jaké historky si to namlouvám? Co mě odpuzuje a co měpřitahuje? Začínáme být zvědaví, co se děje. Aniž bychom to, covidíme, hodnotili jako správné nebo nesprávné, jenom se díváme

co nejobjektivnějším pohledem. Při tomto průzkumu na sebe

můžeme pohlížet s humorem, aniž bychom se brali vážně,moralizovali nebo byli moc upjatí. Rok za rokem se učíme zůstávat

otevření a přijímat cokoli, co přijde. Velmi, velmi pomalu se tak

praskliny ve zdi rozšiřují a bódhičitta může jakoby kouzlem

volně plynout.

V tomto procesu, kdy bódhičittu odblokováváme, nás podporuje učení o třech pánech materialismu. Jde o třizpůsoby, kterými se zaštiťujeme před nestabilním neuchopitelným světem, tři strategie, které používáme k tomu, abychom sidořáli iluzi bezpečí. Zmíněné učení nás povzbuzuje, abychom se s těmito strategiemi ega dobře obeznámili a díky tomu jasně pochopili, že pokračujeme v hledání pohodlí a úlevy způsoby, které jen posilují naše strachy.

První ze tří pánů materialismu se nazývá pán formy.Představuje způsob, jak vzhlížíme k vnějším jevům, aby nám poskytly pevnou půdu pod nohama. Můžeme si začít dávat pozor, jaké metody úniku používáme. Jak se chovám, když cítím úzkost nebo depresi, nudu či osamělost? Je mojí reakcí zuřivé nakupování? Nebo se utíkám k alkoholu či jídlu? Dodávám si nálady pomocí drog či sexu nebo hledáním dobrodružství? Dávám přednost tomu, uchýlit se do krásné přírody nebo do světa, který mi nabídne dobře napsaná kniha? Vyplňuji prostor telefonováním, surfováním po internetu nebo hodinamitrávenými před televizí? Některé z těchto metod jsou nebezpečné,


27

některé jsou legrační, některé zcela neškodné. Jde o to, že jsme

schopni zneužít jakékoli látky nebo činnosti k tomu, abychom

utekli od nejistoty. Když si na pánovi formy vytvoříme závislost,

vytváříme příčiny a podmínky k tomu, aby se utrpenístupňovalo. Místo abychom setrvali s pocity, snažíme se tomu, co nás

může posílit, raději uniknout.

Tradičním příměrem pro bolest, kterou vytváří pán formy, je myš, která se chytila do pasti, protože nedovedla odolat možnosti sníst sýr. Dalajláma nabízí v této analogii zajímavý a nečekaný zvrat. Říká, že jako malý chlapec se v Tibetu snažil chytat myši ne proto, že by je chtěl zabít, ale protože se jesnažil přechytračit. Tvrdí, že myši v Tibetu musejí být chytřejší než myši jinde, protože se mu nikdy nepodařilo chytit ani jednu. Namísto toho se mu staly vzorem pro osvícené jednání. Došlo mu, že na rozdíl od většiny z nás si spočítaly, že nejlepší věc, kterou pro sebe mohou udělat, je zdržet se pomíjivého potěšení ze sýra v zájmu uchování dlouhodobého potěšení z života. A tak nás povzbuzuje, abychom následovali jejich příkladu.

Bez ohledu na to, jakým způsobem se necháváme chytit do pasti, je naší běžnou reakcí, že se nezajímáme o to, co se děje. Nezkoumáme spontánně strategie svého ega. Většina z nás se jen slepě snaží dosáhnout něčeho, co je nám známé a co spojujeme s úlevou, a pak se divíme, proč jsme stálenespokojeni. Radikální přístup, který praktikuje bódhičitta, spočívá v tom, že věnujeme pozornost tomu, co děláme. Aniž bychom posuzovali, cvičíme se v tom, jak s laskavostí brát na vědomí, co se děje. A nakonec se můžeme i rozhodnout, že se přestaneme zraňovat starými známými způsoby.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist