načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Milovánky - Monika Petráková

Milovánky

Elektronická kniha: Milovánky
Autor:

Bude jí brzy třicet. Nemá manžela ani super postavu a vážně uvažuje nad tím, zda by ji unesly punčocháče, kdyby se na nich pokusila oběsit. Hlavní hrdinku povídek ze skutečného ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » DEUS
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 159
Rozměr: 20 cm
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-874-0815-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Bude jí brzy třicet. Nemá manžela ani super postavu a vážně uvažuje nad tím, zda by ji unesly punčocháče, kdyby se na nich pokusila oběsit. Hlavní hrdinku povídek ze skutečného života průměrné třicítky si musíte zamilovat. Její příběhy jsou laskavé, plné sebeironického humoru. Muži proplouvají jejím životem jako odstíny na paletě barev, až vytvoří jeden obraz. Milovánky. Můžete se s ní smát, soucítit, zuřit a přemýšlet. Jisté ovšem je, že se alespoň v jednom z jejích vyprávění najdete. Soubor povídek, v nichž třicetiletá žena popisuje humorným způsobem příhody a příběhy ze svého života.

Popis nakladatele

Bude jí brzy třicet. Nemá manžela ani super postavu a vážně uvažuje nad tím, zda by ji unesly punčocháče, kdyby se na nich pokusila oběsit. Hlavní hrdinku povídek ze skutečného života průměrné třicítky si musíte zamilovat. Její příběhy jsou laskavé, plné sebeironického humoru. Muži proplouvají jejím životem jako odstíny na paletě barev, až vytvoří jeden obraz. Milovánky. Můžete se s ní smát, soucítit, zuřit a přemýšlet. Jisté ovšem je, že se alespoň v jednom z jejích vyprávění najdete.

Zařazeno v kategoriích
Monika Petráková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

© Monika Petráková

© Nakladatelství DEUS, 2012

ISBN 978-80-87408-15-5


MILOVÁNKY

5

CESTA DO PEKLA

Určitě znáte ten pocit, kdy se ráno probudíte a nemůžete dělat nic jiného než se smát. Sen, ze kterého vás právě vytrhlo nesmlouvavé řinčení budíku, byl natolik absurdní, že jeho obsahumůžete jen stěží uvěřit. A tak si ho v hlavěpřehráváte neustále dokola.

Já jsem přesně tuhle situaci prožila dnes ráno. Poslední dobou se mi docela často stává, že se mi ve snu objeví lidé, které jsem i několik let neviděla. Nemám ani pocit, že bych na ně intenzivně myslela. A co je opravdu zajímavé, nehrají v mých snechžádnou hlavní roli. Takže není výjimkou, že se mi zdá o tom, jak jsem v restauraci poblíž Staroměstského náměstí na romantické večeři s Adrienem Brodym a jídelní lístek nám podává kluk, se kterým jsem chodila v páté třídě. Smějete se? Já taky...

Ovšem včerejší noc byla, co se týká absurdnosti mého snu, naprosto mimořádná. Dostala jsem se totiž na návštěvu do pekla. A jak to všechno začalo? Ocitla jsem se za pracovním stolem u mě vkanceláři. Bylo všední, hektické odpoledne a jápotřebovala odfaxovat cestovní smlouvu klientovi, aby ji mohl podepsat. Líně jsem se zvedla a pomalu došla k faxu. Číslo na klienta jsem měla napsanétlusMonika Petráková

6

tou černou fixou, na jednom z těch žlutých lepících

papírků, které nikdy nemohu najít. Bez většíhozájmu jsem ho začala vyťukávat na display, když mi

to došlo! 666 666. Aha! Aha? To je nějaký divný?!

Přišel střih a já se ocitla u pekelné brány, kde na mě čekal jakýsi rohatý recepční v elegantním obleku, jaký nosí číšníci v luxusních restauracích. V ruce měl něco jako „seznam hostů“. Klidnýmhlasem se ptal na jméno. První, co mi přišlo podezřelé, bylo, že tam není žádná fronta. Protože, nezlobte se na mě, u vstupu do pekla já bych frontu čekala... Nahlásila jsem se pod svým jménem a zadoprovodu jiného „průvodce“ jsem mohla vstoupit.

Naskytl se mi výhled do nekonečně dlouhé haly. Čistě pocitově jsem vnímala, že jsem vpodzemí. Všechny stěny byly z rudého kamene.Průvodce mi pevně stiskl dlaň. Patrně vycítil, že bych se nejraději obrátila a utíkala pryč. Jenomže když jsem se otočila, východ jsem už neviděla. Jako by zarostl... Pomalu jsme procházeli halou anahlíželi do různých zákoutí. Viděla jsem čerta, který je ledabyle opřený o stěnu a smskuje pravděpodobně s přítelkyní. Jeho výraz tomu nasvědčoval...

Čím dál jsme šli, tím víc mě pohlcovalo horko. Cítila jsem, jak se potím. Potkali jsme skupinku čertů, kteří na ramenou nesli obrovské kládydřeva. Ve chvíli, kdy jsem se rozhlédla, došlo mi, že

MILOVÁNKY

7

některé osoby znám. Například čert, který právě

zatápěl pod obrovským kotlem, byl můj bývalý

přítel. Čertice, která z pece vytahovala perníkové

čertíky, byla paní, které jsem minulý pátekprodala eurovíkend do Paříže a zpoza rohu na měspiklenecky mrkal náš účetní.

Najednou jsme byli opět u vchodové brány. Průvodce se na mě významně zadíval a čistěmyšlenkou mi předal zprávu: „Možná se brzy opětsetkáme a pro případ, že by ne, rezervujte mi last minute do Řecka, pro tři osoby s odletem z Prahy do deseti tisíc korun na osobu v nejvyšší turistické sezóně.“

Už ani nevím, jestli mě probudil budík, nebo jestli jsem se probudila hrůzou, že mi prácedefinitivně vlezla na mozek. Každopádně jsem chvíliseděla mírně otřesená na posteli a nakonec se dala do hlasitého smíchu.

Byl ten sen varování? Možná...

Nerada bych se tam vracela ve snu, natož ve skutečnosti, nebo posmrtném životě.

Jediné, co mě uklidňuje, je fakt, že tam bylohorku, vlastně až moc... No a v nebi se trochu bojím průvanu.

Kdo ví, jak to jednou dopadne. Blíží se léto...Těším se na viděnou a kde? To už záleží jen čistě na nás...

Monika Petráková

8

PŘÍLIŠ TOLERANCE ŠKODÍ!?

Nedávno jsem seděla s Lukášem v restauraci a rozebírali jsme naše partnerské vztahy.Pobavil mě názorem, že jemu se líbí strašně moc ženy a protože je muž, měl by mít právo občas někde „ulítnout“. Ovšem své přítelkyni něco takového nepovolí nikdy, ani náhodou. Jen o tom mluví a už je jasně vidět, jak ho má ve svých prackáchžárlivost. No a ta mrcha jen tak nepovolí...

Ptal se na můj názor. Pravděpodobně jsem měla dost flegmatický výraz a jen jsem ve zkratcevysvětlila, že asi od dvaceti každému svému muži říkám, ať si dělá co chce, ale ať domů nepřitáhne nějakou chorobu, dítě a hlavně ať to nezjistím. To by byl konec...

Nevěřícně na mě civěl a asi třikrát se zeptal, jestli to myslím vážně. Uvědomila jsem si, že je topravděpodobně sen každého muže, ale ne sen každého šťastného vztahu. Má naivita asi nezná mezí. Vážně dobrovolně věřím, že když mu dám volnost, nebude mít chuť podvádět? A to mi bude příští rok třicet...

Nedávno se jedné mé známé rozpadlomanželství. Její manžel ji podváděl. Ne příliš dlouho, ale podváděl. Nakonec se rozhodl odejít a začít sjinou, jinde...

MILOVÁNKY

9

Náhodou jsem ho potkala, neváhal a pozval mě na skleničku. Neodolala jsem. Chtěla jsem znát názor i druhé strany. Vlastně jsem po tom názoru vysloveně šla...

„Muž, který je spokojený, nemá důvod hledat někde jinde...“

Řekl to sebejistě a pravděpodobně tomu i věřil. Nebo je to jen věta, která má omluvit vše, čeho se na manželce dopustil, zatímco už spal s jinou?

Chtěla bych jeho názoru věřit, ale nevěřím. Myslím, že muži jsou nevěrní i bez konkrétnípříčiny. Z nudy? Z pocitu, že si chtějí něco dokázat? Nevím...

Mám skvělý příklad v muži, kterého důvěrně znám, ale nikdy jsem nenašla odvahu se ho zeptat, proč se mnou svou ženu podváděl. Jen si topředstavte. Čtyřicátník, velmi úspěšný majitelněkolika společností, plní si všechny své touhy. Říkejme mu třeba Petr. Petr se na vysoké seznámí se svou budoucí manželkou Bertou. Berta je Finka.Nádherná, drobná blonďatá, křehká... Jen pohled na ni ve mně vždy vyvolá úzkost. Je možné, aby byla stále tak atraktivní, i když už zamávala z vlaku čtyřicítce? Ano, je to možné.

Je úspěšnou managerkou. Cestuje po světěstejně jako její manžel. Obchody jim prosperují, mají dvě krásné odrostlé děti... Mohou si užívat.

A teď mi do prdele řekněte, co mu teda chybí?!

Monika Petráková

10

S čím je tak nespokojený, že vezme za vděkoplácanou, rozesmátou holkou a vše je s ní schopen prožít v neuvěřitelné euforii, jako by na něj doma nikdo nečekal. Jakoby Berta ani neexistovala...

Ne, tohle není o spokojenosti, nebo nespokojenosti. Ať naservírujete sebeluxusnější pokrm, i kdybych tahala z trouby každý den crème brûlée... Stejně půjde jednou za měsíc do hospody na guláš.

KDO NEMÁ FACEBOOK JAKO BY NEŽIL?

Patřím k „menšině“, která facebook nemá a ani se nechystám k tomu, abych si vlastní profil na tomto serveru založila. Tragedie? Možná... I lidé, do kterých bych to nikdy neřekla, už „visí na síti“.

Před pár týdny z naší firmy odešel skvělý kolega Péťa. V kolektivu byl víc než oblíbený, pracoval u nás několik let. Okamžitě po jeho odchodu chyběl i mně, přestože jsem v jeho společnosti strávila jen několik měsíců. Najednou jako by se po něm slehla zem. Ptala jsem se ostatních, jestli neposlal email, nebo nezavolal, jak se má. Nic. Až mi Gábinkařekla, že se stačí podívat na facebook.“ Všechno tam najdeš! Píše denně, co je nového, kam se chystá, že má novou práci a tak...“ Dobře, zase nic.

MILOVÁNKY

11

Nedalo mi to a poprosila jsem svoji mladšísestru, která samozřejmě profil na facebooku má, jestli by mi mohla názorně ukázat, jak to funguje. Opravdu jsem se chtěla dozvědět, co je na tom tak úžasného a strhujícího, že i moje kamarádkaIlonka, které je přes čtyřicet, už facebook má.

Marcelka mi pro ukázku předvedla několik profilů bývalých spolužáků z konzervatoře. Bylo to tam... Všechno! Podrobně zaznamenaný běh jejich životů. Pomalu minutu po minutě... Fotky, komentáře, rady, porady, prohry i vítězství... Jako výkladní skříň jejich soukromí. Když jsempročítala příspěvek po příspěvku, připadala jsem si jako šmírák... Jako najatý detektiv, jako čmuchal,který má za úkol vynést na povrch i nejtajnějšísoukromé informace. Najednou jsem si uvědomila, že čmuchala není třeba. Sami majitelé profilůdávají na odiv své soukromí a rádi se o nejintimnější informace podělí. Uvědomila jsem si, jak zoufale staromódní jsem. Jak musím být pro své okolínesnesitelně upjatá... Já se nechci svěřit ani mámě, s kým a jak dlouho chodím, natož to vyvěsit na internet.

Své soukromí jsem vždy považovala zanejvzácnější území, do kterého pustím jen vyvolené a tak daleko, jak sama uznám za vhodné. Myslela jsem, že takový názor je naprosto běžný a sdílí hovětšina lidí. Asi jsem se spletla... Vykřičet do světa

Monika Petráková

12

například informaci, že jsem se ráno probudila

a mám blbou náladu, je pravděpodobně úplněnormální. Každého to přece zajímá...

Všechny ty lidské příběhy, které jsem za půlhodinky strávené za asistence sestry na facebooku přečetla, se mi slévají dohromady. Nic převratného jsem se nedozvěděla. Jeden mi v paměti ale uvízl, možná proto, že byl v mých očích až neuvěřitelně absurdní a já si neustále dokola kladla otázku, kde na to ten člověk bere čas. Snad Vás neurazímmalou ukázkou, ale jinak se to popsat nedá.

Michael, věk 24 let, povolání: zatím nic

07:30 Zase je tu ráno :-)

07:35 Taky si dáváte kafe?

07:50 Asi se obleču

07:55 Kurva, začalo pršet

08:01 Musím se převlíct

08:07 Straně prší, asi nikam nepůjdu

08:10 Taky je u vás tak hnusně?

08:20 Tak jsem se svlíknul :-(

Neměla jsem odvahu sledovat, jak záznampokračuje. Hlavou mi běžela otázka: Má ten člověk čas skutečně žít? Stihnout totiž každý svůj pohyb zaznamenat v písemné formě, musí zabratobrovské množství času. Možná je jeho život jenvirtuální... S přítelkyní má schůzky jen na síti, abystihl vše, co prožívá, dokonale a podrobně popsat...

MILOVÁNKY

13

Jsem ráda, že mám zatím skutečný život, který se mnou nikdo „na síti“ nesdílí... Nemám sice vše zaznamenané minutu po minutě, ale věřím, že až se jednou otočím zpátky, budu si skutečnědůležité chvíle pamatovat dobře i bez facebooku.

SE SHAKESPEAREM V TRAMVAJI

Před pár dny jsem se díky milému kolegovi na blogu mohla znovu na okamžik vrátit do svých šestnácti let. Půjčil mi totiž Shakespearovysonety, v nádherném překladu Jana Vladislava, které jsem četla poprvé a naposledy na střední škole.

Život je plný paradoxů. Když jsem v sobotuspěchala za deštivého počasí na schůzku, pak jsem pro kolemjdoucí pravděpodobně budila dojem„luxusní slečny“, která se zajímá nanejvýš o aktuální stav peněženky svého přítele, ani náhodou však o poezii jednoho z největších anglickýchdramatiků.

Co se v mládí naučíš... Rodičům vděčíme za mnohé. Já svojí mamince vděčím z pohledumarnivé holky například za to, že nás naučila se i za pár korun obléknout tak, že vypadáme jako bychom právě vykoupily pařížskou pobočku Versace. Má přirozený vkus a z domova nás nikdy nepustila ani na písek dělat bábovičky, dokud jsme nebyly

Monika Petráková

14

tak říkajíc jako z cukru. Ve mně i sestře to zůstalo.

Skákala jsem přes kaluže v podzimníchkozačkách na vysokém podpatku a úspornou sukýnku zakrýval jen přiléhavý kabátek, ve kterém by si mě, jak říká můj dobrý kamarád, nespletl smužem ani slepec, pokud by šel po hmatu...

Jen tak tak jsem stačila naskočit do tramvaje, která mě měla dovézt přímo před restauraci. Když jde o jídlo, strašně nerada meškám... Takže jsem především ve svém vlastním zájmu chtěla přijít včas.

Při nástupu jsem míjela elegantního,upraveného muže a všimla si, že si mě i potom, co jsem se posadila, se zájmem prohlíží. Vypadalo to, jako by si říkal: „No jo, slečinka... Ta když nastoupíbabička, ani jí neuvolní místo, aby se posadila. To by madam mohly bolet nožičky od těch podpatků... Za celý svůj život přečetla tak akorát Honzíkovu cestu, jídelní lístek ve spoustě drahých restaurací a cenovky v luxusních obchodech...“ Snažila jsem se jeho pohled nevnímat.

Chvíli jsem se dívala z okýnka, jak ubíhá cesta, když mi došlo, že mám v kabelce Shakespearovy sonety. Ale číst si je v tramvaji? Není tobarbarství? Koneckonců, kde je psáno, že by některá z postav jeho skvělých her v dnešní doběnejezdila sockou...? Já vím, Julie by měla pravděpodobně Mercedes, ale Romeovi by mohli vzít třebařidiMILOVÁNKY

15

čák... Vlastně se nedá vyloučit, že by cestou kJuliinu balkónu dostal v metru od revizora pokutu.

Tak jsem je vyndala a začala číst... Na okamžik

jsem vnímala, že pán, který mnou ještě předchvílí pohrdal, kouká teď s otevřenou pusou a ztohoto „kulturního otřesu“ se bude vzpamatovávat

pravděpodobně až na konečnou. Škoda, že nejsem

blondýna, pomyslela jsem si. Pak by to teprve bylo

dokonalé.

Ani já sama netušila, že mě můžeShakespeare dojmout v osmadvaceti stejně, jako všestnácti. Zastávky ubíhaly jedna za druhou a na tukonečnou jsem málem dojela já. Ze sedačky jsem se zvedla rychleji, než je u mě obvyklé a před schody u dveří tramvaje jsem lehce zavrávorala. Nebýt jeho, pravděpodobně bych upadla. A on? Kdyby k mému odchodu došlo o patnáct minut dříve,nechal by mě, abych si dala pěkně do nosu... Chytil mě za ruku a podržel mě za ni, než jsembezpečně vystoupila. Po pohrdavém pohledu nebylo ani památky. Vystoupil na stejné zastávce a ještě se zeptal, zda nepotřebuji někam doprovodit. Na mě už ale čekal někdo docela jiný...

Šla jsem deštěm a nemohla přestat myslet na něco tak dokonalého:

Nemluvte o tom, že svazku dvou věrných duší

jsou v cestě překážky! Kdopak by láskou zval

Monika Petráková

16

cit, jenž se změní sám, sotvaže změnu tuší,

a jenž by za zradu sám ihned zrazoval!

Ach, to ne! Láska je maják, jenž hledí z dálky

vždy pevně bouřím vstříc jak neotřesná stráž:

láska, toť stálice pro všechny bludné bárky,

jejíž vliv nezměříš, ač její výšku znáš.

Láska, to není jen blázen let, i když krásu

růžových rtů a líc podetne kosa dnů:

láska, ta nemíjí jak míjivý běh času,

ta všechno přetrvá a jde až do hrobu.

A jestli je to blud, jejž bych sám dosvědčoval,

pak nikdy nepsal jsem a nikdo nemiloval.

(William Shakespeare)

A pak jsem otevřela dveře, tvář mi pohladiloteplo útulné restaurace, došla jsem až k našemu stolu, ještě plná romantických, něžných veršů a než jsem stačila cokoliv říct, můj protějšek pronesl:

„Lásko, musíš být strašně hladová, tak jsemnečekal a objednal ti guláš, nevadí?“

No řekněte sami... Není tohle láska? :-)

ZLODĚJ ZVANÝ SMOLAŘ ANEB

JAK NÁM VYKRADLI KANCL

Jistě znáte ty neuvěřitelné příběhy o zlodějích, kteří vlastně nejsou schopni nic ukrást a ještě si



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist