načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Miloslav Švandrlík vypráví - Karel Kýr

Miloslav Švandrlík vypráví
-10%
sleva

Elektronická kniha: Miloslav Švandrlík vypráví
Autor:

Autor znal Miloslava Švandrlíka osobně. V roce 1988 s ním udělal řadu rozhovorů. Dalo to na knížku, která se však po roce ztratila v jednom nakladatelství. Autorovi se po těch letech ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  59 Kč 53
+
-
1,8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 50
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-879-7693-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Autor znal Miloslava Švandrlíka osobně. V roce 1988 s ním udělal řadu rozhovorů. Dalo to na knížku, která se však po roce ztratila v jednom nakladatelství. Autorovi se po těch letech podařilo nějakým zázrakem ,,vyhrabat'' několik rozhovorů. V této knížečce je jich třináct, plus rozhovor s Jiřím Winterem-Nepraktou. Dovíte se například o tom, jak se Zdeněk Jirotka děsil, kterak vznikla mohamedánská četa ,o černých baronech z Curychu, o světové ,,výstavě bičů''... Autor publikování těchto rozhovorů považuje za pietní vzpomínku na autora, který již není mezi námi.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

Karel Kýr

MILOSLAV ŠVANDRLÍK

VYPRÁVÍ


3

Copyright:

Autor: Karel Kýr

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

2014

ISBN:

978-80-87976-91-3 (ePub)

978-80-87976-92-0 (mobipocket)

978-80-87976-93-7 (pdf)


4

NĚKOLIK SLOV NA ÚVOD

Mnohé z nás, kteří jsme rádi četli knihy Miloslava Švandrlíka, bolestně

zasáhla zpráva o jeho smrti. M. Švandrlíka jsem znal osobně. V roce

1988 jsme spolu udělali řadu rozhovorů. Dalo to na knížku, která se

však po roce ztratila v jednom nakladatelství. Nějakým zázrakem se mi

podařilo po těch letech ,,vyhrabat“ několik rozhovorů. V této knížečce

je jich třináct, plus rozhovor s Jiřím Winterem -Nepraktou. Z mé strany

jejich publikování považuji za pietní vzpomínku na autora, který již

není mezi námi.


5

1. KŘTĚNÝ BOTIČEM

Pane Švandrlíku, všeobecně se ví, že zárodky umělecké tvorby musíme hledat

v dětství. Bylo tomu tak i u vás? Pokud vím, narodil jste se v Praze...

Ano, narodil jsem se u Botiče, v Michli, blízko restaurace U Pešků. Jsem křtěný

potokem, který ještě nebyl stokou. Když jsem se rodil, na dvoře našeho činžáku

hrála kapela. Dneska už takové kapely nejsou. V Polsku jsem je viděl - víte, ty

kapely podvorkové, co sbírají v průjezdech zlatůvky. No, a tatínek si myslel, že

když hraje kapela, tak to nemůže být jen tak. Usmyslil si, že ze mne bude

muzikant. Já jsem se narodil doma, protože tatínek se bál, aby mě v porodnici

nezaměnili, i když později litoval, že se tak nestalo. Zatímco jiné děti měly

normální hračky - vláčky, stavebnice a jiné-já jsem dostával předměty, které

vydávaly nějaký rámus: bubínky, trumpety, malé housličky a tohle mě provázelo

dosti dlouho. Učil jsem se u třech kapelníků na housle, pak jsem chodil do hudební

školy, kde byl mým třídním profesor Jiří Pauer. A přesto se tatínek velmi spletl.

A dodnes vám to nezůstalo?

Ne, dávno nehraji na nic. V hudební škole jsem začal hrát na flétnu. Proto, že jsem

měl masité rty. Houslista ze mne být nemohl, takže mne vytipovali na flétnu, ale

ani to nevyšlo. Tíhl jsem spíše k divadlu, chtěl jsem být hercem, taky jsem studoval

herectví. Byl jsem...

Se Štěpánkou Haničincovou...

Se Štěpánkou jsem byl nejen v ročníku, ale i v hereckém kroužku. Hrál jsem s ní

jedinou milovnickou roli ve svém životě. Od té doby znám kdejakého herce,

protože nás tehdy na DAMU byla dobrá stovka.

Čím byl váš tatínek?

Můj tatínek byl řidič a průvodčí Elektrických podniků. Byl vášnivým divadelním

ochotníkem, miloval operetu. Nedal si ujít žádné představení v Tyláčku a já jsem

také poprvé vystoupil ve třech letech. S operním repertoárem v Michli, v restaurací

U Pešků, jsem stál na nálevním pultu a zpíval „Já mám devět kanárů“ a „Johanu s


6

dlouhejma nohama“ a ještě nějaké písničky, které tenkrát letěly. Dostal jsem také

svůj první honorář -to si dnes přesně pamatuji- dostal jsem korunu.

Což byly tenkrát peníze.

Jo, to byly tenkrát peníze. Daly se proměnit v košíček se šlehačkou nebo za dva

indiány. V roce 1936 jsme se přestěhovali. Naši postavili malý domeček v Chodově

u Praha. To byla tenkrát vesnice na kraji světa. Tam jsem začal ve čtyřech letech

hrát divadlo; začal jsem Kašpárkem, hrál jsem několikrát, později i Šmidru, a tak

jsem se probojoval až k profesionálnímu divadlu. Dělal jsem ve Vesnickém divadla

asistenta Alfrédu Radokovi.

Kdy to bylo?

To bylo... v třiapadesátém roce. A shodou okolností jsem Radoka seznámil se svým

společníkem Jánem Roháčem, který pak dělal asistenta se Svitáčkem a Formanem

v Bruselu při Laterně magice.

Ještě jednou se vrátíme do vašeho dětství. Mluvili jsme o vašem tatínkovi. A co

maminka?

Maminka byla shovívavá, v ničem mi nebránila... s výjimkou pití alkoholu. Ale

taky si nikdy nestavěla vzdušné zámky. Zato tatínek byl takový typ, že když jsem

četl Káju Maříka a řekl jsem, že budu hajným, on hned začal snít: „No, takovej

hajnej, polesnej nebo lesmistr-to by nebylo špatný.“ A když jsem chtěl být knězem

církve československé, tak říkal: „No, kdybys to dotáhl na biskupa...“ Tatínek mě

viděl stále někde nahoře, i když to často neodpovídalo okolnostem, nebo když to

byly jen takové chvilkové nálady.

Vaše láska k fotbalu pochází také z dětství?

Už můj táta hrával trochu fotbal a hlavně mě jako dítě na něj vodil stále s sebou.

Když slavil ČAFC Vinohrady čtyřicetileté výročí svého vzniku, a když na

Spořilově hrála se Spartou a v neděli se Slavií, samozřejmě nám ty zápasy nemohly

ujít. Já jsem si říkal, že ta Čafka musí vyhrát, protože měla nádherný zelený dres.

Byl jsem moc zklamaný, když velice výrazně prohrála oba zápasy. A pak jsem se

dověděl, že nedaleko odtud hraje jiný klub v zelených dresech a ten to Spartě a

Slavii občas natře. Nebylo to daleko od nás – šlo samozřejmě o Bohemku. Tedy to

první ligové hřiště, kam jsem začal chodit, byl vršovický Dolíček.


7

V dětství u vás měla velkou úlohu muzika, divadlo, ale zatím jsem se nic

nedověděl o literárních sklonech. Pokoušel jste se psát už v dětství?

Psal jsem posměšky na spolužáky, na kantory, vydával jsem ručně psané časopisy a

na měšťance jsem dělal šéfredaktora oficiálního časopisu, rozmnožovaného

cyklostylem. Bohatě ilustrovaný časopis se jmenoval Atom.

Zachoval se ten časopis?

Ano, ale já ho nemám. Nejsem pořádný člověk, dokonce mám málo z toho, co kdy

napíši. Chybí mi dobrá polovina knížek, o scénářích ani nemluvě. Ale mám

spolužáky...když jsme se setkali při padesátinách na oslavě, tak mi říkali, že Atom

ještě mají a střeží ho jako oko v hlavě.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist