načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Miloš Zeman – Zpověď informovaného optimisty – Miloš Zeman; Petr Žantovský

Miloš Zeman - Zpověď informovaného optimisty

Elektronická kniha: Miloš Zeman
Autor: Miloš Zeman; Petr Žantovský
Podnázev: Zpověď informovaného optimisty

Rozhovor poodhalující názory Miloše Zemana na politická i ekonomická témata. Zeman se v rozhovoru vyjadřuje ke svým nástupcům v úřadu premiéra, ke koaličnímu vládnutí, vzdělání, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  175
+
-
5,8
bo za nákup

hodnoceni - 60.9%hodnoceni - 60.9%hodnoceni - 60.9%hodnoceni - 60.9%hodnoceni - 60.9% 63%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Čas
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 221
Rozměr: 21 cm
Skupina třídění: Politika
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Řitka, Čas, 2012
ISBN: 978-80-874-7085-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Rozhovor poodhalující názory Miloše Zemana na politická i ekonomická témata. Zeman se v rozhovoru vyjadřuje ke svým nástupcům v úřadu premiéra, ke koaličnímu vládnutí, vzdělání, evropské integraci, budoucnosti Evropy, k Rusku, k Číně, islámu, českému prezidentskému úřadu, nynější ekonomické krizi, k novinářům atd. Přílohu tvoří Zemanovy články a projevy z let 1989-2011.

Popis nakladatele

„Jako člověk jsem spokojený, jako občan ne.“
„Jsem eurofederalista, a tedy odpůrce evropského superstrátu.“
„Když se dva perou, musí tu být někdo, kdo je uklidní: a to je prezident.“
To a mnoho jiného říká ve své nové knize Miloš Zeman, bývalý předseda sociálních demokratů, předseda parlamentu i premiér, jeden z nejvážnějších kandidátů v přímé volbě hlavy státu, která proběhne počátkem roku 2013.
Miloš Zeman je otevřený, ale nespoléhá na dobře znějící bonmoty. Platí o něm to, co se říká o víně: čím starší, tím lepší. Jeho hodnocení posledních deseti let života v našem státě, těch deseti let, během nichž nebyl ve vysoké politice, a má tedy právo je hodnotit jakoby zvenčí, ale zainteresovaně, stojí za pozorné čtení. Miloš Zeman glosuje toto období v české politice i ekonomice a prezentuje své myšlenky týkající se úřadu prezidenta a své případné pojetí výkonu této nejvyšší ústavní funkce. Dává ale také nahlédnout – a to nečekaně upřímně – do svého soukromí, provádí nás úskalími své osobnosti, nebojí se nahlas pojmenovat své slabosti… Tato zpověď je korunována laskavým vyznáním jeho dvěma dětem, dospělému synovi a dospívající dceři. Miloš Zeman se nám tu představuje jako člověk, se kterým je příjemné a inspirativní pobýt v rozhovoru.
Ostatně právě v tomto duchu mluví novinář Petr Žantovský, který s Milošem Zemanem toto knižní interview připravil: „Je to už naše druhá společná kniha, ta první vyšla před deseti lety, když Miloš Zeman opouštěl politiku a odcházel na Vysočinu. Dnes se z Vysočiny do politiky vrací a já mám pocit, jako by těch deset let ani neuběhlo. Jako bychom ten nepřetržitý dialog teprve včera nakrátko ukončili, abychom se k němu dnes vrátili. O ta léta starší… a snad i moudřejší.“
Publikace Zpověď informovaného optimisty, jejíž název vychází z jedné sentence Miloše Zemana, je nesmírně zajímavým nahlédnutím do myšlení, života i cílů člověka, který bude možná v příštích letech naším prezidentem. Můžete být u toho s ním – díky této knize – jako první.

(rozhovor s Petrem Žantovským)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Miloš Zeman; Petr Žantovský - další tituly autora:
Vzestup a pád české sociální demokracie Vzestup a pád české sociální demokracie
Yekta Uzunoglu: Výpověď -- s předmluvou Františka Janoucha Yekta Uzunoglu: Výpověď
Ladislav Jakl Rocker na Hradě Ladislav Jakl Rocker na Hradě
 (e-book)
Česká politika a média po roce 1989 Česká politika a média po roce 1989
Zakázané květiny Zakázané květiny
Moje Vysočina pohledem Miloše Zemana Moje Vysočina pohledem Miloše Zemana
Černá kniha České televize - Výběr z glos a úvah o České televizi z Parlamentních listů 2012-2016 Černá kniha České televize
Otevřené dopisy Otevřené dopisy
 
K elektronické knize "Miloš Zeman - Zpověď informovaného optimisty" doporučujeme také:
 (e-book)
Pan Buřtík a pan Špejlička Pan Buřtík a pan Špejlička
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Rozhovor s Petrem Žantovským

Zpověď

informovaného

optimisty

MILOŠ ZEMAN



Rozhovor s Petrem Žantovským

Zpověď

informovaného

optimisty

MILOŠ ZEMAN


Děkuji všem občanům,

kteří podepsali petici

za moji prezidentskou kandidaturu.

Miloš Zeman

© Miloš Zeman, 2012

© Petr Žantovský, 2012

Editor © Josef Pepson Snětivý, 2012

Photograph on cover: © Ivo Hercík, 2012

Cover & Layout © Nakladatelství ČAS, Alena Laňková, 2012

© Nakladatelství ČAS, 2012

ISBN 978-80-87470-85-5


5

I.

JAKO ČLOVĚK JSEM SPOKOJENÝ,

JAKO OBČAN NE

Snad si můžeme dovolit začít na osobnější notu. Vydali jsme spolu knihu Tak pravil Miloš Zeman aneb Prognostikovo pozdní odpoledne, a to přesně před deseti lety, v roce 2002. Proč si myslíte, že je po deseti letech dobré navázat touto publikací? Máte po té době, navíc vyplněné dvěma knihami autorskými, ještě co nového říci?

Často cituji Sartra: „Pravda o tobě se stane pravdou teprve tehdy, projde-li druhými.“ Vycházím z toho, že pokud je poptávka po mých názorech, pak to musí vědět ti poptávající, a ne já. Když tedy nějaký novinář přijde a chce si popovídat, nevidím důvod, proč ho odmítnout, protože jsem, byť nemám rád novináře, v podstatě maminkou slušně vychovaný člověk. Očekáváte, že si při práci na této knížce sám něco vyjasníte? Že to bude jakási očistná intelektuální lázeň?

Asi vás zklamu, ale já sám bych nečekal, že si budu uspořádávat své názory teprve v okamžiku, kdy píšu knížku nebo

MILOŠ ZEMAN

6

namlouvám rozhovor. Ty musí být uspořádány dávno pře

dem. Ostatně na Vysočině jsem měl zhruba sedm let času,

abych o nich v klidu a míru v lese či v houpacím křesle pře

mýšlel.

Když už jsem připomněl ten předchozí titul, sluší se zeptat:

máte z těch deseti uplynulých let pocit spíše pozitivní, nebo

negativní? Jako člověk, jako občan...

Jako člověk pozitivní, jako občan negativní. Jako člověk

proto, že jsem si konečně mohl odpočinout. V roce 2002

jsem byl velmi unavený, protože dělat čtyři roky premiéra

je poměrně vyčerpávající. A jako člověk jsem si odpočinul

zejména díky krásnému prostředí Vysočiny. Jako občan jsem

sledoval, že se politika postupně potápí do jakési šedi a nudy,

která je občas projasňována záblesky, nejsou to však zábles

ky slunce, ale bouřky, to znamená skandály, aféry a tak dále.

A nakonec se ukázalo, že dnes už z ní zůstaly téměř jen ty

aféry, což je strašně málo. Chápu to jako občasný, ač neví

taný doprovodný jev, ale rozhodně ne jako jediný či hlavní

tah či směr. To byl také jeden z důvodů, proč jsem se nechal

přesvědčit, abych se do politiky vrátil. Protože jí dnes chybí

razantní programy, jak silná vláda, tak silná opozice, a zají

mavé je, že jedno nemůže existovat bez druhého. Není silné

vlády bez silné opozice a naopak. Když je vláda slabá, opo

zice ji jenom lacině, i když třeba pravdivě, kritizuje, ale není

nucena k vlastní pozitivní alternativě. Když je slabá opozice,

vláda není pod neustálým kritickým tlakem a může si dělat,

co chce. To znamená, že buď nedělá nic, nebo bude provádět

hloupá opatření, která se dlouhodobě nevyplatí. Takže tohle

ZPOVĚĎ INFORMOVANÉHO OPTIMISTY

7

znechucení politikou jako občan dokážu pochopit, ale řídím

se známým příslovím: „Lépe než proklínat tmu je zapálit ale

spoň jednu svíčku.“ Já už jsem sice poněkud vyhořelá svíčka,

ale ještě trocha vosku zbývá.

Když jste na jaře 2002 odcházel nejprve z čela sociální de

mokracie, kterou jste přenechal budoucímu premiérovi Vla

dimíru Špidlovi, v jednom našem rozhovoru jste nejen mě,

ale myslím, že i sám sebe, ujišťoval, že Špidla je správná

volba, že vláda je v dobrých rukou a že nemáte z budouc

nosti strach. A teď nemluvme jenom o Špidlovi, ale obecně:

když jste za těchto okolností opustil vrcholnou politiku, ne

cítíte dnes tak trochu spoluzodpovědnost za události posled

ních deset let? Nemohlo by se leccos vyvíjet jinak, kdybyste

tak neučinil?

Především si položme otázku, co by se stalo, kdybych ve

volbách předsedy sociální demokracie, které mimochodem

byly v roce 2001, nepodpořil Vladimíra Špidlu. Odpověď je

velice prostá: zvítězil by Stanislav Gross. Máte pocit, že by to

bylo lepší? Vladimír Špidla poměrně dobře vykonával funkci

ministra práce a sociálních věcí. Byl něčím jako standardní

dvojkou. Ale když se dvojka stane jedničkou, zátěž, která je

na toho člověka vyvíjena, se zhruba zdesateronásobí, a on se

pod touto zátěží zlomil. Zatímco pro Grosse nemám slova

omluvy, protože ten představuje klientelismus par excellen

ce, pro Špidlu ano. Byl to prostě slabý člověk, slabý premiér,

slabý předseda strany, ale to se poznalo bohužel až v tom zá

těžovém testu, to znamená při přesunu z pozice číslo 2 na

pozici číslo 1. V tomto smyslu samozřejmě svou spoluzod

MILOŠ ZEMAN

8

povědnost cítím, ale když se mě zeptáte, zda bych postupoval

jinak, mohu říci toto: ideální model sice je, aby si politická

strana vybrala nového předsedu bez intervence předchozího,

jenomže opakuji, že tento ideální model by v případě soci

ální demokracie v roce 2001 skončil, a o tom něco vím, tím,

že Stanislav Gross, který si už tehdy mezi delegáty sjezdu

vybudoval jistou klientelistickou síť, by byl bezpečně zvolen

předsedou. A straně by se stalo, že by ji neřídil slaboch, ale

podle mého subjektivního názoru lump. Vyberte si tedy: co je

lepší? Slaboch, nebo lump?

Takto postaveno to má přirozeně jedinou odpověď. Na dru

hou stranu ta otázka směřovala už před onen okamžik va

šeho odchodu z čela sociální demokracie. Můžeme si snad

dovolit malou spekulaci: kdybyste toto neučinil, neodešel

z čela ČSSD, je pravděpodobné, že byste stranu vedl do dal

ších – patrně vítězných – voleb. Souhlasíte?

Ano. Ale v každé straně i v každém podniku musí čas od

času dojít k personální obměně. A já jsem si tuto personální

obměnu přál, protože unavený premiér dělá chyby, zatímco

čerstvý premiér by mohl být vůči těmto chybám relativně

imunní. A Špidla byl čerstvý premiér. Bohužel, a v tom rozu

mím vaší otázce na spoluzodpovědnost, jeho čerstvost byla

více než kompenzována jeho malou odolností vůči tlakům,

které s sebou politika přináší.

Zůstaňme ještě na poli spekulace: kdyby nenastalo to, co

nastalo, a vy byste zůstal předsedou sociální demokracie

a vyhrál volby, jak odhadujete tehdejší případnou koalič

ZPOVĚĎ INFORMOVANÉHO OPTIMISTY

9

ní nebo jinou konstrukci po volbách 2002? Protože cesta,

kterou zvolil váš nástupce, tedy spojení s tzv. Čtyřkoalicí,

v níž byla Unie svobody, asi nebyla tím receptem, který bys

te volil vy.

Řekl jsem Vladimíru Špidlovi po volbách, že mu dopo

ručuji pokračovat v tradici menšinové vlády sociální demo

kracie. To znamená nikoli v tradici koalice – můj oblíbený

bonmot zní, že nejlepší koalice je koalice jedné strany a poli

tická obratnost spočívá v tom, že si vyberu partnery nikoli do

vlády, ale do opozice, i opozici si totiž vybírám, nejenom ko

aliční partnery. Ale Špidla vytvořil onu křehkou stojedničko

vou většinu ve sněmovně a myslím si, že teprve v tomto oka

mžiku jsem si uvědomil, jak je slabý. Samozřejmě se speku

lovalo o tom, že byl pod určitým nátlakem, o jeho zamlčené

minulosti, ale ať už tyto spekulace mají, nebo nemají reálný

základ, faktem zůstává, že byl slabý, což poprvé prokázal vy

tvořením této koalice. A těsně poté to společně s Bohuslavem

Sobotkou zopakovali tím, že ztrojnásobili z roku na rok de

ficit státního rozpočtu. A to v době ekonomické konjunktury,

což všichni ekonomové odleva napravo právem pokládají za

ekonomický zločin.

Zeptám se, řekl bych, intrikánsky: situace v ČSSD se v ro

ce 2001 určitým způsobem vyvíjela, byl tam nejen Stanislav

Gross, ale i Petra Buzková, proběhla aféra Olovo, o níž se

spekuluje, že byla vykonstruovaná Martinem Profantem

a lidmi kolem Buzkové a měla prostřednictvím médií po

škodit vás a posílit právě ji. Strana byla rozhádaná a nejed

notná a jediné, co ji drželo pohromadě, byla vláda, protože

MILOŠ ZEMAN

10

jste tam měl svoje lidi. I Špidla se vždycky tvářil jako „váš“

člověk. Měl jste ho ve vládě, byl to váš ministr. Nebylo s ním

možné v okamžiku, kdy jste se rozhodl k odchodu z nejvyš

ších pater, udělat jednoduše dohodu – nebo řekněme dneš

ním jazykem „deal“ – ve smyslu: „Vladimíre, tady máš stra

nu, ty budeš předseda, já tě podpořím, máš pravděpodobné

vítězství ve volbách (ke kterému pak došlo), a na druhou

stranu je tu naše budoucí spolupráce v podobě čestného

předsednictví a podpory prezidentské kandidatury.“ Neby

lo možné uzavřít něco takového? Nebo jste tomu prostře

dí a tomu člověku důvěřoval víc, než snad bylo oprávněné

a rozumné?

Nikdy v životě jsem neuzavřel takové dohody, protože

pokládám za lidsky odporné, jestliže člověk podmiňuje svůj

odchod z politiky tím, že za to dostane nějakou kompenzaci.

Mimochodem to byla třetí – pozdější – Špidlova chyba, kdy

vyštípal z funkce eurokomisaře Pavla Teličku a řekl si o dob

ře placenou funkci, kterou nebyl schopen zastávat. Tehdy se

ukázalo, že přídomek „pan Čistý“, který mu byl dáván, nebyl

tak úplně adekvátní. Takže zpět: nešel jsem na žádný politic

ký „deal“, a pokud jsem se rozhodl kandidovat v prezidentské

volbě, bylo to na základě referenda. Ta referenda byla dokon

ce dvě, jedno vnitřní pro členy ČSSD a jedno vnější pro její

příznivce. A když jsem v obou vyhrál – přestože jsem předpo

kládal, že vyhraje Otakar Motejl –, pokládal jsem za zbabělost

na tuto výzvu nekývnout. Zatím jsem nikdy před žádnou vý

zvou neustoupil a doufám, že to neudělám až do konce svého

života. Tehdy jsem veřejně prohlásil, že půjdu do druhé volby,

nikoli do první, a to z velmi prostého pragmatického důvodu

ZPOVĚĎ INFORMOVANÉHO OPTIMISTY

11

– a říkám to proto, že je občas slyšet: proč ten Zeman nešel do

první volby? Bylo to strašně jednoduché a jenom lidé, kteří

neznají politickou abecedu, mohou takovou otázku položit.

Tehdy totiž komunisté v první volbě stavěli svého vlastního

kandidáta dr. Kříženeckého. A protože každý kandidát na

prezidenta, ať už byl levicový, nebo pravicový, musel počítat

i s komunistickými hlasy, nechat si utéct asi třicet pět hlasů

v první volbě by byl politický analfabetismus. Šel jsem tedy

do druhé volby, kde už komunisté svého kandidáta neposta

vili. Co se stalo, víme. Dvacet sedm poslanců ČSSD, jako

byli Špidla, Gross, Sobotka, Zaorálek a další, samozřejmě i ta

zmíněná Buzková, hlasovali proti mně, což bylo jejich svaté

ústavní právo, a díky tomu sociální demokracie neměla svého

prezidenta a byl zvolen Václav Klaus.

Proč si myslíte, že v Čechách existuje (a není to jenom

otázka sociální demokracie, i když tam se to ukázalo už ně

kolikrát) ta podivuhodná tendence partají pomazat svého

předsedu bahnem a distancovat se od něj, ledva se za ním

zavřou dveře? To se stalo vám, Jiřímu Paroubkovi, Mirku

Topolánkovi a předtím i Václavu Klausovi. Čím to je?

Polemizoval bych s tím, že je to specifikum českých zemí,

takové případy najdete i jinde. Ale máte pravdu, že u nás je

to obvyklejší nebo častější než v jiných zemích. Přičítám to

tomu, že podstatnou součástí českého národního charakteru

je bohužel závist. Když se Američana zeptáte, kolik vydělá

vá, on vám to nejen rád řekne, ale dokonce se tím pochlubí.

Zatímco Čech vám výši svých příjmů utají právě z obavy

před závistí. Tato vlastnost se podle mého názoru nejotevře

MILOŠ ZEMAN

12 něji objevuje v internetových diskusích. Tam si bandy zakomplexovaných idiotů, zpravidla pod anonymními nicky, léčí své mindráky tak intenzivně, že lekci české závisti můžete nejčastěji dostat právě tím, že si otevřete jakoukoli internetovou diskusi, třeba na Parlamentních listech či jakémkoli jiném portálu. Ale to jen na okraj. Já jsem vždycky vycházel z toho, že uvažuji racionálně. Vrátíme-li se k tomuto případu, racionální hledisko bylo pro sociální demokracii mít svého prezidenta. Ale nezakalkuloval jsem iracionální motivy, což byla právě ta závist, a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Zůstaneme-li ve spekulativní poloze, myslíte, že kdyby k tomuto nedošlo a vaše strana by vás v únoru 2003 podpořila, předpokládáte, že byste dostal ty komunistické hlasy, které se pak převalily na stranu Václava Klause, a že by to pro vás dopadlo pozitivně?

Nechci spekulovat, jestli by mě komunisté volili či nikoli, ale komunisté jsou levicovou stranou, a tudíž se domnívám, že v situaci, kdy proti sobě stojí levicový a pravicový kandidát, se skřípěním zubů dají své hlasy tomu levicovému. A sociálně demokratický prezident na Hradě by byl tehdy významnou podporou sociálně demokratické vládě. Cítil jste tehdy na Hradě nějakou hořkost, podraz, zradu? Byli tam jistě lidé, se kterými jste měl dlouhodobě, řekněme, kontrastní postoje, ale byl tam také někdo, kdo vás vyloženě osobně zklamal?

Podívejte se, z těch poslanců jsem měl „kontrastní postoje“, jak jste to nazval, s maximálně čtyřmi či pěti, což

ZPOVĚĎ INFORMOVANÉHO OPTIMISTY

13

není příliš mnoho. A ty kontrasty, to nebyly rozdíly v názo

rech, to byla moje kritika toho, že málo pracují, že jsou líní,

že neplní dobře své funkce. Já jsem – i když to bude znít

jako póza, a jsem si toho vědom – necítil hořkost. Protože

v každém člověku jsou minimálně dvě bytosti – ego a alter

ego. Tato druhá bytost ve mně jásala a říkala: „Je to dobře,

odjíždíš na Vysočinu, aby sis odpočinul.“ Ta první necítila

hořkost, ale překvapení. A říkala si jako sebereflexi: „Milo

ši, tys propadl jakémusi redukcionismu. Tys redukoval po

litiku na to, že se lidé rozhodují racionálně, a najednou tady

převládla závist, se kterou jsi v tomto rozsahu nepočítal.“

Byl jsem ochoten připustit, že těch čtyři až pět poslanců

budou hlasovat proti mně, ale to by na celkovém výsledku

nic neměnilo. Ovšem když jich bylo celkem dvacet sedm

včetně těch, se kterými jsem nikdy žádný konflikt neměl,

výsledek to změnilo.

Myslíte si, že to už tehdy byla jakási předzvěst diktátorských

metod, které později zavedl Vladimír Špidla i v Poslanecké

sněmovně? Legendární jsou Špidlovy lístečky, které se roz

dávaly na poslaneckém klubu a nařizovaly, jakým způsobem

se má hlasovat, byla tam jasná direktiva předsedy strany...

Domníváte se, že to u těch zbylých dvaadvaceti poslanců

mohlo sehrát nějakou roli? Že se prostě jenom báli?

Nechci spekulovat o intrikánských metodách, protože

o tom nemám dost informací. Můj závěr přemýšlení během

oněch sedmi let na Vysočině je ten, že se ti lidé prostě báli,

že já jakožto prezident bych nikdy nepřipustil některé je

jich pochybné machinace, ať už šlo o trojnásobné navýšení

MILOŠ ZEMAN

14 deficitu státního rozpočtu, o bezhlavé rozdávání volebních dárečků a podobně. Čili snad i tato obava, spojená s jistou formou klientelismu, mohla být jedním z důvodů. Ale ještě jednou: byl mezi nimi někdo, u koho jste to považoval za absolutní zklamání? Za něco na způsob osobní újmy?

Nepoužívám termín „zklamání“ – ten je emocionální, a i když netvrdím, že mi zcela chybí emoce, jsem spíše racionální než emocionální bytost. Použil bych opět slovo „překvapení“, a to se týkalo víceméně dvaceti, možná dvaadvaceti poslanců, až na nějaké výjimky. Věcně vzato, volba byla tajná – kde jste přišel k těm jménům?

Jiří Dienstbier st. kdysi pronesl slavný výrok: „V Čechách se všechno vykecá.“ K těm jménům jsem nepřišel hned, dostala se ke mně postupně, a to zhruba v okamžiku, kdy se ti lidé ve svém prostředí přiznali – někdy chlubivě, někdy ne –, co udělali. Jeden poslanec, kterého nebudu jmenovat, dokonce v této souvislosti v opilosti vykřikoval: „Bože, já jsem svině!“ A protože, jak bylo řečeno, se v Čechách všechno vykecá, máme dnes seznam kompletní. Při vší úctě k nežijícímu – byl mezi nimi Pavel Dostál?

Domnívám se, že ne, byl jsem u něho v nemocnici měsíc před jeho smrtí, zapřísahal mě, že mezi těmi sedmadvaceti nebyl, a já jsem ochoten mu věřit.

ZPOVĚĎ INFORMOVANÉHO OPTIMISTY

15

Byl to podle vás důvod, proč Špidla tak dlouho váhal, jestli mu má znovu dát křeslo ministra kultury?

Je to docela dobře možné. Vraťme se znovu ke Špidlově vládě se Čtyřkoalicí: která jména, reprezentující nějaký názor, stanovisko či postoj, vám tam vadila nejvíc?

Všechna. Včetně sociálně demokratických?

Ne, teď mluvím o koaličních partnerech. Spojí-li se obr s trpaslíkem, nestane se z trpaslíka obr, ale z obra trpaslík. Čili ta vláda byla trpasličí svým složením a dokonce bych řekl, že Unie svobody spolu s lidovci diktovala Špidlovi, co má dělat. To nebyla vláda sociální demokracie. To byla vláda, kde bylo na firemním štítu napsáno Sociální demokracie, ale ve skutečnosti tam vládli lidé jako Karel Kühnl, Ivan Pilip a další. Tato vláda pouze předstírala, že je sociálně demokratická. Proč si myslíte, že se ČSSD tak rychle zbavila Vladimíra Špidly? Netrvalo to ani rok.

Především kvůli ostudné porážce v evropských volbách, to byl první důvod – ale možná jen záminka. Ten druhý spočíval v tom, že Grossovy ambice v té době už stoupaly a on zatoužil stát se předsedou vlády a strany. Dobrá, ale na to, aby se ČSSD chovala takhle intrikánsky, muselo být „zaděláno“ už předtím. Zeptám se tedy podob

MILOŠ ZEMAN

16 ně, jako jsem se ptal v naší předchozí knize před deseti lety: vládl jste spíše despoticky, nebo liberálně? Kdyby to bylo ultraliberálně, pak by se tyto projevy, které posléze vybublaly na povrch, musely ukazovat dříve a mnohem silněji...

Myslím, že spíš liberálně, i když se o mně tvrdí ze strany novinářů opak. Jeden hlupák z Lidových novin o mně dokonce napsal, že jsem ministrům za trest odnímal hlasovací právo. Což není pravda, já jsem jim pouze zakazoval, aby na zasedání nosili mobilní telefony, protože to vyzvánění ruší. Dokonce téměř nikdo neví, že moje vláda byla první, v níž se hlasovalo. V předchozích vládách – a to není známo – se nehlasovalo. A jestliže je hlasování projev liberalismu, pak jsem byl bezesporu liberální premiér. A protože nemůžete úplně oddělit funkci premiéra a funkci předsedy strany, mohu konstatovat, že jsem snad byl i liberální předseda strany, což mimo jiné dokládá i to, že jsem byl občas na zasedání předsednictva strany přehlasován. Měli jste někdy příležitost vyříkat si se Špidlou tyto věci mezi čtyřma očima a snad mu i vyčíst to, co podnikl proti vám?

Kdysi jsem při jiné příležitosti řekl: „S teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje.“ V tomto případě bych použil jenom první polovinu té věty: „Se zrádci se nevyjednává.“ Dokonce bych řekl, že se zrádci se nemluví. Takže jste s ním od té doby nemluvil?

Samozřejmě že ne. Každý člověk má svou osobní informační hygienu a stýká se pouze s lidmi, se kterými se chce stýkat a kterých si určitým způsobem váží, i když jsou to tře

ZPOVĚĎ INFORMOVANÉHO OPTIMISTY

17

ba jeho názoroví oponenti. Špidla nebyl můj názorový oponent. Špidla byl podle mého mínění slaboch, který neunesl zátěž, jež na něj byla naložena, a to z jeho dobrovolného rozhodnutí. Vždycky existovala – a nepochybně je tu dodnes – tzv. zemanovská část ČSSD, dokonce je dosud občas příčinou rozmanitých konspiračních teorií v Poslanecké sněmovně. Proč podle vás tato skupina tak oslabila a nechala se upozadit, mj. dvakrát neprosadila svého kandidáta na předsedu, ať už to byl Jiří Rusnok, nebo Zdeněk Škromach?

Mohu pouze spekulovat jako vnější pozorovatel: domnívám se, že lidé, kteří byli tehdy a jsou i dnes v sociální demokracii u moci, dokázali především mezi poslance, ale i mezi další funkcionáře strany, rozdělovat velice lukrativní posty, a tím je zkorumpovat. Udržujete s těmi „svými“ lidmi osobní kontakty?

Ke mně na Vysočinu jezdí mnoho lidí z nejrůznějších politických stran, snad jediní, kdo u mě nebyl, jsou Zelení, a jsem tomu rád, protože zelené fanatiky z duše nesnáším. Přirozeně mám kontakty s celou řadou sociálních demokratů. O čem si povídáte? Radíte jim, jak se mají chovat ve svém prostředí?

Když se mě zeptají na názor, rád jim ho řeknu. Ostatně, i pokud jde o tyto rady, koluje mediální fáma, že jsem třeba poradil Melčákovi a Pohankoví, aby hlasovali pro Topolánkovu vládu. Já jsem se přitom o jejich odchodu z poslanec

MILOŠ ZEMAN

18

kého klubu ČSSD dozvěděl až z teletextu. Následně za mnou

přijeli, chtěli znát můj názor, a ten zněl, že Václav Klaus, kte

rý byl zvolen demokraticky a legálně, si ve své funkci počíná

dobře a že by bylo dobré podpořit jeho kandidaturu na funkci

prezidenta v dalších volbách. Nikdy jsem jim ale neradil, aby

podpořili Topolánkovu vládu. A pokud se tak rozhodli, uči

nili tak sami o sobě. Ale já jsem obecně vždy spíš než radu

říkal názor. A mezi radou a názorem je podstatný rozdíl. Do

mnívám se také, že ta, chcete-li to tak nazvat, prozemanovská

část sociální demokracie byla v té době tak slabá, že i kdyby

respektovala moje názory, stejně je nemohla uplatnit proti

docela dobře zorganizovanému klientelistickému systému.

Vraťme se k vašemu odchodu, kdy jste odešel, jak jste ří

kal, „objímat stromy“. Mnozí tehdy říkali, že to je do určité

míry stylizace, reakce uraženého, poraženého, a že to stejně

nevydržíte, protože ve vás ten homo politicus prostě je. Co

jste si myslel o těch názorech tehdy a jak je hodnotíte dnes?

A není na nich něco pravdy?

Zaprvé: vydržel jsem to sedm let, od roku 2003 až do roku

2010, kdy jsem založil Stranu práv občanů. Sedm let je v ži

votě lidském dostatečně dlouhá doba, abyste jí mohl proká

zat určitý postoj. Zadruhé: o objímání stromů jsem mluvil již

po svém odchodu v roce 2002, a nebýt onoho zmíněného re

ferenda o prezidentském kandidátovi, činil bych tak už o rok

dřív. I když i to je mimochodem legenda. Já z těch stromů

nečerpám energii, jen občas pohladím po kůře takový, kte

rý mi připadá krásný. Jinými slovy: kdyby výrok o objímání

stromů a o odchodu na Vysočinu padl až po prezidentské vol

ZPOVĚĎ INFORMOVANÉHO OPTIMISTY

19

bě, měl byste pravdu, ale já jsem ho naprosto veřejně a často pronášel už v roce 2002. Druhá otázka zněla v tom smyslu, že ten homo politicus je ve vás zakořeněn a stejně by vás tam nenechal přišroubovaného k sesli mezi knihami...

Já jsem si na Vysočině za těch sedm let vybudoval jistý stereotyp života, do kterého, kdykoli tam jsem, vklouznu jako do dobře vyšlapaných bot. Protože se mi po celou tu dobu dařilo být každý okamžik svého života šťastný. Mé alter ego, o kterém jsme před chvílí mluvili, bylo spokojené. Ať už díky tomu, že čtu zajímavé knihy, jím dobré jídlo, povídám si s dobrým kamarádem, jsem na výletě po Vysočině... Na druhé straně začali dorážet lidé a říkali: „Vrať se, vrať se.“ A oni to neříkali proto, že bych byl nějaká geniální bytost, nějaký rytíř na bílém koni, ale proto, že se politická situace postupně zhoršovala. Objevovali se slabí a nadto zkorumpovaní politici, Gross je toho názorným příkladem, ale nejenom on, abych mu nekřivdil. Myslím, že toto byla pravá příčina sílícího tlaku na můj návrat do politiky. Ne moje osobní ambice či touhy, proti těm by tehdy moje alter ego výrazně protestovalo, ale právě ta vnější situace. Dobrá, ale znám vás jako člověka, který je ve své podstatě politický, uvažující o světě kolem sebe, a pořád si neumím představit, že vám stačí a naplňuje vás, že jedete na běžkách nebo na kole někde po těch půvabných vesnicích...

Ale k naplnění těch ambicí ve smyslu zóon polítikon by úplně stačilo to, co se dělo: že za mnou prakticky celou tu

MILOŠ ZEMAN

20

dobu přijížděli novináři, že když jsem odmítl jet do televiz

ního studia, udělali studio v mé chalupě, a to mnohokrát, a já

jsem sděloval své názory. V tomto smyslu jsem z politiky

nikdy nevypadl. Jako občana a bývalého politika mě velmi

dlouhou dobu v oné druhé části mé bytosti uspokojovalo to

říkání názorů, nikoli pokus do politiky znovu zasáhnout.

Ale ony se podobné situace a příběhy stále vracely. Jako ob

čan před rokem 1989 jste se projevil slavným publicistickým

vystoupením, po Listopadu 1989 stejně tak, ať už v parla

mentu, nebo na různých setkáních, například v divadle

Semafor s Pavlem Dostálem a Jiřím Suchým, a to všechno

bezpochyby nebyly jenom jakési glosy prognostika, člověka,

který má potřebu mluvit. Určitě to byly glosy člověka, který

má potřebu věci měnit.

Ano, protože v devadesátých letech jsem se domníval –

a názor jsem nezměnil –, že se zde začalo vytvářet kvůli špat

né technice privatizace (nikoli kvůli privatizaci jako takové)

korupční prostředí, začala neúměrně vzrůstat hospodářská

kriminalita – topné oleje a další obdobné případy. Měl jsem

prostě pocit, že je zapotřebí věci měnit, a aby je bylo mož

né měnit, musí v první fázi existovat silná opozice, a bude-li

mít pozitivní program, může z ní pak vzniknout i silná vláda.

A to se stalo. A my jsme dělali i opatření, která nejsou čistě

levicová. Privatizace bank je konkrétním příkladem. Prová

děli jsme to, o čem jsme se domnívali, že stabilizuje eko

nomiku a politickou scénu. Ekonomika se dostala z krize do

růstu a politická sféra z různých fragmentárních uskupení do

situace odpovídající tak trochu americké politické scéně, to

ZPOVĚĎ INFORMOVANÉHO OPTIMISTY

21

znamená jedna silná levicová a jedna silná pravicová strana,

které se mezi sebou dokážou sportovně dohodnout na tom,

že ten, kdo vyhraje, bude sestavovat vládu, a ten, kdo bude

druhý na pásce, se nebude do té vlády cpát jako koaliční part

ner, ale bude tuto vládu kontrolovat v parlamentu. Čímž je

zaručeno, že parlament není mrtvá instituce, protože kdyby

byla velká koalice v parlamentu, pak by měla dokonce ústav

ní většinu a parlament by nemohl být kontrolním mechanis

mem vůči vládě.

Zkusme si ještě trochu zaspekulovat: když byl přijat zákon

o změně volebního systému, který přidal do poměrného

systému prvky většinového systému – řekněme ten britský

model „vítěz bere vše“ –, Ústavní soud ho zrušil na základě

žádosti tehdejšího prezidenta Václava Havla. Myslíte si, že

bychom byli dnes jinde, kdyby se toto nestalo?

Určitě ano, protože by mimo jiné zkrachovali političtí tr

paslíci, jako byla Unie svobody, ale nejenom ona. Nemohli

by dotlačit Špidlu do absurdní koalice, a tím pádem by bylo

nezbytné, aby opět vítězná strana, což byla sociální demokra

cie, sestavila menšinovou vládu. Mimochodem, menšinová

vláda je naprosto běžná ve většině západoevropských zemí,

zejména skandinávských, a každá musí být kryta dokumen

tem, kterému se u nás říká opoziční smlouva, protože jinak

by nemohla vydržet ani jeden den. Takže kdyby ten zákon,

měnící volební systém a, otevřeně řečeno, vytvářející lepší

politické podmínky těm opravdu silným politickým stranám,

nebyl zamítnut Ústavním soudem, nedošlo by k tomu, že tady

byla křehká, nefunkční a nestabilní stojedničková koalice.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist