načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Milla 3: Sen – Pia Hagmarová

Milla 3: Sen
-15%
sleva

Kniha: Milla 3: Sen
Autor: Pia Hagmarová

Pia Hagmarová přichází s další knihou, která zaujme citem pro popis prostředí i postav. Mille už se žije líp, táta si sehnal práci a přestal pít a máma své deprese docela zvládá. ... (celý popis)
169
Kniha teď bohužel není dostupná.


»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4% 97%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 160
Rozměr: 130 x 200 mm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Millan. Drömmar
Spolupracovali: přeložila Luisa Robovská
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Novinka týdne: 2014-44
Datum vydání: 22. 10. 2014
Nakladatelské údaje: V Praze, Albatros, 2014
ISBN: 9788000037028
EAN: 9788000037028
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pia Hagmarová přichází s další knihou, která zaujme citem pro popis prostředí i postav. Mille už se žije líp, táta si sehnal práci a přestal pít a máma své deprese docela zvládá. Začíná se zdát, že letošní Vánoce budou bez hádek a problémů. Milla dokonce poznala milého kluka a poprvé může říct, že je doopravdy šťastná. Takže není divu, že když je její sen v ohrožení, neváhá ho bránit za každou cenu... Třetí pokračování úspěšné série.

Další popis

Camilla, které nikdo neřekne jinak než Milla, to nemá jednoduché. Bojí se přivést si domů kamarádky, aby náhodou neviděly otce opilého nebo matku v depresi. Možná by ale aspoň pochopily, proč se musí pořád starat o mladšího brášku Josífka, kterého má nade všechno ráda. Jejím největším snem je mít vlastního koně, po škole jezdí pomáhat do stájí a sní o tom, že se jí to jednou splní, ačkoli se to zdá nemožné. Nebo ne? První kniha z nové série od populární autorky.


Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Milla 2: Zrada Milla 2: Zrada
Hagmarová Pia
Cena: 187 Kč
Duchovní odkaz otce Pia 1 Duchovní odkaz otce Pia 1
Pietrelciny Pater Pio z
Cena: 65 Kč
Baby z Brooklynu: Pia Baby z Brooklynu: Pia
Burgess Gemma
Cena: 210 Kč
Hořící oheň - Život svatého Pia X. Hořící oheň - Život svatého Pia X.
Hunermann Wilhelm
Cena: 234 Kč
Tri tajomstvá smrti Pátra Pia Tri tajomstvá smrti Pátra Pia
Campanella Stefano
Cena: 245 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

1

Za oknem je ještě noc. Ležím bez hnutí a vyhlížím ven

do  tmy. Od  podlahy táhne studený vzduch a  já mám jen

tenkou peřinu, ale stejně se mi po celém těle až po konečky

prstů rozlévá teplo. Jako bych měla ještě jedno srdce navíc,

které mi do žil pumpuje horkou krev. Je to divný, ale úžas

ný pocit.

Na  vstávání je ještě brzo. Nemůže být víc než pět ho

din. Takhle brzo do  stáje přijet nemůžu. Marianne by si

nejspíš pomyslela, že jsem se úplně zbláznila. Ťulda mi spí

u nohou stočený do klubíčka. Opatrně se otočím, abych ho

neprobudila, ale to se mi nepovede. Polekaně zakňučí.

„Neboj, Ťuldo, to jsem já,“ zašeptám.

Hned začne nadšeně bušit ocasem o peřinu a za chvíli

cítím na tváři jeho drsný mokrý jazyk.

„Nech toho,“ zachichotám se, lechtá to. „Přestaň.“

Teď když už je Ťulda vzhůru, nemám na  vybranou.

Musím vstát. Nevím, jestli jsou takoví všichni psi nebo

všichni jezevčíci, ale Ťulda po  probuzení nevydrží čekat

dýl než pár minut. Kdybych ho hned nepustila ven, poču

ral by se na podlahu u dveří a pak by tam zahanbeně stál


8

se staženým ocasem. To mu nemůžu udělat. A navíc se mi

po něm nechce uklízet.

Rychle si natáhnu oblečení, které mám složené na hro

mádce vedle postele, a  potichu sejdu do  přízemí. Skrz za

vřené dveře ložnice slyším tátovo chrápání. Zní to trochu

jako traktor. Z  Josífk ova malého pokojíku není slyšet nic.

Pokud se mu zrovna nezdá něco ošklivého, spí úplně tiše.

Dnes je dobré ráno. V kuchyni se neválejí prázdné ple

chovky od  piva a  táta neusnul před televizí. Na  stole sice

stojí mámin přeplněný páchnoucí popelník, ale zato je

umyté nádobí a docela uklizeno. Poslední dobou to takhle

vypadá celkem často, až jsem si na to skoro zvykla. Ale rad

ši se neodvažuju uvěřit, že to tak vydrží, a vždycky po pro

buzení jsem trochu nervózní.

Ťulda mi poskakuje kolem nohou, už se nemůže dočkat,

až ho pustím ven. Odemknu a  otevřu dveře na  zahradu

a  dovnitř zavane studený vzduch. Určitě je aspoň deset

pod nulou. Trávu i  větve stromů pokrývá jinovatka a  do

konce i zábradlí schodiště se bíle třpytí. Ťulda vystřelí ven

jako blesk a vrhne se dolů ze schodů.

„Uklidni se,“ napomenu ho a  zavřu dveře, abychom

doma neměli zimu. Ťuldu nemusím hlídat. Až se vyčurá,

vrátí se ke dveřím a bude kňučet, dokud ho nepustím do

vnitř.

V lednici je mléko, margarín a tavený sýr s krevetovou

příchutí. Na  to, že si mám ráno z  čeho připravit snídani,


9

jsem si taky ještě úplně nezvykla. Pokaždé mi to připadá jako malý zázrak. V  topinkovači si rozpeču dva krajíčky

chleba, namažu je sýrem a zhltnu je vestoje. Pak pro jistotu

připravím další dva pro Josífk a a po špičkách s nimi vyjdu

do  patra. Člověk nikdy neví, kdy máma s  tátou vstanou,

a  nechci riskovat, že by byl bráška po  probuzení několik

hodin o hladu, jako už se to stalo několikrát.

Josífek tvrdě spí s palcem v puse. Nejspíš ho to uklidňu

je. V pěti letech už by si sice palec cucat neměl, ale nevím, jak ho to odnaučit.

Opatrně si dřepnu vedle jeho postele. Když se k němu

nakloním blíž, cítím na  tváři jeho teplý dech. Pohled

na spícího brášku mě pokaždé dojme. S blonďatými kudr

natými vlásky vypadá bezbranně jako andílek. Nikdo mu

nesmí ublížit. Nikdo.

„Mám tě moc ráda, Josífk u,“ pošeptám mu a  položím

snídani vedle postele.

Doufám, že si ještě pár hodin pospí. Nejlepší by bylo,

kdyby se probudil, až se vrátím ze stáje a budu se mu zase moct věnovat.

Ťulda přiběhne na  písknutí. Je rád, že může zpátky

do tepla. Ani se mu nedivím.

Pořádně se nabalím. Vezmu si zimní rukavice, šálu, dva

teplé svetry a  k  tomu svoji ošklivou prošívanou bundu.

Prvních pár kilometrů na kole, než se trochu zahřeju, mi

vždycky bývá zima.


10

Do  Vánoc sice zbývá ještě měsíc, ale ve  většině výloh

v centru už mají vánoční výzdobu. I když obchody otvírají

až za  pár hodin, všude blikají vánoční světélka. Zato po

slední úsek cesty jedu úplně potmě. Za městem už žádné

lampy nejsou. Pod koly mi skřípe štěrk a v korunách stro

mů hvízdá vítr. Od pusy se mi kouří.

Ve stáji i u Marianne v domě je zhasnuto. Ale teď už je

skoro sedm hodin, což je tak akorát na ranní krmení. Jen

co otevřu dveře do stáje, Okurka mě přivítá hlubokým za

řehtáním. Lucifer se nenechá zahanbit a hned se ozve taky,

jen o něco vyšším hlasem.

V  porovnání s  venkem je ve  stáji příjemně teplo a  tro

chu vlhko. Zářivky na  stropě párkrát zablikají, než se po

řádně rozsvítí. Koně i  já do  toho ostrého světla rozespale

zamžouráme.

„Dobré ráno,“ popřeju.

Okurka znovu zařehtá a  nedočkavě kopne do  stěny

boxu. Trpělivost není zrovna jeho silná stránka. Když má

hlad, nerad čeká.

V  posledním boxu stojí Třpytka. Při pohledu na  její

drobnou elegantní hlavičku s  nastraženýma ušima a  dlou

hou kšticí, zpod které vykukují nedůvěřivé oči, se mi štěs

tím zatají dech. Přivezly jsme ji s Marianne před dvěma týd

ny, ale já se pořád neodvažuju uvěřit, že je opravdu moje.

Okurka znovu kopne do zdi, tentokrát o něco hlasitěji.

„Nech toho,“ zavrčím. „Vždyť už jdu.“


11

Neochotně spustím Třpytku z očí a pospíším si na půdu

pro krmení. Okurka znovu kopne do stěny.

„Přestaň,“ okřiknu ho. „Vždyť dělám, co můžu.“

Rozložím si na  zem všech pět kyblíků. Luciferovi

a Okurkovi připravím dvě odměrky ovsa, odměrku protei

nových granulí a  minerály. Okurka potřebuje dost bílko

vin, protože ještě roste, a Lucifer zase proto, že tolik trénu

je. Dante s Krabatem se musejí spokojit s ovsem a minerály.

Když mají koně plné žlaby, zavládne ve stáji klid. Zatímco

si spokojeně pochutnávají na  snídani, donesu do  výběhu

balík sena a rozdělím ho do čtyř rohů. Třpytce dám seno

ve stáji. Nažere se, než ji vyčistím.

Opatrně otevřu dveře jejího boxu a vejdu k ní. Pořád si

musím dávat pozor, abych nedělala prudké pohyby a zby

tečně nemáchala rukama, abych ji nepolekala. Nevím, čím

vším si prošla, ale nejspíš to neměla lehké. Je plachá a  os

tražitá, jako by pořád čekala, že se stane něco strašného.

V tom ji moc dobře chápu. Mně taky dělá potíže se uvolnit

a  věřit, že se není čeho bát. Proto jsem si u  ní jako první

cíl stanovila, že se mě musí přestat bát a musí se mi naučit

důvěřovat. Je mi ale jasné, že to bude nějakou dobu trvat.

„Nazdar holka,“ pošeptám jí. „Neboj, to jsem jenom já.“

Třpytka uždibuje seno a pozoruje mě. Ušima střihá do

předu dozadu. Svaly má napjaté, jako by se chystala utéct.

Chvíli zůstanu stát u  dveří boxu a  uvolněně se opírám

o stěnu.


12

„Jsi ten nejkrásnější kůň na  světě,“ zalichotím jí tiše.

„Nemusíš mít strach, nikdo ti neublíží.“

O tom, že je Třpytka nejkrásnější na světě, by se samo

zřejmě dalo pochybovat. Většina lidí by se mnou nejspíš

nesouhlasila. Nejkrásnější kůň ve stáji je objektivně vzato

Mariannin drezurní kůň Lucifer. A až vyroste Isidor, bude

možná ještě hezčí. Marianne v  to aspoň doufá. Zatím je

to ale kostnaté neohrabané hříbě s  dlouhýma nohama.

Na  jaře mu budou dva roky, takže předpokládám, že ho

Marianne bude chtít příští podzim obsednout, aby s  ním

mohla na výkonnostní zkoušky. Nevím, proč se mu začalo

říkat Okurka, ale rychle se to vžilo a teď mu už nikdo jinak

neřekne. Annin Krabat a  Linnéin Dante jsou taky fešáci

a holky se s nimi často umisťují na parkurových závodech.

Třpytka není drezurní ani parkurový kůň, ani slibné hří

bě s dobrým původem. Je to jen pohublá arabka se střapa

tou hřívou a nedůvěřivým pohledem, moc velká na to, aby

se řadila k poníkům, ale v porovnání s velkými koňmi malá.

Má vlastně jen základní výcvik a umí v podstatě jen kroko

vat, klusat a cválat. A ani to není úplně jednoduché, protože

se všeho bojí a leká. Od šustění listí až po lidské hlasy.

„Holčičko,“ oslovím ji.

Třpytka přestane žrát. Na okamžik nastraží uši a podívá

se na  mě. Je vidět, že ji zajímám, ale zase ne tolik, aby se

ke mně dobrovolně přiblížila. Vtom se ozve další kopnutí.

Okurka dožral a dožaduje se puštění do výběhu.


13

Občas mě ta jeho netrpělivost pěkně štve. Když si něco

umane, musí to mít hned. Pokládá za  samozřejmost, že

všichni budou skákat, jak píská. Je to prostě nevycválaný

rozmazlený puberťák. Ale zároveň takový mazel, že se na něj

člověk nedokáže zlobit. Marianne si jednou dělala legraci, že

se měl narodit jako pes, protože by nejradši bydlel u ní doma,

spal s ní v posteli, lehával vedle ní na gauči s hlavou v jejím

klíně, díval by se s ní na televizi a nechal se drbat za ušima.

Asi na tom něco bude. Docela si ho tam dokážu představit,

jak spokojeně mžourá a chroupe jablíčka a mrkvičky.

„Vydrž,“ brouknu na něj. „Už to bude.“

Když odvedu koně do výběhu, můžu se konečně věno

vat jenom Třpytce. Přivážu ji do  mycího boxu a  začnu ji

čistit dlouhými pravidelnými tahy kartáčem. Ne že by byla

tak špinavá, ale spíš proto, že jsem přišla na to, že se takhle

hezky uvolní.

Ze začátku se trochu vrtí a dělá, že se kartáče bojí. Ale

po  chvíli se uklidní a  je vidět, že se jí hřebelcování líbí.

Nakonec slastně mhouří oči a  skoro podřimuje. Celou

dobu k ní promlouvám tichým hlasem.

„Hodná holčička, šikovná kobylka.“

Pořád to ve  mně bublá štěstím jako v  právě otevřené

lahvi Coca-Coly. Mám takovou radost, že patří jenom mně,

že ani nevím, co s ní. Na tolik štěstí nejsem zvyklá a trochu

se bojím, aby se mně nebo Josífk ovi nestalo něco hrozného

jako trest za tolik nečekané radosti.


14

Třpytka není jenom kůň. Je to začátek mého nového ži

vota, o  kterém jsem se zatím odvažovala jenom snít. Dřív

to byla jen dětinská touha po  něčem nedosažitelném, ale

najednou už to nepůsobí tak nereálně. Život mi dal šanci

a já udělám všechno pro to, abych ji využila. Úplně všechno.

Opatrně položím Třpytce na  hřbet sedlo a  zapnu pod

břišník. Nasadím jí uzdečku a vyvedu ji před stáj. Začalo

svítat a  u  Marianne v  kuchyni se už svítí. Z  okna má vý

hled do výběhu, takže ví, že koně jsou nakrmení a puštění.

Může se v klidu nasnídat a nemusí hned pospíchat do stáje.

To je dobře. Jsem Marianne neskutečně vděčná a  využiju

každou příležitost, kdy jí to můžu aspoň trošku oplatit.

Nebýt jí, dál bych se chodila dívat na  tréninky do  jez

deckého oddílu a doufala bych, že mě občas někdo nechá

vyčistit koně nebo vyvézt kolečko s hnojem.

Pak jsem ale jednou jela na kole kolem Mariannina stat

ku a zastavila jsem, abych se podívala na koně ve výběhu.

Marianne šla zrovna do  schránky pro noviny, pozdravila

mě a daly jsme se do řeči. Většinou se lidem spíš vyhýbám,

obzvlášť cizím. Ale Marianne povídala a povídala a já jsem

přece nemohla jen tak mlčet. To by bylo neslušné, zvlášť

když jsem se zastavila podívat na její koně.

Po  chvíli si Marianne postěžovala, že jen stěží zvládá

všechnu práci kolem koní sama.

„Tak já vám někdy pomůžu, když budete chtít,“ navrhla

jsem.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist