načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Milan Baroš: ostravský král - Roman Smutný

Milan Baroš: ostravský král

Elektronická kniha: Milan Baroš: ostravský král
Autor: Roman Smutný

- Nejúspěšnější odchovanec Baníku vítězem Ligy mistrů a nejlepším střelcem EURA 2004. - Milan Baroš: Ostravský král popisuje neskutečnou cestu kluka z valašské vísky Vigantice až ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  144
+
-
4,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 153
Rozměr: 21 cm
Úprava: 16 nečíslovaných stran obrazových příloh: barevné portréty
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-759-7026-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nejúspěšnější odchovanec Baníku vítězem Ligy mistrů a nejlepším střelcem EURA 2004.

Milan Baroš: Ostravský král popisuje neskutečnou cestu kluka z valašské vísky Vigantice až na Atatürkův olympijský stadion, kde se stal vítězem jubilejního 50. ročníku Ligy mistrů v dresu FC Liverpool. Jak se z nejúspěšnějšího odchovance klubu FC Baník Ostrava stal nejlepším střelcem mistrovství Evropy? Jak se bez znalosti angličtiny vydal hledat štěstí do kolébky fotbalu? A jak vypadal návrat do milovaného Baníku, kde chce uzavřít kariéru?

(ostravský král)
Předmětná hesla
Baroš, Milan, 1981-
Fotbalisté -- Česko -- 20.-21. století
Fotbaloví útočníci -- Česko -- 20.-21. století
Fotbal -- Česko -- 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
Roman Smutný - další tituly autora:
Marek Hamšík: fotbalová superstar Marek Hamšík: fotbalová superstar
Gabriela Koukalová: miss biatlon Gabriela Koukalová: miss biatlon
Milan Baroš: ostravský král Milan Baroš: ostravský král
Tomáš Rosický: malý Mozart Tomáš Rosický: malý Mozart
Ester Ledecká -- Zimní zázrak Ester Ledecká
Roman Šebrle, biografie Roman Šebrle, biografie
 
K elektronické knize "Milan Baroš: ostravský král" doporučujeme také:
 (e-book)
Za jasné noci Za jasné noci
 (e-book)
Geniální přítelkyně: Příběh ztracené holčičky Geniální přítelkyně: Příběh ztracené holčičky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Milan Baroš:

ostravský král

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Roman Smutný

Milan Baroš: ostravský král – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Roman Smutný

MILAN BAROŠ: OSTRAVSKÝ KRÁL



MILAN

BAROŠ

ROMAN SMUTNÝ

OSTRAVSKÝ KRÁL



7

KAPITOLA 1

NECHYBĚLO MOC DO PŮLNOCI. Bylo 25. května 2005

a  na Atatürkově olympijském stadionu v  turec

kém Istanbulu byl právě završen jubilejní pade

sátý ročník nejprestižnější fotbalové klubové sou

těže v Evropě – Ligy mistrů, která v dobách, kdy

hrdinové dnešního finále byli ještě malými kluky,

nesla název Pohár mistrů evropských zemí. Byl to

typický obrázek, jakých bývá k vidění týden co tý

den dvanáct do tuctu. Na jedné straně zklamání,

na druhé euforie. Tohoto pozdního večera končí

cího jara ovšem nešlo o nic menšího než o dobytí

samotného fotbalového olympu. Jako bezvládné

listí ze stromů napadali na hrací plochu zdrcení


ROMAN SMUTNÝ

8

hráči AC Milán. A  ještě aby ne. Prohrát životní

zápas, ve kterém navíc po poločase vedete 3:0,

je jev, který se nevidí každý den. O  kousek dál

křepčí hráči FC Liverpool. Ihned poté, co snaj

pr Rossoneri Andrij Ševčenko nedal rozhodující

pentli, čímž ukončil penaltový rozstřel i celý zá

pas, naskákali hráči slavného anglického týmu na

svého gólmana Jerzyho Dudka. To, co předvedl

tento polský mág v rukavicích, totiž nemá obdo

by! Svými divokými pohyby totiž v rozhodujícím

momentu dokonale zmátl a rozhodil ukrajinské

ho střelce. V  klubku hráčů řvoucích průzračně

čistou radostí, jakou ti šťastnější z  nás zažijí jen

párkrát za život, jsou i  dva čeští hráči. Vladimír

Šmicer a  Milan Baroš. Před několika málo oka

mžiky se stali prvními Čechy, kterým se podařilo

vyhrát Ligu mistrů. Poté co jejich kapitán Steven

Gerrard převezme vytoužený ušatý pohár z  ru

kou francouzské legendy a trojnásobného držitele

ceny Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy

Michela Platiniho, musejí oba chvíli počkat, než

se jim dostane do rukou. Když se tak nakonec sta

ne, popadnou ho a  běží k  televizním kamerám.

„Číčo, máme to! Číčo, máme to.“ Posílají vzkaz


MILAN BAROŠ: OSTRAVSKÝ KRÁL

9

kamarádovi Patriku Bergerovi, který ještě před

dvěma roky měl tu čest oblékat dres Reds s nimi.

To hráči milánského celku neunášejí porážku

a  při odchodu ze hřiště strhávají z  krků stříbrné

medaile, jako by je pálily, a odhazují je na trávník.

Dida, Cafu, Nesta, Maldini, Gattuso, Kaká a spol.

dostali lekci, která je až příliš bolestivá. Dnes se

totiž naučili – snad na důkaz toho, že i ti největší

mistři nikdy nevědí všechno – že i oni se musejí

stále učit a že nikdy nic není definitivní. O polo

časové přestávce už se viděli, jak jim dnes v noci

bude patřit celý Istanbul a  zítra po příletu i  celá

Itálie. Osud tomu ale chtěl, aby se z  bájné trofe

je radoval mančaft, který prokáže více srdnatosti

a bojovnosti. A tak se zrodilo legendární vítězství

morálky a vůle. Důkazem budiž slova trenéra Li

verpoolu Rafaela Beníteze při vzpomínce na po

ločasový stav 0:3: „Ano, všechno bylo špatně. Já

ale nepřestával věřit. V kabině jsem navíc poznal,

že v chlapcích zůstává odhodlání.“ Na největším

tureckém stadionu se právě završil večer plný

poutavých příběhů. Jako třeba ten o nyní se radu

jícím španělském stratégovi, který začal přetvářet

tým ze slavného Anfieldu k obrazu svému teprve


ROMAN SMUTNÝ

10

na začátku této sezony. Přišel z  Valencie, se kte

rou se před rokem rozloučil triumfem v  Poháru

UEFA. Dokáže tento Španěl s vizáží bankovního

úředníka nahradit svého předchůdce, francouz

ského lišáka Gérarda Houlliera, jenž se navždy

zapsal do srdcí fanoušků Reds, když jejich klub

dovedl ke kořisti v  podobě vítězství v  Poháru

UEFA v sezoně 2000/2001? Tato otázka poletova

la nad Anfieldem ještě před pár měsíci jako můra

nad lampou. Zvláště když v Premier League jeho

tým dominancí zrovna neoplýval a  nakonec

skončil až na páté příčce. Pro osmnáctinásobného

anglického mistra nic moc. „Rafova“ odpověď?

Hned v prvním roce u týmu vítězství v Lize mis

trů! Klub z města Beatles navíc na v pořadí pátý

triumf v soutěži nejlepších evropských klubů če

kal dlouhých jednadvacet let.

Přešťastní liverpoolští hráči se po desítkách

minut bláznivých oslav na hřišti pomalu trou

sí do kabin. V  ní vládne ticho. Překvapivé? Pro

někoho, kdo nezná fotbalové zákonitosti, možná.

Ovšem pokusme si představit, jaké to je odehrát

finále Ligy mistrů proti AC Milán, poté zvládnout

psychicky náročné nastavení a jako třešničku na


MILAN BAROŠ: OSTRAVSKÝ KRÁL

11

dortu vyhrát přímo nervy drásající penaltovou

loterii. Následně skoro hodinu skotačit na hřišti.

To vše již takřka v nočních hodinách, kdy se vel

ké množství lidí na zeměkouli už oddává spánku.

Upřímně, našel by se někdo, kdo by po tom všem

měl ještě sílu radostí metat kotrmelce a dělat stoj

ky v útrobách stadionu? Jerzy Dudek, Jamie Car

ragher, Steven Gerrard, Xabi Alonso anebo čes

ké duo Vladimír Šmicer s  Milanem Barošem si

berou energy drinky a mlčky vstřebávají pestrou

paletu dojmů. Neskutečnou únavou jim možná

ještě ani plně nedochází všechny důsledky jejich

právě dosaženého životního úspěchu. Tedy že se

stali nesmrtelnými legendami jak svého klubu

pokřtěného řekou Mersey, tak svých zemí. Ano,

i  Česká republika této noci slaví první český zá

řez do ušatého poháru, a  to hned dvojnásobný.

Čeští borci mimo jiné přispěli k  tomu, že se na

britských ostrovech snad alespoň trochu zved

ne povědomí o  tom, kde tato malá země vlastně

v Evropě leží a že už více než dvanáct let nenese

název Československo... Po více než pozdní ve

čeři v hotelu Crowne Plaza vyrážejí Milan s Vla

dimírem vypustit páru do nočního života klo


ROMAN SMUTNÝ

12

kotajícího centra Istanbulu. Před dveřmi jedné

z proslulých diskoték stojí fronta dlouhá tak, jako

by uvnitř dávali turecký med zdarma. České ná

vštěvníky nejprve strážci vstupní brány nechtějí

pustit dál. Jakmile ovšem spatří jejich zlaté me

daile, otočí se celá situace o sto osmdesát stupňů:

„Račte vstoupit, pánové!“ Vladimír Šmicer si ob

jednává obrovský doutník, a  když na jeho konci

do tmy diskotéky zabliká žhnoucí červené světýl

ko, znásobí se v něm všechny nahromaděné poci

ty z uplynulých takřka magických hodin, naklo

ní se ke kamarádovi Milanovi a  Igoru Bišćanovi

a labužnicky pronese: „Tak tomuto říkám vrchol

světa.“

Druhý den kolem třetí hodiny přistává letadlo

plné šampionů v  Liverpoolu. Ti hned nasedají do

otevřeného autobusu a začínají triumfální jízdu uli

cemi přístavního města, v nichž se nashromáždilo

na 800  000 lidí! A  pro ty, kteří zde být nemohou,

vysílá celou parádu v živém přenosu BBC. Rovněž

novináři jsou dychtiví dojmů zlatých hochů po ná

vratu domů. Útočník Milan Baroš, člen úvodní je

denáctky zápasu, který vejde do dějin, ze sebe chrlí:

„Kdybych řekl, že jsem ještě věřil v obrat, tak bych


MILAN BAROŠ: OSTRAVSKÝ KRÁL

kecal. Ale v duchu jsem měl před sebou pořád vi

dinu poháru a říkal jsem si, že stát se může cokoli.

A ono to vyšlo.“ Ano, stát se může cokoli. Příběh,

který nyní otevíráme, vypráví o  tom, jak se stalo,

že se chlapec z  malé valašské vísky Vigantice stal

nejlepším střelcem na mistrovství Evropy. Nebo

také o  tom, jak se vydal dobýt svět do samotné

Anglie, tedy kolébky fotbalu, pokusil se v  ní najít

úspěch a štěstí a ono to vyšlo...


14

KAPITOLA 2

JEDEME AUTEM SMĚREM NA SLOVENSKO. Právě jsme

projeli Rožnovem pod Radhoštěm a  svištíme po

silnici obklopené z  obou stran nádhernou sce

nérií. Zleva malebné Moravskoslezské Beskydy

s  nejvyšší dominantou Lysou horou a  také s  vr

cholem Radhošť. Zprava kopečky, pahorky, louky

a  lesy Hostýnsko-vsetínské hornatiny s  kopcem

Soláň, oblíbeným výletním místem pro Čechy

i  Slováky. Všude kolem také typické valašské

roubenky, pasoucí se ovce, zásoby naštípaného

dřeva na tuhou a  dlouhou zimu. A  ve vzduchu

všudypřítomná omamná vůně lesa, pryskyřice,

vlhké půdy smíchané s jehličím a čerstvě poseče


MILAN BAROŠ: OSTRAVSKÝ KRÁL

15

ných luk, paloučků a zahrad. Ještě než dojedeme

do obce Hutisko-Solanec, zastavujeme ve Vigan

ticích –  malé vísce, v  níž má svůj domov něco

málo přes tisíc obyvatel. A  právě zde stojí dům

Barošových, jenž byl původně podobnou rouben

kou, jakých jsme po cestě viděli hned několik.

Nyní po přestavbě slouží hned dvěma generacím.

V přízemí bydlí pan Jaroslav Baroš, bývalý bran

kář místního fotbalového oddílu, se svou ženou

Růženou a  nad nimi v  prvním patře jejich syn

Milan s manželkou Radoslavou a rok a půl starou

dcerkou Renátou. A  všichni tři jsou v  očekávání

přírůstku do rodiny.

Je právě 28. října 1981 a Československo si při

pomíná šedesát tři let od vzniku samostatného

státu. U Barošů ale mají úplně jiné starosti. Mla

dá paní Radka má porodní bolesti a již poměrně

dlouhou dobu čeká na sanitku z nedalekého Rož

nova, která ale ne a  ne pro nastávající jednadva

cetiletou dvojnásobnou maminku přijet. Nastar

tovat auto tak musí děda Jaroslav a  svou snachu

do nejbližšího města sám dovézt. V Rožnově paní

Radku přeloží do sanitky a  ujíždí do porodnice

ve Valašském Meziříčí. Jenže čekání bylo příliš


ROMAN SMUTNÝ

16

dlouhé, a tak, na důkaz slov, že přírodním záko

nitostem poroučet nelze, je téměř jasné, že druhý

z  nejmladší generace Barošů spatří poprvé svět

lo světa v  sanitním voze bílé barvy, která ovšem

svou bělostí nemohla konkurovat bílé tváři léka

ře, jehož doménou porodnictví rozhodně nebylo.

A protože často tam, kde si neví rady muž, zpra

vidla nastupuje do akce žena, ujme se porodu ši

kovná sestřička, čímž ukončí malé drama a  vše

dovede k  úspěšnému konci. Šťastná maminka

Radka tak slyší první křik svého vytouženého

syna za doprovodu burácejícího motoru dnes už

legendární sanitky typu Škoda 1203. Je jasné, že

pokračovatel rodu dostane jméno po svém hrdém

tátovi, tedy Milan.

Ihned po příjezdu z  porodnice zavolali rodi

če malou Renátku, aby se na svého brášku přišla

podívat. Upřímně řečeno, nadšená z  něj nebyla.

Vždyť jí přibyl konkurent, co se rodičovské lásky

a pozornosti týče. Proto když se rodiče na chvíli

nedívali, praštila „vetřelce do rodiny“ panenkou.

„Tak to bychom pro začátek měli,“ říkala si mož

ná v tu chvíli a současně nechala rozhořet plamen

dlouholeté sourozenecké rivality, která se o mno


MILAN BAROŠ: OSTRAVSKÝ KRÁL

17

ho let později promění v  přátelský vztah bratra

a  sestry, kteří jsou rádi, že mají jeden druhého.

Ovšem než se tak stane, proteče v  potoce Há

žovka lemující malé údolí, v němž Vigantice leží,

mnoho vody.

Milan se narodil do sportovní rodiny. Táta Mi

lan se od dětství aktivně věnoval fotbalu, atletice

i skokům na lyžích. Maminka Radka zase platila

za velmi slušnou volejbalistku i gymnastku. Děda

Jaroslav, jak již bylo řečeno, střežil bránu místní

ho fotbalového klubu TJ Vigantice, jenž nese ve

znaku modrou hvězdu. Bylo by proto s podivem,

kdyby malý Milan tíhnul k mikroskopům, k ma

lování nebo třeba k  práci se dřevem. A  taky že

k ničemu takovému pochopitelně nedošlo. Už ve

dvou letech jej přitahovalo místní hřiště s malou

tribunkou s osmi řadami lavic. Měl možnost vidět

svého tátu ještě coby aktivního fotbalistu a  cho

dil mu fandit. Milan Baroš starší byl útočník, ale

jak roků přibývalo a  rychlosti ubývalo, stěhoval

se sestavou směrem dozadu, což ovšem jeho syn

kovi vůbec nevadilo. Pro něj byl hrdinou a  vzo

rem. Vzorem, jejž toužil napodobovat. A událos

ti do sebe začaly zapadat jako kostky lega. Když


ROMAN SMUTNÝ

18

byly Milanovi tři roky, zaplavila ho vlna pravé

dětské radosti. Pod stromečkem našel svůj prv

ní kopačák. Nejdříve hrál jen se svými prarodiči

na zahradě za domem. Babičku Růženu postavil

do pole, dědu Jaroslava do brány a v této sestavě

začal hrávat své první zápasy v životě. Toho roku

se v  životě čtyřčlenné rodiny odehrála jedna vý

znamná událost. Táta Milan si odškrtnul posled

ní položku z „povinné trojčlenky“ každého chla

pa – tedy postavit dům, zasadit strom a  zplodit

syna. Nové rodinné sídlo stálo, co by kamenem

dohodil od dědova stavení, a  v  něm se čtyřletý

Milan dočkal i  svého vlastního pokojíčku. Jenže

zkuste malého fotbalistu udržet mezi čtyřmi stě

nami. Milana to táhlo ven, na trávník. Chtěl si

s míčem hrát a napodobovat tátu i své další vzory,

jakým byl například slavný útočník s nadáním od

Boha Tomáš Skuhravý. S  kamarádem Lukášem

hrávali fotbálek za domem, ovšem brána v podo

bě garážových vrat nebyla to pravé ořechové. Pro

to jednoho dne Milanův táta společně se strejdou

malého fotbalisty společnými silami vyrobili po

řádnou fotbalovou bránu – tedy i se sítí, do které

nejmladší z rodu Barošů v následujících měsících


MILAN BAROŠ: OSTRAVSKÝ KRÁL

a letech nastřílí desítky, ba stovky gólů. Na tomto

prvním „hřišti“ v Milanově kariéře se odehrávaly

napínavé bitvy v létě i v zimě. Ani sněhová nadíl

ka jeho fotbalovou vášeň neutlumila. V takovém

případě popadl hrablo a se stejnou vervou, s jakou

v  letních měsících zelený pažit pravidelně sekal,

odklidil sníh a první poločas mohl začít. Dalším

dějištěm mačů a turnajů Milana a jeho kamarádů

byla místní tělocvična. Starosta obce pravidelně

o  víkendech půjčoval klíče panu Milanovi, tak

že se vždy ihned po rodinném obědě kluci ještě

s  plnými žaludky nedočkavě rozběhli do haly za

dalšími fotbalovými zážitky. Jenže zápasy s  ka

marády začaly být temperamentnímu předškolá

kovi brzy málo. Táta Milan se v místním fotbalo

vém klubu věnoval týmu mladých kluků. Nastal

čas pro rozhodný čin a  k  vykročení z  domácího

zahradního plácku vstříc něčemu mnohem vět

šímu.


20

KAPITOLA 3

PAN BAROŠ STARŠÍ usoudil, že nastal ten pravý čas,

aby Milan okusil, jak chutná opravdový fotbal

v „Modré hvězdě“. A tak jeho syn, kterého teprve

za rok čekal první školní den, začal nastupovat

k  prvním opravdovým zápasům. Jelikož ale ka

tegorie mladších žáků začínala až od osmi let,

hrával Milan zpočátku vlastně načerno. A  navíc

proti klukům o tři, ale někdy dokonce i o pět let

starším. Ti se zpočátku smáli, co s nimi chce ten

to prcek na hřišti vlastně dělat. Milan jim odpo

věděl velmi razantně. Při nejbližší příležitosti se

ujal balonu a nikomu jej nepůjčil, dokud neskon

čil v bráně soupeře. Netrvalo dlouho a dočkal se


MILAN BAROŠ: OSTRAVSKÝ KRÁL

21

i svého prvního gólu v soutěžním zápase. Hrálo se

na hřišti jen pár kilometrů vzdálené Zašové, která

toho odpoledne Vigantice vyučovala z  produk

tivity. Do čeho Zašovští kopli, to skončilo v  síti.

Mač nakonec skončil potupným výpraskem 10:1

a  z  pohledu Milana je důležité, že jediný zásah

týmu z  Vigantic dal on. Starší spoluhráči mohli

po zápase jen zahanbeně koukat do země. Milan,

ten vůbec nejmladší na hřišti, byl nejlepším hrá

čem týmu. Moc dobře věděli, že pokud by podali

stejný výkon jako on, výsledek by vypadal úplně

jinak. Tak si Milan získal respekt nejen svých spo

luhráčů. A bylo jasno, že jméno Baroš z vigantic

kého fotbalu rozhodně nezmizí. V  této době ješ

tě nemohl ani tušit, jak se mu tato „drsná škola“

v  podobě hraní proti starším, silnějším a  zku

šenějším klukům jednou bude hodit. A  že mož

ná právě díky ní získává před svými vrstevníky

velký náskok, který jednoho dne mnohonásobně

zúročí. Milana a jeho kamarády bavil fotbal, jaký

jim ordinoval trenér Mrhálek. Byl to kouč moud

rý, jenž věděl, že kluky v tomto věku musí fotbal

především bavit. Musí se do něj zamilovat, aby

byli o  pár let později ochotni v  jeho jménu dřít


ROMAN SMUTNÝ

22

a  mnohé mu obětovat. Na trénincích se scházeli

dvakrát týdně a jejich náplní tedy byly především

fotbálky, a to pěkně na celou délku hřiště, což byla

pro fotbalisty mladšího školního věku pěkná za

bíračka, ovšem současně opět i něco jako vklad do

budoucna. Milan měl touhy trávit na hřišti ma

ximum času opravdu na rozdávání. Jestli něčeho

litoval, tak pouze toho, že se netrénovalo každý

den. A  co teprve když nastal den zápasu. To už

nemohl dospat, a i když se mělo hrát od jedenác

ti hodin, chodil už od šesti budit tátu ve strachu,

aby náhodou vrchol celého týdne nezaspali.

Byly to časy, kdy Milan okusil snad všechny

posty kromě toho brankářského. I díky tomu moc

dobře věděl, že jeho místo bude v  útoku. Vždyť

i  táta Milan střílel góly, stejně jako jeho idoly

Marco van Basten v barvách AC Milán nebo To

máš Skuhravý, jehož branky dovedly tým Čes

koslovenska na mistrovství světa v  Itálii v  roce

1990 až do čtvrtfinále. Na klubové úrovni si nej

více jeho sympatií získala FC Barcelona. Byly to

tedy také časy velkých snů, tolik potřebných pro

dosažení jakýchkoli cílů. Milan sledoval parádní

kousky svých velkých vzorů v televizi a jako kaž


MILAN BAROŠ: OSTRAVSKÝ KRÁL

23

dý začínající fotbalista se tu a tam zasnil, jaké by

to bylo jednou běhat po stejných trávnících a hrát

taky takové velké zápasy. Kdyby jen tušil, jakou

moc mají velká přání ve spojení s vytrvalou dři

nou a  kusem štěstí k  tomu... V  této době se také

Milan musel vyrovnávat s první nedůvěrou a po

chybami. To když slýchal od svých učitelů: „Mila

ne, hleď si školy. Fotbal tě živit nebude!“ Jak moc

se kantoři pletli při takových předpovědích! Ne

poznali, že tento černovlasý čipera se pro fotbal

narodil a že neexistuje síla, která by jej dokázala

od jeho smyslu života odtrhnout. Důležité bylo,

že se Milan nedal těmito řečmi odradit a  dál si

cílevědomě šel za svým snem. Považte sami. Za

své první našetřené peníze si koupil pravé ko

pačky značky Adidas. Požádal rodiče a  ti mu je

dovezli z  Německa. Milan byl na vrcholu blaha

a zpočátku s nimi dokonce i spal. S Viganticemi

ještě stačil vyhrát titul pro mistra vsetínského

okresního přeboru. V  té době už kolem něj há

zeli lasem funkcionáři z  Rožnova pod Radhoš

těm. Nebylo těžké se rozhodnout. V  sousedním

městečku se hrávala vyšší žákovská liga a  nejen

Milanův táta věděl, že pokud se mladý talent má


ROMAN SMUTNÝ

24

dále posouvat, je třeba udělat další krok v  jeho

vývoji. V TJ Rožnov pod Radhoštěm bylo všech

no na lepší úrovni. Počínaje četností tréninků, na

které z Vigantic dojížděl na kole či na koloběžce,

až po nacvičování taktiky pod velením trenéra

Žabenského. Milan proto odešel na roční hos

tování do města proslaveného Valašským muze

em v  přírodě a  o  rok později zde nastoupil i  na

sportovní školu. To už se potkáváme s  Milanem

coby žákem páté třídy. Píše se rok 1992 a útočník

na pomezí mladších a starších žáků stojí ještě na

jiné křižovatce. Pomalu přichází čas, kdy se bude

muset závazně rozhodnout, zda se dále věnovat

naplno fotbalu či hokeji, který za Rožnov rovněž

hrál – a to více než obstojně. Fotbal ale nakonec

zvítězil na celé čáře. Jakoby na důkaz správnosti

této volby se Milan hned v první sezoně v rožnov

ském klubu stal nejlepším střelcem klubu. Jeho

největší předností byla schopnost perfektně zpra

covat téměř jakoukoli přihrávku. Aby také ne.

Vždyť v  této disciplíně ho táta neustále trénoval

a driloval, klidně i před zápasem, a pak už se jen

spokojeně díval, jak jeho syn v  utkání předvádí

to, co ho systematicky učil.


MILAN BAROŠ: OSTRAVSKÝ KRÁL

U  Barošů se od rána do večera žilo sportem,

a to zejména fotbalem. A v těch vzácných chvílích,

kdy tomu tak zrovna nebylo, se čtyřčlenná rodina

sebrala a vyrazila si na výšlap na horu Radhošť, ze

které jsou Vigantice vidět jako na dlani. Na Rad

hošti stojí socha bájného Radegasta – slovanského

boha, z něhož jde hrůza, přestože měl dle legendy

na starosti takové bohulibé záležitosti, jakými je

Slunce, pohostinnost, úroda či plodnost. Barošovi

se do těchto míst vydali i v čase, kdy se Milanovi

blížil zápas s  Třincem. Nic neobvyklého ani mi

mořádného, zdálo by se. Jenže osud člověka má tu

tajemnou vlastnost, že jeho účastník, tedy člověk,

nikdy neví, zda už třeba hned ten zítřejší den pro

něj nebude zlomový a neobrátí jeho život naruby.

Sobotní den se pomalu chýlil ke konci, i poslední

turisté se odebrali ke svým domovům. Slunce se

schovávalo, až z něj na obzoru nezůstalo nic. Jen

Radegast dál sveřepě stál na svém místě. A možná

pouze on v tu chvíli věděl, jak veledůležitý zápas

na malého fotbalistu z údolí, které odsud z výšky

střežil, čeká.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist