E-kniha: Milada Horáková: justiční vražda - Miroslav Ivanov

Milada Horáková:

justiční vražda

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Miroslav Ivanov

Milada Horáková: justiční vražda – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

Obsah PROLOG /aneb Osobní doznání/ 7 I. DÍL

1 DO MNICHOVSKÉHO DIKTÁTU13

2 ILEGALITA 47

3 TEREZÍNSKÁ MALÁ PEVNOST 61

4 OD KVĚTNA 45 DO ÚNORA 48 81

5 SMRT JANA MASARYKA 141

6 NEŽ BYLA ZATČENA 153 II. DÍL

7 ZPRÁVA O ATMOSFÉŘE 173

8 VAZBA 183 PRVNÍ INTERMEZZO (Vězeň na doživotí František Přeučil) 210

9 NA KONCI JE PROCES 221 10 M. H. A OSTATNÍ 257 DRUHÉ INTERMEZZO (Prokurátorka JUDr. Ludmila Brožová) 295 11 POSLEDNÍ DĚJSTVÍ 299 12 DOZVUKY 325 EPILOG 339 ZÁVĚREM 341

220-344 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 13:56 Stránka 343

„Většího milování nad to žádný nemá,

než aby duši svou položil za přátele své.“

EVANGELIUMSV. JANA; 15,13

„Proti zlu se musí něco dělat.

Bojovat takovými prostředky, které jsou možné.“

JAN PALACH

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 5

PROLOG

aneb Osobní doznání

Dne 10. března 1948 byl včasných ranních hodinách nalezen mrtev pod okny svého bytu vČernínském paláci vPraze ministr zahraničních věcí ČSR Jan Masaryk.

Byl jsem tehdy jako oktaván předsedou studentské samosprávy jed

noho reálného gymnázia vČechách; navrhl jsem, aby se náš ústav přejmenoval na RG Jana Masaryka. Studenti souhlasili aběhem několika málo dní jsme se vypravili – tříčlenná delegace – do Prahy na ministerstvo školství. Přijali nás tady súžasem irozpaky, měli jiné starosti amy přicházeli stakovou žádostí... Ale neodmítli, ano, projednáme to... Vydali jsme se ještě na filozofickou fakultu, abychom tady poprosili tehdejšího děkana J. B. Kozáka opřímluvu. Už se nepamatuji, koho z nás to napadlo, adodnes se divím, že proslulý filozof přijal venkovské studentíky. Zapadli jsme do kožených klubovek děkanské místnosti, za okny se dívalo jarní panoráma Hradčan. Profesor Kozák byl nezvykle

vážný, mlčky si nás prohlížel, jako kdybychom přicházeli zjiného světa.

Přimluvit se? otázal se smírným údivem. Mlčel, my se báli hlesnout,

pak prohodil: – Krysy vylézají zděr...

Tu větu nezapomenu, překvapila mě tehdy zjeho úst, mnohokrát

jsem si na ni později vzpomněl.

Vrátili jsme se do našeho venkovského města málem jako vítězové, na

všechny zvědavé dotazy jsme nadšeně itrpělivě odpovídali, ano, slíbil nám, že naši žádost určitě projednají, vypadá to nadějně... Za nějaký

týden se začalo ve škole vyšetřovat, kdože celou věc spískal. Západní

novinářka Claire Sterlingová, která oMasarykově smrti napsala po

Milada Horáková: Justiční vražda

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 7

PROLOG /aneb Osobní doznání/

zději vzrušující knihu, poznamenala: „Ať už zemřel jakkoliv, muselo se na něho zapomenout. Nebyl ještě ani uložen do hrobu, auž se rozjela obrovská asložitá mašinerie, aby smazala každou jeho stopu...“

Poznal jsem to na vlastní kůži. Na jaře 1948 ivroce 1972, kdy Státní

bezpečnost prošetřovala můj vztah ktéto tematice. Tenkrát vdubnu a květnu 1948 jsem poprvé pochopil, co je napětí: maturita se blížila, po straně jsem slyšel hlasy, že mě kní ani nepustí. Vždyť kromě „causa Masaryk“ jsem byl ještě vmládeži národně socialistické, ato všechno sečteno apodtrženo nevypadalo pro devatenáctiletého mladíčka příliš nadějně. Stříbrný vítr jaksi ztrácel na své intenzitě, mizel vdáli, maturitu jsem sice udělal, ale doporučení na fakultu mi nedali.

Život není sentimentální, koho by zajímalo, že jeden čerstvý adych

tivý maturant neví kudy kam, vždyť stovky lidí prchají za hranice, někteří jsou zatýkáni, dr.Beneš umírá avětšina národa truchlí, neboť cítí, že se žene vichřice.

Mnozí kamarádi začali na podzim 1948 studovat na vysoké ajá po

sléze skončil jako dělník-brigádník vkladenských hutích. Uingotů sálalo peklo, vmístní šamotce měl člověk rozdrásané ruce. Připadal jsem si neskutečně jako jeden ze „skřivánků na niti“. Groteskní, tragicko-groteskní svět. Vydržet, to slovo jsem si opakoval.

Vlétě 1949 jsem si podal opět žádost na fakultu. Pro jistotu na jinou

než vloni, doporučení mi dali zmého pracoviště, kladenské Poldovky.

Co je Osud? Maminka byla od zatčení apopravy otce za heydri

chiády ochrnutá na půl těla; léčila se na náklady ministerstva národní

obrany od května 1945 každoročně vlázních. Včervnu ačervenci 1949

prožila pár týdnů vDarkově. Posadili ji – náhodou, takový je život – ke

stolu sFráňou Zemínovou, do „vítězného února 48“ poslankyní čs. par

lamentu. Slovo dalo slovo, vlázních se vzpomíná, vlázních se hovoří

o dětech, ozdraví, oplánech, pošlete někdy Mirka za mnou, řekla Zemí

nová mamince.

– Pošlu.

Když se vrátila zDarkova, přivezla ivizitky poslankyně Fráni Zemí

nové. Na jedné vidím datum 2. července 1949, na druhé je inkoustovou

tužkou pod jménem Zemínová její rukou poznamenáno „Praha XII.,

Na Folimance č.13 mezipatro“. Když vizitku obrátím, text pokračuje:

„Z Tylova náměstí dolů na Bělehrad. ul. kBotiči.“

PROLOG8

Miroslav Ivanov

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 8

Islepý by trefil.

Nebyl jsem slepý, tím spíš jsem byt nalezl. Neuvědomil jsem si, je-li hlídán, nenapadlo mě to. Mladý člověk je naivní, seděl jsem proti slavné poslankyni, nábožně naslouchal jejímu trochu chraptivému hlasu. Chvíli se hovořilo osituaci, vníž se nalézá česká země, chvílemi se mě vyptávala. Poslušně jsem odpovídal, ano, proč bych tam či onam nezajel anedoručil nějaký její dopis, to je přece hračka...

– Ty tady vPraze bydlíš vpodnájmu. Je bytná spolehlivá?

Ta otázka mě na moment zarazila,naznačila mnohé. Zemínová patřila knejstarším anejpopulárnějším politickým pracovnicím vČechách, celou první republiku poslancovala, ipřed první světovou válkou byla činná... Sympatický hlas hovořil, vyprávěl, šeptal, chceš přece, aby komunistický režim co nejdříve padl? Tady máš první adresu, na kterou se rozjedeš...

Bylo mně dvacet let apár měsíců, zfakulty přišlo sdělení, že jsem přijat, měl bych sekat dobrotu, vzpomínka na práci vhutích byla úděsná, někdy se dělaly šestnáctky, zkuste házet lopatou šestnáct hodin. Nebo být do půl těla svlečený uingotů. Či vyprazdňovat pec na šamotce...

– Ano, pojedu.

Ajel jsem. Tam či onam. Vozil dopisy, vzkazy. Začaly přednášky, občas jsem chyběl. Cestu na Folimanku jsem znal se zavřenýma očima. Iprosté zařízení toho bytu, nic moc, vždycky jsem si myslel, že poslanec je bohatý člověk.

– Tady máš jednu adresu do Opavy.

Jel jsem.

Vlistopadu 1949 jsem opět vyrazil na Folimanku. Povědět, jak jsem pořídil. Deštivý den, protější stromy dávno ztratily listí, světla lamp se klátila, zítra máme zajímavou přednášku oliteratuře, nesmím chybět.

Zvoním vmezaninu, táhle akrátce, jak je domluveno. Nikdo neotvírá.

Byt mlčí. To není možné. Znovu zvoním, táhle akrátce. Někde se něco

hnulo, ne, to je vpřízemí či suterénu. Kdosi se objevuje na schodech

a tiše mně říká, pane,poslankyni Zemínovou zatkli, měl byste odejít...

Stál jsem jako solný sloup.

– Běžte raději.

Chtěl bych se ptát, ale postava už rychle odchází, ztrácí se dole ve

tmě, ajá ještě váhám utěch dveří, které jsem tak dobře znal.

aneb Osobní doznání 9

Milada Horáková: Justiční vražda

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 9

Ano, co je to za Osud...

Hlava je zmatená, plná chaosu. Ve svém podnájmu cosi vykládám bytné, kdyby pro mne přišli ajá nebyl doma, dejte do záchodového okénka ten velký sádelňák ze spíže. Když půjdu od elektriky, vždycky se podívám, je-li okénko prázdné... Můj kamarád-spolubydlící Jiří Doležal, který studuje češtinu ahistorii na pedagogické fakultě, ovšem ví, i on až bude přicházet od elektriky podle vršovického kostela svatého Václava, pohlédne do záchodového okna.

Bytná je přemýšlivá hlava:

Mládenci, kdyby se tu objevila Bezpečnost vnoci, dlouho bych neotvírala. Na záchod položím prádelní šňůru, když ji dáte dvojitě, nebyl by tak velký problém spustit se po ní dolů...

Kolik týdnů trval strach?

Na jaře 1950 začal proces svedením „záškodnického spiknutí proti republice“, oficiálně se říkalo Horáková aspolečníci... Četl jsem zděšeně zprávy soudního projednávání, denně je přinášely všechny noviny. Jako čtvrtý člen „spiknutí!“byla uvedena Františka Zemínová,narozená 15. srpna 1892 vDolních Chvatlinách, okres Kolín, redaktorka abývala poslankyně, posledně bytem Praha XII., Na Folimance 13,t. č.ve vazbě Státního soudu vPraze.

Když jsem doslabikoval tuhle pasáž, uvědomil jsem si, že moje maminka se narodila 14. srpna... Třeba iotom si vyprávěly udarkovského stolu.

Mrazilo mě.

Kolik měsíců trval ten můj strach?

Fráňa Zemínová byla odsouzena „k trestu těžkého žaláře na dobu

20 (dvaceti) roků, zostřeného půlletně jedním tvrdým ložem“, ato se

obvykle vjejím věku nepřečká... Měla však pevný kořínek. Od mládí

se s ní život nemazlil, teď vydržela všechna strádání iponižování. Ne

udolali ji.

Vroce 1960 byla podmínečně propuštěna, za dva roky nato – 29. září

1962 – zemřela.

Česká země dál živořila. Už dávno nešlo oFráňu Zemínovou, strach

vládl, strach diktoval. Zavrtával se do většiny poctivých lidí. Některé

zlomil azahnal do náruče režimu. Mnozí vzdorovali. Jiné ovládla lho

stejnost... Další kličkovali.

PROLOG10

Miroslav Ivanov

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 10

Dne 10. března 1948 byl včasných ranních hodinách nalezen mrtev pod okny svého bytu vČernínském paláci vPraze ministr zahraničních věcí ČSR Jan Masaryk.

Dne 10. března 1948 se vzdala svého poslaneckého mandátu na protest proti stávajícímu násilí dr.Milada Horáková.

Jedna ze statečných.

Vyprávějme – střízlivě aobjektivně – ojejím osudu asmrti. aneb Osobní doznání 11

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 11

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 12

I. DÍL

1 DO MNICHOVSKÉHO DIKTÁTU

V

úterý 27. června 1950 zasedala vláda, byl všední den, ob

lačno, slabý jihozápadní vítr nebo klid. Odpoledne teplota

23 stupňů, ranní 10 až 12 stupňů.

Kolik stupňů bylo v5.32 ráno?

Kolik v5.43 hodin?

Vté době ministr informací Václav Kopecký ještě spal, návrh pro

zasedání vlády měl přece připraven už několik dní. Spal iprezident

republiky Klement Gottwald, první „dělnický prezident“, jak hlá

saly novinářské slogany; už dva roky stál včele, státu, který se vydal

rychlým tempem ksocialismu...Není tomu dlouho, co poslal las

kavý asoudružský dopis významnému českému básníkovi, který

slavil padesátku; před lety se sice topil vbahně surrealistického pa

umění, ale teď už spořádaně ahalasně opěvoval mír. Vdopise stálo:

„Vždyť teprve náš nový řád je tím hřejivým sluncem, vněmž se

může vplné mohutnosti rozvinout Tvůj velký radostný talent. Pro

to vzhůru knovým básnickým vítězstvím!“

Tak tedy hřejivé slunce.

Ve 4.30 ráno, když se čtyři odsouzenci ktrestu smrti připravovali

kodchodu na pankrácký dvůr, bylo chladno. Malá skupinka proku

rátorů, soudců aobhájců tam zimomřivě čekala, až se ve dveřích

budovy objeví kněz sprvní obětí. Těžko předpokládat, že soudcové

a prokurátoři měli vkapsách kabátů denní tisk. Když je sem sváželi

za svítání úřední vozy, bylo na noviny ještě příliš brzo. Kdybychom

však připustili, že některý zhorlivců si přece opatřil Rudé právo,

dočetl by se vněm kromě banálních titulků izprávu mezinárodní

Milada Horáková: Justiční vražda

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 13

I. DÍL

1 DO MNICHOVSKÉHO DIKTÁTU

důležitosti. Ty banality byly běžné. Všemi silami zabezpečit úspěšné zvládnutí žní! – Využít bohatých zkušeností pracujících kvytvoření dobrého vstřícného plánu – Přestavba strojů umožní zvýšit plán! – Pomocí úderných brigád zlepšíme pracoviště! – Agitační důvěrník diskutuje sdělníky – Radostný večer míru – píseň nám pomáhá stavět ižíti!

Fráze, fráze, fráze... Co však nebylo frází, ale realitou tou nejreál

nější, znělo jako věta oznamovací. Proamerická loutková vláda vJižní Koreji zahájila ozbrojený útok proti Korejské lidové republice.

Tak tedy válka.

Ano, začala válka vKoreji. Vdalších týdnech aměsících námět

pro tisíce nabubřelých hesel, dneska však – nezapomeňme, že je časné úterý 27. června 1950 – především strohá oznámení. Podrobné pokyny „jak otom psát“ještě do redakcí nedošly, zato vnitropolitické zprávy přinášely detailní informace oudálosti, která po letech bude mít zostudy kabát. Na popud aziniciativy hlásné trouby režimu Václava Kopeckého byl ustaven „vládní výbor, který bude mít za úkol zajistit řádný postup prací spojených spostavením pomníku generalissimu Josefu Vissarionoviči Stalinovi...“

Na obzoru se začíná rýsovat – zatím jen vpředstavách podléza

vých tvůrců – nestvůrně kolosální Stalinův pomník. Ogeneralissimu se pěly oslavné verše jakožto onejvětším bojovníku za mír. S tím souvisel idalší příznačný titulek informující oaktivitě československé komunistické diplomacie. „Vystoupení poslanců Národního shromáždění zMeziparlamentní unie“, ajak se vysvětlovalo,

„důvodem pro toto rozhodnutí je skutečnost, že Meziparlamentní

unie neplní své mírové poslání...“

Takže o„mírové poslání“tehdy běželo... Agitačním důvěrníkům,

ministru informací iprezidentu, jenž se zaklíná, že „teprve náš nový

řád je tím hřejivým sluncem“. Jistě iJ. V.Stalin horoval ze všech sil

pro mír, aproto dával likvidovat miliony těch, kteří sjeho politikou

ametodami nesouhlasili.

IvČeskoslovensku bylo „nutno zajišťovat pořádek“, atak mohla

ČTK onoho dne přinést tuto otřesnou apro celý svět až neuvěřitel

nou zprávu:

I. DÍL14

Miroslav Ivanov

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 14

„Rozsudek Státního soudu vPraze z8. červnat.r.potvrzený rozsudkem Nejvyššího soudu z24. červnat.r., jímž byli Milada Horáková, Jan Buchal, Oldřich Pecl aZáviš Kalandra odsouzeni pro zločiny velezrady avyzvědačství ktrestu smrti, byl vykonán.“

Stručné sdělení.

Jen fakta.

Fakta? Copak ti čtyři spáchali zločin velezrady avyzvědačství? V té zprávě je pravdivý pouze údaj osmrti. Rozhodlo se oní už dávno před zahájením onoho procesu na nejvyšších místech komunistického režimu. Vše, co následovalo, bylo jen hrůzné divadlo, určené veřejnosti. Divadlo, jehož tragická pointa se znala předem. Divadlo, nabírající obrátky 22. května 1950, kdy státní prokurátor dr.Bo- humír Ziegler zaslal Státnímu soudu krukám předsedovi senátu – pod číslem jednacím Or I/VII 65/50, to celé lomeno 2, Obžalobu, v níž Státní prokuratura vPraze žaluje třináct (13) osob různého politického smýšlení „pro trestnou činnost, vžalobě dolíčenou“. V čele „JUDr. Miladu Horákovou, rozenou Královou, narozenou 25. 12. 1901 vPraze, úřednici abývalou poslankyni, posledně bytem Praha XVI., Zapova 3,t.č.ve vazbě Státního soudu vPraze...“

Ano, budeme otom podrobně vyprávět.

Dne 8. června byl vynesen rozsudek, vněmž podle § 1 odst. 3 zák. č. 231/48 Sb. se zřetelem na ustanovení § 34 tr. z.byli odsouzeni

„1. JUDr.Milada Horáková ktrestu smrti,

2. Jan Buchal ktrestu smrti,

3. JUDr.Oldřich Pecl ktrestu smrti,

4. Záviš Kalandra ktrestu smrti...“

Co následovalo?

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. června 1950 sp. zn.

To 463/50 byla zamítnuta odvolání těchto obviněných. Předsedal

dr.St. Bartoš, přísedící Fr. Meduna, vedoucí komb. ONV, J. Pikhart,

předseda JNV, krajský sekretář Křepela, pplk. dr.Vydra, plk. dr.Lei-

fer, zapisovatel dr.Štěpánek, za generální prokuraturu náměstek

dr. Aleš.

Na řadu přišly žádosti omilost; ijejich texty známe ajejich obsah

charakterizuje každého zodsouzených.

DO MNICHOVSKÉHO DIKTÁTU 15

Milada Horáková: Justiční vražda

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 15

Dochovalo se vyjádření tehdejšího ministra spravedlnosti dr.Šte- fana Raise, jakýsi rozklad plný dogmatických frází určený Gottwaldovi. Ten ho přečetl ase zachvěním ruky podepsal.

Dochovaly se desítky telegramů zcelého světa, které ho žádaly, aby byl milostivý...

Nebyl.

Dochoval se přípis z24. června 1950 (pod číslem jednacím T390/50- III. 1, ref. dr.Putnik) sdělující: „Ministerstvo spravedlnosti oznamuje, že nebyla udělena milost, apožaduje, aby bylo postupováno podle zákona.“

Dne 26. června obdrželi právní zástupci odsouzených ktrestu smrti vyrozumění, že o19. hodině mohou promluvit se svými klienty.

Popravy určeny na 27. červen 1950.

Jeden zodsouzených na doživotí, poslanec František Přeučil, žádal vroce 1968 ozrušení rozsudku arehabilitaci. Při té příležitosti získal – jednal osvé věci na mnoha úředních, soudních místech – záznam, vněmž se praví:

„V úterý 27. června 1950 byly vykonány popravy, unichž byli předseda senátu dr.Karel Trudák, dále soudce zpovolání dr.Otakar Matoušek, dr.Kůrka (?), jako zapisovatel JUDr.Karmazín, prokurátoři Ludmila Brožová azáznam nečitelný (šlo pravděpodobně odruhého tzv. dělnického prokurátora Havelku – pozn.M. I.), soudní lékař MUDr.Grünwald, právní zástupce odsouzených Vladislav Martin, JUDr.Jiří Vízek aJUDr.Richard Neumann.

Jméno: Kalandra Pecl Buchal Horáková

Výkon: 4.36 4.40 4.52 4.55 5.15 5.18 5.32 5.35

Smrt: 4.495.045.275.43.“

Poslední slova popravených. „Kalandra – nic. Pecl – nic. Buchal.

‚Ať žije svobodné Masarykovo aBenešovo Československo!‘

Horáková: ‚Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím

čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt.

Odcházím bez nenávisti kvám. Přeji vám to, přeji vám to.‘

Těla dopravena do Patologického ústavu vPraze. Pokud jde okre

maci, dány směrnice příbuzným.

I. DÍL16

Miroslav Ivanov

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 16

Pohřební služba města Prahy: Kremace Horákové 1. 7. 1950 v6.30 hodin po rozloučení vkobkách, bez výstavy, za účasti nejbližších příbuzných aasistence SNB.

Kremace 6. 7.1950. Záviš Kalandra... 6.30 h ...

dr.O.Pecl... 7.00 h za účasti nejbližších příbuzných.

Urny nesmějí být přemístěny ani vydány.“ Začátkem šedesátých let jsem sbíral materiály ke knize oatentátu na Reinharda Heydricha, vprvních vydáních vyšla pod názvem Nejen černé uniformy, od čtvrtého vydání jsem titul na radu zkušeného Františka Gela pozměnil na prostý Atentát na Reinharda Heydricha. Kompozice knihy měla poněkud zvláštní charakter: střídaly se monology přeživších účastníků apamětníků... Šlo oto je objevit, nalézt. Druhá fáze: vyzpovídat. Třetí: napsat jejich monolog adát jim ho schválit.

Složitými cestami jsem se dostal kTereze Kasprové. Její manžel, československý důstojník, byl pro ilegální činnost vprvní fázi okupace popraven. Paní Tereza, ušlechtilá žena, se pak vydala jeho cestou: za heydrichiády ukrývala jednoho zparašutistů, npor. Adolfa Opálku. Zahynul 18. června 1942 vkryptě kostela vResslově ulici, kam se uchýlilo sedm parašutistů majících podíl na atentátu. Opálka měl vokamžiku smrti na sobě ručně pletený svetr se zvláštním vzorem, který kdysi patřil Kasprovi; svetr vrátilo gestapo po Kasprově popravě jeho vdově ata ho dala Opálkovi. Potom – když viděla v novinách fotografii mrtvého Opálky vmanželově svetru – trnula hrůzou, uvědomí-li si někdo na gestapu, že tam onen svetr už jednou

měli... Naštěstí nikoli, atak se stalo, že paní Tereza přežila.

Sblížil jsem se sní, sblížila se sní imaminka, také vdova po po

praveném důstojníkovi. Setkávaly se, vzpomínaly, hovořily. Tereza

Kasprová se unás občas objevila, popíjela se káva, mluvilo se oleda

čems. Jednou iotom, že se dobře znala sMiladou Horákovou.

– Vy, paní Terezo?

– Aco je na tom divného? Poznaly jsme se vroce 1945 ve Svazu

osvobozených politických vězňů apozůstalých po obětech nacismu,

DO MNICHOVSKÉHO DIKTÁTU 17

Milada Horáková: Justiční vražda

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 17

Milada tam funkcionařila. Ijá pracovala vtomhle Svazu... Také vRadě žen jsme se potkávaly.

To odpoledne unás se pak hovořilo ocelém procesu, paní Tereza vzpomínala, že její dcerka adcerka Milady jsou přibližně stejně staré... Jak se chystaly do tanečních, jak se těžko sháněly – bylo po válce atextil se prodával jen na šatenky – šaty, úsměvné historky měly však tragický podtext: na konci vyprávění čekala smrt.

Vzpomněl jsem si na svou dávnou historii sFráňou Zemínovou.

Strach, ano, ten strašný strach...

Někdy přijde nápad jako blesk, přehluší všechno ostatní: Takže vy znáte, paní Terezo, dceru Milady Horákové?

– Jistě.

Váhal jsem, nevěděl, jak to povědět. Stane se občas, že druhý vytuší, co chcete vyslovit. Nějaké neznámé vlny předají vaši žádost, sdělení, poselství. Vmém případě šlo oprosbu. Paní Tereza se pousmála azeptala se:

– Vy byste sní chtěl hovořit? Přikývl jsem.

– Pracuje jako zubní instrumentářka, maturitu jí sice dovolili udělat, ale na vysokou už nesměla. Zeptám se, jak má služby...

Za nějaký čas paní Tereza telefonovala asdělila, na kdy vyjednala návštěvu. Měl jsem trému iradost. Koupil jsem kytici, vurčený den jsem stál sTerezou Kasprovou udveří, kde bydlela Jana Horáková. Hezká mladá žena, slovanský typ... První slova, první věty, trochu rozpačité, jak to už bývá. Pak plynul hovor, témata se střídala, chtěl jsem se zeptat na její maminku, vyptávat se... Vždycky vrozhodu

jící chvíli jsem ztratil odvahu. Ani osvé příhodě sFráňou Zemíno

vou, otom,že dodnes mám kdesi ukryté některé dopisy této poslan

kyně, kterými mě instruovala, co dělat, jsem se nezmínil. Janě bylo

ve chvíli, kdy Státní bezpečnost zatkla její matku, necelých šestnáct

let, narodila se koncem prosince roku 1933... Čas plynul, kávu jsme

dávno dopili, díval jsem se do té příjemné tváře anedokázal se na

nic podstatného zeptat. Chtěl jsem přece položit tolik otázek, závaž

ných izcela prostých, chtěl jsem říci, že je třeba napsat knihu omo

rálním odkazu její matky. Že bych se oto chtěl pokusit... Že režim,

v němž žijeme, není konečný. Ano, otom jsme se všichni vzájemně

ujišťovali, jenže – jak dlouho to ještě potrvá?

I. DÍL18

Miroslav Ivanov

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 18

Za čas, vroce 1968, dostala Jana Horáková úřední povolení, že se může vystěhovat do USA za otcem, který emigroval vroce 1949.

Pražské jaro 1968 otevřelo dvířka naděje, třeba půjde zpracovat jak téma „Jan Masaryk“, tak i„Milada Horáková“... Zašel jsem na prokuraturu, za pamětníky. Vyhlíželo to nadějně, srdce zavaloval dobrý pocit. Národ se napřimoval.

Jedenadvacátý srpen 1968 zpřetrhal veškeré úmysly isnahy. Osvětlit monstrproces „s vedením záškodnického spiknutí proti republice“, vjehož čele stála JUDr.Milada Horáková, se stalo vnormalizační době nebezpečnou chimérou. Archivy se uzavřely, ústa pamětníků oněměla. Dostal jsem se do slepé uličky, na generální prokuratuře všechno odsouvali do ztracena.

Znovu ta vtíravá astále aktuální otázka: Na jak dlouho? Život asmrt Milady Horákové, celý ten hrůzný, fantasmagorický proces, itragický osud Fráni Zemínové nosil člověk vduši dál. Čas od času se téma samo připomnělo. Třeba maličkostí. Stačilo se posadit do studovny časopisů pražské Státní knihovny atady listovat ve starých ročnících časopisů. Zničehonic objevíte na první straně Svobodného slova z15. srpna 1947 její velkou fotografii. Mírně se usmívala, pod snímkem výrazný titulek: 55 let Fráni Zemínové. O něco níž báseň avedle dlouhý sloupec, pokračující ještě na další stránce, věcně nazvaný Politické průkopnici dík. Autorka dr.Milada Horáková!

Ten úsměv jsem znal zdoby, kdy jsem rozpačitě sedával ukonferenčního stolku vjejím bytě, měla oči plné laskavosti avnich starost odruhé... Text článku byl psán súctou:

„Nebyla by úplná všechna slova uznání, všechna nejkrásnější přání, která proudí dnes poslankyni Fráně Zemínové, kdyby se nepřidala hrstička skromných květů, které svděčností podává oslaven

kyni naše ženské hnutí jako průkopnici apraktické uskutečňovatelce

politických pozic žen... Sněkolika vynikajícími ženskými pracovni

cemi, včele se ses. senátorkou Plamínkovou, bojuje vroce 1905 za

volební právo žen. Od té doby plane pro politiku. Je vyloženě po

DO MNICHOVSKÉHO DIKTÁTU 19

Milada Horáková: Justiční vražda

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 19

litickým typem. Aještě dříve, než bylo podle práva dovoleno ženám být členkami politických stran, sestra Fráňa Zemínová pracuje ve straně národních socialistů ‚ilegálně‘. Když pak Československá republika dává ženám občanskou rovnoprávnost, je povolána jako poslankyně do sboru nejvýznamnějšího, do revolučního Národního shromáždění. Téměř třicet let již poslancuje, mezi ženami je toho druhu jediná. Mezi muži má jen několik stejně dlouho pracujících kolegů. Je opravdu vnašem státě ženou snejvětšími praktickými politickými zkušenostmi asnejobsáhlejší politickou tradicí...“

Vdalší části úvahy vzpomíná Horáková, jakou autoritu si získala

Zemínová ve své straně; vzpomíná na její nevyčerpatelnou energii, na zápasy, které během své dlouhé politické cesty svedla oemancipaci:

„...Fráňa Zemínová představuje především bojovnici. Není lehké

pro ženu stakovým jemným vláknem citu, jaké se skrývá vduši naší Fráni, ztvrdnout na bojovníka, který musí rány nejen přijímat, ale i dávat. Neobešlo se to ani tady bez osobních obětí. Ale přineslo to hodnoty.“

Přestal jsem číst.

Zaujala mě věta o„jemném vláknu citu“; zaujalo mě, že právě to

zdůrazňuje Horáková na Zemínové. Obě dávající veřejnému životu téměř vše, obě zalykající se společenskými povinnostmi amnohdy urputnými zápasy, obě tak reálné astřízlivé, anáhle tři slova, která dosvědčují, jaké jsou ve skutečnosti jejich duše: neboť pisatelka – aby si uvědomila na druhé ženě „jemné vlákno citu“ – musela být

sama taková... Uplyne něco přes dva roky astanou se vězeňkyněmi,

uplynou necelé tři roky ajedna znich bude popravena, druhá stres

tem dvaceti let poslána do žaláře.

Režim nemiloval jemná vlákna citu.

Nečekaně jsem obdržel dvě zprávy: že vTřebechovicích pod Orebem vlastní jedna rodina akvarelový obrázek podepsaný Milada

Horáková... Druhá zvěst byla šokující: na tamějším evangelickém

hřbitůvku se nachází hrob rodiny Horákových; jako jedno zjmen je

prý na kamenné desce vytesáno MILADA HORÁKOVÁ.

I. DÍL20

Miroslav Ivanov

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 20

Do severovýchodních Čech, do Třebechovic pod Orebem, není tak daleko.

Někdy zasáhne ináhoda. Pan učitel Faltejsek (v dobách normalizace vyhozený zmísta zpolitických důvodů jako tisíce jiných) je dlouholetým členem divadelního spolku ochotníků právě zde, v Třebechovicích pod Orebem. Ti mají vznešené jméno: Symposion, to je duchovní hostina, říkával kdysi jeden ze zakladatelů, místní kulturní pracovník MUDr.Simon. Platilo to vantice, platí to stále. Po jedné zkoušce, když se napětí uvolnilo ahovořilo páté přes deváté, prohlásil kdosi, že ta naše minulost je stejně zvláštní, vedle hrdinů podvodníci, vedle myslitelů lidé se zakrvácenýma rukama.

– Koho máte na mysli?

– Třeba Klementa Gottwalda...

Bylo to nečekané, všichni zmlkli, dívali se jeden po druhém, jako by hledali mezi sebou toho, kdo to sdělí na příslušných místech. Rázem zapomněli, že právě skončili divadelní zkoušku Symposionu, rázem nikdo nespěchal domů. Jak vypadá duchovní hostina? Mimovolně ztišili jaksi podvědomě hlasy. Apadla otázka:

– Myslíš proces se Slánským, sjeho kamarádem?

– Už dřív si namočil prsty vkrvi. Pamatujete na proces sgenerálem Píkou? Pověsili ho na Borech abyl nevinný, celou okupaci bojoval vzahraničí... Auž před Píkou popravili dva mladé lidi, Choce a Šálka, že prý zastřelili majora Schramma, který se měl podílet na smrti Jana Masaryka. Apověšený byl iparašutista zdruhé světové války, kpt.Nechanský, mimochodem Laušmanův zeť, ařada by mohla pokračovat. Vroce 1950 došlo kprocesu sdr.Miladou Horákovou adalšími dvanácti lidmi, čtyři byli popraveni, mezi nimi

i ona, kterou za války věznili Němci vkoncentráku... To všechno

Gottwald věděl, rozsudky schvaloval.

Do místnosti vniklo zvláštní, podivné ticho. Ti mladší vůbec ne

tušili, okoho běží. Jméno Horáková nic neříkalo. Jak hluboká je pa

měť národa? Jak ovlivnitelná je paměť národa...

Nastala vzrušená diskuse, padaly otázky, atu jedna zčlenek sou

boru, pěkná tmavovláska Alena Füzeková, se zničehonic ozvala:

– Já mám od Horákové doma obrázek, docela hezký. Je tam po

straně dole podepsaná.

DO MNICHOVSKÉHO DIKTÁTU 21

Milada Horáková: Justiční vražda

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 21

Teď byli překvapeni všichni, iti starší.

– Obrázek? ptá se nevěřícně Faltejsek.

– Jo. Visí nám vchodbě.

– Aco představuje?

– Nějaký mlýn. Takový roubený stavení; jestli chcete, doběhnu pro to.

Společný souhlas. Napětí se usadilo vmístnosti, hovoří se šeptem. Za půl hodiny si akvarel prohlédli všichni. Velikost 37cm krát 26 cm, autorský podpis verzálkami MILADA HORÁKOVÁ. Inázev je verzálkami: MLÝNEK UBĚLČE. Na obrázku je opravdu zachyceno jednoposchoďové stavení sverandou, kolem temně zelené stromy, vrata do dvora otevřená.

Zavládly rozpaky, počkejte, ozval se jakýsi hlas, já to vzkážu známému, co se oHorákovou zajímá.

Stalo se tedy, že jsem se vydal do Třebechovic. Manželé Füzekovi jsou ochotní, vlídní; doma byla nejdříve jen mladá žena, víte, to přinesl manžel, za chvíli přijde zpráce avšechno vám poví. Pak se objevil mezi dveřmi muž, je zedníkem.

– Co mám vykládat...Kdysi jsem opravoval tady ve městě jeden domek ana půdě jsem tam našel tenhle obrázek. Zaujal mě úzký černý rámeček. Starodávný. Ptám se majitelky domu, co by za něj chtěla, aona ani nevěděla, jak se ocitl na její půdě. Povídá, vezměte

si ten rámeček isobrázkem, co bych stím dělala.

Zadní strana zaskleného akvarelu je zažloutlá stářím, datum či

nějaké jméno původního majitele nikde.

– Ta Běleč, co je to za vesnici?

Oba jsou vrozpacích. Jak taky odpovědět na podobnou otázku...

Konečně muž nezávazně prohodí: – Taková obyčejná obec, jakých

je tady plno.

Potom si paní vzpomene: – Žijí tam převážně evangelíci...

Díky, díky.

Na třebechovickém náměstí zvoním uvšedního domu, na jehož

zdi sděluje cedulka, že se tu nachází úřad Českobratrské církve evan

I. DÍL22

Miroslav Ivanov

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 22

gelické. Přichází otevřít mladší člověk, ano, je zdejším farářem ajmenuje se Alois Němec...Vlídně zve do jednoduše zařízené kanceláře. Vysvětluji, oč běží: kdybychom jeli do Bělče společně, bylo by snad všechno snadnější...Pokyvuje hlavou. Za půl hodiny sedíme vautě, směr Běleč.

Füzekovi měli pravdu: běžná vesnice, rozložená po obou stranách silnice, ta tvoří tepnu, náves, všechno dohromady. Uprostřed prostá dřevěná zvonička, která jediná ozvláštňuje celé to prostředí.

Vcházíme do venkovského domku, vrata vedou na prázdnou náves, za nimi opuštěný dvorek se zápražím, zněhož se vstupuje do síňky apak dál do prostorné kuchyně. Žádné překvapení, nic výjimečného: běžný stůl, židle, kredenc, kamna, rádio, za oknem kytky. Jak je zvykem...

Miroslav Hrubý překvapeně pozoruje naše tváře, přítomnost faráře dělá však své, atmosféra je rázem dobrá, amuž tedy začne vyprávět:

– Já osobně jsem paní doktorku, co ji komunisti popravili, neznal. Můj táta byl ale dobrým známým doktora, tedy Bohuslava Horáka, manžela té paní...Horák působil vpražským rozhlase, vždycky v neděli kolem poledne jsme poslouchali jeho zemědělskou relaci, vystupoval vní jako „strýc Brázda“nebo tak nějak. Když tu jeho paní pověsili, řekl někde můj otec, že by se měl po převratě tady v Bělči postavit paní Horákové pěkný pomník...No, ato mu kladli za vinu. Dostal tři roky. Mě pak taky zavřeli avyfasoval jsem patnáct let. Po vesnici jsme totiž psali vápnem nápisy Konec totalitě atak podobně.

Jdeme dál. Vjednom domku vzpomíná Antonie Veselá:

– Jak bych se nepamatovala na pana řídícího Horáka! Učil mě tři roky, pak se odstěhoval srodinou do Malšovic,ato proto, že měl na Běleč strašně smutný vzpomínky. Opravdu...Zemřela mu tady dcerka, představte si, nějakých dvacet let azemřela na tyfus. Potom jsme chodili za panem řídícím do Malšovic, byl to moc laskavý ahodný pán, jenže později se přestěhovali do Prahy, prý tam měl bratra...

Ta dceruška udělala maturitu aže půjde jako učitelka na Slovensko. Už měla knihy išaty,všechno zapakovaný, aprávě tehdy umřela, byli se koupat vnedalekým rybníku, ona tam asi chytila ten bacil DO MNICHOVSKÉHO DIKTÁTU 23

Milada Horáková: Justiční vražda

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 23

a vkrátký době byla pryč. Hrozná tragédie...Syna měli inženýra, jmenoval se Bohuslav, dělal vrozhlase, ale sem do vesnice přicházel málokdy. To víte, jeho rodiče se odstěhovali atady zůstal jen ten hrob jeho sestřičky... Atak šly roky. Před časem se tady objevila zničehonic dcera toho rozhlasovýho redaktora Bohuslava, jmenovala se Jana aptala se, kdopak tak pěkně opatruje hrob její tetičky, jako tý učitelky.

– Paní doktorku Horákovou, tedy Miladu Horákovou jste neznala?

– Tu, co oběsili? Ne, nikdy...Jen jsem tady na hřbitově potkala před lety její dcerku, teď jsem vám to vyprávěla.

– Ano, ano...Takže pan řídící měl dvě děti a–

– Nezapomeňte napsat, že to byl moc dobrý člověk. Hodný... A evangelík.

– Dobře, evangelík. Měli syna Bohuslava, co byl zaměstnán vrozhlasu, aten si vzal paní doktorku Miladu, kterou oběsili vroce 1950... Řídící měli ještě dcerušku-učitelku ata právě to léto, když měla nastoupit někde na Slovensku, zemřela...Jak se jmenovala?

– To jsem vám neřekla? Přece Milada!

To člověka zaskočí... Čeká nejrůznější jména, Marie, Anna, Božena, jen tohle ne. Tak tedy „Milada-učitelka“ – abratr téhle Milady, redaktor Bohuslav, si bere právničku Miladu, kterou komunistická mašinerie připraví vroce 1950 oživot.

Pan farář říká nahlas. – Ten akvarel mohla tedy namalovat...

Pokračujeme. Hovoří Jaroslav Hušek, bydlištěm vBělči, naro

zen 1915:

– Pan řídící byl skvělej člověk, takovej náš otec. Když někdo něco

potřeboval, pomohl. Po smrti jediný dcerky se rodiče viděli vsynovi,

co jim zbyl; kdopak to kdy zažil, aby člověk zvesnice měl dva tituly, byl prý doktor anavíc ještě zemědělský inženýr. Takovej vyšší šaramantní člověk, podstatně starší než já, hrával ochotnický divadlo, zpíval kuplety, prostě veselý, společenský...Tady soused Holub je jeho rostenec, tak může říct, že se Sláva nikdy nestyděl, že je zvesnice. Aprávě tenhle Holub přišel za mnou takhle někdy koncem léta 1949,abych se zastavil ve tři na zdejším hřbitově, že tam bude

Sláva Horák...Už zdálky jsem je viděl, stáli uhřbitovních vrat, pár

I. DÍL24

Miroslav Ivanov

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 24

kamarádů zBělče spolu se Slávou, aten když mě zahlídl, povídá, támhle to je Hušek, že jo, atak jsme se počastovali aon nám vykládá co ajak. Soused Holub se ho ptal, je naděje, že se toho komunistickýho neřádu zbavíme? ASláva povídá, to není naděje, to je jistota... Já mám tady uhrobu schůzku se svou ženou, utíkám zPrahy, museli jsme se rozdělit, abysme je spletli. Chtějí nás zatknout.

– Dočkali jste se?

– Ani nápad. Hodiny ubíhaly, povídali jsme ovšem možným apořád jsme čekali apaní doktorka Milada vůbec nepřišla.Když se už smrákalo, říká Sláva, dýl už čekat nemůžu...Pamatuju, jak nám všem podal ruku aodcházel, šel jako kTřebechovicům. Musím být strašně opatrný, povídal ještě, avíc jsme ho neviděli.

Soused skončil, světnicí doznívá jeho hlas, odkudsi se vkrádá snad pochybnost. Vpohledu faráře – ale ivmém – lze vytušit otázku: bylo to opravdu tak?

Hušek dodává: – Zkrátka se přišel rozloučit shroby svých blízkých apak utekl do ciziny.

Běleč je čistá vesnička, na vysokém kůlu zvoničky visí zvon, který za nic nemůže. Ani za to, že mlčel onoho úterního rána 27. června 1950. Apokud si lidé pustili ústa na špacír, dostali za to tři roky jako zdejší pan Hrubý.

Za humny uprostřed polí leží evangelický hřbitov. Jako boží dlaň, která vítá každého, kdo přichází vdobrém. Tam vzadu na pravé straně oznamuje nápis na prostém pomníku: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou. Matouš 5,8.

Apak jména: Milada Horáková, učitelka, 1902–1921. Bohuslav Horák, řid. učitel, 1874–1949. Milada Horáková, roz. Rychetská, 1875–1965...Úplně dole Ing.Dr.Bohuslav Horák, 22. 11. 1899 až 13. 10. 1976, Washington...

Kde však odpočívá jeho manželka, popravená dr.Milada Horá

kova?

Ano, leží tu mladičká učitelka Milada. Ta asi snejvětší pravdě

podobností byla také autorkou onoho obrázku. Kdyby jej vytvořila

dr.Milada, musela by to učinit až po svatbě, za svobodna se jmeno

vala Králová – apředevším: musela by mít ktěmto místům, kbělčic

kému mlýnu, nějaký vztah. Ale ten neměla, zdejší si nepamatují, že

DO MNICHOVSKÉHO DIKTÁTU 25

Milada Horáková: Justiční vražda

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 25

by sem pravidelně jezdila. Není to ani časově příliš pravděpodobné, poznala přece mladého Slávu-Bohuslava, budoucího rozhlasového redaktora, až na studiích ato už tady staří Horákovi nebydleli. Vyhnal je odtud stesk, ztráta jediné dcery nepřebolela...

Akvarelový obrázek přesto – pro jistotu – putuje do Prahy. Když

ho vidí paní Tůmová, sestra dr.Milady Horákové, udiveně prohlašuje: – Ne, sestra nemalovala, zato její muž ano, můj švagr... Jenže na akvarelu je podepsána Milada Horáková, to musela být sestra mého švagra...Měl výtvarné nadání, po roce 1945 Miládku – tedy mou sestru – nakreslil...Velmi si jí vážil. Pejskarova kniha Poslední pocta, která vyšla vemigraci akterá formou jakéhosi slovníku vzpomíná ty, kteří od roku 1948 uprchli z Československa před totalitním režimem, má voddílu Sdělovací prostředky – rozhlasoví pracovníci heslo HORÁK BOHUSLAV MILAN. Uvádí se tady datum jeho narození (22. února 1899, Černilov, okres Hradec Králové) ismrti, to známe, je vyryto na pomníku hrobu vBělči, kde je uložena jeho urna.

Píše se tu: „Ing. agr. Dr.tech. věd Bohuslav Horák byl manžel dr. Mi

lady Horákové, popravené komunisty r.1950. Otec Bohuslava Horáka byl řídícím učitelem. B. H. absolvoval střední hospodářskou školu vChrudimi (1917), Vyšší reálku vNymburce (1918), Vysokou školu zemědělského alesního inženýrství, obor zemědělský, vPraze, kde roku1923 dosáhl akademického titulu inženýr zemědělství.

V roce1935 získal na technice vPraze doktorát technických věd.

Nejdříve působil jako odborný redaktor zemědělského oddělení Čes

koslovenského rozhlasu. Mezi zemědělci se stal oblíbený svým po

řadem, ve kterém strejc Rákos rozmlouval se sousedem Brázdou.

Dobrácký Rákos,jehož vrozhlase představoval dr.Horák,pochopil,

že šířit vzdělání mezi prostými zemědělci nelze učenými, obyčej

ným lidem nesrozumitelnými traktáty aduchamornými statistika

mi, nýbrž je nutno snimi mluvit jejich jazykem ajejich způsobem.

Později se stal dr.Horák programovým ředitelem Radiojournalu.

Nacistická okupace krutě zasáhla do jeho života: 2. srpna 1940 byl

I. DÍL26

Miroslav Ivanov

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 26

v Horním Bradle uNasavrk zatčen gestapem aodsouzen nacistickým lidovým soudem vDrážďanech pro pokus velezrady na pět let káznice. Nacisté jej postrkovali zjedné káznice do druhé. Prošel věznicemi na Pankráci, Terezínem, Golnowem, byl vězněn vDrážďanech, vElbrachu ave Straubingu, kde byl r.1945 osvobozen americkou armádou... Po druhé světové válce, od roku 1945 do února 1948, pracoval na pražském ministerstvu informací. Když mu po únoru 1948 hrozilo zatčení, uprchl do západního Německa. Zpočátku žil vuprchlickém táboře Valka uNorimberka...Roku 1951 emigroval dr.Horák do Spojených států, kde žil apůsobil ve Washingtonu D.C. VPraze zůstala jejich jediná dcera Jana...Ve Washingtonu D.C. se dr.B. H. účastnil práce vkrajanském aexilovém hnutí. Byl činný vRadě svobodného Československa, vČs. národní radě americké ave Společnosti pro vědy aumění. Psal články aúvahy do krajanského aexilového tisku.“

Takový byl Bohuslav Horák...

Jaká byla Milada Horáková?

Listina má vlevo nahoře hlavičku „Krajské velitelství Státní bez

pečnosti Praha“, vpravo datum: „Dne 29. dubna 1950.“

Uprostřed jediné slovo Životopis. Pod ním stručné „JUDr. Milada

Horáková, narozená 25. 12. 1901 vPraze, bytem vPraze XVI., Zapova ulice č.3.“

Datum smrti zatím schází, ikdyž kněmu chybí necelých šedesát

dní. Ale to ještě pisatelka neví, byla pouze vyzvána vyslýchajícím –

podpis nečitelný, služební číslo 509 –, aby vlastnoručně napsala

svůj životopis. Atak aniž by se příliš rozmýšlela, uvádí:

„Jsem dcerou obchodního zaměstnance bývalé tužkárny. Pochá

zím ze čtyř dětí. Obecnou školu jsem navštěvovala na Královských

Vinohradech arovněž tam jsem absolvovala celé gymnázium. Ma

turovala jsem vroce 1921. Poté jsem studovala práva na Karlově

univerzitě avroce 1926 jsem byla promována na doktora práv.

Po ukončení studií jsem byla přijata jako konceptní čekatel kMagis

trátu hlavního města Prahy, kde jsem působila až do roku 1939.

DO MNICHOVSKÉHO DIKTÁTU 27

Milada Horáková: Justiční vražda

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 27

Vroce 1929 jsem vstoupila do strany národně socialistické proto, že mi vyhovoval její národní asocialistický program. Další důvod byl ten, že vté straně bylo organizováno několik osobností, snimiž jsem byla ve spolupráci, jako např. dr.Edvard Beneš, dr.Petr Zenkl, F. F. Plamínková ajiní. Ve straně jsem pracovala vprávní komisi. Jiné funkce jsem neměla.

Dále jsem byla činná vŽenské národní radě jako jednatelka. Mimo to jsem byla vřadě jiných sociálních spolků, kde jsem zastávala různé funkce ve vedení. Mimo spolky sociální, právní aženské jsem nebyla nikde činná.

Vroce 1939 jsem byla propuštěna ze služeb magistrátu apracovala jsem pouze vdomácnosti až do 2. 8. 1940, kdy jsem byla zatčena gestapem...“

Stručné, jasné, přehledné. Bez škrtů.

Pravdivé.

Někdo řekne: až příliš stručné...Atak doplňme to, co vživotopise určeném pro Státní bezpečnost nedlouho před zahájením procesu chybělo ztoho či onoho důvodu.

Paní Věra Tůmová před časem zaznamenala: „Milada byla od mládí bojovný typ. Už ve čtrnácti musela projevit statečnost – našim zemřely dvě děti na infekci vjeden den aMilada jim tehdy moc pomáhala. Jak já ji poznala, byla veselá, příjemná, otevřená, byla starší ošestnáct let, ale já to nijak nevnímala. Maminka nám brzy zemřela aMilada se omne starala. Asi tak jako já pak ojejí dceru Janu...“

Vautorizovaném rozhovoru pro Mladý svět zroku 1990 V.Tů-

mová charakteristiku své sestry ještě zpřesňuje adodává další po

drobnosti; na dotaz redaktora („Toto sebevědomé chování abojovné

jednání zní činilo nejen na poúnorové politické scéně silnou osob

nost. Zřejmě byla takovou ivsoukromí. Byly jste si vtom podobné?“) odpověděla:

„Sestra byla určitě daleko razantnější, cílevědomější avzdělanější.

Ale obě jsme byly spíše po otci. Ten byl daleko impulzivnější než ma

minka. Zúčastňoval se všech protirakouských bouří aMiladě o tom

vyprávěl. Jako oktavánka pak také na žádné demonstraci nechyběla.

Vystudovala gymnázium ve Slezské, zpředešlé školy ji vyloučili právě

I. DÍL28

Miroslav Ivanov

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 28

za účast na demonstracích...Nechci, aby se dnes z mé sestry dělala nějaká světice. Byla normální, zdravě myslící člověk. Někdy dovedla být velmi přísná. Její muž sám sebe dobrovolně postavil na druhou kolej, velmi si jí vážil. Je pochopitelné, že jsem s Miladou pokaždé ave všem nemohla souhlasit, ale ona byla absolutně nesmlouvavá...“

Měla za vzorT.G. Masaryka, hlásila se kněmu ive své závěrečné

řeči před soudním tribunálem. Ale kté chvíli je ještě daleko, zůstaňme nyní ujejího mládí.

Královi měli původně tři děti: Martu, Miladu aJiřího; byl to milý

trojlístek, na který však čekala tragédie. Nejstarší Marta imladší bratr Jiří zemřeli na septickou spálu, tehdy to byla krutá nemoc, která si nevybírala ana kterou vlastně ani neexistovaly pořádné léky. Rodina se těžko vzpamatovávala znečekané rány. Ale drželi všichni při sobě, starostlivý otec idobrosrdečná maminka.

Vroce 1960, deset let od popravy Milady Horákové, publiko

val její manžel stať nazvanou prostě Milada. Charakterizoval vní rodinné kořeny, vykreslil prostředí, zněhož Milada pocházela. Napsal:

„Původem byli zPosázaví. Otec Čeněk Král byl mlynářský syn,

kterého, ač se dobře učil, zgymnázia dali vyučit obchodníkem; maminka pocházela ze staré kutnohorské měšťanské rodiny. Tvrdá učednická léta nepřipravila Čeňka Krále ani okousek vrozeného vzletu. Miloval divadlo azpěv, měl rád společnost,ahlavně vždycky se snažil samostatně myslet. Když se pak jako mladý muž vrátil z Dalmácie zvojny aspojil cestu svého života susměvavou Annou

Velíškovou, začal svou existenci budovat poněkud jinak než jeho

vrstevníci. Byl vlastenec atehdy na sklonku století se začínalo chá

pat, že český národ, takřka se topící vněmeckém moři, se nemůže

uhájit planým vlasteneckým horováním, nýbrž prací, cílevědomým tvořením vlastních hospodářských hodnot, hlavně budováním svého průmyslu. Nebylo proto náhodou, že Čeněk Král právě zde přiložil ruku kdílu, které pak svými schopnostmi, inteligencí ahouževnatostí přivedl krozkvětu. Byla to tužkárna, Národní podnik, stále sice

ohrožovaná německým tužkařským kolosem Hardtmuth, přesto

však prosperující arostoucí. DO MNICHOVSKÉHO DIKTÁTU 29

Milada Horáková: Justiční vražda

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 29

Tatínek tedy pracoval acestoval po světě alaskavá maminka se

starala ospokojený domov. Na prázdniny se jezdilo kdědečkovi ababičce do hodkovského posázavského mlýna. Ti dva staří se tam dožili téměř devadesáti let asvou rázovitostí se zapsali nejen do srdce své vnučky, ale iširokého kruhu přátel acelého kraje. – Měli se všichni rádi.“

Známe tedy podhoubí, vněmž vyrůstala Milada. Vrodině se jí

stále říkalo „Miládka“, ikdyž dávno vyrostla zdětských let. Milovala Hodkov uZbraslavic, těšívala se tam, měla tu sestřenice, především zde však stál pěkný dědečkův mlýn, plný tajemných zákoutí... Opodál záhadná vodní hladina, po níž mohla sděvčaty stejně tak pouštět věnečky, jako uní čekat na vodníka. Akolem dokola sázavská příroda, co si přát víc...

Přála si. Chtěla studovat. Snad se vní probudily otcovy geny ráz

ného, energického člověka, který toužil výš, dál...Už to, že poznal cizinu, že se jí nezalekl, ale právě naopak, že ho vyburcovala kpodnikatelské činnosti, vnelehké ekonomické soutěži sněmeckým tužkařským průmyslem, svědčí ojeho rozhledu. Ojeho činorodosti a vztahu kživotu. Milada tyto vlastnosti zdědila. Adál rozvinula... Tatínek asi původně spíše spoléhal na Jiřího, byl to chlapec achlapci se obvykle vydávají votcových stopách. Ale souhlas ke studiu po určitém zaváhání vrodině Miládka nakonec dostala, musela ovšem složit přijímací zkoušku, atady se vyskytl problém. Ne že by se jí bála, ne, tu udělá sklidem ajistotou, ale toho dne právě odjížděli do hodkovského mlýna na prázdniny aMiládka měla na starosti

kanára. Takže se ke zkoušce vypravila chtěj nechtěj sklecí sživým

kanárem; měla prý co dělat, aby pak stihla vlak...

Kouzlo vzpomínek.

Studovala výborně, po smrti obou sourozenců začátkem světové

války se rodiče upnuli především kní, stala se jejich nadějí... Potom

se narodila Královým další dcera, Věra, byla mladší ošestnáct let než

studentka Milada. Ta teď přečasto chodila pražským sadem Grébov

kou, vjedné ruce knihu, druhou tlačila kočárek. Hltala beletrii a ně

kdy se pustila ido odbornějších věcí, to pod vlivem svého strýce,

vzdělaného amoudrého faráře vSuchdole uKutné Hory, ten mladé

dívce, toužící vědět aznát, radil amnohdy ji intelektuálně vedl,

I. DÍL30

Miroslav Ivanov

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 30

uněho se učila laskavosti apředevším zbožnosti. Ta jí později – vnacistickém ikomunistickém kriminálu – pomáhala. Posilovala a dávala naději.

„To se už blížila šťastná doba tanečních hodin. Skromných taneč

ních. – Nebylo látek, ani slušné střevíčky se nedostaly, leč co to všechno bylo proti šestnácti dívčím letům. – Zůstal popsaný vějíř – najde-li se někdy – aněkolik lístků sverši.“ (B. Horák)

Blížily se nejen taneční, ale ikonec války. Milada tím vším žila: de

monstrace, cesty na Petřín kMáchově soše, jásot anadšení 28. října 1918. Je šťastná, neboť na rozdíl od většiny kamarádek pojímala život šířeji, zajímala se ospolečenské události,snad opět působily otcovy geny...Po maturitě šlo oto, kudy ajak dál. Milada měla namířeno na medicínu, pan Král měl pravděpodobně pádné protiargumenty, neboť výsledek mluvil pro něho: Milada nešla na lékařskou fakultu, ale začala studovat práva...Byla jí osudná? Asi ne, její povaha by ji stejně přivedla – ať by dělala vživotě cokoli – dříve či později kveřejné činnosti.

Atak poznává atmosféru Karlovy univerzity, přednášek, staro

dávné knihovny ajejí překrásné studovny, cítí se jako ryba ve vodě. Profesoři věhlasných jmen, skripta, zkoušky napětí inervozita, život studentský, život veselý, bezstarostný.

Ta poslední dvě slova neplatila pro Miladu. Ne že by byla jen ajen

vážná astudeně studijní typ, ne, uměla se lehounce ajasně zasmát, ale vždy jakoby rozum vpravou chvíli zavelel – adívka, která má vrozený smysl pro závažné životní otázky, se vrací ke knihám, vzpomíná na svého strýce faráře ajeho rady. Chce vědět víc,než je běžné, chce znát. Je vyrovnaná acílevědomá. Sebevědomá amilá. „Nablízku vzniká nová literární revue, která získává její pozornost; je

tu hudba, koncerty azvláště nové české divadlo se svými výboji

a úspěchy; jsou tu ivlastní herecké pokusy na ochotnické scéně,

první veselé cesty za hranice, hlavně však hluboký zájem ohnutí,

které později ve veřejné práci považuje za sobě nejbližší – hnutí žen

ské, chápané ovšem moudře avskutku moderně, nikoliv jako

vzpouru proti přirozenému poslání ženy, nýbrž jako úsilí oreali

zaci dosažitelné rovnoprávnosti smužem,“ napsal Bohuslav Horák.

Jen on mohl podat toto svědectví, jen on věděl, ojakou literární

DO MNICHOVSKÉHO DIKTÁTU 31

Milada Horáková: Justiční vražda

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 31

revue šlo, ojaké ochotnické pokusy...Tehdy se poznali. Oba byli vysokoškoláci. Společně sedávali vUniverzitní knihovně, společně se toulali staroměstskými uličkami, počítali světla nad hlavami i hvězdy, ale ta dívčí smodrýma očima stále kladla otázky, stále se ptala amladý muž se nestačil divit, na co na všechno ta jeho dívka nepřijde.

Snad to bylo vroce 1923 na Bílou sobotu, spíše vroce 1924. Počasí jako na jaře, chvílemi zamračeno, chvílemi mezi oblaky prokouklo slunce ato se lidé, stojící na schodišti uRudolfina, na sebe pousmáli, jakoby jim ty paprsky zvěstovaly něco dobrého. Včeskoslovenském parlamentě právě končilo slavnostní shromáždění Míru ČČK, což bez zkratek znamenalo Československého červeného kříže. Jako každoročně.

Přišla vláda, čelní představitelé kulturního ipolitického života, přišel takéT.G. Masaryk. Přesně odvanácté, vpravé poledne, se zastavil veškerý ruch, tramvaje, auta, lidé. Ti smekli klobouky ačepice – dvě minuty trvala vcelém městě ona slavnostní chvíle, kdy se vzpomínalo padlých. Na schodech stála iMilada Králová, chtěla zblízka spatřit přísnou ivznešenou tvář prezidenta. Atak čekala a dočkala se: mírný úsměv mu hrál na rtech, zdravil přítomné, vedle senátorka Františka Plamínková, vzpřímená, impozantní; zakladatelka aprvní předsedkyně Ženské národní rady.

Trvalo to okamžik: přecházeli právě kolem té mladičké studentky Milady, když ta se prudce hnula aoslovila Plamínkovou. Bylo to nečekané, náhlé...Senátorka se zastavila, zkoumavě se zadívala do dívčiny tváře anaslouchala tomu hlasu. Byl mírný apřitom energický, byl laskavý apřitom rozhodný. Studentka se hlásila opráci vženském hnutí. Chtěla by něco dělat, něčím přispět ktomu, aby se vytvořil lepší svět. Vaše práce je ušlechtilá, paní senátorko, ajá vám toužím

pomáhat, tak nějak zněla ta slova nad parlamentním schodištěm,

a Plamínková přikyvuje, líbí se jí ta zapálená dívka, která ví, co chce.

Proto jí říká, kdy se má za ní stavit, aby si ovšem pohovořily.

Vté chvíli se zrodil vztah, který se časem změní vnejkrásnější přátelství aspolupráci. Obě ho budou potřebovat, neboť přijdou

věci těžké azlé.

Učitelka ažákyně.

I. DÍL32

Miroslav Ivanov

001-105 Horakova-Justicni vrazda_145x205 mm QXP 7.x 20.2.18 12:48 Stránka 32

Žákyně, která půjde senátorce po boku ana niž se může spolehnout.

Učitelka, která potřebuje věrnou duši, sniž by se dělila oradost i starosti.

Tak je poznávali lidé na schůzích, při různých jednáních. Ivcizině. Neboť Plamínková, když viděla Miladino naprosté zaujetí pro ženskou asociální otázku, brala ji ssebou na své zahraniční cesty, kam bývala zvána jako představitelka československých žen. Horáková mezitím dokončila právnickou fakultu, víme zjejího životopisu, který musela napsat ve vězení před zahájením procesu, že na doktorku práv promovala vroce 1926. Ještě před tím však prošla těžkou zdravotní krizí: jako vysokoškolačka dostala vroce 1923 spálu, tu hroznou nemoc, na niž zemřeli kdysi dva její sourozenci...Při- daly se další obtíže, život visel na vlásku, rodiče byli zoufalí...Mlá- denec Bohuslav denně čekal pod nemocničním oknem Bulovky na zprávu ozdravotním stavu. Tehdy se ukázala její vitalita. Řekne-li se, že bojovala se smrtí, zdá se to nadnesené, patetické. Jenže ona opravdu bojovala. Se vší náruživostí, které byla schopna. Neuměla se vzdávat. Nechtěla se vzdávat...Tentokrát poprvé zvítězila nad smrtí.

Podruhé za okupace.

Potřetí? Nebude třetí vítězství...Ustaňme. Teď zatím opouští právnickou fakultu. Kytice ablahopřání, slečna JUDr.Milada Králová se jemně usmívá, inženýr zemědělství Bohumil Horák se tiše, když na chvíli osaměli, ptá: – Kdy to bude?

– Brzy. Už se těším...,řekne upřímně.

Svatba se opravdu konala záhy, mladé manželství je založeno a Horák daleko později napíše: „Brzy po svatbě, snad již 1. III. nebo

15. III. 1927,nastoupila Milada jako mladá právnička do služeb

obce pražské, ato do Ústředního sociálního úřadu hl.m. Prahy, k ně

muž náležely právě dobudované moderní Masarykovy domy v K