načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Mikulášovy průšvihy – René Goscinny

Mikulášovy průšvihy

Elektronická kniha: Mikulášovy průšvihy
Autor: René Goscinny

Další z knížek o nezbednostech malého francouzského školáka a jeho kamarádů. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 84.3%hodnoceni - 84.3%hodnoceni - 84.3%hodnoceni - 84.3%hodnoceni - 84.3% 97%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 103
Rozměr: 19 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 3., upr. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Petit Nicolas a des ennuis
Spolupracovali: ilustrace Sempé
přeložila Tamara Sýkorová-Řezáčová
Skupina třídění: Francouzská próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, BB/art, 2011
ISBN: 978-80-746-1021-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další z knížek o nezbednostech malého francouzského školáka a jeho kamarádů.

Popis nakladatele

Mikuláš je malý nezbedný klučík s partou kamarádů, kupou bláznivých nápadů a s úžasným dětským pohledem na svět. Už v 60. letech se stal ve Francii jedním ze symbolů dětské literatury a od té doby bavil čtenáře po celém světě. Jeho příběhy dostanou každého, svým promyšleným a nevinným humorem, lehkostí stylu, a výjimečným literárním talentem autora – Réné Goscinyho. Příhody Mikuláše a jeho legračních kamarádů tlustého Vendelína, vychloubavého Augustína, silného Albína, šprta Celestýna, Kryšpína,Viktorína či Fridolína jsou vlastně celkem obyčejné postřehy všedních dnů. Vynikající pointy dodávají někdy úsměvně filozofický podtón a skutečně nemusíte být dětmi, byste se zasmáli inteligentnímu a nadčasovému vtipu, který, mnohem víc než v ději, spočívá v jazyce a slovních hříčkách.

Zařazeno v kategoriích
René Goscinny - další tituly autora:
Mikulášovy přestávky Mikulášovy přestávky
Asterix 6 - Asterix a Kleopatra Asterix 6
Asterix - XII úkolů pro Asterixe Asterix
Malý Mikuláš: původní komiks Malý Mikuláš: původní komiks
Nové Mikulášovy patálie - Sváteční oběd Nové Mikulášovy patálie
 (e-book)
Malý Mikuláš a kamoši Malý Mikuláš a kamoši
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

přeložila Tamara Sýkorová-Řezáčová

BB/art

Goscinny Sempé

Mikulášovy

průšvihy


Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2011.

Bořivojova 75, Praha 3

Le petit Nicolas a des ennuis

By Goscinny / Sempé

Copyright © 1964, by Éditions Denoël

New edition © 2004

All rights reserved.

Z francouzského originálu Le petit Nicolas a des ennuis

přeložila © 1997, 2011 Tamara Sýkorová-Řezáčová

Sazba: Proxima, s.r.o.

Elektronické formáty Dagmar Wankowska, LiamART

Třetí upravené vydání v českém jazyce

ISBN 9 78-80-7507-932-9 (p df)


Jáchym má trápení

J

áchym nebyl včera ve škole a dneska přišel děsně pozdě a tvářil se pekelně na

štvaně, a my jsme údivem valili bulvy. Nepřekvapilo nás ani tak to, že Jáchym při

šel pozdě a že se tváří naštvaně – chodí pozdě v jednom kuse a tváří se načuřeně pokaždé, když musí do školy –, ale spíš nám vyrazila dech paní učitelka, jelikož se na něho usmála a řekla:

,,Gratuluju ti, Jáchyme. Jsi jistě šťastný, viď?“

To nás udivilo ještě víc, jelikož se už sice stalo, že paní učitelka byla na Jáchyma milá (je moc roztomilá, když se na někoho usmívá, ať už je to, kdo chce), ale ještě nikdy, fakt nikdy, mu negratulovala. Jenomže se nezdálo, že by z toho Jáchym měl radost – tvářil se pořád stejně namíchnutě a šel si beze slova sednout do lavice vedle Fridolína. Otočili jsme se a dívali jsme se na něho, ale paní učitelka zaklepala pra

3



vítkem na stůl a řekla, abychom se nerozptylovali, starali se o své a opsali si do sešitů, co je napsáno na tabuli, ale bez chyby, prosím.

Potom jsem zaslechl Augustýnův hlas, jak za mnou říká:

,,Jáchym má brášku. Dejte to dál!“

O přestávce jsme se všichni nahrnuli k Jáchymovi, který stál opřený o zeď s rukama v kapsách, a ptali jsme se ho, jestli je to pravda, že má bráchu.

,,Se ví,“ přikývl Jáchym. ,,Včera ráno mě tatínek vzbudil. Byl už oblečený, ale neoholený a zarostlý, dal mi pusu a řekl mi, že se mi v noci narodil bratříček. Pak jsem se musel rychle obléct a šli jsme do porodnice, kde byla maminka. Ležela v posteli, ale tvářila se stejně nadšeně jako tatínek, a vedle její postele ležel v kolíbce nový bratříček.“

,,Zato ty moc nadšeně nevypadáš,“ řekl jsem mu.

,,Proč bych taky měl být nadšený?“ ucedil Jáchym. ,,Předně má děsnou šlehu. Je úplně prťavý a celý červený a v jednom kuse řve a jim se to zdá roztomilé. Když já se doma trochu rozkřiknu, hned mě napomínají, abych byl zticha, a tatínek mi ještě řekne, že jsem pitomec a že se mu rozskočí hlava.“

,,Jo, to já znám,“ přidal se k němu Viktorín. ,,Já mám taky mladšího bráchu, s tím jsou jenom potíže. Je mazlíček našich a může si dělat, co ho napadne, a když mu jed

nu vrazím, hned utíká žalovat, a já mám pak ve čtvrtek zakázaný biják.“

,,To u nás je to zrovna naopak,“ řekl Albín. ,,Já mám staršího bráchu

a mazánek je on. Ustavičně tvrdí, že se vším nadělám, a každou chvíli

mi nařeže a smí zůstat vzhůru dlouho do noci a koukat na televizi, a ne

chají ho kouřit!“

,,Od té doby, co mám bráchu, mě pořád jenom hubují,“ stěžoval si Já

chym. ,,Maminka v porodnici chtěla, abych dal bratříčkovi pusu, a já jsem

neměl moc chuť, ale přesto jsem k němu šel a tatínek hned začal křičet,

abych dával pozor, že převrhnu kolíbku a že v životě neviděl takové ne

mehlo, jako jsem já.“

,,Čím se takové mrně živí?“ zeptal se Vendelín.

5


,,Pak jsme šli domů,“ pokračoval Jáchym, ,,já a tatínek, a doma by

lo bez maminky děsně smutno. Zvlášť když se tatínek namíchl, jeli

kož když dělal večeři, nemohl najít otvírač konzerv, a taky jsme tam

neměli nic jiného než sardinky a hory sterilovaného hrášku. A ráno

při snídani mě tatínek znovu seřval, když mi při vaření uteklo mlíko.“

,,To ještě uvidíš,“ provokoval Viktorín. ,,Až ho přinesou domů, bu

de spát v ložnici rodičů, ale potom ho strčí k tobě. A pokaždé, když

začne brečet, budou si myslet, žes mu něco udělal.“

,,Můj velký brácha spí taky v mém pokoji,“ řekl Albín. ,,Teď už mi to

moc nevadí, ale když jsem byl malý, to už je dávno, měl ten blbec ve zvy

ku bavit se tím, že mě strašil.“

,,Tak to teda ne!“ vykřikl Jáchym. ,,Jen ať to zkusí, u mne spát nebude.

Můj pokoj patří mně, a když chce u nás spát, ať si najde jiné místo!“

,,Pche!“ ušklíbl se Viktorín. ,,Jestli tvoji rodiče rozhodnou, že bude spát v tvém po

koji, bude spát v tvém pokoji a šmytec!“

,,To ne, pane! To zase prrr, pane!“ křičel Jáchym. ,,Ať si spí, kde chce, ale u mě

ne! Já se v pokoji zavřu a konec, basta fidli!“

,,Odpoledne mě tatínek znovu vzal do porodnice,“ vyprávěl Já

chym, ,,a byl tam strejda Oktáv a teta Edita a teta Lýdie a všich

ni říkali, že se můj bráška podobá spoustě lidí, tatínkovi a ma

mince a strejdovi Oktávovi, a tetě Editě i Lýdii, a dokonce i mně.

A pak začali mluvit o tom, že jsem jistě štěstím bez sebe a že teď

musím být děsně hodný a pomáhat mamince a dobře se učit ve

škole. A tatínek řekl, že doufá, že se budu trochu snažit, že jsem

až doteďka byl lajdák a že musím být bráškovi příkladem. A pak

se o mě už nestarali. Jenom maminka, ta mi dala pusu a řekla mi, že

mě má ráda úplně stejně jako malého brášku.“

,,Poslouchejte, kluci,“ přerušil ho Augustýn, ,,co takhle dát si kopa

nou, než skončí přestávka?“


,,Jo, počkej,“ vzpomněl si Viktorín, ,,a až budeš chtít jít ven, zahrát si s kluky, řeknou ti, že máš zůstat doma a hlídat bratříčka.“

,,Cože? To zrovna! Jen ať se hlídá sám,“ řekl Jáchym. ,,Přece se ho nikdo neprosil. Půjdu si hrát, kdy budu chtít.“

,,Budou ti dělat maléry,“ věštil Viktorín. ,,A nakonec ti řeknou, že na něho žárlíš.“

,,Cože?“ zvolal Jáchym. ,,To by tak ještě scházelo!“

Potom nám řekl, že vůbec nežárlí, že to je pitomost, něco takového říkat, že se o svého bráchu prostě nestará. A jediná věc, kterou by nerad, je, aby ho s ním otravovali a strkali mu ho do jeho pokoje a aby mu zakazovali hrát si s kamarády, a že nesnáší mazánky, a jestli mu s ním nedají pokoj, že odejde z domova a že se pak všichni chytnou za nos, a ať si ho nechají, toho svého Leonka, a že budou rodiče litovat, až bude pryč, zvlášť až se dovědí, že se stal kapitánem námořní lodi a vydělává spoustu peněz, a že už má domova i školy až po krk a že nikoho nepotřebuje, a vůbec, že je mu to všechno k smíchu.

,,Kdo to je, ten Leonek?“ zeptal se Kryšpín.

,,No přece můj brácha,“ odpověděl Jáchym.

,,To je legrační jméno,“ řekl Kryšpín.

A Jáchym se na něho vrhl a zboxoval ho, a právem, jelikož, jak nám řekl, jednu věc nesnáší: Když někdo uráží jeho rodinu.

7


Dopis

D

ělám si velké starosti o tatínka, jelikož vyloženě ztrácí paměť.ně ztrácí paměť

Nedávno kvečeru mi listonoš přinesl velký balík a já měl fakt radost, jelikož

jsem moc rád, když listonoš přinese balík na mou adresu, jenže to jsou vždycky dárky, co mi posílá moje bábinka, to je maminčina maminka, a tatínek říká, že tím to dítě neuvěřitelně kazí, a maminka se pokaždé namíchne, ale tentokrát se to obešlo bez hádek, jelikož ten balíček nebyl od bábinky, ale od pana Bimbáce, což je tatínkův šéf. Bylo to Člověče, nezlob se – jedno už mám – a uvnitř byl dopis pro mě:

,,Milému Mikuláškovi, který má tak pracovitého tatínka,

Romuald Bimbác.“

,,Co je to za nápad?“ divila se maminka.

,,Já jsem mu totiž nedávno prokázal osobní službičku,“ vysvětloval tatínek. ,,Šel 8


9

jsem se mu postavit do fronty na jízdenky na nádraží, když jel na dovolenou. Myslím, že je to od něj hezké, poslat Mikulášovi dárek.“

,,Zvýšit ti plat by bylo ještě hezčí,“ poznamenala maminka.

,,No výborně, bravo!“ řekl tatínek. ,,To se obzvlášť hodí, dělat takové poznámky před malým. Ostatně jak si to představuješ? Chceš, aby Mikuláš ten dárek vrátil a řekl Bimbácovi, že by dal přednost tomu, aby mi zvýšil plat?“

,,Ne, to ne!“ polekal jsem se.

Jelikož uznejte, že mám pravdu: já sice už jedno Člověče mám, ale to druhé bych mohl ve škole vyměnit s nějakým kamarádem za něco lepšího.

,,Aha,“ řekla maminka. ,,No, když jsi spokojený s tím, jak někdo rozmazluje tvého syna, tak už nic neříkám.“

Tatínek se podíval ke stropu, se zaťatými zuby zavrtěl hlavou a potom mi řekl, že bych měl panu Bimbácovi zatelefonovat a poděkovat mu.

,,To ne,“ namítla maminka. ,,V takových případech se sluší napsat děkovný dopis.“

,,To máš pravdu,“ přikývl tatínek. ,,Dopis bude lepší.“

,,Já bych radši zatelefonoval,“ řekl jsem.

Jelikož psát je otrava, to je fakt, ale telefonování je zábava a naši mě telefonovat nikdy nenechají, jen když volá bábinka a chce, abych jí po telefonu poslal pusinky. Bábinka to má strašně ráda, když jí po telefonu posílám pusinky.

,,Tebe se nikdo na nic neptal,“ řekl tatínek. ,,Když se ti řekne, že budeš psát, budeš psát!“

To teda bylo vážně nespravedlivé! Tak jsem řekl, že vůbec nemám chuť něco psát, a jestli mě nenechají zatelefonovat, že ji nechci, tu pitomou hru, že stejně jedno Člověče, nezlob se už mám, a docela ucházející, a když už něco musím, tak raději zatelefonuji panu Bimbácovi, aby tatínkovi zvýšil plat.

,,Chceš dostat pohlavek a jít spát bez večeře?“ rozkřikl se tatínek.

Dal jsem se pro jistotu do breku a tatínek se zeptal, co komu udělal, že má takhle trpět, a maminka prohlásila, že jestli se nedočká chvíle klidu, bude to ona, kdo půjde spát bez večeře, a my se o sebe budeme muset postarat sami.


,,Poslouchej, Mikuláši,“ dodala potom, ,,jestli budeš hodný a napíšeš ten dopis bez vyvádění, můžeš si vzít dva kusy moučníku.“

Řekl jsem, že teda dobře (byl zrovna meruňkový koláč), a maminka řekla, že jde připravit večeři, a odešla do kuchyně.

,,Tak do toho,“ řekl tatínek. ,,Napíšeme si to nanečisto.“

Vytáhl ze zásuvky psacího stolu papír a tužku, podíval se na mě, chvíli tu tužku okusoval a pak se zeptal:

,,Tak co bys tomu staroušovi Bimbácovi napsal?“

,,No, já nevím,“ řekl jsem. ,,Mohl bych mu napsat, že jedno Člověče už mám, ale že mě moc potěšil, jelikož to jeho můžu vyměnit ve škole s nějakým kamarádem za něco jiného. Například Kryšpín má senzační modré autíčko a...“

,,No jasně. Tak to by stačilo. Dovedu si to představit. Tak teda... Jak začneme?... Milý pane... Ne... Milý pane Bimbáci... Ne, to je moc důvěrné... Vážený pane... Hmm... Ne...“

,,Mohl bych napsat ,Pane Bimbáci‘,“ navrhl jsem.

Tatínek se na mě podíval, potom vstal a zavolal ke kuchyni:

,,Miláčku! Milý pane, Vážený pane, nebo Milý pane Bimbáci?“

,,O co jde?“ zeptala se maminka, vyšla z kuchyně a otírala si ruce do zástěry.

Tatínek jí to zopakoval a maminka řekla, že ona by tam dala Milý pane Bimbáci, ale tatínek řekl, že se mu to zdá moc důvěrné a že uvažuje o tom, jestli by nebylo 10


11

lepší prostě jen Vážený pane. Maminka řekla, že ne, že prostě jen Vážený pane by

bylo moc strohé a že se nesmí zapomínat na to, že ten dopis píše dítě. Tatínek řekl,

že právě Milý pane Bimbáci se na dítě nehodí, že to není dost uctivé.

,,Když už ses rozhodl, tak co mě zdržuješ?“ zeptala se maminka. ,,Musím dodělat

večeři.“

,,Ó promiň, že tě ruším v tvé důležité práci. Koneckonců nejde o nic jiného než

o mého šéfa a mé postavení.“

,,Chceš říct, že tvoje postavení závisí na dopisu od Mikuláše?“ zeptala se mamin

ka. ,,Každopádně když pošle dárek moje maminka, nikdy se s tím tolik nenadělá!“

Teď nastalo peklo. Tatínek křičel, maminka křičela a nakonec odešla do kuchyně

a práskla za sebou dveřmi.

,,Tak,“ řekl mi tatínek. ,,Vezmi si tužku a piš.“

Posadil jsem se k psacímu stolu a tatínek začal diktovat:

,,Milý pane, čárka, nový řádek... S radostí, ne, to škrtni... Počkej... Potěšilo mě,

ano, to je ono... Velice mě potěšilo a náramně překvapilo... Ne, dej tam nesmírně

překvapilo... Bane, víš, nic se nesmí přehánět... Nech

tam náramně překvapilo... náramně překvapilo, když

jsem dostal Váš krásný dárek... Ne... Tady bys mohl

napsat nádherný dárek... Mám z něj velikou radost.

Ale ne!... To už tam máme... Teď napíšeš S úctou...

nebo raději S uctivým pozdravem... Počkej...“

Tatínek se sebral a šel do kuchyně, slyšel jsem

křik a pak se vrátil celý rudý.

,,No dobrá,“ řekl. ,,Dej tam S uctivými pozdra

vy... a pak se podepiš. A máme to.“

Tatínek si vzal ode mě papír, aby si to přečetl,

ale vyvalil oči, znovu se na ten papír podíval, pak si

ztěžka vzdychl a vytáhl jiný papír, že to napíšeme

znovu nanečisto.


,,Mám dojem, že máš svůj dopisní papír?“ napadlo ho najednou. ,,Takový papír

s barevnými ptáčky, co ti jednou dala k narozeninám teta Dorotea...“

,,Byli to králíci,“ řekl jsem. ,,Ano, to je ono,“ řekl tatínek. ,,Dojdi si pro něj.“ ,,Já nevím, kde je,“ řekl jsem. Tatínek šel tedy se mnou do mého pokoje a začali jsme hledat a ze skříně všech

no vypadlo na zem a přiběhla maminka a ptala se, co to vyvádíme.

,,Představ si, že hledáme Mikulášův dopisní papír,“ zařval tatínek. ,,Ale to je pek

lo, jaký je v tomhle domě nepořádek. Něco neuvěřitelného!“

Maminka řekla, že dopisní papír je v zá

suvce malého stolku v obýváku a že toho

začíná mít po krk a že večeře je hotová.

Přepsal jsem tatínkův dopis a musel

jsem začínat několikrát, kvůli chybám

a jedné kaňce. Maminka nám přišla říct,

že večeře bude spálená, ale co se dá dě

lat, a já jsem ještě třikrát přepsal obálku

a tatínek řekl, že můžeme jít večeřet, ale

já jsem ho poprosil o známku a tatínek

řekl: ,,Ach ano!“ a známku mi dal a pak

jsem dostal dva kusy koláče. Ale ma

minka na nás během celé večeře vůbec

nepromluvila.

Druhý den večer jsem se polekal a za

čal jsem se o tatínka bát, jelikož zazvo

nil telefon, tatínek ho zvedl a řekl:

,,Haló?... Ano... Ach, to je pan Bim

bác?... Dobrý večer, pane Bimbáci!...

Ano... Cože?“


13

Tatínek se zatvářil udiveně a dodal:

,,Dopis?... Ach tak! Proto po mně včera chtěl ten malý tajnůstkář Mikuláš poš

tovní známku!“


Cena peněz

D

neska jsem napsal dějepisnou písemku za jedna. Dostali jsme totiž Karla

Velikého, a to já si bezvadně pamatuju, zvlášť tu historku o Rolandovi a jeho

meči, který se nedal zlomit.

Když se to dověděli tatínek s maminkou, měli náramnou radost a tatínek vytáhl peněženku a dal mi... že neuhádnete, co? Desetifrank!

,,Tady máš, chlape,“ řekl tatínek, ,,a zítra si za to kup, co budeš chtít!“

,,Ale... miláčku,“ namítla maminka, ,,nemyslíš, že to je pro takové dítě moc peněz?“

,,Vůbec ne,“ odpověděl tatínek. ,,Je nejvyšší čas, aby se Mikuláš naučil znát cenu peněz. Jsem přesvědčen, že utratí těch deset franků rozumným způsobem. Co říkáš, člobrdo?“ 14




René Goscinny

RENÉ GOSCINNY


14. 8. 1926 - 5. 11. 1977

René Goscinny byl francouzský spisovatel a scenárista kreslených seriálů s postavou Asterixe.

Goscinny – René Goscinny – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist