načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Mikroekonomie - Jana Soukupová; Bronislava Hořejší; Libuše Macáková; Jindřich Soukup

Mikroekonomie
-15%
sleva

Kniha: Mikroekonomie
Autor: ; ; ;

V pořadí již šesté výrazně aktualizované a doplněné vydání první původní české učebnice mikroekonomie předních pedagogů VŠE v Praze je zaměřena na základní mikroekonomická ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  990 Kč 842
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
28,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 0Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Management Press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-02-20
Počet stran: 584
Rozměr: 165 x 235 mm
Úprava: 581 stran : ilustrace
Vydání: 6. aktualizované a doplněné vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Umístění v žebříčku: 487. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
ISBN: 9788072615384
EAN: 9788072615384
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Aktualizované vydání učebního textu určeného pro studenty vysokých škol ekonomického zaměření.

Popis nakladatele

V pořadí již šesté výrazně aktualizované a doplněné vydání první původní české učebnice mikroekonomie předních pedagogů VŠE v Praze je zaměřena na základní mikroekonomická témata, jako jsou rozhodování spotřebitele jakožto základu pro odvození poptávky, teorie firmy či chování podnikatelských subjektů v různých tržních strukturách. Výklad trhu výrobních faktorů pak zahrnuje jak obecné principy formování cen výrobních faktorů, tak zvláštnosti trhu práce a kapitálu. Na trhu práce je pozornost věnována zvlášť poptávce a nabídce a je odlišena dokonalá a nedokonalá konkurence. Závěrečné kapitoly zohledňují vzájemnou propojenost jednotlivých trhů a také limity trhu a zásahy státu do ekonomiky z mikroekonomického hlediska. Učebnice je určena zejména pro studenty magisterského studia, ale i pro čtenáře bez hlubších předchozích znalostí ekonomické teorie se zájmem o výše uvedená témata

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jana Soukupová; Bronislava Hořejší; Libuše Macáková; Jindřich Soukup - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

17

1

Nástroje používané v mikroekonomii

1.1 Před mět zkou má ní

Ekonomie se podle tradiční definice zabývá zkoumáním alokace vzácnýchzdrojů mezi různá alternativní užití tak, aby byly uspokojeny lidské potřeby.

Všechny lidské potřeby však nemohou být uspokojeny vzhledem k tomu, že

zdroje sloužící k jejich uspokojení nejsou dostatečné. Hovoříme proto o jejich

nedostatku či vzácnosti. A s vzácností jakéhokoliv zdroje bezprostředně souvisí

nutnost rozhodování: protože den má jen 24 hodin, musíme se rozhodnout, zda

budeme studovat nebo půjdeme do kina; pokud máme omezené finančníprostředky, musíme volit mezi možnostmi koupit si studijní literaturu nebo lístky do

kina.

Člověk však může narazit na řadu jiných omezení: např. v řadě restaurací je

možno si vybrat za jednotnou cenu 85 Kč jakýkoliv z nabízených salátů, nebo

je libovolně namíchat. Základním omezením je však velikost talíře, jehožprůměr je velmi malý; přidávat si není povoleno a výška porce na talíři jeomezena šikovností jedlíka, fyzikálními zákony apod.

Jak je vidět, s rozhodováním, které je na místě, kdykoliv se objeví omezenost, resp. vzácnost zdrojů, se v běžném životě setkáváme daleko častěji, než siuvědomujeme.

 Alfred Marshall, jeden ze zakladatelů neoklasické ekonomie,zdůrazňoval, že předmětem zkoumání ekonomie je každodenní život lidí, a považoval ekonomii za vědu o ekonomickém chování člověka. Podle N. Gregoryho Mankiwa, autora uznávané učebnice ekonomie, je předmětem zkoumáníekonomie společnost – jak lidé volí svou životní orientaci a jak vstupují do vzájemných interakcí. Garry S. Becker, nositel Nobelovy ceny za ekonomii a dr.h.c. VŠE, rozšířil oblast zkoumání mikroekonomie o analýzu mimotržních situací asubjektů. Aplikoval mikroekonomický přístup např. na rasovou diskriminaci, na výchovu a vzdělání, na rodinu a vztahy uvnitř ní, na populační vývoj,kriminalitu apod. 

Mikroekonomie zkoumá především rozhodování jednotlivých tržníchsubjektů, kterými jsou jednotlivci, firmy a stát.

Jednotlivci rozhodují zejména o tom, kdy, kde, kolik a co si koupí. Jejich rozhodování je determinováno jejich cíli v podobě chutí, přání nebo preferencí.


18

Část 1 Úvod

Problém formování těchto determinant ekonomie nezkoumá; bere je jako dané

a stabilní. Podíváme-li se však na vývoj lidské společnosti, je evidentní, že právě

rozvoj potřeb a cílů člověka byl významným faktorem rozvoje společnosti auvedený předpoklad stability potřeb a cílů je velmi zjednodušující. Tím, žejednotlivci rozhodují o konkrétním množství konkrétního statku, rozhodují současně

o objemu a struktuře výstupu společnosti.

Poznámka: Pro původní anglický termín „output“ budeme v dalším textu používat pojmy „výstup“, „objem produkce“ nebo „produkt“.

Někteří autoři preferují používání pojmu „domácnost“. Zde jednotlivcecháeme jako subjekt rozhodující o sobě, své rodině nebo domácnosti.

Firmy rozhodují o tom, co budou vyrábět, v jakém množství, jakou stanoví cenu (pokud mají tržní sílu), jakou použijí technologii, jak upozorní spotřebitele na přítomnost jimi vyráběného statku na trhu apod. Rozhodování firmymikroekonomie zpravidla zužuje na dva základní problémy: na volbu výstupu a volbu ceny. (Výstup, jehož realizací firma maximalizuje zisk, označujeme nejpřesněji jako optimální výstup, velmi časté je však i používání definičně méně přesného pojmu rovnovážný výstup.) Existence firmy je spojena s tzv. transakčními náklady, tj. s náklady na vyjednávání o použití, resp. koupi či nájmu služeb výrobních faktorů s jejich majiteli.

 Za analýzu a objasnění významu transakčních nákladů pro institucionální strukturu a fungování ekonomiky získal v roce 1991 Ronald Coase,profesor ekonomie na Chicagské univerzitě, Nobelovu cenu za ekonomii. Jeho základní práce byla napsána sice již v roce 1937, ale ekonomové se k ní vrátili až v 70. a 80. letech 20. století. Na rozdíl od neoklasické teorie, která brala v úvahu především výrobní náklady, uvažoval R. Coase i o nákladech fungování trhu jako takového, jež nazval náklady transakčními. S transakčními náklady se blíže seznámíme v 5. kapitole. 

Poznámka: Pro anglický výraz „input“ jsou v dalším textu jako synonyma

po uží vány pojmy „výrobní faktor“, „vstup“, resp. „zdroj“.

Stát vytváří právní normy, v jejichž rámci probíhá ekonomická činnost. Uvnitř ekonomického systému může být stát rovněž reprezentován státnímifirmami. Jak uvidíme dále, stát může zasahovat do dílčích trhů přímo (např.prostřednictvím regulace) nebo nepřímo (např. prostřednictvím daní, cel apod.).

Z mnoha činností, které uskutečňují ekonomické subjekty v rámciekonomického systému, můžeme za základní považovat spotřebu, výrobu a směnu.

Spotřeba je impulsem pro existenci a rozvoj výroby. Spotřebitel na základě

svých chutí, potřeb a preferencí rozhoduje o nákupu konkrétních statků (výrobků


19

Nástroje používané v mikroekonomii Kapitola 1

a služeb) a vynakládá na ně svůj důchod. Pokud se spotřebitelé rozhodnou, že už

nechtějí tlačítkové mobilní telefony, ale dotykové smartphony, výrobcimobilních telefonů omezí nebo zastaví výrobu tlačítkových mobilních telefonů a zvýší

výrobu dotykovýh smartphonů.

Výroba je charakterizována jako přeměna zdrojů ve statky neboli přeměna vstu pů ve výstup.

Škoda Auto, a. s., používá ocel, sklo, práci dělníků, výrobní linky, elektrickou

energii a další vstupy k výrobě automobilů. Zemědělská firma používá práci

traktoristů, agronomů, půdu, osivo, hnojivo, zavlažování, traktory, kombajny atd.

k výrobě obilí. Vysoké školy využívají čas a znalosti profesorů, učebnice,prezentace, počítače (a snad i čas studentů, strávený učením) k „výrobě“ vzdělaných

studentů. V dnešní společnosti jsou významným vstupem informace a znalosti,

neboť vzrůstá podíl výrobků, které jsou relativně nenáročné na suroviny, ale

vyžadují rozsáhlé know-how. Lidské tvůrčí myšlení a činnost (např. vědecképrojekty, skládání hudby, psaní knih nebo výzkum a vývoj) jsou vstupy, jejichž výstup

může existovat v hmotné nebo nehmotné podobě (duševní vlastnictví).

Směna představuje výměnu jedněch statků za druhé (obilí za ropu nebo chleba

za peníze), kterou uskutečňují subjekty dobrovolně prostřednictvím trhu. Trhy

tedy zprostředkovávají interakci mezi jednotlivými tržními subjekty.

Nejdůležitějším tržním subjektem jsou jednotlivci: to oni rozhodují, jaké statky

budou poptávat a jaké množství svých výrobních faktorů budou nabízet, abydosáhli maximálního uspokojení svých potřeb. Na trzích statků vystupují jednotlivci jako

poptávající a firmy jako nabízející. Na trzích vstupů jednotlivci nabízejí služby

svých výrobních faktorů (práce, kapitálu a půdy) a firmy výrobní faktory poptá vají.

Firmy tyto výrobní faktory používají k výrobě statků, které nabízejí jednotlivcům

na trzích statků. Proti pohybu statků a vstupů jde tok peněz: výdaje spotřebitelů za

statky reprezentují příjmy firem, nabízejících tyto statky. Výdaje firem za vstupy

představují příjmy jednotlivců za pronájem služeb výrobních faktorů. Tyto příjmy

(důchody) používají jednotlivci na nákup zboží a služeb na trhu statků.

Grafickým znázorněním interakce základních tržních subjektů (jednotlivců a firem) prostřednictvím tržního mechanismu je jeden z jednoduchýchekonomických modelů, a to model ekonomického koloběhu. Tento model nezachycuje ani vládu/stát, ani zahraničí.

Na dílčích trzích funguje tržní mechanismus, který zaručuje, že síly poptávky

a nabídky vedou trh k rovnováze. Mezi poptávajícími a nabízejícími dochází ke

kompromisu: na trhu poptávající kupují právě tolik, kolik jsou ochotni zarovnovážnou cenu nakoupit, a prodávající prodávají právě tolik statků, kolik jsou

ochotni za rovnovážnou tržní cenu prodat. Spotřebitelé by chtěli koupit víc za

nižší cenu, ale kdyby byla cena nižší než rovnovážná tržní cena, vznikla by na


20

Část 1 Úvod trhu nerovnováha. Poptávané množství by bylo větší než nabízené a výrobci by si mohli dovolit zvyšovat cenu. Poptávající by byli ochotni vyšší cenu platit, a to vše až do okamžiku tržní rovnováhy, kdy by se nabízená a poptávaná množství při dané rovnovážné ceně sjednotila. Podobně by cenový mechanismus fungoval v případě, že by tržní cena byla vyšší než rovnovážná: nabízené množství by bylo větší než poptávané a výrobci by byli ochotni akceptovat snížení ceny až do její rovnovážné úrovně. Ceny tak hrají v tržní ekonomice roli signálu, podlekterého se ekonomické subjekty chovají a kterým se řídí při alokaci vzácnýchzdrojů. Jsou však oblasti, kde trh sám o sobě nedokáže efektivně zdroje rozmístit, jako je tomu v případě významné tržní síly, veřejných statků, externalit,asymetrických informací, nežádoucí spotřeby (drogy), strategických oblastí(zemědělství, obrana, atomová energie) atd.

vstupů vstupů

Obr. 1–1 Ekonomický koloběh

Zatímco mikroekonomie se zabývá rozhodováním jednotlivých tržních

sub jektů a jejich interakcí na dílčích trzích, předmětem makroekonomie je

ekonomika jako celek. Tyto dvě části ekonomie spolu úzce souvisejí anavzájem se prolínají. Tím, že mikroekonomie zkoumá např. jednotlivé tržnístruktury a jejich efektivnost, může přispět k řešení makroekonomického problému

struktury ekonomiky. Při úvahách o zvýšení daně z příjmu by analyzovali

makroekonomové efekty tohoto opatření na celkovou spotřebu a produkt

v dané zemi; mikroekonomové by mohli přispět analýzou, zda bude jednotlivý

spotřebitel snižovat nebo zvyšovat spotřebu a jak by se pravděpodobně mohla

změnit tržní poptávka.


21

Nástroje používané v mikroekonomii Kapitola 1

1.2 Základní metody a nástroje mikroekonomické analýzy

Jestliže v zájmu lepšího pochopení použijeme velmi hrubé zjednodušení,můžeme říci, že zkoumání mikroekonomie se zaměřuje zejména na

 zjišťování optima,

 hledání rovnováhy.

Problémy spojené se zjišťováním optima jsou rozhodovacími problémyjednotlivých tržních subjektů. Příkladem optimalizačního problému může býtzjišťování, jaké množství statků by měl jednotlivec spotřebovávat, abymaximalizoval uspokojení svých potřeb. Při analýze rozhodování firmy se setkáme s mnoha optimalizačními problémy (např. nás bude zajímat, jaký objem produkce by firma měla vyrábět, aby maximalizovala zisk, při výrobě jakého množství jsou její náklady minimální apod.). Při řešení optimalizačních problémů jde tedy o zjištění hodnot nezávisle proměnné (proměnných), při nichž daný tržní subjekt maximalizuje či minimalizuje svoji cílovou funkci. Matematicky jde o problém lokálního extrému.

Problémy rovnováhy jsou spojeny se vzájemným působením alespoň dvou tržních subjektů. Příkladem může být otázka, jak ovlivní velmi suchý, srážkově podprůměrný rok nabídku zemědělské produkce, a tím i ceny potravin. Identifi kace tržní poptávky a tržní nabídky nějakého volně prodejného léku a dopady regulace ceny na trh s tímto lékem představuje další problém rovnováhy (resp. nerovnováhy). Vzájemné působení nabídky práce, poptávky po práci, formování rovnovážné mzdové sazby a stanovení minimální mzdové sazby může sloužit jako jiný příklad interakce nabízejících a poptávajících a zásahu mimotržní autority do rovnováhy na trhu práce.

Většina dále zmiňovaných nástrojů ekonomické analýzy jsou nástrojepoužívané při řešení optimalizačních problémů. O nástrojích používaných při řešení problémů rovnováhy pojednáme na konci kapitoly.  Modely Ve snaze analyzovat ekonomickou realitu, v níž žijeme, narážejí ekonomové na problém její komplexnosti a komplikovanosti.

Každý den vyrábějí tisíce firem na celém světě milióny výrobků. Tyto firmy se

mohou navzájem odlišovat svou velikostí, druhem vyráběné produkce,ekonomickou silou, úrovní pracovníků, efektivností ve výrobě, technologickou


22

Část 1 Úvod

vybave ností, vlastnickou strukturou atd. Stejně tak si každý den tyto výrobky

kupují milióny lidí lišících se barvou pleti, charakterem svého zaměstnání,

výší příjmu, chutěmi, preferencemi apod.

Ekonomická analýza není schopna postihnout současně hustou síť vztahů mezi všemi prvky ekonomického systému tak, jak reálně existuje. Uchyluje se proto k určitému zjednodušení spočívajícímu v abstrakci od komplexnostiekonomiky. Výsledkem tohoto soustředění se na podstatu každé ekonomickéčinnosti jsou ekonomické modely.

Ekonomické modely znázorňují vztahy mezi vybranými proměnnými. Mo hou být formulovány verbálně, graficky nebo algebraicky. Tím, že zjednodušujíekonomickou realitu a zachycují vztahy pouze mezi zvolenými proměnnými,umožňují porozumět základním ekonomickým jevům a vztahům mezi nimi. Modely používané v mikroekonomii umožňují lépe pochopit procesy rozhodování firem, jednotlivců a jejich vzájemnou propojenost.

 Při práci s ekonomickými modely je zapotřebí si uvědomit jejich omezení: jestliže je na jedné straně zjednodušení ekonomické reality nezbytné k jejichkonstrukci, na druhé straně to znamená, že takový model nemůže zachycovatekonomický systém ve všech detailech a v celé jeho komplexnosti. Jak řekl E. Derman (Columbia University): „Vytvořit model na základě vrtkavého lidskéhochování je jako snažit se nacpat nohu ošklivé nevlastní sestry do Popelčinastřevíčku... Podaří se to, jen když osekáme některé základní části.“ Modely však rozhodně nejsou ztrátou času; jen je musíme umět používat – s pokorou arozumně.

Konstrukci ekonomických modelů předchází přijetí zjednodušujícíchpředokladů. Ty umožňují u zkoumaného problému soustředit pozornost na klíčové aspekty, resp. definují charakteristické rysy chování zkoumaných ekonomických jednotek. Takovým zjednodušujícím předpokladem je např. předpoklad, žespotřebitel vynakládá veškerý svůj důchod na nákup pouze dvou statků a vůbec nespoří, nebo že jediným cílem firmy je maximalizovat zisk. Často se objevuje kritický názor, že předpoklady zkoumání jsou natolik vzdálené realitě, žemodely a z nich vyvozené závěry vlastně nemají žádný smysl. Zjednodušené modely však nemusí být věrnou kopií praxe; je postačující, aby vyjadřovaly podstatné rysy ekonomické reality.

Například na vědeckých závěrech astronomie nemění nic fakt, že astronomové

si v některých případech představují hvězdy jako body – důležité je, že toto

zjednodušení umožňuje např. určit dráhu jejich pohybu.


23

Nástroje používané v mikroekonomii Kapitola 1

Většina ekonomických modelů je charakteristická třemi společnými rysy: 1. Předpokladem ceteris paribus, tj. „za jinak stejných okolností“. Podle A.Marshalla je nezbytné složité otázky rozdělit na menší části, zkoumat vždy jednu

část a ostatním částem a faktorům v daném okamžiku nevěnovat pozornost.

To vůbec neznamená jejich ignorování; jen dočasnou eliminaci a možnost

koncentrace na vztah mezi omezeným počtem proměnných.

Například při konstrukci křivky poptávky po osobních automobilech určité

značky je brán v úvahu pouze vztah mezi poptávaným množstvím a cenou

auta. Důchody spotřebitelů a další faktory, jako např. cena benzínu, ceny

konkurenčních automobilů, ceny konkurenčních druhů dopravy, vliv reklamy,

preference spotřebitelů apod., se považují v daném okamžiku za neměnné. 2. Předpokladem optimalizace (o které jsme se již zmínili), jenž vychází zpředstavy, že se všichni ekonomičtí aktéři chovají racionálně. Racionálníchování v mikroekonomické analýze znamená, že jednotlivci jednají ve vlastním

nejlepším zájmu, jinými slovy v rámci daných okolností činí ta nejlepšírozhodnutí.

Racionalita chování může být posuzována z dvojího hlediska: jednak zhlediska použité metody (tržní subjekt se nerozhoduje na základě impulsu či náhlé

pohnutky, ale na základě svých úvah a analýz), jednak z hlediska dosaženého

výsledku (racionální je např. takové rozhodnutí státu, které vede k vytčenému

cíli v podobě veřejného blahobytu).

Pro úplnost dodejme, že významný současný rozvojový proud ekonomie, tzv. behaviorální ekonomie, je založen na tom, že racionalita ekonomických aktérů je omezená a při zkoumání rozhodování tržních subjektů aplikuje psychologické poznatky. 3. Tím, zda vyjadřují pozitivní nebo normativní přístup. Zjednodušeně řečeno,

pozitivní ekonomie zkoumá, jak jsou zdroje v ekonomice skutečněrozmístěny, zatímco normativní ekonomie se zabývá tím, jak by rozmístěny být měly.

Příkladem pozitivního přístupu by mohla být úvaha o tom, jak se v důsledku

určité stanovené hodnoty jednoho bodu lékařského výkonu budou chovat

zdravotní pojišťovny a lékaři. Normativní přístup by se v uvedené souvislosti

soustředil na zkoumání, jakou hodnotu by měl mít jeden bod lékařskéhovýkonu, zda by nebylo lepší nahradit bodový systém peněžním oceněním lékařských výkonů apod.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist