načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Mikrobiologie -- Pro studenty zdravotnických oborů, 2., doplněné a přepracované vydání - Jiří Schindler

Mikrobiologie -- Pro studenty zdravotnických oborů, 2., doplněné a přepracované vydání

Elektronická kniha: Mikrobiologie
Autor: Jiří Schindler
Podnázev: Pro studenty zdravotnických oborů, 2., doplněné a přepracované vydání

Učebnice pro studenty zdravotnických oborů, především pro studentky bakalářského studia oboru všeobecná sestra, se zabývá mikrobiologií člověka pojednávající o původcích ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 215
Rozměr: 21 cm
Úprava: xxiv stran obrazové přílohy: ilustrace (některé barevné)
Vydání: 2., dopl. a přeprac. vyd.
Skupina třídění: Mikrobiologie
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2014
ISBN: 978-80-247-4771-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Učebnice pro studenty zdravotnických oborů, především pro studentky bakalářského studia oboru všeobecná sestra, se zabývá mikrobiologií člověka pojednávající o původcích onemocnění i o nepatogenních mikrobech v těle a jeho bezprostředním okolí.

Popis nakladatele

Druhé, doplněné a přepracované vydání učebnice pro studenty bakalářského studia ošetřovatelství, vyšších odborných zdravotnických škol, přírodovědných oborů, pro žáky zdravotnických škol a gymnázií, asistenty hygienické služby, nutriční terapeuty. Text je doplněn tabulkami, grafy a fotografiemi. (pro studenty zdravotnických oborů)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Schindler - další tituly autora:
Mikrobiologie -- Pro studenty zdravotnických oborů, 2., doplněné a přepracované vydání Mikrobiologie
 (e-book)
Ze života bakterií Ze života bakterií
 (e-book)
Mikrobiologie -- Pro studenty zdravotnických oborů Mikrobiologie
 
K elektronické knize "Mikrobiologie -- Pro studenty zdravotnických oborů, 2., doplněné a přepracované vydání" doporučujeme také:
 (e-book)
Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 2. ročník - 1. díl -- 2., přepracované a doplněné vydání Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 2. ročník - 1. díl
 (e-book)
Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník
 (e-book)
Hematologie a transfuzní lékařství II -- Transfuzní lékařství Hematologie a transfuzní lékařství II
 (e-book)
Ošetřovatelská péče 1. díl -- Pro obor ošetřovatel Ošetřovatelská péče 1. díl
 (e-book)
Ošetřovatelská péče 2. díl -- Pro obor ošetřovatel Ošetřovatelská péče 2. díl
 (e-book)
Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 2. ročník - 2. díl -- 2., přepracované a doplněné vydání Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 2. ročník - 2. díl
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Mikrobiologie

Pro studenty

zdravotnických oborů

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Mikrobiologie

Jiří Schindler

Druhé, doplněné a přepracované vydání učebnice pro studenty bakalářského

studia ošetřovatelství, vyšších odborných zdravotnických škol, přírodověd

ných oborů, pro žáky zdravotnických škol a gymnázií, asistenty hygienické

služby, nutriční terapeuty.

Obsah učebnice stručného rozsahu je speciálně přizpůsoben potřebám stu

dujících, pro které je klinická mikrobiologie součástí zdravotnického vzdělání

a pro které vědomosti o vybraných druzích bakterií, virů, hub a parazitických

prvoků napomohou v orientaci v mikrobiologii denní zdravotnické praxe. Text

je doplněn tabulkami, grafy a fotografi emi.

Jiří Schindler

9 788024 747712

ISBN 978-80-247-4771-2

2., doplněné a přepracované vydání

Pro studenty zdravotnických oborů

2., doplněné a přepracované vydání



GRADA Publishing

Mikrobiologie

Pro studenty

zdravotnických oborů

Jiří Schindler

2., doplněné a přepracované vydání


Prof. MUDr. Jiří Schindler, DrSc. MIKROBIOLOGIE Pro studenty zdravotnických oborů 2., doplněné a přepracované vydání TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: © Grada Publishing, a.s., 2014 Zdroje obrázků uvedeny v kapitole Poděkování Ostatní obrázky z archivu autora Technická kvalita některých obrázků je snížena vzhledem k množství a různé kvalitě zdrojů. Cover Photo © fotobanka allphoto, 2014 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5548. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 224 + 24 stran barevné přílohy 2. vydání, Praha 2014 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Názvy produktů, fi rem apod. použité v  knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-4771-2 TIRÁŽ ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9275-0 ve formátu PDF ISBN 978-80-247-9276-7 ve formátu EPUB

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy ne

smí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez

předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy

bude trestně stíháno.

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1 Lékařská mikrobiologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

2 Bakteriální buňka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

2.1 Morfologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 2.2 Cytologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 2.3 Růst a množení bakterií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.3.1 Růst v tekuté půdě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.3.2 Růst na pevné půdě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 2.4 Biofilm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

2.4.1 Vznik a složení biofilmu . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

2.4.2 Biofilm a medicína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

2.4.3 Rezistence buněk biofilmu k antibiotikům . . . . . . 31 2.5 Genetika bakterií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 2.6 Nástroje patogenity a patogeneze bakteriálních infekcí . . . 34

2.6.1 Adherence, kolonizace . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

2.6.2 Tvorba toxinů, toxiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

2.6.3 Patogenní ostrovy v genomu . . . . . . . . . . . . . . 39

2.6.4 Perzistoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 2.7 Usmrcení bakterií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

2.7.1 Fyzikální vlivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

2.7.2 Chemické vlivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 2.8 Klasifikace bakterií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

3 Antibiotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

3.1 Charakteristika antibiotik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 3.2 Vyšetření citlivosti bakterií k antibiotikům . . . . . . . . . . 50 3.3 Mechanizmus účinku antibiotik . . . . . . . . . . . . . . . . 52 3.4 Rezistence bakterií k antibiotikům . . . . . . . . . . . . . . . 54

3.4.1 Přirozená rezistence bakterií . . . . . . . . . . . . . . 54

3.4.2 Rozložení rezistence v populaci bakterií . . . . . . . 54

3.4.3 Přenos rezistence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

3.4.4 Rezistence změnou cílové struktury mutací . . . . . 56

3.4.5 Enzymatická inaktivace antibiotik . . . . . . . . . . . 57 3.5 Multirezistence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 3.6 Problémové druhy bakterií z hlediska rezistence . . . . . . . 59

3.6.1 Dynamika rezistence . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

3.6.2 Surveillance a monitorování rezistence . . . . . . . . 61 3.7 Budoucnost antimikrobní terapie . . . . . . . . . . . . . . . 62

3.7.1 Nové látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

3.7.2 Nové cílové struktury . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 3.8 Omezování rezistence, racionální antibiotická politika . . . 63

4 Speciální bakteriologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

4.1 Pyogenní koky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

4.1.1 Staphylococcus aureus . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

4.1.2 Staphylococcus epidermidis . . . . . . . . . . . . . . . 69

4.1.3 Streptokoky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

4.1.4 Streptococcus pyogenes . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

4.1.5 Streptococcus agalactiae . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

4.1.6 Streptococcus pneumoniae . . . . . . . . . . . . . . . 71

4.1.7 Ostatní streptokoky a „viridující streptokoky” . . . . 73

4.1.8 Enterokoky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

4.1.9 Neisserie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 4.2 Enterobacteriaceae . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

4.2.1 Escherichia coli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

4.2.2 Klebsiella pneumoniae . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

4.2.3 Enterobacter cloacae . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

4.2.4 Serratia marcescens . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

4.2.5 Proteus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

4.2.6 Yersinia enterocolitica . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

4.2.7 Salmonely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

4.2.8 Shigelly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

4.2.9 Vibria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 4.3 Hemofily a bordetely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

4.3.1 Haemophilus influenzae . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

4.3.2 Bordetella pertussis, Bordetella parapertussis . . . . . 84 4.4 Legionella pneumophila . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 4.5 Gramnegativní nefermentující aerobní tyčky . . . . . . . . . 85

4.5.1 Pseudomonas aeruginosa . . . . . . . . . . . . . . . . 85

4.5.2 Burkholderia cepacia a Stenotrophomonas

maltophilia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

4.6 Mikroaerofilní pohyblivé prohnuté tyčky . . . . . . . . . . . 86

4.6.1 Campylobacter jejuni . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

4.6.2 Helicobacter pylori . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 4.7 Spirochety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

4 . 7.1 Treponema pallidum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

4.7.2 Borrelia burgdorferi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

4 . 7. 3 Leptospira interrogans . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 4.8 Rickettsia prowazekii a Coxiella burneti . . . . . . . . . . . . 92 4.9 Chlamydie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

4.9.1 Chlamydia trachomatis . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

4.9.2 Chlamydia psittaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

4.9.3 Chlamydia pneumoniae . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 4.10 Anaerobní bakterie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

4.10.1 Anaerobní koky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

4.10.2 Gramnegativní anaerobní tyčky . . . . . . . . . . . . 95

4.10.3 Grampozitivní anaerobní tyčky . . . . . . . . . . . . 96

4.10.4 Actinomyces israeli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

4.10.5 Klostridia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

4.10.6 Clostridium tetani . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

4.10.7 Clostridium botulinum . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

4.10.8 Clostridium perfringens . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

4.10.9 Clostridium difficile . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 4.11 Grampozitivní tyčky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

4.11.1 Corynebacterium diphtheriae . . . . . . . . . . . . . 101

4.11.2 Corynebacterium jeikeium . . . . . . . . . . . . . . 102

4.11. 3 Listeria monocytogenes . . . . . . . . . . . . . . . . 103

4.11.4 Nocardia asteroides . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

4.11.5 Bacillus anthracis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 4.12 Mykobakterie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

4.12.1 Mycobacterium tuberculosis . . . . . . . . . . . . . 107

4.12.2 Mycobacterium avium complex . . . . . . . . . . . . 110

4.12.3 Mycobacterium kansasii . . . . . . . . . . . . . . . . 110 4.13 Bakterie bez buněčné stěny, mykoplazmata . . . . . . . . . 110

4.13.1 Mycoplasma pneumoniae . . . . . . . . . . . . . . . 112

5 Normální flóra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

5.1 Význam mikrobní flóry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 5.2 Kolonizace povrchu těla a sliznic . . . . . . . . . . . . . . . 114

6 Biologie virů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

6.1 Klasifikace virů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 6.2 Struktura virů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

6.2.1 Symetrie virionu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 6.3 Replikace virů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

6.3.1 Adsorpce viru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

6.3.2 Penetrace viru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

6.3.3 Odstranění obalu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

6.3.4 Aktivace genomu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

6.3.5 Syntéza viru a uvolnění . . . . . . . . . . . . . . . . 124

6.3.6 Efektivita virové replikace . . . . . . . . . . . . . . 124

6.3.7 Cytopatogenní efekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

6.3.8 Výsledek infekce buňky . . . . . . . . . . . . . . . . 126 6.4 Patogeneze a rozvoj virové infekce . . . . . . . . . . . . . . 127

6.4.1 Brána vstupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

6.4.2 Primární pomnožení . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

6.4.3 Šíření k cílové tkáni či orgánu . . . . . . . . . . . . 128

6.4.4 Sekundární pomnožení . . . . . . . . . . . . . . . . 128

6.4.5 Vyloučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 6.5 Pomnožování virů v laboratoři . . . . . . . . . . . . . . . . 128

7 Speciální virologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

7.1 Adenoviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 7.2 Herpesviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

7. 2 .1 Herpesvirus hominis . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

7.2.2 Varicella zoster virus . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

7.2.3 Virus Epsteina-Barrové . . . . . . . . . . . . . . . . 133

7.2.4 Cytomegalovirus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

7.2.5 HHV 6 – HHV 7 (Roseolovirus) . . . . . . . . . . . 135 7.3 Poxviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

7.3.1 Virus varioly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

7.3.2 Virus vakcinie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

7.3.3 Virus Molluscum contagiosum . . . . . . . . . . . . 137 7.4 Papovaviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137

7.4.1 Papilomaviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137

7.4.2 Polyomaviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 7.5 Pikornaviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

7.5.1 Enteroviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

7. 5 . 2 Poliovirus hominis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 0

7.5.3 Coxsackie viry (C-viry) . . . . . . . . . . . . . . . . 141

7.5.4 Echoviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 2

7.5.5 Rinoviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 2

7.5.6 Virus hepatitidy A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 7.6 Ortomyxoviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

7. 6 .1 Myxovirus influenzae . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 7.7 Paramyxoviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 8

7.7.1 Viry parainfluenzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

7.7.2 Respirační syncytiální virus . . . . . . . . . . . . . 149

7.7.3 Virus spalniček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

7.7.4 Virus příušnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 7.8 Rubivirus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 7.9 Virus vztekliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 7.10 Arboviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

7.10.1 Virus klíšťové encefalitidy . . . . . . . . . . . . . . 152

7.10.2 Virus žluté zimnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

7.10.3 Virus západodonilské encefalitidy . . . . . . . . . . 153 7.11 Arena viry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 7.12 Viroví původci zánětu jater . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

7.12.1 Virus hepatitidy B . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

7.12.2 Virus hepatitidy C . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

7.12.3 Virus hepatitidy D . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

7.12.4 Virus hepatitidy E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 7.13 Rotaviry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 7.14 Caliciviry, astroviry, koronaviry . . . . . . . . . . . . . . . 157 7.15 HIV, lidský virus ztráty imunity . . . . . . . . . . . . . . . 158 7.16 Infekční jednotky podobné virům . . . . . . . . . . . . . . 160 7.17 Imunizace proti virovým onemocněním, virové vakcíny 161

7.17.1 Vlastnosti vakcíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

7.17.2 Inaktivované vakcíny . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

7.17.3 Živé vakcíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162

7.17.4 Rekombinantní vakcíny . . . . . . . . . . . . . . . . 162

7.17.5 Vakcíny v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 7.18 Chemoterapie virových infekcí . . . . . . . . . . . . . . . . 163

8 Houby (Fungi) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

8.1 Rod Candida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 8.2 Cryptococcus neoformans . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 8.3 Rod Aspergillus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 8.4 Pneumocystis jiroveci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 8.5 Původci systémových endemických mykóz . . . . . . . . . 169 8.6 Původci dermatomykóz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170

9 Prvoci (Protozoa) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171

9.1 Trichomonas vaginalis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 9.2 Cryptosporidium parvum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 9.3 Entamoeba histolytica . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 9.4 Giardia lamblia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 9.5 Jiná parazitická protozoa menšího významu . . . . . . . . 175

10 Klinická mikrobiologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176

10.1 Infekce horních cest dýchacích . . . . . . . . . . . . . . . . 177

10.1.1 Pneumonie v komunitě . . . . . . . . . . . . . . . . 177

10.1.2 Nozokomiální pneumonie . . . . . . . . . . . . . . 178

10.1.3 Bronchitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 10.2 Sepse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179

10.2.1 Zdroj nozokomiální sepse . . . . . . . . . . . . . . 180

10.2.2 Mikrobiologické vyšetření . . . . . . . . . . . . . . 181 10.3 Endokarditida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 10.4 Močové infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

10.4.1 Uretritida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184

10.4.2 Cystitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184

10.4.3 Pyelonefritida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185

10.4.4 Prostatitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185

10.4.5 Mikrobiologické vyšetření moči . . . . . . . . . . . 185 10.5 Sexuálně přenosné infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 10.6 Průjmová onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 10.7 Infekce ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 10.8 Nemocniční infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191

11 Principy diagnostiky infekčních chorob . . . . . . . . . . . . . . . . . 193

11.1 Odběr materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 11.2 Mikroskopické vyšetření vzorku . . . . . . . . . . . . . . . 196 11.3 Kultivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 11.4 Identifikace bakterií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 11.5 Testování citlivosti k antimikrobním látkám . . . . . . . . 202 11.6 Sdělení výsledku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 11.7 Virologické vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203

12 Nové a obnovené infekční nemoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

Doporučená literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209


11

Úvod

Úvod Lékařská mikrobiologie je mikrobiologie člověka pojednávající o původcích onemocnění i o nepatogenních mikrobech v těle a v jeho bezprostředním okolí.

Tato stručná učebnice lékařské mikrobiologie je zaměřena na studenty zdravotnických oborů, především na studentky a studenty bakalářského oboru všeobecná sestra.

Výběr, rozsah a hloubka látky vycházely ze zkušenosti s výukou na tomto stupni a z realisticky pochopených potřeb v praxi. Hlavní snahou je, aby studenti poznali obecné souvislosti existence mikrobů a jejich vztahu k člověku. Cílem není memorování látky, ale její pochopení. Znalosti lékařské mikrobiologie jsou pro zvolený obor studia nástrojem a prostředkem orientace, jejich samostatné používání je však určeno lékařům.

Všichni studenti přicházející do prvního studijního kontaktu s lékařskou mikrobiologií si stěžují na obtížnost systematiky a množství jmen mikrobů, jež mají znát. Jejich stesky lze samozřejmě chápat. Z množství mikrobů byly proto v kapitolách speciální mikrobiologie, virologie, mykologie a parazitologie vybrány druhy, s nimiž se v povolání častěji setkají, nebo které znamenají ohrožení života pacienta. To je však vše, čím lze studium lékařské mikrobiologie ulehčit. Některé druhy mikrobů jsou probírány kvůli hrozbě bioterorizmu, jiné pro možnost epidemického šíření. Jména některých druhů mikrobů jsou uváděna pro seznámení a jako připomínka při případném výskytu v praxi. Kaž dopádně je hlavním cílem studia vědět „Jak?“ a „Proč?“.

Problém výuky virologie u studentů zdravotnických oborů spočívá kromě jiného v tom, že viry pouhým okem nebo jednoduchým mikroskopem „nejsou vidět“. Druhy probíraných virů jsou vybrány podle závažnosti onemocnění, podle praktické potřeby studentů, zejména všeobecných sester, a podle epidemiologické naléhavosti.

Objem informací o virech může pro studenty zdravotnických oborů působit někde nepřiměřeně, je však potřebné poukázat na rozmanitost a komplikovanost ustrojení virů, a zdůraznit tak biomedicínský význam virových infekcí. Je na učiteli, aby své požadavky přizpůsobil svému pedagogickému záměru.

Vydavatelé se snažili umožnit prezentaci co nejvíce obrazového materiálu z archivu autora, případně elektronoptických snímků autorů

12

Mikrobiologie

z významných světových pracovišť. Z technických a ekonomických

důvodů však všechny kapitoly nemohly být názorně doplněny dosta

tečným počtem obrázků, a proto i počet barevných verzí obrázků byl

omezen. Je opět na pedagogovi, který je hlavním mediátorem výuky,

aby v přednáškách a praktických cvičeních potřebné doplnil.

13

Lékaská mikrobiologie

1 Lékařská mikrobiologie Mikroorganizmy, které žijí v lidském těle, nejsou výhradně škodlivé. Člověk je s některými (převážně bakteriemi) ve vzájemném pozitivním vztahu. Člověk – hostitel – zajišťuje prostředí, z něhož bakterie těží živiny, a jejich metabolity jsou mu prospěšné. Příkladem je Escherichia coli v tlustém střevě, která obstarává menachinon – vitamin K, jenž je zpracováván v játrech při syntéze protrombinu, který má význam pro srážlivost krve. Určité druhy bakterií, virů, hub i prvoků jsou přítomny na sliznicích a na kůži, aniž by vyvolávaly onemocnění. Jsou to organizmy nepatogenní. Vztah člověka jako hostitele a mikrobů je vztahem dynamickým, při němž se mění kvalita i kvantita mikrobů a současně s nimi i reakce organizmu hostitele.

Lékařská mikrobiologie se zabývá jak mikroby, které jsou vysloveně patogenní, tak i takovými, které vyvolávají onemocnění jen za určitých podmínek, nejčastěji při snížení imunity hostitele. Zabývá se i mikroby v bezprostředním okolí člověka, které se na člověka přenášejí, a mikroby, které se na člověka přenášejí ze zvířat. Prvotními a nejdůležitějšími objekty jsou však mikroby patogenní.

Čtyři skupiny mikrobů se vztahem k člověku jsou od sebe více či méně biologicky vzdáleny. Jejich spektrum jde od nebuněčných virů, přes jednobuněčné bakterie schopné již samostatné existence, houby – složitější organizmy s bohatou morfologií s organelami – až po parazitické jednobuněčné prvoky již podobné buňkám vyšších živočichů.

Kromě popisu vlastností těchto mikroorganizmů se lékařská mikrobiologie zabývá způsobem zneškodňování původců onemocnění fyzikálními i chemickými vlivy, zejména antimikrobními látkami – antibiotiky a antivirovými látkami. Lékařská mikrobiologie se také zabývá teorií očkovacích látek a jejich přípravy.

Klinická mikrobiologie se zabývá infekčními onemocněními a podmínkami výskytu nemocničních infekcí u pacientů oslabených základním onemocněním a zároveň vystavených infekci z prostředí. Do tohoto oboru patří i epidemiologie používaná jako nástroj zkoumání šíření infekčních onemocnění v nemocnicích i v komunitě mimo ně. V  neposlední řadě k  lékařské mikrobiologii patří i zájem o nová a znovu se vyskytující infekční onemocnění.

Nejjednodušší organizmy schopné reprodukce jsou viry. Jsou živé v tom smyslu, že se replikují, nejsou však schopny samostatné existence 14

Mikrobiologie

(života), protože jsou závislé na hostitelské buňce. Jsou nejmenšími infekčními agens s jedním druhem nukleové kyseliny. K replikaci používají v různé míře aparát hostitelské buňky, kterou pak většinou ničí. Jsou tedy parazity na molekulární úrovni, protože využívají makromolekuly, zejména enzymy, pro svou reprodukci. Míra tohoto využívání, tedy míra relativní autonomie, je různá. Jejich původ je předmětem teorií. Podle regresivní teorie viry vznikly únikem z hostitelské buňky. Podle teorie progresivní je základem plazmid nebo transpozon, jehož DNA byla obalena bílkovinou a získala schopnost vniknutí do buňky. RNA viry mají původ v mRNA buňky. Byly by tedy vývojově mladší než bakterie. Koevoluční teorie praví, že se viry jako biologické struktury vyvíjely nezávisle a jsou na počátku vývojové řady organizmů schopných množení. O žádné z těchto teorií nejsou důkazy a vývoj virů je zřejmě provždy tajemstvím.

Bakterie jsou nejstarší organizmy na Zemi. Existuje jich něco mezi 300 000 a jedním milionem druhů, z nichž bylo nalezeno a popsáno na tři tisíce. Bakterie jsou jednobuněčné organizmy, které si mohou obstarat energii a výživu z anorganických zdrojů. Evolucí se však tato vysoká nezávislost na prostředí změnila, některé bakterie se přizpůsobovaly prostředí, ztrácely schopnost stavby těla z anorganických zdrojů, potřebovaly doplnit výživu aminokyselinami, cukry i bílkovinami, a adaptovaly se dokonce na určitého hostitele, ačkoliv mohou růst i na relativně bohaté umělé půdě. Například Streptococcus pyogenes se vyskytuje jen u člověka. Některé bakterie ztratily schopnost růstu mimo buňku a jsou obligatorními intracelulárními parazity. Jejich strategií je množit se s co nejmenším vynaložením energie, což je vedlo k parazitizmu. Paradoxně však působí skutečnost, že činnost patogenu vede k smrti hostitele, čímž však je ohrožen sám patogen, protože logicky ztrácí možnost další existence.

Houby jsou mikroorganizmy s rozvětvenými vlákny – myceliem, která mají průchodné přepážky, jsou mnohojaderná a cytoplazma či nukleové kyseliny jimi procházejí. Nepravé houby jsou kvasinkovité organizmy, buď jednobuněčné, nebo tvoří mnohobuněčná vláknitá pseudomycelia.

Protozoa jsou jednobuněčné eukaryotické (mají jádro) organizmy s organelami. Některé mají bičíky, jiné se pohybují pomocí pseudopodií jako améby.

2Bakteriální buka

2 B akteriální buňka V průběhu evoluce trvající miliony let se bakterie rozrůznily jak ve způsobu života, tak svým tvarem a velikostí. Jejich velikost je od 0,2 μ až po 0,75 m m, některé druhy rostou při 0 °C a jiné při 113 °C, při pH 0,06 a p H 12, při tlaku více než 1000 atm, nebo v 32% nasyceném roztoku NaCl. Vlastnosti bakterií v okolí člověka jsou dány charakterem jeho životního prostředí a vlastnostmi hostitele. 2.1 M orfologie Morfologie bakterií se studuje mikroskopickými metodami. V  diagnostice se běžně používá pozorování obarvených usmrcených bakterií, v praxi kombinované Gramovo barvení. To kromě znázornění tvaru bakterií vypovídá o jejich charakteru – bakterie grampozitivní se od bakterií gramnegativních liší strukturou a jinými vlastnostmi, včetně mechanizmu infekce.

Velikost nejmenšího objektu, který lze spatřit (při dané vlnové délce světla) světelným mikroskopem, je dána jeho rozlišovací schopností. Je to nejmenší vzdálenost dvou bodů (objektů), které lze jako dva body rozlišit. Užitečné zvětšení mikroskopu je takové zvětšení, jež umožní pozorovat objekt nejmenší rozlišitelné velikosti. Celkové zvětšení mikroskopu je dáno součinem zvětšení objektivu (např. 100×) a okuláru, kterým se zvětšený obraz pozoruje (např. 10×) (obr. 2.1). Konfokální mikroskop umožňuje ostře pozorovat objekt v rovině zaostření a překrýt obraz v rovinách nad a pod rovinou zaostření. Procházením rovin lze získat trojrozměrný obraz objektu. Obraz se zpracovává elektronicky pomocí vestavěného počítače. Jako zdroj světla se používá laserový paprsek, rozlišovací schopnost tohoto typu mikroskopu je proto větší než obyčejného světelného mikroskopu.

Elektronový mikroskop pracuje s el ektrony, které mají menší vlnovou délku, má větší rozlišovací schopnost a umožňuje vyšší zvětšení. Paprsek elektronů buď objektem (např. ultratenkým řezem bakterie) prochází, nebo se od objektu (celé bakterie) odráží. Transmisivní elektronová mikroskopie pracuje s pa prskem elektronů podobně jako světelný mikroskop se světelným paprskem. Procházející elektrony se zachycují, obraz se zvětší a fotografuje. Metoda umožňuje pozorovat

+


16

Mikrobiologie 2

detaily buňky a virových částic. Ke kontrastnímu znázornění zvýraz

nění struktur se používá negativní barvení solemi těžkých kovů, které

nepropouštějí elektrony (jedná se např. o uranyl acetát nebo molyb

denan amonný). Rastrovací elektronová mikroskopie znázorňuje po

vrch objektu (bakterie, viru, leukocytu) tence potažený paprskem iontů

kovu, např. platiny. Protože se pokovuje pod ostrým úhlem v místech,

kam se kovové ionty nedostanou, vznikají stíny. Výsledkem je plastický

trojrozměrný obraz.

Tvar a velikost bakterií

Velikost bakterií významných pro medicínu se pohybuje v řádu tisícin

milimetru (μ). Stafylokoky a streptokoky jsou kulovité bakterie o prů

měru přibližně 1 μ. Kulovité bakterie jsou koky, tyčky různé délky

buď pravidelného, nebo nepravidelného tvaru. Tyčky mohou mít tvar

kyjovitý s rozšířením na jednom pólu (korynebakteria), rohlíčkovi

tý (vibrio), obloučkovitě nebo esovitě zprohýbaný (kampylobakter),

spirálový či spíše vývrtkový (treponema), některé s  nepravidelným

Obr. 2.1 Mikroskop starého typu dnes nepoužívaný (vlevo) a současný

jednoduchý laboratorní mikroskop (vpravo). Hlavní části: A)  objektiv

(vpravo binokulární), B) sada objektivů na otočném měniči, C) kon

denzor světla, D) zdroj světla (vlevo světlo z lampy odráží vzhůru zrcát

ko), E) zaostřovací šroub, F) stolek pro pozorovaný objekt


17

2Bakteriální buka

stoupáním závitu (borrelie) (obr. 2.2). Některé tyčky se za podmínek

prostředí prodlužují do vláken (např. Escherichia coli v moči, legione

ly). Bakterie mohou být vyduté sporou uvnitř cytoplazmy, uprostřed

(centrálně), nebo na konci těla (subterminálně, terminálně). Aerobní

sporulující bakterie jsou bacily, anaerobní klostridia (vypadají jako

vřeteno – closter).

2.2 Cytologie

Navenek je bakterie ohraničena cytoplazmatickou membránou, tuhou

a pevnou buněčnou stěnou, u grampozitivních bakterií silnější, u gram

negativních tenčí, které ještě mají na sobě složitou vnější membránu.

S okolním prostředím se bakterie stýkají strukturami důležitými pro

přilnutí buňky hostitele, pro pohyb, pro přenos genetické informace

na jiné bakterie i jako čidla stavu vnějšího prostředí.

Bakteriální chromozom je tvořen jedinou molekulou dvouvlák

nové DNA, která je do  sebe uzavřena. Vzhledem k  délce buňky je

velmi dlouhá, u E. coli měří 1 mm (obr. P1). Dvoušroubovice DNA

Obr. 2.2 Základní morfologické tvary bakterií


18

Mikrobiologie 2

je dalším stočením zavinuta do nepravidelné struktury a pak svinuta do klubka. Aby klubko drželo pohromadě, je zpevňováno třemi bílkovinami. (Tento útvar se nazývá nukleoid, protože neobsahuje jen DNA, ale v malém množství i RNA a podobně jako jádro eukaryot i bílkovinu [přípona -oid naznačuje, že jde o podobnost jádru]) Chromozom nese geny a jejich soubor se označuje jako genom. Nejmenší bakteriální chromozom se skládá z 600 kilobází (kB), největší má 10 000 kB. Chromozom E. coli má asi 4500 kB a obsahuje na 4405 genů. Chromozom E. coli je dlouhý asi 1400 μ a při šetrném lyzování buňky je dobře patrna rozvinutá struktura. DNA určuje přímo transkripci – přepis či okopírování určitého úseku DNA na mRNA. Na ribozomech probíhá podle kódu na mRNA translace, což je řetězení aminokyselin do peptidového (bílkovinného) řetězce. Aminokyseliny přivádí na ribozom, kde je již navázána mRNA, přenosová či transferová molekula ribonukleové kyseliny – tRNA. Každá tRNA je pro danou aminokyselinu specifická a přináší jenom ji. Výběr se řídí podle kódu, který na aktuálním úseku mRNA přečte. Tak geny řídí syntézu bílkoviny, kterou určují.

Cytoplazma nemá endoplazmatické retikulum. Obsahuje ribo

zomy, jež jsou nástrojem proteosyntézy (obr. 2.3). Skládají se ze dvou podjednotek, jsou asi 10–20 nm velké, v buňce jich je několik tisíc. Při sestavování molekul bílkovin jsou jakoby navlečeny na mRNA, jež obsahuje informaci, kterou aminokyselinu má právě tRNA napojit na polypeptidový řetěz. Některé druhy bakterií mají v cytoplazmě inkluze, z nichž jsou nejvýznamnější volutinová granula charakterizující Corynebacterium diphtheriae. Slouží jako zásoba energie.

Obr. 2.3 Ribozom prokaryotic

kých buněk složený ze dvou částí

značených podle hmotnosti 50  S

a 30 S (CDC ATB)

2Bakteriální buka

Cytoplazmu ohraničuje dvouvrstvá fosfolipidová cytoplazmatická membrána. Má jemnou strukturu, její povrch se elekronopticky ozřejmí speciální technikou odlomení. Obsahuje enzymy permeázy, které selektivně transportují látky, tj. živiny dovnitř, katabolity ven z buňky. Jsou na ní též enzymy, které syntetizují buněčnou stěnu.

Cytoplazmatická membrána naléhá na tuhou buněčnou stěnu, která určuje tvar bakteriální buňky a chrání ji mechanicky zvnějšku. Zevnitř odolává osmotickému tlaku (obr. 2.4). Když se buňka zbaví stěny, praskne. Pokud na buňku grampozitivní bakterie působí enzymem lysozymem, musí se vyrovnat vnější osmotický tlak sacharózou a z buňky se stane kulovitý protoplast. Buněčná stěna je pevná, silná kolem 20 nm, propouští molekuly menší než 1 nm. Je složena z řetězových makromolekul peptidoglykanu (murein nebo glykopeptid) síťovitě pospojovaných oligopeptidy. Tato struktura způsobuje její pevnost, tuhost a určitou omezenou elasticitu. Je silnější u grampozitivů, které obsahují ještě významnou kyselinu teichoovou. Buněčnou stěnu syntetizují enzymy transpeptidázy, které mohou také na sebe vázat penicilin (PBP – penicillin binding proteins) a tím být inaktivovány. Gramnegativní buňky mají ještě vnější membránu. Je hlavní permeabilní bariérou. Její strukturu lze z náhledu vidět elektronovým mikroskopem. Propouští pasivně vodu a selektivně některé látky s malou molekulou. V membráně jsou bílkoviny – poriny, jež propouštějí látky s malou molekulou. Dvě molekuly porinů k sobě přiléhají, mezi nimi Obr. 2.4 Ohraničení bakteriální buňky proti prostředí (CDC ATB)



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist