načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Miki Volek: nespoutaný život krále českého rock and rollu - Jaroslav Kříženecký

  > > > Miki Volek: nespoutaný život krále českého rock and rollu  
-15%
sleva

Kniha: Miki Volek: nespoutaný život krále českého rock and rollu
Autor:

Život a smrt krále českého rock and rollu Miki Volek, nekorunovaný král českého rock and rollu, se utápěl v alkoholu, který kombinoval s léky proti depresím... Jeho vizáž i projev byly ...
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  289 Kč 245
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,2
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Rok vydání: 2016-08-01
Počet stran: 256
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 255 stran : ilustrace, portréty, faksimile
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-32
ISBN: 9788075053985
EAN: 9788075053985
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Život a smrt krále českého rock and rollu Miki Volek, nekorunovaný král českého rock and rollu, se utápěl v alkoholu, který kombinoval s léky proti depresím... Jeho vizáž i projev byly na začátku šedesátých let něčím nevídaným. Blonďák v tmavých brýlích, křiklavé košili, přiléhavých černých kalhotách, s řetězem na krku a s masivním zlatým prstenem. Nepřehlédnutelný, kontroverzní. Miki Volek obětoval rock and rollu úplně všechno. Když byl jeho styl v kurzu, byl nejzářnější hvězdou, jakou jen mohl být. Když v kurzu nebyl, protloukal se, jak se dalo. V devadesátých letech byl už fakticky na dně. Na veřejnosti se moc často neobjevoval, natož aby vystupoval. Tělo, celý život dopované alkoholem a rozličnými farmaky, postupně vypovídalo službu, cirhóza jater v pokročilém stadiu, deprese bušily na dveře neustále. Tělo Mikiho Volka našli v žižkovském bytě až po deseti dnech. Nejdivočejší představitel domácího rock and rollu a idol šedesátých let zemřel před dvaceti lety. (nespoutaný život krále českého rock and rollu)

Předmětná hesla
Volek, Miki, 1943-1996
* 20. století
* 1943-1996
Rockoví zpěváci -- Česko -- 20. století
rock´n´roll -- Česko
Populární hudba -- Česko -- 20. století
Kniha je zařazena v kategoriích
Jaroslav Kříženecký - další tituly autora:
Pavel Bobek: půlstoleti na pódiu Pavel Bobek: půlstoleti na pódiu
Kříženecký, Jaroslav
Cena: 194 Kč
Jiří Adamíra - noblesní král českého jeviště Jiří Adamíra
Kříženecký, Jaroslav
Cena: 140 Kč
Michal Tučný: zpráva o životě Michal Tučný: zpráva o životě
Kříženecký, Jaroslav
Cena: 67 Kč
Jitka Zelenková: Sem tam Jitka Zelenková: Sem tam
Zelenková, Jitka; Adam, Jan; Kříženecký, Jaroslav
Cena: 296 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

14 15
Můj malej toulavej pes
Jen když dál tě mám (Anyway You Want Me)
Je to kvíz (Lover, Please)
Já ti píšu, Sally (Long Tall Sally)
Hledám, hledám
Má rána jsou známá (Lawdy Miss Clawdy)
Rock’n’roll je jeden
Klesám pod svou váhou
Jen kousek lásky (Send Me Some Lovin’)
Sladká Máňa
Mínus nebo plus (Mean Woman Blues)
Neptej se rodičů
Zadkem házej
Řekni mi, lásko
Dlouhý boj (Lonely Blue Boy)
Prolog
Obtěžovala ji hejna much a pach unikající odvedle... Už dlouho tam bylo
podezřelé ticho. Proto sousedka přivolala policii a hasiče. Byt v prvním
patře otevřeli 14. srpna 1996 dopoledne. Hasiči původně chtěli vniknout
dovnitř oknem, ale z nějakého důvodu to nešlo. Proto museli vypáčit dveře.
Nadporučík Václav Hradecký z výjezdové skupiny pražské policie nalezl
v posteli mrtvého muže. Tělo se nalézalo v pokročilém stadiu rozkladu.
Přivolaný lékař je ohledal, předběžně vyloučil cizí zavinění, přesto nařídil
zdravotně bezpečnostní pitvu. Policista dokumentoval situaci náčrtkem...
Kdy opravdu rock and rollový zpěvák Miki Volek zemřel, se už nikdy
nedozvíme. Odhad doby, po kterou ležel mrtvý ve vypůjčeném
holešovickém bytě, se pohyboval mezi deseti až čtrnácti dny. Tehdy – 1. srpna
– byl naposledy viděn živý.
Jako pravděpodobná aktuální příčina jeho smrti se uvádí vykrvácení
z jícnových varixů. Měl zničená játra, trpěl depresemi a řadou dalších
neduhů.
Ve špinavém zdemolovaném bytě v holešovickém činžáku, který
bezdomovci Volkovi před časem půjčil jeden z nemnoha posledních
přátel, byla postel jediným kusem nábytku. Z oprýskaných zdí se sypala
omítka. Dveřní rámy v pokoji byly vyražené. Topit se dalo jen v malých
rezavých starých kamínkách.





16 17
Na hromádce leželo všechno, co po něm zbylo. Propadlý doklad
o ztrátě občanského průkazu, složenka a tři recepty... Třiapadesátiletý
Miki Volek, někdejší král českého rock and rollu, už léta jen bídně
přežíval. Postupně prodal úplně všechno, aby měl co jíst... a za co pít...
Byl tragický osud nesmírně talentovaného zpěváka a
inteligentního, citlivého, byť svérázného muže opravdu nevyhnutelný?
Odpovězte si každý sám po přečtení jeho příběhu.
Z Uherského Hradiště do Prahy
(1943–1960)
Kočovné dětství
Michael Vítězslav Volek, jak zní zápis v porodní knize
uherskohradišťské nemocnice, přišel na svět uprostřed druhé světové války, psal se
pátek 21. května 1943.
Rodiče – manželé Volkovi – patřili ke středostavovským rodinám.
Otec Václav, ročník 1914, syn kováře z Měšic a Dražic z okresu Tábor,
absolvent státní reálky v Táboře (1932) a Vojenské akademie v
Hranicích, se stal už v roce 1936 armádním důstojníkem z povolání. Prvním
působištěm se mu stal 27. pěší pluk v Uherském Hradišti. Zde se
seznámil se slečnou Ludmilou Furyovou, svou budoucí ženou. Vzali se
15. října 1939 ve zdejším kostele. Bydleli podle svědectví pamětníků
v Uherském Hradišti nejprve na Mariánském náměstí v domě
manželčiných rodičů, který stával v místě nynějšího obchodního domu
Magnum. Později se přestěhovali do Šafaříkovy ulice č. p. 492, o čemž už
existuje i úřední záznam.
Za okupace po zrušení Československé armády pracoval Václav
Volek jako nižší úředník – aktuárský adjunkt na uherskohradištském





18 19
okresním úřadě. Ve svém životopise sepsaném v roce 1951 pro vojenské
orgány se zmiňuje i o jisté odbojové činnosti:
„Při své funkci kontrolního orgánu pro obhospodařování obuvi, mýdla,
kaučuku a odpadků u obecních úřadů a maloobchodníků jsem úmyslně
přehlížel závady, které zde vznikly odnímáním zboží trhu, čímž bylo poškozováno
hospodářství tzv. protektorátu. Podporoval jsem šest politických vězňů, kteří za
okupace pracovali 16 dní na stavební parcele mé manželky v Uherském
Hradišti. Nosil jsem jim potravu, zprostředkovával písemný i osobní styk s jejich
rodinami a informoval jsem je o situaci ze zahraničního rozhlasu.“
Po obsazení města Rudou armádou se stal velitelem jednoho úseku,
kde organizoval a prováděl ochranu před záškodníky a odklízení trosek
a min.
V osvobozené republice se vrátil do obnovené Československé
armády, ke svému hradišťskému 27. pěšímu pluku. Záhy ale začal měnit
místa svého působení – a rodina jej následovala. Postupně ho převeleli –
ještě v Mikiho předškolním věku roku 1947; nejprve do Brna na
leteckou základnu jako spojovacího důstojníka, později jako velitele
spojovací letky, poté v září 1949 do Prahy na Ministerstvo národní obrany na
velitelství letectva do různých referentských funkcí týkajících se sféry
spojení. Odtud putoval ve čtyřiapadesátém do Ostravy jako učitel na
vojenské katedře Vysoké školy báňské a nakonec znovu a definitivně
v srpnu 1957 do Prahy – do stejného zařazení na Českém vysokém
učení technickém. To už dosáhl hodnosti podplukovníka.
(Poznámka: Hudebník František Ringo Čech ve svých vzpomín -
kových textech zmiňuje Mikiho vyprávění o otci jako o
příslušníkovi Hradní stráže, který se mu někdy v jeho šestnácti letech svěřil se
svým nezvratným přesvědčením, že ministra zahraničí Jana Masaryka
nechala zavraždit sovětská tajná služba. Jako by o tom věděl ze svého
pracovního okolí něco víc... Jde nejspíš o mýtus, vojenské dokumenty
bohužel o jeho působení na Hradě nic nedokládají.)
Postavení důstojníka Václava Volka v poúnorové armádě
vyžadovalo přihlášku do KSČ, byl dvakrát kandidátem, ale nikdy členem. Ve
čtyřiapadesátém roce byl dokonce vyznamenán medailí prezidenta Za
zásluhy o obranu vlasti.
Možná bude zajímavé citovat z jeho hodnocení ve vojenských spi -
sech:
„Práci učitele na vojenské katedře se snaží dělat dobře, avšak má v ní
poměrně malé úspěchy, protože má značný pocit méněcennosti, málo
si důvěřuje a je málo iniciativní. (...) Je citlivý, méně rozhodný a
samostatný, poněkud zádumčivý, a proto i méně sdílný. Málo se vzdělává,
je snášenlivý a skromný. Kolektiv nevyhledává. Jako špatný návyk lze
u něho pozorovat občasné požívání alkoholu. Starosti druhých ho málo
zajímají. V jednání s lidmi sleduje příznivé posouzení své osoby a jedná
proto málo rozhodně. Fyzicky je zdatný, avšak projevuje se u něho
labilita nervové soustavy.“
Mikiho máma Ludmila Volková, rozená Furyová (nar. 1909), byla
o pět let starší než její manžel, jemná dáma z úřednické rodiny,
absolventka Odborné školy pro dívčí povolání, která uměla mimo jiné
dobře hrát na klavír. Zamlada také hrávala házenou. Až do roku 1935,
kdy zemřela její máma, byla prodavačkou u firmy Baťa. Pak se starala
o domácnost svého otce, poté manžela.
Velel-li Mikiho relativně rázný a přísný otec v kasárnách a jinde
v „zeleném“, doma každopádně rodině láskyplně vládla matka, zvláště
svému milovanému jedináčkovi Michaelovi. Po celý život. A on byl na
ni po celý život silně fixován.
Ke druhému z rodičů měl Miki Volek vztah, řekněme, vlažný.
„S otcem jsem si zpočátku vůbec nerozuměl,“ přiznal se na sklonku
života novináři Tomáši Motlovi z Reflexu. „Pamatuju se, jak vystřílel celý
zásobník prakticky do jednoho místa, zatímco já se netrefil ani do špalku.
Byl to dobrý střelec, ale horší manžel. Snad jedinou neřestí, kterou jsem po
něm nezdědil, byly karty. Když ho v osmapadesátém po prověrkách
vyhodili z armády, měl nosit ve mlýně pytle s moukou. Jenomže se den předtím
popral s cikány a monokl si zakryl černými brýlemi. Mysleli si, že je frajer.
Nebyl zlej. Z jeho větve jsem alespoň podědil tuhej kořínek.“





20
Otec nejistý

Ten tuhý kořínek by ale také mohl mít po někom jiném. Už navždy zů -
stane nezodpovězeno, zda Mikiho biologickým otcem nebyl ve
skutečnosti spisovatel František Kožík. Někteří poukazují na jistou
vnějškovou podobnost, podobná gesta, oba byli trochu špinaví blonďáci a také
bezesporu velmi inteligentní muži.
Především tu ale existoval Kožíkův silný citový vztah s Mikiho
budoucí matkou. Pozdější slavný literát Kožík se zamiloval do slečny
Ludmily Furyové z Uherského Hradiště už ve svém útlém věku. V
televizním dokumentu Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového
krále spisovatel o tomto vztahu otevřeně promluvil. Psalo se září 1996,
točilo se v Kožíkově malešické vile.
„Miki Volek byl zpěvák, kterého jsem znal zblízka především proto, že
jsem byl mnoho let dobrým přítelem s jeho maminkou. V těch dvanácti
letech jsem se do ní zamiloval, a to zamilování mně trvalo jistě víc než
deset let. A měnilo se. Přiblížili jsme se. Ale kdykoli jsem se ocitl v Hradišti,
vždycky mě vedly kroky k Furyům. Jeli jsme spolu třeba do Luhačovic, kde
si vzpomínám, jak jsme stáli v trávě, drželi se za ruce a poslouchali hudbu
ze Slovácké búdy...“
Poté našel pár fotografií a četl z jejích dopisů datovaných rokem 1934,
to bylo Kožíkovi pětadvacet, které svědčí o opravdu silném vztahu:
„Proč jsi mě tak dlouho neobjal, proč zapomínáš na svého kapitána?
Pamatuješ na ono čtvrteční ráno, kdy nás rozloučil neúprosný vlak? Kdy
jsme byli oba šťastni a já netušila, že mě líbáš naposled. Nechci ani v duchu
počítat, kolik týdnů či měsíců to je. Je to však už hodně dávno a můj plavčík
zapomíná, že by někdo tak strašně rád viděl jeho smutné oči, dotýkal se ho,
aby opět uvěřil, že aspoň trochu pro něj žije. Dnes v noci se mi o Tobě
zdálo, zatímco Ty jsi někde oslavoval úspěch své premiéry. Jak ráda bych byla
s Tebou a s Tebou se těšila. Franto, miláčku, až budeš opět celý můj, vezmi
pero, obálku, na které bude adresa do Hradiště, a v obálce dlouhé říkání
o tom, že plavčík miluje stále svého kapitána, a na konec sdělení, že přijede,
aby ho přesvědčil o své věrnosti.“
Chlapeček Míša s maminkou
Otec Václav Volek





Dům v Uherském Hradišti v Šafaříkově ulici, kde malý Miki vyrůstal Rodinný přítel a možný Mikiho biologický otec spisovatel František Kožík





25
Slečna Ludmila Furyová, později Volková, velká láska mladého Františka
Kožíka
Z dalšího listu citoval už jen krátce:
„ Můj drahý nevěrný plavčíku, mám tak strašnou touhu s Tebou povídat
a zeptat se Tě, proč to a proč ono. To moje nešťastné proč... Nedostávám
na ně nikdy odpověď.“
František Kožík se s paní Volkovou opravdu celá léta přátelil, stýkal
se s ní i později v Praze. Dokonce pro Mikiho někdy v sedmdesátých
letech otextoval americkou rock and rollovou písničku J. C. Fogertyho
Můj malej toulavej pes.
Na přímou otázku o svém případném otcovství, které Miki
zmiňoval, reagoval mistr Kožík elegantně:
„Prosím vás...? No, tak já myslím, teda jen tak přeneseně, tím mým
velmi blízkým vztahem k jeho mamince. Jistě se dověděl, že jsme se měli rádi
a že v nás doznívá takové něžné přátelství. Dál bych nemohl jít... A
nevadilo by mně to. Protože... měli jsme se tak rádi, že by se něco takového mohlo
přihodit.“
Počátkem dubna roku 1997 František Kožík zemřel a své tajemství
si vzal na věčnost. Jeho dcera Alena ale možnost Mikiho otcovství
zpochybňuje.
Objevila se také spekulace o vzdáleném příbuzenství s dalším
slavným uherskohradišťským rodákem, dirigentem Zdeňkem Chalabalou.
Ta je už bez další opory ve faktech.
Matka milující – milovaná
Středobodem Mikiho života byla matka. Opravdu se o něj celý svůj život
starala, seč mohla. A on – možná stižen oidipovským komplexem – ji
miloval snad až příliš vřelou synovskou láskou a nedal na ni nikdy dopustit.
Už v sedmi letech jí napsal vroucný veršovaný dopis.
Drahá maminko,
malý jsem, však dobře vím,
že ve Tvém srdci moře lásky dříme,





26 27
nedlouhém manželství a především konci
života jeho matky.)
V Mikiho dospělosti bylo až úsměvné,
jak na pódiu drsná, divoká rock and
rollová hvězda se v civilu vodí v podpaží se
stárnoucí maminkou, malinkou, trochu
korpulentní starosvětskou paní,
vždycky pečlivě oblečenou, s kabelkou... Jak jí
nosí nákupy, jak v její společnosti všechny
slušně zdraví. Hlásil jí své pobyty u
kamarádů... Se vším se jí svěřoval. Byla pro něj
autoritou a skutečně ji miloval – na rozdíl
od spíše neutrálního vztahu k přísnému
a problémovému otci.
To, že v Mikim bylo přirozené souznění
a úcta nejen k matce, ale zřejmě ke starším
dámám obecně, dokládá svědectví jeho
kamaráda a muzikantského souputníka
Ondřeje Suchého:
„Tak jako miloval svoji maminku,
dokázal si, když byl u nás na návštěvě, sednout
i s naší maminkou, která ho mimochodem
od první chvíle zbožňovala, a povídat si s ní
o samotě o všem možném třeba i půl hodiny.
O čem, nevím, ale v tomhle byl překvapivý
a úžasný.“
I když přišly horší časy, máma Miki -
ho nikdy nenechala ve štychu. Kapelník
Olympiku Petr Janda mi vyprávěl, jak mu
občas, spíše poměrně často, volávala:
„‚Pane Jando, nám nějak docházejí
peníze, co myslíte, já tu mám takový perský
že bez lásky bys nemohla žít ani.
Kéž od zlého Tě vždycky osud chrání.
Kéž dopřáno Ti, maminko drahá, vždy síly,
kéž by se sny Tvé všechny vyplnily,
bys dočkala se za svou těžkou práci,
jak dítě vděk Ti lásku láskou splácí.
Tvůj Míša
14. 5. 1950
S Mikiho mámou se hodně přátelila
paní Marie Halámková, maminka Jiřiny
Stloukalové, která dodnes žije v Uherském
Hradišti. Před nedávnem se paní Jiřina
svěřila se vzpomínkou Deníku.cz:
„Jako děti jsme se s Mikim často
setkávali a téměř vždy jsme se přitom porvali. Paní
Volková byla křehká a velmi pohledná paní.
Vypadala trochu jako Marilyn Monroe. Pan
Volek byl voják z povolání a byl to velice
hodný člověk. Miki byl chytrý chlapec, nesmírně
hezký a bystrý. Nepochybně byl hudebně
hodně nadaný. Ovšem jako jedináček velmi, velmi
rozmazlený. Rodinu Volkovu jsme s
maminkou navštěvovali i v Praze, kam se po
odchodu z Hradiště odstěhovali. Nezapomenu na
návštěvu, kdy mi bylo asi devět let a jemu
sedm. Tehdy mi chtěl odstřihnout mé copy,
a tak jsme se i tehdy kvůli tomu porvali.“
(Paní Volková si s přítelkyní Marií
korespondovala celý život. Několik jejích
dopisů z posledních let, které se
zachovaly, poskytlo cenné svědectví o Mikiho
To vám byl čas
M. Volek / E. Krečmar
Můžem jezdit na tříkolce
mluvit s rybičkou
pana Hadrbolce
trefit skobičkou
v horách týden
žádná potíž
nás tam uvolní
my jsme ještě totiž
děti předškolní
To vám byl čas
když já si hrál
i přísný hlas
mě rozesmál
svět neměl kaz
jen jsem se cpal
to vám byl čas
když já si hrál
A pak přišly povinnosti
hlavně úlohy
nerovnosti k zlosti
óh, já ubohý
pozor dej si na docházku
uč se jazykům
jenže měl jsem lásku
tu svou muziku
To vám byl čas
když já si hrál
i přísný hlas
mě rozesmál
já hrál si zas
byl plný sál
to vám byl čas
když já si hrál
To vám byl čas
když já si hrál
i přísný hlas
mě rozesmál
to vám byl čas
když já si hrál
to vám byl čas
čas a bude dál
To vám byl čas, čas
a hrajem dál





28 29
koberec, šperky, něco zlatého, obrazy, nechcete koupit? Nebo kde bych
to mohla prodat?‘ Posílal jsem ji vždycky do starožitnictví na
Vinohradskou ulici.“
Něco tam snad pokaždé udala a zase měli na chvíli peníze.
Objevily se také spekulace o tom, že to byla právě matka, která
Mikiho už v mládí přivedla k používání různých prášků pro povzbuzení
nebo zklidnění jakožto podpůrných prostředků pro maximální výkon.
Je pravda, že jí na úspěchu jediného syna velmi záleželo a zřejmě
netušila zrádnost svých rad. (I v dopisech přítelkyni do Hradiště často radí,
jaký prášek užívat na ten který neduh.)
Chodila i na jeho koncerty. Také pečlivě sbírala všechny fotky a
výstřižky o Mikim a lepila je do alba.
„Většinou hanlivé články o tom, jak se prezentuju na pódiu. Nikdy tam
nebylo napsáno, jestli zpívám falešně nebo jak zpívám,“ trpce k tomu
podotýkal Miki.
Trochu jsem předběhl čas, ale pro úplnou charakteristiku Mikiho
mámy a jejich vztahu to bylo nutné.
V patnácti nastálo do Prahy
Rok 1958 přinesl Mikiho rodině dvě události zásadního významu. Už
jsem zmínil, že v srpnu předchozího roku byl podplukovník Volek
definitivně převelen do Prahy. Rodina jej brzy následovala. Začali bydlet na
Pankráci, kousek nad Jezerkou v ulici Družstevní ochoz 54. Otec musel
ale do roka po prověrkách z armády odejít. Důvod – nadměrné pití.
Oficiální zdůvodnění ovšem znělo: Přeložení do zálohy ke dni 30. 9. 1958
v rámci reorganizace s částečným výsluhovým důchodem.
Proti rozhodnutí podal odvolání, bylo však zamítnuto.
Nejprve krátce pracoval jako dělník v Pražských pekárnách. Poté od
ledna 1959 našel uplatnění ve Filmovém studiu Barrandov jako
osvětlovač a elektrikář. A také, možná jako někdejší důstojník, ve zdejších
lidových milicích včetně jakési funkce...
Jenže – po vyhazovu z armády Volek
senior v pití ještě přidal... V roce 1964 mu
dokonce vzali i výsluhový důchod.
V květnu 1968 požádal o rehabilitaci
svého údajně neoprávněného
předčasného propuštění z armády. Vyřizování se
táhlo, až je ukončila vyšší moc.
Podplukovník v záloze Václav Volek dne 9. června
1969 při návratu z hospody opilý zahynul
pod koly tramvaje. Manželce byl přiznán
vdovský důchod 898 Kč.
Miki ovšem rád šířil jinou verzi: otce
prý přejel velorex řízený invalidou...
Tvrdila to i paní Volková.
Kluk uhranutý rock and rollem
Mikiho prvotní okouzlení hudbou zvanou
rock and roll začalo nečekaně – když si
v oficiálním humoristickém časopise
Dikobraz přečetl článek o Elvisu Presleym,
jehož smyslem bylo s bolševickou bodrostí
pranýřovat a odsoudit vnějškové
projevy této úpadkové zápaďácké hudby. Jenže
u třináctiletého pubertálního chlapce se
dostavila reakce zcela opačná – byl
představou rock and rollu přímo fascinován. Pak
ho uslyšel. To když mu teta z Lince, matčina
sestra Irena, provdaná Wohlfartstädterová,
poslala malé desky – singly, například píseň
Bongo rock se zpěvačkou Olivií
Moorfieldovou –, tehdy byl lapen definitivně.
Máma pláče
(Hang Up My Rock’n’roll Shoes)
Ch. Willis / E. Krečmar
Když tehdy dávno
do mě vstoupil rock and roll
táta řek, že měl vztek
tohle si nedovol
máma pláče
že seš jak bláznivej šus
na prknech věčně šílíš
nech to svý rock and roll
blues
Ta muzika, ten beat
už nedali mi spát
pak říkali mí známí
už mysli, čím se stát
máma pláče
že seš jak bláznivej šus
na prknech věčně šílíš
nech to svý rock and roll
blues
Já život s ním dál trávil
dál od něj ani necoul
dal bych i zlomky slávy
kterou měl on rock and roll
Já zpíval rock and roll
na pár zábavách
a žádná únava





30 31
„Líbil se mi, protože byl úplně jiný než
tehdejší swing. Ale vůbec mě nenapadlo, že
ho jednou budu zpívat. A že rock and roll
se pro mě stane životním stylem,“ řekl Miki
v jednom z rozhovorů.
Přesto právě tato píseň z nějakého
německého filmu byl první rock and roll,
který se naučil. Mělo to jen jednu vadu: Z oné
písničky Miki nabyl přesvědčení, že se rock
and roll zpívá německy. Až kamarád z
pražského sousedství Pavel Sedláček jej posléze
z tohoto zásadního omylu vyvedl.
Mocným zdrojem dalších informací,
ale hlavně té pravé, originální americké
rock and rollové hudby byly – stejně jako
o ostatních pionýrů této hudby u nás –
západní rozhlasové stanice, především Radio
Luxembourg.
Pomáhala trochu i máma:
Milovanému, tehdy teprve asi třináctiletému
synkovi podepisovala omluvenky do školy, když
dopoledne vysílali z Vídně koncert Elvise
Presleyho a on o něj nechtěl přijít.
rock and roll tu zůstává
máma pláče
že jsem jak bláznivej šus
na prknech věčně šílím
znám je svý rock and roll
blues
Já zpíval rock and roll
a nevlídně snad
i když jsem nezbohat
rock and roll budu hrát dál
máma pláče
že jsem jak bláznivej šus
na prknech věčně šílím
znám jen svý rock and roll
blues
Miki studující
Do základní školy začal Miki chodit ještě v Brně, to bylo v
devětačtyřicátém. Ale už v prosinci téhož roku se s rodiči stěhoval (poprvé) do
Prahy. Pro úplnost uvádím, že Miki byl jako drtivá většina spolužáků
pionýrem a později i svazákem.
Středoškolské vzdělání Miki získal už po definitivním přesunu rodiny
do Prahy na jedenáctiletce v Jeremenkově ulici na Praze 4. Cesta k
maturitnímu vysvědčení byla ovšem občas trnitá. Hodně k té trnitosti přispělo
jeho naprosté zaujetí rock and rollem. Například právě během školního
roku 1958/59 se zhoršil v šesti předmětech, nejhůř dopadl se čtyřkami
v matematice a deskriptivě. (Je zajímavé, že dvojku v nepovinné latině
si udržel.) Tehdy koncem padesátých let totiž Miki začal chodit na
koncerty prvních rock and rollových kapel. Mezi ně patřili samozřejmě také
Sputnici. Na jednom z jejich vystoupení se seznámil s klavíristou a
budoucím celoživotním velmi blízkým přítelem Miroslavem Berkou:
„Půjčil mi tehdy desku, na níž rock and rolly uváděl Allan Freed!“
vzpomínal nejednou Miki s vděkem. (Freed byl proslulý dýdžej, propagátor
a údajně i „vynálezce“ pojmu rock and roll – pozn. aut.)
Když přijeli z Poděbrad Samuels Petra Kaplana, byl z nich Miki tak
nadšen, že za kapelníkem osobně zašel a chválil a chválil. V duchu si
říkal – mít tak jeho odpich!






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist