načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Microsoft Excel pro techniky a inženýry - Jiří Barilla Pavel Simr

  > > > > Microsoft Excel pro techniky a inženýry  
-6%
sleva

Elektronická kniha: Microsoft Excel pro techniky a inženýry
Autor:

Znalost Excelu a jeho pokročilých funkcí je vyžadována téměř na všech technických a ekonomických pozicích. Chcete-li i vy nezaspat dobu a naučit se s Excelem 2007 pracovat na úrovni ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199 Kč 187
+
-
6,2
bo za nákup

hodnoceni - 70.3%hodnoceni - 70.3%hodnoceni - 70.3%hodnoceni - 70.3%hodnoceni - 70.3% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 366
Rozměr: 23 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-251-2421-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Znalost Excelu a jeho pokročilých funkcí je vyžadována téměř na všech technických a ekonomických pozicích. Chcete-li i vy nezaspat dobu a naučit se s Excelem 2007 pracovat na úrovni technického profesionála, popřípadě se připravit na výběrová řízení, je pro vás v této knize připraveno obrovské množství rad, tipů a zpracovaných hotových řešení přímo z technické praxe.

Kniha je určena zejména technikům, kteří chtějí Excel využívat nejen pro tvorbu databázových seznamů, ale také pomocí Excelu provádět technické výpočty a statistické zpracování dat. Obsahuje kapitoly, které mohou využít i čtenáři, kteří nejsou technicky zaměřeni (například manažeři).

Autoři se v knize mimo jiné věnují následujícím tématům:
- Funkce a analytické nástroje, které jsou dále využívány při řešení úloh
- Tvorba technických grafů a jejich formátování
- Výpočty povrchů, objemů a hmotnosti technických těles
- Evidence technických dat, zakázek a dokumentace
- Statistické zpracování naměřených dat
- Využití matematických modelů v technické praxi
- Matematické modelování výrobních procesů a přepravy zboží
- Optimalizace výroby, přemísťování objektů a dalších oblastí

Na adrese http://knihy.cpress.cz/K1172 navíc naleznete ukázky řešených příkladů v knize.

O autorech:

Jiří Barilla
pracuje jako vysokoškolský učitel na Katedře informatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a jako konzultant pro firmu blue.point Solutions, s. r. o. Je autorem a spoluautorem knihy, skript a řady odborných článků zabývajících se podobnou problematikou a Microsoft Excelem.

Pavel Simr
se zaměřuje na administraci počítačových sítí, bezdrátové technologie, moderní aplikační programy a operační systémy. Je manažerem střediska ECDL Přírodovědecké fakulty UJEP, akreditovaným testerem ECDL a držitelem certifikátů CCNA.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Jiří Barilla, Pavel Simr Microsoft Excel pro techniky a inženýry Computer Press, a.s. Brno 2008 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Jiří Barilla, Pavel Simr Computer Press, a. s. , 2008. Vydání první. Computer Press, a. s., Holandská 8, 639 00 Brno Objednávky knih: http://knihy.cpress.cz distribuce@cpress.cz tel.: 800 555 513 ISBN 978-80-251-2421-5 Prodejní kód: K1172 Vydalo nakladatelství Computer Press, a. s., jako svou 3114. publikaci. © Computer Press, a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu vydavatele. Jazyková korektura: Petra Láníčková Vnitřní úprava: Martina Petrová Sazba: Martina Petrová Rejstřík: Pavel Simr Obálka: Martin Sodomka Komentář na zadní straně obálky: Libor Pácl Technická spolupráce: Jiří Matoušek, Petr Klíma, Dagmar Hajdajová, Zuzana Šindlerová Odpovědný redaktor: Libor Pácl Technický redaktor: Jiří Matoušek Produkce: Daniela Nečasová 3 Obsah Úvod 11 Komu je kniha určena 11 Uspořádání knihy 11 Typografická konvence použitá v knize 12 1 Vybraná témata z Excelu pro techniky 13 Vzorce a funkce pro techniky 14 Vytvoření jednoduchého vzorce 14 Vytvoření technického vzorce s využitím funkcí 15 Relativní, absolutní a smíšená adresace buněk ve vzorcích a funkcích 15 Vložení funkce v Excelu 16 Vybrané funkce a jejich použití 18 Funkce SUMA 18 Funkce PRŮMĚR 18 Funkce MIN 18 Funkce POČET 19 Funkce POČET2 19 Funkce COUNTIF 19 Funkce COUNTIFS 19 Funkce ABS 20 Funkce ODMOCNINA 20 Funkce PI 20 Funkce SIN 20 Funkce COS 21 Funkce ZAOKROUHLIT 21 Funkce ROK 21 Funkce SUMIF 21 Funkce SUBTOTAL 22 Funkce KDYŽ 22 Funkce SVYHLEDAT 23 Funkce VVYHLEDAT 23 Funkce INDEX 24 Funkce POSUN 25 Funkce VAR 26 Funkce SMODCH 26 Funkce PRŮMODCHYLKA 26 Funkce COVAR 26 Funkce CORREL 27 Funkce LINREGRESE 27 Funkce SOUČIN.SKALÁRNÍ 27 Maticové vzorce 28 Ověřování vstupních dat 29 Podmíněné formátování 29 Obsah 4 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Nástroje pro analýzu dat 30 Hledání řešení 30 Řešitel 30 Scénáře 33 Kovariance 35 Korelace 35 Regrese 35 Jednotný vzhled sešitu a práce se seznamy 35 Motivy 36 Použití motivu 36 Barvy motivů 36 Znaková sada motivů 37 Efekty motivů 38 Uložení a odstranění vlastního motivu 38 Styly tabulky 38 Práce se seznamy 39 Základy maker a VBA 40 Vytvoření makra 40 Vytvoření vlastní funkce ve VBA 42 Deklarace funkce 42 Název funkce 43 Parametry funkcí 43 Aktivace Editoru Visual Basicu 43 2 Grafická znázornění dat 45 Typy grafů 46 Zásady tvorby grafů 48 Terminologie 49 Tvorba technických grafů 50 Jednoduchý graf 50 Graf výrobního plánu 50 Přidání dat do jednoduchého grafu 51 Kombinování různých typů grafů 52 Časová řada 52 Přerušená datová řada 53 Graf s vedlejší (druhou) osou Y 54 Histogram 55 Srovnávací histogram 57 Grafická analýza naměřených dat 58 Zrychlení na nakloněné rovině 59 Měření rezonanční křivky sériového rezonančního obvodu 60 Klouzavý průměr 62 Chybové úsečky 62 Zobrazení průběhu matematické funkce 63 Zobrazení funkce dvou proměnných 66 Směs ve výsečovém grafu 67 Obsah 5 Máme hodně hodnot v grafu 69 Dynamické zobrazení nejnovějších dat z tabulky 70 Vytvoření odkazů na buňku 72 Vložení odkazu do názvu grafu 72 Formátování grafů 74 Změna kompozice grafu 75 Úprava velikosti měřítka 76 Stupnice grafu 77 Styly 77 Automatické vytváření grafů 78 Víceúrovňový popis kategorií 79 Mřížka grafu 80 Datové řady 81 Zmrazení grafu 81 Viditelnost grafů na listu 81 3 Technické výpočty v Excelu 83 Výpočty povrchů, objemů a hmotnosti technických těles 84 Vzorový příklad na výpočet povrchu, objemu a hmotnosti obdélníkového bazénu 84 Interpretace výsledků 87 Vytvoření vlastní funkce pro výpočet objemu bazénu ve VBA 87 Vytvoření vlastní funkce pro výpočet povrchu bazénu ve VBA 88 Výpočet objemu a povrchu bazénu pomocí vlastních funkcí 89 Výpočet hloubky bazénu pomocí nástroje Hledání řešení 90 Interpretace výsledků 90 Analýza výsledků s pomocí scénáře 91 Interpretace výsledků 93 Příklad výpočtu povrchu, objemu a hmotnosti zkoseného obdélníkového bazénu 93 Interpretace výsledků 96 Vytvoření vlastní funkce pro výpočet objemu bazénu ve VBA 96 Vytvoření vlastní funkce pro výpočet povrchu bazénu ve VBA 97 Výpočet objemu a povrchu bazénu pomocí vlastních funkcí 97 Výpočet délky bazénu pomocí nástroje Hledání řešení 98 Interpretace výsledků 99 Analýza výsledků pomocí scénáře 99 Interpretace výsledků 100 Příklad výpočtu povrchu, objemu a hmotnosti kruhového bazénu 100 Interpretace výsledků 102 Vytvoření vlastní funkce pro výpočet objemu bazénu ve VBA 103 Vytvoření vlastní funkce pro výpočet povrchu bazénu ve VBA 103 Výpočet objemu a povrchu bazénu pomocí vlastních funkcí 104 Výpočet průměru bazénu pomocí nástroje Hledání řešení 105 Interpretace výsledků 105 Analýza výsledků pomocí scénáře 105 Interpretace výsledků 106 Příklad výpočtu povrchu, objemu a hmotnosti železné koule 107 Obsah 6 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Interpretace výsledků 108 Vytvoření vlastní funkce pro výpočet objemu koule ve VBA 108 Vytvoření vlastní funkce pro výpočet povrchu koule ve VBA 109 Výpočet objemu a povrchu koule pomocí vlastních funkcí 110 Výpočet průměru koule pomocí nástroje Hledání řešení 111 Interpretace výsledků 111 Analýza výsledků pomocí scénáře 111 Interpretace výsledků 112 Technologické výpočty 112 Vzorový příklad technologických výpočtů pro provoz a údržbu zkoseného obdélníkového bazénu 113 Interpretace výsledků 118 Vytvoření vlastní funkce pro výpočet množství tepla k ohřátí vody ve VBA 118 Vytvoření vlastní funkce pro výpočet množství přísady na úpravu pH vody ve VBA 119 Výpočet objemu, povrchu, množství tepla k ohřátí vody a množství přísady pro úpravu pH pomocí vlastních funkcí 120 Výpočet teploty vody pomocí nástroje Hledání řešení 121 Interpretace výsledků 122 Analýza výsledků pomocí scénáře 122 Interpretace výsledků 123 Hlídání doporučených hodnot pomocí podmíněného formátování 124 Konstrukční výpočty 125 Vzorový příklad konstrukčních výpočtů pro zhotovení činky na posilování 125 Výpočet povrchu a hmotnosti kotouče 127 Výpočet povrchu a hmotnosti hřídele 128 Výpočet povrchu a hmotnosti činky 128 Interpretace výsledků 130 Vytvoření vlastní funkce pro výpočet hmotnosti kotouče ve VBA 130 Vytvoření vlastní funkce pro výpočet hmotnosti hřídele ve VBA 131 Výpočet hmotnosti kotouče a hřídele pomocí vlastních funkcí 131 Výpočet průměru kotouče pomocí nástroje Hledání řešení 132 Interpretace výsledků 133 Analýza výsledků pomocí scénáře 133 Interpretace výsledků 134 4 Evidence technických dat 135 Evidence majetku 137 Vzorový příklad vytvoření evidence majetku 137 Vyhledávání údajů v databázovém seznamu 139 Seřazení údajů v databázovém seznamu 140 Vytváření souhrnů 141 Interpretace výsledků 143 Vytváření skupin 145 Vytváření součtů ve skupinách 146 Vytvoření kontingenční tabulky 148 Vytvoření kontingenčního grafu 150 Obsah 7 Výběr záznamů pomocí automatického filtru 152 Vytvoření součtu vybraných záznamů pomocí funkce SUBTOTAL 154 Vytvoření součtu pomocí funkce SUMIF 156 Zaokrouhlování číselných hodnot 157 Označení číselných hodnot pomocí podmíněného formátování 159 Zjištění počtu záznamů pomocí funkce COUNTIF 160 Vyhledávání údajů pomocí funkce SVYHLEDAT 162 Vyhledávání údajů pomocí funkce VVYHLEDAT 167 Aktualizace kontingenční tabulky a grafu pomocí maker 171 Evidence zakázek 172 Vzorový příklad vytvoření evidence zakázek 173 Vyhledávání údajů v databázovém seznamu 174 Seřazení údajů v databázovém seznamu 174 Vytváření souhrnů 175 Interpretace a analýza výsledků 176 Interpretace a analýza výsledků 180 Vytvoření kontingenční tabulky 180 Vytvoření kontingenčního grafu 183 Využití automatického filtru a funkce SUBTOTAL 184 Vytvoření součtu pomocí funkce SUMIF 186 Zjištění počtu záznamů pomocí funkce COUNTIFS 186 Sledování plnění zakázek pomocí funkce KDYŽ 188 Evidence technické dokumentace 190 Vzorový příklad vytvoření evidence technické dokumentace 190 Vyhledávání údajů v databázovém seznamu 190 Seřazení údajů v databázovém seznamu 191 Výběr záznamů pomocí automatického filtru 192 Vytvoření kontingenční tabulky 192 Zjištění počtu záznamů pomocí funkce COUNTIFS 194 Sledování zápůjček pomocí funkce KDYŽ 195 5 Statistické zpracování dat 199 Statistické zpracování naměřených dat 200 Vzorový příklad statistického zpracování naměřených dat 201 Výpočet průměrné (střední) hodnoty 202 Výpočet průměrné (střední) hodnoty absolutních odchylek 204 Výpočet rozptylu 204 Výpočet směrodatné odchylky 205 Interpretace a analýza výsledků 206 Grafické znázornění rozptylu naměřených hodnot kolem průměrné hodnoty 206 Příklad porovnání dvou dávkovačů cementu 207 Výpočet průměrné (střední) hodnoty 208 Výpočet průměrné (střední) hodnoty absolutních odchylek 209 Výpočet rozptylu 209 Výpočet směrodatné odchylky 209 Interpretace a analýza výsledků 210 Obsah 8 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Grafické znázornění rozptylu naměřených hodnot kolem průměrné hodnoty 210 Výpočet základních statistických charakteristik pomocí běžných funkcí a vzorců 212 Výpočet průměrné hodnoty 212 Výpočet rozdílu, absolutní hodnoty a druhé mocniny 213 Výpočet průměrné (střední) hodnoty absolutních odchylek 214 Výpočet rozptylu 214 Výpočet směrodatné odchylky 214 Výpočet rozdílu, absolutní hodnoty a druhé mocniny pomocí maticových vzorců 214 Zjišťování závislostí mezi několika naměřenými soubory 215 Vzorový příklad zjišťování závislostí naměřených dat 217 Výpočet kovariance 218 Výpočet korelace 218 Interpretace a analýza výsledků 219 Grafické znázornění závislosti naměřených dat 219 Zjišťování závislosti naměřených dat pomocí běžných funkcí a vzorců 220 Výpočet průměrné hodnoty a směrodatné odchylky 220 Výpočet kovariance 222 Výpočet korelace 222 Výpočet rozdílu a součinu pomocí maticových vzorců 223 Příklad vyšetření závislosti spotřeby topného oleje 223 Výpočet kovariance 224 Výpočet korelace 225 Interpretace a analýza výsledků 225 Grafické znázornění závislosti spotřeby topného oleje na teplotě 225 Grafické znázornění závislosti spotřeby topného oleje na velikosti obytné plochy 226 Řešení pomocí nástroje Analýza dat 226 Proložení experimentálních dat odpovídající funkcí 228 Vzorový příklad proložení experimentálních dat odpovídající funkcí 229 Výpočet kovariance a korelace 230 Interpretace výsledků 231 Grafické znázornění závislosti Y na X 231 Proložení naměřených dat odpovídající funkcí 231 Interpretace a analýza výsledků 234 Grafické znázornění rozptylu naměřených hodnot 235 Výpočet hodnoty funkce a druhé mocniny rozdílu pomocí maticových vzorců 236 Řešení pomocí funkce LINREGRESE 236 Interpretace výsledků 238 Řešení pomocí nástroje Analýza dat 239 Interpretace výsledků 240 Příklad na vyšetření závislosti spotřeby paliva u automobilu na jeho rychlosti 240 Výpočet kovariance a korelace 241 Interpretace výsledků 242 Grafické znázornění závislosti Y na X 242 Proložení naměřených dat odpovídající funkcí 243 Interpretace a analýza výsledků 245 Grafické znázornění rozptylu naměřených hodnot 246 Výpočet hodnoty funkce a druhé mocniny rozdílu pomocí maticových vzorců 247 Obsah 9 6 Matematické modelování v technické praxi 249 Modely výrobních procesů 250 Formulace modelu výrobního procesu 251 Vzorový příklad vytvoření matematického modelu výroby 252 Ekonomický model 254 Matematický model a jeho řešení 256 Ekonomická interpretace a analýza výsledků 262 Analýza výsledků za pomocí scénáře 264 Řešení pomocí funkce KDYŽ 266 Řešení pomocí maticových vzorců 267 Modely přepravy zboží 268 Vzorový příklad vytvoření matematického modelu přepravy zboží 269 Ekonomický model 269 Matematický model a jeho řešení 270 Ekonomická interpretace a analýza výsledků 279 Řešení pomocí funkce KDYŽ 279 Řešení pomocí skalárního součinu 281 Optimalizační modely 282 Formulace optimalizačního modelu 282 Vzorový příklad optimalizace výroby 284 Ekonomický model 284 Matematický model a jeho řešení 285 Ekonomická interpretace a analýza výsledků 289 Analýza výsledků pomocí scénáře a uložení nastavení Řešitele 291 Řešení pomocí maticových vzorců 294 Kapacitní úloha s vnitřní vazbou 295 Ekonomický model 295 Matematický model a jeho řešení 296 Ekonomická interpretace a analýza výsledků 301 Řešení pomocí maticových vzorců 305 7 Optimalizace v Excelu 307 Kapacitní úlohy 308 Úlohy o optimálním dělení materiálu 308 Směšovací úlohy 308 Distribuční úlohy 308 Optimalizace výroby 309 Úloha na dosažení minimálních nákladů na výrobu 309 Ekonomický model 310 Matematický model a jeho řešení 311 Ekonomická interpretace a analýza výsledků 320 Řešení pomocí maticových vzorců 321 Obsah 10 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Optimální rozřezání tyčí a prken na požadované rozměry 322 Úloha na optimální rozřezání tyčí 323 Ekonomický model 323 Matematický model a jeho řešení 324 Ekonomická interpretace a analýza výsledků 330 Řešení pomocí maticových vzorců 332 Optimální namíchání různých směsí 332 Úloha na sestavení krmné směsi 333 Ekonomický model 333 Matematický model a jeho řešení 334 Ekonomická interpretace a analýza výsledků 339 Řešení pomocí maticových vzorců 340 Optimalizace přemísťování objektů 340 Úloha na přemístění strojů 341 Ekonomický model 341 Matematický model a jeho řešení 342 Ekonomická interpretace a analýza výsledků 348 Řešení pomocí skalárního součinu 348 Optimalizace přepravy zboží 349 Úloha na přepravu písku 349 Ekonomický model 350 Matematický model a jeho řešení 351 Ekonomická interpretace a analýza výsledků 357 Řešení pomocí skalárního součinu 358 Rejstřík 361 Obsah 11 Úvod Excel je jeden z nejrozšířenějších programů, který je využíván ve firmách i pro soukromou potřebu. V Excelu jsou zpracovávány různé databázové seznamy, statistické a technické výpočty apod. Znalost Excelu je vyžadována téměř při všech výběrových řízeních pracovníků na ekonomické a technické profese. Tato kniha je napsaná pro Microsoft Excel 2007. U nižších verzí Excelu budou odlišnosti pouze ve způsobu používání nabídek. Komu je kniha určena Kniha je určena zejména technikům, kteří chtějí Excel využívat nejen pro tvorbu databázových seznamů, ale také pomocí Excelu provádět technické výpočty a statistické zpracování dat. Kniha obsahuje kapitoly, které mohou posloužit i čtenářům, kteří nejsou technicky zaměřeni (například manažerům). Použití vybraných funkcí a nástrojů Excelu je vysvětleno na praktických příkladech. Uspořádání knihy Kniha je členěna do jednotlivých kapitol, které tvoří samostatný celek. Pouze kapitola 7 navazuje na kapitolu 6. Kapitoly 1 a 2 lze chápat jako úvodní kapitoly, ve kterých jsou vybraná témata z Excelu pro techniky. Některá témata v těchto kapitolách byla zpracována na základě knih o Excelu, jejichž autorem je Milan Brož, kterému patří poděkování za inspiraci k napsání prvních dvou kapitol. V první kapitole naleznete popis všech funkcí a analytických nástrojů, které jsou využívány při řešení praktických úloh. Jsou to zejména: „ vzorce a funkce, „ analytické nástroje, „ práce se seznamy, „ šablony motivů tabulek, „ základy maker a VBA. Druhá kapitola se zabývá grafickým zobrazením dat. Je zaměřena zejména na tvorbu technických grafů, volbu měřítek a formátování. Tvorba grafů je vysvětlena na praktických příkladech. Ve třetí kapitole jsou na příkladech z technické praxe ukázány možnosti provádění technických výpočtů v Excelu. Při technických výpočtech jsou využívány vzorce, funkce a analytické nástroje. Pro pokročilejší uživatelé je ukázáno využití vlastních funkcí ve VBA. Čtvrtá kapitola se věnuje evidenci technických dat. V každé firmě se evidují data, která jsou pro ni důležitá. Malé a střední firmy používají často k evidenci dat Excel, který poskytuje velké množství prostředků pro práci s databázovými seznamy. V této kapitole je na praktických příkladech ukázáno využití důležitých databázových funkcí a nástrojů. V páté kapitole je ukázána možnost statistického zpracování naměřených dat. Jsou v ní vysvětleny: „ základní statistické charakteristiky pro zpracování technických dat, „ základní statistické charakteristiky pro zjišťování závislostí mezi několika naměřenými soubory, „ základní statistické charakteristiky pro proložení experimentálních dat odpovídající funkcí. Tyto statistické charakteristiky jsou využity při řešení praktických příkladů. Úvod 12 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Šestá kapitola se zabývá využitím matematických modelů v technické praxi. Pomocí matematických modelů lze získávat nezbytné informace o pracovním procesu a na základě těchto informací se správně rozhodovat. Tvorba matematických modelů je ukázána na příkladech z praxe. Sedmá kapitola navazuje na kapitolu šestou a je zaměřena na optimalizační modely. Pomocí optimalizačních modelů lze: „ najít optimální výrobní program, „ optimálně nařezat materiál pro výrobu (například tyče), „ optimálně namíchat různé směsi, „ optimálně přepravit stroje na nová stanoviště, „ optimálně přepravit zboží od dodavatelů k odběratelům. V této kapitole jsou řešeny praktické příklady ze všech výše uvedených oblastí. Předpokládané znalosti. Kniha se nezabývá výukou základů Excelu – je určená technikům, kteří mají základní znalost Excelu. Z oblasti matematiky jsou předpokládány znalosti ze střední školy. Poděkování patří spoluautorovi Pavlu Simrovi, který vypracoval druhou kapitolu a vyhotovil schémata k praktickým příkladům. I přes péči, která byla věnována tvorbě této publikace, nelze vyloučit možnost výskytu chyb. Autor proto nepřebírá žádné záruky ani právní odpovědnost za využití uvedených informací a z toho plynoucích důsledků. Veškeré osoby a jména uvedená v této knize jsou pouze ilustrativní a fiktivní a jakákoliv podobnost s osobami žijícími je čistě náhodná. V knize jsou použity zjednodušené praktické příklady, které mají výukový charakter. V příkladech jsou použita modelová data. Jiří Barilla Typografi cká konvence použitá v knize V celé příručce je použito toto grafické členění: Tučné písmo Prvky grafického uživatelského rozhraní (příkazy, tlačítka apod.) Kurzíva Důležité výrazy v rámci textu. Speciální symboly: Poznámky Tipy Důležitá upozornění a varování ÚvodTypografická konvence použitá v knize 1 Vybraná témata z Excelu pro techniky V té to ka pi to le: Vzorce a funkce pro techniky Nástroje pro analýzu dat Jednotný vzhled sešitu a práce se seznamy Základy maker a VBA 14 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Kapitola 1 – Vybraná témata z Excelu pro techniky Pro řešení praktických úloh z technické praxe je nezbytné mít potřebné znalosti z určitých oblastí Excelu. Pro techniky jsou důležité zejména tyto oblasti: „ vzorce a funkce, „ analytické nástroje, „ práce se seznamy, „ šablony motivů tabulek, „ základy maker a VBA. K těmto základním oblastem pak můžeme přidat celou řadu dalších. Hlavní důraz bude kladen na vytváření technických vzorců a práci s vybranými funkcemi, které budeme využívat při řešení praktických úloh v jednotlivých kapitolách knihy. Vzorce a funkce pro techniky Vzorce jsou základním nástrojem Excelu pro techniky, protože umožňují provádět technické výpočty. Excel má velké množství různých funkcí, které můžeme využívat samostatně nebo v kombinaci se vzorci. Rozdíl mezi vzorcem a funkcí je v tom, že vzorec si vytváříme sami, kdežto funkci máme k dispozici jako hotový produkt v Excelu. S funkcí pracujeme tak, že zadáme její název a argumenty funkce. Praktické příklady využití vzorců a funkcí najdeme ve všech kapitolách této knihy při řešení praktických úloh. Vytvoření jednoduchého vzorce Vzorec zapíšeme do zvolené buňky tak, že: 1. Označíme buňku, do které chceme zapsat vzorec. 2. Zapíšeme znak = (rovná se). 3. Zapíšeme číslo nebo adresu buňky. 4. Zapíšeme jeden z následujících matematických operátorů: „ + pro sčítání (součet), „ - pro odečítání (rozdíl), „ * pro násobení (součin), „ / pro dělení (podíl), „ ^ pro mocninu. 5. Zapíšeme další číslo nebo adresu buňky. Poznámka: Bod 4 a 5 pak opakujeme podle potřeby. Vytvoření vzorce si ukážeme na jednoduchém příkladě, ve kterém máme sečíst dvojnásobek buňky A1 s trojnásobkem buňky B1. Vzorec chceme umístit do buňky C1. 15 Vzorce a funkce pro techniky Budeme postupovat tak, že: 1. Označíme buňku C1, do které chceme zapsat vzorec. 2. Zapíšeme znak = (rovná se). 3. Zapíšeme číslo 2. 4. Zapíšeme matematický operátor *. 5. Buď zapíšeme, nebo vytyčením zadáme adresu buňky A1. 6. Zapíšeme matematický operátor +. 7. Zapíšeme číslo 3. 8. Zapíšeme matematický operátor *. 9. Buď zapíšeme, nebo vytyčením zadáme adresu buňky B1. Po potvrzení zápisu vzorce klávesou Enter se do buňky C1 zapíše vzorec: =2*A1+3*B1. (1.1) Vytvoření technického vzorce s využitím funkcí Ukážeme si zápis vzorce, který má umocnit součet buněk A1 a A2 na druhou a k tomu přičíst druhou odmocninu z podílu buněk A3 a A4. Vzorec do zvolené buňky zapíšeme ve tvaru: =(A1+A2)^2+ODMOCNINA(A3/A4). (1.2) Poznámky: „ Funkci můžeme do vzorce buď zapsat, nebo zadat pomocí dialogu Argumenty funkce. „ Příklady využití technických vzorců jsou ve všech kapitolách této knihy. Relativní, absolutní a smíšená adresace buněk ve vzorcích a funkcích Jednou z největších výhod vzorců a funkcí je to, že se pří kopírování mění (účelově) relativní adresy buněk. To má tu výhodu, že pokud chceme například sečíst čísla ve sloupcích tabulky, pak nám stačí vložit vzorec (popř. funkci) pouze jednou a potom jej zkopírovat do vedlejších buněk. Buňky lze adresovat v rámci jednoho sešitu dvěma způsoby: „ V aktivním listu (list, se kterým pracujeme) tvoří adresu buňky název (souřadnice) sloupce a číslo (souřadnice) řádku, například A1. „ V jiném listu je před názvem sloupce název listu, například List1!A1. Relativní adresa buňky je tvořena pouze názvem sloupce a číslem řádku (například A1) a má tyto vlastnosti: „ Při kopírování vzorce v řádku se mění název sloupce (například =A1, =B1, =C1 atd.). „ Při kopírování vzorce ve sloupci se mění číslo řádku (například =A1, =A2, =A3 atd.). Absolutní adresa buňky je tvořena tak, že před názvem sloupce a číslem řádku je znak $ (například =$A$1). Při kopírování se adresa buňky nemění. 16 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Kapitola 1 – Vybraná témata z Excelu pro techniky Smíšená adresa buňky je tvořena tak, že je absolutně adresován buď sloupec, nebo řádek (ne oba současně), například =$A1 nebo =A$1. Při kopírování vzorce se mění pouze relativní člen (souřadnice) adresy. Tip: Absolutní adresu ve vzorci můžeme zadat také tak, že: 1. Vytyčením zadáme adresu buňky. 2. Stiskneme klávesu F4. Smíšenou adresu ve vzorci zadáme opakovaným stiskem klávesy F4. Vložení funkce v Excelu Funkce je hotový vzorec v Excelu, který můžeme využívat tak, že zadáme její název a argumenty funkce. Například zápis =SUMA(A1:A5) znamená, že použijeme funkci SUMA, která sečte všechna čísla v oblasti buněk A1:A5. Funkci můžeme zadat čtyřmi základními způsoby: „ zápisem funkce do buňky, „ na kartě Vzorce ve skupině Knihovna funkcí pomocí nabídky Vložit funkci, „ na kartě Vzorce ve skupině Knihovna funkcí pomocí nabídky Automatické shrnutí, „ klepnutím na tlačítko ƒ x , které je umístěno vedle řádku vzorců (viz obrázek 1.1). Do buňky zapíšeme funkci tak, že: 1. Označíme buňku, do které chceme zapsat funkci. 2. Zapíšeme název funkce a její argumenty, například: =SUMA(A1:A5). (1.3) Důležité: Při zápisu funkce musíme začít znakem = (rovná se) stejně jako při zápisu vzorce. Pomocí nabídky Vložit funkci zadáme funkci tak, že: 1. Označíme buňku, do které chceme zapsat funkci. 2. Zvolíme kartu Vzorce. 3. Ve skupině Knihovna funkcí klepneme na položku Vložit funkci. 4. V dialogu Vložit funkci vybereme v rozbalovací nabídce Vybrat kategorii: Matematické. Obrázek 1.1 Možnosti pro vložení funkce Obrázek 1.2 Dialog Vložit funkci 17 5. V okně Vybrat funkci označíme funkci SUMA (viz obrázek 1.2). 6. V dialogu Argumenty funkce v okně Čís- lo1 vytyčením zadáme oblast buněk A1:A5 (viz obrázek 1.3). 7. Potvrdíme OK. Informace o použití této funkce najdeme v nápovědě, kterou si zobrazíme tak, že: 1. Zvolíme kartu Vzorce. 2. Ve skupině Knihovna funkcí klepneme na položku Vložit funkci. 3. V dialogu Vložit funkci vybereme v rozbalovací nabídce Vybrat kategorii: Matematické. 4. V okně Vybrat funkci označíme funkci SUMA. 5. V levém dolním rohu klepneme na text: Nápověda k této funkci (viz obrázek 1.4). Obrázek 1.4 Nápověda k funkci SUMA Pomocí nabídky Automatické shrnutí zadáme funkci tak, že: 1. Označíme buňku, do které chceme vložit funkci. 2. Zvolíme kartu Vzorce. Obrázek 1.3 Dialog Argumenty funkce Vzorce a funkce pro techniky 18 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Kapitola 1 – Vybraná témata z Excelu pro techniky 3. Ve skupině Knihovna funkcí klepneme na rozbalovací tlačítko položky Automatické shrnutí. 4. Vybereme jednu z možností na obrázku 1.5. Poznámka: „ Pokud vybereme jeden z názvů funkce (Součet, Průměr, Počty, Maximum nebo Minimum) na obrázku 1.5, vloží se do buňky funkce bez zadaných argumentů, například pro Součet se vloží funkce =SUMA(), do které zadáme vytyčením oblast, kterou chceme sečíst. „ Pokud vybereme nabídku Další funkce, zobrazí se dialog Vložit funkci (viz obrázek 1.2), s jehož pomocí si vybereme potřebnou funkci. „ Pokud klepneme na tlačítko Automatické shrnutí, vloží se do buňky funkce SUMA. Klepnutím na tlačítko ƒ x se zobrazí dialog Vložit funkci (viz obrázek 1.2), s jehož pomocí si vybereme potřebnou funkci. Vybrané funkce a jejich použití Není možné se v této knize zabývat všemi funkcemi, protože Excel jich obsahuje velké množství. Vybereme pouze ty funkce, které budeme využívat v jednotlivých kapitolách při řešení praktických úloh. V této kapitole uvedeme pouze jejich stručnou charakteristiku s tím, že s praktickým použitím funkce se můžeme seznámit v kapitole, ve které je daná funkce použita při řešení příkladu. Funkce SUMA Funkce SUMA je jednou z nejčastěji používaných funkcí v Excelu. Slouží k sečtení všech čísel z vybrané oblasti buněk. Zápis funkce: =SUMA(číslo1;číslo2;...). Číslo1;číslo2; ... je 1 až 255 argumentů (oblastí), které chceme sečíst. Funkce SUMA je použita v kapitolách 3, 4, 5, 6 a 7. Funkce PRŮMĚR Funkce PRŮMĚR slouží k vypočítání aritmetického průměru z vybrané oblasti buněk. Zápis funkce: =PRŮMĚR(číslo1;číslo2;...). Číslo1;číslo2; ... je 1 až 255 argumentů (oblastí), ze kterých chceme vypočítat průměr. Funkce PRŮMĚR je použita v kapitole 2 a 5. Funkce MIN Funkce MIN slouží k nalezení minimální hodnoty z vybrané oblasti buněk. Zápis funkce: =MIN(číslo1;číslo2;...). Obrázek 1.5 Nabídka Automatické shrnutí 19 Číslo1;číslo2; ... je 1 až 255 argumentů (oblastí), ze kterých chceme nalézt minimální hodnotu. Funkce MIN je použita v kapitole 6. Funkce POČET Funkce POČET slouží ke zjištění počtu čísel ve vybrané oblasti buněk. Zápis funkce: =POČET(hodnota1;[hodnota2];...). „ hodnota1 je povinný argument. První položka, odkaz na buňku nebo oblast, ve které chceme spočítat čísla. „ hodnota2; ... je nepovinný argument. Až 255 dalších položek, odkazů na buňky nebo oblastí, ve kterých chceme spočítat čísla. Funkce POČET je použita v kapitole 5. Funkce POČET2 Funkce POČET2 slouží ke zjištění počtu buněk ve vybrané oblasti, které nejsou prázdné. Zápis funkce: =POČET2(hodnota1;[hodnota2];...). „ hodnota1 je povinný argument. První položka, odkaz na buňku nebo oblast, v níž chceme spočítat buňky, které nejsou prázdné. „ hodnota2; ... je nepovinný argument. Až 255 dalších položek, odkazů na buňky nebo oblastí, v nichž chceme spočítat buňky, které nejsou prázdné. Funkce POČET2 je použita v kapitole 2. Funkce COUNTIF Funkce COUNTIF spočítá počet buněk v oblasti, které splňují jedno zadané kritérium. Můžeme například spočítat všechny buňky začínající určitým písmenem nebo všechny buňky obsahující číslo větší či menší než zadané číslo. Zápis funkce: =COUNTIF(oblast;kritérium). „ oblast je povinný argument. Jedna nebo více buněk pro provedení výpočtu, včetně čísel či názvů, polí nebo odkazů obsahujících čísla. Prázdné hodnoty a textové hodnoty jsou ignorovány. „ kritérium je povinný argument. Číslo, výraz, odkaz na buňku nebo textový řetězec, které definují buňky, jež mají být započítány. Kritérium muže mít například následující podobu: 32, „>32“, B4, „jablka“ nebo „32“. Funkce COUNTIF je použita v kapitole 4. Funkce COUNTIFS Funkce COUNTIFS spočítá počet buněk v oblasti, které splňují více zadaných kritérií. Můžeme například spočítat všechny buňky začínající určitým písmenem nebo všechny buňky obsahující číslo větší či menší než zadané číslo. Zápis funkce: Vzorce a funkce pro techniky 20 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Kapitola 1 – Vybraná témata z Excelu pro techniky =COUNTIFS(oblast_kritérií1;kritérium1;[oblast_kritérií2;kritérium2]...). „ oblast_kritérií1 je povinný argument. První oblast, ve které mají být vyhodnocena přidružená kritéria. „ kritérium1 je povinný argument. Kritérium vyjádřené číslem, výrazem, odkazem na buňku nebo textem, které definuje buňky, jež mají být započítány. Kritérium může mít například následující podobu: 32, „>32“, B4, „jablka“ nebo „32“. „ oblast_kritérií2, kritérium2, ...je nepovinný argument. Další oblasti a jejich přidružená kritéria. Je možné zadat až 127 dvojic oblast/kritérium. Důležité: Každá další oblast musí mít stejný počet řádků a sloupců jako argument oblast_kritérií1. Oblasti spolu nemusí sousedit. Funkce COUNTIFS je použita v kapitole 4. Funkce ABS Funkce ABS vypočítá absolutní hodnotu čísla. Absolutní hodnota čísla je totéž číslo bez znaménka (například absolutní hodnota čísla -2 je 2). Zápis funkce: =ABS(číslo). Číslo je reálné číslo, jehož absolutní hodnotu chceme zjistit. Funkce ABS je použita v kapitole 3 a 5. Funkce ODMOCNINA Funkce ODMOCNINA vypočítá druhou odmocninu daného čísla. Zápis funkce: =ODMOCNINA(číslo). Číslo je číslo, jehož odmocninu chceme vypočítat. Funkce ODMOCNINA je použita v kapitole 3 a 5. Funkce PI Funkce PI vloží do buňky nebo vzorce číslo 3,14159265358979, matematickou konstantu pí (Ludolfovo číslo), s přesností na 15 platných číslic. Zápis funkce: =PI(). Funkce PI je použita v kapitole 2 a 3. Funkce SIN Funkce SIN vypočítá sinus daného úhlu. Zápis funkce: =SIN(číslo). Číslo je úhel v radiánech, jehož sinus chceme vypočítat. Funkce SIN je použita v kapitole 2. 21 Funkce COS Funkce COS vypočítá kosinus daného úhlu. Zápis funkce: =COS(číslo). Číslo je úhel v radiánech, jehož kosinus chceme vypočítat. Funkce COS je použita v kapitole 2. Funkce ZAOKROUHLIT Funkce ZAOKROUHLIT zaokrouhlí číslo na zadaný počet číslic. Zápis funkce: =ZAOKROUHLIT(číslo;číslice). „ číslo je povinný argument. Jde o číslo, které chceme zaokrouhlit. „ číslice je povinný argument. Určuje počet číslic, na které chceme číslo zaokrouhlit. Funkce ZAOKROUHLIT je použita v kapitole 4. Funkce ROK Funkce ROK převede zadané datum na rok (například datum 21.5.2005 převede na 2005). Rok je celé číslo v rozmezí 1900-9999. Zápis funkce: =ROK(pořadové). Pořadové je datum, které chceme převést na rok. Funkce ROK je použita v kapitole 4. Funkce SUMIF Funkce SUMIF vypočítá součet hodnot v oblasti buněk, které splňují určité kritérium buď ve stejné, nebo v jiné oblasti buněk. Zápis funkce: =SUMIF(oblast;kritéria;součet). „ oblast je povinný argument. Jde o oblast buněk vyhodnocovanou pomocí daného kritéria. Buňky v jednotlivých oblastech musí představovat čísla nebo názvy, matice či odkazy, které obsahují čísla. Prázdné a textové hodnoty jsou ignorovány. „ kritéria je povinný argument. Jde o kritérium vyjádřené číslem, výrazem, odkazem na buňku, textem nebo funkcí, která definuje buňky, jež mají být sečteny. Kritérium může mít například následující podoby: 32, „>32“, B5, „32“, „jablka“ nebo DNES(). Důležité: Textová kritéria nebo kritéria obsahující logické či matematické symboly musí být uzavřena v uvozovkách („). U číselných kritérií nejsou uvozovky nutné. „ součet je nepovinný argument. Jde o buňky, které budou sečteny v případě, že chceme sečíst jiné buňky, než jaké jsou zadány v argumentu oblast. Pokud je argument součet vynechán, sečte Excel buňky zadané v argumentu oblast (tedy buňky, u kterých je použito zadané kritérium). Funkce SUMIF je použita v kapitole 4. Vzorce a funkce pro techniky 22 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Kapitola 1 – Vybraná témata z Excelu pro techniky Funkce SUBTOTAL Funkce SUBTOTAL vypočítá souhrn dat v seznamu nebo v databázi. Je vhodná zejména pro souhrny u vybraných dat pomocí automatického filtru. Zápis funkce: =SUBTOTAL(konstanta_funkce;odkaz1;odkaz2; ...). „ Konstanta_funkce je číslo od 1 do 11 (zahrnuje skryté hodnoty) nebo od 101 do 111 (ignoruje skryté hodnoty), které určuje typ funkce použité při výpočtu souhrnů v seznamu (viz tabulka 1.1). „ Odkaz1, odkaz2 atd. je 1 až 254 oblastí nebo odkazů, u kterých má být proveden souhrn. Funkce SUBTOTAL je použita v kapitole 4. Tabulka 1.1 Význam konstanty funkce SUBTOTAL Konstanta_funkce Konstanta_funkce Funkce (zahrnuje skryté hodnoty) (ignoruje skryté hodnoty) 1 101 PRŮMĚR 2 102 POČET 3 103 POČET2 4 104 MAX 5 105 MIN 6 106 SOUČIN 7 107 SMODCH.VÝBĚR 8 108 SMODCH 9 109 SUMA 10 110 VAR.VÝBĚR 11 111 VAR Funkce KDYŽ Funkce KDYŽ vrátí určitou hodnotu, pokud je zadaná podmínka vyhodnocena jako PRAVDA, a jinou hodnotu, pokud je zadaná podmínka vyhodnocena jako NEPRAVDA. Funkce KDYŽ se používá při testování hodnot a vzorců. Zápis funkce: =KDYŽ(podmínka;ano;ne). „ Podmínka je libovolná podmínka nebo výraz, který může být vyhodnocen jako PRAVDA nebo NEPRAVDA. Například A10 = 100 je logický výraz. Pokud má buňka A10 hodnotu 100, je tento výraz vyhodnocen jako PRAVDA. V opačném případě je vyhodnocen jako NEPRAVDA. „ Ano je hodnota, která je vrácena, jestliže hodnota argumentu podmínka je PRAVDA. „ Ne je hodnota, která je vrácena, jestliže hodnota argumentu podmínka je NEPRAVDA. Poznámka: Při vytváření složitějších testů může být do sebe vnořeno jako argumenty ano a ne až 64 funkcí KDYŽ. Funkce KDYŽ je použita v kapitole 4 a 6. 23 Funkce SVYHLEDAT Funkce SVYHLEDAT vyhledá v prvním sloupci tabulky zadanou hodnotu a vrátí hodnotu odpovídající buňky ve stejném řádku jiného sloupce tabulky. Písmeno S v názvu funkce SVYHLEDAT znamená sloupec. Zápis funkce: =SVYHLEDAT(hledat,tabulka,sloupec,typ). Hledat: Hodnota, kterou chceme vyhledat v prvním sloupci. Může to být hodnota nebo odkaz. Pokud je hodnota hledat menší než nejmenší hodnota v prvním sloupci tabulky, vrátí funkce SVYHLEDAT chybovou hodnotu #N/A. Tabulka je dva nebo více sloupců údajů. Je možné použít odkaz na oblast nebo název oblasti. Hodnoty v prvním sloupci tabulky jsou hodnoty prohledávané pomocí argumentu hledat. Tyto hodnoty mohou být textové, číselné nebo logické. Velká a malá písmena se nerozlišují. Sloupec je číslo sloupce v oblasti určené parametrem tabulka, z něhož chceme vrátit odpovídající hodnotu. Pokud sloupec = 1, bude funkce vracet hodnotu z prvního sloupce tabulky. Pokud sloupec = 2, bude vracet hodnotu z druhého sloupce tabulky atd. Zadáte-li hodnotu argumentu sloupec: „ menší než 1, vrátí funkce SVYHLEDAT chybovou hodnotu #HODNOTA!, „ větší než počet sloupců v tabulce, vrátí funkce SVYHLEDAT chybovou hodnotu #REF!. Ty p je logická hodnota, která určuje, zda má funkce SVYHLEDAT nalézt přesnou nebo přibližnou hodnotu: „ Pokud má hodnotu PRAVDA nebo není zadán, bude vrácena přesná nebo přibližná shoda. Není-li přesná shoda nalezena, bude vrácena nejvyšší hodnota, která je menší než hodnota hledat. Hodnoty v prvním sloupci tabulky musí být seřazeny vzestupně, jinak nemusí funkce SVYHLEDAT vrátit správnou hodnotu. „ Pokud má hodnotu NEPRAVDA, vrátí funkce SVYHLEDAT pouze přesnou shodu. V tom případě nemusí být hodnoty v prvním sloupci tabulky seřazené. Obsahuje-li první sloupec tabulky dvě nebo více hodnot, které odpovídají argumentu hledat, bude použita první nalezená hodnota. Jestliže nebude nalezena přesná shoda, vrátí funkce chybovou hodnotu #N/A. Funkce SVYHLEDAT je použita v kapitole 4. Funkce VVYHLEDAT Funkce VVYHLEDAT vyhledá danou hodnotu v horním řádku tabulky a vrátí hodnotu buňky z určeného řádku stejného sloupce. Funkce VVYHLEDAT se používá k vyhledávání hodnot v tabulce s nadepsanými sloupci. První písmeno V v názvu funkce VVYHLEDAT vyjadřuje, že funkce vyhledává hodnoty vodorovně (v řádcích). Zápis funkce: =VVYHLEDAT(hledat;tabulka;řádek;typ). Hledat je hodnota, kterou chceme vyhledat v prvním řádku tabulky. Může to být hodnota, odkaz nebo textový řetězec. Tabulka je prohledávaná tabulka. Je možné použít odkazy na oblast nebo názvy oblastí. „ Hodnoty v prvním řádku tabulky mohou být textové, číselné nebo logické. Vzorce a funkce pro techniky 24 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Kapitola 1 – Vybraná témata z Excelu pro techniky „ Má-li argument typ hodnotu PRAVDA, musí být hodnoty prvního řádku tabulky vzestupně uspořádány: ...-2, -1, 0, 1, 2,... , A-Z, NEPRAVDA, PRAVDA; jinak funkce VVYHLEDAT může vrátit nesprávnou hodnotu. „ Pokud má argument typ hodnotu NEPRAVDA, první řádek tabulky nemusí být uspořádán. „ Funkce nerozlišuje malá a velká písmena. Řádek je číslo řádku, ze kterého je vrácena odpovídající hodnota. Řádek s hodnotou 1 vrátí hodnotu z prvního řádku tabulky a řádek s hodnotou 2 vrátí hodnotu z druhého řádku tabulky. Má-li argument řádek hodnotu menší než 1, vrátí funkce VVYHLEDAT chybovou hodnotu #HODNOTA!. Má-li argument řádek hodnotu větší, než je počet řádků v oblasti tabulka, vrátí funkce VVYHLEDAT chybovou hodnotu #REF!. Ty p je logická hodnota, která určuje, zda funkce VYHLEDAT bude vyhledávat přesnou nebo přibližnou shodu. „ Má-li argument hodnotu PRAVDA nebo je-li vynechán, je vrácena hodnota přibližné shody. To znamená, že pokud nebyla nalezena přesná shoda, vrátí funkce největší možnou hodnotu, která je menší než hodnota argumentu hledat. Hodnoty v prvním řádku tabulky musí být seřazeny vzestupně, jinak nemusí funkce VVYHLEDAT vrátit správnou hodnotu. „ Je-li hodnota argumentu NEPRAVDA, bude funkce VVYHLEDAT hledat pouze přesnou shodu. Pokud shoda neexistuje, vrátí funkce chybovou hodnotu #N/A. Funkce VVYHLEDAT je použita v kapitole 4. Funkce INDEX Funkce INDEX vrátí hodnotu nebo odkaz na hodnotu z tabulky nebo oblasti. Jsou dvě různé formy funkce INDEX: matice a odkaz. Forma maticová: Funkce vrátí hodnotu (odkaz) nebo pole odkazů (hodnot) z jedné oblasti. Zápis funkce: =INDEX(pole;řádek;sloupec). Pole je oblast buněk nebo maticová konstanta. „ Pokud argument pole určuje oblast pouze s jedním řádkem nebo sloupcem, může být příslušný argument řádek nebo sloupec vynechán. „ Pokud oblast pole obsahuje více než jeden řádek a sloupec a je použit pouze jeden z argumentů řádek nebo sloupec, vrátí funkce INDEX celý řádek nebo sloupec. Řádek určuje řádek pole. Pokud je argument řádek vynechán, je argument sloupec povinný. Sloupec určuje sloupec pole. Pokud je argument sloupec vynechán, je argument řádek povinný. Poznámky: „ Použijeme-li oba argumenty řádek a sloupec, vrátí funkce INDEX hodnotu buňky ležící v průsečíku zadaného argumenty řádek a sloupec. „ Zadáme-li do argumentů řádek nebo sloupec hodnotu 0 (nula), vrátí funkce INDEX pole (matici) hodnot celého sloupce nebo řádku. 25 „ Argumenty řádek a sloupec musí odkazovat na buňku v rámci určené oblasti; jinak funkce INDEX vrátí chybovou hodnotu #REF!. Forma odkazu: Funkce vrátí hodnotu (odkaz) nebo pole odkazů (hodnot) výběrem z více oblastí. Zápis funkce: =INDEX(odkaz;řádek;sloupec;oblast). Odkaz je odkaz na jednu či více oblastí buněk. „ Pokud se argument odkaz vztahuje na nesouvislou oblast, musí být zadán se závorkami. „ Pokud každá odkazovaná oblast obsahuje pouze jeden řádek nebo sloupec, je argument řádek nebo sloupec nepovinný. Odkazujeme-li například na jeden řádek, zadáme hodnotu INDEX(odkaz;;sloupec). Řádek určuje řádek, který se má protínat. Sloupec určuje sloupec, který se má protínat. Oblast určuje oblast, ve které má ležet průsečík. Oblasti jsou číslovány od 1. Pokud je argument oblast vynechán, použije funkce INDEX oblast číslo 1. Poznámky: „ Po zpracování argumentu odkaz a oblast je určena konkrétní oblast, argumenty řádek a sloupec určují konkrétní buňku: řádek 1 je prvním řádkem určené oblasti, sloupec 1 je prvním sloupcem určené oblasti. Funkce INDEX vrátí průsečík určený argumentem řádek a sloupec. „ Má-li argument řádek nebo sloupec hodnotu 0, vrátí funkce INDEX odkaz na celý sloupec nebo řádek. „ Argumenty řádek, sloupec a oblast musí odkazovat na buňku v rámci určené oblasti, jinak funkce INDEX vrátí chybovou hodnotu #REF!. Pokud jsou argumenty řádek a sloupec vynechány, vrátí funkce INDEX odkaz na oblast určenou argumentem oblast. „ Výsledkem funkce INDEX je odkaz, který může být předložen jiným funkcím. V závislosti na vzorci vrátí funkce INDEX hodnotu, která může být použita jako hodnota nebo jako odkaz. Funkce INDEX je použita v kapitole 2. Funkce POSUN Funkce POSUN vrátí odkaz na oblast, která obsahuje určený počet řádků a sloupců, od určité buňky nebo oblasti buněk. Vrácený odkaz může být jedna buňka nebo oblast buněk. Počet řádků a sloupců, které se mají vrátit, můžeme určit. Zápis funkce: =POSUN(odkaz;řádky;sloupce;výška;šířka). „ Odkaz je původní odkaz, vůči kterému provádíme posun. Pokud odkaz neodkazuje na buňku nebo oblast sousedících buněk, vrátí funkce POSUN chybovou hodnotu #HODNOTA!. „ Řádky je počet řádků, o které se má posunout levá horní buňka nového odkazu (nahoru nebo dolů). Zadáme-li například číslo 5, levá horní buňka odkazu bude pět řádků pod levou horní buňkou původního odkazu. Můžeme použít kladnou (dolů od původního odkazu) nebo zápornou hodnotu (nahoru od původního odkazu). Vzorce a funkce pro techniky 26 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Kapitola 1 – Vybraná témata z Excelu pro techniky „ Sloupce je počet sloupců vlevo nebo vpravo, o které se má posunout levá horní buňka výsledného odkazu vzhledem k původnímu odkazu. Zadáme-li například číslo 5, bude levá horní buňka odkazu o pět sloupců vpravo od levé horní buňky původního odkazu. Můžeme použít kladnou (posun doprava od původního odkazu) i zápornou hodnotu (posun doleva od původního odkazu). „ Výška je požadovaná výška (počet řádků) výsledného odkazu. Výška je vždy kladné číslo. „ Šířka je požadovaná šířka (počet sloupců) výsledného odkazu. Šířka je vždy kladné číslo. Funkce POSUN je použita v kapitole 2. Funkce VAR Funkce VA R vypočítá rozptyl základního souboru. Zápis funkce: =VAR(číslo1;číslo2;...). Číslo1, číslo2, ... je 1 až 255 argumentů, vztahujících se ke vzorku základního souboru. Funkce VA R je použita v kapitole 5. Funkce SMODCH Funkce SMODCH vrátí směrodatnou odchylku základního souboru určenou z náhodného výběru. Směrodatná odchylka vyjadřuje, jak se hodnoty liší od průměrné hodnoty (střední hodnoty). Zápis funkce: =SMODCH(číslo1;číslo2;...). Číslo1, číslo2, ... je 1 až 255 argumentů, vztahujících se ke vzorku základního souboru. Funkce SMODCH je použita v kapitole 5. Funkce PRŮMODCHYLKA Funkce PRŮMODCHYLKA vrátí průměr absolutních odchylek bodů dat od jejich střední hodnoty. PRŮMODCHYLKA je měřítkem variability množiny dat. Zápis funkce: =PRŮMODCHYLKA(číslo1;číslo2;...). Číslo1, číslo2, ... je 1 až 255 argumentů, jejichž průměr absolutních odchylek chceme zjistit. Funkce PRŮMODCHYLKA je použita v kapitole 5. Funkce COVAR Funkce COVAR vypočítá kovarianci, průměr součinů odchylek pro každou dvojici bodů dat. Pomocí kovariance určíme souvislost mezi dvěma soubory dat. Můžeme například zkoumat, zda vyšší příjmy souvisí s vyšším stupněm vzdělání. Zápis funkce: =COVAR(pole1;pole2). „ Pole1 je první oblast buněk s čísly. „ Pole2 je druhá oblast buněk s čísly. Funkce COVAR je použita v kapitole 5. 27 Funkce CORREL Funkce CORREL vrátí korelační koeficient oblastí buněk Pole1 a Pole2. Pomocí korelačního koeficientu je možné určit vztah mezi dvěma vlastnostmi. Můžeme například zkoumat vztah mezi teplotou určitého místa a používáním klimatizace. Zápis funkce: =CORREL(pole1;pole2). „ Pole1 je první oblast buněk s hodnotami. „ Pole2 je druhá oblast buněk s hodnotami. Funkce CORREL je použita v kapitole 5. Funkce LINREGRESE Funkce LINREGRESE vypočítá pomocí metody nejmenších čtverců statistické hodnoty pro přímku, která nejlépe odpovídá uvedeným datům, a vrátí matici s parametry přímky. Vzhledem k tomu, že tato funkce vrací matici hodnot, musí být zadána jako maticový vzorec. Tato přímka je definována následujícím vztahem: y = m*x + b, kde závislé hodnoty y jsou funkcí nezávislých hodnot x. Hodnoty m jsou koeficienty odpovídající každé z hodnot x, b je konstanta. Zápis funkce: =LINREGRESE(pole_y;[pole_x];[b];[stat]). pole y je povinný argument. Sada hodnot y odvozených ze vztahu y = m*x + b. pole x je nepovinný argument. Sada hodnot x, které již mohou být známé ze vztahu y = m*x + b. b je volitelný argument. Logická hodnota, která určuje, zda se má parametr b (absolutní člen) počítat nebo zda se má rovnat nule. „ Pokud má argument b hodnotu PRAVDA nebo není uveden, počítá se konstanta b běžným způsobem. „ Jestliže má argument b hodnotu NEPRAVDA, uvažuje se, že b = 0, a hodnoty m se upraví tak, aby platilo y = m*x. Stat je volitelný argument. Logická hodnota udávající, zda chceme zjistit další regresní statistiky. „ Pokud stat je PRAVDA, vrátí funkce LINREGRESE další regresní statistiky (viz nápověda k této funkci). „ V případě, že je argument stat NEPRAVDA nebo není uveden, vrátí funkce LINREGRESE pouze koeficient m a konstantu b. Funkce LINREGRESE je použita v kapitole 5. Funkce SOUČIN.SKALÁRNÍ Funkce SOUČIN.SKALÁRNÍ vynásobí odpovídající položky uvedených polí (matic) a vrátí součet násobků jednotlivých položek. Například když máme dvě pole 2, 3, 5 a 1, 4, 6, potom funkce SOUČIN.SKALÁRNÍ provede výpočet 2*1 + 3*4 + 5*6. Zápis funkce: Vzorce a funkce pro techniky 28 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Kapitola 1 – Vybraná témata z Excelu pro techniky =SOUČIN.SKALÁRNÍ(pole1;pole2;pole3;...). Pole1, pole2, pole3, ... je 2 až 255 polí (matic), jejichž jednotlivé položky chceme násobit a poté sečíst. Poznámky: „ Pole uvedená jako argumenty funkce musí být stejně velká. Pokud nejsou, vrátí funkce SOUČIN. SKALÁRNÍ chybovou hodnotu #HODNOTA!. „ Položky pole, které nejsou číselného typu, zpracovává funkce SOUČIN.SKALÁRNÍ jako nuly. Funkce SOUČIN.SKALÁRNÍ je použita v kapitole 6 a 7. Maticové vzorce Maticový vzorec nám umožňuje provádět výpočty mezi oblastmi buněk. Například chceme sečíst odpovídající hodnoty v oblastech buněk A1:A5 a B1:B5. Pomocí obyčejných vzorců to provedeme tak, že: 1. Pro součet buňky A1 s buňkou B1 vložíme do buňky C1 vzorec: =A1+B1. (1.4) 2. Vzorec zkopírujeme do oblasti buněk C2:C5 a dostaneme vzorce: =A2+B2, =A3+B3, (1.5) =A4+B4, =A5+B5. Pomocí maticového vzorce provedeme výpočet tak, že: 1. Označíme oblast buněk C1:C5. 2. Zapíšeme výraz =A1:A5+B1:B5. 3. Stiskneme Ctrl+Shift+Enter. Do oblasti buněk C1:C5 se zapíše maticový vzorec: {=A1:A5+B1:B5}. (1.6) Důležité: Po zapsání výrazu =A1:A5+B1:B5 nesmíme zapomenout stisknout Ctrl+Shift+Enter. Pokud bychom stiskli pouze Enter, maticový vzorec by se nezapsal. Poznámky: „ Porovnáním vzorců (1.4), (1.5) a (1.6) zjistíme, že při zadání vzorce a jeho kopírování máme v každé buňce (v oblasti buněk C1:C5) jiný vzorec. Každý z těchto vzorců můžeme samostatně upravovat nebo vymazat. „ Při zadání maticového vzorce je v každé buňce stejný vzorec. „ Při práci s maticovým vzorcem ve více buňkách je méně pravděpodobné, že vzorec nechtěně přepíšeme. Nemůžeme totiž změnit jedinou buňku maticového vzorce zabírající více buněk. Maticové vzorce jsou používány v kapitolách 5, 6, a 7. 29 Ověřování vstupních dat Před zápisem dat do tabulky lze ověřit, zda splňují určitou podmínku, například jestli jsou ve formátu desetinného čísla a jsou v určitém rozmezí hodnot. Při označení takto ošetřených buněk se zobrazí informativní zpráva o požadavcích na vstupní data a při nesplnění podmínky chybová zpráva. Ověřování vstupních dat ve vybrané oblasti buněk provedeme tak, že: 1. Vyznačíme oblast, ve které chceme data ověřovat. 2. Na kartě Data ve skupině Datové nástroje stiskneme tlačítko Ověření dat. 3. V dialogu Ověření dat: „ Na kartě Nastavení určíme podmínku, kterou musí data splnit, aby mohla být do buňky zapsána. „ Na kartě Zpráva při zadání uvedeme zprávu, která se zobrazí, když na buňku umístíme buňkový kurzor. „ Na kartě Chybové hlášení vybereme druh omezení (styl) a doplníme zprávu, která se má zobrazit, není-li podmínka pro zápis data splněna. Popis některých položek na kartě Nastavení: „ Povolit – určení typu dat. „ Rozsah – nastavení podmínek, které má zapisovaný údaj splnit. U většiny omezení jsou položky minimum a maximum. „ Přeskakovat prázdné buňky – prázdné buňky nebudou brány jako chybné. Ověřování vstupních dat je využíváno v kapitolách 3, 4, 5, 6 a 7. Podmíněné formátování Podmíněné formátování slouží ke zvýraznění buněk, ve kterých jsou data, která splňují určité kritérium. Splní-li buňka podmínku, zformátuje se podle podmínky (pravidla), nevyhovíli podmínce, nezformátuje se. Podmíněné formátování lze použít na buňku či oblast. Oblast může být i nesouvislá. Buňky upravené podmíněným formátováním lze použít pro řazení a filtrování. Podmíněné formátování může mít jedno nebo více pravidel. Všechna pravidla se ukládají do dialogu Správce pravidel podmíněného formátování. Počet pravidel (podmínek) není omezen a vyhodnocují se podle priorit. Postup naformátování (přidání pravidla): 1. Vybereme buňku nebo oblast buněk. 2. Na kartě Domů ve skupině Styl stiskneme tlačítko Podmíněné formátování. 3. V seznamu možností vybereme způsob formátování, skupinu podmínek. 4. Ve skupině vybereme pravidlo. 5. Je-li to potřeba, pravidlo upřesníme. To musíme udělat u prvních dvou skupin formátování, kde u některých pravidel musíme zapsat hodnotu a vybrat způsob zvýraznění. Zvýraznění můžeme také sami naformátovat v dialogu Formát buněk po výběru položky Vlastní formát. Podmíněné formátování je využíváno v kapitole 3, 4 a 6. Vzorce a funkce pro techniky 30 Microsoft Excel pro techniky a inženýry Kapitola 1 – Vybraná témata z Excelu pro techniky Nástroje pro analýzu dat Součástí Excelu jsou nástroje pro analýzu dat, které pomohou při výpočtu proměnné (proměnných) pro dosažení požadovaného výsledku. Pro techniky jsou důležité zejména tyto nástroje pro analýzu dat: „ Hledání řešení, „ Řešitel, „ Scénáře, „ Kovariance, „ Korelace, „ Regrese. K těmto základním nástrojům pak můžeme přidat celou řadu dalších. V této kapitole se zaměříme na nástroje pro analýzu dat, které budou využity v této knize. Hledání řešení Nástroj Hledání řešení použijeme v situaci, kdy m


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist