načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Michail Gorbačov -- Uchránil Prahu od krveprolití? – Milan Syruček

Michail Gorbačov -- Uchránil Prahu od krveprolití?

Elektronická kniha: Michail Gorbačov
Autor: Milan Syruček
Podnázev: Uchránil Prahu od krveprolití?

Práce sleduje Gorbačovovo dětství, mládí, soukromý život i počátky politické kariéry. Velkou pozornost věnuje kniha jeho působení v čele Sovětského svazu (1985-1991); zaměřuje se na Gorbačovovu vnitřní politiku (perestrojka, glasnosť) i ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 180
Rozměr: 21 cm
Úprava: obrazových příloh: portréty
Skupina třídění: Mezinárodní vztahy, světová politika
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0355-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Práce sleduje Gorbačovovo dětství, mládí, soukromý život i počátky politické kariéry. Velkou pozornost věnuje kniha jeho působení v čele Sovětského svazu (1985-1991); zaměřuje se na Gorbačovovu vnitřní politiku (perestrojka, glasnosť) i jeho mezinárodněpolitické kroky (zlepšování vztahů se Západem). Autor také popisuje Gorbačovův vztah k tehdejšímu Československu, jeho návštěvy v této zemi, průběh sametové revoluce i postoj tohoto nejvyššího sovětského představitele k této historické události. Život a politická kariéra významného sovětského politka Michaila Sergejeviče Gorbačova.

Popis nakladatele

Proč vlastně proběhla listopadová revoluce 1989 tak pokojně? Jakou osobní úlohu sehrál Michail Gorbačov v tom, že proti demonstrujícím nezasáhly ani naše armáda, bezpečnost či milice, ač byly připraveny? A nakolik v tom sehrál významnou úlohu fakt, že Gorbačov si Prahu oblíbil? Kolikrát ji vlastně navštívil a oč se především u nás zajímal? To je jen část otázek, které se autor Milan Syruček pokouší zodpovědět. Popisuje však nejen Gorbačovův vztah k naší republice, ale vrací se i k jeho úloze při zachování světového míru, zvláště pak ke schůzkám s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem, jichž se jako novinář osobně účastnil. Přibližuje nám rovněž jeho pohnutý život, který začal ve vesnici Privolnoje, kde přišel na svět ve stodole na slámě, studium na moskevské univerzitě v Moskvě, i cestu hierarchií komsomolských a stranických funkcí až k té nejvyšší. Chtěl změnit SSSR a zachránit mír. Ač se mu to druhé zdařilo, v tom prvním přáni neuspěl, docílil opaku. Proč k tomu došlo? A co vůbec dnes dělá jako „důchodce národního a mezinárodního významu“, jak sám sebe nazval? (uchránil Prahu od krveprolití?)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Milan Syruček - další tituly autora:
Je třeba se bát Ruska? Je třeba se bát Ruska?
Slzavé údolí Francie -- Dien Bien Phu - bitva, která rozhodla válku Slzavé údolí Francie -- Dien Bien Phu
 (e-book)
Tajná zbraň na Ussuri -- Záhady sovětsko-čínského konfliktu z března 1969 Tajná zbraň na Ussuri
 (e-book)
Voda, jak ji neznáte Voda, jak ji neznáte
Prezidenti - Jejich role a odpovědnost Prezidenti
Minuty do války - Osudové okamžiky 1968-2020 Minuty do války
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MILAN SYRUČEK

UCHRÁNIL PRAHU OD KRVEPROLITÍ?

MICHAIL

GORBAČOV



© Milan Syruček, 2016 Photos © Archiv Fondu M. Gorbačova © Grada Publishing, a. s., 2016 Vydala Grada Publishing, a. s., v Praze roku 2016 jako svou 6367. publikaci Tisk CarterReproplus s.r.o Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, Praha 7 ISBN 978-80-271-9434-6 (ePub) ISBN 978-80-271-9433-9 (pdf) ISBN 978-80-271-0355-3 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy

nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě

bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této

knihy bude trestně stíháno.

7

PŘEDMLUVA

POJÍ MĚ K VÁM ZVLÁŠTNÍ VZTAHY

Vážený čtenáři, dostáváš do  rukou knihu známého spisovatele

Milana Syručka, který svými knihami a  blahodárnou činností

publicisty udělal mnoho pro upevnění vzájemných vztahů mezi

českým a  ruským lidem. Jeho tvůrčí činnost, nakolik je mi zná

mo, se vysoce cení českými čtenáři a také nynějším prezidentem

Milošem Zemanem, dávným přítelem Ruska, který svým před

vídavým a  principiálním postojem pomáhá rozvoji přátelských

vztahů mezi našimi zeměmi.

Vždy jsem pozorně sledoval historii vaší země. Pojí mě k  ní

zvláštní vztahy. Můj otec byl raněn, když se účastnil osvobozo

vání Československa proti německo-fašistickým okupantům.

Vyprávěl mi hodně o  českém lidu a  jeho kultuře. Mým blízkým

studentským přítelem byl Zdeněk Mlynář, s  nímž jsme pozdě

ji posuzovali mnohé aktuální politické problémy včetně příčin

a  možných důsledků pražského jara, perestrojky. Během našich

mnohahodinových besed jsme se zabývali našimi základními po

MICHAIL GORBAČOV: UCHRÁNIL PRAHU OD KRVEPROLITÍ?

hledy na  socialismus, demokracii a  liberalismus. Tyto besedy se staly základem pro napsání mé knihy – dialogu „Reformátoři nebývají šťastnými“.

Mnohokrát jsem navštívil Československo. Zvláště jsem si zapamatoval nikoliv jednoduchá setkání s pracujícími v roce 1969, kdy ještě zůstávaly v  živé paměti dramatické následky pražského jara. Nemohu také zapomenout mnohé otevřené rozhovory s  prezidentem Václavem Havlem, prvním tajemníkem ÚV KSČ a iniciátorem kurzu reforem Alexandrem Dubčekem, premiérem Lubomírem Štrougalem, generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem a dalšími.

Blízká setkání s  těmito význačnými politickými činiteli vaší země měla vliv na  můj kladný vztah k  vaší „Sametové revoluci“ v roce 1989.

Dnes, stejně tak jako v letech přestavby, se do popředí vynořují otázky spojené s tím, aby se nepřipustila nová „studená válka“. To si dobře uvědomují mnozí pokrokově myslící politici a  vedoucí činitelé našich zemí. Jak je známo, řešení těchto otázek věnuje mnoho sil váš prezident Miloš Zeman. Tyto řádky píšu na prahu mezinárodní konference, věnované EU, Rusku a evropské bezpečnosti, která se připravuje na  září tohoto roku v  Praze. Doufám, že kniha Milana Syručka přispěje k tomu, aby proběhla úspěšně.

Michail Gorbačov

23. června 2016


9

NEPŘEKROČITELNÝ PRÁH

NEDOVOLILI OMLUVIT SE Cestou z Anežského kláštera ke Karolinu jsem se při našem rozhovoru, když jsem jí popisoval pamětihodnosti Prahy, mimo jiné zeptal Raisy Gorbačovové:

„Omluví se Michail Sergejevič za invazi sovětských vojsk do Československa?“

„Chtěl by, ale nedovolili mu to,“ tiše odpověděla.

„Kdo?“ vyzvídal jsem.

„Naše i vaše předsednictvo strany,“ povzdechla si.

Náš rozhovor se udál v  dubnu 1987, kdy sovětský prezidentský pár přijel k  nám na  návštěvu na  pozvání prezidenta a  vlády Československé republiky. V  některých našich sdělovacích prostředcích se sice uvádělo, že Gorbačov byl v čele stranické a vládní delegace, ale nebyla to pravda. V té době v SSSR již zrušili článek ústavy o vedoucí úloze strany, a proto manželé Gorbačovovi přijeli na státní, nikoliv také stranickou návštěvu. Nuance, kterou někteří u nás stále nechtěli přiznat.

MICHAIL GORBAČOV: UCHRÁNIL PRAHU OD KRVEPROLITÍ?

10

Gorbačov měl oficiální program, jeho žena Raisa svůj. V jeho

rámci navštívila výstavu děl českého umění z  19. a  přelomu 20.

století a poté měla mít besedu se studenty Univerzity Karlovy. Byl

jsem v Anežském klášteře jako novinář a Raisu jsem fotografoval,

proto jsem stál vedle ní. V tom chumlu přítomných oficiální tlu

močnice uvízla někde v davu, a tak jsem se ujal překladu a na její

žádost jsem ji poté doprovázel na setkání se studenty. Využil jsem

toho, abych položil otázku, která ležela na srdci všem těm tisícům

lidí, kteří tehdy tak spontánně vítali nového sovětského před

stavitele jako symbol změn, které zasáhly jak Sovětský svaz, tak

ovlivnily celé mezinárodní ovzduší. Překlad se snad povedl, zato

fotografie se nezdařily. Ve spěchu jsem do fotoaparátu zasunul už

použitý film. Zjistili to až v  redakci časopisu Slovenka, jakmile

film vyvolali. Požádali mě o  něj, když z  televize zjistili, že jsem

Raisu fotografoval, a z mých fotek chtěli vyrobit celé číslo. Bohu

žel se to nezdařilo, k použití byly snad jen dvě tři fotky.

PRAŽSKÉ JARO A PERESTROJKA

To však není podstatné. Tehdejší jeho cesta k  nám byla jedním

z příkladů vztahu Gorbačova k naší republice, kterou si obzvláště

oblíbil. Nevím, nakolik v tom hrála roli Raisa, kterou zbožňoval,

často dal na  její úsudek a  ona byla Prahou nadšena. Nebo také

fakt, že pro něj naše země byla spojena svým pražským jarem

1968 s jeho ideou přestavby a otevřenosti (perestrojky a glasnos

ti) doslova pupeční šňůrou. Základní ideou obou koncepcí bylo

totiž přesvědčení, že socialismus lze reformovat tak, aby měl lid

skou tvář. Když se ho jednou novináři zeptali, jaký je podle jeho

NEPŘEKROČITELNÝ PRÁH

11

názoru rozdíl mezi pražským jarem a sovětskou přestavbou, odpověděl krátce: „Devatenáct let.“

„Socialismus s lidskou tváří“ sice bylo naše okřídlené heslo, které se v souvislosti se sovětskou přestavbou nevyslovovalo, ale bylo v jejím podtextu: zbavit socialistický, či obecněji komunistický režim všech jeho nepřístojností, které se projevovaly jak u nás, tak v SSSR, a dokázat, že může být spravedlivým řádem, spravedlivějším než kapitalismus. O  něm sice svého času Winston Churchill prohlásil, že je to špatný řád, ale že lidstvo dosud nic lepšího nevymyslelo. Nikoliv náhodou použil tento citát ve  svých knihách i francouzský prezident François Mitterrand, když nejprve stanul v čele socialistické strany a poté i státu s předsevzetím, že prosadí tu podobu socialismu, o níž byl přesvědčen, že bude tím nejlepším společenským řádem. Uchová sice všechny principy demokracie a  svobody, ale bude k  lidem i  ekonomicky a  sociálně podstatně spravedlivějším. Nebylo jeho vinou, že se ani tento pokus nezdařil.

Nemíním však meditovat o  socialismu jako takovém. Jde mi o to, jak se formoval a vyvíjel vztah muže, který se v roce 1985 dostal do čela sovětské komunistické strany a později i státu, k naší republice a do jaké míry poznamenal náš vývoj.

Jak jsme si ukázali, v  dubnu 1987 nesplnil tak toužebná očekávání našich občanů. Ale to neznamená, že jeho návštěva byla z tohoto hlediska zbytečná. Je zajímavé podívat se za oponu tehdejších událostí a v čem měla důsledek i pro další období.

Část toho naznačila už sama příprava Gorbačovovy první oficiální návštěvy u  nás. Jednu stránku této přípravy, dnes už humornou, odhalil tehdejší druhý tajemník městského výboru

MICHAIL GORBAČOV: UCHRÁNIL PRAHU OD KRVEPROLITÍ?

12

strany Miroslav Štěpán v  knize Můj život v  sametu aneb Zrada přichází z Kremlu.

„Byl jsem tehdy důležitý tajemník, taková dvojka za  Kapkem. A ten mi řekl: „Hele, vezmeš si na starost toho Gorbačova, jo? Bylo by potřeba, aby se ten jeho průvod tak dvakrát zastavil: poprvé u hodin Na Příkopech a podruhé u hodin u Prašné brány. Ty zajistíš, aby tam k němu naběhlo dost lidí, kteří se jako budou dojímat a budou se s ním otevřeně bavit, jo?“ Kapek opravdu nebyl žádný přestavbář, jen chtěl prostě být pochválen z vyšších míst a před Sověty, očistit se od minulosti.

Tak jsem si to všechno pěkně připravil, ve straně si na to sehnal lidi a čekám na Jungmannově náměstí na příjezd kolon. Když přijeli, dal jsem se s nimi na pochod. V pasáži Karioka na Můstku jsem potkal Biľaka, Kempného a ještě nějakého soudruha, vypadali dost zaskočeně. Ptali se mě: ,Štěpáne, kam běžíš?‘ Říkám: ,Já tam mám akci.‘ A oni: ,Taky tě to vyhodilo ten dav? Taky tě to vyhodilo?!‘ To bylo kouzelný! Tak říkám: ,Jo, taky mě to vyhodilo!‘ Tehdy tam bylo asi sto tisíc lidí. Většina z  nás si myslela, že nás Gorbačov přijel pochválit. Jenže stejná většina taky věděla, že tam ti lidé nepřišli podpořit vedení KSČ, ale Gorbačova. To je schizofrenie té doby. Pak Kapek druhý den povídá: ,Soudruzi, já šel přímo vedle něj! Přímo vedle něj! Tam jak se ale někdo přiblížil, hned mu ta ochranka dala ránu! Ale ne do  břicha! Do  přirození! Soudruzi, mě z  tý jeho návštěvy tak bolí přirození!‘“ Jak píše Jan Campbell na  závěr svých komentářů: komentáře netřeba.

Gorbačovův program se pečlivě připravoval na obou stranách. V našem návrhu bylo mimo jiné šestihodinové Gorbačovovo se

NEPŘEKROČITELNÝ PRÁH

13

tkání s předsednictvem ústředního výboru KSČ a hodinová beseda

s jeho generálním tajemníkem Gustávem Husákem. To Gorbačov

prohodil: s Husákem chtěl hovořit šest hodin a s předsednictvem

pouze hodinu. Proč? Protože v té době věřil, že Husák může být

motorem změn podobným těm, které už dva roky probíhaly v So

větském svazu. Čím byly hlubší, tím méně je přijímali vedoucí

činovníci jak v  Československu, tak v  sousední NDR. Proto se

nechtěl bavit s lidmi, o nichž věděl, že jejich stranický konzerva

tismus je nepřekonatelný. Ostatně, takové lidi měl i ve svém vede

ní, ani tam se mu to nepodařilo, ale důvody toho byly podstatně

hlubší a budeme se jimi ještě alespoň částečně zabývat.

Pokud jde o československé stranické vedení, byli v něm sice

lidé, kteří chápali alespoň nutnost ekonomických reforem, nemá

-li se stát řítit do katastrofy, k němž patřil mj. Lubomír Štrougal,

Miloslav Hruškovič, Petr Colotka a  kupodivu i  Antonín Kapek,

ale ostatní nechtěli o jakýchkoliv reformách ani slyšet. A zejména

nikoliv o  glasnosti neboli otevřenosti, tedy o  větší svobodě slo

va, větší informovanosti lidí, o  pluralitě kandidátů při volbách

do různých funkcí, o tom, aby se politika netvořila jen v úzkém

okruhu lidí, kteří se do funkcí dostali spíše na základě nejrůzněj

ších intrik, své rétoriky, často falešné, ale nikoliv alespoň názna

kem svobodné volby. Představa, že by jejich jménem třeba Fojtík

už neřídil sdělovací prostředky a  nediktoval jim, co a  jak mají

předkládat veřejnosti, aby neschvaloval, kdo vůbec tak smí či ne

smí učinit, byla pro ně nemyslitelná. Chápali, jak by se v té chvíli

silně otřásaly jejich pozice a jak by to asi byla labutí píseň jejich

politické kariéry.

MICHAIL GORBAČOV: UCHRÁNIL PRAHU OD KRVEPROLITÍ?

14

Podstatou tehdejšího vládnutí byla právě centralizace moci v  jejich rukou a  prostředníky k  jejímu prosazování byl celý systém vedoucích tajemníků krajských, okresních a  nakonec místních výborů. Pro mladší připomenu, že i když se konaly na všech stupních volby, kandidátku volených vždy připravoval a schvaloval vyšší orgán a ta se pak potvrzovala jednomyslně. Tito vybraní funkcionáři pak řídili ve svém okruhu vše – od závodů po činnost učitelů ve školách. A to často jen na základě telefonického příkazu, protože pokud byl pokyn špatný a  něco se nezdařilo, odpovědnost za to nesl ten, kdo pokyn přijímal, nikoliv kdo vydával. Podle našich současných názorů je to absurdní, ale prostě to tak fungovalo, a proto to vedlo naši republiku postupně nikoliv k nebeskému blahobytu, ale do pekel.

Měl bych se zmínit alespoň stručně ještě o jedné složce, která ovlivňovala řídící funkci státu ve  všech jejich politických, ekonomických a vojenských složkách – byl to systém sovětských poradců, jak se jim ironicky přezdívalo „poraděnků“, kteří působili v těchto složkách buď přímo, nebo prostřednictvím svých „důvěrníků“ – vybraných a  prověřených českých a  slovenských komunistů, a jejichž „rady“ byly skrytou formou příkazů, jak se co má či nemá dělat. Proto bylo sovětské vedení podrobně informováno o  dění v  naší republice a  jejich prostřednictvím bylo toto dění usměrňováno do „správné“ linie.

„Proces normalizace v  ČSSR byl fakticky spuštěn již 20. srpna 1968, kdy se sovětské vedení nezvratně rozhodlo k  radikálnímu a mimořádně nákladnému kroku – k vojenské intervenci. Pro úplné dosažení svých konečných cílů – důsledné obnovy pořádků v ČSSR

NEPŘEKROČITELNÝ PRÁH

15

podle sovětských zvyklostí – byla Moskva ochotna nastolit i otevře

nou formu přímé vojenské správy okupované země. Byla připravena

tvrdě prosadit své zájmy mj. pomocí ostrých direktiv, příkazů a zá

kazů, případně též prostřednictvím zřízení vojenských komandatur

v  každém okrese,“ uvedl Jan Šolta ve  svém vystoupení v  květnu

2013 v Národním muzeu v Praze na mezinárodní vědecké konfe

renci, kterou ke 100. výročí narození Gustáva Husáka uspořádaly

Historický ústav SAV v Bratislavě a ÚSTR v Praze. Jeho poznám

ky byly publikovány ve sborníku Slavomíra Michálka, Miroslava

Londáka a  kol. Gustáv Husák – moc politiky, politik moci (vyda

vatelství SAV Bratislava 2013). „Mnohé by se mělo dělat lépe, ale

nešlo to, protože jsme to nesměli dělat, neboť jsme byli okupovaní,“

citoval Viliama Plevzu z  knihy Vzostupy a  pády. Gustáv Husák

prehovoril (vydal Tatrapress v  Bratislavě 1991). Husák otevřeně

kritizoval (ale teprve až v roce 1990), že si velitel sovětských vojsk

zval pravidelně do  Milovic tajemníky OV a  KV KSČ, kteří tam

chodili častěji než na sekretariát ÚV KSČ. Tak jako každý vedoucí

tajemník OV KSČ měl svého patrona z okruhu sovětského velvy

slanectví, byl též každému vyššímu veliteli ČSLA přidělen důstoj

ník ze Střední skupiny sovětských vojsk umístěné v ČSSR, se kte

rými probírali klíčové problémy, včetně otázek důvěrné povahy.

„Je to okupace, ale jde o omyl Sovětů a ten já napravím, vojska ode

jdou a reforma bude pokračovat,“ slíbil prý Gustáv Husák v srpnu

1968 svým přátelům.

Píšu alespoň okrajově o  těchto záležitostech proto, že Gor

bačovova idea změn spočívala právě v  rozbití tohoto systému.

V  tom, aby se do  čela různých orgánů dostávali lidé na  základě

MICHAIL GORBAČOV: UCHRÁNIL PRAHU OD KRVEPROLITÍ?

16

několika kandidatur, a tím probíhaly i relativně svobodné volby,

aby sama strana nebyla už „vedoucí silou“ ze zákona či přesněji

z ústavy, ale musela se o důvěru ucházet, byť samozřejmě rozsah

konkurence zůstával do jisté míry omezený: mohli to být jen lidé,

kteří by socialismus zachovali, nikoliv ho zničili. A také abychom

si sami svobodně, bez cizího vlivu, rozhodovali o vlastních zále

žitostech.

V  Československu však stranické vedení nechtělo dopustit

ani tyto změny. Proto Gorbačovovi šlo o  to, pohovořit zvláště

s  Gustávem Husákem, jak by bylo možné dospět k  podobným

– a  zejména kádrovým – změnám i  v  Československu. Moskva

to už tehdy, na rozdíl od předchozích let, nemohla nařídit. Ještě

Antonín Novotný byl do čela strany vybírán na základě schválení

Moskvou, Dubček už nikoliv. (Tehdy o volbě Novotného prvním

tajemníkem ÚV KSČ koloval vtip: Volali z Prahy do Moskvy, aby

se Chruščova zeptali, kdo má být v čele strany. Nikita Sergejevič

odpověděl: No vot, eto vaše dělo. Naši si to přeložili jednoduše:

má to být Novotný.) Ačkoliv Gorbačov oficiálně až v  roce 1988

vyhlásil konec tzv. Brežněvovy doktríny, tedy podřízenosti jed

notlivých socialistických zemí, vyznával ji už od  svého nástupu

do nejvyšší funkce (mluvčí ministerstva zahraničí Gennadij Ge

rasimov nazval tehdy tento nový postoj vtipně „Sinatrovou dok

trínou“ podle nejslavnější písně tohoto amerického zpěváka „My

way“). Dokonce ještě dříve. Poprvé se o  tom zmínil na  setkání

generálních tajemníků komunistických stran socialistických zemí

při Černěnkově pohřbu v  březnu 1985. Ale ti, už také pro svůj

pokročilý věk a stereotypnost myšlení, jeho slova nepochopili.

NEPŘEKROČITELNÝ PRÁH

17

SRPEN 68 VE STAVROPOLU Nezapomeňme, že v té době patřil sovětský vůdce k mladší politické garnituře, byl prvním v čele strany, kdo nezažil Říjnovou revoluci. V době srpnových událostí byl ještě ve Stavropolu. Avšak 5. srpna 1968 byl nečekaně zvolen druhým tajemníkem krajského výboru strany. Za Nikolaje Jyžina, kterého odvolali z funkce, protože se od  rodiny odstěhoval k  milence, a  to bylo tehdy nepřípustné. Marně se odvolával na to, že svou ženu už nemiluje. „C o to meleš stále dokola: nemiluji, nemiluji. A my co? Všichni snad milujeme? Ale žijeme tak!“ oponovali mu členové krajského výboru a tak i rozhodli. Proto Michail Sergejevič nemohl odjet s Raisou na již zaplacenou dovolenou v Soči.

Srpnové události v Československu ho tedy zastihly na pracovišti. Na krajský výbor byla z ústředního výboru strany doručena rudá knížečka s vylíčením toho, co se podle sovětské verze u nás odehrávalo. K invazi podle ní došlo proto, že se Československo ukázalo slabým článkem Varšavské smlouvy, a  toho chtěli protivníci ze Západu využít. Frontálního střetu se báli, a tak hledali možnosti, jak socialistické společenství rozložit zevnitř.

„Netušil jsem, že to bylo pouze ničím nepodložené tvrzení,“ sám píše ve  svých pamětech. Tehdy to přijal jako fakt. Poradil se s  prvním tajemníkem krajského výboru Leonidem Jefremovem a  na  jeho pokyn svolal na  druhý den zasedání byra krajského výboru. Na něm podpořili linii ÚV KSSS, tak jako to učinili ve  všech dalších stranických orgánech na  všech úrovních. „I  u  nás ve  Stavropolu bylo nemálo těch, kteří odsuzovali vstup vojsk na cizí území jako vměšování se do vnitřních záležitostí, ale



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.