načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Metoda Ludmily Mojžíšové od A do Z - Olga Strusková

Metoda Ludmily Mojžíšové od A do Z
-11%
sleva

Kniha: Metoda Ludmily Mojžíšové od A do Z
Autor:

Legendární metoda několika jednoduchých cviků, které změní váš život! Metoda rehabilitační sestry Ludmily Mojžíšové se skládá z deseti cviků (plus dvou pro muže), které pomohly ... (celý popis)
Titul je skladem 2ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  269 Kč 239
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-11-21
Počet stran: 264
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 262 stran : ilustrace
Vazba: brožovaná lepená s chlopněmi
ISBN: 9788075058553
EAN: 9788075058553
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Legendární metoda několika jednoduchých cviků, které změní váš život! Metoda rehabilitační sestry Ludmily Mojžíšové se skládá z deseti cviků (plus dvou pro muže), které pomohly tisícům pacientů s chorobami pohybového ústrojí a lze jimi nejen odstranit chronické bolesti páteře či zmírnit menstruační problémy, ale také úspěšně léčit ženskou sterilitu a úspěšně otěhotnět. V knize najdete oficiální popis její metody, doplněný vysvětlivkami a fotografiemi jednotlivých cviků a v druhé části pak vyprávění známých osobností a lidí, jimž paní Mojžíšová pomohla a kteří na ni stále s láskou vzpomínají.

Další popis

Rehabilitační metoda Ludmily Mojžíšové nestárne! I dnes pomáhá tento soubor deseti cviků (plus dvou pro muže) nejen při odstranění chronických bolestí pohybového aparátu, ale i na cestě k přirozenému početí vysněného potomka. V knize najdete oficiální popis cviků včetně fotografií, rozšířený o vzpomínky známých osobností a lidí, jimž paní Mojžíšová pomohla a kteří na ni stále s láskou vzpomínají.



Předmětná hesla
Mojžíšová, Ludmila, 1932-1992
* 20. století
rehabilitační pracovnice -- Česko -- 20. století
rehabilitační pracovnice -- přátelé a spolupracovníci
Rehabilitační cvičení
Tělesná cvičení
Sport a fitness
Zdraví pro každého
Kniha je zařazena v kategoriích
Olga Strusková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

– 9

a: ÚvOd a cvičeNí

o paní Mojžíšové a její „metodě první volby“

„A teď vám budu dávat otázky a vy se místo odpovědí budete

hlásit. Kdo má bolesti v zádech? Kdo má bolesti hlavy? Kdo má

bolestivou menstruaci? Kdo nemá žádné nebo téměř žádnéprožitky při styku?“

Ruce pacientek se postupně zvedají. Tazatelka je očima počítá a pak pokračuje: „Teď si to ještě neuvědomujete, ale až se vás za měsíc budu, kočky, ptát, jestli se to změnilo, tak mi samozřejmě řeknete, že strašně moc. A já vám teď vysvětlím proč.“

Takto prostě a jednoduše mluvila se „svými kočkami“ pacientkami obdivovaná a lékaři gynekology proklínaná paníLudmila Mojžíšová. Rehabilitační pracovnice, která svým objevem metody svalového cvičení dokázala dosud nemožné – odstranit některé druhy funkční sterility žen a uvolnit svalové spazmy v oblasti páteře a pánevního dna. Jako rehabilitační pracovnice

Fakulty tělesné výchovy a sportu (FTVS) pracovala léta sesportovci, kterým pečovala o přetížené a unavené svaly. Čas od času

jsem zaslechla i od některého z kolegů, televizních kameramanů,

že si jde k paní Mojžíšové nechat srovnat

záda. Začalo se proslýchat, jak je úspěšná, že neplodné ženy zbavuje nejen bolestivých dní v měsíci, ale často i sterility.

a: Úvod a cvičení


– 10

MetOda LudMiLy MOJžíšOvé

– 11

a: ÚvOd a cvičeNí

K návštěvě u ní jsem se odhodlávala tak dlouho, až jsem se se

svým záměrem svěřila jednomu tehdejšímu kolegovi. Pobaveně

mi odpověděl: „Ty chceš jít k té šarlatánce?“ Jeho slova měnato

lik popudila, že jsem hned zvedla telefon a zavolala do Tyršova

domu. Sdělila jsem paní Mojžíšové, že bych o ní ráda natočila

televizní dokument. Zřejmě znavená útoky proti sobě mi začala

můj záměr rozmlouvat. Vymlouvala se, že nemá na nic čas, že

má moc práce, že musí školit a dělat kartotéku, ale nakonec jsem

dosáhla příslibu, že si to ještě rozmyslí.

Jednoho dne mi sama zavolala. Byla rozčilená: „Představte si,

včera jsem v televizi slyšela nějakýho gyndoše ze Slovenska, který

tvrdil, že on jediný v republice pracuje metodou paní Mojžíšové.

Už toho mám plný zuby, už nevím, jak se bránit. Víte co, kočko,

já s váma ten film udělám.“ A tak jsme se začaly scházet aspoleč

ně připravovat materiál pro budoucí film.

Najít její pracoviště v labyrintu chodeb Tyršova domuneby

lo jednoduché. Naštěstí jí tady na fakultě téměř všichni fandili ,

a tak mě ochotně zavedli až nahoru k půdě do nevelké místnosti,

která byla jejím „královstvím“.

„Jak to všechno začalo?“ rozpovídala se paní Mojžíšová.

„Před pár lety ke mně přišla jedna paní profesorka z gymnázia

nedaleko odtud, z Hellichovky. Bylo jí tehdy šestatřicet a měla

problémy s otěhotněním. Říkala, že trpí bolestmi hlavy abolest

mi při menstruaci. Prý už patnáct let ji manžel vozí vždy téměř

v bezvědomí po gynekologiích. Při posledním vyšetření jí řekli,

že už to do přechodu musí vydržet...

Za čtyři měsíce poté, co jsem ji srovnala, mi přišla říct, že už

se cítí jako normální ženská, a tak prý se s mužem dohodli, že

si adoptují dítě. Nevím, co mě to popadlo, prostě jsem si řekla:

regenerace svalů a tkání trvá tři až šest měsíců, čtyři už má zase

bou, to by mělo vyjít! Přemluvila jsem ji, ať s adopcí ještě počká.

Přesně za šest měsíců přišla s kyticí a oznámila mi, že je čtyři

měsíce těhotná. Narodil se jí syn. V šestinedělí přišla znovu do

jiného stavu a hned měla holku, takže obě děti zvládla dočtyři

cítky. Její syn je dnes moje nejstarší dítě, které jsem přivedla na

svět pomocí sestavy ,směšných cviků‘.

Pak za mnou přišla její kolegyně, která běhala pogynekologi

ích osm let. Srovnala jsem jí pánev, no a za šest měsíců také ona

otěhotněla. Když už jsem těch dětí měla asi třicet sedm, šla jsem

za gynekologem MUDr. Čechem a řekla jsem mu: ,Evžene, nesu

ti výzkum na stříbrném podnose.‘ No a tak vznikla naše spolu

práce a první výběrová skupina žen, která zaznamenala ohromný

výsledek.“

Na jaře roku 1983 o něm informoval MUDr. Evžen Čech své

kolegy na lékařské konferenci v Bratislavě. Podle dosavadních

zkušeností a výsledků práce Ludmily Mojžíšové vyšlo najevo, že

existuje – vedle dosud obvyklých léčebných metod, tj.hormonál

ní a operativní – léčení rehabilitačním cvičením.

Za nějaký čas mi paní Mojžíšová zavolala a řekla mi: „Kočko,

zejtra přijďte, bude to zajímavý.“ Když jsem stoupala po scho

dech do jejího podkroví, netušila jsem, jaké překvapení mě tam

za dveřmi čeká. Nevelká místnost byla přeplněná ztrémovanými

mladými ženami a o něco méně rozechvělými sestřičkami. Paní

Mojžíšová právě školila rehabilitační pracovnice, kterýmdůvěr

ně říkala „rehábky“. Věcně promlouvala k budoucím maminkám,

které na ni zíraly zděšeně, ale s nadějí.

„Dostanete devět cviků. Ten desátý, který není na obrázku, ten

se dělá ve dvojici, s manželem, protože vy chcete dítě a k tomu


– 12

MetOda LudMiLy MOJžíšOvé

– 13

a: ÚvOd a cvičeNí

jsou zapotřebí dva. Duch svatej do vás nevstoupí, takže manžel

vám bude pomáhat. Budete cvičit, abyste si zpevnily půlky. Za

měsíc se přijdete ukázat a budete je mít každá jako mandle. Já

vás to cvičení teď tady naučím, a pak už se doma musíte snažit

samy. Děti chcete vy, takže si pamatujte, že každá jste svéhoštěs

tí strůjcem.“

Dovedla vytvořit atmosféru, která pacientky okamžitě zbavila

počáteční trémy a strachu. Svou bezprostředností si získala jejich

důvěru.

„Tak abych to shrnula, když budete poctivě cvičit, můžu vám

slíbit jednak renesanci při styku, nebolavou menstruaci a po čase

snad i těhotenství. A kdyby nic jiného, tak aspoň zpevněnoufigu

ru a návrat sebevědomí, což pro ženskou taky není k zahození.“

Ten den, kdy jsem ji opět navštívila, pršelo a paní Mojžíšová

byla bez nálady. Když mi svěřila, co právě dělá, vůbec jsem sene

divila. Nestačil počet těhotných a narozených ani úspěch, který

zaznamenala společně s doktorem Čechem na kongresu vMon

te Carlu. Ministerstvo si vymyslelo, že k uznání metody musí

nejen vyškolit patřičný počet lékařů a sester z celé republiky, ale

také vytvořit kompletní evidenci všech svých případů. A tak celé

dny seděla a třídila kartotéční lístky.

„Já mám pětačtyřicetiprocentní úspěšnost a to těmgynekolo

gům vadí nejvíc. Co ještě chtějí, abych jim dokazovala? Když vím,

že mám rok do penze, tak přece nebudu holky balamutit a říkat

jim, že mají cvičit něco úplně jiného, a za půl roku jim přiznat, že

to byl záměr, že vlastně byly vytažený z klobouku, protože jsem

musela dokázat správnost své metody tím, že ony neotěhotní?

Jedna holka, kterou jsem v roce 1984 vyškolila, tak ta těm

svým děvčatům zadala moje cviky a po půlroce už mělavýsled

ky. Zrovna tak mají dnes první výsledky v Brně, Plzni, Českých

Budějovicích a Košicích. Třeba Hanka Volejníková, ta už má na

Moravě sto dětí a přitom, stejně jako já, nemá jediný spastický.

A víte, co se jich dnes rodí!

Z toho je přece jasný, že je to metoda sdělitelná, která se dá

aplikovat na všech pracovištích, kde o ni bude zájem. Navrhla

jsem, aby to byla metoda první volby. Napřed ať se holka pořádně

rozcvičí, srovná si pánev a pak, když do roku do dvou neotěhotní,

ať si ji pak zkoumají. Ale ne aby jí nejdřív udělali díru do břicha

a nacpávali ji hormony. To by mělo následovat, až když neuspějí

s rehabilitačním cvičením.“

Byly však i šťastnější chvíle. To když se třeba uskutečnilo na

Karlově mostě setkání všech v Praze narozených „mojžíšků“, jak

kterási maminka z vděčnosti nazvala potomky počaté díkyme

todě paní Mojžíšové.

„Setkání na Karlově mostě bylo zorganizováno kvůli knížce

do Spojených států. Fotka rodičů s „mojžíšky“ byla použita na

přebal knihy. Oni to mají Američani rádi, aby tam bylyHradča

ny, Karlův most a to všechno kolem.“

Prohlížely jsme si společně album, napěchované fotografiemi

dětí, ale i šťastných rodičů z celého tehdejšího Československa.

Pak přišly na řadu dopisy, kterých bylo ještě víc. Paní Mojžíšová

vybrala namátkou jeden z nich a hlasitě předčítala: „Bála jsem se,

že jde zase jen o poruchu. Po vašem rozcvičení jsem však začala

menstruaci pravidelně dostávat a vzápětí jsem přišla do jinéhosta

vu. Po bezproblémovém těhotenství, což taky přičítám cvičení, se

mi narodila asi o 14 dní dříve zdravá holčička. Dnes jsem již doma

se Zuzankou, která se podle mínění doktorů neměla narodit.

Uznávám, že i já sama jsem se považovala za beznadějný případ.


– 14

MetOda LudMiLy MOJžíšOvé

– 15

a: ÚvOd a cvičeNí

Nevím, jak vám poděkovat. Jste vlastně zachránce naší generace

žen. Vím, že vaší práci se nikdy nedostalo dostatečného uznání,

máte jen jedny ruce a já děkuji osudu, že jsem jimi mohla projít.“

Paní Mojžíšová dočetla, sundala si brýle a radostně pronesla:

„No paráda, ne?“

Postupem času se její pracoviště měnilo na přecpanou kan

celář. Plnila jeden úkol za druhým. Na základě rozhodnutí Mi

nisterstva zdravotnictví ČSR ze dne 25. 11. 1986 byly doškoleny,

kromě krajských pracovišť, další pracovnice pro velké okresy

v republice, pro pražské kliniky a zdravotnická zařízení jednot

livých obvodů. O splnění úkolu ministerstvo okamžitěinformo

vala. Popelka z Tyršáku však dostala další oříšek k rozlousknutí

– odpověděli jí materiálem, z něhož vyplynulo, že si kladou za

podmínku publikovat, jak sami uvedli, „jádro metody“. Popelka

tedy splnila další úkol, odpovědi se však nedočkala. Chovali se

k ní hůř než pověstná macecha z pohádky.

„To je prostě jeden dopis za druhým a všechny bez odpovědi.

Zase se tím budou půl roku přebírat, a pak mi pošlou další ,špek‘,

abych zas něco splňovala.“

Sama proto předešla netečnosti ministerského aparátu avy

myslela si rezortníúkol. Byl přijat pod číslem VÚ 3601 a názvem

Rehabilitace při léčbě sterility a dalších gynekologických potíží.

O jeho plnění podávala každoroční dílčí zprávy. Již z jejich vý

sledků jasně vyplynulo, že z výběrové skupiny, v níž bylozaregis

trováno 1 528 pacientek, bylo u 672 žen prokázáno otěhotnění,

z toho již 469 porodů.

Paní Mojžíšová byla unavená a otrávená: „Pracuji na Fakul

tě tělesné výchovy a sportu 34 roků, posledních jedenáct let se

věnuju ženské sterilitě. V celé republice mám přes šest set dětí,

z toho dvanáct dvojčat, což můžu evidenčně doložit. Ovšemzve

řejnění kartotéky jim nestačí, je to nevědecký důkaz. Živé dítě je

nevědecký důkaz, chápete?!“

Od doby, kdy mi poprvé zavolala, uplynuly tři roky. Nedostala

ani cenu České národní rady, na kterou ji navrhla redakce ča

sopisu Mladý svět, ani cenu ministerstva zdravotnictví, kterou jí

slíbil tehdejší ministr Jaroslav Prokopec.

Celé tři roky jsem si myslela, že o ní natočím film a že ales

poň ten bude určitým společenským oceněním jejích zásluh. Do

revoluce v listopadu 1989 pilně školila a zpracovávala statistiku

případů svých klientek, po revoluci jsme se začaly těšit, že spolu

konečně uděláme „biják“ podle svých představ, v němž nezata

jíme ani ten nejmenší detail. Počátkem roku 1990 se naše cesty

rozešly, obě jsme se rozjely na čas do světa, ovšem každá jiným

směrem. Paní Mojžíšová byla pozvána do USA, kde po dobu tří

měsíců školila tamní lékařské odborníky. Také její kniha se tam

setkala s velkým zájmem. Když se vrátila, nevedly její krokyrov

nou domů, ale do nemocnice. Na neurologické klinice vKateřin

ské ulici v Praze strávila téměř dva roky s chorobou, na kterou

dosud není žádný lék.

Trápila se ještě v nemocnici, když v novinách četla inzerátsu

verénně se odvolávající na její metodu a zneužívající jejíhojmé

na. Moc dobře si pamatovala, koho školila a koho ne. A co víc –

za dlouholetý výzkum získala od nového ministra zdravotnictví

osvědčení své metody a jednorázovou finanční odměnu, která se

rovnala přibližně desetiměsíčnímu výdělku těch, co za jejímeto

du inkasovali velké finanční částky.

Ležela bezmocně na nemocničním lůžku a prosila Pána Boha,

aby si ji už vzal. Když jsem s ní naposledy mluvila, řekla mi: „Ještě


– 16

MetOda LudMiLy MOJžíšOvé

– 17

a: ÚvOd a cvičeNí

že jsme ten biják nenatočily. Byl by to moc smutnej film.“

Ženě, která dala život stovkám dětí, nedokázal život nikdoza

chránit. Pro všechny, kdo jsme ji měli rádi, zbývalo jediné –nadě

je. V prvních dnech roku 1992 však i ta definitivně pominula.

Odešla máma, která kromě vlastní dcery přivedla na svět

skoro tisíc „mojžíšků“. S pomocí její metody se budou roditdal

ší děti. Dcery a synové národa, který jejich „mámu“ zatím stále

nedocenil.

Když jsem o několik let později točila dokumentární film oli

dech, které úraz či jiná nešťastná náhoda upoutaly na invalidní

vozík, setkala jsem se v soukromém rehabilitačním zařízeníTI

TAN v Pardubicích s dámou v bílém plášti, která se svou razancí

a energickým projevem velice podobala své profesní předchůd

kyni – Ludmile Mojžíšové. S velkým zájmem jsem ji pozorovala.

Její způsob komunikace byl sice ohleduplný, ale velmi přímočarý.

Téměř s každým svým pacientem si tykala a říkala mu křestním

jménem. Když jsem se jí na někoho zeptala, se živým zájmem

reagovala a dopodrobna mi vylíčila jeho životní historii. Často

nelehkou a obdivuhodnou, až se zdálo neuvěřitelné, co všechno

jí lidé o sobě během masáže, manipulace nebo nápravnéhocviče

ní svěří. Pro každého z nich měla nejen profesní empatii, ale také

přátelský úsměv a slůvko povzbuzení.

Sotva pacienti odešli, láteřila stejně jako kdysi paní Mojžíšová

na byrokratické úředníky, tentokrát ne z ministerstva, ale zpo

jišťovny. Poté, co se prohrabala stohy papírů a dokumentů, které

se přes den navršily na jejím pracovním stole, nasadila si gumové

rukavice, popadla kbelík a koště a šla vymývat vířivé vany,vymě

ňovat prostěradla na polohových stolech a vytírat podlahu.

Když jsem v její kanceláři osaměla, všimla jsem si pod sklem

pracovního stolu velkého množství černobílých a barevnýchfo

tografií okatých, rozesmátých a rozjívených mimin nebo o něco

větších dětí. Dívala jsem se do těch dětských tvářiček a hledala

souvislost. Žádná podoba mezi nimi nebyla, jejich věk byl různý,

navíc byla občas na fotografiích vidět postava ženy nebo muže,

která mi vůbec nikoho nepřipomínala.

O paní Jarmile Novotné, jak se ta dotyčná rehabilitační pra

covnice jmenovala, jsem si v duchu pomyslela: „Asi má ráda

děti...“ V tu chvíli rozrazila dveře kbelíkem, zadívala se na mě

a s bezprostředností sobě vlastní pyšně pravila: „To všechno jsou

moje děti.“ Všimla si mého udiveného pohledu a věcně se měze

ptala: „Říká vám něco jméno Ludmila Mojžíšová?“ Přikývla jsem,

že ano. Na tváři se jí objevil široký úsměv. „Tak tohle všechno,“

ukázala prstem v gumové rukavici na fotografie pod sklem, „to

jsou mí mojžíšci.“

Následovaly dlouhé hodiny vyprávění a vzpomínek na ženu,

která nás dvě tak nečekaně spojila. Psal se listopad 1994 a od té

doby se datovalo naše vzájemné přátelství.

Olga Strusková

Praha, září 2002 a květen 2017




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist