E-kniha: Metabolický syndrom -- Nové postupy - Štěpán Svačina; Miroslav Souček; Alena Šmahelová; Richard Češka

METABOLICKÝ

SYNDROM

Štěpán Svačina, Miroslav Souček,

Alena Šmahelová, Richard Češka

Š. Svačina, M. Souček, A. Šmahelová, R. Češka

Nové postupy

METABOLICKÝ SYNDROM

– NOVÉ POSTUPY

ELI LILLY ČR, s. r. o., Pobřežní 394/12, 186 00 Praha 8

tel.: 234 664 111, fax: 234 664 891

Literatúra: 1. Klonoff DC, Buse JB, Nielsen LL, et al. Exenatide effects on diabetes obesity, cardiovascular risk factors and hepatic biomarkers

in patients with type 2 diabetes treated for at least 3 years. Current Medical Research and Opinion 2008; 24: 275-86

Až u 68 % pacientů došlo zároveň ke snížení

HbA

1C

a k progresívnímu snížení

tělesné hmotnosti po dobu 3 let Zkrácený souhrn údajů o přípravku*: BYETTA 5 mikrogramů injekční roztok, předplněné pero; BYETTA 10 mikrogramů injekční roztok, předplněné pero – syntetický exenatid 5, resp. 10 mikrogramů (μg) ve 20, resp. 40 mikrolitrech (μl) (0,25 mg exenatidum v 1 ml. Indikace: * léčba diabetes mellitus typu 2 v kombinaci s: metforminem, deriváty sulfonylmočoviny, thiazolidindiony, metforminem a sulfonylmočovinou, metforminem a thiazolidindionem u pacientů, u kterých není dosaženo dostatečné kontroly glykémie při podávání maximálních tolerovaných dávek perorálních přípravků. Dávkování a způsob podávání: Léčba by měla být zahájena dávkou 5 μg podávaných dvakrát denně alespoň po dobu jednoho měsíce. Potom může být dávka zvýšena na 10 μg 2 × denně. Dávky vyšší než 10 μg 2 × denně se nedoporučují. Přípravek může být podán v libovolnou dobu v časovém intervalu 60 minut před ranním a večerním jídlem (nebo před jakýmikoli dvěma hlavními jídly během dne, oddělenými intervalem alespoň 6 hodin). Přípravek BYETTA nesmí být podán po jídle. Jestliže dojde k opomenutí podání dávky, léčba by měla pokračovat až následující dávkou. Dávka by měla být podána ve formě subkutánní injekce do stehna, břišní oblasti nebo horní části paže. Jestliže je přípravek BYETTA přidán k léčbě metforminem, je možné pokračovat v dosavadní dávce metforminu. Jestliže je přípravek BYETTA přidán k sulfonylmočovině, měla by být zvážena redukce dávky sulfonylmočoviny, aby se snížilo riziko hypoglykémie. Bezpečnost a účinnost podávání exenatidu nebyla stanovena u pacientů mladších 18 let. Kontraindikace: Přecitlivělost na exenatid nebo kteroukoliv pomocnou látku tohoto přípravku. Zvláštní upozornění: Přípravek BYETTA by neměl být použit u pacientů s diabetes mellitus typu 1, pro léčbu diabetické ketoacidózy, nebo u pacientů s diabetes mellitus typu 2, u kterých je z důvodu selhání beta-buněk nutné podávání inzulínu. Nedoporučuje se intravenózní nebo intramuskulární aplikace přípravku BYETTA; jeho použití u pacientů v konečném stádiu renálního selhávání nebo se závažnou renální nedostatečností (clearance kreatininu < 30 ml/min), u pacientů se závažným gastrointestinálním onemocněním a u pacientů současně užívajících inzulín, deriváty D-fenylalaninu, meglitinidy nebo inhibitory alfa-glukosidázy. Vzácně byly hlášeny případy pankreatitidy; velmi vzácně případy nekrotizující nebo hemoragické pankreatitidu a/nebo úmrtí. Pacienti by měli být informováni o charakteristických symptomech akutní pankreatitidy a při podezření na pankreatitidu nebo diagnoze pankreatitidy by měla být léčba přípravkem ukončena. Léčivý přípravek obsahuje metakresol, který může způsobit alergické reakce. Jestliže je přípravek BYETTA podáván v kombinaci se sulfonylmočovinou, pacienti by měli být poučeni o preventivních opatřeních k zabránění hypoglykémie v průběhu řízení nebo obsluhy strojů. Interakce: Účinek přípravku BYETTA způsobující zpomalení vyprazdňování žaludku může snížit rozsah a rychlost absorpce perorálně podávaných léčiv. Přípravek BYETTA by měl být používán s opatrností u pacientů, kteří užívají přípravky vyžadující rychlou gastrointestinální absorpci a přípravky s úzkým terapeutickým indexem. Tyto léčivé přípravky by měly být podávány standardizovaným způsobem ve vztahu k aplikaci injekce přípravku BYETTA. Jestliže musí být tyto přípravky podávány společně s jídlem, pacienti by je měli užívat s jídlem, kdy není podáván přípravek BYETTA. U perorálních přípravků, jejichž účinnost zvláště závisí na prahových koncentracích, jako jsou antibiotika, je nutné tyto léky užívat alespoň 1 hodinu před aplikací injekce přípravku BYETTA. Gastrorezistentní lékové formy obsahující léčiva citlivá na rozpad v žaludku (např. inhibitory protonové pumpy), by měla být užita alespoň 1 hodinu před nebo 4 hodiny po aplikaci injekce přípravku BYETTA. Během zahájení podávání přípravku BYETTA a zvyšování dávky by měla být u pacientů užívajících warfarin a/nebo kumarinové deriváty pečlivě monitorována hodnota INR. Nežádoucí účinky: Nauzea a další gastrointestinální účinky (zvracení, průjem). Ve většině případů byla nauzea mírné až střední intenzity a vyskytovala se v závislosti na dávce. U většiny pacientů s nauzeou na počátku léčby se frekvence a závažnost dalším pokračováním léčby snižovala. Hypoglykémie, většinou mírné až střední intenzity, obvykle v kombinaci se sulfonylmočovinou. Lokální reakce v místě aplikace, tvorba protilátek proti exenatidu, velmi vzácně anafylaktická reakce; dehydratace spojená se zvracením a průjmy, poruchy chuti, somnolence, kožní projevy, zvýšení INR při současném podávání warfarinu, v některých případech spojené s krvácením. Spontánně byly hlášeny případy porušení renálních funkcí včetně zvýšení sérového kreatininu, poškození funkce ledvin, zhoršení chronického renálního selhání a akutního renálního selhání, někdy vyžadující hemodialýzu. Příznaky a symptomy předávkování mohou zahrnovat vážnou nauzeu, silné zvracení a rychlé snížení koncentrace glukózy v krvi. V případě předávkování by měla být zahájena odpovídající podpůrná léčba. Gravidita a laktace: V průběhu těhotenství přípravek BYETTA nesmí být podáván. Pokud si pacientka přeje otěhotnět, nebo dojde k těhotenství, léčba přípravkem BYETTA by měla být ukončena. Přípravek BYETTA by neměl být podáván kojícím ženám. Balení, výdej a uchovávání: Byetta 5 μg, Byetta 10 μg skleněná zásobní vložka jako součást jednorázového injekčního aplikátoru (pera). Jedno předplněné pero (5 resp. 10 μg) obsahuje 60 dávek v přibližně 1,2 resp. 2,4 ml roztoku. Balení obsahují 1 nebo 3 pera. Výdej přípravku je vázán na lékařský předpis a je částečně hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Uchovávejte v chladničce při teplotě mezi 2 a 8 °C. Chraňte před mrazem. Při používání uchovávejte při teplotě do 25 °C. Doba použitelnosti po prvním použití pera: 30 dnů. Přípravek se nesmí používat, pokud roztok zmrzl, obsahuje částice, je zkalený nebo zabarvený. Registrační číslo a datum poslední revize textu: Byetta 5 mikrogramů injekční roztok, předplněné pero: EU/1/06/362/001 –2, 6. srpen 2010; Byetta 10 mikrogramů injekční roztok, předplněné pero: EU/1/06/362/003-4, 6. srpen 2010. Držitel rozhodnutí o registraci: Eli Lilly Nederland B.V. Grootslag 15, 3991 RA Houten, Nizozemsko. Před předepsáním se prosím seznamte s úplným zněním souhrnu údajů o přípravcích. Úplné znění souhrnu údajů o přípravcích obdržíte na adrese: LI LILLY ČR, s. r. o., Pobřežní 394/12, 186 00 Praha 8, tel.: 234 664 111, fax: 234 664 891 * všimněte si prosím změn ve zkráceném souhrnu údajů o přípravku

1

CZBYT00093

METABOLICKÝ

SYNDROM Štěpán Svačina, Miroslav Souček, Alena Šmahelová, Richard Češka

Nové postupy

Grada Publishing

Metabolický syndroM

nové postupy Autorský kolektiv: Prof. MUDr. Richard Češka, CSc. Prof. MUDr. Miroslav Souček, CSc. Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc. Doc. MUDr. Alena Šmahelová, Ph.D. © Grada Publishing, a.s., 2011 Obrázky dodali autoři. Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2011 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 4588. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Helena Vorlová Sazba a zlom, úprava obrázků Jana Řeháková, DiS. Počet stran 72 1. vydání, Praha 2011 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Názvy produktů, firem apod. použité v této knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-4092-8 (tištěná verze) ISBN 978 -80 -247-7212-7 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7213-4 (elektronická verze ve formátu EPUB)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické kni

hy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné

podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné

užití této knihy bude trestně stíháno.

5

obsah

Úvod ............................................................................................ 7

Úvod k problematice metabolického syndromu ......................... 9

1 Metabolický syndrom a kardiovaskulární onemocnění ...... 11

2 Metabolický syndrom a cévní stěna ...................................... 29

3 Metabolický syndrom a trávicí trakt .................................... 49

4 Metabolický syndrom a glykemie ......................................... 57

Seznam zkratek ........................................................................... 71

Úvod

Úvod Od roku 2005 pořádáme pod záštitou 3. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK ve spolupráci s firmou JS Partner dva cykly seminářů. Jarní je věnován metabolickému syndromu (přednáší pravidelně kromě mne doc. A. Šmahelová z Hradce Králové, prof. M. Souček z Brna a prof. R. Češka z Prahy), podzimní je věnován léčbě diabetika (přednáší kromě mne doc. A. Šmahelová z Hradce Králové, prof. M. Souček z Brna a prof. J. Rybka ze Zlína). Oba cykly probíhají v  6–7 městech a účastní se jich vždy kolem 1000 lékařů. Tento vzrůstající počet zájemců nás těší a vedl k tomu, že jsme byli osloveni nakladatelstvím Grada Publishing, aby vždy po semináři byl jeho obsah vydán i knižně.

Letos, tedy poprvé v době zahájení podzimního cyklu seminářů, je publikován obsah jarního semináře Metabolický syndrom.

Doufám, že v této tradici bude i v budoucnu možné díky sponzorům pokračovat a že si nad knížkou připomenete i zajímavé informace z jarního cyklu seminářů. září 2011 prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.

9

Úvod k problematice metabolického syndromu

Pojem metabolický syndrom zazněl poprvé v roce 1988 v slavnostní

Bantingově přednášce profesora Reavena. Je to tedy onemocnění re

lativně mladé, definované před 23 lety. Za tuto dobu byla definice ně

kolikrát změněna, opakovaně byly význam onemocnění i sama jeho

existence neúspěšně zpochybňovány. Bylo vydáno mnoho monografií

o tomto syndromu a každým rokem přibývají další; i těch českých je

několik. Místo zpochybňování této diagnózy tak publikací o metabo

lickém syndromu výrazně přibývá. Od roku 1990 do roku 2000 vy

stoupal počet článků o metabolickém syndromu v evidenci PubMed

publikovaných za jeden rok ze 100 na 1000. V roce 2005 přesáhl tento

počet 5000. V posledních letech se roční počet článků ustálil na 8000

až 9000. Spektrum pohledů na toto onemocnění se významně rozši

řuje. Zejména některým novějším aspektům metabolického syndro

mu byl věnován i letošní – již šestý cyklus seminářů.

11

1Metabolický syndrom a kardiovaskulární onemocnění

1 Metabolický syndrom

a kardiovaskulární onemocnění

Miroslav Souček

Metabolický syndrom (MS) je považován za jeden z nejvýznamnějších

rizikových faktorů vzniku kardiovaskulárních (KV) onemocnění. Je

spojen s řadou klasických, ale i nově definovaných KV rizikových fak

torů, stejně tak jako s časnými příznaky subklinického KV poškození.

Těsný vztah mezi různými složkami MS a jejich společné působení vede

k pochopení příčin a jejich následků. Výskyt MS celosvětově narůstá,

a to zejména v souvislosti s velkým příjmem kalorické stravy, sedavým

způsobem života a zvyšováním výskytu obezity. Vysoká prevalence po

škození cílových orgánů a špatná prognóza byly prokázány v celé řadě

prospektivních studií. Léčba musí být zaměřena jak na snížení vyso

kého rizika KV onemocnění, tak na prevenci rozvoje diabetes mellitus

2. typu. Léčba spočívá v působení proti probíhajícím mechanizmům

vzniku MS. To zahrnuje ovlivnění životního stylu, které účinně snižuje

viscerální obezitu spolu s  po užitím látek bránících vzniku inzulinové

rezistence či nárůstu hmotnosti. Také je důležité léčit jednotlivé slož

ky MS. Kontrola krevního tlaku by měla být založena na režimových

opatřeních. Pokud je třeba medikamentózní léčba, pak by měly být pre

ferovány ACE inhibitory, blokátory AT

1

receptorů pro angiotenzin II či

blokátory kalciových kanálů (BKK) a centrálně působící léky. Pohled na

MS se v průběhu let vyvíjí, prohlubují se znalosti o jeho příčinách, hle

dají se širší souvislosti a nové terapeutické možnosti. V  klinické praxi

výskyt MS pomáhá vyhledávat osoby s vyšším rizikem KV onemocnění

(včetně onemocnění srdce), a umožňuje tak včasnou intervenci.

Primární riziko KV onemocnění se určuje především ze základ

ních rizikových faktorů aterosklerózy, mezi něž patří věk, pohlaví,

kouření, koncentrace celkového a eventuálně HDL-cholesterolu

a  systolický krevní tlak. Při zjištění středního (3–5%) nebo nízké

ho rizika (< 3%) pro KV onemocnění dle tabulek rizika SCORE pro

Českou republiku je třeba sledovat i novější rizikové faktory, kam

patří faktory související s inzulinovou rezistencí a další biomarkery,

např. mikroalbuminurie, C-reaktivní protein, N-terminální frakce

natriuretického peptidu typu B (NT-proBNP) aj.

Metabolický syndrom1

Inzulinová rezistence, neboli snížená citlivost tkání k vlastnímu

inzulinu, úzce souvisí s nepoměrem mezi sympatickou a parasympatickou aktivitou ve prospěch sympatiku. Který z těchto mechanizmů je primární a který sekundární, lze těžko určit. Jde o velmi složitou poruchu metabolizmu, proto nebylo jednoduché stanovit klinicky použitelnou definici pro MS.

Český institut metabolického syndromu (www.cims-ops.cz) si

zvolil za kritéria:

• obvod pasu u mužů ≥ 102 cm, u žen ≥ 88 cm,

• krevní tlak ≥ 130/85 mm Hg nebo antihypertenzní léčba,

• koncentrace triglyceridů ≥ 1,7 mmol/l,

• koncentrace HDL-cholesterolu < 1 mmol/l u mužů a < 1,3 mmol/l

u žen nebo hypolipidemická léčba,

• glykemie ≥ 5,6 mmol/l nebo antidiabetická léčba.

Přítomnost tří a více rizikových faktorů definuje metabolický

syndrom.

Osoby s  metabolickým syndromem jsou charakterizovány pro

aterogenním, prozánětlivým a prokoagulačním stavem. Mají sníženou fibrinolytickou aktivitu a zvýšené prozánětlivé markery a markery systémového zánětu. Řada prací prokazuje, že inzulinová rezistence vede k  endotelové dysfunkci a systémovému zánětu. Lehký zánět endotelu se projevuje vyššími koncentracemi cirkulujících cytoadhezivních molekul – selektinu E a P, integrinů a molekul ICAM (intercellular adhesion molecule) a VCAM (vascular cell adhesion molecule). U osob s MS byly dále pozorovány vyšší koncen trace prozánětlivých cytokinů, např. vyšší koncentrace TNF-α (tumor necrosis factor alfa), IL-6 (interleu- kin-6) a IL-1, což je u těchto osob v pozitivní asociaci s vyšším rizikem vzniku diabetes mellitus 2. typu, jak prokázaly některé prospektivní studie. Prozánětlivé cytokiny stimulují řadu tkání k  produkci zánětlivých cytokinů, z  nichž k  nejdůležitějším patří C-reaktivní protein. Nízké koncentrace hsCRP jsou spolehlivým markerem mírného cévního zánětu a zároveň, jak prokázaly prospektivní studie, nezávislým prediktorem rizika aterosklerózy a  jejích komplikací u osob s  MS. Za referenční hodnotu hcCRP s  nízkým rizikem pro KV onemocnění se považuje < 1 mg/l, za referenční hodnotu se středním rizikem 1–3 mg/l a za referenční hodnotu s  vysokým rizikem > 3–10 mg/l. U pacientů s MS lze použít tento marker k  podpoře diagnózy MS i ke stanovení rizika vzniku diabetes mellitus 2. typu. Endotelová dysfunkce se

1Metabolický syndrom a kardiovaskulární onemocnění

známkami zánětu ve stěně arterií se považuje za počáteční stadium aterogeneze. Je odpovědná za rozvoj mikroalbuminurie, která je známkou nejen narušení funkce glomerulů ledvin, ale je zároveň markerem vysokého rizika mikro- i makroangiopatických komplikací, tj. markerem rizika KV onemocnění i celkové mortality. Dysfunkce endotelu je však také dysbalance hemostázy a projevuje se vyššími koncentracemi prokoagulačních faktorů, např. von Willebrandova faktoru, fibrinogenu, solubilního trombomodulinu a endotelinu-1. Zvýšené koncentrace fibrinogenu jsou popisovány především u pacientů s diabetes mellitus 2. typu. Zvýšený koagulační faktor VII se vyskytuje hlavně u osob s MS a současnou hypertriglyceridemií. Na dysregulaci hemostázy u jedinců s MS se podílí také zvýšená aktivita trombocytů.

V literatuře najdeme výsledky velkých studií, které u pacientů s MS prokázaly zvýšené riziko vzniku KV onemocnění, např. ischemické choroby srdeční nebo ischemické mozkové příhody. Podle použité definice a sledované populace stoupá riziko KV chorob 1,5–4násob- ně. Někteří autoři udávají zvýšený výskyt KV onemocnění u pacientů s MS jen v souvislosti s některými trojkombinacemi faktorů nebo jednoduše s přítomností jednotlivých rizikových faktorů (hypertriglyceridemie, obezita, poruchy glukózové tolerance) a  ne syndromu jako takového. Postižení KV systému a výskyt diabetes mellitus 2. typu se zvyšuje s rostoucím počtem složek MS a liší se i podle míry jejich vyjádření, přítomnosti diabetes mellitus nebo jiných rizikových faktorů, které nejsou součástí MS (věk, pohlaví, kouření) (obr. 1.1). Nelze očekávat, že pomocí kritérií MS budou identifikovány všechny osoby se zvýšeným rizikem rozvoje KV chorob. Výskyt MS by měl spíše pomoci cíleně doporučit změnu životního stylu osobám se zvýšeným rizikem. Nelze zapomínat, že i osoby bez MS mohou mít významně zvýšené riziko KV onemocnění. V klinické praxi lze na jeho stanovení využít tabulky SCORE. Evropská doporučení pro léčbu hypertenze uvádějí rizikové faktory včetně kritérií MS umožňující stanovit celkové KV riziko označované jako globální kar diovaskulární kardio metabolické riziko.

Řada studií prokázala, že MS především u hypertoniků je spojen s vysokou prevalencí hypertrofie levé komory srdeční (LVH) a že se vyskytuje v  celém věkovém rozmezí. Složky MS jsou také často spojeny s EKG a echokardiografickými známkami LVH. Vliv MS na strukturu levé komory byl zřejmý spíše u žen než u mužů a byl čás

Metabolický syndrom1

tečně nezávislý na vlivu hemodynamických a nehemodynamických parametrů ovlivňujících masu levé komory včetně TK při 24hodi- nové monitoraci. Analýza faktorů masy levé komory ukázala, že ztluštění zadní stěny a interventrikulárního septa jsou signifi kantně spojeny s komponentami MS oproti velikosti levé komory, kde prokázáno nebylo. Dilatace levé síně, prognostická známka pro vznik fi brilace síní a kardioembolických mozkových příhod, je také spojena s obezitou, hyperglykemií nalačno a MS, bez závislosti na mase levé komory a jejích rozměrech.

,

,

,

,

,

,

,

,

relativní riziko relativní riziko

,

,

Obr. 1.1 Metabolický syndrom jako prediktor koronární příhody (CHD) a diabetu ve WOSCOPS (dle www.cardiometabolic-risk.org a Sattar N, et al. Circulation 2003; 108: 414–419)

Taktéž mikroalbuminurie je jednou z  časných diagnostických

známek MS. Prevalence mikroalbuminurie se zvyšuje s  nárůstem komponent MS, což platí i pro nediabetiky. Mikroalbuminurie u  hypertoniků je často spojena s  hyperinzulinemií a známkami inzulinové rezistence. MS byl na základě průřezových studií u hypertoniků spojen s  nízkou glomerulární fi ltrací (GF) potvrzenou MDRD. Stejně tak je řada komponent MS lineárně spojena s prevalencí GF pod 60 ml/min/1,73 m².

1Metabolický syndrom a kardiovaskulární onemocnění

Je také prokázáno, že rychlost pulzní vlny v  aortě (PVW) jako marker tuhosti aortální stěny a nezávislý prognostický faktor KV  morbidity a mortality je vyšší u hypertoniků s  MS a je spojen s  velkou arteriální rigiditou. Metabolický syndrom je také spojen s  rychlejší progresí aortální tuhosti při narůstajícím věku nezávisle na hlavních kardiovaskulárních rizikových faktorech. Větší tuhost nebyla prokázána jen na aortě, ale také na karotických tepnách, ve vztahu k  rostoucímu počtu složek MS. Vztah mezi MS a poměrem tloušťky intima-medie na karotických tepnách (IMT) byl prokázán v několika studiích, ale ve slabší vazbě, než byl nalezen pro další markery orgánového poškození, jakými jsou LVH či mikroalbuminurie a i s  faktory zahrnujícími kromě hypertenze i hraniční glykemii nalačno, LDL-cholesterol, GF a kouření. Ve velké studii provedené v  Japonsku byla nalezena progresivní stoupající prevalence aterosklerózy karotid s nárůstem počtu složek MS u hypertoniků. Tento vztah neplatil u normotoniků. I když jsou dostupná data o poškození malých arterií u pacientů s  DM 2. typu, data o vlivu složek MS na malé arterie nemáme, a to i přesto, že mikrovaskulární dysfunkce se používá k  vysvětlení vztahu mezi hypertenzí, obezitou a poruchou metabolizmu glukózy.

Zkoumání vztahu MS a DM prokázalo, že tito pacienti mají minimálně 2× až 3× vyšší úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění, tj. především na ischemickou chorobu srdeční nebo cévní mozkovou příhodu. Novější studie však prokázaly, že riziko KV onemocnění při MS podstatně roste i bez přítomnosti DM, resp. že současný rozvoj DM toto riziko jen dále zvyšuje. Jako příklad můžeme uvést studii NHANES II (National health and nutrition examination study), která posuzovala přes 6000 osob. Byla zde významně vyšší KV mortalita i morbidita u osob s MS (s DM i bez DM) diagnostikovaným dle kritérií ATP III. Kromě toho studie potvrdila, že i výskyt osamocené jedné či dvou složek MS může významně zhoršit KV riziko. A to dokonce až kvantitativně, tj., že při vyšším parametru riziko kvantitativně narůstá, obdobně jako je to již prokázáno u hypertenze a hladiny cholesterolu. Také výše uvedená studie potvrdila, že diagnostikovaný MS byl spojen s vyšším výskytem KV mortality a morbidity, a přitom prediktivní význam MS byl nezávislý na dalších známých kardiovaskulárních rizikových faktorech jako kouření, hypertenzi či zvýšené hladině cholesterolu.

+

Metabolický syndrom1

Zvýšené mortalitní riziko spojené s MS je zvláště významné u pacientů, kteří již prodělali KV příhodu, resp. mají již vyvinuto KV či cerebrovaskulární onemocnění. Například dle Zellera et al. byl výskyt MS u populace pacientů hospitalizovaných s  akutním infarktem myokardu až o 30 % vyšší a tato kombinace byla spojena s vyšší mortalitou v období po příhodě a vyšším rizikem rozvoje závažného srdečního selhání.

Zajímavou otázkou je, zda zvýšené KV riziko spojené s  MS lze zachytit také v  časném stadiu, tj. v  počátcích procesu rozvoje poškození cílových orgánů, jako je srdce, ledviny, mozek či cévy. Jde o stadium, kdy poškození cílových orgánů je sice již sekundárním a střednědobým projevem, ale ještě předchází přítomnosti zjevných příznaků KV onemocnění. Případnou kauzální souvislost mezi MS a tímto poškozením lze sledovat dostupnými neinvazivními vyšetřovacími metodami. Pro postižení srdce to je zejména echokardiografické vyšetření srdce (struktura a funkce levé komory). Vztah mezi MS a již počátečními změnami vedoucími k rozvoji KV onemocnění skutečně existuje. Například v roce 2004 publikovaná italská studie Cuspidiho et al., provedená na 447 mladých osobách s  jen mírnou esenciální hypertenzí, neměla mezi osobami s  MS (dle kritérií ATP III, šlo o cca 30 % vzorku) a osobami s nediagnostikovaným MS významné rozdíly v hodnotách ambulantně měřeného krevního tlaku. Rozdíl při echokardiografickém vyšetření (ve smyslu známek hypertrofie levé komory a koncentrické remodelace) byl však ve skupině s MS častější. Podobně byl vyšší ve skupině s MS výskyt mikroalbuminurie. Je třeba říci, že obecně bude potřeba ještě dalších dat o vztahu MS k poškození cílových orgánů, a to nejlépe z neselektovaných populací. Pokud se však tato souvislost potvrdí, bude to jasný důvod pro doporučení včasného terapeutického zásahu i u osob s MS ještě v  subklinickém stadiu. Na základě uvedených poznatků v  každém případě můžeme konstatovat, že MS je významný predikční faktor KV rizika včetně poškození srdce, kterému je třeba věnovat v klinické praxi zvýšenou pozornost.

Léčba MS u pacientů se subklinickým nebo orgánovým poškozením KV systému vyžaduje komplexní terapeutický přístup. U obézních pacientů je vhodné snížit hmotnost a následně ji udržet. Snížení hmotnosti prostřednictvím nízkokalorických diet a zvýšení fyzické aktivity ovlivňuje hlavní mechanizmus MS a je doporučováno jako

1Metabolický syndrom a kardiovaskulární onemocnění

léčba první volby. Přijatelným cílem je snížení hmotnosti o 7–10  % v průběhu 6–12 měsíců. Dlouhodobé udržení redukce hmotnosti lze dosáhnout přidáním pravidelné fyzické aktivity. Současná doporučení navrhují minimální denní fyzickou aktivitu ve střední zátěži po dobu alespoň 30 minut. Dalším zvýšením fyzické aktivity jen vzroste její pozitivní efekt. Dietní opatření doporučují omezit příjem nasycených tuků, omezení příjmu jednoduchých cukrů a zvýšení příjmu ovoce, zeleniny a cereálií. Samozřejmostí je nekouřit. Kromě režimových opatření jsou k  dispozici tzv. antiobezitika (orlistat) nebo bariatrická léčba.

Léčba diabetes mellitus 2. typu zahrnuje režimová opatření, perorální antidiabetika v  monoterapii nebo v  kombinaci (metformin, deriváty sulfonylmočoviny, glitazony), individuálně lze využít novější preparáty, jako jsou gliptiny a inkretinová mimetika. V případě neuspokojivé kompenzace je nutné včasné zahájení inzulinové terapie v některém z konvenčních nebo intenzifikovaných režimů včetně inzulinové pumpy.

V  léčbě dyslipidemií jsou nutná nefarmakologická opatření (redukce váhy, dietní léčba a pravidelná tělesná aktivita). V rámci farmakologické léčby jsou kromě nejčastěji používaných statinů a fibrátů k dispozici také inhibitory vstřebávání cholesterolu, pryskyřice a nově i niacin. Vliv statinů na redukci KV rizika potvrdila řada klinických studií.

Vzhledem k tomu, že problematice diabetes mellitus a dyslipidemie se věnují ostatní kapitoly této knihy, zaměřím se na léčbu vysokého krevního tlaku u pacientů s MS v prevenci KV poškození. V léčbě arteriální hypertenze při hodnotách ≥ 130/85 mm Hg by měla být zahájena nefarmakologická opatření a při hodnotách ≥ 140/90 mm Hg léčba farmakologická. Cílové hodnoty jsou k 130/80 mm Hg.

Po změně životního stylu jsou doporučovány takové léky, které snižují inzulinovou rezistenci a mají vliv na lipidové spektrum a glykemii. V  monoterapii jsou preferovány inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi) a blokátory AT

1

receptorů pro angiotenzin

II (AT

1

) či blokátory kalciových kanálů (BKK) před diuretiky a beta

-blokátory, pokud nejsou tyto léky indikovány z  jiných důvodů. Do kombinační terapie volíme metabolicky neutrální antihypertenziva (např. blokátory kalciových kanálů, centrálně působící antihypertenziva). Při nutnosti kombinace je možné použít malé dávky diuretik.

18

Metabolický syndrom1

Kombinace thiazidových diuretik a beta-blokátorů by neměla být po

užívána. Vliv léčby na další komponenty MS je důležitým momentem

léčby, který rozhoduje o její další úspěšnosti. ACEi, AT

1

blokátory,

BKK ve srovnání s diuretiky a beta-blokátory vedly ke snížení četnos

ti výskytu nově vzniklého diabetu. Například studie STAR (The study

of trandolapril/verapamil SR and insulin resistance) prokázala sní

žení rizika nově vzniklého diabetu u obézních pacientů s  poruchou

glukózové tolerance, normální funkcí ledvin a hypertenzí léčenou

fixní kombinací trandolapril/verapamil v  porovnání s  léčbou kom

binací losartan/hydrochlorothiazid. Nejčastěji uváděnou metabolic

kou změnou v  souvislosti s  užíváním antihypertenziv je inzulinová

rezistence. K  té dochází kombinací snížené mikrocirkulace ve svalu

a  snížením intracelulárního metabolizmu glukózy. To bylo přisuzo

váno beta-blokátorům. Beta-blokátory s přídatnými vlastnostmi mo

hou snižovat dopad čisté beta-blokády, a dokonce mít částečně příz

nivý vliv. Simultánní alfa-blokáda karvedilolem nebo pozitivní dopad

nebivololu na biologickou dostupnost oxidu dusnatého neměly vliv na

indexy metabolizmu glukózy a trendy zlepšení lipidového profilu.

Potenciální vliv beta-blokátorů na snížení hmotnosti zatím není do

statečně prostudován. Naopak studie s beta-blokátory ukázaly trend

k  nárůstu hmotnosti v  důsledku sníženého energetického výdeje.

Snížení utilizace glukózy je horší, pokud klesá i sekrece inzulinu, což

může být přímým důsledkem beta-blokády, která snižuje odpověď

pankreatických beta-buněk, a hypokalemie způsobené thiazidovými

diuretiky. Léky vedoucí ke snížení utilizace glukózy spolu s kompen

začním navýšením sekrece inzulinu vedou k  metabolickým abnor

malitám glukózové homeostázy a dyslipidemii. Ve studii ELSA bylo

prokázáno, že při léčbě atenololem se vyskytuje nově MS signifikant

ně častěji než při léčbě lacidipinem. Nicméně byl popsán pozitivní

vliv na snížení rizika rozvoje diabetu při léčbě ACEi a AT

1

blokátory.

Léčba těmito přípravky snižuje četnost nově diagnostikovaného dia

betu v porovnání s beta-blokátory a/nebo diuretiky. Inhibice systému

renin–angiotenzin tedy může zlepšovat svalový průtok, snižovat akti

vitu sympatiku, snižovat hladinu volných mastných kyselin, zvyšovat

plazmatickou hladinu adiponektinu a zlepšovat utilizaci glukózy. Ve

studii VALUE vedla léčba založená na podávání valsartanu k signifi

kantnímu snížení nově vzniklého diabetu v porovnání s léčbou BKK

amlodipinem.

1Metabolický syndrom a kardiovaskulární onemocnění

Jiné třídy antihypertenziv (dlouhodobě působící BKK, centrálně působící) nemají žádný vliv. Čistý periferní alfa-blokátor doxazosin zlepšuje lipidový profil, snižuje inzulinovou rezistenci a díky tomu zvyšuje hladinu HDL-cholesterolu a snižuje triglyceridy. Byl popsán i náznak snížení celkového cholesterolu. Hlavním mechanizmem alfa-blokátorů vedoucím k výše popsaným změnám se zdá být zlepšení mikrocirkulace. Přídatný vliv alfa-blokace na klíčové enzymy lipidového metabolizmu není objasněn.

Důležitou problematikou je interakce mezi dvěma rozdílnými třídami antihypertenziv s  opačným účinkem v  případě jejich kombinace. Například kombinační terapie s  diuretiky. Současné podávání thiazidových diuretik s  ACEi či AT

1

inhibitory snižuje riziko hypokalemie

a nedochází k podstatnému ovlivnění lipidového a glukózového profilu. Zda-li tato kombinace také snižuje pozitivní efekty v  případě kardiovaskulárních rizik, není dosud známo. Zajímavé je, že samotný valsartan snižuje hladiny vysoce senzitivního C-reaktivního proteinu (CRP). Ale kombinace valsartanu s hydrochlorothiazidem i přes významný pokles TK není schopna snížit hodnoty vysoce senzitivního CRP.

Vzhledem k popisovanému neutrálnímu vlivu centrálně působících antihypertenziv na jednotlivé složky MS jsme v České republice provedli studii s moxonidinem u 748 pacientů s MS.

I když se obecně předpokládá nárůst incidence hypertenze a MS, data z České republiky jsou povzbudivá. Data z Czech MONICA a Czech post-MONICA study ukazují zajímavé zlepšení KV rizikových faktorů v letech 1985 a 2007–2008, což velmi pravděpodobně přispělo k poklesu KV mortality. K tomu přispěla i léčba hypertenze – v české populaci signifikantně stouplo povědomí o hypertenzi a  signifikantně se zlepšila její léčba, takže v  současné době je hypertenze dobře kontrolována u 25 % hypertoniků. I když máme řadu protichůdných dat ohledně použití antihypertenziv u MS či jeho jednotlivých složek, metabolicky neutrální přípravky mají přednost. V přehodnocení evropských doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze je vysloveně uvedeno, že „výběr léku by tedy měl respektovat specifické klinické situace“. V naší studii jsme se zaměřili na pacienty s MS a s esenciální hypertenzí, pro které zkoušející zvolil léčbu moxonidinem.

Provedli jsme neintervenční observační klinické hodnocení pacien tů s MS a s esenciální hypertenzí. Moxonidin (Cynt®) byl přidáván k zavedené medikaci v případě potřeby u hypertoniků s nedostatečně