načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Měsíční deník - Michal Březina

-15%
sleva

Kniha: Měsíční deník
Autor:

Nejhumornější sci-fi od dob Červeného trpaslíka! Představujeme vám naprosto autentický deník, zachráněný součinem těch nejabsurdnějších okolností, ve kterých hraje svou ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  199 Kč 169
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Rok vydání: 2016-09-07
Počet stran: 168
Rozměr: 125 x 176 mm
Úprava: 168 stran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace: Adam "Butch" Kubík
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788026411918
EAN: 9788026411918
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nejhumornější sci-fi od dob Červeného trpaslíka! Představujeme vám naprosto autentický deník, zachráněný součinem těch nejabsurdnějších okolností, ve kterých hraje svou nezastupitelnou úlohu obyčejný rohlík. Celé dílo sestává z vyprávění bývalého žoldáka Marcela Šebesty, toho času námezdního dělníka vykonávajícího tvrdou práci na Měsíci. Jeho slovník je natolik specifický, že rozesměje i žirafu. Pročítání Marcelovým deníkem je optimální antidepresivum, protože dokonale rozbije špatnou náladu. Varování: Četba tohoto deníku vám může způsobit několik nežádoucích trvalých následků: 1) Potrháte se smíchy a budete potrhaní. 2) Měsíc pro vás už nikdy nebude ta nudná koule, která vám každý večer svítí do okna. 3) Jednou provždy vás přejde chuť na rohlík.

Kniha je zařazena v kategoriích
Michal Březina - další tituly autora:
Měsíční deník Měsíční deník
Březina, Michal
Cena: 93 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PŘÍLET
1
22. dubna 2081, 6:02
Ráno nás všechny vysypali z ubytovny. Studená sprcha byla
jako souboj s  tučňákem. Štípalo to. Snídaně stála za  starou
bačkoru. Divím se, že jako příloha nebyl hnůj nebo vývar ze
slepičince. Sotva jsme opustili svá koryta, hnali nás
do letovýho střediska na  poslední lékařskou prohlídku. Teploměr
v prdeli mi připomněl, kam že to vlastně poletím.
Na  doktora jsem udělal svoje poslední „Áááá“ a  už nás
šikovali v  posluchárně. Sedl jsem si vedle Alberta, mýho
kamaráda z  ubytovny. Jeden důstojník nám povídal o  tom,
jak budeme budovat společnou budoucnost, což je zajímavý,
protože včera nám říkal, že budeme tvořit společnou historii.
Tukan aby se v  tom vyznal. Nikdo neví, co přesně budeme
dělat. Jedno vím ale jistě, tvrdá dřina mě nemine, ale je to





12
MĚSÍČNÍ DENÍK
jediná šance, jak vypadnout z  tohohle zdevastovanýho šutru,
hrdě zvanýho Země.
22. dubna 2081, 11:13
V  jedenáct byl odjezd autobusem na  letiště. Nevím, proč
zrovna autobusem, když je to hned za ubytovnou a kasárny,
ale prý se báli, aby někdo nevzal roha. To mi přišlo divný,
když například naši partu tvořili samí dobrovolníci.
22. dubna 2081, 12:04
Jakmile jsem uviděl raketoplán, bylo mi jasný, proč se
velitelé transportu obávali dezerce. Zkusil jsem lomcovat dveřmi
autobusu, abych se nějak dostal ven a  mohl zdrhnout, ale
nepovolily. Venku jsem pak zjistil, že byly zajištěný řetězy.
Naběhli na nás vojáci s puškama a koordinovaně nás strkali
do  tý létající rakve. Tahle kraksna byla vyrobená snad ještě
ve dvacátým století. Na křídlech měla patrnou kresbu starý
čínský vlajky. Albert se chechtal a  říkal, že jestli přežijeme
tenhle let, přežijeme už všechno.
Albert je vůl.
22. dubna 2081, 14:06
Dvě hodiny jsme seděli uvnitř raketoplánu namačkaní jako
Vietnamky v ilegálním skladu. Jeden dělník dokonce omdlel
a  byl kolem toho docela cirkus. Vojáci s  náma jednali jako
s  dobytkem. Asi nechápali, že jdeme budovat budoucnost





13
PŘÍLET
a historii dohromady. Čekání bylo otravný. Všichni byli
nervózní a nikdo ani nepomyslel na to, že jsme od snídaně
neměli nic v hubě.
22. dubna 2081, 16:25
Právě jsme překonali zemskou orbitu. Loď se celá třese, takže
nemůžu moc psát. Mohl bych si sice deník přepnout
na diktafon, ale nechci, aby někdo poslouchal mý soukromý
poznámky.
Ten třes je hrozne e e j. Asi taky brzo zo zo omdlím.
24. dubna 2081, 09:56
Probudil jsem se na  ošetřovně. Na  tlamě nasazený
respirátor. Podobnou stupiditu měli na  ksichtech i  ošetřovatelé,
kterýma se to t ady jen hemžilo. Sotva jsem procitl, přiskočil
ke  mně jeden bílý plášť a  začal hulákat na  ostatní. Tři
lapiduchové mě museli pevně držet a ten čtvrtý mi bodnul něco
pod žebra.
24. dubna 2081, 18:31
Když jsem se probral znovu, přišel ke mně důstojník,
kterýho jsem znal ze základny, a  vysvětlil mi, že mě skolil
posttraumatický šok, můj stav je už ale prý stabilizovaný,
a jakmile absolvuju školení, můžu jít klidně do  práce. Taky mi
dal čerstvě vytištěný papíry, kde bylo uvedeno moje pracovní
zařazení. Takže od 23. dubna jsem známý jako manipulátor





14
MĚSÍČNÍ DENÍK
vrtný soupravy L2R. To zní skvěle, ačkoliv nevím, co to
vůbec znamená. V  lejstrech jsem našel ještě nějaký dotazník,
kde se mě ptali na  pár psycho logických záležitostí. Vyplnil
jsem všude jako odpověď ANO. Přišlo mi to po  tý injekci
jako docela žertovný nápad. Lejstra jsem položil na  stolek
a víc se o ně nestaral.
Přemýšlím nad svojí příští prací. Napadá mě v  tomto
kontextu pouze jediný slogan: Arbeit macht frei.
2
25. dubna 2081, 03:42
Vzbudil jsem se kvůli strašný žízni. Tak jsem se napil
a zapsal si to do deníčku.
25. dubna 2081, 04:57
Nemůžu spát, cosi mi několikrát zaklepalo na okno
ošetřovny. Něco jako větev stromu, se kterou si pohrává vítr. Děsí
mě to. Na  Měsíci by vítr foukat neměl. Zatím ještě ne.
Dopíšu to a  zkusím ještě na  půl hodiny zavřít oči. Pak stejně
přiletí ten místní felčar a bude nás všechny buzerovat.
25. dubna 2081, 11:15
Mám teď chvilku, než přinesou oběd a nechaj mi ho nakapat
do žíly. Dneska intravenózně servírují celý kuře na smetaně





15
PŘÍLET
a  pět bramborových knedlíků. Lapiduši si tady ze mě dělaj
akorát tak prdel. Na rameni mám přitom kérku, která jasně
značí, že jsem byl v  cizinecký legii, tak nechápu jejich
poťouchlost. Tahle kérka obvykle vyvolává v lidech respekt. No
nic. Ptal jsem se ráno doktora, co jsem to mohl slyšet
za rambajs, ale nějak podezřele přehnaně mě uklidňoval. Mluvil se
mnou jako s retardem, když mi vysvětloval, že přece venku
vítr nefouká, jelikož jsme na Měsíci. Ještě ani prý dlouho
nebude. Chytrák na  druhou. To mi rovnou mohl vysvětlit, že
za okny ošetřovny stromy vlastně vůbec nerostou.
Dostal j sem se do dobrý společnosti. Každý tu je chytrý
jako rádio na akademii věd, ale hlavně že uměj rozmixovat
kuře na  paprice a  do  toho ještě bramborový knedlíky, jako
kdyby nevěděli, že to k sobě ani nejde. Fuj.
25. dubna 2081, 14:40
Ne že bych si stěžoval, ale už bych radši byl s  chlapama
a něco dělal. Jestli si chci slušně vydělat, měl bych už zkoušet
montérky, a  ne tu šaškovat v  tomhle připitomělým
nemocničním hábitu s  mašličkou na  zádech. Připadám si strašně.
Sedám si jak ženská, nohu přes nohu, aby mi lidi
neočumovali příslušenství.
Když jsem si po  tekutým obědě trochu zdříml, zase se
ozvalo to divný ťukání. Asi podám formální stížnost
na neznámýho pachatele, který se mě rozhodl srát, vždycky když
si chci dát dvacet.





16
MĚSÍČNÍ DENÍK
25. dubna 2081, 16:28
Zase ten ťuking! Už mě to tu vážně vytáčí do běla.
25. du bna 2081, 18:04
Tak jsem si teda formálně stěžoval svýmu doktorovi.
Povídám mu: „Pane doktor, kurvafi x, to se nedá vydržet. Ten
strom mi furt klepe na okno. Kdy ta vichřice skončí?“
Doktor mi akorát přidal další prášky.
26. dubna 2081, 08:14
To bylo fajn, spal jsem až doteď. Všichni tu lítaj jak
splašený. Někde se musel stát smrťák, ale to mě netankuje, mně
je blaženě. Takhle jsem si nedáchnul už dlouho. Žádný
klepaní, žádný vítr. Vedle mě leží nový pacoš. Má celou hlavu
ovázanou, všude samý šrám, jako kdyby ji strčil do zapnutý
míchačky. Možná s trčil, co já vím, třeba tu ani míchačky
betonu nejsou a semlelo ho něco jinýho. Je mi to jedno a spíš
se tomu směju. Nevím, co mi to ten lapiduch dal, ale je to
báječný. Naprostá euforie.
Tak mě napadá, co se asi stalo s mým kámošem Albertem?
Úplně se po něm slehl Měsíc, sotva byl přidělený na svůj vrt.
26. dubna 2081, 14:20
Ten kluk, co ho položili vedle mě, se jmenuje Míla a je
odněkud z Kladna. Tady na Měsíci maká už druhý turnus, takže
něco přes půl roku. Oznámil jsem mu, že tu ležím jako lazar





17
PŘÍLET
a  že ani pořádně nevím proč. Chtěl jsem si povídat, ale to
byla chyba.
Říkal, že to podle všeho vypadá na projev takzvanýho
Jeruzalémskýho syndromu, kdy pr opadám mystickýmu
blouznění a považuju se za nějakou biblickou postavu. Tak jsem
mu odpověděl, že jeho vlastní diagnóza bude nejspíš
„tuplovaný polodebil“ a ten obvaz má patrně na správným místě.
3
27. dubna 2081, 05:03
Je to tady. Doktor Blábol mě vzbudil, jen aby mi řekl, že si tu
ještě poležím, jednak kvůli lejstru, který jsem vyplnil, jednak
kvůli mým nešťastným dotazům ohledně hluku za  oknem.
On se vlastně nejmenuje Blábol, ale já mu tak říkám, protože
mě hrozně štve. Už jsem mohl dávno makat s chlapama
a vydělávat keš. Nechápu, co má proti mýmu vyplněnýmu
dotazníku. No a co, že jsem dal všude jako odpověď ANO. Pravda,
vyčetl mi, že tam o sobě tvrdím, že trpím PMS, jsem háklivý
na nastydnutý vaječníky a že jsem matkou dvou dětí, který
jsem z vlastní iniciativy a dlouhý chvíle pojmenoval po dvou
japonských ostrovech. To ale přece hned neznamená, že ze
mě bude dělat idiota.
Zapomněl jsem si poznamenat, že se jmenuje Brusnica
a je odněkud ze Slovenska. Nechápu, jak se sem dostal a proč





18
MĚSÍČNÍ DENÍK
je zrovna na český stanici. Od války se Slovenskem v letech
2064–7 jsem neviděl jedinýho Slováka. Rozhodně žádnýho
živýho. Možná to je kolaborant. Je taky pravděpodobný, že
na Měsíc se prostě nikdo moc nehrne, a tak byli rádi
i za tohohle „lekára Brusnicu“.
27. dubna 2081, 10:19
Dneska je tu nuda jak v  presbyteriánským kostele. Tak si
krátím dlouhou chvíli psaním do  deníčku. Jednou ho
otevřu a zavzpomínám si na dny, kdy jsem se nechal naverbovat
sem. Vsadím se, že z týhle zkušenosti budu těžit celý život.
Každý si řekne, že Marcel Šebesta je fakt borec, když byl
v cizinecký legii a pak ještě dobrovolně hákoval na Měsíci.
Ono to není samo sebou. V roce 2013 zaznamenali
první záhadnou záři na  Luně a  pak... Vlastně nevím, co bylo
pak. Vyprávěl mi to děda, ale já to nikdy moc neposlouchal.
Narodil jsem se, až když se tam lítalo jako do  Kanady. Bez
víza, s  nechutí a  hlavně furt. Dnešní situace vypadá tak, že
Měsíc je skoro celý rozvrtaný a  stále se nic pořádnýho
nenašlo. Zuby si zde vylámaly všechny velmoci světa a teď, pro
nezájem, to tu zkoušíme my, Češi. Mám pracovat
na projektu profesora Ondráčka, který má ambice navrtat obrovským
tunelem střed Měsíce a přijít tomu šutru na kobylku. Kolují
zvěsti, že tam uprostřed něco je. Mně je to ale u  prdele, já
na tom zadřu docela slušný prachy a doma budu za kinga, až
se vrátím. Nic víc.





19
PŘÍLET
27. dubna 2081, 15:52
Doktor Blábol se nechal slyšet, že na  vrtu došlo k  dalšímu
smrťáku, a tudíž se budeme muset uskromnit. Nechápu, jak
to myslí. To mi jako daj do postele dalšího postižence?





20
MĚSÍČNÍ DENÍK
27. dubna 2081, 19:00
Tak jo, tohle není ošetřovna, ale cvokhaus! Z mý postele mě
vyhnali, a že prý si můžu vybrat mezi lavicí na chodbě nebo
nástupem do  práce. Vybral jsem si samozřejmě práci, ale
dnešní noc budu muset přežít na  lavici tak ja ko tak. Spaní
to bude tvrdý, ale zas budu mít klid od toho ťukání na okno.
4
27. dubna 2081, 22:21
Chodí sem jedna moc hezká sestřička. Je tak krásná, že
k dokonalosti jí chybím už jen já sám. Tady na ošetřovně a vlastně
na celým Měsíci je to snad jediná ženská; o to víc je
potěšující, že se culí pouze na mě. To nebude jen kérkou z cizinecký
legie. Zdá se, že bych poslední noc v lazaretu nemusel trávit
zrovna na lavici. Na sesterně by to určitě stálo za hřích.
28. dubna 2081, 10:12
Zářez na  pažbě číslo 869. Oboustranná spokojenost. Zatím
žádná divná vyrážka.
28. dubna 2081, 15:06
Vezou mě prostorným tunelem, který se líně klikatí
po měsíčním povrchu jako nažraná anakonda, do  stanice, kde se
mám hlásit jako manipulátor.





21
PŘÍLET
Na ošetřovně mi nedali oběd. Jedni říkali, že mám na něj
nárok, druzí, že ne. Tak jsem se tam hádal s  tím tlustým
kuchařem a  jedním namachrovaným důstojníkem, až mě
vyzvedl chlápek, co mi bude dělat na  vrtu šéfa. Fakt samý
kretén v tom měsíčním zdravotnictví. Doufám, že už se tam
nikdy neukážu.
Mistr, nějaký Jirka Ševčík z Brna, co posledních deset let
hákoval kdesi v Norsku, se zdál jako docela sympatický tvor.
V ksichtě ošlehaný, pracky jako medvěd a hlavně toho moc
nenamluvil. Měl přívětivý výraz a  přitom vypadal drsně.
S tím si budu rozumět, je to, takříkajíc, můj typ.
28. dubna 2081, 18:53
Ukázal mi šachtu, kam zítra nastupuju, a  pak mě seznámil
s  bezpečnostními předpisy. Všude je to stejný. Přiznám se,
že mě to moc nezajímalo. Jestli se mi roztrhne skafandr, tak
jsem v  prdeli jak hnízdo roupů, to mi už stejně nepomůže
ani znalost bezpečnostních předpisů a pokynů.
Ještě mě vyškolil v podávání první pomoci.
Trvalo to asi pět minut. Bod jedna byl o tom, jak zacpat
díru ve  skafandru, a  bod dvě o  tom, jak dotyčnýho rychle
umlátit k smrti, abysme mu ušetřili trápení, když to nevyjde
s bodem jedna.
Ve vakuu dostává první pomoc úplně jiný význam.





22
MĚSÍČNÍ DENÍK
28. dubna 2081, 23:11
Chlapi na mý cele jsou docela fajn, všichni jsou to Češi, krom
dvou Vietnamců. Padli jsme si všichni hned do oka a celý
večer mi líčili ty největší perličky z branže a strašili všelijakýma
historkama. Během toho se stal další úraz. Přímo na našem
vrtu. To už mi přijde nějak podezřele moc. Dopíšu poslední
záznam a hodím šipku do postele. Zítra to bude náročný.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist