načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Merde po evropsku - Stephen Clarke

Kniha: Merde po evropsku
Autor:

Nový humoristický román z oblíbené série Merde! Jeden Brit v Bruselu. Dvě Francouzky. A opravdu velká kupa merde. Merde je zpátky a tentokrát si Stephen Clarke vzal na mušku svého ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  228
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  269 Kč
15%
naše sleva
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3% 77%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Rok vydání: 2016-06-15
Počet stran: 288
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 283 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložil Richard Podaný
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2016-25
ISBN: 9788025905487
EAN: 9788025905487
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nový humoristický román z oblíbené série Merde! Jeden Brit v Bruselu. Dvě Francouzky. A opravdu velká kupa merde. Merde je zpátky a tentokrát si Stephen Clarke vzal na mušku svého britského ostrovtipu opravdu velké zvíře – byrokratický aparát Evropské unie. Vážně ti cvoci z Bruselu chtějí postavit mimo zákon bingo, dudy a slaninové chipsy?! A skutečně inkoust na bankovkách eura způsobuje u mužů impotenci?! Ale kdeže. Ovšem nelze popřít, že instituce Evropské unie mají četné mouchy. A hrozí, že jich ještě přibude, protože se do Bruselu právě vydal také Angličan Paul West, aby byl k ruce francouzské poslankyni Evropského parlamentu. Na vlastní oči se tak může přesvědčit, jaký je to neskutečný blázinec. A spolu s tím, jak se kvapem blíží referendum, v němž bude celá Británie hlasovat o setrvání v EU, má Paul West dokonce příležitost sám zasáhnout do jeho výsledků. Jenže napřed se musí rozhodnout: je lepší nepřítel, kterého už známe, nebo riskovat brexit? A dobře ví, že ho rozhodnutí může stát mnohem víc než jen příjemný europlat. Stephen Clarke (1958) je britský novinář a spisovatel žijící v Paříži. Jeho první román z roku 2004 (česky jako Merde! Rok v Paříži) se stal světovým bestsellerem. Merde po evropsku je už šestým pokračováním této oblíbené humoristické řady. V mezičase napsal mimo jiné ironickou příručku Tak pravil hlemýžď (č. 2011), netradiční průvodce po městě lásky Odhalená Paříž. Tajný život města (č. 2012) a kuriózní životopis anglického krále Eduarda VII. Jeho Veličenstvo Bertie (č. 2014). Podrobnosti o jeho práci jsou dostupné na adrese www.stephenclarkewriter.com.

Kniha je zařazena v kategoriích
Stephen Clarke - další tituly autora:
Už zase skáču přes Merde (2) Už zase skáču přes Merde (2)
Clarke, Stephen
Cena: 101 Kč
Celkem jde o Merde (3) Celkem jde o Merde (3)
Clarke, Stephen
Cena: 101 Kč
Merde in Europe Merde in Europe
Clarke, Stephen
Cena: 313 Kč
Merde po evropsku Merde po evropsku
Clarke, Stephen
Cena: 88 Kč
How the French Won Waterloo (or Think They Did) How the French Won Waterloo (or Think They Did)
Clarke, Stephen
Cena: 216 Kč
Už zase skáču přes Merde! (audiokniha) Už zase skáču přes Merde! (audiokniha)
Clarke, Stephen
Cena: 254 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Merde po evropsku" mají také často zájem o tyto tituly:
Přítelkyně smrti Přítelkyně smrti
Aichner, Bernhard
Cena: 287 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9
1
„Eurobankovky způsobují u mužů impotenci.“
Zpráva z britského tisku, rok 2002.
„Tyhle ústřice jsou pěkně vzteklý potvory,“ řekl Angličan. Nechápal
jsem, proč mi to vykládá. Prostě jsme jenom seděli vedle sebe v
jednom baru v Bruselu a popíjeli.
„Vzteklý?“ zopakoval jsem.
„Podlý,“ přisvědčil. „Nevyzpytatelný.“
„Vážně?“ Moje vlastní střety s ústřicemi byly poměrně jednostranné
a obyčejně končily dvanáct nula v můj prospěch. „To myslíte, jako že vám
můžou podrápat prsty, když se je snažíte otevírat sám?“ hádal jsem.
„Ne, jsou to pěkně úskočný šmejdi. Nenápadně se k vám přikradou
a... to jste věděl?“
„Ne.“
Začal jsem se radši znovu věnovat skoro dopité sklenici. Neměl jsem
chuť poslouchat paranoidní kydy nějakého násosky o tom, jak ho
všude pronásledují měkkýši.
M erde po evropsku.indb 9Merde po evropsku.indb 9 20.5.2016 12:08:2220.5.2016 12:08:22





10
Jenže on do mě drcnul loktem tak silně, až hrozilo, že se mi sklenice
vyprázdní zcela.
„Lidi netuší, že špatně jim vždycky není jenom ze zkažený ústřice,“
pokračoval. „Může to bejt i čerstvá ústřice, která ale není řádně
zabitá.“
„Řádně zabitá?“
Pokoušel jsem se přijít na to, jak se to dělá. Karatistickým úderem
za krk? Pokud tedy ústřice mají krk. Anebo že by brokovnicí? No, to
by nadělalo bordel.
„Jasně, musíte ji celou rozžvejkat na kaši, aby byla dočista mrtvá,
než ji spolknete. Když to neuděláte, sklouzne vám do břicha živá,
a než nakonec umře, pumpuje do vás protilátky.“
Krknul si. Jeho trávicí soustava se evidentně toužila přidat ke
konverzaci.
„Takže podle vás jsou ústřice střevní teroristi, které poslali na
sebevražednou misi, aby zničili lidstvo?“ zeptal jsem se.
„Klidně si dělejte prdel,“ řekl vnímavě, „ale když si nedáte bacha,
i naprosto čerstvá ústřice vám vytapetuje žaludek protilátkama
a vám bude čtyřiadvacet hodin pekelně blbě. A alergii z toho pak
můžete mít na furt. Když sníte další ústřici, zblijete se jako Amina.“
„Roztomilé.“
„Pardon, ale to jsou prostě fakta. Jsou to zlý, pomstychtivý, slizký
hajzli.“
Naštěstí jsem tak jako tak neměl chuť jít na oběd. Byli jsme v hlučné
hospodě v centru Bruselu a po pár sklenicích jakési husté, tmavohnědé
tekutiny, kterou uvařili sadističtí belgičtí mniši, jsem netoužil ani po
talíři naprosto neagresivního salátu. Tohle zdejší pivko je fakt výživné.
„Asi jste s nimi sám měl nějaké špatné zkušenosti, co?“ nadhodil
jsem.
„Měl, ale kvůli tomu je zakázat nechci.“
„Zakázat?“
„Jo, postavit ty mrňavý slizoně mimo zákon. Přijmout novej
evropskej zákon, podle kterýho budou ilegální.“
M erde po evropsku.indb 10Merde po evropsku.indb 10 20.5.2016 12:08:2220.5.2016 12:08:22





11
„To je trochu extrémní řešení, ne?“ namítl jsem. „Kdyby Evropa
bezhlavě zakazovala všechno, z čeho někdo hodil šavli, byla by dneska
kořalka nezákonná v osmadvaceti zemích. A na jedení kebabu
pozdě v noci bychom už jenom vzpomínali.“
„No, možná je nemusíme zakázat úplně, spíš by to šlo zařídit, aby
se sakra těžko prodávaly. Třeba by šel zavíst novej zákon, podle
kterýho se ústřice před prodejem musejí humánně usmrtit. Chápete,
třeba přinutit restaurace, aby každou před otevřením elektricky
omráčili. Anebo nasadit tu starou dobrou strategii rovný okurky,
jako že by se ústřice nesměly prodávat, pokud nemaj dokonale
oválný škeble. To by Žabožrouti pěkně splakali nad svým gurmánským
vejdělkem, co?“
„A vy tohle celé jako dokážete?“
„Dělám pro jednoho poslance EP, co má na starosti potraviny a
stravování. Takže zkusit to můžu.“
„Pane jo.“
Dokonce i já jsem toho o Bruselu věděl tolik, aby mi bylo jasné, že
poslanci Evropského parlamentu mají dost velkou moc, aby
kdejakou svou soukromou křížovou výpravu proměnili v zákon.
Takže můj nový přítel má pravdu a asi by opravdu mohl
Francouzům zavařit. Embargo na ústřice by rozhodilo ekonomiku valné
části francouzských pobřežních oblastí a navíc by sabotovalo
jídelníčky některých velice šikézních brasseries v Paříži.
A nejen v Paříži.
„I v Londýně jí ústřice spousta lidí,“ poznamenal jsem.
„Jo, snad pár pozérů, co ale nechodí k eurovolbám. Na těch nám
nesejde.“
„Hodláte totéž udělat i se slávkami?“ zajímal jsem se.
„Cože, zakázat Belgičanům jejich národní jídlo? Ne, to bychom
našim laskavým hostitelům udělat nemohli, nemám pravdu?“
Kloktavě se zachechtal skrze mocný hlt vlámského piva. „Ale hlavně
o tom hle ani muk. Jste Angličan, že jo?“
„Jsem, ale poslankyně EP, pro kterou dělám, je Francouzka.“
Merde po evropsku.indb 11Merde po evropsku.indb 11 20.5.2016 12:08:2220.5.2016 12:08:22





12
„Francouzka?“ Najednou seděl jako podle pravítka a tvářil se, jako
by mu zrovna tucet ústřic pumpoval protilátky rovnou do
vypoulených očních bulv. „ Francouzka? Děláte si srandu?“
„Ne, nedělám. Normálně žiju v Paříži, ale tady v Bruselu mi nabídli
práci na ochraně ohrožených francouzských regionálních jazyků.
Však víte, bretonština, baskičtina, korsičtina a tak dál.“
„Ale vy sám Francouz nejste, že ne? Nevzdal jste se občanství?“
„Ne. Ale tu dámu, pro kterou dělám, bude váš plán na zákaz ústřic
nesmírně zajímat. Je v parlamentu za západní Bretaň.“
„Sakra,“ zaúpěl.
„Nejspíš jste chtěl říct merde,“ napověděl jsem mu. „Leda byste
chtěl mluvit bretonsky, to by pak vhodný výraz byl kaoc’h.“
Musím připustit, že jsem svému užvaněnému anglickému
společníkovi neřekl úplnou pravdu. Vlastně jsem nepracoval pro
francouzskou poslankyni EP. Nebo zatím ne.
A do Bruselu jsem přijel až dneska. Na pozvání kamarádky Elodie,
dcery svého někdejšího pařížského šéfa Jeana-Marieho. No, říkám
na pozvání, ale spíš to bylo předvolání: „Máš rezervaci v hotelu
Empereur Napoléon Bonaparte v Bruselu. Zavolej mi, povím ti víc.“
Samozřejmě jsem chtěl vědět víc hned, ale byla ochotná povědět
jen tolik, že mi hodlá nabídnout groteskně dobře placenou práci
na ochraně ohrožených jazyků. Když jsem se zajímal, jestli se kvůli
tomu budu muset trmácet po amazonských pralesích, zasmála se
a řekla: „Ne, leda tak v močce po bretonských prasatech.“ Ale poslala
mi lístek na vlak, první třída, a tak jsem se ocitl v Bruselu, navnaděný,
ale taky s neodbytnou otázkou, jestli to celé není úplná pitomost.
Snažil jsem se přesvědčit sám sebe, že jakékoli moje pochybnosti
jsou jen symptomem odporného nevděku. Elodie mi koneckonců
slíbila štědrý hryzanec z eurorozpočtu jen proto, abych pro ni přijel
pracovat na krátkodobou smlouvu. Z čeho mám takový strach?
Dokonce mi šťavnatý kus vyplatila předem. Ať se stane cokoli, aspoň
pár týdnů se mi to štědře vyplatí.
Merde po evropsku.indb 12Merde po evropsku.indb 12 20.5.2016 12:08:2220.5.2016 12:08:22





13
Malér byl v tom, že Elodie mě už předtím párkrát pěkně ojebala, a to
jak obrazně, tak i doslova.
Byli jsme (velmi krátce) milenci, ale jen proto, že chtěla šokovat
papínka, který mi tehdy šéfoval. Pár měsíců nato se zase pokusila sabotovat
moji novou práci, kdy jsem měl v Americe dělat reklamu Velké Británii
jako turistické destinaci. Naše jemné soupeření pak v Los Angeles
vyvrcholilo vzteklou ovocnou bitkou, po níž skončil její táta od hlavy k
patám zadělaný čerstvými jahodami. Ale posléze jsme se udobřili a já jsem
dokonce zajišťoval catering na její svatbě s jistým nechutně prachatým
pařížským bankéřem. Takže jsem doufal, že teď jí už můžu věřit.
Instinkt mi napovídal, že její důvěryhodnost silně závisí na tom,
jestli v tom ďábelském plánu, který právě zběsile bublá v kotlíku její
hlavy, nějak jede i její otec Jean-Marie. Ty dva byste totiž až příliš
často zastihli bok po boku v jejich rodinné kuchyni, jak tam pečou
nějakou neplechu.
Jean-Marie byl teď député (poslancem francouzského parlamentu)
za jedno provinční město v kraji Mayenne, jižně od Normandie. Volby
vyhrál, protože místním zemědělcům slíbil, že budou moct přestat s tím
pracným a otravným obděláváním a pěstováním a chovem a budou
navěky šťastně žít z dotací, které jim vydyndá v Bruselu. I když pokud
si vzpomínám, přesně to slibuje svým zemědělcům většina
francouzských politiků, takže možná že Jean-Marie nakonec až tak na prd není.
Bylo naprosto logické, že Elodie se vydá za tátou do politiky a nechá
se zvolit do Evropského parlamentu. Jak líp by mohl získat dotace
pro svoje zemědělce?
Jenže i tak tu byly dvě věci, se kterými jsem si u toho jejího přesunu
do Bruselu lámal hlavu.
Zaprvé: jak se jí povedlo nechat se zvolit za západní Bretaň, kam,
aspoň pokud vím, jaktěživa ani nepáchla?
A zadruhé: vystudovala nejdražší vysokou ekonomickou školu ve
Francii a nedávno se provdala za člena představenstva soukromé
pařížské banky, tak proč se vzdala nebetyčných příjmů ve světě
vysokých fi nancí a leze do Bruselu, kde musí nutně strávit půlku
živoMerde po evropsku.indb 13Merde po evropsku.indb 13 20.5.2016 12:08:2220.5.2016 12:08:22





14
ta u debat o minimální délce tresky a o tom, jestli je třeba
přejmenovat britskou čokoládu na „oslazený hnědý tuk“?
Bylo mi skoro jasné, že její táta v tom má tak jako tak prsty.
Nejspíš to zjistím už zítra po ránu. Takže je nejvyšší čas dát au revoir
té bruselské knajpě a ukecanému anglickému štamgastovi, vrátit se
do hotelu a dopřát si menšího šlofíka.
Když jsem konečně lokalizoval východ z hospody a vyhrabal se
na dlážděnou vedlejší ulici, došlo mi, že ten plán má jeden drobný
háček: belgické pivo se podle všeho sráží někde v oblasti podkolení,
takže se chůze stává nezvykle obtížnou.
A co hůř, vinou jakéhosi rozmaru bruselského počasí byl najednou
večer poněkud v oparu. Zjistil jsem, že nejsem s to poznat, v jaké
ulici se nacházím, a na to, abych si na mobilu otevřel mapu a
dohledal si to, nějak moc špatně vidím. Dokonce jsem ani nedokázal dost
přesně zamířit prstem, abych mobil odemkl.
Napadlo mě, jestli snad to pivo nebylo o fous silnější, než jsem čekal.
Kdyby nic, měl jsem matnou představu, jak se jmenuje můj hotel,
takže bude stačit se někoho zeptat na cestu. A pár metrů ode mě
stála na rohu ulice nějaká žena a přátelsky na mě hleděla. A jako by
se usmívala přímo na mě a chtěla mi pomoct. „Jů Yngliš?“ křikla.
„Français? Deutsch? Italiano?“
„Kdepak, stopro Anglán. Ani trošku Francouz,“ odpověděl jsem
a kdovíproč jsem se zasmál. Zdálo se, že to slyší ráda, aspoň podle
toho, jak vstřícně na mě vystrčila rozměrné poprsí, které, jak jsem si
až teď všiml, jen zčásti zakrývala upnutým tričkem s velkým
výstřihem. Začala klopýtat ke mně na tak vachrlatě vysokých podpatcích,
až jsem měl strach, že se na kočičích hlavách skácí a natluče si
kolena, která měla navíc díky titěrným šortkám zcela nechráněná.
„Mohla byste pro mě něco udělat?“ zeptal jsem se. „Nějakou moc
velkou laskavost?“
„Cokoli budeš chtít,“ slíbila, což od ní bylo nesmírně milé, když
uvážíme, že jsme se sotva seznámili.
Merde po evropsku.indb 14Merde po evropsku.indb 14 20.5.2016 12:08:2220.5.2016 12:08:22






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist