načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Merde po evropsku - Stephen Clarke

Merde po evropsku
-15%
sleva

Kniha: Merde po evropsku
Autor:

Nový humoristický román z oblíbené série Merde! Jeden Brit v Bruselu. Dvě Francouzky. A opravdu velká kupa merde. Merde je zpátky a tentokrát si Stephen Clarke vzal na mušku svého ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  269 Kč 228
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3% 77%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016-06-15
Počet stran: 288
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 283 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložil Richard Podaný
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2016-25
ISBN: 9788025905487
EAN: 9788025905487
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nový humoristický román z oblíbené série Merde! Jeden Brit v Bruselu. Dvě Francouzky. A opravdu velká kupa merde. Merde je zpátky a tentokrát si Stephen Clarke vzal na mušku svého britského ostrovtipu opravdu velké zvíře – byrokratický aparát Evropské unie. Vážně ti cvoci z Bruselu chtějí postavit mimo zákon bingo, dudy a slaninové chipsy?! A skutečně inkoust na bankovkách eura způsobuje u mužů impotenci?! Ale kdeže. Ovšem nelze popřít, že instituce Evropské unie mají četné mouchy. A hrozí, že jich ještě přibude, protože se do Bruselu právě vydal také Angličan Paul West, aby byl k ruce francouzské poslankyni Evropského parlamentu. Na vlastní oči se tak může přesvědčit, jaký je to neskutečný blázinec. A spolu s tím, jak se kvapem blíží referendum, v němž bude celá Británie hlasovat o setrvání v EU, má Paul West dokonce příležitost sám zasáhnout do jeho výsledků. Jenže napřed se musí rozhodnout: je lepší nepřítel, kterého už známe, nebo riskovat brexit? A dobře ví, že ho rozhodnutí může stát mnohem víc než jen příjemný europlat. Stephen Clarke (1958) je britský novinář a spisovatel žijící v Paříži. Jeho první román z roku 2004 (česky jako Merde! Rok v Paříži) se stal světovým bestsellerem. Merde po evropsku je už šestým pokračováním této oblíbené humoristické řady. V mezičase napsal mimo jiné ironickou příručku Tak pravil hlemýžď (č. 2011), netradiční průvodce po městě lásky Odhalená Paříž. Tajný život města (č. 2012) a kuriózní životopis anglického krále Eduarda VII. Jeho Veličenstvo Bertie (č. 2014). Podrobnosti o jeho práci jsou dostupné na adrese www.stephenclarkewriter.com.

Kniha je zařazena v kategoriích
Stephen Clarke - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Merde po evropsku" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

1

„Eurobankovky způsobují u mužů impotenci.“

Zpráva z britského tisku, rok 2002.

„Tyhle ústřice jsou pěkně vzteklý potvory,“ řekl Angličan. Nechápal

jsem, proč mi to vykládá. Prostě jsme jenom seděli vedle sebe vjed

nom baru v Bruselu a popíjeli.

„Vzteklý?“ zopakoval jsem.

„Podlý,“ přisvědčil. „Nevyzpytatelný.“

„Vážně?“ Moje vlastní střety s ústřicemi byly poměrně jednostranné

a obyčejně končily dvanáct nula v můj prospěch. „To myslíte, jako že vám

můžou podrápat prsty, když se je snažíte otevírat sám?“ hádal jsem.

„Ne, jsou to pěkně úskočný šmejdi. Nenápadně se k vám přikradou

a... to jste věděl?“

„Ne.“

Začal jsem se radši znovu věnovat skoro dopité sklenici. Neměl jsem

chuť poslouchat paranoidní kydy nějakého násosky o tom, jak ho

všude pronásledují měkkýši.

M erde po evropsku.indb 9Merde po evropsku.indb 9 20.5.2016 12:08:2220.5.2016 12:08:22


10

Jenže on do mě drcnul loktem tak silně, až hrozilo, že se mi sklenice

vyprázdní zcela.

„Lidi netuší, že špatně jim vždycky není jenom ze zkažený ústřice,“

pokračoval. „Může to bejt i čerstvá ústřice, která ale není řádněza

bitá.“

„Řádně zabitá?“

Pokoušel jsem se přijít na to, jak se to dělá. Karatistickým úderem

za krk? Pokud tedy ústřice mají krk. Anebo že by brokovnicí? No, to

by nadělalo bordel.

„Jasně, musíte ji celou rozžvejkat na kaši, aby byla dočista mrtvá,

než ji spolknete. Když to neuděláte, sklouzne vám do břicha živá,

a než nakonec umře, pumpuje do vás protilátky.“

Krknul si. Jeho trávicí soustava se evidentně toužila přidat kekon

verzaci.

„Takže podle vás jsou ústřice střevní teroristi, které poslali nasebe

vražednou misi, aby zničili lidstvo?“ zeptal jsem se.

„Klidně si dělejte prdel,“ řekl vnímavě, „ale když si nedáte bacha,

i naprosto čerstvá ústřice vám vytapetuje žaludek protilátkama

a vám bude čtyřiadvacet hodin pekelně blbě. A alergii z toho pak

můžete mít na furt. Když sníte další ústřici, zblijete se jako Amina.“

„Roztomilé.“

„Pardon, ale to jsou prostě fakta. Jsou to zlý, pomstychtivý, slizký

hajzli.“

Naštěstí jsem tak jako tak neměl chuť jít na oběd. Byli jsme v hlučné

hospodě v centru Bruselu a po pár sklenicích jakési husté, tmavohnědé

tekutiny, kterou uvařili sadističtí belgičtí mniši, jsem netoužil ani pota

líři naprosto neagresivního salátu. Tohle zdejší pivko je fakt výživné.

„Asi jste s nimi sám měl nějaké špatné zkušenosti, co?“ nadhodil

jsem.

„Měl, ale kvůli tomu je zakázat nechci.“

„Zakázat?“

„Jo, postavit ty mrňavý slizoně mimo zákon. Přijmout novejevrop

skej zákon, podle kterýho budou ilegální.“

M erde po evropsku.indb 10Merde po evropsku.indb 10 20.5.2016 12:08:2220.5.2016 12:08:22


11

„To je trochu extrémní řešení, ne?“ namítl jsem. „Kdyby Evropabez

hlavě zakazovala všechno, z čeho někdo hodil šavli, byla by dneska

kořalka nezákonná v osmadvaceti zemích. A na jedení kebabupoz

dě v noci bychom už jenom vzpomínali.“

„No, možná je nemusíme zakázat úplně, spíš by to šlo zařídit, aby

se sakra těžko prodávaly. Třeba by šel zavíst novej zákon, podlekte

rýho se ústřice před prodejem musejí humánně usmrtit. Chápete,

třeba přinutit restaurace, aby každou před otevřením elektricky

omráčili. Anebo nasadit tu starou dobrou strategii rovný okurky,

jako že by se ústřice nesměly prodávat, pokud nemaj dokonaleovál

ný škeble. To by Žabožrouti pěkně splakali nad svým gurmánským

vejdělkem, co?“

„A vy tohle celé jako dokážete?“

„Dělám pro jednoho poslance EP, co má na starosti potraviny astra

vování. Takže zkusit to můžu.“

„Pane jo.“

Dokonce i já jsem toho o Bruselu věděl tolik, aby mi bylo jasné, že

poslanci Evropského parlamentu mají dost velkou moc, abykdeja

kou svou soukromou křížovou výpravu proměnili v zákon.

Takže můj nový přítel má pravdu a asi by opravdu mohl Francou

zům zavařit. Embargo na ústřice by rozhodilo ekonomiku valné

části francouzských pobřežních oblastí a navíc by sabotovalojídel

níčky některých velice šikézních brasseries v Paříži.

A nejen v Paříži.

„I v Londýně jí ústřice spousta lidí,“ poznamenal jsem.

„Jo, snad pár pozérů, co ale nechodí k eurovolbám. Na těch nám

nesejde.“

„Hodláte totéž udělat i se slávkami?“ zajímal jsem se.

„Cože, zakázat Belgičanům jejich národní jídlo? Ne, to bychomna

šim laskavým hostitelům udělat nemohli, nemám pravdu?“ Klok

tavě se zachechtal skrze mocný hlt vlámského piva. „Ale hlavně

o tom hle ani muk. Jste Angličan, že jo?“

„Jsem, ale poslankyně EP, pro kterou dělám, je Francouzka.“

Merde po evropsku.indb 11Merde po evropsku.indb 11 20.5.2016 12:08:2220.5.2016 12:08:22


12

„Francouzka?“ Najednou seděl jako podle pravítka a tvářil se, jako

by mu zrovna tucet ústřic pumpoval protilátky rovnou dovypoule

ných očních bulv. „ Francouzka? Děláte si srandu?“

„Ne, nedělám. Normálně žiju v Paříži, ale tady v Bruselu mi nabídli

práci na ochraně ohrožených francouzských regionálních jazyků.

Však víte, bretonština, baskičtina, korsičtina a tak dál.“

„Ale vy sám Francouz nejste, že ne? Nevzdal jste se občanství?“

„Ne. Ale tu dámu, pro kterou dělám, bude váš plán na zákaz ústřic

nesmírně zajímat. Je v parlamentu za západní Bretaň.“

„Sakra,“ zaúpěl.

„Nejspíš jste chtěl říct merde,“ napověděl jsem mu. „Leda byste

chtěl mluvit bretonsky, to by pak vhodný výraz byl kaoc’h.“

Musím připustit, že jsem svému užvaněnému anglickémuspoleční

kovi neřekl úplnou pravdu. Vlastně jsem nepracoval profrancouz

skou poslankyni EP. Nebo zatím ne.

A do Bruselu jsem přijel až dneska. Na pozvání kamarádky Elodie,

dcery svého někdejšího pařížského šéfa Jeana-Marieho. No, říkám

na pozvání, ale spíš to bylo předvolání: „Máš rezervaci v hoteluEm

pereur Napoléon Bonaparte v Bruselu. Zavolej mi, povím ti víc.“

Samozřejmě jsem chtěl vědět víc hned, ale byla ochotná povědět

jen tolik, že mi hodlá nabídnout groteskně dobře placenou práci

na ochraně ohrožených jazyků. Když jsem se zajímal, jestli se kvůli

tomu budu muset trmácet po amazonských pralesích, zasmála se

a řekla: „Ne, leda tak v močce po bretonských prasatech.“ Ale poslala

mi lístek na vlak, první třída, a tak jsem se ocitl v Bruselu, navnaděný,

ale taky s neodbytnou otázkou, jestli to celé není úplná pitomost.

Snažil jsem se přesvědčit sám sebe, že jakékoli moje pochybnosti

jsou jen symptomem odporného nevděku. Elodie mi koneckonců

slíbila štědrý hryzanec z eurorozpočtu jen proto, abych pro ni přijel

pracovat na krátkodobou smlouvu. Z čeho mám takový strach?Do

konce mi šťavnatý kus vyplatila předem. Ať se stane cokoli, aspoň

pár týdnů se mi to štědře vyplatí.

Merde po evropsku.indb 12Merde po evropsku.indb 12 20.5.2016 12:08:2220.5.2016 12:08:22


13

Malér byl v tom, že Elodie mě už předtím párkrát pěkně ojebala, a to

jak obrazně, tak i doslova.

Byli jsme (velmi krátce) milenci, ale jen proto, že chtěla šokovatpapín

ka, který mi tehdy šéfoval. Pár měsíců nato se zase pokusila sabotovat

moji novou práci, kdy jsem měl v Americe dělat reklamu Velké Británii

jako turistické destinaci. Naše jemné soupeření pak v Los Angelesvy

vrcholilo vzteklou ovocnou bitkou, po níž skončil její táta od hlavy kpa

tám zadělaný čerstvými jahodami. Ale posléze jsme se udobřili a já jsem

dokonce zajišťoval catering na její svatbě s jistým nechutně prachatým

pařížským bankéřem. Takže jsem doufal, že teď jí už můžu věřit.

Instinkt mi napovídal, že její důvěryhodnost silně závisí na tom,

jestli v tom ďábelském plánu, který právě zběsile bublá v kotlíku její

hlavy, nějak jede i její otec Jean-Marie. Ty dva byste totiž až příliš

často zastihli bok po boku v jejich rodinné kuchyni, jak tam pečou

nějakou neplechu.

Jean-Marie byl teď député (poslancem francouzského parlamentu)

za jedno provinční město v kraji Mayenne, jižně od Normandie. Volby

vyhrál, protože místním zemědělcům slíbil, že budou moct přestat s tím

pracným a otravným obděláváním a pěstováním a chovem a budou

navěky šťastně žít z dotací, které jim vydyndá v Bruselu. I když pokud

si vzpomínám, přesně to slibuje svým zemědělcům většina francouz

ských politiků, takže možná že Jean-Marie nakonec až tak na prd není.

Bylo naprosto logické, že Elodie se vydá za tátou do politiky a nechá

se zvolit do Evropského parlamentu. Jak líp by mohl získat dotace

pro svoje zemědělce?

Jenže i tak tu byly dvě věci, se kterými jsem si u toho jejího přesunu

do Bruselu lámal hlavu.

Zaprvé: jak se jí povedlo nechat se zvolit za západní Bretaň, kam,

aspoň pokud vím, jaktěživa ani nepáchla?

A zadruhé: vystudovala nejdražší vysokou ekonomickou školu ve

Francii a nedávno se provdala za člena představenstva soukromé

pařížské banky, tak proč se vzdala nebetyčných příjmů ve světěvy

sokých fi nancí a leze do Bruselu, kde musí nutně strávit půlkuživo

Merde po evropsku.indb 13Merde po evropsku.indb 13 20.5.2016 12:08:2220.5.2016 12:08:22


14

ta u debat o minimální délce tresky a o tom, jestli je třebapřejmeno

vat britskou čokoládu na „oslazený hnědý tuk“?

Bylo mi skoro jasné, že její táta v tom má tak jako tak prsty.

Nejspíš to zjistím už zítra po ránu. Takže je nejvyšší čas dát au revoir

té bruselské knajpě a ukecanému anglickému štamgastovi, vrátit se

do hotelu a dopřát si menšího šlofíka.

Když jsem konečně lokalizoval východ z hospody a vyhrabal se

na dlážděnou vedlejší ulici, došlo mi, že ten plán má jeden drobný

háček: belgické pivo se podle všeho sráží někde v oblasti podkolení,

takže se chůze stává nezvykle obtížnou.

A co hůř, vinou jakéhosi rozmaru bruselského počasí byl najednou

večer poněkud v oparu. Zjistil jsem, že nejsem s to poznat, v jaké

ulici se nacházím, a na to, abych si na mobilu otevřel mapu adohle

dal si to, nějak moc špatně vidím. Dokonce jsem ani nedokázal dost

přesně zamířit prstem, abych mobil odemkl.

Napadlo mě, jestli snad to pivo nebylo o fous silnější, než jsem čekal.

Kdyby nic, měl jsem matnou představu, jak se jmenuje můj hotel,

takže bude stačit se někoho zeptat na cestu. A pár metrů ode městá

la na rohu ulice nějaká žena a přátelsky na mě hleděla. A jako by

se usmívala přímo na mě a chtěla mi pomoct. „Jů Yngliš?“ křikla.

„Français? Deutsch? Italiano?“

„Kdepak, stopro Anglán. Ani trošku Francouz,“ odpověděl jsem

a kdovíproč jsem se zasmál. Zdálo se, že to slyší ráda, aspoň podle

toho, jak vstřícně na mě vystrčila rozměrné poprsí, které, jak jsem si

až teď všiml, jen zčásti zakrývala upnutým tričkem s velkýmvýstři

hem. Začala klopýtat ke mně na tak vachrlatě vysokých podpatcích,

až jsem měl strach, že se na kočičích hlavách skácí a natluče sikole

na, která měla navíc díky titěrným šortkám zcela nechráněná.

„Mohla byste pro mě něco udělat?“ zeptal jsem se. „Nějakou moc

velkou laskavost?“

„Cokoli budeš chtít,“ slíbila, což od ní bylo nesmírně milé, kdyžuvá

žíme, že jsme se sotva seznámili.

Merde po evropsku.indb 14Merde po evropsku.indb 14 20.5.2016 12:08:2220.5.2016 12:08:22




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist