načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Mentalita mamby – Kobe Bryant

Mentalita mamby

Elektronická kniha: Mentalita mamby
Autor: Kobe Bryant

– Basketbalová superstar Kobe Bryant líčí ve své první – a skvěle hodnocené knize – cestu k úspěchu. Nesmírná píle, promýšlení detailů sportovní přípravy i podrobný rozbor zápasů a jejich klíčových momentů spolu s nestandardní mentální ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  315
+
-
10,5
bo za nákup

hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79% 93%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: MLADÁ FRONTA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 207
Rozměr: 29 cm
Úprava: ilustrace (některé barevné), portréty
Vydání: První vydání
Spolupracovali: předmluva Pau Gasol
úvod Phil Jackson
fotografie a doslov Andrew D. Bernstein
z anglického originálu The mamba mentality. How I play ... přeložil Stanislav Kára
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-204-5500-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Basketbalová superstar Kobe Bryant líčí ve své první – a skvěle hodnocené knize – cestu k úspěchu. Nesmírná píle, promýšlení detailů sportovní přípravy i podrobný rozbor zápasů a jejich klíčových momentů spolu s nestandardní mentální přípravou udělaly z Bryanta basketbalistu s „mentalitou mamby“. Přísná koncentrace na hru a její proměny, schopnost projít extrémním zatížením bez zranění, překonávání bolestivých ztrát patří k hlavním atributům jednoho z nejlepších basketbalistů všech dob. Kniha je plná úžasných fotografií Andrewa D. Bernsteina.

(moje pojetí hry)
Předmětná hesla
Bryant, Kobe, 1978-
BasketbalistéSpojené státy americké – 20.-21. století
Názory a postoje
Basketbal
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Mentalita mamby

Vyšlo také v tištěné verzi

Vyrobeno pro společnost Palmknihy - eReading

Kobe Bryant

Mentalita mamby – e-kniha

Copyright © Mladá fronta, a. s., 2019

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


1


2


3




6


MENTALITA MAMBY

MOJE POJETÍ HRY

Předmluva PAU GASOL

Úvod PHIL JACKSON

Fotografie a doslov ANDREW D. BERNSTEIN

MLADÁ FRONTA


8

Pamatuji si, když jsem jako malý kluk dostal svůj první basketbalový míč.

Zbožňoval jsem ten pocit, když jsem ho sevřel mezi prsty. Byl jsem jím tak okouzlený,

že jsem ho vlastně ani nechtěl použít, natož abych s ním začal mlátit o podlahu,

protože bych tím ošoupal tu krásnou jemnou kůži a poničil měkké gumové drážky

mezi jednotlivými díly, ze kterých byl slepený. Nechtěl jsem se o ten pocit připravit.

Pak mi ale učaroval zvuk, který míč vydával při driblinku. Křupavý, čistý zvuk,

který se ozýval při dopadu na dřevěnou podlahu tělocvičny. Jeho předvídatelnost.

Zvuk života a zářivých světel v hale.

Jsou to jen zrnka toho, co mi na basketbalu od samého počátku učarovalo. Postupně

se ale všechny drobnosti začaly spojovat do pevných a mohutných kořenů, které živily

můj další rozvoj a pomáhaly mi rozvíjet mé dovednosti. Díky okouzlení z maličkostí

jsem později mohl prožít to, co jsem na palubovkách prožil, díky nim jsem do hry vložil

vše, co jsem měl, a díky nim jsem se do basketu ponořil tak hluboko, jak jen to šlo.

Všechno to začalo u zvuku míče, do kterého jsem se už jako malý kluk úplně zamiloval.


9


Tato kniha je věnována další generaci skvělých sportovců.

Třeba v porozumění cestě, kterou ušli jiní, najdete sílu pro hledání té vaší.

Ať je ještě lepší, než ta moje.

—KB

Mé rodině. Děkuji vám za vaši lásku, podporu a trpělivost.

—ADB

PODĚKOVÁNÍ

Nebýt mé ženy Vanessy, byl by můj životní příběh mnohem chudší. Bez její pomoci bych se nemohl

věnovat basketbalu tak intenzivně a moje kariéra by určitě nedosáhla žádných závratných výšin.

Děkuji ti za náš vztah, tvoji trpělivost i soutěživého ducha, který si nic nezadá s tím mým.

Jsi můj nejlepší spoluhráč.

Natalie, Gianno a Bianko, doufám, že v této knize naleznete inspiraci pro váš vlastní způsob

uvažování, vaši Mentalitu mamby. Jste mojí pýchou a potěšením.

Děkuji členu Síně slávy, fotografovi Andymu Bernsteinovi, který v průběhu let dovedl své umění

k dokonalosti a které nemá v oboru srovnání. Jeden fotograf, jeden sportovec, jeden tým,

to vše po celých 20 let. Bez tvé práce by tato kniha nevznikla.

Tzvi Twersky mi bezpočet hodin pomáhal při hledání těch nejvýstižnějších slov pro popis Mentality

mamby. Díky jeho pomoci můžeme další generaci sportovců vyprávět o našem řemesle.

Pau a Phil mě oba inspirovali k tomu, abych se stal co nejlepší verzí vlastního já. Doufám, že vaše slova

pomůžou i dalším sportovcům k tomu, aby dosáhli svého maxima, ať už sní o čemkoliv.

Zvláštní dík pak patří Robu Pelinkovi z Los Angeles Lakers; Jayi Mandelimu z WME; Charlesi

Melcherovi a Chrisi Steighnerovi z Melcher Media; Darin Frankové ze Sloane, Offer, Weber a Dern,

LLP a celému týmu Kobe Inc., Molly Carterové, Ritě Costeaové, Mattu Matkovi a Jayi Wadkinsovi.

—KB



Copyright © 2018 by Kobe Inc.

Photography © 2018 by Andrew D. Bernstein /

NBAE via Getty Images

Afterword © 2018 by Andrew D. Bernstein

Translation © Stanislav Kára, 2019

Kobe Bryant

Mentalita mamby. Moje pojetí hry

Z anglického originálu The Mamba Mentality. How I Play vydaného

nakladatelstvím Farrar, Straus and Giroux v New Yorku roku 2018

přeložil Stanislav Kára.

Redakce a korektury Pavel Lisák

Odborná revize překladu Michal Ježdík

Odpovědný redaktor Tomáš Dimter

Sazbu a obálku podle originálního návrhu Nicka Steinhardta zhotovili

Radek Nahodil a Pavel Lukáš.

Vydala Mladá fronta a.s. jako svou 10 587. publikaci.

Tisk Finidr, s.r.o., Český Těšín

208 stran, první vydání, Praha 2019

ISBN 978-80-204-5500-0 tištěmá kniha

ISBN 978-80-204-5612-0 PDF

Knihy Mladé fronty si můžete objednat na adrese:

Mladá fronta a s. – divize Knihy

Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4 – Modřany

e-mail: prodej@mf.cz, tel. 225 276 195

na internetu:

www.mf.cz

www.kniha.cz

FOTO str. 1: NBA All-Star Slam Dunk Contest, 8. února 1997, Cleveland

FOTO str. 2–3: GOLDEN STATE WARRIORS, 7. října 2001, Away

FOTO str. 4–5: MIAMI HEAT, 17. ledna 2013

FOTO str. 9: Trénink, 1996, Hawaii

FOTO str. 11: Trénink, 1996, Los Angeles


OBSAH

15

PŘEDMLUVA PAU GASOL

17

ÚVOD PHIL JACKSON

21

VÝVOJ

95

ŘEMESLO

202

FAKTA A ČÍSLA

204

MILNÍKY KARIÉRY

206

DOSLOV ANDREW D. BERNSTEIN

207

REJSTŘÍKY

208

O AUTORECH


14


15

PŘEDMLUVA

Šlo o zlomový okamžik nejen v mé basketbalové kariéře, ale i v mém osobním životě. Životní cesta mě přivedla do týmu Los Angeles Lakers a já se tak mohl připojit k jednomu z nejlepších hráčů, jací kdy po palubovkách běhali.

Jen pár hodin poté, co jsem se dozvěděl o výměně z týmu

Memphis Grizzlies do slavných Lakers, jsem už seděl v letadle směrujícím do LA, které pro mě v tu chvíli bylo vzdálené celé světelné roky. Hned následující ráno jsem musel projít povinnou vstupní lékařskou prohlídkou, bez které se žádná výměna hráčů v průběhu sezóny neobejde. Lakers zrovna hráli, ale já se už nemohl dočkat setkání s novými spoluhráči. Jakmile jsem absolvoval zdravotní testy, vyrazil jsem za týmem do Washingtonu. Kobe mi hned ráno volal, že se sejdeme v hotelu Ritz Carlton. Do svého pokoje jsem se ale dostal až někdy v jednu ráno následujícího dne. Pět minut poté už mi někdo klepal na dveře. Kobe Bryant. Byla to pro ně tehdy neuvěřitelná ukázka jeho vůdcovských schopností a okamžitě si mě získal. To, co mi už jen svojí přítomností sdělil, bylo zcela jasné – nemůžeme ztrácet čas, tohle je náš okamžik a my ho nesmíme propást. Letos si dojdeme pro prsten za vítězství v lize. Jeho způsob uvažování byl naprosto zřejmý – nic jiného než vítězství si nepřipouštěl.

Jedním z povahových rysů, díky kterým se Kobe stal tak

uspěšným, byl jeho důraz na detail. Vždycky nám říkal: jestli se chceš stát lepším hráčem, musíš na tom makat, pořádně makat a pak ještě přidat. Každý zápas dokázal rozpitvat až na atomy. Já osobně patřím k těm, kteří sledují spousty zápasů a dělají si jejich rozbory. Rád si pustím záznam posledního utkání týmu, proti kterému budeme nastupovat v dalším kole a podívám se, jakou mají hráči zrovna formu. Kobe ale tento proces posunul na úplně jinou úroveň. Pamatuju si ten okamžik, jako by to bylo včera: v roce 2010 jsme hráli v Bostonu finálovou sérii ligy a mně přišla esemeska. Kobe chtěl, abych za ním přišel do jeho pokoje a podíval se s ním na sestřih toho, jak hráči Celtics přebírají seběhnutí po cloně a co bysme s tím měli udělat v dalším zápase. Vím zcela jistě, že právě tento cit pro detail jak v tréninku, tak i v přípravě na zápas byl tím rozhodujícím faktorem pro zisk všech mistrovských titulů i množství individuálních ocenění, která Kobe během kariéry posbíral.

Za celou svou kariéru jsem nepotkal jiného hráče, který

by byl tak odhodlaný stát se tím nejlepším. Jeho vůle je neuvěřitelná. Dokázal pracovat tvrději než kterýkoliv jiný hráč,

se kterým jsem kdy měl to štěstí hrát. Kobe věděl, že k tomu,

aby se stal nejlepším, potřebuje i jiný přístup lidí kolem sebe.

Pamatuji si, jak jsme se jednou sešli na týmové večeři, která

se konala pravidelně každý rok před zahájením play off.

Seděl jsem vedle něj a po jídle se společně s ostatními zvedl

a chtěl jít domů, když mi řekl, že si ještě půjde do haly zatré

novat. Sice jsem ho už znal a věděl jsem, jak moc času věnuje

přípravě i mimo oficiální tréninky, ale stejně mě tehdy za

skočilo, jak disciplinovaný dokázal být i v takových okamži

cích. Zatímco se ostatní chystali do postele, jeho podvědomí

mu říkalo, že je ten nejlepší čas získat trochu náskok na

protivníka.

Hraju už dlouho a za ty roky se mě spousta lidí ptala,

jestli bylo těžké být Kobeho spoluhráč. Odpověď je ale vždy

velice jednoduchá: nebylo. Jediné, co jste museli pochopit,

bylo odkud pochází, kam míří a jak moc chce vyhrávat. Byl

výzvou pro hráče i trenéry, protože po nich chtěl, aby praco

vali se stejnou intenzitou a touhou jako on, aby ze sebe každý

den vydali to nejlepší, a to nejen v zápasech, ale i na každém

jednotlivém tréninku. Kobe chtěl prostě vědět, co jste zač,

a jestli se na vás může spolehnout na cestě k dalším vítěz

stvím. Vždycky mu budu vděčný. Pomohl mi stát se nejen

lepším hráčem, ale především lepším člověkem. Náš společ

ný čas byl opravdu neocenitelný.

Mám dva mladší bratry a vždy jsem se snažil být jim

vzorem. Nikdy jsem také neváhal je zkritizovat, když to bylo

potřeba, nebo je naopak pochválit, když si to zasloužili.

S Kobem jsme si opravdu blízcí a neváhal bych ho nazvat

mým dalším, starším bratrem. Nebál se mi říkat věci tak, jak

je cítil, bez zbytečného přikrášlování a nevynechal jedinou

příležitost být na mě přísný, takže ze mě na hřišti dokázal

vymačkat to nejlepší. Naše přátelství se utužilo jak ve skvě

lých okamžicích, tak především v těch těžkých. Vždycky

jsme si kryli záda jako opravdoví bráchové.

Užijte si tuhle skvělou knížku, která popisuje úžasného

člověka i některé z okamžiků, o kterých jsem se zde zmínil.

Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že se následujícími

stránkami necháte inspirovat.

—PAU GASOL,

spoluhráč v letech 2007–2008 a 2008–2014 16 Následující stránky vám zcela jistě nabídnou hlubší porozumění oddanosti a smyslu pro detail, se kterými Kobe k basketbalu přistupoval. Jedna věc je totiž mít pro něco talent a druhá mít dostatek energie na to, aby člověk načerpal všechny potřebné nuance. Už James Naismith, který stál u zrodu basketbalu, prohlásil: „Basketbal je jednoduchá hra, kterou je těžké zvládnout.“ Tahle kniha je tedy oknem do mysli člověka, který basketbal ovládl na nejvyšší úrovni. Kombinace fantastických fotografií Andyho Bernsteina a Kobeho pohledu na hru vám může pomoci k tomu, abyste se stali lepšími hráči.

Kobe do NBA přišel s nevídaným nadáním a touhou stát

se jedním z nejlepších hráčů v historii tohoto sportu. Svých cílů nakonec dosáhl, a to především díky těžko popsatelnému odhodlání a houževnatosti. Příležitost hrát za jeden z nejslavnějších týmů soutěže, Los Angeles Lakers, mu sice přivedla potřebné diváky a dodala jeviště, ale k úspěchu se dopracoval vlastní pílí.

S Kobem jsme se poprvé potkali v roce 1999 v hotelu

Hilton v Beverly Hills, když jsem byl jmenován na pozici hlavního trenéra Lakers. Sešli jsme se v jednom z hotelových apartmá chvíli předtím, než jsem měl sjet o pár pater níž do konferenčního sálu na tiskovou konferenci. Kobe mi přišel říct, jak nadšený je z možnosti hrát v trojúhelníkovém útočném systému, se kterým jsme v předchozích letech dominovali při mém působení u týmu Chicago Bulls. Také se chtěl pochlubit tím, kolik toho o systému ví. Už tehdy se dal označit za skvělého studenta, který se bezchybně orientoval v probírané látce. Tenhle dvacetiletý kluk tam stál a z jeho rozboru byste usoudili, že hraje na profi úrovni nejmíň deset let.

Už z principu je trojúhelníkový útok uzavřeným systé

mem, který vyžaduje disciplínu. Hráči, který by chtěl hrát sám na sebe, nenabízí moc prostoru. Byl to důkladně promy

šlený, naprogramovaný styl hry. Pošli míč dopředu a využij

prostor pro rychlou střelu; pokud prostor nenajdeš, vytvoř

trojúhelník; počkej si a čti reakci soupeře; zaútoč na jejich

slabinu a využij při tom všechny svoje dovednosti. Mám dva

syny, dvojčata. Jsou jen o rok mladší než Kobe, takže jsem

měl velmi dobrou představu o schopnosti takových mlaďasů

soustředit se na plnění úkolů. Taky jsem měl to štěstí tréno

vat řadu hráčů, kteří mluvili o hře podobně zasvěceným způ

sobem ještě za mého působení v Chicagu. Jenže Kobe věděl,

o čem mluví, už ve svém nízkém věku, navíc uměl dodržet

slovo a basketbal opravdu podrobně studoval.

Kobe si zlomil kůstku v zápěstí hned v úvodním příprav

ném zápase před naší první společnou sezónou a přišel kvůli

tomu o 14 zápasů. I tak se nám podařilo vykročit do sezóny

úspěšně a já se začal obávat, že po zranění bude vyžadovat

nějaký čas na zapracování do sestavy. Nakonec to ale nebyl

vůbec žádný problém. Jeho jedinou prioritou bylo, aby tým

vyhrával.

Asi měsíc potom, co se vrátil do hry, mi volal Jerry West,

jedna z hráčských legend klubu. Chtěl mi převyprávět svůj

rozhovor s Kobem. Ten mu totiž pár dní předtím telefonoval

a vyzvídal, jak to v šedesátých letech dělali s dalším skvělým

hráčem Elginem Baylorem, že spolu dokázali hrát v jednom

týmu a přitom každý z nich nastřílel v zápase přes třicet

bodů. Když ho během rozhovoru Jerry trochu naťuknul, tak

Kobe přiznal, co mu dělá starosti: nebyl si jistý, jestli v našem

systému dokáže nastřílet dost bodů na to, aby se stal „jedním

z nejlepších hráčů v historii NBA“. A to zase trochu vyděsilo

mě, protože jako trenérovi mi byl počet bodů jednotlivých

hráčů ukradený, mě zajímalo jen výsledné skóre na tabuli.

Kobe si ale už tehdy byl moc dobře vědom svých schopností

a cítil, že ho systém svazuje. Tenhle rozpor hrozil hodně

velkým průšvihem. Jenže jeho sebedůvěra měla opodstat

ÚVOD

VAROVÁNÍ: POKUD JSTE SE OPRAVDU ROZHODLI

INVESTOVAT SVUJ CAS DO PRECTENÍ TÉHLE

KNÍŽKY, PRIPRAVTE SE NA DOBRODRUŽSTVÍ

NA TÉ NEJVYŠŠÍ BASKETBALOVÉ ÚROVNI.


18

nění – v kariéře nakonec zvládl nastřílet 33 643 bodů, čímž předstihl i Michaela Jordana a zařadil se na třetí místo historických tabulek za Karla Maloneho a Kareema Abdul-Jabbara.

V té naší první společné sezóně hrál po boku Rona Har

pera na rozehře. Zodpovídali tedy za přípravu útoku – kdy přerušit rychlý protiútok, kdy zabrzdit nájezd do formující se obrany a raději počkat a kdy postavit trojúhelník. Je přirozené, že tam z jeho strany bylo vždy určité nutkání využít příležitost a zkusit něco nečekaného. Občas tedy zareagoval nepředvídatelně. Ignoroval systém jen proto, aby si vytvořil příležitost ke skórování a to nám trochu komplikovalo život. Museli jsme si pak vždycky promluvit o tom, že nemá hrát individuálně. Také jsme často rozebírali zápasy u videa a zaměřovali se na dovednosti, které jsou pro dobrého rozehrávače rozhodující. Když se na to podívám zpětně, musím uznat, že byl Kobe přinejmenším stejně trpělivý jako já. Vzájemně jsme se respektovali, což mu v konečném důsledku pomohlo porozumět faktu, že tým musí být v první řadě disciplinovaný, aby vůbec mohl pomýšlet na vysněný titul. A i když hrozně rád dával koše, dokázal naštěstí také intuitivně vycítit, co tým v daný okamžik potřebuje.

V dalších dvou letech byli Lakers týmem, který nedoká

zal naplnit očekávání. Vyhráli jsme spousty zápasů, ale v semifinále s námi soupeř opakovaně zametl. Kobe si s tímhle závažím nakonec dokázal poradit a začal brát osud do svých rukou. Lakers se potom rychle zbavili pověsti týmu, který selhává v důležitých utkáních a vyhráli jsme tři tituly v řadě. Každá z těch sezón byla dramatická, plná úžasných soubojů a nezapomenutelných okamžiků. Kobe byl motorem týmu, zatímco pivot Shaquille O ́Neal, přezdívaný Diesel, byl středobodem útoku. Měli jsme tehdy takové heslo: „Prostě dostaň míč na Shaqa“. Během pěti let pak dokázal tenhle tým dojít čtyřikrát do finále ligy. Stali jsme se novou basketbalovou dynastií.

Další Kobeho důležitou částí kariéry bylo období, kdy

už hráčsky dozrál. Kapitola společného působení s Shaqem se uzavřela a Kobe se najednou stal mazákem v týmu, ze kterého postupně kvůli ukončení kariéry nebo výměně do jiného klubu odešli všichni hráči, kteří se na předchozích úspěších podíleli. Byl tahounem na hřišti i mimo něj a možná byl k tomu úkolu předurčený osudem. Je sakra těžké takovou úlohu zvládnout, zvlášť když víte, že schopnosti vašeho týmu prostě na zisk dalšího titulu nestačí.

Jednoho dne, ještě v začátcích naší spolupráce, jsme

s Kobem stáli před tréninkem za postranní čarou hřiště a sledovali jeho spoluhráče, jak v rámci rozcvičení hrají jednu z oblíbených střeleckých soutěží. Kopírujete v ní pozice střelby hráče před vámi a pokud hráč skóruje, musíte dát koš také, jinak ze soutěže vypadnete. Hráči mě požádali, abych trochu odložil začátek tréninku, protože stříleli za tři body po celém obvodu trojkového oblouku, tedy z obou rohů, z pětačtyřiceti stupňů i středu hřiště. Zajímalo mě, proč se jindy neuvěřitelně soutěživý Kobe do aktivity

nezapojil. Odpověděl mi, že nepatří k nejlepším trojkařům.

Hned následující rok se ale rozhodl tuhle slabinu odstranit.

Před sezónou svědomitě trénoval právě trojky. Dřel i na ma

lých detailech. V sezóně 2005–06 byl najednou k nezasta

vení, nastřílel v průměru více než 35 bodů na zápas a vydobil

si tak pozici nejlepšího střelce NBA. Stala se z něj mašina

na body.

Mohl bych tu pokračovat dlouhým výčtem jeho rekord

ních zápisů ve všech možných kategoriích a dalších důkazů

jeho mimořádných dovedností, ale to byly popravdě jen ve

dlejší efekty jeho hráčského vývoje. Scházel jsem se se svým

realizačním týmem obvykle každé ráno v 8:30 v hale, ať už

kvůli tréninku nebo předzápasové přípravě. Bylo dost běžné,

že když jsem přijížděl k hale, vídal jsem Kobeho pospávat

v autě na parkovišti. Měl už totiž dávno po tréninku. Začínal

kolem šesté ráno, aby si odtrénoval svoji individuální přípra

vu předtím, než se sejde tým. Tenhle rituál byl pro něj v po

sledních deseti letech kariéry typický. Své spoluhráče vedl

osobním příkladem. Bylo nemožné s ním držet tempo, ale

jeho přístup pro ně byl přinejmenším obrovskou výzvou.

V roce 2007 jsem měl s Kobem rozhovor ohledně olym

piády v Číně. Nároďák byl nabitý hvězdami a tým trénoval

skoro celé léto, aby se chlapi sehráli a připravili na turnaj,

který se konal následující rok a kde přicházel v úvahu jediný

cíl – získat zlatou medaili. Chtěl jsem Kobemu říct něco

v tom smyslu, že jestli bude celé léto místo odpočinku dřít,

připraví se tím o pár let kariéry, protože tělo má prostě své

limity. Nebál jsem se ani tak o to, že by v sezóně nezvládal

tréninky, protože znal systém nazpaměť a objemový trénink

nepotřeboval. Dohodli jsme se ale, že dostane víc času na re

habilitaci mezi zápasy, aby se ta intenzivní letní příprava ne

podepsala negativně na jeho vůdčí roli v týmu Lakers. Když

potom hráči makali na individuálních dovednostech nebo

drilových cvičeních, Kobe rehabilitoval a na hřiště šel až ve

chvíli, kdy se tým potřeboval sehrát ve hře pět na pět. Neje

nomže potom spoluhráče ve své pětce mohutně povzbuzo

val, ale většinou v určené sestavě působil i jako trenér Pozo

roval jsem, jak extrémní zátěž si tou dobou nakládal, aby byl

připravený na zápasy, a říkal jsem si, že s takovým přístupem

vydrží hrát už jen pět nebo možná šest let. Jenže on zase

překonal všechna očekávání a jeho odhodlání být fyzicky na

špici mu umožnilo běhat po palubovkách ještě skoro deset

let. Uvědomte si, že šlo o nesmírně namáhavá utkání v nej

lepší lize světa, a možná pochopíte, jak ohromnou vnitřní

sílu musel mít.

Fotografie v této knize jsou potom jasným důkazem

o tom, jak Kobe o basketbalu přemýšlel. Popravdě ho právě

tento přístup ke hře, kterou miloval, připravil na další fázi

jeho života. Fázi, která se v tuhle chvíli jeví přinejmenším

stejně poutavě jako jeho dlouholetá kariéra v dresu Lakers.

—PHIL JACKSON,

trenér Lakers v letech 1999–2004 a 2005–2011 19 JAKMILE JSEM VKROCIL NA PALUBOVKU, SPADLY ZE ME VEŠKERÉ OBAVY. Chci tím říct, že jakmile jsem viděl něco, co jsem chtěl zařadit do svého herního repertoáru, hned jsem na tom začal pracovat. Bylo mi jedno, jestli nedám koš a budu u toho vypadat blbě nebo dokonce trapně. Vždycky jsem myslel jen na konečný výsledek celého dlouhodobého procesu. Soustředil jsem se jen na to, abych vyzkoušel naprosto všechno, co bylo potřeba pro osvojení nové dovednosti. Když to dokážu, budu mít ve svém arzenálu novou zbraň. A jestli jsem za ni měl zaplatit jen tvrdou dřinou a pár nedanými koši, tak mi za tu námahu určitě stála. Jako malý kluk jsem neúnavně makal i na drobnostech. Koukal jsem na zápas, ať už naživo nebo na videu, a když mě něco zaujalo, tak jsem se tomu ještě ten den začal věnovat na tréninku. A další den ještě důkladněji. Potom jsem to chtěl co nejdřív využít ve hře. Když jsem pak přišel do NBA, měl jsem už zažitou strmou křivku učení. Pokud jsem viděl něco důležitého, zapamatoval jsem si to a velmi rychle pak danou činnost natrénoval. Od samého začátku jsem totiž chtěl být nejlepší ve všem, co dělám. Toužil jsem a prahl po neustálém zlepšování, abych se tím nejlepším stát mohl. Díky téhle vnitřní síle jsem nikdy nepotřeboval žádnou vnější motivaci. Hned zpočátku mé nováčkovské sezóny o mě někteří skauti ve svých zprávách ze zápasů napsali, že nejsem dostatečně tvrdý. Jakmile jsem pak šel do koše, dostal jsem pár ran a obránci si mysleli, že mají vyhráno. Já jsem ale hned v dalším zápase dokázal zareagovat a udělal hodně tvrdý útočný faul, abych vyslal vzkaz: jsem na vás připravený. K tomu, abych se stal skvělým hráčem, jsem ale žádná taková upozornění od okolí vlastně nepotřeboval. Od začátku jsem chtěl v téhle hře dominovat. Prostě jsem si říkal: dostanu vás. Ať už jsem hrál proti starým mazákům Allenu Iversonovi, Tracymu McGradymu, Vinci Carterovi nebo ze současných hvězd třeba proti Lebronovi, Russellovi Westbrookovi nebo Stephovi, bylo mým cílem je přehrát. A abych to dokázal, abych složil tu skládanku všech potřebných dovedností, byl jsem ochotný zajít v přípravě dál než kdokoliv jiný. A navíc to pro mě byla zábava.

KDYŽ JSEM PŘIŠEL DO

NBA, MĚL JSEM UŽ

ZAŽITOU STRMOU KŘIVKU

UČENÍ.

23

KDYŽ JSEM PŘIŠEL DO

NBA, MĚL JSEM UŽ

ZAŽITOU STRMOU KŘIVKU

UČENÍ. 24

25

BYL JSEM VYHLÁŠENÝ

TVRDOU DRINOU

V POSILOVNE.

Do posilovny jsem začal chodit až v sedmnácti, když jsem

byl draftovaný do NBA. Nepouštěl jsem se do ničeho pře

vratného, zařadil jsem jenom jednoduché, časem mnoho

krát prověřené cviky na posílení vždy jen jedné svalové

skupiny. V průběhu celé kariéry, v zimě i v létě, jsem do

držoval stejný harmonogram a posiloval 90 minut každé

pondělí, úterý, čtvrtek a pátek. Myslím tím tvrdou práci,

po které námahou necítíte ruce. Hned potom jsem šel do

tělocvičny střílet.

V průběhu let jsem možná změnil pár cviků, ale nikdy ne

svoji filozofii. Když něco v minulosti pomohlo jiným skvě

lým sportovcům dosáhnout úspěchů a když to pomáhá

i tobě, tak to neměň. Proč bys to měl měnit a zkoušet ně

jaké módní výstřelky? Drž se osvědčených postupů, i když

třeba nejsou moc populární.

I tyhle tréninky měly svůj důvod. Vycházely z kombinace mé

posedlosti po zlepšování a nezbytných denních povinností.

Věděl jsem, že když nebudu vyspávat a vstanu dřív, budu mít

víc času na trénink. Kdybych začal svůj den v jedenáct dopo

ledne, odtrénoval bych, potom bych potřeboval čtyři hodiny

na odpočinek a vrátil se do tělocvičny na dvě hodiny od 17:00

do 19:00. Když jsem ale vstal v pět, stihl jsem první fázi odtré

novat do 7:00, druhou jsem zvládl od 11:00 do 14:00 a třetí

od 18:00 do 20:00. Tím, že jsem vstával brzy, jsem si udělal

prostor na jeden trénink denně navíc. Za dva letní měsíce je

to už docela slušná porce hodin v tělocvičně k dobru.

Časné vstávání mi navíc pomohlo skloubit basketbal a rodinný

život. Když se moje děti ráno probudily, byl jsem už doma z prv

ního tréninku a ony to vůbec nepoznaly. A večer jsem je mohl

uložit do postele a až potom jsem šel do tělocvičny, tedy ve

svém volném čase a ne v době, kterou jsem mohl trávit s nimi.

Byl jsem odhodlaný věnovat se naplno basketbalu, ale nechtěl

jsem se připravit o chvíle s rodinou. Raději jsem tedy oběto

val pár hodin spánku každý den. POVESTNÉ POSILOVÁNÍ O PULNOCI.

27

ČASNÉ VSTÁVÁNÍ MI POMOHLO SKLOUBIT

BASKETBAL A RODINNÝ ŽIVOT.

Od malička jsem měl rád filmy. Koukal jsem na všechno, co

se naskytlo, byla to jedna z mých nejoblíbenějších činností.

A když už jsme u toho, dám vám malé přirovnání – někteří

lidé se rádi dívají, jak na hodinkách běží vteřinová ručička.

A druzí radši přemýšlejí, jak ty hodinky vlastně fungují.

Já vždycky rád rozebíral záznamy zápasů na videu. Studoval

jsem detaily a ptal se na jednu zásadní věc: proč to zahráli

zrovna takhle?

Časem jsem ale změnil přístup. Místo sledování toho, co

se v zápase stalo, jsem začal hledat to, co v něm chybělo

a přitom tam být mělo. Všímal jsem si, co se v daný okamžik

mohlo a mělo zahrát. Standardní rozbor zápasu se najednou

změnil v hru s představivostí, hledání alternativních řešení,

protitahů a vnímání detailů, které rozhodovaly o úspěchu,

nebo neúspěchu akce. ROZBOR ZÁPASU NA VIDEU JE O DETAILECH. NETRÉNOVAL JSEM JEN TELO, ALE I MYSL.

Jedinou možností, jak na hřišti vnímat všechny drobnosti,

jak pochytit každou maličkost, bylo věnovat se procvičová

ní mé mysli i v běžném, každodenním životě a všímat si po

drobně všeho kolem sebe. Tuhle dovednost jsem zlepšoval

čtením, pozorným sledováním výkladu ve škole, soustředě

ním se na každý detail na tréninku a nakonec i trénováním

samotným. Tím vším jsem posiloval svoji schopnost vnímat

přítomný okamžik a nerozptylovat se. Stejně důležité jako

čtení pro mě ale bylo vybudování vztahů s legendami naše

ho sportu.

Schválně se podívejte, kdo z nich dorazil na mojí rozlučku

s kariérou. Možná potom lépe pochopíte, proč nakonec můj

dres pověsili k dalším ikonám Lakers u stropu haly Forum.

Na palubovce se mnou stáli Bill Russell, Kareem Abdul

-Jabbar, Magic Johnson, Jerry West nebo James Worthy. Ti

hle chlapi mi dávali lekce, které mi nakonec pomohly získat

náskok před ostatními. Proto si myslím, že je nesmírně dů

ležité mít své mentory, od kterých se můžete učit, své po

lární hvězdy, ke kterým můžete vzhlížet.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.