načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Mého manžela nezastřelil Kajínek – Havlová Eva

Mého manžela nezastřelil Kajínek
-15%
sleva

Kniha: Mého manžela nezastřelil Kajínek
Autor: Havlová Eva

Eva Jandová líčí společný život s manželem, události kolem vraždy, podivné osoby pohybující se v manželově okolí i následné policejní vyšetřování. Je přesvědčena, že Jiří Kajínek tuto vraždu nespáchal a že policejní vyšetřování mělo spíše ... (celý popis)
Titul je na partnerském skladu >50ks - doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  99 Kč 84
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
2,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 74Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma TIŠTĚNÁ
KNIHA

hodnoceni - 69.8%hodnoceni - 69.8%hodnoceni - 69.8%hodnoceni - 69.8%hodnoceni - 69.8% 75%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017
Počet stran: 120
Rozměr: 165 x 235 mm
Úprava: 20 stran obrazové přílohy: ilustrace (převážně barevné), portréty, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Kriminalistika
Biografie
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Novinka týdne: 2014-37
Datum vydání: 1. 9. 2017
Nakladatelské údaje: Praha, Fragment, 2014
ISBN: 9788025323199
EAN: 9788025323199
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pro mě samotnou i pro celou naši rodinu byla Štefanova smrt strašnou tragédií, která dodnes poznamenává naše životy. Byla to skutečně obrovská rána pro všechny v mém nejbližším okolí. Ti, kterých se událost osobně nedotýkala, ji považovali naopak za obrovskou senzaci.

Po celá dlouhá léta ve mně uzrávala myšlenka očistit Štefanovo jméno a dovědět se pravdu. Konečně zjistit, jak to tenkrát doopravdy bylo. Jsem totiž přesvědčená, že mého muže nezabil Jiří Kajínek, který je za jeho vraždu odsouzený na doživotí!

Popis / resumé

Eva Jandová líčí společný život s manželem, události kolem vraždy, podivné osoby pohybující se v manželově okolí i následné policejní vyšetřování. Je přesvědčena, že Jiří Kajínek tuto vraždu nespáchal a že policejní vyšetřování mělo spíše zabránit odhalení skutečného pachatele či pachatelů. Kniha je doplněna rodinnými fotografiemi a mapou znázorňující vztahy osob zapletených do případu. Vzpomínky manželky podnikatele Štefana Jandy, za jehož vraždu v roce 1993 byl odsouzen Jiří Kajínek.

Předmětná hesla
Janda, Štefan, 1966-1993
PodnikateléČesko – 20. století
VraždyČesko – 20. století
Policejní vyšetřováníČesko – 20. století
Non-fiction
Kniha je zařazena v kategoriích
Ke knize "Mého manžela nezastřelil Kajínek" doporučujeme také:
Jiří Kajínek Můj život bez mříží Jiří Kajínek Můj život bez mříží
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5554

Než jsme dojeli k policejní stanici na Chodském náměstí, trochu jsem se

zklidnila. Vzali mě dovnitř, bratr na mě čekal venku. Myslela jsem si, že tam Štefana uvidím, anebo se dozvím, že je někde v nemocnici... Brala bych i to, kdyby byl zadržený nebo zraněný. Je konec

Jaroslav K. zapnul diktafon, podíval se na mě

a řekl: „Štefan je mrtvý, byl zastřelen.”

Před policejní služebnou jsem vystoupila z auta jako tělo bez duše a šla do policejní místnosti.

Jaroslav K. mi mezitím stále opakoval, že je důležité, aby byl u mého vý

slechu právě on! Oháněl se tím, že je naším rodinným přítelem a mně se tak bude určitě lépe vypovídat. Moc jsem nad tím nepřemýšlela, jen se mi honilo hlavou, že musím rychle sehnat našeho právníka, aby z toho Štefana dostal. Stále jsem si myslela, že je naživu a potřebuje mou pomoc.

Po chvíli vešel do místnosti major z kriminálky, který ten večer sloužil,

a zeptal se mě, jestli se chci něčeho napít. Nalil mi vodu, jednu štamprli něčeho tvrdého a řekl, že ji budu potřebovat. Zeptal se mě, jestli jsem ochotná hned vypovídat. A také mi řekl: „Pan Jaroslav K. mi sdělil, že je váš rodinný přítel a že by asi bylo lepší, kdyby vás vyslýchal on. Třeba to pro vás bude jednodušší.“ Pořád jsem nevěděla nic o tom, co se skutečně stalo, natož o Štefanově smrti. Byla jsem hodně rozrušená, spoustu věcí jsem vůbec nevnímala, a tak jsem se vším souhlasila...

Na Jaroslava K. jsem čekala dost dlouho. Přišel a řekl mi, že bude lepší,

když si během výslechu budeme vykat, že se nehodí, abychom si tykali. Tykat jsme si totiž začali na jeho podnět ve čtvrtek před vraždou. Posadil se a na stůl přede mě položil diktafon. Vykřikla jsem radostí: „Jé, ty jsi mluvil se Štefanem, tohle je přece náš diktafon.“ Byl to ten diktafon, který si Štefan bral na schůzku. Hned mě napadlo, že je Štefan určitě v pořádku. Ale Jaro slav K. mě hned zpražil: „Prosím tě, jak tě to napadlo, takových diktafonů jsou mra

ky, tohle je náš policejní.“ Byla jsem přesvědčená, že je to ten Štefanův: „Po

znávám ho, je to přesně ten, s kterým odjížděl!“ Jenom mávl rukou. No, a na

konec se tenhle diktafon i s mojí první výpovědí tak nějak ztratil. Jak je to

vůbec možné? Jak je možné, že se nějaké věci ztratily??? Na policii!!!

Jaroslav K. znovu zopakoval otázku, zda jsem schopná a ochotná vypo

vídat. Řekla jsem, že ano, hlavně když pomůžu Štefanovi. Jaroslav K. zapnul

diktafon, podíval se na mě a řekl: „Štefan je mrtvý, byl zastřelen.“ Začala jsem

hystericky křičet a brečet. Místo toho, aby na chvíli vypnul diktafon a snažil

se mě uklidnit, když se prezentoval jako náš rodinný přítel, nepočkal ani chví

li, než se vzpamatuju a začal na mě okamžitě sypat otázky: „Kdo mu to mohl

udělat? Co víte? Řekněte, šel po něm někdo?“ Prostě na mě chrlil všechny ty

hle otázky, které se u výslechů dávají, a já byla úplně vyřízená. Naprosto bez

ohledně využil mých bezprostředních emocí po tom, co jsem se dozvěděla,

že Štefan nežije a „pral to do mě“. Také si vymínil, že bude i nadále vždycky

přítomný u všech mých dalších výslechů!

Udělalo se mi strašně zle, bylo mi na omdlení. Dokola jsem opakovala: „To

není možné, on žije, vždyť to je jeho diktafon“. Tvrdila jsem mu, že na diktafo

nu určitě bude nahraná ta jejich schůzka s Lebedou. Velmi razantně to popřel

a znovu se ptal, kdo by mohl za vraždou Štefana stát. Vím, že jsem tenkrát

strašně moc obviňovala Antonína V. a všechny kolem něj. Jaroslav K. se mě

ale v yptával hlavně na paní Jarku K. Řekla jsem, že to je nesmysl. Snažil se mé

myšlenky a pocity za každou cenu otočit úplně jiným směrem. Tím „svým“!

Po několika hodinách, které pro mě znamenaly věčnost, jsem se psychicky

sesypala. Jen jsem plakala a chtěla okamžitě domů k dcerám a zbytku rodi

ny. Ani nevím, jak jsem došla do auta. Hned jsem chtěla jet pro Andrejku

do Pavlovic a obě holky mít u sebe v bezpečí. Brácha nemohl odolat mému

naléhání, a i když byla už pozdní noc, jeli jsme ještě do Pavlovic pro malou.

Až na Kadrnožku za námi jelo z Plzně auto. Tam pak stálo jiné další auto.

Byla to náhoda? Anebo snad policie?

Nejdříve jsme projížděli Damnovem. Zastavili jsme se u babi a tety. Neby

la jsem schopná jet dál za Štefanovými rodiči pro dceru. Nakonec tam dojel

Štefanův strýc. V té chvíli měli všichni víc rozumu než já. Andrejku jsem

nebudila a nechala ji v klidu spinkat. Domů jsme s bráchou dojeli nad ránem.

Třásla se mnou zimnice a ani pláč jsem nemohla zastavit. Byla jsem ráda,

že u mé postele seděla moje maminka. Ta se v dalších dnech starala o obě

holky. Vím, že i pro ni to bylo moc těžké. Pro mě to bylo příšerné. Přála jsem

si být v tom autě se Štefanem a zemřít s ním. Ale jakmile jsem uviděla obě

dcery, věděla jsem, že jsem tu pro ně zbyla jen já sama a musím bojovat za ně

i za svého muže. Eva Jandová – vdova Mého manžela nezastřelil Kajínek



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.