načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Meditační techniky -- buddhistických a taoistických mistrů – Daniel Odier

Meditační techniky -- buddhistických a taoistických mistrů

Elektronická kniha: Meditační techniky
Autor: Daniel Odier
Podnázev: buddhistických a taoistických mistrů

Odier nahlíží za doktrínu, dogma a filozofická pojednání, které opomíjejí přímé prožitky praxe, a předkládá zde cestu k jádru náboženského prožitku, jak je možné jej objevit ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  175
+
-
5,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 206
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace, faksimile
Vydání: První vydání v českém jazyce
Název originálu: Meditation techniques of the Buddhist and Taoist masters
Spolupracovali: přeložila Lenka Adamcová
Skupina třídění: Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-0196-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Odier nahlíží za doktrínu, dogma a filozofická pojednání, které opomíjejí přímé prožitky praxe, a předkládá zde cestu k jádru náboženského prožitku, jak je možné jej objevit prostřednictvím meditace.

Popis nakladatele

Ezoterické techniky určené ke hledání božství obvykle zůstávají světu utajené – přechovávané v klášterech pouze pro ty nejasketičtější praktikující. Nyní Daniel Odier poté, co se sám ponořil do života a duchovních praktik buddhistických a taoistických klášterů na různých místech Indie, Nepálu, Srí Lanky, Thajska a Japonska, odhaluje učení předávaná mudrci, kteří jsou živoucím projevem svých tradic.

Odier nahlíží za doktrínu, dogma a filozofická pojednání, které opomíjejí přímé prožitky praxe, a předkládá zde cestu k jádru náboženského prožitku, jak je možné jej objevit prostřednictvím meditace. Začíná s jednoduchými a základními kroky nezbytnými pro přípravu na meditaci a provádí čtenáře specifiky mentálních cvičení a vizualizací, které buddhističtí a taoističtí mistři používají po celé věky. Oddat se meditaci v tom smyslu, jak ji chápou buddhisté a taoisté, znamená pochopit, že každé vlákno naší bytosti je spojené se vším existujícím. Kniha Meditační techniky buddhistických a taoistických mistrů je cenným průvodcem pro všechny, kdo jsou na cestě k poznání.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Daniel Odier - další tituly autora:
Posvátnost sexuality -- Setkání s absolutní láskou Posvátnost sexuality
Touhy, vášně a spiritualita Touhy, vášně a spiritualita
Brány radosti -- 19 meditací pro autentický život Brány radosti
 (e-book)
Tantrická Kálí Tantrická Kálí
Jóga Spandakárika -- Původní posvátné tantrické texty Jóga Spandakárika
 (e-book)
Jóga Spandakárika Jóga Spandakárika
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Daniel Odier

Přeložila Lenka Adamcová


K ATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Odier, Daniel

[Meditation techniques of the Buddhist and Taoist masters. Česky]

Meditační techniky buddhistických a taoistických mistrů / Daniel Odier ; z anglické verze

Meditation techniques of the Buddhist and Taoist masters přeložila Lenka Adamcová. -

První vydání v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2016. -- 209 stran

ISBN 978-80-7500-196-2

165.24 * 24 * 221.3 * 133 * 2-583 * 24-583 * 2-587.7 * 2-584.5 * 2-335

– meditační techniky -- buddhistické pojetí

– meditační techniky -- taoistické pojetí

– meditační techniky -- esoterické pojetí

– kontemplace

– buddhistická meditace

– duchovní zkušenosti

– duchovní cesta

– duchovní učitelé

– příručky

22/24 - Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus.

Buddhismus [5]

Originální francouzská verze byla vydána pod názvem Nirvana Tao: techniques de

méditation v roce 1974. Anglickou verzi vydalo nakladatelství Inner Traditions v roce

1986. České vydání zprostředkováno přes Montse Cortazar Literary Agency

(www.montsecortazar.com). Všechna práva vyhrazena.

Daniel Odier

Meditační techniky

Meditation Techniques of The Buddhist and Taoist Masters

Copyright © Editions Robert Laffont, 1974

Translation © Lenka Adamcová, 2015

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2016

ISBN 978-80-7500-442-0 (Epub)

ISBN 978-80-7500-443-7 (Mobi)

ISBN 978-80-7500-441-3 (PDF)


KHEMPO KALU RINPOČHEMU


OBSAH

Úvod ................................................................................................................................... IX

ČÁST PRVNÍ

BUDDHISMUS

1. Životy Buddhy .............................................................................................................. 1

2. Základy buddhismu .................................................................................................. 21

3. Příprava na meditaci ................................................................................................. 35

4. Kontemplativní techniky hínajány ......................................................................... 59

5. Kontemplativní techniky mahájány ....................................................................... 89

6. Kontemplativní techniky vadžrajány ................................................................... 119

7. Kontemplativní techniky čchanu (zenu) ............................................................ 135

Mapa rozšíření buddhismu ......................................................................................... 161

ČÁST DRUHÁ

TAOISMUS

8. Základy taoismu ....................................................................................................... 167

9. Taoistické kontemplativní techniky ..................................................................... 181

Poznámky ........................................................................................................................ 201

Vybraná bibliografie ..................................................................................................... 205


IX

ÚVOD

Omezením této knihy na kontemplativní techniky buddhismu a taoismu mám v úmyslu jít přímo k tomu podstatnému a nechat stranou vechno, co nemá přímý vztah s cestou, která vede k nirváně a k tau.

Větina knih věnovaných buddhismu si vybírá jednu konkrétní kolu. Pak dopodrobna odhalují její doktríny, ale často se zastavují před prezentováním toho nejdůležitějího – různých technik meditace.

V průběhu svých četných cest na Východ jsem se v kláterech každé navtívené koly snažil pochopit a žít to, co knihy málokdy popisují do detailů z toho důvodu, že orientalisté dávají přednost fi lozofi ckým studiím před přímým prožitkem.

Za účelem vzkříení esence tohoto prožitku jsem se rozhodl naložit s tímto tématem s největí možnou pečlivostí a jasností a současně zachovat integritu svého zkoumání.

Přínos přímého fyzického prožitku spočívá v  tom, že člověku umožňuje odložit stranou knihy a učení a setkat se s lidmi či mudrci, kteří jsou uskutečněním celé doktríny a jejichž přítomnost je nenahraditelná. Takové setkání samotné dokáže otevřít mysl zatíženou vědomostmi, aby mohla realizovat prázdnotu.

Setkání s mistrem, člověkem, který vyjadřuje vechno svou prostou přítomností, znamená otevřít se intenzivnímu a hlubokému převratu, jenž se valí jako přílivová vlna přes vechny představy, které by si člověk mohl o nějaké nauce vytvářet. Poznámka překladatelky: u jmen a výrazů, u nichž není dohledatelná česká transkripce, ponechávám transkripci použitou autorem z důvodu zachování autentičnosti textu.

ČÁST PRVNÍ

BUDDHISMUS

3

Na jeho lebce bude výstupek. Jeho vlasy spletené přes pravé rame

no budou blankytně modré. Na jeho irokém, hladkém čele mezi

obočím bude malý vystouplý kroužek stříbrných chloupků. Jeho

oči stíněné dlouhými řasami, jako má jalovice, budou velké, bílé

a  černé. Jeho uní lalůčky budou třikrát tak dlouhé než obvykle.

Bude mít čtyřicet pevných identických zubů, které budou skrývat

dlouhý a  úzký jazyk, což mu poskytne vynikající chuťový smysl.

Jeho čelisti budou mít sílu lva. Spolu s jemnou, zlatavou kůží bude

mít pružné, pevné tělo jako stonek áronu, velký hrudník jako prsa

býka, oblá ramena, pevná stehna, gazelí nohy a  sedm dobře roz

ložených, vystupujících kontur. Jeho ruce budou velké. Jeho paže

volně svěené podél těla se budou dotýkat kolen. Jeho extrémně

dlouhé prsty a palce budou spojené tenkou membránou. Jeho vlasy

porostou pramen po prameni a  chloupky na jeho pažích poros

tou vzhůru. Co potřebuje být skryté, takovým zůstane. Jeho paty

4

budou silné a  jeho dlaně hladké. Pod každým jeho chodidlem se

bude nacházet kolo o tisíci paprscích a on bude stát dokonale vzpří

mený na symetricky stejných chodidlech. A jeho řeč bude mít zvuk

řeči Brahmovy.

1

5

KAPITOLA PRVNÍ

ŽIVOTY BUDDHY

Díky pečlivému výzkumu, hloubkovému studiu a srovnávání pů

vodních textů a informací získávaných z archeologického výzkumu

je o životě Buddhy možné učinit několik konkrétních prohláení.

Buddha se narodil roku 556 před naím letopočtem v  Kapila

vastu, jedné malé vesnici v Nepálu, v regionu Tirai. Patřil ke kmeni

nazývanému Šákjové, jehož byl jeho otec králem. Neexistují žádné

informace o tom, zda byl Buddha Árja, nebo byl asijské rasy. Když

mu bylo přibližně sedmadvacet let, opustil Kapilavast a stal se pu

tujícím asketou. Nedaleko vesničky Uruvéla (Bódhgaja) v Indii, asi

sto kilometrů od Patny, vstoupil do jeskyně a  praktikoval neoby

čejně přísný meditativní asketismus. Ve věku přibližně sedmatřiceti

let dosáhl osvícení a  odeel do Benáresu (Váránasí); tam nael pět

asketů, kteří se stali jeho prvními žáky. V  Benáresu také přednesl

své první kázání, v němž odhalil Čtyři pravdy a Cestu vysvobození,

Vzneenou osmidílnou stezku. Buddha dál ířil své učení mezi stále

se roziřující množství žáků a založil sanghu, společenství mnichů.

V oblasti kolem Patny umožnili lidé z bohaté vrstvy prostřednictvím

svých darů vybudování několika center, kde Buddha a jeho žáci pře

bývali v  období monzunů, které jim znemožňovaly cestování. Po

životě stráveném vyučováním Buddha zemřel ve věku jednaosmde

sáti let, a to po nemoci nebo následkem otravy. Učení Buddhy bylo předáváno ústně zhruba čtyři sta let, než bylo sepsáno spolu s  komentáři nashromážděnými v průběhu následujících staletí.

LEGENDÁRNÍ ŽIVOT

Přestože životy velkých iniciátorů lidstva byly víc vnitřní než vnějí, jejich žáci byli schopni poskytnout velmi přesné záznamy o jejich učeních. Jejich představivost vak musela kompenzovat neznámé detaily ze života jejich mistrů.

Buddha tomu neunikl o  nic víc než Ježí. Ve začíná panenským zrozením a kulminuje v příslibu budoucího návratu.

Májádeví, čistá a zářivá, se po prorockém snu a řadě zázračných znamení provdává za krále Šuddhódanu a  následně je přenesena bohy na vrchol Himálaje, kde jeden strom žene do výhonů. Nebetí služebníci vedou Májádeví do zlatého paláce, kde spatřuje žlutého slona se esti kly a růžolící hlavou. Poté, co slon královně obětuje lotos, který drží v chobotu, toto zázračné zvíře jedním ze svých klů probodne královně, jež přitom nic necítí, pravý bok.

O  deset měsíců později si královna skrytá houtím listů lehá k patě fíkovníku. V okamžiku je země pokryta hustou travou, z níž vyráží deset tisíc lotosů. Aniž by pocítila nejmení bolest, vynořuje se z jejího pravého boku Buddha. Jeden obří lotos mu slouží jako lůžko. Buddha se zvedá a dělá postupně sedm kroků k severu, jihu, východu a západu a ujímá se vlastnictví světa. Oznamuje své poslední vtělení a prohlauje, že osvobodí člověka od utrpení způsobovaného narozením, stářím a smrtí. Jakmile dítě dokončí tuto řeč, stává se podobné ostatním dětem.

Mladý princ Siddhártha brzy ohromuje učitele a mudrce rozsahem svých vědomostí. Nikdo se mu nevyrovná ve sportech, jako je jízda na koni a  lukostřelba. I  přesto mladý princ tráví dlouhé

Meditační techniky


7

hodiny v nádherných palácových zahradách, kde poblíž jezírek pokrytých lotosy upadá do nádherných kontemplací. Jednoho dne jde Siddhártha se svým otcem do polí, kde ho otec učí obdivovat husté brázdy, které zůstávají za pluhem. Mladý princ vidí krásu celého toho výjevu, uvědomuje si ale také utrpení buvola, strádání rolníka a smrt červů přeseknutých ostřím radlice pluhu. V přírodě vidí, že zákon přežití těch nejschopnějích znamená boj o život. Jeho láska ke každé známce života je tak silná, že žádá svého otce, aby mohl zůstat tam, kde je, a meditovat. Navzdory pohybu slunce ho stín stromu stále chrání a Siddhártha poznává svou první extázi.

Král ohromený zvlátním přístupem svého syna si vzpomíná na proroctví jednoho bráhmana: „Rozhodne-li se pro život putujícího askety, dosáhne po mé smrti osvícení a zachrání svět!“ Zahlédl právě první známky této síly, jež v budoucnosti odvede syna z jeho království?

Po návratu do paláce král přikázal, aby se kolem mladého prince už nevyskytl žádný podobný negativní výjev, který by mohl vyvolat takové rozjímání. Nechává vybudovat tři paláce, v nichž si Siddhártha užívá těch nejvytříbenějích potěení. Občas vak Siddhártha uniká ze svých bohatstvím překypujících paláců a odchází do zahrad, kde v chýi spletené z větví vstupuje do stavu extáze.

Jednoho dne přichází na okraj parku a  přes uspořádané květinové záhony spatřuje divokou hojnost džungle. Tam se poprvé setkává s nějakými askety. Jaká síla to přebývá v těchto bytostech s pohledem zářivějím než vzácné drahokamy?

Král, vědom si melancholie svého syna, se domnívá, že je čas najít mu manželku. Vybírá mu ty nejkrásnějí mladé ženy ze své kasty, jež jsou princi představeny při hostině. Mezi sto osmi kandidátkami, jedna je krásnějí než druhá, jen ta poslední – Gópa Jaódhara – upoutává Siddhárthovu pozornost.

Kapitola první – Životy Buddhy


8

„Tak, jako skryté semínko klíčí z půdy po dlouhém suchu, jejich dřívějí láska se okamžitě probudila. Už spolu byli tolikrát spojeni jako muž a žena, tygr a tygřice, popínavá rostlina a orchidej, vítr a pírko, hora a řeka...

Setkání myslí: není třeba, aby si vzpomínal na koloucha, kterého pro ni ulovil v lese, a není potřeba, aby si ona vzpomínala na bouři, která je opilé láskou na třiatřicet dní uvěznila v jeskyni nad rozbouřenou řekou. Dokud se kolo znovuzrození otáčelo, tak to, co bylo, v  nich žilo dál.“

2

Poté, co porazil své soupeře v  různých

soutěžích v  běhu, lukostřelbě a  boji s  mečem a  ve vědomostních soutěžích, oženil se Siddhártha s  krásnou Gópou. Za tři měsíce král nechal postavit palác jetě krásnějí než ty tři předchozí, aby si Gópa a princ mohli užívat těch nejintenzivnějích potěení. V noci řemeslníci budují zeď kolem tohoto ráje, takže princ je obklopený začarovaným kruhem, kde ve je mladistvé a krásné. Král dává rozkazy: vechno, co by mohlo být vnímáno jako nemoc, stárnutí a  smrt musí být udržováno mimo dosah jeho syna. Jakmile tanečnice dává najevo nejmení známky únavy, musí být okamžitě nahrazena jinou. Mezi stěnami paláce se nenachází ani jediná vadnoucí květina, suchý list nebo lampa se skomírajícím plamenem.

Gópa brzy zjiťuje, že přivede na svět syna. Siddhártha sám v  jedné vizi spatřuje význam svého poslání na zemi. Rozkazuje, aby mu připravili jeho kočár a aby byl odvezen do města, které je tedy vyzdobeno girlandami květin. Staří lidé a otroci jsou před ním ukryti a celé království je změněno na místo těstí a krásy. Pak se ale před kočárem najednou objevuje odpudivě eredná lidská bytost na prahu smrti.

Za noci Siddhártha v přestrojení uniká do vesnice a vidí ji v jejím obvyklém stavu. Spatřuje pohřební průvod, za nímž jde až na místo zpopelnění. Tělo se uprostřed plamenů a dřeva vztyčuje

Meditační techniky


9

a  jeho lebka exploduje v  zápachu spáleného masa. Když se princ vrací, je celý palác zachvácen vyčerpaností: květy se neotevírají, hudební nástroje jsou tiché a ženy se zdají unavené.

Siddhártha medituje o tom, co viděl. Drží Gópu dál od svého lože a  ženy ani přes vekerou smyslnou přitažlivost, kterou projevují před svým milovaným princem, nejsou schopné jej vytrhnout z jeho hlubokého rozjímání.

Jedné noci, poté, co ho bavili hudebníci a  tanečnice, Siddhártha upadá do spánku. Uprostřed noci se najednou probouzí do děsivé scény. Napůl spící ženy vypadají jako mrtvoly a vzácné hedvábí zakrývající jejich zchátralá těla už není ničím víc než cáry bezbarvých hadrů. Jejich otevřená ústa odhalují zkažené zuby, jejich hlavy jsou pleaté a  z  jejich těl se line odpudivý pach. Siddhártha spěchá do pokoje Gópy. Ta se nezměnila. Její tělo a tvář jsou stejně nádherné jako vždy.

Za noci, pod hvězdným nebem Siddhártha opoutí na bílém koni palác. Projíždí spící vesnicí a  rychle ji nechává za sebou. Za svítání nedaleko řeky Anoma na hranici království zanechává svého koně a své princovské aty vyměňuje za oděv s lovcem oblečeným do hadrů; pak si jedním pohybem meče usekává cop svých vlasů. Cop letící vzduchem se vznáí k nebi a mizí.

Osvobozený od vějiček smyslových potěení a  bohatství se Siddhártha vydává na pláně Gangy. Prochází džunglí, poutní oblastí a  obdělávanými poli; jeho mysl, nyní osvobozená od vech vzpomínek, se otevírá novému vytržení.

Po několikadenním putování Buddha přichází do vesnice Vaiálí, kde se stává následovníkem učení proslulého bráhmana jménem Álára Káláma. Poté, co vyslechl fi lozofovu důmyslnou doktrínu, v níž ve má své pevné místo, Siddhártha zpochybňuje jeho učení:

„Vůbec jste nepronikl do mého srdce, protože jsem nenael ani soucit s utrpením ani cestu k jeho vyléčení. Já hledám osvobození

Kapitola první – Životy Buddhy


10 člověka, a vy, vy se ani nestaráte o to, jestli dolo ke změně tíživé situace člověka. Neusilujete o nic jiného než o moc a jedině podrobení si bohů je pro vás důležité.“

3

Později se setkává s mudrcem, za kterým přicházejí věřící z celé Asie a o němž žáci říkají, že je inkarnací Rámy. Poté, co Siddhártha vyslechl mudrce Uddaku, mu říká:

„Jsem přesvědčený, můj ctihodný mistře, že cesta, kterou ukazujete, mě nedovede k  nezájmu o  půvaby světa, ani k  netečnosti vůči váním, ani ke klidu due. Nenaleznu na ní žádný konec proměnlivosti bytí. Moje putování proto musí pokračovat, dokud nenajdu tu pravou cestu.“

4

Pět mužů následuje Buddhu s přesvědčením, že je tento asketa dovede do onoho světa. On vak jetě nedosáhl osvícení a s urputným odhodláním se izoluje v jeskyni nedaleko Rádžagrhy. Zapomíná na tygry, supy a hady hojně se vyskytující v této oblasti a hrouží se do přísného asketismu, který ho přivádí téměř na práh smrti. Jeho pět společníků znavených čekáním na učení, jež dosud nebylo zformulováno, Buddhu opoutí a  vysmívají se jeho záměrům. Mudrc pak pokračuje do oblasti Uruvéla, kde příjemnost krajiny, zelené údolí situované mezi dvěma řekami Nairaňdžaná a Mohana, kontrastuje se strohostí jeskyně. Jednoho dne potkává hráče na sitár a toto setkání inspiruje jeden z principů jeho budoucích učení: velmi silně napjatá struna se přetrhne a velmi uvolněná struna nebude správně vibrovat. Správný způsob je střední cesta. To samé platí pro tělo. Velmi intenzivní asketismus ho zničí a příli mnoho potěení mu bude bránit ve vibrování: správná je střední cesta.

Jakmile se zotavil z odříkání, které málem vedlo k jeho smrti, začíná Buddha znovu cestovat a navtěvuje několik různých oblastí.

Poté, co obdržel příznivé znamení, si vybírá jeden fíkovníkový strom, pod nějž usedá s končícím dnem a rozhoduje se zemřít tam,

Meditační techniky


11

kde je, jestliže jeho meditace nepovede ke konci utrpení. Pralesní zvěř, z  níž jsou vidět pouze oči na okrajích mýtiny, Mudrce pozoruje. Pohyby a  zvuky utichají a  celý vesmír očekává probuzení Buddhy, který sedí na poltáři z chladné trávy, jež pod ním během chvíle vyrostla.

Na tom místě Buddha zažívá démonické síly Máry, který se

ho snaží přinutit, aby od svého obtížného úkolu ustoupil. Proč zachraňovat svět, nestačí zachránit sám sebe? Po dlouhé přehlídce démonských sil Mára neschopný oslabit Buddhovo odhodlání posílá Kamu, boha smyslné váně, a  ten asketovi nabízí krásu vlastních dcer.

Mára tváří v  tvář tomuto neproniknutelnému odhodlání roz

poutává hrozivou bouři s hustým detěm, hromy a blesky, aby naruil asketovu meditaci. Z oblohy padají meteority a ípy se mění v květiny, než spadnou kolem askety.

V průběhu první noci Mudrc vidí pět set padesát minulých exis

tencí. Každá z  nich je popsána v Džátace (Jataka), v  Asii velmi oblíbené sbírce příběhů, která se používá k uvádění dětí do buddhistických učení:

Před dávnou dobou, když král Brahmadatta vládl Váránasí, byl Bód

hisattva inkarnovaný do rodiny farmářů. Když dospěl, vydělával si

na svou obživu farmařením.

V té době žil jeden kupec, který chodíval na trh se zbožím nalo

ženým na zádech svého osla. Když dorazil na nějaké místo, sundal

své obchodnické propriety z oslových zad, přehodil oslovi přes záda

lví kůži a pustil ho mezi rýžová a ječná políčka.

Když osla zahlédli hlídači polí, řekli si:

„To je lev!“

A neodvažovali se k němu přiblížit.

Kapitola první – Životy Buddhy


12

Pak jednoho dne obchodník doel na okraj jisté vesnice, a  zatímco si připravoval snídani, přehodil přes osla lví kůži a pustil ho do ječného pole. Hlídači pole považovali osla za lva, a aniž by se k němu odvážili přiblížit, běželi do vesnice, aby vechny zburcovali. Vichni vesničané vzali do rukou zbraně. Troubili na roh a  tloukli do bubnu a  s  velkým rámusem se vrátili k poli.

K smrti vyděený osel začal hýkat. Když pak Bódhisattva zjistil, že se jedná o osla, přednesl tuto první sloku:

To není řev lva,

ani tygra nebo pantera!

Převlečen v kůži lví

to jen neťastný osel hýká.

Vesničané si uvědomili, že to je osel, a poté, co mu ranami holí zlámali kosti, odeli se lví kůží.

Pak dorazil obchodník. Když viděl, že jeho osel je na pokraji smrti, přednesl tuto druhou sloku:

Po dlouhou dobu tenhle osel

pojídat mohl zelený ječmen

převlečen v kůži lví,

vak jeho výkřik ho uvrhnul v netěstí.

Když tohle řekl, osel zemřel. Obchodník ho nechal na místě a odeel.

5

V  průběhu druhé noci Buddha objevuje spletitost univerza. Vidí

galaxie, různá slunce, prostor, čas, hmotu a prázdnotu, jež ji stvo

řila. Vidí velké útvary na pokraji zániku, meteory, komety, živé

hvězdy a  mrtvé hvězdy. Tak, jako se duha rozprostírá po obloze,

nekonečnost času se rozprostírá před ním: minulost a budoucnost,

Meditační techniky


13

kosmická období vývoje a  rozkladu. Životní cyklus se mu zjevuje na kosmické úrovni. Vidí, jak smrt plodí život, temnota světlo a neurčité formu v kontinuitě znovuzrození.

V průběhu třetí noci se mu jasně zjevuje království přírody a její zákony. Ničení života ve prospěch záchrany života, jako když mu jeho otec poprvé ukázal pluh prořezávající zemi, se mu nyní jeví v  odliném světle: lvice zabíjející gazelu, aby nasytila své mladé, jedná v harmonii s vlastní přirozeností, pták, jenž sezobává červa, a had, který polyká malé savce, nejednají proti vlastní přirozenosti.

V průběhu čtvrté noci se vynořují nové vize z těch, které předcházely, a  odhalují utrpení a  to, jak je výsledkem lidského života a neoddělitelným společníkem vnímání. Vidí strach člověka z jeho vlastní podstaty. Ve snaze uniknout z  utrpení se člověk oddává smyslovému a mentálnímu potěení, pouze ale znovu vytváří jetě větí utrpení. Hledání člověka se ubírá jedním směrem: chce se osvobodit od utrpení. Způsoby, které používá, jsou povrchní. Ani když se oddává náboženství, nenachází mír. Pak je Buddhovi odhalena vize Čtyř vzneených pravd.

1. Zlo je kontakt těla, mysli a  vědomí, jenž vytváří iluzorní

chápání světa.

2. Původem zla je osud, příčina znovuzrozování.

3. Ustání zla je ustáním touhy.

4. Život vedoucí k  ustání zla je životem Osmidílné stezky:

správného nahlížení, správného záměru, správného konání,

správné řeči, správného způsobu obživy, správného usilová

ní, správné vímavosti, správné meditace.

Následně Buddha znovu prochází Dvanácti překážkami, příčinami utrpení. Pak uskutečněním opačné cesty ukazuje cestu osvobození.

Kapitola první – Životy Buddhy


14

Cesta úplného vykoupení je nyní osvětlena. Buddha vstupuje do nejhlubí extáze. Osvícení ho osvobozuje od nutnosti jakéhokoli utrpení nebo dalího znovuzrozování.

Země se dvanáctkrát otřásá, jeden dech proniká světem a světlo ho prozařuje. V tomto vzácném okamžiku vekeré zlé konání ustává. Každý cítí světlo v sobě. Zvířecí svět zůstává klidný, a zatímco božstva se radují, démoni bědují. A ve svém paláci Gópa nahlíží, že princ doel nejvyího osvobození.

Zatímco je Buddha v extázi, zůstávají po sedm týdnů jeho tělo a  mysl dokonale klidné. Zlomyslná božstva se ho vak už pokouejí donutit, aby se vzdal svého učení. Svého cíle dosáhl, tak proč setrvávat na této zemi kvůli íření poselství o  osvobození? Nirvána čeká!

Po devětačtyřiceti dnech Buddha ukončuje své rozjímání a rozhoduje se předat světu tajemství osvobození.

Hledá člověka, který má vzneenou mysl vhodnou pro úplné porozumění a uvažuje o mudrci Álárovi, bráhmanovi, jehož učení předtím následoval. Zjiťuje ale, že Álára již zemřel. Pak uvažuje o pěti žácích, kteří mu byli oddaní po est let. Ti jsou v Jelení oboře v Benáresu.

Dostává se mu chladného přivítání. Dozvěděl se něco? Pak konfrontovaní se slovy někoho, u nějž jsou schopni rozpoznat alespoň jeho velikou skromnost, se otevírají Světlu.

„Já jsem Svatý, Dokonalý, nejvyí Buddha. Naslouchejte mi, ó mnichové! Cesta úplného osvobození byla nalezena.“ Pak jim odhaluje Čtyři vzneené pravdy, Osmidílnou stezku a úskalí příčiny a následku.

Právě v Jelení oboře v Benáresu Buddha poprvé íří své učení. Dnem a nocí se věrní shromažďují, aby si vyslechli toto převratné poselství.

Meditační techniky


15

Brzy Buddha shromažďuje edesát žáků. Pak odchází z  Jelení obory do Uruvély a na této cestě učí svou doktrínu tři muzikanty, kteří ho budou od té chvíle následovat a  hrát extatickou hudbu, když on pronáí svá kázání.

Dary od laiků umožňují vybudování dvou sídel v Šrávastí a Rádžagríze (dnes Rádžgir, pozn. překl.), z  nichž Buddha a  jeho žáci budou neúnavně ířit doktrínu na sever a na jih.

V  průběhu čtyřiceti let Buddhova vyučování počet jeho žáků stále narůstá. Od vesnice k  vesnici, spolu se zázračnými uzdraveními, Buddha vede muže, kteří mu naslouchají, až k  pochopení prázdnoty světa a  prázdnoty jevů. Jak se jeho žáci postupně rozvíjejí, popisuje a  prohlubuje Buddha své učení, které kulminuje v  koncentračních a  meditačních cvičeních, jež budou vysvětlena v  následujících kapitolách. Pro ty, kteří mu naslouchají, vytváří ten nejryzejí nástroj, který může člověk využít pro své vykoupení, a  ukazuje, že on sám vděčí za své odhalení zákona meditačním cvičením, jimž se věnuje. Významný úspěch, jehož Osvícený dosáhl, se neobejde bez probuzení nenávisti a  žárlivosti. Dévadatta, neťastný ze své porážky v  době soutěžení předcházejícího svatbě Gópy a Siddhárty, se Mistra obzvl᝻ intenzivně snaží zdiskreditovat. Jeho machinace se vak míjí účinkem. Pokouí se Buddhu zabít tak, že na něj poutí rozzuřeného slona zvyklého rozdrtit hlavu těm, kdo jsou odsouzeni k smrti. Pout zbavený slon se vak při spatření Mudrce stává mírným.

Dévadatta zkouí dalí útočné taktiky, nikdy ale neuspěje.

Dévadatta vak není jediným Buddhovým nepřítelem. Džainisté (též džinisté, pozn. překl.) také bojují proti buddhismu, který se vyvíjí paralelní cestou s jejich náboženstvím.

Jednoho dne Dokonalý dostává zprávu, že jeho otec se obává, že zemře dřív, než spatří svého syna a bude moct získat prospěch

Kapitola první – Životy Buddhy


16 z jeho učení. Buddha doprovázený mnoha žáky se vydává do Kapilavastu. V počtu dvaceti tisíc lidí pozvolna postupují k malému království. Ve je vyzdobené a  město čeká na návrat prince, jenž v posledním stadiu své pouti cestuje vzduchem. Dav vyhlíží světského krále a místo toho spatřuje nuzně oděného muže, unaveného životem plným vyučování a obtížného cestování. Samotný král je znepokojený vzezřením svého syna. Pouze Gópa chápe velkolepost svého manžela a té samé noci, když se s ním znovu setká, dosahuje osvícení, aniž by jí Buddha musel odhalit své učení. (Toto přímé předání bývalo v počátcích buddhismu dosti časté a Tibeťané říkají, že k němu ve výjimečných případech dochází i dnes, pokud jsou mistr a žák spojeni ve stejné prázdnotě.)

I Buddhovu synovi se dostává učení. Kousek po kousku se ostatní princové zříkají falených radostí dvora, aby následovali cestu Mudrce. Obyčejný lid naslouchá jeho učení a mnozí jsou zasaženi Světlem. Buddha přijímá do společenství ženy a stanovuje jim velmi přísná pravidla. Před oputěním Kapilavastu vydává zákon Pěti páramitá (dokonalostí neboli ctností, pozn. překl.), který musí jeho žáci dodržovat:

„Buďte soucitní a respektujte vekerý život, ať je jakkoli nepatrný. Potlačte v sobě nenávist, chamtivost a zlost.

Dávejte a  přijímejte svobodně, neberte si ale nic nesprávným způsobem, prostřednictvím násilí, podvodu nebo nepravdivých tvrzení.

Nikdy nelžete, a to ani v situacích, kdy se to jeví jako ospravedlnitelné.

Vyhýbejte se drogám a nápojům, které jitří mysl.

Respektujte manželku druhého a neuskutečňujte žádné nemanželské pohlavní akty, ani žádné pohlavní akty nepřirozené.

Toto je pět pravidel vaeho života pro každý den.“

Meditační techniky


17

Poté, co čtyřicet let vyučoval, se Buddha ve věku jednaosmde

sáti let cítí unavený. Dál pokračuje ve svém vyučování navzdory nemoci, která u něj propuká. Nedaleko vesničky jménem Kusinára (Kuinagara) si lehá na zem mezi dva osamocené stromy uprostřed pole. Kovář připravuje jídlo pro mnichy a  Buddhu. Aby Mudrci prokázal úctu, předkládá mu maso.

Právě toto jídlo, jak praví legenda, bylo příčinou Buddhovy smr

ti. Buddha cítí, že se blíží jeho konec a zůstává o samotě s Ánandou, svým oblíbeným žákem. Toto jsou jeho poslední slova, jak je uvádí Maháparinirvána sútra:

Pak Vzneený promluvil ke ctihodnému Ánandovi: „Ó Ánando, neu

važuj tak, že už nemáme slovo svého zemřelého Mistra a že už nemáme

svého Mistra. Ó Ánando, neuvažuj o věcech tohoto druhu. Doktrína

a metoda, které jsem vyučoval a poskytoval k nim komentáře, budou

vaím mistrem, až já odejdu. Navíc, ó Ánando, po mém odchodu už

se mnii nebudou muset klanět a jeden druhého nazývat Přítelem, jak

to dělají dnes, ale mladí mnich bude muset být starím mnichem

oslovován svým vlastním jménem nebo svým příjmením nebo titulem

Příteli. Starí mnich bude muset být mladím mnichem zván titulem

Ctihodný nebo Pán. Po mém odchodu, ó Ánando, pokud si to komu

nita přeje, může zruit druhotná a méně významná pravidla.“

Pak Vzneený v  pravdě takto promluvil k  mnichům: „Kromě

toho, ó mnii, pokud některý z  vás stále cítí pochybnosti ohledně

Buddhy, Doktríny, Společenství, Směru nebo Cesty, zeptejte se mě,

abyste později nelitovali a neříkali:

,Když zde nᝠMistr byl, nezkusili jsme se ho zeptat tváří v tvář.‘“

Když takto promluvil, zůstali mnii potichu. Třikrát Vzneený

zopakoval svou žádost a třikrát mnii zůstali potichu. Pak řekl:

Kapitola první – Životy Buddhy


18

„Tedy, ó mnii, je to kvůli respektu k vlastnímu Mistrovi, že se ho žádný z vás nezeptá a hovoří s některým ze svých společníků?“

Mnii opět zůstali potichu. Pak Ctihodný Ánanda řekl Vzneenému:

„Je to báječné, ó Ctihodný, je to úžasné, ó Ctihodný! Jakou jistotu cítím v této komunitě mnichů! Ani jeden mnich neprožívá pochybnosti ani nejistotu ohledně Buddhy, Doktríny, Společenství, ani Směru nebo Cesty.“

„Jistota, kterou vyjadřuje, ó Ánando, je podřízená moudrosti Tathágaty. Není skutečně žádný mnich v  této komunitě, jenž by cítil pochybnosti nebo nejistotu ohledně Buddhy, Doktríny, Společenství nebo Směru nebo Cesty, protože i  ten poslední z  pěti set mnichů pronikl do Pravdy. V důsledku toho se vymanil ze zákona znovuzrozování do netěstí a místo toho setrvává na cestě Vykoupení a jako svůj cíl má úplné Probuzení.“

Pak v pravdě Vzneený takto promluvil k mnichům:

„Nyní, ó mnii, vám pravím toto: Součásti Já jsou podrobeny rozputění. Svědomitě usilujte o dosažení svého cíle!“

Taková byla poslední slova Tathágatova.

Pak Vzneený vstoupil do první meditace. Opustil první meditaci a vstoupil do druhé meditace ... třetí meditace ... čtvrté meditace ... oblasti nekonečného prostoru ... oblasti nekonečného vědomí ... oblasti zaniknutí ... oblasti, kde není vnímání ani absence vnímání ... ustání pocitů a vjemů.

Pak se Ctihodný Ánanda zeptal Ctihodného Anuruddhy:

„Ó, Ctihodný Anuruddho, Vzneený již úplně odeel?“

„Ne, Příteli Ánando, Vzneený jetě úplně neodeel. Dosáhl ustání pocitů a vjemů.“

Meditační techniky


19

Pak Vzneený opustil oblast ustání pocitů a  vjemů, vstoupil do oblasti bez vnímání a absence vnímání ... oblasti zaniknutí ... oblasti nekonečného vědomí ... oblasti nekonečného prostoru ... čtvrté meditace, třetí meditace, druhé meditace, první meditace. Poté, co opustil první meditaci, vstoupil do druhé meditace ... třetí meditace ... čtvrté meditace. Bezprostředně poté, co opustil čtvrtou meditaci, Vzneený již úplně odeel.

Jakmile Vzneený úplně odeel, dolo k velkému zachvění země, stralivému a hrozivému, a propuklo dunění nebeských bubnů.

Kapitola první – Životy Buddhy


Je to, ó mnii, oblast, kde není země ani voda ani oheň ani vítr;

není to říe nekonečného prostoru ani říe nekonečného vědomí

ani říe nicoty ani říe bez vnímání nebo absence vnímání ani ten

to ani jiný svět ani slunce ani měsíc. Hovořím o této říi jako o ani

opoutění ani přicházení ani pokračování, smrti nebo znovuzro

zení, protože nemá žádnou příčinu, žádnou posloupnost a žádnou

podporu: je to konec utrpení.

Udána, VIII, I 


21

KAPITOLA DRUHÁ

ZÁKLADY BUDDHISMU

UTRPENÍ

Navzdory omezením jazyka nám Buddha předal učení v rovině relativní pravdy, jež jde přímo k jádru největího lidského problému – utrpení a jeho ukončení. Ve svém učení Buddha záměrně odmítal vechny nesouvisející otázky a  zaměřoval se plně na uskutečnění tohoto cíle.

Výchozím bodem buddhistického mylení je prostý fakt – utrpení člověka. Jestliže utrpení lidstva je zřejmé vem lidem s větí nebo mení intenzitou, vnitřní a hluboké utrpení každého člověka je viditelné pouze pro ty vzácné mysli, které jsou od něj osvobozené. Navzdory tomu člověk stále pokračuje ve své honbě za utopickým těstím.

Buddha učil: „Je obtížné střílet jeden íp za druhým do úzké klíčové dírky nacházející se ve velké vzdálenosti a  ani jedinkrát neminout cíl. Jetě obtížnějí je proniknout do pravdy, že ve, co existuje, je utrpení.“

„Vekeré světské cíle mají jediný nevyhnutelný konec: utrpení. Shromažďování končí rozptýlením, budování rozkladem, setkání rozloučením, narození smrtí. Tělo je plné utrpení, cítění a vnímání je plné utrpení, činnosti jsou plné utrpení a vědomí je plné utrpení.“

ČTYŘI VZNEŠENÉ PRAVDY

Po svém osvícení Buddha v yučoval esenci svého učení v Jelení oboře v Benáresu (Váránasí):

„Propůjčte mi své ui, ó mnii! Stav beze smrti byl nalezen.

Představím a odhalím vám učení; následováním těchto principů ve velmi krátkém čase, právě v tomto životě, porozumíte konečnému cíli posvátného života, uskutečníte nesmrtelnost a setrváte v ní.

1. Jaká je tedy posvátná Pravda o utrpení?

Zrození je utrpení, rozklad je utrpení, nemoc je utrpení, smrt

je utrpení. Být spojen s tím, co člověk nemá rád, znamená

trpět. Být oddělen od toho, co člověk má rád, znamená trpět.

Nemít to, po čem člověk touží, znamená trpět. Zkrátka veke

ré kontakty s kteroukoli z pěti skandh s sebou nesou utrpení.

2. Jaká je tedy posvátná Pravda o původu utrpení?

Je to žádostivost, co vede ke znovuzrozování, provázená po

těením a aktivitou, usilující o uspokojení tu zde a tu jinde,

konkrétně jde o žádostivost po smyslových prožitcích, žádos

tivost po vlastním zachování a žádostivost po uspokojení.

3. Jaká je tedy posvátná Pravda o skončení utrpení?

Je to naprosté ustání této žádostivosti, akt odolání této žá

dostivosti, zřeknutí se jí, její odmítnutí, zachránění se před

ní a nepřipoutávání se k ní.

4. Jaká je tedy posvátná Pravda o cestách, jež vedou k ukončení utrpení?

– správné nahlížení,

–správný záměr,

Meditační techniky


23

–správné konání,

–správná řeč,

– správný způsob obživy,

–správné usilování,

– správná vímavost,

– správná meditace.

JÁ A PĚT SKANDH

V závěru své první ze Čtyř vzneených pravd Buddha řekl: „Vekeré kontakty s kteroukoli z pěti skandh s sebou nesou utrpení.“

Iluze Já je dílem spojení skandh neboli součástí Já. Nemá nic společného s  realizací absolutní pravdy. Člověk a  svět jsou iluze, kterou nás pouze nae nevědomost nutí vnímat jako skutečnou. Ve skutečnosti jsou Já i  jevy, které se nám zdají jako skutečnost, pouhým snem, iluzí, ozvěnou, oblakem, odrazem, stínem, přeludem, halucinací, jak je psáno v Diamantové sútře. Vekeré kontakty s kteroukoli součástí Já jsou známkou nevědomosti. Hra těchto celků člověku brání uvědomit si prázdnotu jeho vlastní v zásadě ryzí podstaty. Osvícení je plodem transcendence iluzorních kontaktů s pěti skandhami, jimiž jsou:

1. Forma neboli materiálnost, která zahrnuje elementy země,

vody, ohně, vzduchu a také vechny formy vycházející z nich

stejně jako z každého fyzického jevu.

2. Cítění a smyslové vnímání.

3. Koncepty a vekeré pojmy, jež tvoří vědomý intelekt.

4. Tendence a potenciály mysli, mylenky, výtvory představivosti.

5. Vědomé znalosti, rozliování a stav uvědomování si něčeho.

Kapitola druhá – Základy buddhismu


24

V  buddhismu je osvícení pochopením prázdnoty Já. Koncept Já, které člověk doufá, že zachrání, spojí ho s  Bohem a  bude se z něj radovat v nebi, v buddhismu mizí prostřednictvím po sobě následujících objasnění. Buddha se věnoval omezování tohoto ideálu, protože chtěl člověku zdůraznit nezbytnost stát na vlastních nohou, aby nael stav bez utrpení, stav, kde Já už neexistuje:

To, co vidím, se objevuje a  mizí, a  kvůli své pomíjivosti mi to

přináí utrpení, tudíž to nemůže být mnou.

Moje tělo ve své celistvosti se neustále objevuje a mizí a svou

pomíjivostí mi přináí utrpení. Proto tělo není moje Já.

Nyní chápu, že nejen moje tělo, ale rovněž má mysl, vekeré

vědomí se neustále objevují a mizí a svou pomíjivostí mi přináejí

utrpení. Proto ani tělo ani mysl není moje Já.

Vekeré věci ve mně i kolem mě se objevují a mizí a jejich po

míjivost způsobuje utrpení. Proto nic rozpoznatelného není mým

Já.

1

A ž teprve smrt je koncem iluze. Buddha vak hovořil o v ytvoření astrálního těla stejně jako Paracelsus později na Západě: „Z fyzického těla mnicha odchází jiné tělo, jež má formu a skládá se z  mysli, se vemi hlavními a  vedlejími orgány, jako když někdo vytáhne stéblo trávy z jeho vnějího pouzdra a pak si myslí: ,Pouzdro a  stéblo trávy jsou dvě různé věci. A  já jsem vytáhl stéblo z jeho pouzdra.‘“

Zůstává ale toto jemnohmotné tělo po smrti? Zde je Buddhova

odpověď:

Meditační techniky


25

S rozpadem těla se vekeré pocity a s nimi vekeré vědomí obecně

vytrácejí, právě jako, ó žáci, když je stín vrhaný stromem a přijde

muž se sekerou a koíkem, aby strom uťal u samých kořenů. Poté,

co jej utne u samých kořenů, musí vytrhat kořeny ze země i s těmi

nejjemnějími kořínky, pak musí nasekat kmen na kusy, rozdělit

tyto kusy na jednotlivé části. Pak je musí vysuit na větru a slunci,

spálit je a proměnit je v popel. A tento popel musí hodit do větru

nebo rozsypat do řeky s prudkými proudy. Tak bude stín vrhaný

tímto stromem dokonale zničen, jako palmový strom roztrhaný od

slunce bude zničen a v budoucnosti se nikdy nebude moct znovu

zrodit. Podobně při zániku těla vekeré pocity a  vechno vědomí

rovněž vyhasínají.

2

Nesmrtelnost Já je jenom dalí iluzí, která způsobuje nai zaslepenost a utrpení.

Znamená to, že smrt je koncem utrpení a že je to nicota? Právě

to najdete ve větině textů pojednávajících o buddhismu. Je to ale chyba. Buddhismus není nihilistický. Pouze oputění Já umožňuje realizaci stavu bez utrpení.

Po svém osvícení při prvním kázání v Benáresu Buddha řekl:

„Objevíte nesmrtelnost a setrváte v ní.“

DVANÁCT PŘEKÁŽEK OSVOBOZENÍ

Zákon, který buddhisté nazývají zákonem karmy, je řetězcem příčin a  následků. Ukončením těchto dvanácti pout meditující dosahuje osvícení. Tento zákon vládne celému univerzu, a  dokud existuje karma, je zrození jeho plodem, utrpením a důsledkem.

Kapitola druhá – Základy buddhismu




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist