načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Medicínské právo - co a jak -- Praktické rady pro lékaře a zdravotníky - Jan Mach

Medicínské právo - co a jak -- Praktické rady pro lékaře a zdravotníky

Elektronická kniha: Medicínské právo - co a jak
Autor: Jan Mach
Podnázev: Praktické rady pro lékaře a zdravotníky

Na rozdíl od odborných publikací a článků i komentářů k zákonům, kde výklad či komentář často končí tam, kde začíná skutečný problém, je zde nabídnuto řešení. Řešení i ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  130
+
-
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Galén
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 135
Rozměr: 19 cm
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Právo
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-2218-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Na rozdíl od odborných publikací a článků i komentářů k zákonům, kde výklad či komentář často končí tam, kde začíná skutečný problém, je zde nabídnuto řešení. Řešení i takového problému, který je "na hraně" a mohou na něj být rozdílné právní názory. Autor se i v těchto složitých a nejasných situacích snaží hledat taková řešení a dávat takové rady, které v praxi obstojí, např. před soudem, a budou prospěšné pro lékaře a další zdravotníky. Publikace obsahuje souhrn praktických rad, jak řešit problémové situace, na co si dát pozor a čeho se vyvarovat v běžné lékařské praxi, při řízení zdravotnického zařízení nebo provozování soukromé lékařské praxe.

Popis nakladatele

Publikace obsahuje souhrn praktických rad, jak řešit problémové situace, na co si dát pozor a čeho se vyvarovat v běžné lékařské praxi, při řízení zdravotnického zařízení nebo provozování soukromé lékařské praxe. Může posloužit i dalším zdravotnickým profesím - klinickým psychologům, klinickým logopedům, fyzioterapeutům, zdravotnickým záchranářům, porodním asistentkám a zdravotním sestrám.

Na rozdíl od odborných publikací a článků i komentářů k zákonům, kde výklad či komentář často končí tam, kde začíná skutečný problém, je zde nabídnuto řešení. Řešení i takového problému, který je „na hraně“ a mohou na něj být rozdílné právní názory. Autor se i v těchto složitých a nejasných situacích snaží hledat taková řešení a dávat takové rady, které v praxi obstojí, např. před soudem, a budou prospěšné pro lékaře a další zdravotníky.

(praktické rady pro lékaře a zdravotníky)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jan Mach - další tituly autora:
Pornoherec na penzi Pornoherec na penzi
Lege artis v medicíně Lege artis v medicíně
Klinická psychologie Klinická psychologie
 (e-book)
Univerzita medicínského práva -- Kolektiv právní kanceláře České lékařské komory Univerzita medicínského práva
 (e-book)
Lege artis v medicíně Lege artis v medicíně
Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování -- Zákon o specifických zdravotních službách Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování
 
K elektronické knize "Medicínské právo - co a jak -- Praktické rady pro lékaře a zdravotníky" doporučujeme také:
 (e-book)
Klinická propedeutika v urgentní medicíně Klinická propedeutika v urgentní medicíně
 (e-book)
Univerzita medicínského práva -- Kolektiv právní kanceláře České lékařské komory Univerzita medicínského práva
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Galén

MEDICÍNSKÉ PRÁVO CO A JAK

Jan Mach

Praktické rady

pro lékaře a zdravotníky

MEDICÍNSKÉ

PRÁVO

CO A JAK

Jan Mach

Galén

Praktické rady

pro lékaře a zdravotníky

Autor

JUDr. Jan Mach

advokátní kancelář, Praha

Recenzenti

MUDr. Mgr. Dagmar Záleská

advokátní kancelář, Praha

Mgr. Aleš Buriánek

advokátní kancelář, Praha

Upozornění

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodu

kována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

© Galén, 2015

ISBN 978-80-7492-344-9 (PDF)

ISBN 978-80-7492-345-6 (PDF pro čtečky)

Jan Mach

MEDICÍNSKÉ PRÁVO – CO A JAK

Praktické rady pro lékaře a zdravotníky

První vydání

Vydalo nakladatelství Galén, Na Popelce 3144/10a, 150 00 Praha 5

Editor nakladatelství Lubomír Houdek

Šéfredaktorka nakladatelství Soňa Dernerová

Sazba Václav Zukal

Určeno odborné veřejnosti

G351040

www.galen.cz ObSAh Předmluva – Lepší než přítel na telefonu je „právník do kapsy“ ....9 Úvod ....................................................11

1. LEgE ARtIS A ZNALECKÉ POSOUZENÍ

POStUPU LÉKAřE ..................................14

Rady pro praxi .........................................15

V případě stížnosti, žaloby nebo trestního oznámení ..........15

Má-li být případ odborně nebo znalecky posuzován ..........16

Je-li podáno trestní oznámení pro postup non lege artis

a ublížení na zdraví nebo usmrcení z nedbalosti ............16

Kdy případně objednat soukromý znalecký posudek ..........16

Jak objednat soukromý znalecký posudek a kde sehnat znalce ...17

Na co se zaměřit u znaleckých posudků ....................17

Co dělat, nesouhlasím-li se závěry znaleckého posudku .......18

2. INfORMOVANý SOUhLAS .........................20

Jen stručně, co o této problematice stanoví zákon ............20

Nový občanský zákoník některá tato pravidla doplňuje takto ..21

Rady pro praxi .........................................22

Některé specifické situace ................................23

Pacient zvolil jinou alternativu léčby, než mu navrhl lékař ......23

Pacient žádá o léčbu, která není indikována .................23

Pacient je v bezvědomí a nelze získat informovaný souhlas .....24

Pacient je cizinec a nelze se s ním domluvit .................24

Pacient je hendikepován a nelze se s ním domluvit ...........25

3. hOSPItALIZACE A POSKytOVÁNÍ ZDRAVOtNÍ

PÉčE BEZ SOUhLASU PACIENtA ..................27

Co stanoví zákon .......................................27

Hlášení soudu .........................................27

Některé typické situace ..................................28 4. REVERS – INfORMOVANý NESOUhLAS ...........32

Co stanoví zákon .......................................32

Rady pro praxi .........................................32

Některé specifické situace ................................33

5. NEZLEtILý A OMEZENě SVÉPRÁVNý PACIENt ...36

Co stanoví zákon .......................................36

Některé situace z praxe a jejich řešení ......................38

Závěry pro praxi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 6. DřÍVE VySLOVENÁ PřÁNÍ PACIENtA ..............43

Co stanoví zákon .......................................43

Kdy nelze nebo není třeba respektovat dříve vyslovené přání ...43

Rady pro praxi .........................................44

7. ZADRžENÍ NEPřÍZNIVÉ INfORMACE .............47

Co stanoví zákon .......................................47

Rady pro praxi .........................................48

8. ÚtěK PACIENtA Z NEMOCNICE ...................50

Co stanoví zákon .......................................50

Rady pro praxi .........................................50

9. ZDRAVOtNICKÁ DOKUMENtACE .................53

Co stanoví zákon .......................................53

Kdo může nahlížet do zdravotnické dokumentace ...........54

Rady pro praxi .........................................55

Je lékař povinen někomu předat originál zdravotnické

dokumentace? ........................................56

Doba uchovávání zdravotnické dokumentace ...............56

10. POVINNÁ MLčENLIVOSt ZDRAVOtNÍKů .........59

Co stanoví zákon .......................................59

Výjimky z povinné mlčenlivosti zdravotnického pracovníka

obecně ..............................................59

Rady pro praxi .........................................60

Telefonické informace o pacientech .......................61

Policie ČR požaduje informace o pacientovi

a jeho zdravotním stavu ................................62

Informace o léčbě nezletilého pacienta požaduje

orgán sociálně-právní ochrany dětí .......................63


7

Informace požaduje soud v občanském soudním řízení .......64

Soud, Policie ČR nebo jiný orgán žádají lékaře

o předání originálu či kopie zdravotnické dokumentace ......64

Někdo tvrdí, že má na informace o pacientovi právo ..........64

11. řÍZENÍ NEMOCNICE A SOUKROMÉ PRAxE ........66

Na co pamatovat při řízení nemocnice nebo jiného

lůžkového zařízení ....................................67

Vnitřní řád poskytovatele lůžkových zdravotních služeb

pro pacienty ..........................................68

Soukromý lékař a řízení soukromé praxe ...................70

Na co dát zvláště pozor při řízení zdravotnického zařízení .....71

12. LÉKAř A MÉDIA ....................................74

Prezentace lékaře v médiích, popřípadě inzerce na nabídku

lékařských služeb .....................................74

Prezentace odborných názorů v médiích. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

Procesy s lékaři a média ..................................75

Hospitalizace celebrit a informace novinářům ...............76

Obrana před útoky na profesní čest a dobrou pověst ..........76

13. NÁhRADA šKODy A NEMAJEtKOVÉ ÚJMy .........79

Podmínky pro občanskoprávní odpovědnost poskytovatele

zdravotních služeb ....................................79

V případě škody způsobené použitou věcí – přístrojem,

nástrojem, lékem ......................................80

Rady pro praxi .........................................81

Mimosoudní jednání, mimosoudní dohody a jejich úskalí .....82 Je-li podána žaloba o náhradu škody a nemajetkové újmy

proti poskytovateli zdravotních služeb ....................83

14. tREStNÍ OZNÁMENÍ A tREStNÍ StÍhÁNÍ ........86

Rady pro praxi .........................................86

V případě trestního oznámení a podávání vysvětlení ..........86

Postup při zahájení trestního stíhání proti lékaři .............88

Co dělat v případech, kdy lékař skutečně pochybil

a nedbalostního trestného činu se dopustil. . . . . . . . . . . . . . . . . 91

15. AgRESIVNÍ PACIENt A KVERULANt ...............94

Rady v případě agresivního pacienta .......................95

Agresivní příbuzní či návštěvníci pacienta ..................96

Pacient kverulant .......................................97 16. VyhROžOVÁNÍ, OhROžOVÁNÍ

A PRONÁSLEDOVÁNÍ ..............................100

Je-li lékaři vyhrožováno ................................100

Cítí-li se lékař ohrožen na životě, zdraví nebo je ohrožována

jeho rodina ..........................................101

Nebezpečné pronásledování .............................103

17. NUtNÁ OBRANA A KRAJNÍ NOUZE ...............105

Právo na nutnou obranu – sebeobranu ....................105

Institut krajní nouze ...................................106

Rady pro praxi ........................................108

18. LÉKAř A ORgÁNy StÁtNÍ SPRÁVy ................110

Rady pro praxi ........................................112

19. ZDRAVOtNÍ POJIšťOVNy – REVIZE, REgULACE,

SMLOUVy ..........................................114

Revize zdravotní pojišťovny u poskytovatele zdravotních

služeb ..............................................114

Regulace úhrad zdravotních služeb .......................115

Smlouva o poskytování hrazených služeb mezi poskytovatelem

zdravotních služeb a zdravotní pojišťovnou ...............116

Smlouvy o poskytování dohodnutých služeb

a sponzorské dary ....................................118

20. LÉKAř-ZAMěStNANEC, PRÁVA A POVINNOStI,

ODBORNý DOhLED ...............................121

Závěrem ................................................125

Literatura ..............................................126

Přílohy .................................................127

Informovaný souhlas ....................................128

Informovaný souhlas u nezletilého .........................129

Záznam o odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb – revers .....130 Záznam o odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb – revers

– u nezletilého pacienta .................................131

Rejstřík ................................................132 LEPšÍ NEž PřÍtEL NA tELEfONu JE „PRÁVNÍK DO KAPSy“ Když jsem coby čerstvý absolvent medicíny začínal pracovat v nemocnici, uvědomil jsem si během několika dní, že tu – pro mladého lékaře nejpotřebnější – dovednost mne na lékařské fakultě neučili. Neuměl jsem totiž psát na stroji. Ostatně to neumím dodnes. Stále datluji jedním prstem, jen díky rokům praxe mi to jde již mnohem rychleji a místo na stařičkém psacím stroji buším dnes do klávesnice svého počítače. Doba se sice změnila, ale i dnes představuje psaní chorobopisů hlavní pracovní náplň mladých lékařů. Tím patrně nejpodstatnějším rozdílem je to, že pokrok v podobě metody „Ctrl C, Ctrl V“ učinil z většiny soudobých chorobopisů několikastránkovou litanii plnou naprostých nesmyslů, vrstvených bez jakékoliv stopy vyšší duševní činnosti. Inu, jak říká klasik: „Pokrok nezastavíš.“

Podobně jako během uplynulých dvaceti let odsunuly počítače psací stroje do muzea, změnil se do značné míry také vztah mezi lékaři a jejich pacienty. Je sice asi dobře, že archetyp nesnesitelně distingovaného a přitom zároveň absolutisticky paternalistického primáře Sovy patří minulosti. Pacienti jistě mají právo se ptát a vědět a je povinností nás lékařů snažit se je získat na svoji stranu a přesvědčit o tom, aby s námi spolupracovali. Avšak čeho je moc, toho je příliš. Informační nerovnováha mezi lékaři a pacienty zůstává, i když díky internetu, který představuje neutříděné moře informací velmi rozdílné hodnoty, může mít řada nemocných pocit, že medicíně rozumí více než jejich lékaři. Zejména pak poté, co je zaškolil Dr. Google. A pokud je ještě takto „kvalifikovaný“ pacient pravidelným čtenářem denního tisku, který ho s železnou pravidelností varuje před zkorumpovanými doktory, nebo pokud věří politikům, kteří ho ujišťují, že má za všech okolností nárok na všechno, pak je v takovém případě katastrofa na dosah. Kriminalizace lékařů, jejich dehonestace, narůstající sudičství i pocit, že pacienti nemají vůči svému zdraví a vůči zdravotníkům žádné povinnosti. To vše je realita našich všedních dnů. Říká se, že řidič je jednou nohou v hrobě a druhou v kriminále. Pro lékaře snad neplatí to prvé, avšak druhá hrozba je při výkonu povolání často velmi reálná.

A touto oklikou jsem se dostal k tomu, co dnes považuji za nejzásadnější deficit ve vzdělání nás lékařů. Ne, není to nedostatek odborné medicínské kvalifikace, je to absence právního povědomí a nedostatek pudu sebezáchovy. Je to sice možná smutné konstatování, ale opravdu každý lékař, pokud chce přežít, musí mít dnes alespoň minimální právní znalosti. Pokud je nemá, je jen otázkou času, kdy se dostane do problémů. Česká lékařská komora si je vědoma této potřeby i tohoto deficitu v našem vzdělávání. Proto pořádáme právní konference a desítky seminářů, proto naši právníci pro zájemce připravují takzvanou univerzitu medicínského práva.

Při nejlepší snaze se však vzdělávacích akcí může z kapacitních důvodů účastnit pouze zlomek lékařů. Všem bez rozdílu je však na telefonním čísle: 721 455 456 kdykoliv k dispozici právník komory, tedy jakýsi „přítel na telefonu“. Tuto horkou linku první pomoci lékaři využívají v případech, kdy proti nim bylo například zahájeno trestní stíhání nebo na ně bylo podáno trestní oznámení. Dále pak v případech, kdy byla proti nim podána žaloba u soudu v souvislosti s výkonem lékařského povolání nebo pokud obdrželi výpověď z pracovního poměru či pokud jim zdravotní pojišťovna vypověděla smlouvu. Okamžitá právní pomoc je však dostupná i v případě, kdy příslušný správní orgán vydal rozhodnutí o zrušení registrace poskytovatele zdravotních služeb nebo když bylo lékaři ze strany pacientů vyhrožováno násilím. Ano, i takové kauzy musí naše právní kancelář řešit.

Právní sebeobrana, asi tak nějak by se mohl jmenovat předmět, který by měl být součástí povinné výuky na lékařských fakultách. A když ne v pregraduálním studiu, tak alespoň v rámci předatestační přípravy. Obsah příručky, kterou právě držíte v ruce, by byl dobrou osnovou takového vzdělávání.

Jistě nemá smysl snažit se dělat z lékařů právníky. Každý lékař by však měl vědět, jak se má chovat v nepříjemných situacích, do kterých se při výkonu svého povolání může dostat. Někomu možná stačí jistota, že v případě závažných problémů může zavolat právníkům lékařské komory. To jistě není špatná volba. Těm, kdo se nechtějí spokojit s variantou „přítel na telefonu“, těm mohu vřele doporučit možnost „právník do kapsy“. A právě takovým právníkem do kapsy, tedy praktickým rádcem, jak se chovat v krizových situacích a jak těmto situacím pokud možno předcházet, je tato příručka ředitele právní kanceláře ČLK JUDr. Macha, našeho předního experta na medicínské právo v České republice.

O právní semináře pořádané komorou je zaslouženě velký zájem, a to nejenom mezi lékaři, ale i mezi právníky. A já věřím, že obdobně se doslova zapráší i po této skvělé příručce. Vždyť každý z nás by chtěl mít svého právníka do kapsy.

Milan Kubek


11

ÚVOD Příručka, kterou berete do ruky, není učebnicí ani komplexním výkladem medicínského práva. Máte-li zájem o širší, komplexní výklad medicínského práva, lze doporučit několik jiných publikací, např. Univer­ zitu medicínského práva (Grada Publishing, 2013), Medicínské právo (C. H. Beck, 2011) nebo nedávnou publikaci kolegy JUDr. Ing. Lukáše Prudila, Ph.D., Právo pro zdravotnické pracovníky (Linde, 2014).

Máte-li zájem o komplexní výklad problematiky právní odpovědnosti v medicíně, pak lze doporučit publikaci Právní odpovědnost v medicíně (Galén, 2010) nebo Trestní právo a zdravotnictví (LexisNexis, 2004).

Tato publikace tedy není komplexním pojednáním o problematice medicínského práva. Obsahuje praktické rady právníka s více než dvacetiletou praxí v medicínském právu, které by se měly vejít pokud možno do kapsy lékařského pláště a které není třeba číst tak, jak jsou jeho jednotlivé kapitoly seřazeny. Nastane-li problémová situace, může se lékař podívat do této příručky, a buď objeví, nebo neobjeví radu, jak si v takové situaci počínat. Publikace obsahuje souhrn praktických rad, co dělat, co nedělat, na co si dát pozor a jak řešit problémové situace, čeho se vyvarovat v běžné lékařské praxi i při řízení zdravotnického zařízení nebo provozování soukromé lékařské praxe. Může posloužit i klinickým psychologům, klinickým logopedům, fyzioterapeutům a dalším zdravotníkům. Komplexní pojetí by bylo obrovskou publikací. Řada informací zde bohužel bude chybět, nelze prostě pamatovat na vše. Předem se omlouvám, pokud jste se snažili najít něco, co by vám pomohlo, a v této publikaci to obsaženo zrovna není. Zpětná vazba, tedy informace, co důležitého podle názoru lékařů či jiných zdravotníků v těchto radách chybělo, může být pro autora vodítkem pro eventuální příští vydání, bude-li o něj zájem. Jak již bylo uvedeno, příručku netřeba číst od začátku do konce, stačí ji mít „při ruce“ a v případě potřeby nalistovat příslušnou kapitolu.

V praxi se často poukazuje na poměrně běžný jev v odborných publikacích a článcích i v komentářích k zákonům. Výklad či komentář končí přesně tam, kde začíná skutečný problém. Řešení skutečného problému, který je „na hraně“ a mohou na něj být rozdílné právní názory, se často autoři rádi vyhnou. Snažím se zde o zcela opačný přístup, což pochopitelně přináší riziko, že jiný právník zaujme jiný právní názor. Jsou věci jasné, o kterých těžko vést diskusi, ale i situace velmi složité a nejasné, kdy tři právníci mohou zaujmout klidně šest i více právních názorů. Snažím se zde hledat taková řešení a dávat takové rady, které v praxi obstojí, např. před soudem, a budou prospěšné pro lékaře a další zdravotníky.

Ač sám nejsem lékařem, mám k lékařskému povolání určitý osobní citový vztah. Naše rodina představuje již tři generace lékařů. Můj dědeček MUDr. Karel Mach byl soukromým lékařem za první republiky a po zákazu soukromých lékařských praxí po druhé světové válce obvodním lékařem v okresním ústavu národního zdraví. Můj otec MUDr. Jan Mach byl primářem interního oddělení nemocnice a po roce 1990 soukromým internistou a kardiologem. Můj bratranec MUDr. Ondřej Mach začal svou lékařskou dráhu v pomáhající americké lékařské organizaci, podobné evropské organizaci „Lékaři bez hranic“. Vykonával lékařské povolání v Bolívii, Burundi, Bosně, Čečensku a v současné době je vyslancem federální epidemiologické instituce americké vlády CDC (Centers for Disease Control and Prevention) při Světové zdravotnické organizaci v Ženevě. Moje matka byla dlouhá léta vrchní sestrou na ortopedii a nevlastní matka, se kterou mám do dnešní doby velmi dobrý vztah, byla mnoho let obvodní lékařkou. Musím se také přiznat, že jsem u nikoho ze svých lékařských příbuzných nezažil jakoukoli stížnost, žalobu nebo trestní oznámení a byl jsem spíše vždy svědkem vděčnosti dědečkových a tatínkových pacientů. Možná to bylo však i tím, že svou práci vykonávali v jiné době a v případě bratrance na jiném místě. O jejich práci jsem se vždy velmi zajímal, proto dobře vím, jak těžké je okamžitě správně reagovat na momentální zdravotní potíže pacienta a jak je naproti tomu lehké ex post postup lékaře kriticky posuzovat.

Antický klasik Lúkiános (125–180 n. l.) o lékařském umění napsal:

„Čím váženější a pro život užitečnější je lékařské povolání, tím svobod­ nější musí být pro ty, kteří je vykonávají. Sluší se také, aby lékaři měli určité výsady při užívání svého umění, nesmějí být k ničemu nuceni, nic se jim nesmí nařizovat, vždyť jde o činnost posvátnou, jejímiž učiteli byli bohové a jež je předmětem snažení moudrých mužů; nesmí být otrocky podrobeno zákonům, nesmí být ovlivněno strachem ze soudů a jeho trestem.“ (Pravdivé výmysly, Odeon 1983.)

Jinak však státní moc byla vůči lékařům vždy spíše represivně dohlížitelská. Známý je zákoník krále Chamurappiho (1792–1750 př. n. l.), který trestal například neúspěšné chirurgy velmi účinným zákazem další praxe – utětím ruky. Jan Lucemburský dal utopit svého lékaře, když neúspěšně léčil jeho oční chorobu, kterou tehdy vyléčit nemohl. Friedrich II. dával vyplácet holemi své vojenské chirurgy, byla-li úmrtnost raněných vyšší, než považoval za přiměřené.

Anglický judikát z roku 1938 k odpovědnosti za práci lékaře stanoví toto:

„Každá osoba, která začne vykonávat určitou profesi, se zavazuje, že při jejím výkonu bude postupovat s rozumnou mírou péče a schopností. Neza va­ zuje se, je­li advokátem, že za všech okolností vyhraje váš případ, a ani jako lékař se nezavazuje, že dosáhne vašeho vyléčení.“

Slavný český chirurg profesor Arnold Jirásek již před lety varoval:

„Běda bude pacientovi, až lékař přestane být sebevědomě odvážným a za­ čne být právnicky opatrným.“

A tak ve snaze pomoci lékařům při výkonu jejich nesmírně prospěšné a odpovědné práce předkládám tuto malou příručku, obsahující rady, jak si v některých situacích počínat, abychom se vyvarovali právních problémů. 1. LEGE ARtIS A zNALECKÉ POSOuzENÍ

POStuPu LÉKAřE

Ač jsem uvedl, že nepůjde o učebnici medicínského práva, ale praktické rady pro lékaře, jak si počínat v určitých situacích, v této kapitole považuji za potřebné uvést současnou definici pojmu lege artis, jak vyplývá ze zákona o zdravotních službách § 4 odst. 5 (zákon č. 372/2011 Sb.) a co konkrétního z ní pro lékaře plyne.

Nová definice lege artis z „kuchyně právní kanceláře lékařské komory“, kterou v roce 2011 převzal zákonodárce, zní takto: „Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.“ Co z této definice konkrétně vyplývá pro lékaře, případně další zdravotníky: 1. lékař svobodně volí s ohledem na individualitu pacienta a s jeho in

formovaným souhlasem, lze-li jej získat, vhodný uznávaný medicín

ský postup, který je v souladu s pravidly lékařské vědy. Zvolí-li lékař

kterýkoli z uznávaných postupů, postupuje lege artis. Nesmí jít o po

stup vědou již překonaný, ani o postup v praxi dosud nezavedený, leda

v rámci lékařského experimentu a jeho pravidel; 2. lékař může zvolit v konkrétním případě s ohledem na individualitu

pacienta a specifiku případu i jiný než obecně uznávaný medicínský

postup, je-li to v zájmu pacienta důvodné. Svůj odlišný postup je pak

povinen podrobně odůvodnit ve zdravotnické dokumentaci (§ 47

odst. 3 písm. a) zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách); 3. při hodnocení správnosti postupu lékaře je třeba brát ohled na kon

krétní podmínky a objektivní možnosti. Mezi tyto konkrétní podmín

ky a objektivní možnosti patří samozřejmě úroveň věcného a tech

nického vybavení zdravotnického zařízení i možnosti personálního

zajištění zdravotních služeb v daném místě a čase. Jiné možnosti má

lékař v malé nemocnici v noční době nebo o víkendu, jiné ve velké

nemocnici ve všední den. Je nutné brát v úvahu i počet pacientů a zá

važnost jejich zdravotního stavu v době, kdy lékař rozhodoval o dal

ším postupu u konkrétního pacienta, ale současně se musel věnovat

i dalším pacientům, kteří byli rovněž ve vážném zdravotním stavu. Rady pro praxi Je třeba znát obecně závazné právní předpisy – zákony a prováděcí předpisy, pokud stanoví konkrétní povinnosti lékařů v některých situacích. Zákonů nebo jiných závazných předpisů, které určují, jak má lékař postupovat při léčbě, je ovšem naštěstí minimum. Existují především ve specifických situacích, jako jsou interrupce, transplantace, zásahy do reprodukce apod. Na webových stránkách České lékařské komory existuje právnická knihovnička, kde lze obecně závazné právní předpisy, které by měl lékař znát, nalézt. Stejně tak lze na těchto webových stránkách nalézt závazná stanoviska České lékařské komory k odborným problémům poskytování zdravotní péče. Také tato závazná stanoviska musí lékař dodržet, ale opět je velmi málo závazných stanovisek komory, které by zavazovaly lékaře k určitému postupu při konkrétní léčbě pacienta. Kromě obecně závazných právních předpisů a závazných stanovisek České lékařské komory není lékař ničím vázán. Přesto je vhodné znát i doporučení České lékařské komory, která nejsou závazná, a doporučení odborných lékařských společností, ať již působících v České lékařské společnosti J. E. Purkyně nebo mimo tuto společnost, stejně tak je dobré znát odbornou literaturu a pokud možno udržovat svou odbornou úroveň formou celoživotního vzdělávání, např. na seminářích pořádaných Českou lékařskou komorou.

V případě závažného zdravotního stavu pacienta, kdy velmi záleží na rozhodnutí lékaře o dalším postupu, je třeba ve zdravotnické dokumentaci uvádět také rozhodnutí lékaře o dalším postupu a výstižné odůvodnění. Stejně tak je třeba ve zdravotnické dokumentaci uvádět i důležité pokyny, které lékař v rámci péče o pacienta dal personálu, zdravotním sestrám, ošetřovatelům, sanitářům apod. V případě stížnosti, žaloby nebo trestního oznámení Je třeba s rozvahou a klidným přístupem sepsat k případu co nejdříve své odborné vyjádření a dříve, než jej lékař bude prezentovat nadřízeným nebo vyšetřujícím orgánům, jej raději konzultovat s právníky (např. s právní kanceláří České lékařské komory) i s některým zkušeným kolegou, kterému po odborné stránce důvěřuje.

Má-li být nějaká skutečnost svědecky potvrzena, např. kolegou, zdravotní sestrou, sanitářem apod., je vhodné co nejrychleji, dokud je celá situace v živé paměti těchto lidí, sepsat jejich stručné a jasné vyjádření a nechat je od nich podepsat. Jinak se stává, že postupem času tyto osoby jako svědci selhávají, uvádějí, že si již na případ nepamatují, nebo je jejich výpověď různě ovlivněna. Existuje-li písemný záznam jejich výpo

16

vědi o případu, nejlépe pořízený krátce poté, kdy nastal, těžko mohou

tvrdit, že takový záznam není pravdivý.

Má-li být případ odborně nebo znalecky posuzován

V těchto případech je dobré zajímat se ještě dříve, než dojde k jakému

koli řízení, o to, kdo celou věc řeší a expertně posuzuje, zda je to nezá

vislý odborník či nezávislá odborná komise zřízená krajem a zda tento

odborník nebo tato komise má všechny podklady, za jakých okolností

k případu došlo, včetně vyjádření lékaře k tomuto případu, popřípadě

vyjádření svědků, které opatřil, nebo jejichž svědectví může být významné.

Je-li podáno trestní oznámení pro postup non lege artis

a ublížení na zdraví nebo usmrcení z nedbalosti

Podle nového judikátu Nejvyššího soudu má osoba, která je prošetřová

na, byť ještě nemá postavení a práva obviněného, právo nahlédnout do

trestního spisu, který o ní pojednává, i v době, kdy se trestní oznámení

teprve prověřuje. Je vhodné zajímat se, který policista případ vyšetřuje,

kdo byl ustanoven znalcem, zda byla správně zvolena odbornost znalce

i s ohledem na jeho praktickou erudici. Jde-li o ustanovení znaleckého

ústavu, např. lékařské fakulty nebo fakultní nemocnice, je vhodné se za

jímat, kdo má být zpracovatelem ústavního znaleckého posudku, zda

komise či jednotlivec a jaké je jejich zaměření a praxe, včetně zkušenos

tí s podobnými případy.

Kdy případně objednat soukromý znalecký posudek

Někteří právníci radí, že je vhodné opatřit znalecký posudek pro obha

jobu již v době prověřování trestního oznámení nebo nejpozději po za

hájení trestního stíhání tak, aby případně znalci, kteří budou případ

posuzovat, již měli k dispozici znalecký posudek opatřený obhajobou.

Nezastávám tento názor. Považuji za vhodnější, pokud se znalec pracu

jící pro obhajobu případem zabývá až v době, kdy je již úředně přibraný

znalecký posudek vypracován. Proč? V takovém případě se znalec obha

joby může vyjádřit i ke kritickým bodům úředního znaleckého posudku

a jeho znalecký posudek má určitou revizní povahu. Pokud naopak svůj

znalecký posudek předloží předčasně, budou to úředně přibraní znalci,

kteří jej budou hodnotit a budou se k jeho správnosti či nesprávnosti

vyjadřovat. Měl by rovněž dbát, aby úředně přibraný znalec, znalecká

komise či nezávislá odborná komise kraje měla znalost o konkrétních

podmínkách a objektivních možnostech, ve kterých lékař pracoval,

zvláště za situace, kdy konkrétní podmínky a objektivní možnosti jsou

součástí definice lege artis.

17

Jak objednat soukromý znalecký posudek a kde sehnat znalce

Seznamy soudních znalců lze nalézt na webových stránkách www.justi-

ce.cz a vedou je jednotlivé krajské soudy a Ministerstvo spravedlnosti

ČR. Můj odborný postup by měl vždy posuzovat znalec stejné odbornos

ti. Je vhodné znalci předložit kopii zdravotnické dokumentace, případně

stížnost nebo trestní oznámení, mám-li je k dispozici, a své vyjádření

k celému případu a odůvodnění svého postupu. Prvotní objednávka by

neměla být na vypracování znaleckého posudku, protože by se mohlo

stát, že jej znalec vypracuje, a posléze budu muset hradit znalecký posu

dek, který pro moji obhajobu nebude použitelný. Proto je vhodné objed

nat si nejprve předběžné odborné posouzení případu znalcem, a teprve

pokud znalec projeví názor, že lze vypracovat znalecký posudek, který

prospěje obhajobě lékaře, pak objednat samotné vypracování znalecké

ho posudku. Stejně tak lze požádat o vypracování znaleckého posudku

i znalecký ústav – např. lékařskou fakultu. K případu se může samozřej

mě písemně vyjádřit i odborník, který je erudovaný a uznávaný a není

v postavení soudního znalce, avšak v soudní praxi má znalecký posudek

podstatně větší váhu.

Lze spolupracovat i s Českou lékařskou komorou a využít právní

podporu její právní kanceláře i možnost vypracování bezplatného od

borného posudku, který však není posudkem znaleckým, příslušnou

oborovou komisí vědecké rady České lékařské komory. Tento odborný

posudek je vhodné použít tehdy, vyznívá-li ve prospěch lékaře. Měl by

být určen pouze pro lékaře, který o něj požádal. Pokud by nebyl pro něj

příznivý, není vhodné jej prezentovat vyšetřujícím orgánům nebo soudu.

Na co se zaměřit u znaleckých posudků

Především je třeba se zaměřit na otázku odbornosti a praktické erudi

ce příslušného znalce nebo zpracovatelů ústavního znaleckého posud

ku, zda jsou skutečně odborně kompetentní daný případ hodnotit.

Rovněž lze vznést námitku podjatosti znalce, pokud je k takové námitce

důvod. Stejně tak je třeba se velmi zajímat o to, jaké otázky mají být

znalci zadány, protože závěr znaleckého posudku obsahuje právě odpo

věď na zadané otázky. Jsou-li otázky zadané chybně, nebo dokonce na

značují, jak má být odpovězeno, případně obsahují některé nesprávné

údaje, je třeba to jednoznačně namítat tomu, kdo znalecký posudek za

dal. Je-li zadavatelem policie a příslušný vyšetřující policista není ocho

ten otázky změnit, lze se obrátit na dozorujícího státního zástupce s žá

dostí, aby vydal policistovi závazný pokyn ke změně zadaných otázek,

jsou-li zadány z odborného hlediska chybně, nebo jsou-li zde věcně

naznačovány aspekty, které nejsou správné. Obviněný má právo vznést

oficiálně námitky proti osobě znalce, proti odbornosti znalce, jeho od

18

bornému zaměření a proti zadaným otázkám. Ten, kdo dosud obviněn

není a jehož případ je prověřován, sice tato práva nemá, ale je vhodné,

aby se o tyto záležitosti zajímal a poukázal na případné chyby dozorují

címu státnímu zástupci.

Co dělat, nesouhlasím-li se závěry znaleckého posudku

Především lze sepsat veškeré námitky a připomínky a označit veškeré

nesprávné nebo odborně chybné údaje uvedené ve znaleckém posudku

a tento dokument založit do příslušného trestního (nebo jiného) spisu.

Současně své námitky společně s vypracovaným znaleckým posudkem

předložit jinému znalci s žádostí o vypracování oponentního (revizního)

znaleckého posudku. Stejně tak lze předložit znalecký posudek, se kte

rým nesouhlasím, oborové komisi vědecké rady České lékařské komory

s žádostí, aby zhodnotila vypracovaný znalecký posudek a mé výhrady

a připomínky k němu. Lze též poukázat na judikát Nejvyššího soudu

ČR, který je všeobecně uznávaný (sp. zn.: 7 Tdo 219/2005, citovaný

v mnoha dalších judikátech Nejvyššího soudu), podle kterého je třeba

hodnotit správnost postupu lékaře z pozice ex ante – jak se stav jevil

v době, kdy lékař rozhodl o dalším postupu, nikoli z pozice ex post – za

situace, kdy výsledek je již znám. Tento judikát rovněž obsahuje závěr, že

diagnostický omyl sám o sobě není postupem non lege artis, ani nedba

lostí, ale za postup non lege artis nebo nedbalost lze považovat až případ,

kdy lékař bezdůvodně nevyužil standardní a dostupné možnosti zjistit

správnou diagnózu. Stejně tak manuální nezdar, kdy ve zlomku vteřiny

lékař udělá chybný pohyb, nelze považovat za postup non lege artis, ani

za nedbalost, byl-li celkový postup lékaře správný. V případě potřeby

poradíme v právní kanceláři České lékařské komory lékaři nebo jeho

obhájci, jaké konkrétní nálezy Ústavního soudu, judikáty Nejvyššího

soudu a jakou odbornou literaturu lze využít v rámci ochrany proti ne

správným znaleckým posudkům.

zAPAMAtuJtE SI zEJMÉNA:

„ Podle uznávané judikatury Nejvyššího soudu je nutno hod

notit správnost postupu lékaře z pozice tzv. ex ante – jak se

stav jevil lékaři v době, kdy rozhodoval o dalším postupu, ni

koli z pozice ex post, kdy výsledek je již znám. Na tomto způ

sobu hodnocení je nutno trvat. „ Znalecký posudek obhajoby nebo strany žalované v občan

ském soudním řízení je lépe pořídit až v reakci na znalecký

posudek úředně přibraného znalce (kterého jmenovala poli

cie nebo soud). Může se stát, že znalecký posudek úředně při

braného znalce bude pro vás příznivý a další znalecký posudek

nebude třeba. Bude-li znalecký posudek úředně přibraného

znalce pro vás nepříznivý, má vámi přibraný znalec možnost

na něj reagovat a některé jeho závěry vyvrátit. „ Znalec, který váš postup posuzuje, by měl mít specializova

nou způsobilost ve stejné odbornosti a dostatek zkušeností

s tím, co posuzuje. Měl by znát vaše vyjádření obsahující odů

vodnění vašeho postupu a podmínky, za kterých jste pracova

li. Pozor na správné zadání otázek znalci, proti chybně zada

ným otázkám vzneste ihned námitky. 2. INfORMOVANý SOuhLAS O problematice informovaného souhlasu pacienta s poskytnutím zdravotních služeb byla publikována již celá řada samostatných odborných publikací, na které je možno zájemce o bližší rozbor této problematiky odkázat. Účelem této příručky není podrobně rozebírat tuto problematiku, ale dát lékařům pokud možno stručné a jasné rady, jak si v této specifické komunikaci s pacientem počínat, aby se vyhnul případným právním problémům. Je třeba poznamenat, že právníci západoevropských lékařských komor tvrdí, že více úspěšných žalob na lékaře je pro nedostatečnou komunikaci a nedostatečné informování pacienta než pro nedostatečnou nebo odborně nekompetentní péči. U nás tento trend začíná a velmi často se soudce ptá, zda – pokud došlo k nějakému nezdaru při poskytování zdravotních služeb, a nejednalo se přitom o postup non lege artis – byl pacient upozorněn na možnost tohoto rizika a zda lékař může prokázat, že pacienta na toto riziko upozornil. To je aktuální zvláště za situace, kdy pacient tvrdí, že na toto riziko upozorněn nebyl nebo že mu hrozbu rizika lékař bagatelizoval. Jen stručně, co o této problematice stanoví zákon Zákon o zdravotních službách požaduje, aby poskytovatel zdravotních služeb zajistil, že pacient bude srozumitelně informován v dostatečném rozsahu o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách, dále je povinen umožnit pacientovi nebo osobě určené pacientem klást doplňující otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrženým zdravotním službám, které musejí být srozumitelně zodpovězeny.

Informace má obsahovat údaje o: a) příčině a původu nemoci, jsou-li známy, jejím stadiu a předpokláda

ném vývoji; b) účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizi

cích navrhovaných zdravotních služeb, včetně jednotlivých zdravot

ních výkonů; c) jiných možnostech poskytnutí zdravotních služeb, jejich vhodnosti,

přínosech a rizicích pro pacienta;



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist