načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Medicínské historky z Královéhradecka - Svatopluk Káš; Ladislav Chrobák

Medicínské historky z Královéhradecka

Elektronická kniha: Medicínské historky z Královéhradecka
Autor: ;

Kniha obsahuje na 300 medicínských humorných historek, ukazujících naše lékaře i jiné zdravotníky nikoliv jako bronzové sochy stojící na mramorovém podstavci, ale jako skutečné lidi se ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  161
+
-
5,4
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 157
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2435-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha obsahuje na dvě stovky medicínských historek sebraných dvěma známými českými lékaři, kteří v nich ukazují zákulisí medicíny i osobnosti renomovaných lékařů z jejich úsměvné stránky. Uvedené historky a anekdoty jsou autentické a třebaže jsou někdy v rámci pointy poněkud upravené, jejich protagonisty uvádějí autoři pod pravými jmény. Knížka obsahuje historky o profesorech, řadových lékařích i medicích a ostatních pracovnících ve zdravotnictví. Většina z nich se odehrála na hradecké lékařské fakultě a fakultní nemocnici, zbytek na několika dalších zdravotnických institucích Královéhradeckého kraje.

Popis nakladatele

Kniha obsahuje na 300 medicínských humorných historek, ukazujících naše lékaře i jiné zdravotníky nikoliv jako bronzové sochy stojící na mramorovém podstavci, ale jako skutečné lidi se všemi lidskými vlastnostmi. Historky jsou skutečné (i když někdy trochu upravené), a proto jsou všechny osobnosti uváděny pravými jmény. V knize jsou historky o profesorech, primářích, řadových lékařích, i medicích a ostatních zdravotnických pracovnících. Příběhy jsou hlavně z hradecké lékařské fakulty, ale i jiných pracovišť královéhradeckého kraje.Autoři - sběratelé historek - jsou zkušení a známí publicisté. Prof. MUDr. Ladislav Chrobák, CSc., mezinárodně známý hematolog, který přispěl podstatným podílem autentických příběhů z hradecké fakulty, dostal v roce 2007 nejvyšší ocenění ČLS JEP za mimořádné zásluhy o rozvoj medicíny, pedagogickou činnost a celoživotní vědeckou tvorbu. MUDr. Svatopluk Káš, CSc., publikoval odborné neurologické práce a sepsal více než 10 knížek medicínských historek.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Svatopluk Káš; Ladislav Chrobák - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Profesor MUDr. Ladislav Chrobák, CSc. (nar. 1927 v Hrabyni)

Promoval v roce 1951 na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po

ročním pobytu na interní klinice prof. Karla Bobka v Plzni pracuje od roku

1953 jako internista a hematolog ve Fakultní nemocnici a na Lékařské fakultě

UK v Hradci Králové. Doma i v cizině je znám svými četnými odbornými

pracemi. Jeho učebnice „Propedeutika vnitřního lékařství“, která vyšla poprvé

v roce 1976 a od té doby opakovaně, byla přeložena i do angličtiny. Všedesátých až osmdesátých letech byl třikrát vyslán do Kuvajtu na jeho žádost jako

expert a řádný profesor hematologie Kuvajtské univerzity.

Za jeho odbornou činnost se mu dostalo mnoha poct, čestných členství,medailí a dalších ocenění doma i v cizině. Je nositelem Ceny J.E. Purkyně.Medicínské historky uveřejňoval hlavně v časopise SCAN, společném pro Fakultní nemocnici a Lékařskou fakultu UK v Hradci Králové. MUDr. Svatopluk Káš, CSc. (nar. 1929 v Praze) Je synem pražského lékaře a zakladatele kdysi populárních Kocourkovských učitelů, MUDr. Josefa Káše. Pracoval téměř 20 roků na neurologickémoddělení v Motole u profesorů Karla Mathona a Františka Hanzala, pak byl dalších 20 let primářem neurologického oddělení v Kolíně. Po roce 1989 bylvědeckým sekretářem České neurologické společnosti.

Je autorem několika knižních neurologických publikací, například„Neurologie pro běžnou praxi“, dále napsal monografi i o českýchlékařích-spisovatelích, četné medailonky o význačných českých lékařích a celkem čtrnáct knížek

humorných medicínských historek a tři knihy sebraných aforismů bonmotů

a citátů o medicíně.

Prof. MUDr. Ladislav Chrobák, CSc.,

MUDr. Svatopluk Káš, CSc.

MEDICÍNSKÉ HISTORKY

Z KRÁLOVÉHRADECKA

© Grada Publishing, a.s., 2007

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2007

Kresby © prof. MUDr. Rudolf Malec, CSc.

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 3117. publikaci

Odpovědná redaktorka: PhDr. Anna Monika Pokorná

Sazba a zlom: Dušan Mikeš

V knize byly použity kresby prof. MUDr. Rudolfa Malce, CSc., z publikace

Kdo je kdo – Výběr z kreseb z let 1946–2004, s laskavým svolením vydavatele

RNDr. Františka Skopce, CSc. – NUCLEUS HK

®

, Hradec Králové 2004.

Počet stran 160

Vydání první, Praha 2007

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Děkujeme fi rmě GRIFOLS za podporu při vydání této publikace.

Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobemreprodu

kovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství.

ISBN 978-80-247-2435-5

ISBN 978-80-247-6238-8

© Grada Publishing, a.s. 2011

(tištěná verze)

(elektronická verze ve formátu PDF)

Obsah

Úvodem ...............................................................................................7

1 Obory teoretické a preklinické .........................................................9

2 Interní obory klinické ......................................................................41

3 Obory chirurgické ............................................................................65

4 Ostatní obory klinické .....................................................................85

5 Zubní lékařství ...............................................................................109

6 Historky z pracovišť mimoklinických ......................................... 119

7 Historky vojenské ..........................................................................133

8 Historky dr. Chrobáka z jeho pobytu v Kuvajtu ........................149

Jmenný rejstřík ............................................................................ 153

Úvodem

Vážení a milí čtenáři,

knížka, která se vám dostává do rukou, je jaksi multigenerická. Obsahuje

medicínské historky z Hradecka a širšího okolí, které pocházejí z více zdrojů.

První, velmi početná část historek, je z díla hradeckého internisty ahematologa profesora MUDr. Ladislava Chrobáka, který část těchto povídáníuveřejnil v časopisu hradecké Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity

Karlovy Scan, značná část jich však nebyla ještě nikde publikována. Od tohoto

autora je i samostatná kapitola o zážitcích z Kuvajtu.

Druhým zdrojem byla drobná cyklostylovaná knížka již zemřeléhohradeckého profesora stomatologie, MUDr. Leona Sazamy, Okolo Hradce v bílém

plášti, která vyšla v malém nákladu již v roce 1988 a nebyla volně prodejná.

Pro obtížnou dostupnost a malý náklad je málo známa. Je v ní řada velmihezkých historek a bylo by škoda, kdyby zanikly. S laskavým svolením paníprimářky dr. Gabriely Cyranyové, dcery zesnulého pana profesora, jsme do naší

knížky zařadili ty nejhezčí z jeho díla, třebaže jsme je někdy museli malinko

upravit. Sazamovy historky jsou označeny písmenem (S.).

Třetí, nejobsažnější část, je z díla primáře neurologie MUDr. Svatopluka

Káše, sběratele medicínského humoru. Medicínské historky (zakládá si na

tom, že to jsou historky a nikoli anekdoty, a že jsou alespoň v podstatěpravdivé, byť i někdy upravené) sbírá už čtyřicet let. Některé, zde publikované

historky byly již uveřejněny v některé z jeho předchozích devíti sbírek nebo

v některých periodicích, většinou však jsou dosud nepublikované. Úmyslně

byly vypuštěny historky vyšlé v jeho čtyřdílné antologii z Aeskulapovyprvní, druhé, třetí a čtvrté kapsy, jejíž první tři díly vyšly v nakladatelství Galén

nedávno, a těch několik „hradeckých“ by se opakovalo.

Prameny, ze kterých autoři sbírali svůj materiál, jsou rovněž velmi četné.

Nejčastěji pocházejí z osobních setkání na různých sjezdech a konferencích

či školeních, kdy jim jejich spoluúčastníci historky sdělili – jde o historky mnohdy dlouho tradované na fakultách a v nemocnicích. Pochopitelně nejvíc je z hradecké lékařské fakulty a zvláště z doby, kdy byla Vojenskou lékařskou akademií, kde se k medicínskému humoru přidává i specifi cký humorvojenský. Mnoho materiálu zaslali autorům, zvláště Kášovi, četní kolegové po vyjití jeho dřívějších knížek, které jim připomněly zážitky vlastní či jejich známých. Všem těmto přispěvatelům, které nemůžeme všechny jmenovat, autoři děkují. Medicínské historky z Královéhradecka

Výjimkou je Kášův nedávno zesnulý přítel, profesor sociálního zdravotnictví

v Olomouci, MUDr. Milan Slavětínský, se kterým společně kdysi sepsali ijednu knížku. Od něj pochází řada historek o bývalých profesorech působících

po jistou dobu nejen v Hradci, ale i v Olomouci (Hromada, Zrzavý, Maršálek,

Mělka). Některé historky jsme získali v porůznu vytištěných materiálech,často v článcích k jubileu těch či oněch kolegů.

Je samozřejmé, že se často materiál, tedy historka o tom či onom lékaři, liší

u jednotlivých vypravěčů. Platí zde starý slogan, že fama crescit eundo, ale

nejen crescit, ale i alternat eundo, dokonce některé zvláště povedené historky

se tradují o více osobách. Zde jsme se snažili vybrat tu nejpravděpodobnější

nebo nejhezčí verzi, aniž by ztratila na pravděpodobnosti. Může být, že některá historka se nezakládá na pravdě, ale my jsme ji jako alespoň částečně

pravdivou slyšeli. Zde bych citoval pana profesora Laufbergera, který kdysi

jednomu z autorů (Dr. Kášovi) řekl, když se s ním domlouval o autentičnosti

jedné historky: „Nevím, kolego, jestli je to pravda, už se nepamatuji. Ale jestli

to pravda není, mohla by to být pravda a hezky se to poslouchá. Jen ji klidně

uveřejněte“.

Kresby, jakož i ilustrace na obálce, jsou od profesora MUDr. RudolfaMalce, hradeckého neurochirurga, uveřejněné v knížce Kdo je kdo. Výběr kreseb

z let 1946–2004, ve které portrétoval některé své kolegy. Naše knížka má za

cíl jednak pobavit čtenáře, ale rovněž zachovat známé i méně známé osobnosti

české a zde hradecké medicíny v paměti čtenáře a vykreslit je nejen jakobronzové fi gury na pomnících, ale jako osoby z masa a kostí, s jejich přednostmi

a popřípadě i menšími chybami. Psali jsme tak, aby se žádný z těch, o kom

píšeme, necítil dotčen. Zachováváme starou zásadu raženou již dr. Hlaváčem

–Alarichem, který v předmluvě své slavné Medicíny v županu napsal: „Píši jen

o těch, kterých si vážím a které mám rád“. Pokud se nám to někde nepovedlo, promiňte, úmysl byl dobrý.

Závěrem chceme ještě poděkovat paní primářce Cyranyové za laskavésvolení k použití některých historek z knížky jejího otce, pana profesora Sazamy,

a panu profesoru Malcovi za svolení použít jeho krásné vtipné portréty, jakož

i všem těm, kteří nám dodali náměty k historkám.

Nakladatelství Grada a jejím pracovníkům vyjadřujeme dík za péči, kterou

pu blikaci věnovali.

Svatopluk Káš, Ladislav Chrobák


9

1 Obory teoretické

a preklinické

(biologie, lékařská chemie, anatomie a histologie,

fyziologie, patologická fyziologie, farmakologie, patologie,

soudní lékařství a mikrobiologie)

Včela je obratlovec (S.)

Přijímací zkoušky na hradeckou lékařskou fakultu. Zkouší se spíše obecné

znalosti z biologie a chemie. Zkoušející biolog se jednou dozvěděl z ústsnaživého kandidáta, že včela je obratlovec.

„Jak jste na to přišel, prosím vás, to mi musíte vysvětlit.“

Zkoušený měl vysvětlení pohotově: „No, prosím, jak ta včela létá z květu na květ, vždy nasaje med a pak se obrátí a letí zpět do úlu. Je to obratlovec, prosím“. Potíže s pochvou Při praktikách z biologie na hradecké lékařské fakultě se provádí i vyšetřování heterozygotů. Toto vyšetřování se dělá nejlépe z vlasů, vlasy musí být dobře zachované i s kořínky a vlasovou pochvou, vůbec se nehodí vlasy odbarvené.

Medici vyšetřovali na vlastních preparátech, popřípadě na vlasech kolegů – toto praktikují zvláště odbarvené medičky.

Najednou se k tehdejší studentce Miroslavě Hurdálkové přiblížil zezadu jeden medik a vytrhl jí asi tři nebo čtyři vlasy.

Medička, nynější neuroložka, se naštvaně otočila: „Co blázníš, vždyť já nemám žádnou pořádnou pochvu!“ Perličky ze zkoušek biochemie Profesor biochemie na hradecké lékařské fakultě, MUDr. Miroslav Ledvina, sbíral perličky, které se dozvěděl při zkouškách mediků a mediček. Některé publikoval při různých biochemických sjezdech, pak v Bulletinu Biochemické společnosti. Neuváděl úmyslně data a jména zkoušených, protože ti z autorů, Medicínské historky z Královéhradecka kteří jsou dnes už řediteli OÚNZ, by třeba měli potíže se svými podřízenými. Z autentických citátů je zde vybráno několik.

„Tento dusík musí být kvarterní.“ – „Jak to značíme ve vzorci?“ –„Čtyřkou.“ – „To snad ne!“ – „Tak trojkou.“

„Androgeny jsou mužské pohlavní orgány.“

„Progesteron působí vývoj terciárních pohlavních znaků.“

„Mužské pohlavní hormony vznikají ve varleti, androgeny v nadvarleti.“

„Ve svalu se po těžké tělesné práci rozmnožuje alkohol.“

„Antilátky bojují vzájemně proti sobě.“

„Významnými látkami s makroergickými vazbami jsou ATP, ADP a AMP, který žádnou makroergickou vazbu nemá.“

„Krevní barvivo vzniká rozkladem hemoglobinu.“

„Hemoglobin nemůže přenášet kyslík, protože Fe je v něm nasycenodraslíkem a fl uorem.“

„Bilirubin se dostává do krve při nedostatku hygieny.“

„Při průchodu tuků střevem se mastná kyselina mění na glycerol.“

„Vzduch je směs několika látek jako kyslíku a křemíku – ne, je to směs vodíku a kyslíku.“

„Mol je tisícina...“ – „Čeho?“ – „To nevím.“

„Při oxidační fosforylaci vznikají dvě molekuly ATP na litr roztoku.“

„CO je rajský plyn a používá se při narkózách.“


11

„V jedné molekule tuku je obsaženo nekonečné množství řetězců mastných kyselin.“

„Glykolýzou se získá l00 kilokalorií na jednu molekulu.“

„Dekapeptid je látka složená z deseti... hm,... cukrů,... ne, bílkovin, hm... no prostě z deseti nějakých součástí.“

„CuSO

4

je emetikum? – „Co to je?“ – „Nevím, ale zřejmě něcodůležitého.“

„Síra se váže na hemoglobin a člověk má pak zelené zbarvení.“

„Makrofágy zbaští všechno, nač přijdou.“

„Lymfa je produktem lymfocytů.“

„Nejběžnější a nejužívanější sloučeninou chloru je yperit.“

„Člověk, aby žil, musí něco, jak se říká, jíst.“ Antonín Hamsík a Jan Hromada Začátek této historky již napsal kouzelně doktor Hlaváč–Alarich ve svých slavných Medicínských historkách v roce 1935. Dovolím si tuto Alarichovu část uvést ve zkráceném znění.

U „zeleného stolu“ na psychiatrické klinice sedí examinátor profesorMysliveček s profesorem Hamsíkem, děkanem lékařské fakulty, který působí v Praze po předešlém dlouhém pobytu v Brně. Sluha přivádí kandidáta. Ten se zdvořile uklání.

„Posaďte se“, vyzve ho profesor Mysliveček.

Stane se. Vtom vstoupí znovu sluha: „Pane profesore, volá meziměstský telefon“.

Mysliveček odchází a ode dveří vyzývá kandidáta: „Zatím si vyšetřetepříad“.

Sluha ale případ nepřivádí. Medik si nesměle okukuje neznámého u stolu zadívaného do prázdna. Že by případ?... „Hezký den, co?“, začne sondovat

po anglickém způsobu.

„Za moc to nestojí“, zabručí mrzutě děkan.


12 Medicínské historky z Královéhradecka

„Poslouchejte, jestlipak víte, kolikátého je dnes?“

Profesor Hamsík se udiveně zahledí na kandidáta: „Víte, že nevím? Já se modlím dost nepravidelně“.

Mládenec si odpovědi pilně zaznamenává. „Tak dobře. Tak mi řekněte, kolik je 19 × 27?“

„19 × 27? Počkejte, já si to znásobím s výhodou. 20 × 27, to máme 520 a od toho odečteme 19, to bychom měli... to bychom měli 491, výsledek se dvakrát podtrhne.“

Medik si spokojeně zapisuje do papírů: „Početní pojmy naprostozmatené. Dobrá, a když umíte tak hezky počítat, tak mi vyjmenujte české krále pozpátku“.

„A jejda, já vám je neodříkám ani po pořádku.“

A student zaznamenává: „Odpovědi na prosté věcné otázky jsou nejen zcela zmatené, nýbrž i arogantní a cynické“. – „Tak mi řekněte přítokyGuadalquiviru a hlavní město v Bolívii.“

Hamsíkovy severské oči ještě zeseverštily, jak usilovně přemýšlel. Co to mají ti dnešní medici za zvláštní řeči? „Víte, tohle jsem všechno znával, ale

dneska už z toho nevím nic. Člověk má plnou hlavu jiných věcí.“

„Jakých?“, vyzvídá student, když si poznamenal, že nemocný má záblesky

jasného vědomí.

„Jakých?“, opakoval Hamsík. „Všelijakých. Víte, člověk je vlastně třičtvrtiny života zavřen v ústavu. A v tom blázinci se takové věci zapomínají.“

„Vždyť ono to není navždycky. Povězte mi ještě, jak jste orientován ve svém nejbližším okolí. Kde má sídlo nejvyšší správní soud?“

Děkan neví a tuze ho to udivuje.

„Netrapte si tím hlavičku, fotr“, pokračuje medik nad svými lejstry.„Povězte mi ještě, jak se jmenujete a čím jste.“

„To vím“, ulevil si děkan. „Jmenuji se Hamsík, jsem profesor lékařskéchemie a t.č. děkan lékařské fakulty.“

„To mi stačí“, skončil svou anamnézu student.

Tu se otevřou dveře a profesor Mysliveček se vrací.

Kandidát vstane a vítězně hlásí: „Pane profesore, jsem hotov. Případ jejasný. Megalomanie“.

Tolik Alarich.

Případ má ještě pokračování. Onen medik, který považoval profesora

Hamsíka za případ megalomanie, byl pozdější přednosta anatomie v Hradci,

profesor Jan Hromada. Když byla historka uveřejněna v Alarichově knížce,


13

ulekl se tehdy mladý medik Hromada, aby to pro něj nemělo nějakénásledky. Byl to student odkázaný na stipendium a na plat demonstrátora vAnatomickém ústavu a měl strach, aby se děkan Hamsík snad neurazil a na něj se

nerozzlobil.

Když pak u studentů oblíbený profesor Hamsík, stále ještě ve funkci děkana, přišel na služební inspekci na Anatomický ústav profesora Weignera, nechal si studenta – demonstrátora Hromadu – zavolat.

Mladý Hromada trnul, potil se strachy, ale Spectabilis byl samá legrace, znovu si tu příhodu se studentem opakoval a dlouho si pak spolu povídali. Hromadu pak zvláště doporučil Weignerově péči a student pak měl po celý zbytek studia na děkanství určitou protekci. Anatomický přehmat (S.) Profesor anatomie MUDr. Jan Hromada probíral při praktikách se skupinou mediků a mediček ženské pohlavní ústrojí. To je pro studenty vždy velmizajímavá kapitola, které věnují příkladnou pozornost. Profesor vše ukazoval na vyvěšených obrazech a i na preparátech naložených ve formolu.

„A jak je to s klitoris, prosím, není mi to zcela jasné?“, odvážil se jeden zvídavý medik.

Profesor mu to chce doplnit a hledá vhodný preparát, ale pitevní zřízenec pan Novák ho nedodal, ačkoliv se ve sbírkách ústavu nachází. Hromadapootevřel dveře na chodbu a zavolal na svého asistenta: „Pařízku, nemáteklitoris?“

Asistent Pařízek by chtěl vyhovět, rozhlížel se, hledal, ale marně. „Nemám, pane profesore, ale snad tady Helenka by mohla vědět...“, a ukázal na vedle stojící asistentku Malou. Chytrost nejsou žádné čáry Při rigorózní zkoušce na hradecké Vojenské lékařské akademii dostal jeden posluchač od asistenta za úkol vypitvat Vaterovo-Paciniho tělíska. (To jsou drobná zakončení vegetativních nervů na některých vnitřních orgánech,makroskopicky dost neurčitá.)

Medik začal pitvat v 8.00, pitval, pitval, ale ona prožluklá tělíska ne a ne najít..

Bylo už 10.00, pan profesor Hromada mezitím už vyzkoušel čtyřikandidáty, ale snaha onoho studenta pitvajícího ta tělíska nepřinášela výsledek. „Ne abyste mi jich vypitval víc než osm“, řekl Hromada s úsměvem, „ale když Medicínské historky z Královéhradecka budou čtyři, budu spokojen“. Posluchači potícímu se nad rozpitvaným tělem to nálady nepřidalo.

Kolem 15.00 znovu přišel k pitvajícímu starý pan profesor: „Tak co, už to máte?“

„Dosud ne, pane profesore.Vždycky se mi zdá, že je mám, ale pak se mi někam ztratí.“

„Hm, a co kdybyste to udělal takhle?“ A profesor, který se k stáru stával k medikům stále tolerantnější a shovívavější, vzal kus indiferentní tukové a vazivové tkáně, zamnul ji v konečcích prstů a ukázal ji zpocenémumedikovi: „No, a je to. Či snad ne?“

Medik zcela vysušený sedmihodinovým pobytem v pitevně se nazkoušejícího konsternovaně podíval a na sucho polkl.

„No, tak zkoušku z pitevních praktik jste udělal, tak ještě tu teorii“, řekl

profesor.

Vše vidí

Hradecký profesor Jan Hromada měl pravé anatomické oko, uměl dobřepozorovat a všeho si všimnout.

Při rigorózní zkoušce z anatomie zkoušel studentku Lenku, pozdější MUDr. Sereghyovou, pocházející také z lékařské rodiny. Zjistil, že má určité mezery ve znalostech o svalstvu pánevního pletence, a tak jí v této oblasti řádně promrskal. Mezery se přitom ukázaly hlubší, a tak nakonec musela přijít ke zkoušce ještě jednou, i když jinak anatomii dobře uměla.

Na fakultě se později konala schůze, jakési rodičovské sdružení, na kterou byli pozváni rodiče, jejichž potomci neuspěli u některé zkoušky prvníhorigoróza.

Dostavil se i otec medičky Lenky.

Profesor Hromada jej jako kolegu znal, a tak mu hned sdělil: „Víš, tvoje dcera je moc chytrá holka, moc chytrá, ale chodí po Hradci místo na přednášky zavěšená do nějakého fešáka...“

Vše viděl. Mecenáš Hromada Profesor anatomie Jan Hromada zastával i funkci edičního referenta fakulty. Nakupoval též pro fakultní knihovnu časopisy a skripta, které vydávaly ostatní české lékařské fakulty.

15

Když později onemocněl a nemohl osobně tyto sousedské fakultynavště

vovat, posílal tam někoho jiného, nejčastěji MUDr. Vobořila, s pověřením, aby

knihy vybral a v několika exemplářích zakoupil. Tyto nákupy sponzoroval

profesor Hromada ze svých vlastních prostředků tajně, vědělo o tom jenněko

lik málo spolupracovníků, kteří se o tom neměli dále šířit. Do takto získaných

knih vpisoval profesor větu: Pro studium posluchačů Lékařské fakulty vHrad

ci Králové. Později vyrobila kreslířka Anatomického ústavu paní Gabrielová

razítko se stejným nápisem, které se tam vtisklo.

Profesor Hromada náhle v roce l970 zemřel. V jeho pracovním stole byla

nalezena obálka obsahující 600 korun s nápisem: „Na knihy pro mediky“.

Obr. 1 Prof. MUDr. Jan Hromada, profesor anatomie

+ Medicínské historky z Královéhradecka

O doktorce Fučíkové

MUDr. Libuše Fučíková, prozatímní vedoucí Anatomického ústavu,přednášela na hradecké lékařské fakultě anatomii do roku 1948. Pak muselafakultu z jistých důvodů opustit. Při jedné zkoušce dostal od ní student i otázku

o mozkových komorách. Měl představy velmi povrchní. Věděl, že existuje

třetí a čtvrtá a že snad leží v mozku pod sebou, ale neměl ponětí, kde jsou ty

zbylé dvě, nebo zda nejsou ještě další. Začal nejistě něco povídat o komoře

první, ale zkoušející se zatvářila nesouhlasně.

Tak student zkusil své válečnické štěstí: ,,Já bych to, paní profesorko,namaloval“.

„Tak dobře, prosím“, přikývla examinátorka.

Student pak namaloval jakýsi impresionistický obraz s řadou pěti propojených koulí či válců následovaných za sebou. A napsal po jejich okraji I, II,

III, IV, V.

Doktorka Fučíková na tento výtvor nedůvěřivě koukla, zkusila to natočit

i vzhůru nohama, ale pak jej odložila: „Tak to není“.

„Není? Opravdu není?“, pokrčil zklamaný medik rameny a vstal. „Tak co

se dá dělat. Já přijdu někdy jindy.“

Slavný pan Pulkrábek

Pražský profesor anatomie, MUDr. Ladislav Borovanský, musel kdysizastuovat delší dobu hradeckou vedoucí anatomie, MUDr. Libuši Fučíkovou.Přijel jako vždy doprovázen svým obětavým fámulem, panem Pulkrábkem.

Pan Pulkrábek, dlouholetý pracovník Anatomického ústavu, dával v Praze

medikům a medičkám i kurzy z osteologie – jak se pozná ta která kost či její

úlomek a z které je strany. Tyto vědomosti se při rigorózu zkoušely. PanPulkrábek na to měl nespočet triků a fíglů, které to usnadňovaly rozpoznat.

Jakási hradecká studentka dostala při zkoušce jednu ze zápěstních kostiček,

os naviculare. Tu poznala, ale teď byl problém, z které je strany. Vzala ji do

ruky, přendavala z jedné strany do druhé, zda se dá uchopit jako lžička. To byl

jeden z Pulkrábkových triků.

Moc jí to však nešlo. Borovanský ji chvilku pozoroval, pak se obrátil na

pana Pulkrábka: „Koukám se, že už se ty vaše triky dostaly až do Hradce, ale

nad osobní praxi není. Ukažte ji to, prosím vás“.

Pan Pulkrábek ve vteřině uchopil kůstku do jedné ruky, přiložil na niukazovák a řekl: „Je to zleva, slečno“. Pomsta Kdysi měli na hradecké lékařské fakultě někteří medici jakýsi interní spor s kolegyní Z., která je pak vyvedla k velkému potěšení kroužku aprílem.

MUDr. Josef Zrzavý – hradecký, později olomoucký profesor anatomie – byl obvykle velmi vážný učitel. Při svých přednáškách se vždy na začátku hodiny tázal na sporná či problematická místa minulé látky. Vždy chtěl, aby než přikročí k dalšímu výkladu, bylo vše minule probrané dokonale jasné. Jednou odvykládal mužské pohlavní ústrojí.

Příští hodinu na otázku profesora Zrzavého po nejasnostech v minulé látce se přihlásil medik Radko V., později známý východočeský psychiatr. Vstal a dotázal se: „Pane profesore, mám dotaz za kolegyni Z. Ona se sama stydípřihlásit, ale není jí vůbec jasné, zda k vámi popisovanému vzácnému zdvojení penisu dochází za sebou či vedle sebe. A zda by to mohlo mít nějaký význam při případu jiné anomálie – vagina duplex“.

Tentokrát ani vážný profesor Zrzavý neudržel vážnou tvář, zatímcokolegyně Z. celá červená velmi chvatně opouštěla přednáškový sál. Milovník psů Profesor Josef Zrzavý byl po celý život milovník psů. Na své miláčky – měl jich postupně několik, ale nejen na ně, ale na všechny psy – nedal dopustit. Existuje o tom množství historek.

Profesor například nesnášel, když někdo před ním řekl, že pes chcípne. Hned onomu dotyčnému řádně vyčinil a vysvětlil mu, kdo chcípne, a že ten kdo chcípne, nebude pes.

Mladý asistent Černý, dokud pana profesora ještě moc neznal, mu jednou vyprávěl, jak během studia medicíny při prázdninové brigádě v olomouckém pivovaru jedl pečeného psa, kterého tam přinesl jeden zaměstnanec. „Byl to dobře krmený bernardýn, maso měl dost tučné, ale jinak moc dobré. Kdybych nevěděl, že je to pes, asi bych to nepoznal.“

Profesor se na doktora Černého zamračeně podíval a řekl: „Máte u mě další vroubek“. To už je moc Na olomoucké lékařské fakultě se jeden medik před zkouškou z anatomie u profesora Josefa Zrzavého, bývalého profesora v Hradci Králové, poněkud důkladněji posiloval. Posilování několika skleničkami myslivce však mu nebylo moc platné, a tak ho po krátkém zkoušení profesor Zrzavý vyhodil. Medicínské historky z Královéhradecka

Medik škemral ještě o nějakou další otázku, ale marně.

Po jeho odchodu pan profesor k přísedícímu znechuceně prohodil: „Že je blbej, to bych ještě přežil, takovejch jsem zažil už moc, ale že mi dejchal ten smrad do obličeje a já nemohl uhnout, to už bylo trochu moc“. Zkoušející pan profesor Zrzavý Při rigorózních zkouškách z anatomie na olomoucké lékařské fakultě brzy ráno kolem sedmé hodiny rozdal asistent Černý prvním pěti studentům otázky. V klidu se mohli hodinu připravovat. Kolem osmé přišel sám přednostaAnatomického ústavu, profesor MUDr. Josef Zrzavý, dřívější učitel na hradecké lékařské fakultě, a začal zkoušet. Obvykle u všech pěti zkoušených probral dvě první otázky, pak šel vyvenčit své milované psy a po návratu vyzkoušel u celé pětice zbylé dvě otázky.

Pak nastoupila druhá pětice. Ti končívali po obědě a třetí pětice přišla na

řadu odpoledne. Jelikož nejvíce času na přípravu měla první pětice, všichni se

tlačili na tu ranní zkoušku, jednou se dvě studentky o to místo i popraly.

Jednou jeden medik, který dělal zkoušku již po třetí a opět první dvě otázky

totálně zvoral, požádal pak pana profesora po obdržení dvou dalších otázek,

aby si mohl odskočit na záchod, že je mu na zvracení. Zrzavý tušil, že jde jen

o účelový manévr, a tak odpověděl: „Můžete to udělat tady do umyvadla, mně

to vadit nebude“.

Student s trpitelským výrazem šel k umyvadlu, několikrát se pokusil ozvracení, ale neúspěšně.

Zrzavý mu pak řekl vyčítavě: „Hm, hm, i ti moji psi to znají již nazpaměť a vám to pořád do hlavy ne a ne vlézt“. Opravdu rychlý anatom Praktická zkouška v pitevně je součástí rigorózní zkoušky z anatomie. Nahradecké lékařské fakultě dala asistentka MUDr. Miloslava Lipenská jednomu medikovi za úkol vypreparovat biceps, tedy dvojhlavý sval na paži. Korpus byl ve velmi dobrém stavu, což na anatomii je dost neobvyklé, a tak medika upozornila: „Sval je velmi pěkně zachovalý, tak ho taky pěkně čistěvypreparujte. Ale ať vám to netrvá půl dne“.

Medik si řekl: „Když pěkně, tak pěkně, když rychle, tak rychle“. Vzalpitevní skalpel, tři energické řezy a biceps odřízl od kostí. Pak jej zdvihl do výše a prohlásil: „Tak tady je ten biceps“.

Asistentka Malínská jen zírala: „Řezník by z vás byl dobrý, ale anatom nikoliv“.

Zkoušku neudělal. Dvě tváře profesora Vrtiše Ke zkoušce z histologie a embryologie na hradecké fakultě k profesoru RNDr. a MVDr. Vladimíru Vrtišovi, habilitovanému na brněnské veterinární fakultě, který později přešel na Lékařskou fakultu do Hradce Králové, přišly ráno tři medičky. Dívky jako obrázek a oko examinátorovo na nich spočinulo sezalíbením.

Pan profesor jim rozdal histologické preparáty, pokynul jim, aby seposadily k mikroskopům a pak se jich zeptal, zdali už snídaly.

Dívky se zatvářily rozpačitě, nakonec ta nejodvážnější pracně vykoktala, že ještě nejedly.

Profesor se obrátil na svého asistenta: „Hradile, postavte, prosím vás na čaj, děvčata ještě nejedla“.

Asistent postavil na čaj, dívky pilně hleděly do mikroskopů.

Konečně voda začala vřít, asistent naplnil konvici, ze skříně pana profesora

vyndal tři hrnečky a postavil je před dívky: „Tak, děvčata, tady máte“.

Dívky v rozpacích upíjely vřelou tekutinu, pan profesor blahovolněpřihlížel. Pak se na chvilku vzdálil a nechal je pod dozorem pana asistenta.

Dívky se hned na něj prosebně obrátily, aby jim poradil, co je to v těch

preparátech.

Asistent Hradil jim něco málo naznačil a pak se s úsměvem zeptal: „Tak co, holky, nemáte náhodou špinavý fusekle, že bych vám je zatím vypral?“

Jedné z těchto studentek položil pak pan profesor otázku o anatomickofyziologickém podkladu erekce, tedy ztopoření pohlavního údu.

Medička se trochu začervenala, a pak po chvilce váhání prohlásila, že při něm dochází ke zmnožení buněk.

Profesor Vrtiš vzdychl, vzal zkušební protokol, napsal nedostatečnou a pak podotkl: „To byste se slečno načekala“. O Vladislavu Krutovi MUDr. Vladislav Kruta, profesor fyziologie na Lékařské fakultě v HradciKrálové a později v Brně, přednášel počátkem padesátých let také fyziologiičlověka a tělesných cvičení posluchačům Pedagogické fakulty v Praze.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist