načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Mediální zlo -- mýty a realita - PhDr. Adam Suchý

Mediální zlo -- mýty a realita

Elektronická kniha: Mediální zlo -- mýty a realita
Autor:

Kniha poskytuje všestranný a nezaujatý pohled na problematiku násilí v televizi. Nenabízí paušální odsudky, zmiňuje např. selektivní, diferencované působení a roli komunikace v rodině ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  125
+
-
4,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 59.9%hodnoceni - 59.9%hodnoceni - 59.9%hodnoceni - 59.9%hodnoceni - 59.9% 70%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 168
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-725-4926-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha poskytuje všestranný a nezaujatý pohled na problematiku násilí v televizi. Nenabízí paušální odsudky, zmiňuje např. selektivní, diferencované působení a roli komunikace v rodině a ve škole, ale zároveň televizní násilí nebagatelizuje a fundovaně upozorňuje na případný neblahý vliv na vývoj dětské psychiky. Jde o cenný, vyvážený přístup, podpořený zahraničními studiemi i vlastním výzkumem a kazuistikami. Přestože se jedná o komplikovanou problematiku s řadou nuancí, je práce napsána čtivě a srozumitelně pro různé cílové skupiny a velmi citlivě propojuje teorii s praxí. (souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON

Praha / Kroměříž



ADAM SUCHÝ

Mediální zlo



TRITON

ADAM SUCHÝ

Mediální zlo

- mýty a realita

Souvislost mezi sledováním

televize a agresivitou u dětí


Adam Suchý

MEDIÁLNÍ ZLO – MÝTY A REALITA

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována,

ani jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele.

PhDr. Adam Suchý

© Adam Suchý, 2007

Cover © Renata Brtnická, 2007

Cover photo © Staso, 2006

© TRITON, 2007

ISBN 978-80-7254-926-9


7

Štěpánkovi, mému toho času dvouletému synovi,

který si nevyhnutelně začíná nacházet své první televizní vzory.

Rád bych poděkoval Prof. PhDr. Mojmíru Svobodovi, CSc. za cenné při

pomínky k původní diplomové a rigorózní práci, na jejichž základě vznikla

tato kniha. Dále děkuji ředitelství 6. ZŠ v Šumperku za umožnění výzku

mu a za vstřícnost při jeho realizaci, jakož i rodinám, které umožnilyreali

zaci pilotní studie. Nemalý dík patří i psychiatrům a klinickým psycholo

gům, kteří ochotně zodpověděli otázky týkající se jejich práce. Taktéž děkuji

Doc. PhDr. Ivo Čermákovi, CSc. za poskytnutí Caprarových testů agresivity

a RNDr. Evě Reiterové, Ph.D. za laskavé připomínky ke statistickémuhod

nocení výzkumu.

Děkuji také svým rodičům za možnost studovat neomezeně dlouho, jakož

i své skvělé ženě Olze za podporu všeho, co dělám.



OBSAH

1 Mýtus, nebo realita? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

2 Situace v ČR a stav současné diskuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

2.1 Obecné problémy související s výzkumy mediálního vlivu . . . 20 3 Jak vlastně média působí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

3.1 Obecné teorie agrese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

3.2 Typologie agrese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

3.3 Hledisko vývojové psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

3.4 Stručný vývoj teorií mediálního vlivu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

3.5 Vybrané teze účinků mediálního násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

3.6 Některé longitudinální studie a výzkum „do vlastních řad“ . . 46

3.7 Studie Kolumbijské univerzity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

3.8 Opomíjené efekty televizního násilí, reklama a pornografie . . 57 4 Nebezpečné násilí, divácká riziková skupina a související efekty

televizního násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 5 Možnosti kontroly, regulace a prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 6 Televize a agrese v klinické praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

6.1 Průzkum mínění odborné veřejnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

6.2 Dvě kazuistiky z klinické praxe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 7 Přehled hlavních teoretických a praktických problémů výzkumu . . 87 8 Zkoumaný soubor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 9 Aplikovaná metodika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

9.1 Použité metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

9.2 Úskalí výzkumu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

10 Výsledky práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

10.1 Kvantitativní hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

10.2 K ověření předpokladů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111


10.3 Kvalitativní hodnocení aneb Co pro děti znamená televize . . . 113

11 Diskuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

12 Závěry a shrnutí výzkumu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

13 Nejdůležitější poznatky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

14 Použitá literatura a prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137

Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

Příloha I. Dotazník průzkumu mínění odborné veřejnosti . . . . . . . 143

Příloha II. Celkový přehled tabulek k Autorskému dotazníku

sledovacích návyků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Příloha III. Tabulky s časy, skóry AV/D a IR . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Příloha IV. Tabulka biseriální korelace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Příloha V. Autorský dotazník sledovacích návyků . . . . . . . . . . . . . . 152 Příloha VI. Původní Caprarovy testy agresivity –

Tolerance vůči násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Příloha VII. Původní Caprarovy testy agresivity – Iritabilita . . . . . . . . 160 Příloha VIII. Autorsky upravené Caprarovy testy agresivity –

Tolerance vůči násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Příloha IX. Autorsky upravené Caprarovy testy agresivity –

Iritabilita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166


„Svá mláďata Češi osobně nevychovávají.

Nebaví se s nimi o životě ani si s nimi nehrají

a nezpívají. Přenechali výchovu masmédiím.

Jejich potomci mají proto omezenou fantazii,

neovládají mateřštinu a nedokážou se druhých dotýkat.“

(Program Severomoravského divadla Šumperk

k inscenaci Jana Krause Nahniličko, září 2002)



13

1 Mýtus, nebo realita?

Otázku, zda existuje přímá souvislost mezi konzumací mediálního násilí anásledným agresivním chováním, se pokusilo do dnešní doby zodpovědět více

než tři tisíce vědeckých studií, které prokazují vztah mezi násilímprezentovaným televizí a následným násilným chováním dětí a mladistvých. Napodoru tvrzení, že v pozadí dětské delikvence mohou stát média, přispěla istatistika: Údaje pro Českou republiku říkají, že dnešní třináctileté dítě vidělo

v televizi asi 52 tisíc vražd, znásilnění, ozbrojených loupeží a přepadení,přičemž „průměrné“ dítě stráví nejméně 25 hodin týdně před obrazovkou(Američané uvádějí příklad jedenáctiletého dítěte, které zhlédlo v televizi 8 tisíc

vražd a 100 tisíc dalších násilných činů). Při veškeré snaze zaměřit sepředevším na českého dětského diváka se nemohu vyhnout akcentaci zahraničních

výzkumů (především amerických a německých), které jsou početnější,dlouhodobější a podrobnější než výzkumy domácí. Pro přesnější ilustraci problematiky tedy doplňuji, že podle studie Washingtonské univerzity by v USA

ročně ubylo 10 tisíc vražd a 70 tisíc znásilnění, kdyby násilí zmizelo zobrazovek. Jeden z nejnovějších amerických průzkumů tvrdí, že televizní diváci

v USA vidí každé čtyři minuty násilnou scénu. Zatímco v padesátých letech

bylo 16 procent hlavního vysílacího času věnováno násilí, v současnosti je to

již 70 až 80 procent.

1

Na základě předchozích údajů by bylo možné zcela logicky vyvodit, že

taková záplava brutality nemůže u recipientů zůstat bez následků. Pokusím

se tedy zodpovědět otázku, nakolik jsou uvedené výsledky alarmujícípředevším v našich podmínkách a jak vlastně funguje nejen princip účinkumediálně prezentovaného agresivního jednání, ale i sledování televize jakota>1

Přehled uvedených číselných údajů byl získán na základě dlouhodobého rešeršování znásledujících pramenů: * Vaníčková, E., Hadj-Moussová, Z., Provazníková, H.: Násilí v rodině.1. vyd. Praha, MPSV 1995,

s. 16. * Kol. aut.: Téma násilí. MFD, 23. 11. 1994, s. 13. * Kol. aut.: Téma násilí. MFD, 4. 3. 1997, s. 12. * Média a komunikace: Zpráva Střediska pro sdělovací prostředky a veřejné záležitosti, LN, 15.

10. 1999, s. 23. * Koukolík, F., Drtilová, J.: Vzpoura deprivantů. 1. vyd. Praha, Makropulos 1996


14

kové. Některé výzkumy, které v knize uvádím, totiž nerozlišují programovou skladbu, neomezují se jen na pořady sycené násilím a dokazují, žeexistuje souvislost mezi sledováním televize v dětském věku a pozdějším agresivním jednáním bez ohledu na to, jaké pořady dítě sleduje. Určující je v těchto

případech pouze čas denně strávený před obrazovkou. Pokud bychom chtěli

být přísně regionální, potom např. uvádím, že „za posledních deset let uvedlo

80 % z 2 000 mladistvých okresu Olomouc, že jejich základní náplní volného

času je sledování televize. Tuto skupinu tvořili z 90 % chlapci, kteří sedopustili trestního jednání.“

2

Kniha, kterou právě držíte v ruce, vznikala průběžně od roku 2001 sdůrazem na související znalosti získané během mého studia žurnalistiky anásledně studia psychologie. Tyto obory mi mj. umožňují nabídnout pohled

z obou stran pomyslné barikády, tedy především z pohledu masovékomunikace a její komerční podoby na straně jedné, a z pohledu vývojové aklinické psychologie na straně druhé. Zvolené téma je ovšem třeba dálespecifikovat: Televizi vyčleňuji z ostatních masových médií; vliv tisku, rozhlasu

a především internetu, stejně jako vliv nových informačních technologií apočítačů ponechávám pro účely této studie stranou, nebo se jich dotknu jen

okrajově (pokud to bude vyžadovat souvislost se zvolenou problematikou).

Dále diferencuji mezi násilím ve zpravodajství a mezi tzv. samoúčelnýmnásilím v „zábavných“ pořadech, seriálech a televizních filmech. Toto rozdělení je ovšem vzhledem ke stávajícímu trendu obtížné – infotainment neboli

zezábavnění zpravodajství programově prolíná informační a zábavní funkci

médií. Vzhledem k provázanosti mediálního světa a širokému obecnému vlivu

médií zařazuji do tématu také stručné zmínky o vlivu pornografie a reklamy.

V této práci se jednotlivými obecnými teoriemi agrese zabývám jenokrajově v rámci ucelenosti kontextu, větší důraz kladu na teoretické podklady,

které mají přímou spojitost s mediálním vlivem. Rozsah práce by totiž jinak

přesahoval vymezenou problematiku a obšírnější pojetí by podle méhonázoru posloužilo pouze ve prospěch kvantity. Pokud k tomu neodkazujíuvedené výzkumy a přímé polemiky o zvolené terminologii, považuji slova„agresivita“, „agrese“ a „násilí“ za synonyma a dále je terminologicky nespecifikuji.

2

Králová, J.: Problémová mládež a vizuální média. In: Vliv násilí v médiích na děti a mládež. Red.

P. Vitoušová. 1. vyd. Praha, BKB 1994, s. 40.


15

Opět vyjma uvedených výzkumů, které k tomu svým zaměřením odkazují,

také nediferencuji mezi brachiální a verbální agresí, přímou a nepřímouhostilitou, destruktivitou apod.

V rámci dalšího vymezení zvolené problematiky je třeba si uvědomit, že vliv médií není z hlediska času a místa konstantní (podoba vysílání předdvaceti lety byla naprosto odlišná, než je dnes, jiná je přece jen situace v USA a v Evropě atp.). Ovšem vzhledem ke skutečnosti, že programová struktura našich televizních stanic (především TV Nova a Prima) je z velké částisložena z amerických a německých pořadů či jejich modelů, domnívám se, že výsledky amerických a německých výzkumů se mohou teoreticky přibližovat našim podmínkám (příčinou sycení české televize zámořskouprogramovou skladbou jsou natolik nízké výrobní náklady pořadů v USA, že mohou být nabízeny za ceny, které jsou podstatně nižší než náklady na domácíprodukci). To potvrzuje i jedna ze zakládajících členek Linky bezpečí,psychiatrička Jana Drtilová: „Naše každodenní zkušenosti potvrzují, že americkázjištění platí i ve zdejších podmínkách.“

3

Na základě sběru dat formou vlastního autorského dotazníku (viz příloha V.) jsem získal základní přehled o sledovacích návycích náhodného vzorku žáků páté a osmé třídy ZŠ (ve věku od deseti do čtrnácti let). Nejprve tedy určím základní teoretické oblasti dané problematiky, v druhé části práce se zaměřím na porovnání vlastních výsledků výzkumu s již existujícími daty. Na pomezí teoretické a praktické části práce potom stojí propojení zkoumané problematiky s klinickou praxí, které zahrnuje screeningový průzkum mínění odborné veřejnosti a dvě kazuistiky z mé dosavadní klinické praxe. V rámci teoretického zkoumání se také pokusím vymezit tzv. rizikovouskuinu dětí, která je negativními efekty souvisejícími se sledováním televize nejvíce ohrožena. Předpokládám, že souvislost mezi sledováním televize a agresivitou skutečně existuje, a pokusím se tuto souvislost potvrdit pomocí dostupných diagnostických a statistických metod na zkoumaném souboru dětí školního věku. 3

Kábele, J.: Boj o omezování násilí v televizi pokračuje. MFD, 23. 12. 1997, s. 5.


16

2 Situace v ČR a stav současné diskuze

Problematika mediálního násilí zůstává v naší zemi stále na vedlejší koleji. Změna společenského systému v roce 1989 přinesla (kromě jiného) také

naprosto odlišnou televizní programovou nabídku a v oblasti médií došlo

i k jiné významné a markantní změně – dramaticky se zvýšila jejichdostupnost. V době, kdy je televize naprosto samozřejmou součástí každédomácnosti a často se stává nejvýznamnějším komunikačním partnerem dítěte

(v úvodu zmíněných 25 hodin týdně před obrazovkou zdaleka nepředstavuje

horní hranici), jsou údaje v české odborné literatuře podle mého názoru do

určité míry povrchní, neúplné, bez uvedení zdrojů a podrobnějšíchrozborů. Ani populistické dramatizování za pomoci alarmujících čísel nemůže mít

potenciál stávající situaci lépe objasnit.

Zatímco se autority západního světa přiklánějí k názoru, že televize z velké

části vychovává skutečnost (a nikoli skutečnost televizi), postoje některých

českých autorit, které (ač bez příslušného odborného vzdělání) svými vstupy

do diskuze hýbají veřejným míněním ve prospěch bagatelizace celéhoproblému. Příkladem budiž filozof Václav Bělohradský, který veřejně naprosto

odmítá jakoukoli regulaci v televizní programové skladbě a opakovaně tvrdí,

že „obava z negativního vlivu televize na děti je jen ideologickým manévrem,

který zakrývá důležitější problémy“. Stejně tak např. jazykovědec OtakarŠoltýs tvrdí, že „potřeba zobrazovat násilí je přítomna v celých lidských dějinách“,

což dokazuje na Odysseovi, který vraždí nápadníky své ženy Pénelopy, z čehož

pro autora nakonec vyplývá, že psychologizace problému je zbytečnýmzveličováním a přeháněním.

4

Odborné názorové střety na tomto poli se ovšem bohužel taképohybují na poměrně široké škále – od přeceňování zhoubného vlivu médií aneodložené generalizace až po dokazování blahodárného vlivu některýchpo>4

V pozadí Bělohradského často proklamovaného postoje je odmítání jakékoli formy cenzury.

Vzhledem k tomu, že existence přinejmenším ekonomické (když už ne politické) cenzury je

zřejmá (tlak inzerentů a investorů podstatně hýbe obsahovou náplní médií), jedná se dle mého

o postoj přinejmenším neprofesionální. Druhá citace pochází ze sborníku:

Šoltýs, O.: Masmédia a násilí. In: Násilí. Red. F. Gál. Praha, Egem 1994, s. 65.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist