načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Maturitní otázky – Literatura - Miroslav Štochl; Lenka Bolcková

Maturitní otázky – Literatura

Elektronická kniha: Maturitní otázky – Literatura
Autor: Miroslav Štochl; Lenka Bolcková

- Spolehlivá příprava na maturitní zkoušku – to je nová edice MATURITNÍ OTÁZKY. V jediné publikaci najdete kompletní přehled středoškolské látky z literatury, procvičíte si ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79
+
-
2,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 121
Rozměr: 30 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Literatura. Literární život
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Fragment, 2007
ISBN: 978-80-253-0496-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Chronologicky řazené kapitoly obdobného upořádání (přehled látky, základní jména a data, název období a jeho trvání, typické literární směry, autoři a jejich díla; stručný výklad, krátká ukázka doplněná rozborem a komentářem; jednoduché cvičné úkoly pro budoucí maturanty) umožňují přístupnou formou získat základní představu o dějinách literatury (české i světové) a nejdůležitějších teoretických pojmech. Úplný přehled středoškolské látky z literatury - přehledně, stručně a výstižně.

Popis nakladatele

Spolehlivá příprava na maturitní zkoušku – to je nová edice MATURITNÍ OTÁZKY. V jediné publikaci najdete kompletní přehled středoškolské látky z literatury, procvičíte si interpretaci vybraných textů a v testech si pak ověříte získané znalosti. Jistě využijete i taktické rady, jak se k maturitě připravovat a jak si pak poradit u maturity samotné.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Miroslav Štochl; Lenka Bolcková - další tituly autora:
Jak na VŠ Bohemistika Jak na VŠ Bohemistika
 
K elektronické knize "Maturitní otázky – Literatura" doporučujeme také:
 (e-book)
Maturita - Literatura Maturita
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Maturitní otázky – Literatura

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

Doporučujeme další e-knihy v edici:

Maturitní otázky – Český jazyk – e-kniha

Maturitní otázky – Matematika – e-kniha

Maturitní otázky – Angličtina – e-kniha

Maturitní otázky – Dějepis – e-kniha

Maturitní otázky – Zeměpis – e-kniha

Miroslav Štochl, Lenka Bolcková

Maturitní otázky – Literatura – e-kniha

Copyright © Fragment, 2011

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


3

Obsah

Obsah

1. ÚVOD 7

2. LITERATURA STAROVĚKÁ 13

2.1 Nejstarší písemné památky starověku; antická literatura 13

2.2 Četli jste pozorně? 16

2.3 Interpretace textu 18

3. LITERATURA STŘEDOVĚKÁ 20

3.1 Evropská literatura ve středověku 20

3.2 Česká literatura ve středověku 21

3.3 Četli jste pozorně? 25

3.4 Interpretace textu 27


4

Obsah

4. LITERATURA RENESANCE

A HUMANISMU 29 4.1 Evropská literatura v období renesance 29 4.2 Česká literatura v období renesance a humanismu 31 4.3 Četli jste pozorně? 33 4.4 Interpretace textu 35 5. LITERATURA BAROKA 37 5.1 Evropská literatura v období baroka 37 5.2 Česká literatura v období baroka 38 5.3 Četli jste pozorně? 39 5.4 Interpretace textu 41 6. LITERATURA KLASICISMU, OSVÍCENSTVÍ

A NÁRODNÍHO OBROZENÍ 43 6.1 Evropská osvícenská literatura 43 6.2 Literatura národního obrození 45 6.3 Četli jste pozorně? 47 6.4 Interpretace textu 49

5

Obsah

7. LITERATURA ROMANTISMU 51

7.1 Romantismus ve světové literatuře 51

7.2 Romantismus v české literatuře 54

7.3 Četli jste pozorně? 55

7.4 Interpretace textu 56

8. LITERATURA 19. STOLETÍ 59

8.1 Realismus ve světové literatuře 59

8.2 Počátky českého realismu a domácí

literatura II. poloviny 19. století 61

8.3 Četli jste pozorně? 65

8.4 Interpretace textu 67

9. LITERATURA NA PŘELOMU STOLETÍ 69

9.1 Moderní literární směry ve světě 69

9.2 Moderní směry v české literatuře 70

9.3 Četli jste pozorně? 72

9.4 Interpretace textu 74

6

Obsah

10. LITERATURA PŘED II. SVĚTOVOU VÁLKOU A BĚHEM NÍ 77

10.1 Světová literatura meziválečného a válečného období 77

10.2 Česká literatura meziválečného a válečného období 80

10.3 Četli jste pozorně? 86

10.4 Interpretace textu 88

11. LITERATURA PO II. SVĚTOVÉ VÁLCE 91

11.1 Poválečná světová literatura 91

11.2 Česká poválečná literatura a kritika 94

11.3 Četli jste pozorně? 103

11.4 Interpretace textu 104

12. ZÁKLADNÍ LITERÁRNÍ POJMY 107

13. ČASOVÁ OSA 111

14. JMENNÝ SEZNAM 112

15. SEZNAM LITERÁRNÍCH POJMŮ 119

16. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 121

úv

Od

1. ÚVOD Začátek je vždycky nejtěžší. Jak začít s přípravou na maturitu nebo třeba s psaním knížky, která vám tuto přípravu může usnadnit? My jsme si zkusili představit, jakou knížku bychom před maturitou sami rádi četli. Nejlepší jsou knížky přehledné, stručné a výstižné, proto budeme i my dodržovat při psaní jednotlivých kapitol tři základní pravidla: Všechno pěkně popořádku Všechny historické události – a to se samozřejmě týká i vzniku literárních děl – mají svou logickou posloupnost. Proto je nejlepší řadit je za sebou podle data vzniku, tedy podle chronologického pořádku. Stručný přehled literární historie ukazuje časová osa, kterou najdete v příloze. Dějiny české literatury si pak dobře představíte podle tohoto zjednodušeného členění do deseti období:

1. LITERATURA STAROVĚKÁ (od 4. tisíciletí př. n. l. do 5. století n. l.)

2. LITERATURA STŘEDOVĚKÁ (od 5. století do konce 15. století)

3. LITERATURA RENESANCE A HUMANISMU (od konce 15. století do začátku 17. století)

4. LITERATURA BAROKA (od začátku 17. století do konce 18. století)

5. LITERATURA KLASICISMU, OSVÍCENSTVÍ A NÁRODNÍHO OBROZENÍ (od konce 18. století do poloviny 19. století)

6. LITERATURA ROMANTISMU

7. LITERATURA 19. STOLETÍ

8. LITERATURA NA PŘELOMU STOLETÍ (od konce 19. století do roku 1918)

9. LITERATURA PŘED II. SVĚTOVOU VÁLKOU A BĚHEM NÍ (od roku 1918 do poloviny 20. století)

10. LITERATURA PO II. SVĚTOVÉ VÁLCE (od roku 1945 do současnosti) Od jednoduššího ke složitějšímu, od obecného ke konkrétnímu Všechny kapitoly mají podobné uspořádání. Začínají osnovou, která obsahuje stručný přehled látky, základní jména a data. Následují název období a jeho trvání, typické literární směry, autoři a jejich díla. Příklad:

Moderní sMěry v české literatuře

³ manifest České moderny (1895)

³ představitelé české dekadence (KAREL HLAVÁČEK, JIŘÍ KARÁSEK ZE LVOVIC), symbolismu (OTOKAR BŘEZINA),

impresionismu (ANTONÍN SOVA)

³ generace buřičů (FRANTIŠEK GELLNER, KAREL TOMAN, FRÁŇA ŠRÁMEK, VIKTOR DYK, STANISLAV KOSTKA

NEUMANN)

³ sociálně kritičtí autoři (PETR BEZRUČ)

³ próza na přelomu století (VILÉM MRŠTÍK, KAREL MATĚJ ČAPEK-CHOD, ANNA MARIE TILSCHOVÁ, JOSEF

KAREL ŠLEJHAR, FRÁŇA ŠRÁMEK, RŮŽENA SVOBODOVÁ, BOŽENA BENEŠOVÁ, VIKTOR DYK)

³ spirituálně orientovaní autoři (JAKUB DEML)

³ drama (ALOIS a VILÉM MRŠTÍKOVÉ, FRÁŇA ŠRÁMEK, VIKTOR DYK)

³ literární věda (FRANTIŠEK XAVER ŠALDA)

³ německy psaná literatura (FRANZ KAFKA, GUSTAV MEYRINK, RAINER MARIA RILKE)

1. úvOd

Stručně a jasně

Výklad, který následuje po osnově, rozvíjí její body čtivější formou. Je stručný a přehledně členěný.

Příklad:

Na přelomu století vzniká řada moderních literárních (nebo vůbec uměleckých) směrů, které reagují na do té doby převažující realismus. Jejich společným znakem je podobně jako v případě romantismu individualismus – přesvědčení o soběstačnosti a nezávislosti každého lidského jedince, pesimismus – nespokojenost s postavením individua ve společnosti doby konce století (francouzsky fin de siècle), sensitivnost – důraz na smyslové vnímání. Snahou umělců je tvorba čistého umění – lartpoulartismus. Centrem modernismu, jak jsou tyto směry někdy souborně nazývány, se stala Francie. Autoři poezie, hanlivě zvaní prokletí básníci, tvoří převážně básně v próze a užívají volný verš. Za zakladatele volného verše je považován americký básník Walt Whitman (1819–1892). Hlavními uměleckými směry konce století jsou dekadence, symbolismus a impresionismus.

Protože víme, že někdo má dobrou paměť na jména a data, zatímco jiného baví spíš rozbory literárních textů,

rozhodli jsme se každou kapitolu doplnit krátkou ukázkou z díla, která vám přiblíží literární styl daného

období. Lze ji použít i k vysvětlení některých teoretických pojmů. Úryvek doplňujeme vzorovou interpretací

(tedy rozborem) a komentářem.

Příklad:

Kromě dekadentů, symbolistů a impresionistů je pro literaturu přelomu století příznačný také vznik generace buřičů. Jejím příslušníkům byl blízký bohémský, zahálčivý život. Umělecký i životní postoj buřičů je spojen s anarchismem, společenskou kritikou, satirou a vzdorem vůči dobovému měšťáctví a pokrytectví. Platí to pro sbírky Torzo života (1902) a Melancholická pouť (1906) Karla Tomana (1877–1946) i dílo Františka Gellnera (1881–1914): Po nás ať přijde potopa (1901) a Radosti života (1903). Výchozí text pro interpretaci a rozšiřující úlohy:

PO NÁS AŤ PŘIJDE POTOPA!

Vy dobří hoši, jenž jste vyšli bořit

se vzdorem v srdcích, s pěstí sevřenou,

co lidstvu nové ráje chcete stvořit,

vám zpívám píseň na rozloučenou.

Můj vzdor se zchladil volnou sprchou času,

rez s pochvou srostil meče rukojeť.

Brutální, zpěvnou, lehkovážnou chasu

v svém srdci jsem si zamiloval teď.

Mí přátelé se v sympoziích baví,

by zase zítra klesli do bídy.

Navečer z loží zvedajíce hlavy

se v duchu těší: Diem perdidi.

Se zbožnou úctou nelíbají holku,

je nevábí zpěv plodných samiček.

V kavárnách nočních u politých stolků

jsou rytíři pochybných dámiček.

Mám za přátele marnotratné muže.

Z nás každý rád svou hřivnu zakopá.

My do svých vlasů vplétáme si růže,

a po nás – –! Což – ať přijde potopa!

/František Gellner/


9

úv

Od

Proveď te interpretaci úryvku:

1. které z následujících tvrzení o básni Po nás ať přijde potopa! ze stejnojmenné sbírky není pravdivé?

A) Báseň se svým výrazivem i rýmem podobá šansonu, kupletu.

B) Kvůli řetězení obrazných pojmenování působí verše melodicky.

C) Mluvčí básně se ironicky vysmívá všem ideálům a konvencím.

D) Verše mají pravidelný rytmus a neobsahují náročné rýmy.

2. Jaké je celkové vyznění básně?

A) nadějné

B) patetické

C) radostné

D) trpké

3. který z následujících kompozičních prvků se uplatňuje v básni?

A) gradace děje

B) nedořečenost

C) překvapivá pointa

D) sarkasmus

Na jednoduchých cvičných úkolech v závěru každé kapitoly si pak můžete sami vyzkoušet, jak dobře se v látce

vyznáte.

Příklad:

1. který z následujících autorů nepatří mezi tzv. prokleté básníky?

A) Charles Baudelaire

B) Stéphane Mallarmé

C) Paul Verlaine

D) Walt Whitman

2. který umělecký směr zachycuje neopakovatelný dojem zprostředkovaný smysly?

A) dekadence

B) impresionismus

C) lartpoulartismus

D) symbolismus

3. kterou z následujících charakteristik se nevyznačuje poezie generace buřičů?

A) deziluzivní a kritický pohled na společnost

B) jednoduchost výrazu založeného na písňové formě

C) vysoká stylizovanost plná abstraktních pojmů

D) vzpoura proti konvencím, autoritám, společnosti Modelová interpretace: Báseň Po nás ať přijde potopa! ze stejnojmenné Gellnerovy básnické sbírky je ukázkou buřičské poezie. Autor skrze lyrického mluvčího dává už názvem básně na vědomí svou filozofii – žít dneškem, nemyslet na budoucnost a užívat si. Gellner vkládá do básně osobní prožitky, které dokládají odpor vůči ideálům, oficiální společnosti, zároveň také ukazují prázdnotu a nenaplněnost života. Autor nemilosrdně ironizuje všechny hodnoty, své přátele i sám sebe. Láska zde není procítěná, je hořká a úplatná. Tělesná láska se odehrává v náruči nevěstek. Atmosféru ulice i nočních kaváren, které tvoří scenérii básně, dokládají věcná pojmenování. Řeč ulice ukazuje bez přetvářky realitu autorova života. Báseň je tvořena jednoduchými čtyřveršími a pravidelnými, nehledanými rýmy. Jednoduchostí výrazu, pravidelným rýmem i revoltním obsahem se podobá popěvku, kupletu.

1. úvOd

Ještě několik poznámek a užitečných rad V případě, že není známé datum vzniku některého díla nebo narození (případně úmrtí) autora, údaj prostě schází nebo je nahrazený otazníkem. Je-li v závorce za titulem díla uveden cizojazyčný název, pak je to název originální. I když jsme se ve všech kapitolách snažili zachovat jednotné členění na prózu, poezii, drama a literární kritiku, existují pomezní žánry (třeba veršované drama), které nelze jednoznačně začlenit. V některých dobách byly nedílnou součástí literární produkce naučné (právnické, mravokárné, přírodovědné, cestopisné) spisy, proto je v přehledu také uvádíme. Literární teorie a kritika se v podobě, v jaké ji známe dnes, ustanovila a prosadila až na přelomu 19. a 20. století, proto ji v samostatných oddílech uvádíme až od kapitoly 2.7. Přihlédli jsme rovněž k tomu, že v určitém období se některé žánry neprosadily nebo vůbec nerozvinuly. V takových případech nedodržujeme řazení podle žánrů, ale upřednostňujeme chronologii, dělení na latinsky a česky psanou literaturu apod. V moderní literatuře slučujeme autory dle příslušnosti k uměleckým směrům, skupinám a hnutím. Úseky literárního vývoje na sebe navazují, takže na sebe navazují i naše kapitoly – celkový přehled dějin literatury najdete v příloze. Zároveň platí, že vývoj naší literatury navazuje na vývoj literatury světové.

Příklad: Představitelé moderních básnických směrů přelomu 19. a 20. století u nás byli inspirováni poezií prokletých básníků. Historické etapy vývoje literatury u nás sice souvisejí s vývojem literatury ve světě, nikdy se s ním však úplně nekryjí. Nejrůznější umělecké a literární směry k nám zpravidla dorazily až s několikaletým zpožděním (výjimkou je třeba ryze český poetismus), některé se v našem prostředí nerozvinuly téměř vůbec (například renesanční umění). Stejně jako je tomu všude ve světě, máme i v naší literatuře některé autory, jejichž tvorba jako by předběhla svou dobu. Dílo takových originálních autorů je pak obtížné jednoznačně zařadit.

Příklad: Jan Amos Komenský je v některých příručkách uváděn jako představitel období doznívání humanismu, jindy zase jako

barokní autor. Celými dějinami literatury procházejí charakteristické postavy a motivy.

Příklad: S Donem Quijotem se můžeme setkat nejen v Cervantesově románu, ale také například v dramatu Zmoudření Dona

Quijota od Viktora Dyka, představitele generace buřičů. Také tyto postavy a motivy ukazují nejrůznější souvislosti mezi díly a historickými epochami, ale mohou se stát i základem pojmenování některé obecné lidské vlastnosti (říká se např. švejkovat, být donkichotem, donchuánem apod.). Nové literární zpracování určitého motivu může být ve vztahu k dřívějšímu například parodické.

Příklad: Divadelní hra J. Svěráka a L. Smoljaka Dlouhý, Široký a Krátkozraký je parodií známé pohádky. Ani literatura jako celek není nezávislá. Pokud se zajímáte třeba o výtvarné umění, mohou vám jeho dějiny a styly připomínat historii literatury.

Příklad: Impresionismus se kromě literatury projevil i ve výtvarném umění, hudbě nebo divadelní režii. Literatura úzce souvisí také s filozofií, estetikou, lingvistikou apod.

Příklad: Autoři dekadentní literatury byli ovlivněni nihilismem, tedy filozofií nicoty Arthura Schopenhauera, jiní básníci té doby

studovali zase například filozofický vitalismus Henriho Bergsona.

úv

Od

Ačkoli by se někomu mohla zdát literární teorie zbytečná, je potřebná k rozboru, interpretaci a kritice literárních děl. Jejich popis a hodnocení se nemůže omezovat jen na verdikt „dobré“, „špatné“. Literární dílo je složitý útvar, k jehož úplnému popisu je třeba speciálních termínů, aby bylo možné odlišit zvláštnosti literatury od ostatních uměleckých druhů. Orientaci v literárněvědných termínech vám usnadní přehled základních pojmů, který najdete na konci knížky. S jeho pomocí snadno zjistíte místo, na kterém jsme způsob užití každého termínu podrobně vysvětlili. Mezi termíny patří i názvy literárních útvarů a žánrů. Je dobré vědět, že většina literárních směrů má své typické útvary: v Homérově době byl obvyklý epos, Jan Hus psal kázání, moderní poezie se vyznačuje volným veršem, surrealističtí spisovatelé experimentovali s automatickými texty apod. Pokud si přečtete aspoň krátkou ukázku z díla typického pro určité období nebo literární směr, snadněji si vybavíte jejich obecné z n a ky. Nepamatujete-li si přesnou charakteristiku některého světového literárního díla, můžete se ji pokusit odvodit z toho, co platí o daném období v české literatuře, v umění, historii, politice a podobně.

Příklad: II. světová válka ovlivnila tehdejší evropskou literaturu, komunistická totalitní cenzura nedovolovala kritiku režimu

v literatuře a tak dále. I tady vám pomůže, když si přečtete nějakou dobovou ukázku. K pochopení historie i teorie literatury vám opravdu nejlépe pomůže četba. Pamatujte, že není ani tak důležité, co čtete, ale že vůbec čtete. Četba vám má přinášet především radost. Proto je dobré vybírat si knížky, které čtete s chutí a rozumíte jim. Je rozhodně lepší číst detektivky nebo komiksy než vůbec nic. Pokud vás čtení baví, sami si postupně vytvoříte vlastní čtenářský vkus, který vám pomůže při výběru další literatury a jejím hodnocení. Navíc je prokázáno, že četba zdokonaluje vyjadřovací schopnosti a používání spisovné řeči. Četba má sice sloužit především jako zábava, stejně tak ale může vést k poučení. Literatura umí zprostředkovat mnohé exotické, nebezpečné a vzrušující zážitky nebo vás může inspirovat při jednání ve skutečném životě. Svým způsobem lze literaturu chápat i jako dokument dané doby. Učit se ale neznamená jen tak si číst! K tomu, abyste se učili efektivně, je potřeba zvolit určitý systém. Pro učení si vyhraďte pravidelný čas a místo, kde vás nebude nikdo rušit. Někdo se radši chodí učit do parku, někdo zůstane doma a pustí si k učení příjemnou hudbu. Stejně jako pan Svátek ve filmu Marečku, podejte mi pero! můžete i vy při přemýšlení (učení) třeba chodit. Pokud vám to ale nevyhovuje, najděte si pohodlnou židli nebo postel. S učením je vždycky lepší začít dřív a vědomosti přibírat průběžně. Za předmaturitní víkend se vám nepodaří vstřebat 200 stran učiva. Když jste unavení, do učení se nenuťte – někdy to prostě nejde a je lepší jeden den vynechat. Je dobré si stanovit motivační odměnu – například po skončení učení vyrazit do kina. Při studiu průběžně pijte, odpočívejte, relaxujte – zvýší to vaše soustředění. Můžete to dělat třeba jako Leonardo da Vinci – ten vždycky tři hodiny pracoval nebo studoval a hodinu spal. Nejdůležitější údaje a informace samozřejmě zvýrazňujeme, můžete si je ale sami odlišit různými barvami. Pokud se vám zdá podtrhávání v textu nepřehledné, je lepší si pořizovat výpisky do zvláštního sešitu. Látku si po kratších částech průběžně opakujte. K tomu vám pomohou testy, které obsahuje každá kapitola. Nestyďte se a nechte se vyzkoušet od kamaráda, sourozence nebo rodičů. Kromě učení můžete při přípravě na maturitu použít některé finty. Pokud ještě není pozdě, začněte projevovat zájem o literaturu před učitelem. Pokud bude vědět, co čtete, určitě se vás na to u maturity zeptá! Buďte iniciativní a sbírejte postřehy, které se vztahují třeba k dílům, jež zrovna probíráte. Existují jistě lepší věci, než je šprtání, uvědomte si ale, že tahle jednorázová časová investice se vyplatí.

12

1. úvOd

Pokud jste naši knížku přečetli pozorně celou, máte úplnou představu o dějinách literatury i nejdůležitějších

teoretických pojmech. Před zkouškou si v bodech vypište, na co si vzpomenete. Tuto osnovu pak při zkoušce

vyplníte „omáčkou“. Spousta věcí vyplývá ze samotného zadání: jestli znáte francouzštinu, můžete například

ze zadání Moderní básnické směry fin de siècle odvodit, že jsou to směry ve francouzské poezii na přelomu

století. A protože jsou to směry moderní, nebude to jistě literatura z přelomu 12. a 13. století. Podobně ze

slova futurismus poznáte, že je to umělecký směr, který se nechal inspirovat převratnými vědeckými vynálezy

a budoucností. V souvislosti s buřiči vás napadne, že to byli spisovatelé orientovaní anarchisticky, zatímco

v dílech představitelů katolické literatury se obvykle vyskytovaly náboženské motivy. Myslete tedy v souvislos

tech! Pokud vás k zadanému literárnímu směru nebo období nic nenapadne, vzpomeňte si, co mu předchá

zelo nebo následovalo po něm. Literární dějiny fungují v zásadě jako střídání protichůdných tendencí. Neu

nikne vám, že moderní básnické směry mají blízko k romantismu. Jsou charakteristické svým pesimismem,

individualismem a sensitivností, protože reagují na předcházející realismus, který byl zase reakcí na romantis

mus a tak podobně. Obecně v historii literatury pozorujeme trendy, které lze chápat jako romantické (středo

věká rytířská a dvorská poezie, baroko, sentimentalismus, romantismus a moderní směry konce 19. století),

a trendy, které jsou svou povahou spíše realistické (humanismus, klasicismus, proletářská poezie, naturalis

mus a realismus).

Součástí úspěšného zvládnutí maturity je i schopnost interpretovat, rozebrat text a projevit vlastní úsudek.

Věřte nebo ne, schopnost porozumět textu má každý z nás – obvykle bývá jen problém správně se vyjádřit! Při

interpretaci textu neztrácejte rozvahu. Podle toho, jestli rozebíráte poezii nebo prózu, použijte správné teore

tické kategorie. Pokud si nevzpomenete na názvy všech pojmů, klidně se zkuste vcítit do autorova záměru

a popište vlastními slovy všechno, co vás napadne.

Nestresujte se zbytečně! I když je maturita důležitá, pamatujte, že už ji zvládly stovky a tisíce maturantů před

vámi.

Hodně štěstí!

literatura star

Ověká

2. LITERATURA STAROVĚKÁ 2.1 Nejstarší písemné památky starověku; antická literatura ³ starověká literatura v Mezopotámii (Epos o Gilgamešovi), Egyptě (Kniha mrtvých), Izraeli (Bible),

Indii (Rgvédasanhita, Mahábhárata, Rámájana; KÁLIDÁSA), Číně (Š-ťing, I-ťing; KONFUCIUS,

LAO-C’) a Arábii (Korán) ³ řecká antika: poezie (HOMÉR, SAPFO, ANAKREON), bajka (EZOP), drama (AISCHYLOS, SOFOK

LES, EURIPIDES, ARISTOFANES) ³ římská antika: poezie (CATULLUS, VERGILIUS, OVIDIUS, HORATIUS, LUCRETIUS, MARTIA

LIS), próza (PETRONIUS), rétorika (CICERO), drama (PLAUTUS, SENECA) Historie: Starověk spadá do časového rozmezí od 4. tisíciletí před naším letopočtem do 5. století našeho letopočtu. Vzniku původních literárních děl v podobě, v jaké je známe nyní, předcházelo dlouhé období tradování příběhů formou zpěvů a vyprávění. Nejběžnějšími předliterárními útvary byly písně a báje, které se postupně vyvinuly až do dnešní poezie a prózy. Události líčené v písních, bájích a starověkých eposech zachycují mýty – obrazné příběhy o pradávných bozích a civilizacích. První literární záznamy byly pořizovány na zdi chrámů, na speciální desky, později na papyrové svitky. Nejstarší starověké literární památky spadají do 4. tisíciletí před naším letopočtem. V prostředí národa Sumerů, který sídlil v Mezopotámii (dnešní Irák), vznikl Epos o Gilgamešovi líčící dobrodružství bájného sumerského vládce. Sumerům je přičítán také vynález obrázkového a klínového písma. Souběžně se sumerským obrázkovým písmem vznikly v Egyptě hieroglyfy. Jednou z nejstarších egyptských památek je Kniha mrtvých. Základní knihou křesťanské věrouky a asi nejznámější literární památkou vůbec je Bible. Původní Svaté písmo, jak bývá Bible někdy nazývána, sestávalo jen z hebrejsky psaného Starého

Hieroglyfy – staroegyptské

obrázkové písmo.


14

2. literatura starOvěká

zákona. Starý zákon tvoří tři oddíly: Pět knih Mojžíšových o počátku světa,

Knihy proroků o historii Izraele a Žalmy. Jednotlivé oddíly obsahují epická

vyprávění i lyriku.

Starý zákon byl v 1. a 2. století doplněn křesťany o řecky psaný Nový zákon. Ten

obsahuje evangelia (líčí život Krista), skutky apoštolů (Kristových žáků), epištoly

(listy apoštolů) a Apokalypsu (Janovo zjevení oznamující zánik světa).

Do 2. tisíciletí před n. l. spadají také indické naučné spisy zvané védy. K docho

vaným védám patří například Znalost chvalozpěvů (Rgvédasanhita). Védy byly

napsány indickým prajazykem, tzv. sanskrtem. Staroindickou mytologii zpro

středkovávají i eposy Mahábhárata a Rámájana ze 4. století před n. l. Zhruba

do 4.–5. století pak spadá tvorba největšího starověkého indického básníka

Kálidásy.

Ranou čínskou literaturu zastupuje Kniha písní (Š-ťing) a Kniha proměn

(I-ťing) – obě vznikly pravděpodobně už ve 2. tisíciletí před n. l. Starověkou

čínskou moudrost shrnují spisy z pomezí etiky a filozofie. Autory byli Konfu

cius (551–497 před n. l.) a Lao-c’ (570–490 před n. l.).

I když základní text muslimské víry, svatá kniha zvaná Korán, vznikl už ve

starověké Arábii, známé je až jeho vydání ze 7. století n. l. Korán obsahuje

nejen přikázání a zákony, ale také legendy.

Řecká literatura

Antické řecké umění a myšlení lze považovat za základ celé evropské kultury.

K antickým ideálům krásy a vznešenosti se po čase znovu vrátila renesance či

pozdější klasicismus. Významným antickým filozofem a zakladatelem idealis

tické filozofie byl Platón (427–348 před n. l.). Na něj navázal Aristoteles (384–

322 před n. l.), který je kromě mnoha dalších děl autorem Poetiky – v tomto

textu definoval základní principy literární tvorby.

Próza a poezie:

Nejstaršími literárními památkami antiky jsou Homérovy eposy Ilias a Odyssea z 8. století před n. l. V obou

eposech Homér vylíčil události spojené s trojskou válkou.

V 6. století před n. l. nahradila epiku lyrika – dobovou milostnou lyriku zastupuje například tvorba básnířky

Sapfo nebo Anakreonovy skladby o světských radovánkách, především milování a vínu (pro podobný druh

básní se vžil název anakreontská poezie).

Významnými dobovými památkami 6. století před n. l. jsou také Aisopovy (Ezopovy) bajky – drobné příběhy,

v nichž mají zvířata a věci lidské vlastnosti a jednají jako lidé; z bajek často plyne mravní ponaučení.

Drama:

Antické drama se vyvinulo z dithyrambů, zpěvů doprovázených tancem. Dělilo

se na tragédii a komedii.

Složité rodinné vztahy, mocenské úklady a nešťastné lásky postihl v tragédii

Oresteia Aischylos (525–456 před n. l.). Sofokles (480–406 před n. l.) vypodob

nil v Králi Oidipovi vzpouru člověka proti bohům a osudu; na mravní a spole

čenskou problematiku se pak soustředil i v tragédii Antigona. Euripides (480–

406 před n. l.) ve své hře Médeia odvážně zkritizoval dobové poměry, vedle toho

se mu také podařilo skvěle vystihnout psychologický profil hlavních postav.

Žalm – původní název pro modlitbu. Epika – druh poezie (nebo prózy), který spočívá ve vyprávění nějakého děje či konkrétní události. Ly r ika – druh poezie, jehož podstatou není vyprávění děje, ale např. líčení osobních pocitů a myšlenek, přírody, vztahu k bohu atd. Legenda – literární útvar, který se rozšířil zejména v období středověku. Obvyklým námětem legend je život světců. Byly psány prózou i ve verších. Epos (epopej) – rozsáhlá epická veršovaná skladba, která obvykle čerpá látku z mytologie. Ve starověku byl rozšířený hlavně hrdinský epos. Tragédie – drama, jehož námětem je neradostný výsledek střetu jedince s osudem nebo životní ztroskotání. Komedie – drama, které líčí úsměvné, žertovné, komické příhody ze života.

literatura star

Ověká

Autorem komedie Žáby, v níž jsou zesměšňováni dramatikové Aischylos a Euripidés, je další významný řecký dramatik Aristofanes (446–385 před n. l.). Římská literatura Poezie: Antickou římskou literaturou pokračuje tradice starší literatury řecké. V 1. století před n. l. tvořil svou lyriku například Gaius Valerius Catullus (87–54 před n. l.). Dodnes vydávanými díly jsou Zpěvy pastýřské a Zpěvy rolnické, v nichž Publius Vergilius Maro (70–19 před n. l.) mistrně vylíčil venkovskou idylu. Vergilius je rovněž autorem významného eposu Aeneis. Náměty šťastného i nešťastného milování zužitkoval ve sbírkách Žalozpěvy a Proměny Publius Ovidius Naso (43 před n. l. –18 n. l.). Převážně společenskou problematiku zpracovával ve své poezii Quintus Horatius Flaccus (65–8 před n. l.). V podobném duchu psal svou poezii také Titus Lucretius Carus (94–55 před n. l.). Specifickému literárnímu útvaru – epigramům – se věnoval ve své tvorbě Marcus Valerius Martialis (40 –104 n. l.). Próza: Nejznámějším dobovým prozaickým dílem je Hostina u Trilmachiona, fragment z románu Satiricon. Jeho autorem je Gaius Petronius (?–65 n. l.). Svébytnou a značně rozšířenou dobovou disciplínou byla rétorika (řečnictví). Vyhlášeným autorem řady proslovů i řečníkem byl Marcus Tullius Cicero (106–43 před n. l.). Drama: Komedie o hrnci, jejímž autorem je Titus Maccius Plautus (250–184 před n. l.), inspirovala Molièra, jednoho z největších dramatiků klasicismu. Jiným proslulým dramatikem římské antiky byl Lucius Annaeus Seneca (4 před n. l.–65 n. l.). Jeho tragédie Šílící Herkules, Faidra, Oidipus nebo Trój anky však nebyly určeny pro divadelní představení, ale pro veřejný přednes. Nové pojmy: ª Epigram ª Epika ª Epos (epopej) ª Hieroglyfy ª Komedie ª Legenda ª Lyrika ª Román ª Tragédie ª Žalm

Epigram – krátká, výstižná

báseň nebo průpovídka, kte

rá má kritický, satirický nebo

útočný charakter.

Román – rozsáhlý epický

útvar s řadou postav, hlavní

i vedlejší dějovou linií a po

drobnými popisy.

2. literatura starOvěká

2.2 Četli jste pozorně?

1. která z následujících charakteristik starověké literatury neodpovídá skutečnosti?

A) Do 4. tisíciletí před n. l. byly literární památky tradovány ústně.

B) Nejstarší literární památky pocházejí od Sumerů z oblasti Mezopotámie.

C) První literární památky se vyrývaly do voskových a hliněných destiček.

D) Žánry starověké literatury zachycující obrazné příběhy o bozích a civilizacích.

2. k ukázkám starověkých písem přiřaďte jejich název:

A)

B)

C)

1/ arabské písmo

2/ hieroglyfické písmo

3/ klínové písmo

4/ latinské písmo

5/ starořecké písmo 3. Jak se nazývá nejstarší dochovaný zlomek literární památky?

A) Epos o Gilgamešovi

B) Kniha písní

C) Nový zákon

D) Znalost chvalozpěvů 4. který z následujících jazyků je původním jazykem starého zákona?

A) hebrejština

B) latina

C) řečtina

D) sanskrt

literatura star

Ověká

5. která z následujících částí nepatří do nového zákona?

A) apokalypsa

B) epištoly

C) evangelia

D) žalmy 6. Co jsou to védy?

A) naučné staroindické spisy psané sanskrtem

B) spisy shrnující starověkou čínskou moudrost

C) texty zachycující arabské legendy a zákony

D) základní náboženské texty křesťanské věrouky 7. který z následujících autorů psal světské epické básně oslavující radovánky, milování a další

požitky?

A) Aischylos

B) Aisopos

C) Anakreon

D) Aristofanes 8. kdo je autorem eposů ilias a odyssea?

A) Ezop

B) Homér

C) Lao-c’

D) Sapfo 9. který z následujících autorů napsal drama antigona?

A) Aischylos

B) Aristofanes

C) Euripides

D) Sofokles

10. který z následujících autorů napsal knihu Proměny?

A) Horacius

B) Ovidius

C) Petronius

D) Vergilius Klíč k základním úlohám:

1. C)

2. A) 2 B) 5 C) 3

3. A)

4. A)

5. D)

6. A)

7. C)

8. B)

9. D)

10. B)


18

2. literatura starOvěká

2.3 Interpretace textu

Výchozí text pro interpretaci a rozšiřující úlohy:

Zeus, jenž hromadí mraky, jí odpověď dával a pravil:

„Budiž, jen spěchej a poštvi naň kořistnou Athénu, která

obzvlášť ve zvyku má jej krutými bolestmi deptat.“

Pravil, i poslechla Héra, ctná bohyně bělostných loktů,

bičem do koní švihla – ti ochotně letěli tryskem.

Kam as do mlžné dálky muž dohlédne očima, který

vysoko na hlídce sedí a dívá se na temné moře,

takové dělalo skoky to řehotné spřežení božské.

Když ale přijely k Tróji a k oběma proudícím řekám,

tam, kde v jediný tok se Skamandros spojuje s Xanthem,

tam pak zastaví Héra, ctná bohyně bělostných loktů,

koně, ty vypřáhne z vozu a hustou kol rozlije mlhu.

Na břehu nebeskou píci jim Simoeis vytvořil k pastvě.

Podobny holubům plachým svou chůzí, kráčely obě

bohyně s velikou touhou být na pomoc achájským mužům.

Ale když přišly až tam, kde nejvíc a nejlepších mužů

stálo a k zdatnému jezdci se tlačili, k Diomédovi

silnému, podobní lvům, co syrovým masem se živí,

anebo divokým kancům, jichž síla je nezdolná, tam se

zastaví Héra a vzkřikne, ta bohyně bělostných loktů,

Stentoru s kovovým hlasem jsouc podobná, chrabrému reku,

který zná zakřičet tak, jak jiných padesát lidí:

„Hanba vám, bídné skety, vy Achájci na pohled krásní!

Dokavad do boje chodil náš Achilleus, hrdina jasný,

nikdy před Skajskou bránu ven Trójané nevycházeli,

neboť je vyděsil vždy sám Achillův obrovský oštěp,

teď však u dutých lodí již bojují, daleko z města!“

/Homér, Ilias/

Proveď te interpretaci textu:

1. které z následujících tvrzení neodpovídá informacím z úryvku?

A) Bohové jsou představováni jako mocní i nemilosrdní. B) Bohové stejně jako lidé podléhají svým sympatiím. C) Názory bohů na probíhající děje i Trójany se shodují. D) O bozích se v textu hovoří jen s úctou a respektem.

2. kdo promlouvá v následujícím úryvku?

„Hanba vám, bídné skety, vy Achájci na pohled krásní!

Dokavad do boje chodil náš Achilleus, hrdina jasný,

nikdy před Skajskou bránu ven Trójané nevycházeli,

neboť je vyděsil vždy sám Achillův obrovský oštěp,

teď však u dutých lodí již bojují, daleko z města!“

A) Athéna B) Diomedes C) Héra D) Simoeis E) Skentor F) Zeus

literatura star

Ověká

3. Podle kterého znaku lze určit, že ukázka pochází z eposu?

A) Nejdůležitější úlohu v úryvku zaujímají historická data.

B) Text zachycuje bohatý děj s množstvím dějových odboček.

C) Ukázka má moralistní podtext s výchovným zaměřením.

D) Události jsou vyprávěny s nadhledem, bez zaujetí vypravěče.

4. která z následujících možností je příznačná pro úryvek?

A) ironie

B) nadsázka

C) parodie

D) patos

5. Jakým způsobem je psán text úryvku?

A) báseň v próze

B) lyrizovaná próza

C) nerýmované verše

D) verše s vnitřním rýmem

Klíč k rozšiřujícím úlohám:

1. C)

2. C)

3. B)

4. D)

5. C) Modelová interpretace úryvku: Úryvek pochází z Homérova válečného eposu Ilias, který pojednává o trojské válce. Ilias je však také hrdinským (herojským) eposem – svůj děj staví na líčení osudů udatných bojovníků s nadprůměrnými schopnostmi. Do jednání těchto hrdinů zasahují bohové, kteří nezvratně ovlivňují jejich osudy. Postavy lidí jsou v Iliadě značně zidealizovány, ztělesňují sílu, mládí, krásu. I bohové jsou zobrazováni jako krásní, stejně jako lidé podléhají svým rozmarům i vášním. Vypravování je doplněno podrobným popisem důležitých detailů, jsou zdůrazňovány důležité vlastnosti božských i pozemských postav hodnotícími přívlastky (bohyně bělostných loktů) a přirovnáními (podobny holubům). Důležité charakteristiky se několikrát opakují. Epos je psán časoměrným daktylským hexametrem (verš typický pro antickou literaturu).

20

3. literatura středOvěká

3. LITERATURA STŘEDOVĚKÁ

3.1 Evropská literatura ve středověku

³ literatura čínská (LI PO, TU FU) a perská (ABDÚL-QÁSIM MANSÚR FIRDAUSÍ, JÚSUF NÍZÁMÍ)

³ literatura románská a gotická

³ hrdinská epika: Píseň o Rolandovi, Píseň o Cidovi, Píseň o Nibelunzích, Skladba o Alexandru Veli

kém QUALTERA CASTELLIONSKÉHO, Tristan a Izolda

³ Gesta Romanorum

³ dvorská lyrika: trubadúři, truvéři a minesengři

³ Zlatá legenda JACOBA DE VORAGINE

Historie:

Středověk zahrnuje dlouhé období od 5. století do konce 15. století. Kulturně se v této době rozvíjely zejména

země Orientu a Evropy. Raná středověká kultura období do konce 13. století je v Evropě označována jako

románská (název byl odvozen od místa vzniku – římské říše), následující fáze kultury pak bývá nazývána

gotická. Obě tyto kultury se projevily v literatuře, výtvarném umění, hudbě i stavitelství. Pro první fázi středo

věku je příznačná návaznost na antiku, pozdější gotika se kloní k světským hodnotám.

Dobové myšlení středověkého evropského člověka a jeho pohled na svět i boha určovalo křesťanství. Odda

nost a vztah k bohu později střídá oddanost světské moci, tedy panstvu a vrchnosti. Centry vzdělanosti byly

kláštery, chrámy a školy, později města a panské dvory; jedinými vzdělanci byli tedy duchovní a někteří

příslušníci šlechty. Věhlasným středověkým filozofem a teologem byl Tomáš Akvinský (1225–1274), před

stavitel scholastiky. Cílem této církevní nauky bylo vysvětlovat křesťanskou víru za pomoci filozofie.

literatura středO

věká

Vrcholná díla čínské literatury zastupuje tvorba básníků Li Pa (701–762) a Tu Fu a (712–770), z perské literatury je to epos Šáh-náme Abdúla-Qásima Mansúra Firdausího (934–1025) a Pateřice (Chamse) Júsufa Nízámího (1141–1203). Literární díla vznikající na různých místech Evropy byla v tomto období obvykle anonymní, u mnohých není známé ani přesné datum vzniku. Převládala náboženská tematika a s ní spojená symbolika. Autoři často čerpali z antiky a bible. Spolu se sílícím vlivem panstva se promítalo do původně duchovní literatury a umění stále více prvků všedního života. Ve středověké světské poezii převažovala hrdinská epika a dvorská lyrika. Autoři hrdinské (rytířské) epiky líčili v tzv. chansons de geste neboli písních o hrdinských činech dobrodružné výpravy rytířů. Často také zmiňovali jejich charakterové přednosti: oddanost ideálům, bohu a panovníku, mravnost, statečnost, obětavost. Hrdinské eposy vznikaly ve většině vyspělých evropských zemí a zpracovávaly několik bájných látek: Trojská válka, král Artuš a rytíři kulatého stolu, Svatý grál, Alexandr Veliký, rytíř Roland z družiny Karla Velikého, čaroděj Merlin atd. K dochovaným dílům hrdinské epiky patří Píseň o Rolandovi (vznikla v 11. století ve Francii), latinsky psaná Skladba o Alexandru Velikém z konce 12. století od francouzského autora Qualtera Castellionského, španělská Píseň o Cidovi (12. století) nebo německá Píseň o Nibelunzích ze 13. století. V Rusku byly rozšířeny tzv. byliny neboli lidové epické písně s náměty z ruské historie, jejichž hrdiny byli udatní bohatýři. Nejprve ve 12. století ve Francii, později v Německu a dále také v jiných zemích Evropy byla zpracována milostně-dobrodružná pověst o Tristanovi a Izoldě. Téměř tři sta nejrůznějších anekdot, povídek, bajek a pohádkových příběhů obsahuje soubor Gesta Romanorum (Příběhy o Římanech), který vznikl na pře

lomu 13. a 14. století v Anglii.

Ve dvorské (milostné) lyrice převažovala milostná vyznání, často se zpracová

valy také přírodní motivy či společenská tematika. Ve Francii měla tato lyrika

podobu trubadúrské nebo truvérské poezie (trubadúr byl potulný rytíř, záro

veň básník), v Německu byli jejími autory a šiřiteli minesengři (minesengr byl

obdobou francouzského trubadúra). Pro dvorskou lyriku bylo typických něko

lik útvarů: kancóna, pastorela a jitřní písně (také alba či svítáníčka).

Nejvýznamnější legendou 13. století je Zlatá legenda (Legenda aurea)

italského kněze Jacoba de Voragine.

3.2 Česká literatura ve středověku ³ staroslověnské písemnictví (KONSTANTIN „CYRIL“ a METODĚJ) ³ latinské kroniky: Kosmova kronika, Zbraslavská kronika ³ počátky české literatury: glosy, duchovní písně Hospodine, pomiluj ny

a Svatý Václave, vévodo české země

³ česká epika: Alexandreida ³ české kroniky: Dalimilova kronika ³ české legendy: Pasionál ³ literatura doby Karla IV. ³ latinská kronika (PŘIBÍK PULKAVA Z RADENÍNA) a autobiografie Život Karlův (Vita Caroli) ³ exempla: Gesta Romanorum, Olomoucké povídky ³ žákovská poezie: Podkoní a žák ³ spory: Tkadleček

Anekdota – původně označe

ní pro příběhy, které byly šíře

ny pouze ústně. Dnes se tento

výraz používá pro humornou

historku či vtip. Anekdoty

jsou běžně uveřejňovány v tiš

těné podobě.

Motiv – základní významová

jednotka výstavby literární

ho díla; soubor motivů tvoří

téma či námět.

Té m a – ústřední námět lite

rárního díla; skládá se z díl

čích motivů.

Kancóna – nejstarší útvar

dvorské lyriky; původ má

v Itálii.

Pastorela – pastýřská píseň

o vztahu rytíře a pastýřky.

Jitřní píseň – druh poezie,

jehož obvyklým námětem je

loučení milenců za rozbřes

ku.

3. literatura středOvěká

³ světská lyrika: Ztratilať jsem milého, (ZÁVIŠ ZE ZAP) ³ kritická a satirická literatura (TOMÁŠ ŠTÍTNÝ ZE ŠTÍTNÉHO), Hradecký rukopis ³ bajky (SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC) ³ právnická literatura (ONDŘEJ Z DUBÉ) ³ cestopisy: překlad Mandevillova cestopisu a Polova Milionu ³ drama: Hra o třech Mariích ³ husitská literatura (JAN HUS) ³ husitské písně (Jistebnický kancionál) a poezie (Budyšínský rukopis) ³ kroniky (VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ) ³ cestopisy (VÁCLAV ŠAŠEK Z BÍŘKOVA) ³ počátky humanismu (PETR CHELČICKÝ, JAN Z RABŠTEJNA) Historie:

U nás se datují počátky písemnictví od 9. století. Do té doby převažovala ústní

forma slovesnosti. Dobová tvorba vycházela z bible, populární a rozšířené byly

zejména letopisy (kratší kroniky), legendy o životě světců, kroniky, písně, mod

litby a kázání. Hrdinou středověké literatury byl světec či mučedník.

Nejprve vznikala literatura latinsky psaná, později staroslověnská, která tvoří

přímou předzvěst literatury české. Přelomovým bodem se stal roku 863 pří

chod byzantských učenců Konstantina (později Cyrila, 827–869) a Metoděje

(815–885) na Moravu, která byla součástí tehdejší Velkomoravské říše. Oba

bratři vytvořili na základě makedonského nářečí dobře srozumitelný jazyk

zvaný staroslověnština, který lze považovat za nejstarší spisovný jazyk Slovanů.

Písmo (hlaholice, později cyrilice) odvodili z řecké abecedy. Do staroslověn

štiny přeložili několik základních náboženských textů, s jejichž pomocí vzdělávali lid. Vlastní překlad bible navíc doplnili veršovanou předmluvou Proglas. Kromě toho přeložili i řadu právnických spisů. Osudy obou bratrů líčí moravsko-panonské legendy: Zahrnují Život Konstantinův a Život Metodějův (885). Obě díla jsou biografií, současně ale obhajují užívání slovanského spisovného jazyka. Staroslověnština se v desátém století začala šířit i do Čech, kde do té doby převládala latinsky psaná literatura. V prvních staroslověnských literárních památkách z desátého století byly zpracovávány životy světců a panovníků – příkladem je Legenda o sv. Václavu. Z tehdejší latinské tvorby se zachovala Kristiánova legenda (konec 10. století), která líčí Život a umučení sv. Václava a babičky jeho sv. Ludmily. Z legend se postupně rozvinuly složitější kroniky. Významným dobovým kronikářem byl Kosmas (1045– 1125). Je autorem latinsky psané Kroniky české, v níž vedle důležitých historických událostí a mytických pověstí zaznamenal také své filozofické úvahy. Kronika je sice literárně vyzrálá, ne vždy však zcela objektivní a pravdivá. V Kosmově kronice se objevila první česká slova (bohemika). Jinou dobovou památkou je Zbraslavská kronika (Chronicon Aulae regiae) z počátku 14. století. Je to kolektivní dílo, jehož spoluautorem byl například Petr Žitavský (?–1339). K dalším původním českým literárním památkám patří Svatořehořské nebo Vídeňské glosy, jakési stručné komentáře vepsané do původních latinských textů. Glosy jsou doloženy hlavně v kázáních a slovnících. Nejstaršími českými duchovními písněmi jsou skladby Hospodine, pomiluj ny z konce 10. století a Svatý Václave, vévodo české země ze 12. století.

Kronika – dějepisné dílo,

v němž jsou historické udá

losti zaznamenány chrono

logicky.

Modlitba – skladba, jejíž

funkcí je sdělit pochvalu

nebo přání bohu.

Kázání – výňatky z bible,

které kazatel spolu se svým

komentářem přednáší při

bohoslužbách.

literatura středO

věká

Českou duchovní lyriku 13. století zastupuje například Kunhutina modlitba. Rozšířenou literární formou té doby byly i tzv. spory, tedy dialogy ve formě polemiky či hádky. Po Sporu duše s tělem z přelomu 13. a 14. století následovaly později další spory pojednávající o konfliktu duchovního a materiálního života. Formu skryté kritiky společenských poměrů měl epos Alexandreida o Alexandru Velikém z přelomu 13. a 14. století. Prvním velkým dějepisným dílem české literatury je veršovaná Dalimilova kronika. Zachycuje události od dob kmenových mýtů až do svého vzniku (počátek 14. století). Autor, který bývá označován jako Dalimil, vycházel z Kosmovy kroniky. Vzhledem k tomu, že historické události zpracovával spíše volně, není ani tato kronika příliš věrohodná. Sborník legend Zlatá legenda (Legenda aurea) italského kněze Jacoba de Voragine dal na počátku 14. století vzniknout překladu s názvem Pasionál. Kniha líčí životy a utrpení tehdejších mučedníků. Za doby panování Karla IV. (1316–1378) v letech 1346–1378 zaznamenaly naše země rozvoj duchovní, kulturní i politický. Karel IV. hojně podporoval mezistátní kontakty, duchovní nauky (roku 1348 založil pražskou univerzitu) i architekturu; s tím souvisí rozvoj měst, která se záhy stala centry vzdělanosti. Karel IV. kulturu a literaturu nejen podporoval, sám se dokonce podílel na jejím vzniku. Spolupracoval kupříkladu na latinské kronice Přibíka Pulkavy z Radenína (?–1380). Rovněž je autorem vlastní latinské autobiografie Život Karlův (Vita Caroli, 1346). V literatuře pokračuje tvorba veršovaných i prozaických legend, které však mají na rozdíl od původních legend často nikoliv vzdělávací, ale spíše zábavní charakter. O tom svědčí i Legenda o sv. Kateřině nebo Legenda o sv. Prokopu. Jiným literárním druhem byla exempla, tj. příběhy, s jejichž pomocí byla vysvětlována často jinotajná kázání. Exempla jsou obsažena v překladu sbírky Gesta Romanorum (Příběhy o Římanech) a Olomouckých povídkách. Autory žákovské poezie byli studenti univerzit; jednalo se o společenskou kritiku a satiru, autoři ji psali latinsky, někdy latinsko-česky (text smíšený z několika různých jazyků se nazývá makarónský). Typickou ukázkou žákovské poezie je třeba skladba Podkoní a žák (konec 14. století) o hádce mezi studentem a sluhou. Literárně vyzrálou památkou s řadou citací antických autorů a filozofickými úvahami je prozaická skladba Tkadleček ve formě sporu. Stejně jako ve světě i u nás měla dvorská poezie formu milostných písní a svítáníčkových alb – svědčí o tom skladba Ztratilať jsem milého. Světskou lyriku zastupuje skladba Jižť mne vše radost ostává. Jejím autorem je Záviš ze Zap. Poměrně rozšířenou se stala i mravokárná, kritická a satirická literatura. Jejím autorem byl vedle kazatelů Konráda Waldhausera (?–1369), Jana Milíče z Kroměříže (?–1374) či Matěje z Janova (1350–1394) To m á š Štítný ze Štítného (1335–1409). Napsal například pojednání o společenské a duchovní problematice Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (1376) a Řeči besední (1385), v nichž se pokusil vyložit víru dětem. Štítného didaktické tendence a zejména sociální ideály se staly předzvěstí husitské literatury. Veršovanou obdobou kritické literatury byl Hradecký rukopis (1340), který obsahoval například Satiry o řemeslnících a konšelích. I dnes jsou dobře známé poučné zvířecí příběhy – bajky. Formu zvířecí alegorie měla Nová rada Smila Flašky z Pardubic (?–1402). Dobovou právnickou literaturu zastupuje spis Práva zemská česká Ondřeje z Dubé (?–1412). Rozšířené byly také cestopisy: Vavřinec z Březové převedl do češtiny například fantastická líčení z cest Mandevilla; dalším přeloženým cestopisem byl i z větší části smyšlený Milion Marka Pola.

Satira – způsob výsměšného

zobrazení dobových poměrů

a lidských vlastností pomocí

ironie či nadsázky.

Alegorie – jinotajné vyjádře

ní skrytého významu.

3. literatura středOvěká

Staročeské dramatické básnictví se rozvíjelo zejména v klášterech. Autoři dramat čerpali nejprve z duchovní, později ze světské tematiky. Často byly dramatizovány bohoslužebné texty vánoční nebo velikonoční. Nejznámějším dobovým dílem toho druhu je Hra o třech Mariích a mezihra Mastičkář z poloviny 14. století, satirizující podvodné lékaře a ranhojiče. Od 15. století se spolu se snahou kritizovat poměry v církvi prosazovalo husitství. Vzniklo z opozice lidu vůči vysoké šlechtě s cílem upravit společenské a církevní poměry. Záhy se stalo rozšířeným hnutím duchovním, sociálním a politickým. Husité se dělili na umírněné kališníky a radikální tábority. Kritikem dobových církevních poměrů a myšlenkovým původcem husitství byl kněz Jan Hus (1371–1415). Ve svém učení byl značně ovlivněn názory anglického reformního kazatele Johna Wycliffa (1324–1384). Ještě latinsky napsal Hus spis O církvi (De ecclesia, 1413), česky pak Výklad Viery, Desatera a Páteře (1412). Svoji kritiku odpustků předvedl v Knížce o svatokupectví (1413). Jeho kázání představuje sbírka Postila (1413), jazykovědné názory pak spis O českém pravopisu (De ortographia bohemica, 1413). Roku 1415 byl Hus za svoje reformní snahy v Kostnici obviněn z kacířství a 6. července upálen. Podobně tragický osud pak postihl řadu Husových stoupenců – například kazatele Jeronýma Pražského (?–1416) a Jana Želivského (?–1422). Husova smrt iniciovala řadu lidových povstání. Svůj program husité formulovali roku 1420 ve čtyřech pražských artikulách.

Husitská literatura, která hnutí provází, je vyhraněně lidová. Rytířskou a dvor

skou literaturu vystřídala duchovní a lidová píseň, kázání, traktát, polemika,

satira, tedy žánry sloužící zejména k agitaci, povzbuzování a uvědomování

nejširších lidových vrstev. Husitské písně byly soustředěny například v Jisteb

nickém kancionálu (1420), husitská politická poezie pak v Budyšínském ruko

pisu (1420).

Oslavou husitství je vedle latinsky psané Básně vznešené koruny české (Carmen

insignis Coronae Bohemiae) také Husitská kronika Vavřince z Březové (1370–

1437). Protihusitskou literaturu, která se objevila takřka zároveň se vznikem

literatury husitské, představuje například katolická skladba Václav, Havel

a Tá b o r.

Jedním z nejslavnějších dobových cestopisů je Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech

až na konec světa Václava Šaška z Bířkova z poloviny 15. století.

Hlasatelem husitských ideálů i blížícího se humanismu byl Petr Chelčický (1390–1460). Společenskou i nábo

ženskou kritiku zpracoval ve svých spisech O boji duchovním (1421) a O trojiem lidu řeč (1425). Kázání shr

nuje jeho Postila (1435). Na obhajobu pravé křesťanské víry se pak zaměřil v díle Sieť viery pravé (1440–1443).

Chelčického názory se později ujaly u dalších myslitelů, kupříkladu Řehoře Krajčího (1420–1474) nebo Jana Rokycany (1397–1471); ti pak spolu s dalšími přívrženci hnutí založili umírněnou jednotu bratrskou. O dobovém sporu světské a církevní moci pojednává Dialogus (1469) Jana z Rabštejna (1437–1473); tvoří faktickou předzvěst ohlašujícího se humanismu. Nové pojmy: ª Alegorie ª Anekdota ª Jitřní píseň (album, svítáníčko) ª Kancóna ª Kázání ª Kronika ª Modlitba ª Motiv ª Pastorela ª Polemika ª Satira ª Téma ª Tr a k t át

Tr ak t át – rozsáhlé vědecké

pojednání o náboženském,

filozofickém nebo společen

ském problému.

Polemika – umělecký, vědec

ký nebo politický spor dvou

protivníků, kteří si v ústní

nebo písemné formě vyvra

cejí své názory.


25

literatura středO

věká

3.3 Četli jste pozorně?

1. seřaďte úryvky textů od nejstaršího po nejmladší:

A) B)

Hospodine, pomiluj ny!, Natrhajme z ruože květ,

Jezukriste, pomiluj ny! milejší milý než vešken svět!

Ty, spase všeho mira, Jměj sě dobřě, srdečko!

spasiž ny i uslyšiž,

hospodine, hlasy našě! Ach muoj milý, mocný pane Bože,

Daj nám všěm, hospodine, jinak to býti nemuože.

žizn a mír v zemi! Jměj sě dobřě, srdečko!

Krleš! Krleš! Krleš!

C) D)

Svatý Václave, Vítaj, kráľu všemohúcí,

vévodo české země, ve všěch miestiech vševidúcí,

kněžě náš, všěch kajúcích milujúcí,

pros za ny boha, věčný život dávajúcí;

svatého ducha!

Kyrieleison! všeho kvietie kráše ktvúcí,

všěch světlostí viece stvúcí,

svým milým sě zjevujúcí,

jě rozkošně kochajúcí!

2. rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda odpovídá skutečnosti:

A) Centra vzdělanosti vznikala v klášterech, později v panských dvorech. ANO | NE

B) Literární díla jsou často anonymní, u mnohých nelze přesně datovat vznik. ANO | NE

C) Literatura je tematicky bohatá, je přístupná všem, zejména lidovým vrstvám. ANO | NE

D) V literárních dílech převládá křesťanská tematika nad tematikou světskou. ANO | NE 3. u kterého z následujících autorů lze nalézt nejvýraznější předzvěst husitských myšlenek?

A) Vavřinec z Březové

B) Smil Flaška z Pardubic

C) Petr Chelčický

D) Tomáš Štítný 4. který z následujících útvarů není typický pro husitskou literaturu?

A) kázání

B) polemika

C) satira

D) traktát 5. které z následujících děl nenapsal Jan Hus?

A) Knížky o svatokupectví

B) Knížky šestery o obecných věcech křesťanských

C) O církvi

D) Výklad Viery, Desatera a Páteře

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém

obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist