načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Masožravé rostliny -- Podrobný návod na pěstování, 2., aktualizované a rozšířené vydání - Kamil Pásek

Masožravé rostliny -- Podrobný návod na pěstování, 2., aktualizované a rozšířené vydání
-11%
sleva

Elektronická kniha: Masožravé rostliny
Autor: Kamil Pásek
Podnázev: Podrobný návod na pěstování, 2., aktualizované a rozšířené vydání

Podrobné návody pro pěstování masožravých rostlin. Příručka pro začátečníky, kterou ocení i zkušení pěstitelé. Majitel největší sbírky masožravých rostlin u nás popisuje ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  144 Kč 128
+
-
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 112
Rozměr: 21 cm
Úprava: 24 stran obrazové přílohy: ilustrace (převážně barevné)
Vydání: 2., aktualiz. a rozš. vyd.
Skupina třídění: Zahrádkářství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-4253-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Podrobné návody pro pěstování masožravých rostlin. Příručka pro začátečníky, kterou ocení i zkušení pěstitelé. Majitel největší sbírky masožravých rostlin u nás popisuje jednotlivé druhy, které lze úspěšně pěstovat. U každé rostliny, která je vyobrazena perokresbou, je uveden stručný popis, informace o výskytu a podrobné pokyny pro pěstování (umístění, osvětlení, substrát, přesazování, teplota, množení, zálivka, hnojení, choroby a škůdci, náročnost). Text je doplněn barevnou fotografickou přílohou.

Popis nakladatele

Publikace je určena především začátečníkům, kteří si zakoupili masožravou rostlinu a nevědí, co s ní. Ocení ji i ti, kdo doma pěstují běžné pokojové rostliny a mají chuť zkusit něco nového, ale užitečná bude i profesionálním pěstitelům. Představeny jsou nejčastěji pěstované druhy nebo druhy nejznámější a uvedeny všechny potřebné informace, vhodná stanoviště, nároky, morfologické zvláštnosti. Autor, zkušený pěstitel a majitel největší sbírky masožravých rostlin u nás, doporučuje správné postupy pro pěstování a představuje slovem a mnohdy i obrazem druhy, které u nás lze pěstovat. Na českém trhu bylo první vydání vysoce ceněno pro svou názornost, jednoduché a srozumitelné sdělení informací pěstitelům, kteří nemají odborné vzdělání. Nové vydání věnuje samostatnou kapitolu prostorům, kde lze rostliny pěstovat, a rozšiřuje nabídku kultivarů, které se podařilo dopěstovat v našich podmínkách. (podrobný návod k pěstování)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Kamil Pásek - další tituly autora:
Masožravé rostliny -- Podrobný návod na pěstování, 2., aktualizované a rozšířené vydání Masožravé rostliny
 (e-book)
Masožravé rostliny -- podrobný návod k pěstování Masožravé rostliny
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

 vhodná stanoviště

 krmení, hnojení, náročnost

 přesazování a množení

 choroby a škůdci

Masožravé

rostliny

Podrobný návod k pěstování

2., aktualizované

a rozšířené vydání

107

Kamil Pásek

107

MASOŽRAVÉ ROSTLINY

2., aktualizované a rozšířené vydání

Kamil Pásek

Aronie NERO

sladkoplodá černá jeřabina je

doslova vitamínovou bombou.

Plody se hodí k výrobě šťáv

i marmelád a vynikající jsou

i v kombinaci například

s rakytníkem.

Rakytník řešetlákový

Rostlina budoucnosti – Plody, listy

i kůra obsahují neuvěřitelně veliké

množství cenných biogenních látek

s obdivuhodnými léčivými účinky (ža

ludeční vředy, pálení žáhy, ekzémy...

apod.) Pro svoji odolnost a nenáročnost

ji můžete pěstovat prakticky kdekoliv

a neměl by chybět v žádné zahradě.

Brusinka Cranberry red

americká brusinka s obrov

skými plody a silnými léčivými

účinky.

Ostružinomalina beztrnná –

Boysenberry

velmi velké sladké a aroma

tické plody dozrávají již

v červenci.

Citroník Ponderosa

ideální citroník pro pěstování

v bytě, veliké a šťavnaté plody.

Mrazuvzdorné kiwi Arguta

vhodné i do našich podmínek.

Lahodné plody se nemusí

loupat.

Masožravé rostliny –

(Dionea, Drosera, Saracenie, Láč

kovka aj.) věčně hladové, atraktivní

pokojové květiny, které Vás zbaví

v bytě obtížného hmyzu.

Rybíz černý keřový

odolné keře s plody plnými

vitamínů, vhodný do každé

zahrady.

Obří kanadská borůvka

neskutečně veliké borůvky,

z keře lze sklízet i více než 10 l

borůvek!!!

Jahodový stromek Psidium

i v paneláku můžete sklízet

několikrát do roka lahodné

červené plody.

Angrešt keřový – rezistentní

oblíbené červené plody, netrpí

padlím!!! 

Stáleplodící červený maliník

Primocane

bohatě plodící maliník vhodný

do každé zahrady.

Mandarinky, Pomeranče

Roubované sazenice Vám

brzy přinesou lahodné plody

i v bytě.

Novinky z Kruhu pro byt a zahradu

Aktuální ceny naleznete v našem e-shopu. Kvalitně zabalené rostliny v kontejnerech zasíláme na dobírku poštou. 

ZDARMA přikládáme  barevný katalog a katalog návodů na pěstování. Osobní odběr v Kruhu Po–Pá 8–15.30 hod. Od března do října i v So 9–12 hod.

Subtropické zahradnictví Kruh, Kruh 209, 51401 Jilemnice tel.: 481 587 225, www.zahradnictvikruh.cz

Srdečně Vás zveme k prohlídce skleníků a areálu zahradnictví v Kruhu.



Masožravé

rostliny

Podrobný návod k pěstování

2., aktualizované a rozšířené vydání

Kamil Pásek

107

GRADA

Publishing


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího pí

semného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Kamil Pásek Masožravé rostliny Podrobný návod k pěstování 2., aktualizované a rozšířené vydání TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 5179. publikaci Odpovědná redaktorka Helga Jindrová Sazba Eva Hradiláková Fotografie na obálce Kamil Pásek Fotografie v knize Kamil Pásek Perokresby Vít Čejka, Jan Flísek, Marcel Gräf, Dana Kontoviczová, Jaroslav Neubauer, Ivan Pencák, Blanka Šponarová Počet stran 112 a 24 stran barevné přílohy Druhé vydání, Praha 2013 Vytiskla Tiskárna Protisk, s.r.o., České Budějovice © Grada Publishing, a.s., 2013 Cover Design © Grada Publishing, 2013 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-247-4253-3 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE ISBN 978-80-247-8552-3 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8553-0 (ve formátu EPUB) Obsah Úvod ............................................................................................................................. 7

1 Kde všude můžeme masožravé rostliny pěstovat ...................... 9

1.1 Pěstování v bytě ................................................................................................... 9

1.2 Pěstování na zahradě .......................................................................................... 11

1.3 Celoroční pěstování ve skleníku ....................................................................... 19

2 Návody k pěstování masožravých rostlin ...................................... 21

2.1 Aldrovandka měchýřkatá (Aldrovanda vesiculosa) ........................................ 21

2.2 Byblis (Byblis) ...................................................................................................... 23

2.3 Americké masožravé bromélie Brocchinia hechtioides,

Brocchinia reducta a Catopsis berteroniana ....................................................27

2.4 Láčkovice australská (Cephalotus follicularis) ................................................. 30

2.5 Darlingtonie kalifornská (Darlingtonia californica) ....................................... 32

2.6 Mucholapka podivná (Dionaea muscipula) .................................................... 36

2.7 Rosnatka (Drosera) ............................................................................................. 40

2.7.1 Nezatahující subtropické a tropické rosnatky ...................................... 40

2.7.2 Jihoafrické rosnatky z Kapska ............................................................... 43

2.7.3 Rosnatky vyžadující chladovou periodu .............................................. 46

2.7.4 Trpasličí rosnatky .................................................................................... 49

2.7.5 Hlíznaté rosnatky .................................................................................... 53

2.7.6 Teplomilné severoaustralské rosnatky z okruhu

Drosera petiolaris ..................................................................................... 57

2.7.7 Pralesní stínomilné rosnatky severovýchodní Austrálie .................... 59

2.8 Rosnolist lusitanský (Drosophyllum lusitanicum) .........................................60

2.9 Genlisea (Genlisea) ............................................................................................. 63 Heliamfora (Heliamphora) ............................................................................... 65

2.11 Čertovy drápy (Ibicella a Proboscidea) ............................................................ 69

2.12 Láčkovka (Nepenthes) ........................................................................................ 71

2.13 Tučnice (Pinguicula) .......................................................................................... 75

2.13.1 Tučnice převážně mírného pásu tvořící přezimovací pupeny ........ 75

2.13.2 Tučnice mexické tvořící dvoutvaré listové růžice a letničky ........... 80

2.13.3 Ostatní tučnice tvořící jednotvaré listové růžice ............................. 83

2.14 Jihoafrické chejlavy (Roridula) ......................................................................... 90

2.15 Špirlice (Sarracenia) .......................................................................................... 92

2.16 Bublinatka (Utricularia) .................................................................................... 96

2.16.1 Pozemní a epifytní druhy subtropických a tropických

bublinatek ................................................................................................... 97

2.16.2 Vodní druhy bublinatek .................................................................... 101

3 Několik praktických tipů na závěr ................................................ 107

Rejstřík latinských názvů rostlin ............................................................................ 108

Úvod 7

Úvod

Masožravé rostliny se již od dob Charlese Darwina těší našemu velkému zájmu a ne

obvyklé popularitě. Mnohé fascinuje jejich unikátní schopnost polapit a strávit živou

kořist. Jsou tedy evolučně mnohem dokonalejším organismem, než jsou rostliny

samy. Další pak hledají potěšení ve zkoumání jejich půvabu a různorodé stavby těl.

Je bez diskuse, že si masožravé rostliny za miliony let svého vývoje vytvořily a osvo

jily celou řadu důmyslných pastí, mnohdy velmi specializovaných a schopných ulo

vit široké spektrum převážně hmyzí kořisti. I  proto jsou jimi milovníci přírody

a rostlin přitahováni natolik, že zatouží nějakou masožravou rostlinu nakonec sami

pěstovat. Není to zdaleka nemožné, přestože je na celém světě známo jen necelých

700 druhů masožravých rostlin. A mnohé z nich jsou zájemcům dnes již také snadno

dostupné.

Začínající, ale i pokročilý pěstitel má mnoho otázek a obvykle není po ruce nikdo

povolaný, kdo by na ně odpověděl. Tato knížka vám na mnohé praktické dotazy,

které si sami kladete, odpoví a navíc poradí, jak a kde můžete tyto rostliny snadno

pěstovat a těšit se z jejich krásy a schopností. Věřím, že vám pomůže poodhalit ono

tajemství úspěšného pěstování, abyste měli ze své záliby jen samou radost a uspo

kojení.

Na úvod si zodpovězme několik zcela zásadních otázek, které mi začátečníci často

kladou, a poté se můžeme konečně začít věnovat pěstování masožravých rostlin.

Čím krmíte masožravé rostliny a jak?

Vepřovými řízky! Pravou svíčkovou, bifteky, prostě syrovým masem! Zeleninu rozhod­

ně nežerou, ta jim nedělá dobře.

Nevěříte? Škoda. A máte pravdu, tak to bohužel nefunguje. Tedy spíše naštěstí...

Správná odpověď je jednoduchá: nekrmím. Možná to bude překvapení, ale rostliny

kořist vůbec nepotřebují. Jsou zelené, energii si vyrobí jinak – fotosyntézou, a  to

malé množství hmyzu na přilepšení si nachytají samy. Když kořist nemají, stejně

hladem neuhynou. Živá kořist je pro ně jen „zákusek“ v podobě dodatečných živin,

které nemohou získat z velmi chudých půd, na nichž často rostou v přírodě.

8 Masožravé rostliny

Jsou nebezpečné? Jak velkou kořist mohou ulovit?

Samozřejmě! Ty nejnebezpečnější a  nejdravější. Budou vás i  členy rodiny pronásle­

dovat, dokud někoho nedostanou k večeři. Máme v nabídce i speciální věčně hladové

bestie, které si poradí s  vaší tchýní, manželkou, sousedem... nechť si doplní každý

sám svého oblíbence. Navíc vylučují jedovaté šťávy, které vás v mžiku rozleptají. Ani

kostra po vás nezbude!

Tak to je přesně můj sen, mít takovouhle úžasnou rostlinu. Ale bohužel neexistuje!

I když se tradují divoké zkazky o lidožravých stromech, jedná se jen o bujnou lid

skou fantazii a nejsou zaznamenány případy, že by masožravá rostlina chytla kořist

větší než krysu. A i to byla zřejmě jen náhoda. Ta krysa už byla určitě hodně stará

a nemocná, a tak neměla prostě sílu se z pasti dostat sama. Nicméně o něco menší

drobní hlodavci jsou kořistí občasnou, vždyť největší pasti láčkovek mohou mít

objem až několika litrů, což je velká plastová láhev! Takže shrnuto, masožravky

pro člověka nejsou nijak nebezpečné, naopak mnohé z nich jsou předmětem velmi

intenzivního vědeckého výzkumu. Navíc se jedná o  rostliny nadmíru atraktivní

a půvabné, které stojí za to mít pro radost a potěšení.

Mohu je také pěstovat, nejsou příliš náročné?

Ne, pěstovat je nemůžete, jsou příliš náročné a vzácné. Je to jen pro vyvolené! A navíc

jsou i velmi drahé.

Samý omyl. O tom, že tyto rostliny jdou snadno pěstovat, vás doufám přesvědčím

v této knížce a detailně uvedu, jak na to. Nejedná se o druhy bůhvíjak náročné, jen

musíte vytvořit vhodné podmínky pro jejich spokojený růst. A o vysokých nákla

dech nemůže být také řeč. Běžné druhy si pro začátek obstaráte za pár korun, ale je

pravda, že ty vzácnější, které si budete chtít pořídit, až nasbíráte více zkušeností, jsou

samozřejmě o trochu dražší. Zkuste třeba zapátrat na českém internetu a hledejte

„masožravky“. Budete překvapeni, kolik druhů a jak snadno se dá z masožravých

rostlin pořídit.

Kde všude můžeme masožravé rostliny pěstovat 9

1 Kde všude můžeme masožravé

rostliny pěstovat

1.1 Pěstování v bytě

Pěstování masožravých rostlin v bytě je velmi populární a využívá jej většina pěs

titelů. Vždy je vhodné volit takové umístění rostlin, aby splňovalo konkrétní náro

ky toho či onoho druhu na oslunění, vzdušnou vlhkost a vhodnou teplotu. Podle

těchto požadavků lze pak snadno odvodit místo, kde se bude kytičkám ve vašem

bytě nejlépe dařit.

Snadné je pěstovaní rostlin volně na vnitřních okenních parapetech na východní

anebo severozápadní straně, které jsou vhodné pro mexické zástupce rodu tučnice.

Tyto rostliny vyžadují rozptýlené světlo až polostín, nepříliš vysokou vzdušnou

vlhkost a teplotu a vzácně pouhých pár hodin přímého slunce denně. Mohou být

zasazeny v  květináčích na  podmiskách nebo přímo do  vápenatého tufu (pěnov

ce). V podmiskách volně umístěné rosnolisty a chejlavy milují maximální možné

oslunění (a vyšší teploty!) na jižním a jihovýchodním parapetu, stejně jako mucho

lapka, byblidy, katopsis, špirlice a rosnatky. Ty je vhodnější umístit v suchém bytě

do polouzavřené vitrínky, a to z důvodu zachování vyšší vzdušné vlhkosti na úrovni

květináčů a nově se vytvářejících listů a pastí.

Polouzavřené vitríny spojené s přisvětlováním volíme pro chladnomilnější zástup

ce masožravých rostlin, jako jsou láčkovice, darlingtonie, heliamfory, velkokvěté

jihoamerické bublinatky nebo horské láčkovky, které lze umístit na východní, zá

padní nebo severní okno s omezeným množstvím slunečního svitu. Zatímco na ji

hovýchodních, jižních a jihozápadních oknech můžeme v polouzavřených, avšak

větraných vitrínách pěstovat nížinné teplomilné a polohorské láčkovky, světlomilné

rosnatky, pozemní bublinatky a genliseje, v akváriích pak aldrovandku nebo vodní

bublinatky. Rostliny by měly být umístěny co nejblíže k oknu, přesto mnoho svět

lomilných druhů (zejména rod Drosera, Drosophyllum a Roridula) trpí během zim

ního období nedostatkem světla, a je proto vhodné jim přisvítit umělým světlem.

Naproti tomu, během prvních jarních dnů i letních veder, je nutné rostliny přistínit

např. žaluziemi, aby nedošlo k jejich spálení.

Lodžie, balkony a okenní předzahrádky situované na světlou jižní až západní stra

nu se výborně hodí pro letnění špirlic, mucholapek, rosnatek a tučnic z mírného

pásma, které milují noční poklesy teplot, proudící vzduch a dostatek slunce. Rostliny

10 Masožravé rostliny

v květináčích postavíme přímo do mělkých podmisek a nemusí se chránit ani před

deštěm. Také je lze volně vysadit do samozavlažovacích truhlíků nebo si pro ně po

řídit malé rašeliniště ve vhodné nádobě. V případě, že se jedná o prostory zasklené,

kde se dá udržovat zimní teplota nad bodem mrazu, mohou se využít současně i pro

zazimování těchto druhů. Vystačíme však také s  chladným okenním parapetem

v netopené místnosti, na chodbě nebo u sklepního okna.

Pro pěstování v  bytové vitríně neboli v  tzv. floráriu, umístěném v  místnosti bez

přímého slunečního záření, se hodí jen několik rodů masožravých rostlin.  Jako

jediný zdroj světla bývá používáno umělé osvětlení, přesto je jeho intenzita čas

to nedostatečná, zejména pro světlomilné druhy masožravých rostlin. Ty po čase

v  takovýchto podmínkách hynou. Nejvhodnější jsou druhy nenáročné na  světlo

a dlouhodobě snášející vyšší vlhkost vzduchu, což jsou bezpochyby láčkovky, heli

amfory, pozemní i epifytní bublinatky, masožravé bromélie (Brocchinia, Catopsis)

i láčkovice, ale jen velmi málo druhů rosnatek (např. Drosera  prolifera, D. adelae,

D. schizandra) a tučnic (Pinguicula emarginata, P. moranenis). Například mucholap

ky, špirlice nebo mexické tučnice jsou pro trvalé pěstování v takovýchto podmín

kách zcela nevhodné. Druhou podmínkou správné volby druhu pro osázení je od

povídající teplota. Zatímco existuje celá škála velmi teplomilných druhů vhodných

pro vitríny, kde je výrazně tepleji (trvale nad 18 °C), z rodu láčkovka a bublinatka

či Catopsis, další již vyžadují kolísavé teploty (tedy např. denní teploty v rozmezí

20–28 °C, noční pak 14–18 °C), což jsou horské druhy láčkovek, bublinatek, heliam

for anebo láčkovice. S  těmito konkrétními nároky musíme při osazování vitríny

počítat a volit druhy s podobnými požadavky.

Konstrukce bytové vitríny: Zakoupit si vhodné akvárium nebo vitrínu, které se dají

použít pro pěstování masožravých rostlin, lze v každém specializovaném obchodě.

Proto jen pár drobných rad: Šířku volte stejnou jako okenní parapet, výšku pak

s ohledem na velikost rostlin, které plánujete pěstovat. Výhodnější je větší vitrína,

která se pak tolik nepřehřívá. Výška vitríny je důležitá i pro přisvětlování; zde každý

centimetr navíc znamená velkou ztrátu světla dopadajícího na listy rostlin. Krycím

sklem přikrýváme vitrínu jen částečně (např. z ½–⅓), nebo vůbec, a to podle kon

krétních nároků rostlin na vzdušnou vlhkost. Jako umělé osvětlení použijeme vět

šinou zářivky nebo LED světla v kombinaci, neboť standardně dodávané osvětlení

pro akvária není pro rostliny dostatečné. V případě, že je pod parapetem umístěno

topení, je nutné vitrínku podložit polystyrenovou deskou, která slouží jako izolace

a zabraňuje přehřívání. Nucenou ventilaci zabezpečíme malým ventilátorem. Pro

velmi teplomilné druhy lze použít topný kabel na dně.

Co se týká větší bytové vitríny (obr. 109), je nutné si ji buď postavit, anebo si ji nechat

vyrobit. Důležité je myslet na vnitřní ventilaci – tj. na umístění ventilátoru a pří

padně ventilačního okruhu, automatického zalévání a mlžení, silnějších sodíkových

a metalhalogenidových výbojek a případného chlazení. Pozor na elektroinstalace

Kde všude můžeme masožravé rostliny pěstovat 11

ve vlastním vlhkém prostoru, vše je nutné dělat kvůli bezpečnosti v souladu s nor

mou! Stavba takovéto vitríny, včetně zařízení a dekorací, se však prodraží a pohybuje

se v řádech desetitisíců korun. 

Samotné rostliny pak můžeme pěstovat v květináčích či zavěšené v koších, anebo

volně zasázené do substrátu nebo mechu rašeliníku, kterým pokryjeme dno vitríny

či akvária. Druhý způsob působí estetičtěji na  pohled, ale je komplikovanější co

do údržby jednotlivých rostlin. Rozhodneme-li se v případě nutnosti přesadit nebo

ošetřit jen jednu rostlinu (např. pro špatný stav, zamechování či napadení škůdcem),

pak musíme manipulovat i  s  ostatními rostlinami, které by to bezprostředně ne

vyžadovaly. Proto záleží na posouzení každého pěstitele, jaký způsob pěstování si

zvolí. Velké vitríny se hodí zejména pro láčkovky a některé bublinatky, ale pěstitelé

je často využívají i pro orchideje, kapradiny a jiné vhodné tropické rostliny.

Zcela zvláštní způsob je pěstování masožravých rostlin ve sklepních místnostech

jen pod umělým osvětlením a bez přirozeného zdroje světla. Takto lze pěstovat např.

mexické tučnice, kdy jsou rostliny umístěny na stojanu ve tmavé sklepní místnosti

a  nad každým rostlinným patrem je umístěno jen několik zářivkových těles. Pro

mexické tučnice se tento způsob pěstování jeví jako zcela dostatečný. Stejně tak pro

horské rosnatky, láčkovky a heliamfory, ale ty už musí mít vyšší vzdušnou vlhkost

zabezpečenou umístěním ve větraných vitrínách. Jinak se tmavé a chladné sklepy

dají využít i pro zimování špirlic nebo mucholapek.

Zimní zahrady jsou velmi vhodným doplňkem moderních staveb. Podle jejich si

tuování a  dostupných minimálních-maximálních teplot se v  nich dá pěstovat, či

případně zimovat celá řada masožravých rostlin, jako jsou špirlice, tučnice, mu

cholapky, láčkovky apod.

1.2 Pěstování na zahradě

Pěstování masožravých rostlin na  zahradě je nesmírně populární a  hodí se pro

mnoho druhů. Často však bývá takovéto umístění využíváno jen pro jejich letnění,

tedy umístění rostlin zcela do venkovních podmínek od března do listopadu. Toto

se hodí pro veškeré špirlice, rosnolisty, chejlavy, byblidy a mnoho druhů rosnatek

a mucholapek. Rostliny lze umístit do mělkých plastových van na přímé slunce nebo

lépe pod stínicí sítě a ponechat je venku až do začátku zimy, kdy je s prvními mrazy

nebo ještě lépe před nimi opět schováme do skleníku nebo na okna, kde přezimují

nebo dále rostou. Dostatek slunce, ranní rosy, vláhy a čerstvého vzduchu v kom

binaci s nočními teplotními poklesy výše uvedené rostliny milují. Touto metodou

lze vypěstovat jedny z nejkrásnějších rostlin! Letnění lze také dopřát heliamforám,

láčkovici, darlingtonii a horským láčkovkám a bublinatkám za předpokladu, že jim

najdeme stinnější a  chladnější místo s  vhodným mikroklimatem. Vzácně se pro

tyto účely používá vykopaný a  hluboký nekrytý výkop, na  jehož dně a  mechem

12 Masožravé rostliny

porostlých stěnách jsou rostliny sezonně pěstovány. Tento způsob lze použít i pro

kultivaci horských druhů tučnic.

Rostliny není potřeba chránit před přímým deštěm, když tak jen jemnou sítí proti

kroupám a velkým kapkám z průtrží mračen. Hrubší síť zabrání poškození rostlin

ptáky, případně sešlapání od koček a psů. Jako ochrana před menšími mrazíky se

osvědčilo rostliny na noc přikrývat netkanou textilií, která sice na povrchu zmrzne,

ale vytvoří tím přirozený ochranný krunýř nad rostlinami.

Dalším vhodným způsobem pěstování je sezonní umístění masožravých rostlin

do pařeniště, kde lze pěstovat většinu vlhkomilných druhů. Podle dosahovaných

teplot pak volíme jednotlivé druhy od chladnomilných po teplomilné.

Sezonní pěstování lze ještě praktikovat v nevytápěném fóliovníku nebo skleníku.

Na zimu se pak vždy rostliny stěhují na zimoviště. Toto umístění je vhodné pro vět

šinu druhů s přihlédnutím k jejich dalším nárokům, jen je potřeba hlídat maximální

letní teploty (nutno přistínit) a  vlhkost, případně si pořídit automatické mlžení

a větrání. Teplomilné druhy stěhujeme do těchto podmínek jen na letní měsíce, kdy

nedochází k dlouhodobějšímu poklesu teplot pod 15 °C, zatímco ty chladnomilné

zde ponecháváme tak dlouho, jak jen to je možné. Tuto dobu lze ještě prodloužit

přídavným topením.

Zahradní jezírka se stala velkou módou. Výhodou je, že mohou sloužit i pro pěs

tování vodních druhů masožravých rostlin, jako jsou bublinatky a  aldrovandka,

na  plytké okraje lze pak sezonně či trvale sázet špirlice. Konstrukce těchto vod

ních ploch jsou pravidelně popisovány jinými autory, proto jen pár praktických

poznámek: Pro umístění volíme raději místo s dostatkem světla, v případě potřeby

dostíníme například výsadbou stromů nebo keřů. Jako podklad se používá jezír

ková plastová fólie, která se umístí do předem připraveného výkopu, vyloženého

měkkou výstelkou (např. filcem nebo jílem). Ještě před položením fólie je výhodné

vytvarovat dno i okraje a myslet při tom i na mělká místa vhodná pro osázení jinými

vodními rostlinami. Lze také použít originální plastový jezírkový výlisek, který se

jen zakope do potřebné hloubky. Po zamaskování okrajů, dosázení doprovodných

rostlin a dalších dekoračních úpravách osázíme jezírko vodními a vlhkomilnými

rostlinami, které umístíme volně do  substrátu nebo do  košů. Pro udržení čistoty

vody se používají různé filtry a UV zářiče a nabídka těchto zařízení je více než do

statečná. Nutná je také pravidelná údržba, odstraňování řas, přerostlých či mrtvých

částí rostlin a pletí. Zahradní jezírko se dá zakomponovat do zahradního rašeliniště,

nutno je ale obě tyto plochy vzájemně oddělit. Jezírko lze využít i  pro pozemní

druhy masožravých rostlin, které sázíme po  okrajích. Uprostřed jezírka můžeme

vybudovat minirašeliniště na způsob plovoucího ostrůvku, který se vznáší na plová

cích. Tato rašelinná plocha se po osázení rašeliníkem může použít pro darlingtonie,

rosnatky a špirlice, které zde ponecháváme i přes zimu.

Kde všude můžeme masožravé rostliny pěstovat 13

V jezírku můžeme pěstovat i jiné nemasožravé a nepříliš dominantní druhy vodních

rostlin, které spolehlivě přežijí naši zimu. Výběr konkrétních druhů je však nutné

velmi dobře zvážit. Vodní masožravé rostliny jsou většinou vzplývavé – nemusí se

tedy sázet. Pokud je v  jezírku vhodná voda, můžeme zde pěstovat i  aldrovandku

měchýřkatou. Vodní druhy bublinatek oproti tomu nejsou na  kvalitu vody příliš

náročné a  spokojí se i  s  horšími podmínkami. Přes zimu máme na  výběr jejich

přezimovací pupeny v  jezírku buď ponechat, nebo je koncem podzimu sklidíme

a uskladníme v lednici do následujícího jara. Takovéto jezírko lze využít i pro se

zonní pěstování tropických druhů vodních bublinatek.

Trvale vlhké skalky a prameniště jsou vhodným místem pro celoroční pěstování

tučnic pocházejících z mírného pásma. Tyto rostliny žijí v podobném klimatu, které

odpovídá našemu venkovnímu prostředí. Větší část druhů však pochází z horských

oblastí a z vyšších nadmořských výšek, kde se setkávají s podstatně chladnějšími

podmínkami. Ty jim u nás lze také zajistit například dostíněním části skalky, nebo

tam, kde je to možné, chlazením trvale protékající vodou v potůčku (ze studny, pra

mene). Jako podklad pod skalku je možné použít jezírkovou fólii, z níž vytvarujeme

mělkou vanu. Tím se oddělí skalka od okolní půdy a zajistí se tak nezbytná hladina

spodní vody. Vanu vysypeme drceným vápencem smíchaným s jílem nebo slínem

a vytvarujeme skalnatou část nejlépe z měkkých vápenatých pěnovců, které dobře

sají vodu. Myslíme i  na  sníženiny, kde se bude držet voda. Spáry poté vysypeme

stejnou vápencovou drtí smíchanou s  jílem nebo slínem. V  případě, že je skalka

příliš vysoká, umístěná na  přímém slunci nebo použijeme kameny nesající vodu

(např. travertin), je nutné počítat se závlahovým systémem, případně intenzivněj

ším stíněním. Zde se osvědčilo použití závlahových pórovitých hadic, z nichž voda

jen slabě ukapává a  které se dají do  skalky vhodně zamaskovat. Vlastní osázení

provádíme podle ekologických nároků jednotlivých vápnomilných druhů do spár

nebo přímo na kameny. Pro druhy kyselomilné můžeme na okrajích skalky vytvořit

vhodné, avšak oddělené plochy vysypané rašelinou smíchanou se  žulovou nebo

vulkanickou drtí a vulkanickými tufy, anebo je pěstovat odděleně v zahradním raše

liništi či na jiném typu kyselé až neutrální skalky. Skalku je vhodné chránit sítí proti

ptákům. Občas dochází k  promíchání jednotlivých druhů a  jejich samovolnému

šíření po skalce v důsledku uvolnění přezimovacích pupenů z podkladu mrazem či

vodou nebo samovýsevem a nežádoucí hybridizaci. Jednotlivé druhy proto sázíme

raději po skupinkách a udržujeme mezi nimi dostatečné rozestupy. Vlastní údrž

ba skalky je jednoduchá a spočívá v občasném vypletí plevele, kontrole fungování

závlahového systému a fixování rostlin nejlépe na jaře. Nutný je též dohled během

zimy, kdy je nejlepší celou skalku zaházet sněhem a tím rostliny ochránit před mrazy

a vyschnutím. Sníh zároveň slouží jako zásobárna vody a udržuje vhodné mikro

klima. V  dobrých podmínkách jsou tyto skalky schopny nádherně zmechovatět

a zejména jarní období plné květu je pak pastva pro oči. Jako doplňkové rostliny

14 Masožravé rostliny

lze použít vhodné druhy pozemních orchidejí či skalniček. Kapradiny jsou také

vhodné k  dosazení, pozor však na  rychle rostoucí druhy, jejichž omezování nás

bude stát pravidelné úsilí.

Zajímavou kultivací jsou nakloněné až svislé vápencové stěny napodobující pří

rodní podmínky na lokalitách. Tyto plochy se hodí pro celoroční osázení temperát

ními druhy tučnic v případě jejich trvalého venkovního umístění. Můžeme je také

postavit v místě, kde lze držet během zimy teplotu kolem 0 °C. Vhodné jsou také

pro bytové či stinnější skleníkové prostory k osázení mexickými druhy tučnic. Kon

strukce je jednoduchá: Na nepropustný podklad, umístěný na připravenou šikmou

až skoro kolmou konstrukci, se nanese vápencová nebo sádrová malta s jemným ar

mováním pletivem a do ní se poté vlepují jednotlivé kousky savého pěnovce tak, aby

se vytvořily vhodné a členité plochy pro následné osázení. Lze také přímo nalepit

opracované pěnovce slabou vrstvou lepidla na obklady na slabou vrstvu zatuhlého

a armovaného betonu. Po vytvarování kapes i podélných spár a zatvrdnutí podkla

du je tato plocha připravena k osázení. Prohlubně vyplníme vhodným substrátem.

Stěna musí po osazení zůstat stále vlhká a nesmí dojít k jejímu vyschnutí. Kapková

závlaha umístěná v  horní části je zajišťována málo výkonným čerpadlem. Voda

může kolovat v okruhu. Pozor na samovýsev semen! Vyklíčené semenáčky velmi

snadno kolonizují nižší patra stěny, kde dochází k promíchání s jinými druhy. Jako

doplňkové rostliny se osvědčily kapradiny, případně jiné druhy vlhkomilnějších

skalniček. Nutná je občasná údržba spočívající v odstraňování přerostlých mechů

a řas, pravidelné dopouštení/výměna vody a čištění filtrů pro koloběh závlahy.

Zahradní rašeliniště může sloužit pro celoroční pěstování mnoha druhů masožra

vých rostlin. Je to vhodná a velmi estetická alternativa pro pěstitele, kteří nechtějí

věnovat své zálibě bytové prostory a  mají relativně málo času na  údržbu, přitom

mají přístup k  zahradě a  chtějí se kochat nádherně vybarvenými rostlinami jako

v přírodě. Masožravé rostliny zde kombinujeme s doprovodnými okrasnými rost

linami a dřevinami.

Konstrukce vlastního rašeliniště je snadná. Vhodné místo pro umístění volíme s do

statkem světla, může být chráněno zdí nebo domem. Stavba pod nebo v blízkosti

listnatých stromů nám v budoucnu zkomplikuje údržbu pravidelným sběrem listí

na  podzim. Na  předpřipraveném místě vykopeme plytce svažitou jámu ve  tvaru

čočky o hloubce cca 0,5–1 m v nejhlubší části. Tato jáma se vyloží hrubou filcovou

textilií (z důvodu ochrany fólie před proděravěním), starým kobercem nebo se vytře

měkkým jílem či vysype jemným pískem. Do ní se poté položí jezírková fólie. Také

lze použít plastové jezírkové výlisky o  obsahu až 6000 litrů, které jsou dostupné

v zahradních centrech. Na dno rašeliniště je výhodné umístit stočenou spirálu ze sil

nější drenážní plastové hadice (čím větší objem, tím lépe), která po vyplnění vodou

slouží na dně jako její rezervoár. Lze také použít např. proděravěné plastové barely

nebo kbelíky. Tyto se pak zakryjí prodyšnou netkanou textilií, aby nedošlo k jejich

Kde všude můžeme masožravé rostliny pěstovat 15

úplnému ucpání po zasypání rašelinou. Vhodné je až ke dnu umístit plastovou trubku, která se na povrchu zamaskuje a přes kterou budeme do rašeliniště doplňovat a kontrolovat hladinu vody podle potřeby. V případě, že bude mít rašeliniště větší rozlohu, je nutné připravit a  zapustit nášlapné body např. z  dubové kulatiny pro snadnější přístup do středu plochy. Vlastní zasypání se provádí kvalitní vláknitou mechovou rašelinou, která se plošně slabě utlačí a vhodně vytvaruje. Nesmí se jednat o hnojený zahradní rašelinový substrát. Použití slatiny, lesní kyselé jehličnaté hrabanky nebo „naředění“ rašeliny pískem či nevápenatým štěrkem je také možné. Občas to však přináší řadu problémů, a to zvýšený výskyt plevelů, hub anebo znehodnocený substrát. Rašelinu je vhodné předem navlhčit (pokud je suchá, tak špatně saje vodu) a dáme ji dost více, neboť časem slehne a klesne. Při tvarování svrchní plochy myslíme na vyvýšeniny i místa nižší, kde se bude držet nadbytečná voda. Není však vhodné v rašeliništi zakládat samostatné jezírko. Bez pevných okrajů a  splachem ze srážek dojde časem vždy k jeho vyplnění rašelinou a v takto kyselé vodě nelze moc vodních druhů rostlin úspěšně pěstovat. Okraje rašeliniště vhodně zamaskujeme např. břidlicí, dlažbou nebo mulčem, ale lze je zasypat i rašelinou, která volně přechází v sušší vřesoviště. Pokud se pravidelně zalévá, dochází k rozšíření rosnatek samovolně i na tyto plochy. Okraje je nutné vždy oddělit od  trávníku nějakou jinou plochou (např. štěrkový chodník z hrubých oblázků) nebo zábranou, omezí se tak prorůstání plevelů do rašeliniště a další údržba. Zcela nejvýhodnější se jeví konstrukční řešení využívající vyvýšeného místa nebo svahu při vlastní stavbě rašeliniště a zřízení spodní odtokové výpusti. Díky tomu lze občas vodu z rašeliniště odpouštět, případně nechat promývat rašelinu déle trvajícími dešti nebo v zimě, což má za následek žádoucí vyplavování nadbytečných

voda

geotextilie

(100–300 g/m

2

)

geotextilie

(300–1000 g/m

2

)

vodní rezervoáry

(proděravěné nádoby /drenážní hadice)

zemina

jezírková fólie

(0,5–1 mm,

UV stabilizovaná)

rašelina

Schéma stavby zahradního rašeliniště. © Marcel Gräf

+


16 Masožravé rostliny

živin či solí a  zároveň delší životnost takto udržované plochy. Vodní hladinu se vždy snažíme držet co nejvýše, což výrazně omezuje ujmutí se náletových dřevin či plevelů a ostatním rašelinným rostlinám to nijak nevadí (obr. 110 až 112). Osázení masožravými rostlinami volíme podle ekologických nároků daných druhů a sázíme je většinou do čisté rašeliny, což milují zejména rosnatky a tučnice, nebo do rašeliníku, který vyhovuje špirlicím, a to buď do sníženin, anebo na místa záměrně vyvýšená. Následující seznam zahrnuje plně mrazuvzdorné druhy masožravých rostlin, které jsou vhodné pro trvalé osázení rašeliniště, skalky, svislé stěny a případně jezírka: Druhy úplně mrazuvzdorné: Aldrovanda vesiculosa – temperátní formy (jezírko, vodní druh), Darlingtonia cali­ fornica (rašeliniště, ale raději propustný štěrkový substrát a hodně vyvýšená místa), Dionaea muscipula (rašeliniště, kamkoliv, nutno sázet časně zjara). Drosera anglica (rašeliniště, vyvýšená místa), D. arcturi (rašeliniště, vyvýšená místa), D. filiformis (rašeliniště, střední i vyvýšená místa), D. intermedia (rašeliniště, snížená místa i zaplavovaná), Drosera linearis (rašeliniště nebo neutrální slatiniště, vyvýšená místa), D. rotundifolia (rašeliniště, kdekoliv, i do rašeliníku), D. × anfil (D. anglica × D. filiformis) (rašeliniště, střední i vyvýšená místa), D. × beleziana (D. intermedia × D. rotundifolia) (rašeliniště, střední i vyvýšená místa), D. × hybrida (D. filiformis × D. intermedia) (rašeliniště, střední i vyvýšená místa), D. × obovata (D. rotundifolia × D. anglica) (rašeliniště, střední i vyvýšená místa). Pinguicula algida (kyselý substrát nebo čistý rašeliník), P. alpina (zásaditý i kyselý substrát), P.   a p u a n a (zásaditý substrát), P.  balcanica (kyselý i  zásaditý substrát), P. bohemica (slabě kyselý až neutální substrát), P. christinae (kyselý substrát), P. corsica

(kyselý i zásaditý substrát), P. crystallina (neutrální a zásaditý substrát), P. crysta­

llina subsp. hirtiflora (zásaditý substrát), P. dertosensis (zásaditý substrát), P.   fi o r i i

(zásaditý substrát), P. grandiflora (kyselý i zásaditý substrát), P. grandiflora subsp.

rosea (kyselý i zásaditý substrát), P. leptoceras (kyselý i zásaditý substrát), P. longifolia

(zásaditý substrát), P.  longifolia subsp. caussensis (zásaditý substrát), P.  longifolia

subsp. reichenbachiana (zásaditý substrát), P. macroceras (kyselý i zásaditý substrát),

P. mariae (zásaditý substrát), P. mundi (zásaditý substrát), P. nevadensis (kyselý orga

nický substrát), P. poldinii (zásaditý substrát), P.   r a m o s a (kyselý substrát nebo lávová

drť), P.  variegata (kyselý substrát nebo čistý rašeliník), P.  villosa (kyselý substrát

nebo čistý rašeliník), P. vulgaris (kyselý i zásaditý substrát). Rostliny kyselomilné

sázíme volně do rašeliniště, druhy vyžadující zásaditý substrát pak na skalky, sva

žité stěny nebo do jiného vhodného prostředí. Neutrální substráty můžeme pou

žít u druhů tolerujících oba typy, nebo použijeme substrát, jaký se nám v daném

okamžiku hodí.

Kde všude můžeme masožravé rostliny pěstovat 17

Zcela mrazuvzdorné jsou následující druhy špirlic: Sarracenia flava, S. oreophila,

S. purpurea, S. rubra včetně všech variet a vzájemných kříženců. Občas se diskutuje

tolerance teplomilnějších zástupců rodu, jako jsou S. alata, S. leucophylla, S. minor,

S. purpurea subsp. venosa var. burkii, S. psittacina a zbylí kříženci, tito často na ra

šeliništi spolehlivě přežívají po mnoho let také. Ale v chladnějších sezonách díky

krátké vegetační době nerostou optimálně a tvoří menší listové růžice a méně pastí.

Lze je sázet jak do čisté rašeliny, tak i do rašeliníku.

Vodní bublinatky Utricularia australis (jezírko, běžný a  nenáročný vodní druh),

U.  bremii (jezírko, vodní druh), U.  dimorphanta (jezírko, vodní druh), U.  inter­

media (jezírko nebo mělké rašelinné tůňky, vodní druh), U.  macrorhiza (jezírko,

vodní druh), U. minor (jezírko nebo neutrální až zásadité mělké tůňky, vodní druh),

U. ochroleuca (jezírko nebo mělké rašelinné tůňky, vodní druh), U. stygia (jezírko

nebo mělké rašelinné tůňky, vodní druh), U. vulgaris (jezírko, robustní vodní druh).

Občas se stane, a je nutno s tím i počítat, že nějaká rostlina z výše uvedeného sezna

mu během zimy uhyne. Toto je spíše zaviněno jiným faktorem (napadení chorobou

nebo škůdcem, špatnou kondicí, dlouhodobě nevhodnými klimatickými podmín

kami) než vlastní netolerancí na mráz. Naproti tomu mnohé druhy rosnatek a tučnic

se samovýsevem a dělením množí zcela samy a vytvářejí již mnohočetné populace.

Druhy občas mrazuvzdorné, avšak podmíněně přežívající (někdy naši zimu pře

žijí, jindy nevyzpytatelně uhynou):

Aldrovanda vesiculosa – subtropické formy (jezírko, vodní druh), Drosophyllum

lusitanicum (volně v květináčích, případně vsazených do rašeliniště, do -10 °C bez

problému, ale ve vlhkému počasí uhnívají), D. binata včetně var. dichotoma f. ex­

trema (rašeliniště, vyvýšená místa), Drosera capensis (rašeliniště, střední i vyvýšená

místa, může se obnovit ze semen či kořenů), D. stenopetala (rašeliniště, vyvýšená

místa), D.  filiformis var. tracyi (rašeliniště, střední i vyvýšená místa), D. pygmaea

a jiné trpasličí rosnatky (rašeliniště, kdekoliv, obnovují se ze semen a gemm), D. pel­

tata (rašeliniště, vyvýšená místa), Utricularia purpurea (jezírko, vodní druh).

Druhy přežívající jako letničky a obnovující se každoročně ze semen:

Drosera burmannii (rašeliniště, střední i vyvýšená místa), Drosera sessilifolia (raše

liniště, střední i  vyvýšená místa), Pinguicula lusitanica (střední i  vyvýšená místa,

kyselý i zásaditý substrát), Utricularia subulata (rašeliniště, kdekoliv).

Mimoto je rašeliniště velmi dobrou plochou k  pěstování i  dalších druhů dopro

vodných rostlin, jako jsou např. orchideje a dřeviny. Osobně jsem příznivcem jen

střídmého osázení rašeliniště dalšími kyselomilnými rostlinami, a to z důvodu velké

konkurence pro masožravé druhy; velmi se mi osvědčil jen rojovník bahenní. Jiné

rostliny, jako např. brusinka, hrotosemenka, klikva, ostřice, suchopýr a vřesy, velmi

18 Masožravé rostliny

rychle danou plochu zarostou a konkurují ostatním méně dominantním druhům.

Proto je jejich vysazení na  zralé úvaze každého pěstitele a  časových možnostech

údržby.

Je nutno důkladně zvážit, zdali osadíme rašeliniště či jeho část i mechem rašeliní

kem (Sphagnum). Rašeliník na takovýto biotop přirozeně patří a působí ve větších

polštářích velmi efektně. Má však i několik negativních vlastností: v dobrém pro

středí roste velmi rychle a kolonizuje vhodné plochy, čímž brání růstu jiných rostlin,

jako jsou např. rosnatky. Jen velké a  dominantní druhy jsou schopné s  ním růst

v dokonalé symbióze. Proto by se měl rašeliník sázet jen do předem vyhrazených

míst, kde nebude vadit, a rozhodně používat raději jen druhy, které rostou velmi

pomalu a  na  plném slunci kompaktně. Do  takto nízkých koberců lze pak sázet

i některé druhy rosnatek.

Vlastní údržba rašeliniště je jednoduchá. Zhruba 2× ročně (na jaře a na podzim) je

nutné ho zbavit plevelů, případně náletu dřevin a zcela odstranit staré listy a pasti.

Osvědčilo se mi dělat tuto údržbu v časném jarním období, kdy ještě špirlice nemají

násadu nových pastí či květů. Pak lze úplně všechny pasti z minulé sezony ostříhat

až u oddenku. Toto neplatí pouze pro S. purpurea a S. psittacina a jejich křížence.

Asi za 3–4 týdny rostliny obrazí novými pastmi s násadou květů. Tento postup je

podstatně méně časově náročný než individuální odstraňování každé staré pasti,

ale jistě záleží na tom, kolik kdo má k dispozici rostlin na údržbu. Rašeliniště nikdy

nehnojíme!

Během sucha kontrolujeme hladinu vody a případně vodu doplňujeme. Před ptáky

chráníme plochu krycími sítěmi. Zejména kosi bývají v jarních měsících velmi ne

příjemní a dokáží překopat velkou část drobných rostlin během pár minut. Zvláště

si však libují v porostech rašeliníku. Zima nebývá problém. Rostliny na rašeliništi se

během zimy před mrazy ničím nekryjí, ale mohou se použít větve, sláma nebo tenká

netkaná textilie jako ochrana. Pokud dobře sněží, navršíme na rašeliniště co největší

vrstvu sněhu. I v mrazech povrchovou vrstvu rašeliniště občas pokropíme vodou,

pokud není kryté sněhem a vysychá. Přesto se holomrazům někdy nedá vyhnout.

Ty však zazimované rostliny velmi dobře snášejí. Při náhlých výkyvech teplot (denní

nad nulou a  v  noci mráz) dochází k  časté deformaci povrchové vrstvy substrátu

mrazem, a drobné rostliny tak mohou být samovolně vytrhávány nad povrch. Zde

je pak nutný okamžitý zásah, kdy se rostliny musí ihned zasadit zpět do rozmrzlé

povrchové vrstvy, neboť jinak na  povrchu vyschnou. Zvláště jsou na  toto citlivé

mucholapky, proto je nutné je sázet již v jarních měsících, aby stihly co nejhlouběji

prokořenit. Mrazy ještě rozrušují shluky přezimovacích pupenů tučnic a rosnatek

a případné srážky je pak roznášejí dále po rašeliništi, kde se bez problému na jaře

ujmou. Osvědčilo se mi časně na jaře velmi dobře zkropit (rozbahnit) celý povrch

rašeliniště proudem vody. Tím se docílí srovnání případných nerovností pocháze

Kde všude můžeme masožravé rostliny pěstovat 19

jících ze zimy a dále lepší zapuštění přezimovacích pupenů, případně lepší kontakt

po zimě vyčnívajících rostlin s rašelinou.

Masožravé rostliny žijí v přírodě na biotopech, které mají jen omezenou životnost.

Většinou se jedná o obnažené plochy bez další konkurence jiných rostlin, které jako

první osídlují právě tyto pionýrské druhy. Nejinak je tomu v umělé kultuře. Časem

rašeliniště zaroste (např. rašeliníkem, dřevinami nebo plevelem při nedostatečném

pletí) a rostlin je na něm tolik, že se s ostatními již tísní, nebo začnou v trsech hy

nout (např. velké trsy špirlic vyhnívají od středu). Tento okamžik nastane jednou

za 3–7 let. Zde je nutné se rozhodnout, zdali vyměníme celou povrchovou vrstvu

do hloubky cca 10–30 cm či jenom část (záleží na kvalitě zbylé rašeliny), nebo za

ložíme rašeliniště úplně nové. Ve všech případech je nutné vyjmout všechny cenné

rostliny, zmladit je a později znovu zasadit na již nově připravenou plochu. Toto je

výhodné provádět začátkem vegetace až po obnovení růstu. Tento pravidelný restart

rašeliništi i rostlinám velmi prospěje a je doporučeno ho pravidelně provádět.

1.3 Celoroční pěstování ve skleníku

Snem skoro každého pěstitele je mít rostliny umístěné celoročně ve vlastním skle

níku, kde jsou ideální podmínky pro úspěšné pěstování mnoha druhů masožra

vých rostlin. Přesto je potřeba si uvědomit, že se každý konkrétní skleník se svými

specifickými podmínkami lépe hodí pro pěstování určitých skupin rostlin anebo

druhů. A při tak obrovské ekologické rozmanitosti masožravek je nutné s tím pře

dem počítat. Vždy se musí vycházet z nároků rostlin, které by mělo dané místo pro

pěstování splňovat, a tomu přizpůsobit jejich umístění.

Existuje velké množství skleníkových řešení. Obecně máme skleníky určené pro

pěstování vlhkomilnějších a stínomilnějších rostlin s vyrovnaným klimatem během

roku. Tyto jsou obvykle zapuštěné do země nebo kryté od jihu, případně stíněné

sítí (rašlový úplet) nebo nátěrem. I přes občasné větrání si tyto prostory drží stále

vlhké klima a jsou klimaticky chladnější s výrazným gradientem teplot od podlahy

po strop. Ale je v nich podstatně méně světla během zimního období. V této době

je jen velmi krátký den a tím, jak je slunce těsně nad obzorem, jen velmi málo slu

nečních paprsků proniká do skleníku na nízko umístěné stoly. Ve sklenících bývá

zejména v zimě vysoká vzdušná vlhkost a je téměř nemožné větrat. Tyto skleníky se

proto hodí spíše pro pěstování horských a polohorských rostlin, jako jsou láčkovky,

heliamfory, bublinatky nebo mexické tučnice, a doprovodných stínomilnějších rost

lin, jako jsou orchideje anebo kapradiny. V zimě je však nutné citlivějším druhům

přisvítit.

Světlomilné rostliny, jako jsou mucholapky, rosnatky, rosnolisty anebo špirlice, vy

žadují více světla a pro ty se spíše hodí mnohem prosvětlenější, vhodně situované



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist