načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Maska -- v proměnách času a kultur - Kateřina Ebelová

Maska -- v proměnách času a kultur

Elektronická kniha: Maska -- v proměnách času a kultur
Autor:

Výpravná publikace s více jak 700 barevnými fotografiemi a kresbami je zaměřena na odborníky i laickou veřejnost se zájmem o masky, výtvarné umění, sběratelství."Rukopis je ve své ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  299
+
-
10
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 265
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné)
Skupina třídění: Kulturní antropologie. Etnologie. Etnografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2012
ISBN: 978-80-247-2470-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Maska přitahuje pozornost jako výpověď o uměleckém cítění, imaginaci, etnických obřadech a rituálech lidstva. Může se však také jednat o metamorfózu lidské tváře (dekorativní líčení, bodypainting či tetování), anebo o proměnlivé podoby herců. Jak se autorka snaží ukázat, maska představuje zajímavý fenomén nabývající mnoha rozmanitých podob a funkcí. Kniha je rozdělena do tří celků. První se zaměřuje na vztah mezi maskou, jejím nositelem a divákem, funkce a používání masek. Druhá část popisuje masky z pěti kontinentů - různých kulturních regionů. Třetí část je věnována výrobě masek. Určeno odborníkům i laické veřejnosti. Výpravná publikace s více jak 700 barevnými fotografiemi a kresbami představuje fenomén masek v mezikulturní i historické perspektivě.

Popis nakladatele

Výpravná publikace s více jak 700 barevnými fotografiemi a kresbami je zaměřena na odborníky i laickou veřejnost se zájmem o masky, výtvarné umění, sběratelství."Rukopis je ve své koncepci jedinečný tím, že spojuje proměny identity člověka jak maskou, líčením a trvalou proměnou skarifikací. Postihuje historické i současné trendy dekorativního i kultovního "maskováníí" člověka v kultuře různých světadílů. V takové podobě nebylo téma dosud nikde zpracováno a je zcela originální.."prof. PhDr. Ludvík Baran, DrSc., DrHc."Předmětem mimořádně dobře zpracované knihy Kateřiny Ebelové je fenomén masek v mezikulturní a historické perspektivě. V současné době neexistuje takto koncipovaná práce, která by zájemcům o fenomén masek umožnila orientovat se v dané problematice.."PhDr. Václav Soukup, CSc.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Kateřina Ebelová - další tituly autora:
Maska -- v proměnách času a kultur Maska -- v proměnách času a kultur
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kateřina EbelováKateřina Ebelová

MASKA

Kateřina Ebelová

MASK A

Kateřina Ebelová

MASK A

v proměnách času a kultur

O knize „Publikace Kateřiny Ebelové je ve své koncepci jedinečná tím, že spojuje proměny identity člověka jak maskou, líčením a trvalou proměnou skarifikací. Postihuje historické i současné moderní trendy dekorativního i kultovního „maskování“ člověka v současné kultuře různých oblastí a světadílů. V takové podobě dosud téma nebylo nikde zpracováno. Je zcela originální. Spojení masky s jinou proměnou tváře i těla postihuje kniha jak kulturní, tak výtvarné tendence. Kniha umožňuje právě obrazovým vybavením poznání, porovnání a bude návodem i inspirací pro kulturní i výtvarné použití. Mnohé ilustrace jsou uvedeny v souvislosti vlastně poprvé a svým obsahem, formou a výrazem jsou velmi přitažlivé“.

Prof. PhDr. Ludvík Baran, Dr.Sc., DrHc.

O autorce aneb příběh o lásce, umění a kreativitě Česká výtvarnice a teoretička umění Mgr. PhDr. Kateřina Ebelová, Ph.D zasvětila svůj život výzkumu fenoménu masky jako artefaktu, výtvarnému dílu a symbolické zprávě o různých dimenzích lidského života. Již v době svých studií si uvědomila, že maska není pouze výtvarný a divadelní prostředek, který hercům umožňuje měnit svojí identitu, ale především nadčasová symbolická zpráva o uměleckém cítění a imaginaci lidí pocházejících z různých kultur a historických epoch. Proto po mnoho let studovala masky v muzejních sbírkách, putovala za nimi na svých antropologických toulkách a věnovala jim prostor jako předmětu své umělecké, galerijní a pedagogické činnosti. Kateřina Ebelová tak masky dokáže nejen vyrábět, sbírat a studovat, ale také interpretovat. Prostřednictvím knihy, kterou držíte ve svých rukou, totiž překročila hranici mezi uměním, rituálem, personou a maskou, ale i sněním ve freudovském smyslu „královské cesty do nevědomí“. O tom totiž masky jsou. Nevěříte? Pohlédněte do tváře masek a sněte....

PhDr. Václav Soukup, CsC., vedoucí katedry kulturologie FF UK

MASKA

v proměnách

času a kultur

Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: info@grada.cz www.grada.cz

Kateřina EbelováKateřina Ebelová

MASKA

v proměnách

času a kultur

Kateřina Ebelová

Maska

v proměnách času a kultur

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

info@grada.cz, www.grada.cz,

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 4941. publikaci

Texty Mgr. PhDr. Kateřina Ebelová, Ph.D.

Fotografie v knize seznam autorů fotografií a příslušné strany jsou uvedeny v závěru publikace

Fotografie na obálce Tomáš Svoboda

Ilustrace v knize ak. mal. Jarmila Marešová

Jazyková úprava PhDr. Markéta Poláková, Ph.D.

Odborné recenze:

PhDr. Václav Soukup, CSc., Mgr. PhDr. Martin Rychlík, Ph.D., prof. PhDr. Ludvík Baran, DrSc.

Návrh obálky a sazba MgA. Radek Krédl

Odpovědná redaktorka Ing. Jana Minářová

Počet stran 272

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

© Grada Publishing, a.s., 2012

Cover Design © Radek Krédl, 2012

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektro

nické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

ISBN 978-80-247-2470-6 (tištěná verze)

ISBN 978-80-247-8259-1 (elektronická verze ve formátu PDF)

ISBN 978-80-247-8260-7 (elektronická verze ve formátu ePUB)

ISBN 978-80-247-8261-4 (elektronická verze ve formátu MOBI)

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Maska v proměnách funkcí a identit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Metamorfózy tváře − líčení, bodyart . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

AFRIKA

Starověký Egypt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Africké kmenové masky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

Nigérie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

Západní Afrika – centrální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

Západní Afrika – pobřeží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

Povodí Konga . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

Východní Afrika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

Etnické zdobení těla a tváře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

ASIE

Indie, Bhútán, Nepál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

Srí Lanka (Cejlon) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

Tibet a Mongolsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

Čína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

Korea . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

Japonsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

Indonésie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

AMERIKA

Střední Amerika – Mezoamerika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

Jižní Amerika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

Severní Amerika – severozápadní oblast . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157

Severní Amerika – severovýchodní oblast . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162

Severní Amerika – jihozápadní oblast . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

Severní Amerika – arktická oblast . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167

AUSTRÁLIE A OCEÁNIE

Austrálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172

Oceánie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

EVROPA

Pravěk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187

Kréta, Mykény . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

Řecko, Řím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

Středověké masky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199

Renesance – benátské a anglické masky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205

Komedie dell ́ arte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209

Masopustní a obchůzkové masky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215

MATERIÁLY A TECHNOLOGIE

Improvizované masky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234

Papírové masky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235

Kašírované masky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238

Voskové masky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

Dřevěné masky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244

Masky z kovů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249

Textilní masky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254

Masky z paličkované krajky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258

Masky z modelovacích hmot a plastů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260

Masky v počítačové grafice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263

Slovník pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270

OBSAH MASKY

6

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi pomohli

odbornou radou, komentáři k rukopisu a poskytnutím ilustrač

ního materiálu: prof. PhDr. Mgr. Ludvíkovi Baranovi, DrSc.,

PhDr. Jitce Staňkové, CSc., JUDr. PhDr. Miroslavovi Stinglovi,

PhDr. Mgr. Martinovi Rychlíkovi, Ph.D, PhDr. Kateřině Klápšťové,

PhDr. Václavu Soukupovi, CSc., Mgr. Heleně Heroldové, Ph.D,

Mgr. Janě Jirouškové, CSc., RNDr. Josefovi Wolfovi, CSc.,

PhDr. Jaromírovi Adamcovi, Ing. Vlastimilovi Stejskalovi,

Ing. Zdeňku Thomovi, Mgr. Ludmile Škrabákové, Mgr. Aleně

Kronusové, PhDr. Markétě Polákové, Ph.D, Mgr. PhDr Barboře

Půtové, PhD, Jaroslavovi Světlíkovi, Mgr. Patricii Ebelové, Darie

Kulenkamp, Karolíně Malé, Mgr. Zlatuši a MgA Rostislavovi

Müllerovým. Za poskytnutí obrazového materiálu děkuji následu

jícím institucím: Staatliches Museum für Völkerkunde München,

Muzeu hlavního města Prahy, NM – Náprstkovu muzeu v Praze,

Podřipskému muzeu v Roudnici nad Labem, Regionálnímu

muzeu v Litomyšli a Městskému muzeu v Čáslavi. Poděkování

patří též přátelům, učitelům, studentům, kteří se mnou spolupra

covali. Velký dík patří ilustrátorce ak. mal. Jarmile Marešové, grafikovi

MgA. Radku Krédlovi a fotografům uvedeným v závěru knihy, redak

torce Ing. Janě Minářové a nakladatelství Grada Publishing, a. s.

Má cesta za maskami

Maska mě přitahuje jako výpověď o uměleckém cítění a imaginaci

lidí z různých období a kulturních areálů, kde provázela nejen magic

ké rituály, etnické obřady a slavnosti, ale také proměny podob herců.

Téma masky mě oslovilo již během studia na pražské SUPŠ, propo

jení masek a loutek se objevilo také v mé diplomové práci, obhájené

na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy

v Praze (1986). V roce 2002 jsem na PedF UK získala doktorát v obo

ru teorie výtvarné výchovy, disertační práce byla zaměřena na socio

kulturní aspekty masek. Absolvovala jsem také Rozšiřující studium

dramatické výchovy na katedře výchovné dramatiky DAMU a kurs

u Beaty Albrich, věnovaný využití masek v arteterapii. Na katedře

výtvarné výchovy PedF UK jsem několik let vyučovala předmět vý

tvarná dramatika, zaměřený na využití masek a loutek v pedagogické

práci. Od roku 1996 vedu Galerii Scarabeus, kde proběhlo i několik

výstav masek a loutek. Masky se spolu s loutkami objevovaly nejen

v mé výtvarné práci, ale oslovily mě také jako předmět sběratelství.

Téma masek je námětem pro celoživotní zkoumání, proto se snažím

získat poznatky nejen z teoretických pramenů a muzejních sbírek, ale

také ze studijních cest. Rodiče autorky na maškarním bále, 1942 Cesta za maskami, Bali, 2010

ÚVOD

7

Předmluva

Většina lidí si pod pojmem maska představí konkrétní předmět,

který symbolizuje určité období a kulturu, například starově

kou pohřební masku faraóna, benátskou karnevalovou masku

Harlekýna atp. V historicko-kulturních proměnách bylo maskování spojeno nejen s magickými a nábožensko-obřadními projevy, ale také s divadlem, tancem, zábavou nebo ochranou. Díky tomu se lišily nejen funkce masek, ale také způsob proměny identity jejich nositelů a aktivní nebo pasivní účast dalších osob maskované události.

V hlubších souvislostech můžeme za symbolické masky

označit také metamorfózy lidské tváře, které probíhají na pomyslném filmovém pásu od počátku naší existence – až k masce poslední, nasazené v okamžiku smrti. K proměnám tváře dochází nejen v pozvolném procesu stárnutí, ale také díky aktuálnímu emočnímu stavu naší mysli. Mimika tváře, společně s výrazem očí, tak může vyjadřovat nejen naše spontánní, ale také naučené nebo předstírané reakce. Nevědomé „masky“ soustředění či smutku používáme i během samoty a snění. Za „iluzivní masku“ obklopující naše tělo může být některými lidmi považována také aura. Specifické proměny tváře vytváří dekorativní líčení a bodypainting, změny trvalého charakteru (tetování, skarifikaci, plastické operace) však nemůžeme za masky považovat, přestože výrazně mění vzhled.

Kniha Maska v proměnách času a kultur je rozdělena do tří

celků, první se věnuje charakterizaci masek, vztahům mezi maskou, jejím nositelem a divákem a zabývá se také různými funkcemi a použitím masek. Druhá část je věnována maskám z pěti kontinentů, v jednotlivých kapitolách jsou stručně charakterizované masky z různých kulturních regionů. Je zapotřebí si uvědomit, že přestože se v současnosti s maskami setkáváme spíše v muzeích a galeriích, tvořily a mnohde dosud tvoří součást živé kultury. Třetí část je věnována materiálům a výrobním postupům při tvorbě masky. Rozsah knihy neumožnil zpracovat všechna témata, která se tohoto fascinujícího multikulturního fenoménu týkají. Pokud kniha vyvolá u čtenářů hlubší zájem o masky, případně je bude inspirovat k výtvarné tvorbě, aktivní účasti na masopustu nebo jiné maskované události, budu mít pocit, že moje práce splnila zamýšlený účel.

Alter ego, práce autorky,

kašírovaná maska, tempera,

vosková patina,

rozměry 30 × 18 cm,

2002

Aura je odrazem mentálního,

duchovního a emočního stavu.

Jako projev koherentního záření

ji lze zachytit na speciálním foto

grafickém přístroji v spektrálním

pásmu 390 – 790 nanometrů

MASKY

8

Maska v proměnách funkcí a identit

Svět se stává iluzí a iluze realitou...

Maska (řec. prosópon, lat. persona) – tvář, maska, postava dramatu

Maska (arabsky „maskharah“) – šašek, komik

Maska (angl. mask, něm. Maske, franc. masque, špan. máscara)

Maškara – celá přestrojená postava (maska, kostým, rekvizity,

atributy)

Škraboška, larva – středověké označení masky zakrývající obličej

K pochopení fenoménu masky je nezbytné poznat její formy

a významy v širokých historicko-kulturních souvislostech, neboť

v průběhu dlouhého vývoje a v různých kulturních oblastech

měla odlišné významy, poslání a funkce, například náboženské,

mytologické, rituálně-magické, dramatické, umělecké, zábavné,

ochranné aj. Artefakty masek představují nejen umělecko-expre

sivní výpověď o estetickém cítění jejich tvůrců, ale také o ma

teriálech a technologiích. Změnu identity vytváří maska nebo

její zástupně symbolický atribut, kostým, případně tělová malba.

Maskování může mít minimalistickou podobu vyjadřující kon

krétní postavu (klaunský nos), skrývat obličej, hlavu nebo celé

tělo, specifickou „maskou“ může být i nahota. Maska může být

realizována také tělovou malbou (bodypainting) nebo zástupně

symbolickým znakem (loutka, fetiš, votivní předmět, atp.).

Důležitým hlediskem k hlubšímu poznání masek je pocho

pení transformačně-psychologického procesu maskování, který

se vztahuje k vnějším, případně i vnitřním proměnám identity

jejího nositele. Člověk může k masce zaujímat různé pocity – od

odmítnutí k neutrálnímu vztahu, parodické nadsázce, nezávazné

hře, dramatické roli, až k identifikačnímu splynutí s „postavou“,

kterou maska zastupuje. Ta se pak za určitých okolností může stát

jeho „druhým já“ (alter egem). Maskování poskytuje nejen různou

hloubku identifikačních prožitků, ale také širokou škálu emocí,

které se liší podle toho, zda se jedná o náboženský kultovní rituál,

etnický obřad, lidové obchůzkové tradice, maškarní plesy nebo

zábavu. K dalším charakteristickým znakům masky patří skuteč

nost, že poskytuje svému nositeli částečnou nebo úplnou anonymi

tu, která má v různých souvislostech odlišné významy, například

škraboška na plese, erotická maska, etnická maska symbolizující

předka, maskování členů Ku-klux-klanu. Maska ve většině případů

funguje ve vzájemných vztazích mezi svým nositelem a divákem.

Dříve, než se budeme podrobněji věnovat jednotlivým ty

pům masek a jejich využití v různých souvislostech, uvádíme

rozdělení masek do čtyř skupin: K nejstarším nálezům patří neolitická vápencová maska nalezená v Hebronu Pohřební maska z pálené hlíny, západní Středomoří, Féničané (asi 1200 – 800 př. n. l.)

ÚVOD

9

1) masky materiálové – škraboška, polomaska, maska celoobli

čejová, celohlavová (přilbovitá), nástavcová, štítová, celotělo

vý objekt, amulet, fetiš

2) masky líčené – obličejová a tělová malba, animistické kme

nové líčení, divadelní a filmové maskérství, bodypainting

3) masky mimické – psychologické záměrné a účelové výrazy

tváře v hereckých, statusově-společenských a psychologic

kých kontextech, profesní masky

4) masky symbolické – zástupně-symbolický atribut postavy, role,

profese, situace, představy (paruka, klaunský nos, vařečka)

Jak již bylo zmíněno v úvodu, problematika masek má nejen mno

ho aspektů kulturně-historických, antropologických, etnogra

fických, výtvarně-dramatických, uměleckých, psychologických, mimikrových, funkčních aj., ale i rozdílných výkladů o jejich funkcích a vymezení obsahu pojmu maska, tj. „vše“ co je za masku považováno. Z tohoto důvodu nelze masku charakterizovat stručně, aniž bychom opomenuli některou z jejích funkcí. Podle mého názoru následující definice zahrnuje hlavní aspekty masky:

Maska – kulturně společenský fenomén, který je zástupným pro

středkem vnější, případně i vnitřní transformace. Maska vyjadřuje konkrétní nebo abstraktní věc, případně je identická s postavou, kterou představuje. Může mít materiálovou, líčenou, mimickou nebo symbolickou podobu. Specifické vazby probíhají mezi nositelem masky, maskou a divákem, ale také zpětně od diváka k masce. Maskování poskytuje svému nositeli nejen dočasnou změnu identity, která se projevuje navenek, případně i dovnitř, novou roli, ale také částečnou nebo úplnou anonymitu. Míra identifikace nositele masky vychází nejen z její konkrétní funkce, ale také ze způsobu transformace a hloubky vnitřního splynutí s tím, co představuje.

Maskovaného šamana, příslušníka tajné kmenové společnosti,

představitele etnické nebo náboženské subkultury provází zvláštní statusové postavení, determinující jeho vztah k masce, její funkci, poslání, případně tabu, které ji provází. V jednotlivých oblastech dramatického umění plní maska a kostým výtvarně-dramatickou funkci, napomáhá nejen k vizuálnímu vyjádření charakteristiky postavy, ale slouží také k hlubší identifikaci s rolí a autenticitě hereckého projevu. Na benátském karnevalu, venkovském masopustu nebo při tradičních výročních obchůzkách představovalo maskování specifické výtvarné i rolové typy (např. postavy z komedie dell ́arte, poživačný Bakchus, postavy z mikulášské obchůzky). U maskování na maškarních plesech a při dalších zábavných aktivitách převažuje vnější charakteristika nad významově obsahovým posláním masky.

Téma masky inspiruje také

současné umělce, autoportrétní

metamorfózy jsou částí rozsáhlého

fotografického cyklu Masky

Barbory Bálkové MASKY

10

Za historicky nejstarší projevy maskování můžeme označit po

užívání masek a tělové malby během animistických kultů, ma

gických loveckých a léčebných rituálů spjatých s uctíváním,

usmiřováním nebo odháněním duchů, démonů nebo božstev.

Maskovaný šaman nebo medicinman ve stavu transu prožíval

identifikační transformaci do zvířete, ducha, případně démona

nemoci. Masky a maskované rituály se vyskytují jak v obřadech

spojených s bílou magií, kterou praktikovali kouzelníci, tak

i s černou magií, spjatou s čarodějnictvím.

U kmenových etnik masky často provázely rituály ohrani

čující významné „přechodové“ mezníky lidského života – po

rod, iniciaci, svatbu, smrt, pohřeb. Klasifikací rituálů se zabýval

francouzský antropolog Arnold van Gennep (1873 – 1957) v díle

Přechodové rituály (1909). Definoval je podle toho, zda působí

přímo nebo nepřímo, bezprostředně nebo na dálku, a zda je je

jich působení pozitivní nebo negativní. Přechodový rituál má

podle Gennepa tři stupně – odloučení, samotný rituál a nové za

členění. Zvláštní skupinu masek představují artefakty, které byly

používány během animistických pohřebních obřadů. U někte

rých kultur maskované postavy představovaly duchy předků, jin

de maska vyjadřovala idealizovanou nebo realistickou podobu

zemřelého. Pohřební masky sloužily nejen k trvalému uchování

vzhledu zesnulého, ale také pro magickou ochranu jeho duše na

onom světě. Fenomén smrti však může mít i alternativní formy,

jak dosvědčují maskované postavy kostlivců, které provázejí

oslavy mexického Svátku zesnulých – Día de los Muertos nebo

masky strašidel, čarodějnic a démonických postav, které pochá

zejí z původních anglosaských oslav Halloween (předvečer svát

ku Všech svatých 31. 10.).

Používání masek, líčení a kostýmů, jako znakově identifikač

ního prostředku charakterizace hereckého typu provázelo dlou

hou historii divadla v jeho jednotlivých dramatických žánrech.

Například v antice se masky objevovaly během nábožensko-ri

tuálních obřadů, v průvodech, zasvěcovacích mysteriích a kul

tech oslavujících Dionýsa. Nosili je také herci komického chóru,

komedie a tragédie. Divadelní masky sloužily nejen k zvýraz

nění hereckých typů, ale také k proměnám identity mužů, kteří

vystupovali v ženských rolích. Umělecky zpracované dřevěné

masky se vyskytují v japonském tradičním divadle Gigaku, Bun

raku a Nó, výrazné divadelní líčení je charakteristické pro diva

dlo kabuki. V evropském středověku měly masky různé podo

by a funkce, vyskytovaly se také během náboženských průvodů

a mystérií, které parodovaly ustálené pořádky, církevní dogmata Pořadatelé Carnevale Praha připomínají atmosféru karnevalu, historických slavností a maškarních bálů, kde nechyběla tradiční postava Bakcha Bodypainting nabízí alternativy nové identity. Technikou airbrush a malby proměnila tvář modelky v jaguára maskérka Simona Janíčková

ÚVOD

11

a metamorfózy společenských statusů. Některé typy masek a kos

týmů z antického divadla a renesanční komedie dell ́arte se trans

formovaly do nových postav, které se uplatnily v novodobé pantomimě a cirkusu, například římský Bílý mim (Mimus albus) do Pierota. Téma divadelních masek je velmi široké, proto jej zmiňujeme pouze v některých kulturních areálech, podrobné informace poskytuje teatrologická literatura, která se zabývá jejich vývojem, styly a jednotlivými scénografy. Přehled o současném českém scénickém kostýmu a maskách nabízí bohatě ilustrovaná kniha Český divadelní kostým od autorek V. Ptáčkové, B. Příhodové a S. Rybákové a odborná periodika, scénografické výstavy– například Pražské quadrienale. K přesvědčivé metamorfóze do představované role v divadle, filmu nebo televizi přispívá maskérství, které napomáhá vytvořit dramatickou iluzi a charakter postavy. V současnosti se využívají jak klasické, tak i moderní technologické postupy líčení a tvorby masek. Původní kašírované masky postupně vystřídaly objekty z latexu, silikonu a dalších materiálů. K nejnovějším technologiím zobrazení „modelace“ masek se využívá také počítačová grafika zobrazení ve 3D.

V jednotlivých historických obdobích se téma masek vysky

tovalo nejen v různých výtvarných technikách (kresba, malba, sochařství, vázové malířství, mozaika, grafika, fotografie aj.), ale také v námětech, které zachycovaly průběh rituálu, karnevalové a divadelní výjevy, ale také symbolické náměty. Pro kubistické, expresionistické a surrealistické tvůrce byla maska nejen inspiračním zdrojem, ale také předmětem sběratelství etnických masek. Zajímavé náměty nabízejí masky ve výtvarné a dramatické výchově, dramaterapii, arteterapii, artefiletice nebo v galerijních animacích, kde se stávají podnětem pro kreativní tvorbu, případně se mohou stát prostředkem sebereflexe a rolových her. K ojedinělým dílům patří kniha Umění přírodních národů od Josefa Čapka doplněná autorskými kresbami. Expresivně symbolické významy masek můžeme nalézt nejen v dramatu, próze a poezii, ale také v komiksu, sci-fi, filmu a dalších žánrech. Zmíníme alespoň některé autory a díla, Železná maska od Alexandra Dumase, román Maska od Michaila Lermontova, povídku Maska rudé

smrti od Edgara Allana Poea, báseň Maska ze sbírky Květy zla

od Charlese Baudelaira, komiksy Maska – Omnibus od Richarda

Klíčnika nebo Star Trek: Nová generace 7, Masky od Johna

Vornholta či film Maska v režii Chucka Russela.

S pojmem maskování se setkáváme také v psychologických

kontextech, kde plní funkce specifických sociálních rolí.

Carnevale Praha – maska Harle

kýnky. Tradici slavných karnevalů

obnovil R. M. Müller a další orga

nizátoři v roce 2006

Výzdobu Maškarního sálu česko

krumlovského zámku vytvořil

v roce 1748 Josef Lederer MASKY

12

Bez ohledu na to, jak se člověk skutečně cítí, si každodenně na

sazuje „profesní masku“, např. lékaře, učitele, klauna nebo pra

covníka pohřební služby. Masky používáme nejen v souvislosti

s hierarchickým postavením, ale také v pracovním, rodinném

a společenském životě (vedoucí pracovník, rodič, člen sportov

ního klubu atp.). Za další typ psychologických masek můžeme

označit předstírané výrazy tváře, tyto „falešné masky“ souvisejí

s různými situacemi krátkodobého nebo dlouhodobého cha

rakteru. Může se jednat o koketérii při hledání partnera, zastra

šení protivníka výrazem tváře a držením těla, případně mas

kování sexuální orientace z náboženských nebo společenských

důvodů. Psychologické aspekty odhalení projevů maskování

zkoumali Alfred J. Bierach v díle Za maskou je člověk a David

Lewis ve studii Tajná řeč těla a další autoři. S různými typy psy

chologických masek se můžeme setkat u sportovců, od falešné

grimasy simulované bolesti u faulovaného hráče, až k zastrašo

vacímu maorskému válečnému tanci Haka u novozélandských

hráčů ragby. Jiný význam mají psychologické „masky“, které

navenek zakrývají nebo naopak odkrývají hluboce niterné po

city. Jako příklad uvádíme úryvek písně Klaunova zpověď od

Petra Nováka (1945 – 1997): „...Já však byl šašek a musel jsem

se smát. A bál jsem se, že pláč můj prozradí, že chtěl jsem lásku

svou někomu dát. Teď už mi líčidla rozežrala tvář a maska smí

chu nadobro mi spadla...“.

Identifikační vztah k masce je podmíněn nejen osobností je

jího nositele, kulturně-historickými a společenskými tradicemi,

ale také její funkcí. Iniciovaný mladík může v průběhu rituálního

tance prožívat hluboký stav vnitřní identifikační transformace,

který vyústí ke ztotožnění s maskou a skupinou dalších inici

antů. Různý stupeň rolové identifikace může prožít maskovaný

herec nebo účastník masopustu, pro recesistu v masce zpěváka

nebo politika bude maskování představovat zdroj parodické zá

bavy. Také erotické masky mají symbolický význam. Jejich nosi

telé tak mohou vstupovat do submisivních nebo dominantních

rolí, případně konkrétních postav. Líčení sportovních fanouš

ků se vztahuje ke klubu, případně státu a zároveň ke komunitě

fanoušků na stadionu i mimo něj. Identifikačním znakem se stá

vá nejen malba obličeje v klubových nebo národních barvách,

ale také „maskování“ těla týmovými atributy (šály, kukly atp.).

Maskování se objevuje také v mnoha dalších oblastech. Zakrytá

tvář tají identitu účastníků politických, společenských a nábo

ženských hnutí, ale také pachatelů trestných činů. Pragmatický

vztah k masce mají sportovci nebo lékaři, pro které představuje Papuánské ženy kmene Dani si při úmrtí člena rodiny na znamení smutku potírají obličej bílým pigmentem Proměna tváře Petra Houšteckého. Autorský bodypainting změnil přirozenou modelaci tváře; bohatý piercing dotváří osobitý vzhled

ÚVOD

13

nezbytnou ochrannou pomůcku. Pokud si však jejich masku

nasadí herec, stane se takto zástupně-symbolickým znakovým

atributem dané profese.

V kulturně-historickém kontextu mají líčené masky mnoho

významů a funkcí, vztahují se k náboženství, kultovním rituálům, etnickým tradicím, statusovému postavení, sexuální atraktivnosti, slouží také k zastrašení nepřítele, vyjádření příslušnost k profesi nebo subkultuře. Dekorativní líčení jako způsob zvýraznění předností a potlačení nedostatků nebo přiblížení k dobovému estetickému kánonu dané kultury souvisí s osobní image, mnohé ženy uvádějí, že si bez líčení připadají „nahé“. Pro některé ženy je charakteristický neměnný styl líčení, případně permanentní make-up, další vnímají svoji tvář jako plátno pro kreativní metamorfózy nových identit. Důvodem k „identifikačnímu“ líčení, účesu, oděvu a použití dalších typických atributů může být snaha napodobit vzhled dobové ikony nebo zařazení k určité subkultuře (např. punk).

Sexuálně-rolovou změnu identity prožívá transsexuál, který

v extravagantním oděvu s výrazným líčením v travesti show paroduje tanečnici nebo zpěvačku. Líčení však může mít i pragmatické rolově-komerční motivace, například výrazné líčení a odpovídající „kostým“ vytvoří sexuální objekt, který má upoutat potencionálního zákazníka. V oblasti erotiky mohou masky sloužit jako fetiš, případně k utajení identity nebo zvýraznění dominance. S maskami nebo výrazným líčením se setkáváme například u hudebníků, kterým napomáhají vytvořit jedinečnou image a atraktivnost koncertů a videoklipů (Kiss, Slipknot, Blue Man Group aj.). Zcela nové funkce získaly masky u subkultur, které používají masky a kostýmy pro hry s identitou, vstupují do podob a rolí historických, filmových nebo fantaskních postav.

U mnoha kultur se vedle masek a tělové malby setkáváme

také s dalšími proměnami vzhledu – tetováním, brandingem, skarifikací, vkládáním předmětů pod kůži, do perforovaných uší, nosu, rtů a dalších částí těla. Tyto fyzické modifikace těla však nemůžeme považovat za masky především proto, že se jedná o změny trvalého charakteru, které nebyly určeny ke skrytí tváře nebo těla. Hypoteticky bychom mohli za masku označit takovou bodyartovou změnu vzhledu, při které zároveň došlo k výrazné „rolové“ proměně vnitřní identity. Jako příklad uvádíme Toma Lepparda (foto str. 43), který se tetovaným vzorem přiblížil gepardovi a vytvořil tak na svém těle specifickou formu „trvalé masky“ a zároveň tím změnil dosavadní způsob svého života.

Skupinu masek prasat doprovázejí

masky smrtek představující řezníky.

Bazilejský masopust, 2006

Ochranná motocyklistická helma

s malbou lebky na zadní straně

vytváří „metamasku“. Autorka

Simona Janíčková MASKY

14

Funkce masek v minulosti a současnosti

„Maska nevědomí jak známo není strnulá, nýbrž zrcadlí onu tvář,

kterou mu člověk ukáže. Nepřátelství jí dá hrozivou podobu, vstříc

nost její rysy mírní.“ Carl Gustav Jung

Na některých územích se tradice maskovaných kmenových rituá

lů, spjatých především s iniciačními a pohřebními obřady, udržují

v neměnné podobě dosud. Setkáme se s nimi především v odlehlých

lokalitách Oceánie a Amazonie, tedy na místech s dosud silným vli

vem animistických kultů a minimálním kontaktem s okolním svě

tem. Tradiční funkce masek zůstaly zachovány také při vykonávání

šamanských a léčebných rituálů, například během démonických

tanců Sanni Yakuma na Srí Lance. Ve většině kulturních areálů však

došlo k postupnému zanikání původního, obřadně magického cho

vání, které bylo úzce vázáno na animistický nebo jiný náboženský

koncept (šintoismus, hinduismus). Vedle kulturně společenských

změn, které probíhaly uvnitř dané komunity, byla tradice masko

vaných obřadů ovlivněna také vnějšími okolnostmi, především ka

tolizací kolonizovaných obyvatel evropskými misionáři. K útlumu

maskovaných rituálů vedle mezikulturních a náboženských faktorů

přispěla také kmenová migrace a nové sociokulturní podmínky.

Transformované podoby původních obřadů jsou často pre

zentovány na festivalech etnické kultury. Ukázky tradičních mas

kovaných tanců probíhají na slavnosti sing-sing (Mount Hagen,

Papua-Nová Guinea), kde vystupuje několik desítek místních

etnik. K vizuálně nejpřitažlivějším patří maskování mužů kme

ne Huli nebo tzv. bahenních mužů (Asaro Mudmans). Podob

né ukázky původních forem obřadů se konají také u Maorů na

Novém Zélandu, u afrických Dogonů a Fulbů nebo australských

Arandů. K obdobné přeměně původních pohanských magických

obřadů, masopustů a dalších maskovaných obchůzek došlo též

v Evropě. Postupně se vytratila nejen jejich původní funkce, spjatá

s tradičními prosperitními, plodnostními a zemědělskými kulty,

ale částečně byl zapomenut i význam jejich symbolických rolí. Tra

dice českých masopustů a maskovaných výročních obyčejů popsal

etnolog Čeněk Zíbrt (1864 – 1932). Také kresby historika, etno

grafa a folkloristy Karla Rozuma (1856 – 1933) zdokumentovaly

historii maskování na Roudnicku. Vzhled masek, které se použí

valy při mikulášských průvodech v okolí Litomyšle, byl zachycen

na kolorovaných kresbách z poloviny 19. stol. Konfrontaci původ

ních a současných masopustů dokládá etnografický výzkum a fo

tografie etnografů Ludvíka Barana a Jitky Staňkové, kteří se jejich

studiu systematicky věnovali několik desetiletí. Maskování krále v dívčím kroji. Jízda králů, Vlčnov, 1985 O filipojakubské noci se pálí čarodějnice v mnoha lokalitách České republiky Etnické líčení Papuánce a sošky na slavnostech v Mount Hagenu

ÚVOD

15

Tradice masopustů a dalších obchůzek s maskami se v Čechách

udržují nejvíce na Chrudimsku, Prachaticku, Českobudějovicku,

Milevsku, Domažlicku (Postřekov), ale také na Moravě (např.

Strání) i v dalších lokalitách. Jsou cenným dokladem o přirozené

snaze, především venkovského obyvatelstva, udržet kontinuitu

s kulturním odkazem minulosti. Ve výše zmíněných lokalitách

jsou používány historické masky, pokud se vyrábějí repliky, jsou

dodrženy tradiční materiály a výrobní postupy.

Z tradičních maškar se lokálně objevují postavy medvěda, klib

ny (kobyly), žida, slamáka, laufra, smrtky, báby s nůší, nevěsty a ženicha. V téměř nezměněné podobě masopustní obchůzka probíhá ve skanzenu Veselý kopec na Chrudimsku a v okolních vesnicích. Udržení kontinuity lidových tradic bylo oceněno zařazením masopustních průvodů na Hlinecku do seznamu světového dědictví UNESCO. Tradici si dosud zachovávají mikulášské a tříkrálové obchůzky a pálení čarodějnic (Filipojakubská, Valpuržina noc). Zvyky spojené s vynášením slaměné figury Morany (pohanské bohyně smrti) nebo obchůzky Perchty a Lucie postupně zanikají.

V některých evropských zemích mají městské karnevaly

dlouhou tradici, k nejznámějším patří slavnosti v Benátkách, Norimberku, Kolíně nad Rýnem a Bazileji. Jako příklad prolínání historie a současnosti uvádíme benátský karneval, kde můžeme vidět nejen tradiční masky typu Bautta, Volto, Moratta, Colombina, Capitano, Pulcinella, Arlecchina, Zannini, Gaspare, ale také nepříliš vkusné až kýčovité novodobé masky a kostýmy. V Praze bylo navázáno na oslavy masopustu na Žižkově (1993), další slavnosti a průvody masek probíhají na Malé Straně, Smíchově, Břevnově, Karlíně a v dalších pražských obvodech. Velkolepou přehlídku historických kostýmů a masek prezentuje slavnost Carnevale Praha, která v roce 2006 obnovila přerušenou historii výpravných šlechtických bálů.

V posledních desetiletích získává maskování nové podněty,

mladí lidé se inspirují rolovými hrami, historickým a fantaskním stylem – LARP a fantasy. Vznikají zájmové skupiny, například kostýmních her (cosplay), inspirované filmovými nebo komik

sovými postavami, kreativní možnosti k oděvním hrám nabízí japonský styl oblékání.

Masky nás mohou stále fascinovat nejen jako doklad dávných

magicko-kultovních významů, ale také jako etnicko-náboženské a výtvarně-dramatické objekty. Přestože v mnoha případech masky ztratily své původní významy, mnohdy i uměleckou kvalitu, stále nabízí intenzivní zážitky spojené s proměnou vzhledu, nespočtem rolí a identit.

Karnevalový průvod v Bazileji, 2002

Ve švýcarském městečku Urnäsch

se každoročně pořádají prosperitní

maskované obchůzky

Slaměné maškary se zdobenými

homolovitými klobouky a nalíčenou

tváří, Chrudimsko, 1983

+


MASKY

16

Šamanské masky a atributy

Šamanismus můžeme definovat jako transkulturní fenomén, který

se vyskytuje v tradičních animistických společenstvích, vyznačuje

se různými formami extatických duchovních cest vedoucích k my

tickému světu. Animistická náboženství věří v existenci nehmotných

duší, duchů a dalších nadpřirozených sil, které se mohou odloučit od

fyzické schránky a nezávisle existovat v nadpozemském světě, pří

padně se mohou vrátit do lidského nebo zvířecího těla. Svět duchů,

duší a lidí byl, a u některých kulturních etnik dosud je, natolik pro

pojen, že vytváří ucelený životní koncept, který provází člověka od

zrození až do okamžiku smrti, ve kterém dojde k přechodu do nové

duchovní dimenze. Magicko-duchovní působení šamanů, léčitelů,

medicinmanů, kouzelníků a čarodějů spočívá v přípravě a realizaci

rituálů, které vyvolají imaginárně symbolické vize a mimotělní zku

šenosti, které nejsou vázány na fyzické tělo a časoprostor.

U většiny kultur jsou tyto šamanské sugestivní rituály spoje

ny s tancem, zpěvem, hudbou, případně i psychotropními látka

mi, které napomáhají vyvolat snění, vidiny a halucinogenní sta

vy směřující k transcendentálnímu stavu vědomí, které umožní

komunikaci s odlišnými duchovními světy a božstvy. U většiny

etnik byla účast na šamanských rituálech umožněna pouze do

spělým mužům, pro ženy a děti byla tabu. V některých přípa

dech potřeboval šaman ke své duchovní činnosti samotu.

Součástí animistického konceptu vnímání světa je víra v nad

přirozené schopnosti šamana. Lovci věřili, že je možné energe

ticky připoutat duše zvířat, která mají být ulovena a po ukončení

lovu je vrátit. U některých domorodých kultur měla duše přímou

vazbu k určitým částem zvířecích těl – lebkám, zubům, rohům,

kostem, kůži. Pokud lovci tyto artefakty uchovali, mohly duše opět

nalézt „svá“ těla. Magické rituály a trans umožňovaly dávným lov

cům dospět k duchovní proměně, která je přenesla do říše mrt

vých předků, případně zvířecí nebo rostlinné říše. Motivy lidských

postav zobrazených s duchem ochráncem nebo pomocníkem se

objevovaly již v prehistorických zobrazeních – byly zastoupeny

ptákem, bizonem, medvědem, jelenem, vlkem a dalšími zvířaty.

Nejstarší masky byly často vytvořeny ze zvířecích lebek nebo jejich

částí, doplněných kůží nebo kožešinou zvířete. Vizuální identifika

ce se zvířetem napomáhala šamanovi snadněji uskutečnit duchov

ní transfer do světa předků. Zvířecí a lidské lebky symbolizovaly

nejen fenomén smrti, ale také motiv znovuzrození nebo přítom

nosti předka. V jeskyních prehistorických lovců z období mla

dého paleolitu, objevených ve Španělsku (Altamira, Los Caseres,

El Castillo), ve Francii (Lascaux, Les Trois Frères, Les Combareles) Skalní malby Křováků (Sanů) pocházejí z Jižní Afriky z pohoří Cederberg, nejstarší motivy mohou být i 10 000 let staré Lovec s lukem je vyobrazen pod skalním převisem v pohoří Cederberg, Sanové, Jihoafrická republika

ÚVOD

17

i mnoha mimoevropských lokalitách, se setkáme s jeskynními

a skalními malbami, kresbami i rytinami.

Vedle naturalistických podob zvířat a lidí byly zobrazovány

i abstrahované motivy a grafické symboly. Zajímavé jsou také

otisky dlaní a prstů, ale i jejich obrysy, vzniklé rozfoukáním pig

mentu kolem ruky. Mezi šamanovy atributy patří také masky, které podle lokálních zvyklostí zobrazují božstva nebo duchy ochránce. V mezoamerických kulturách dominuje kultovní božstvo Opeřený had (Quetzalcoatl.) Na americkém Severozápadním pobřeží šamani nosili masky totemových zvířat, například havrana, medvěda, kosatky. Také u obličejové a tělové malby se setkáváme s tradiční kultovní ikonografií vytvářející archetypální stylizaci, například havrana a Hromového ptáka v indiánských kulturách Severozápadního pobřeží. K typickým identifikačním metamorfózám patřil kult jaguára. U amazonského kmene Guahibo se šaman oblékal do jaguáří kůže, pomocí tesáků a dalších atributů se snažil přiblížit k vzhledu jaguára. Obdobnou identifikační proměnu podstupují i příslušníci kmene Matsesů (Peru), jehož členové si tvář zdobí připevněnými vousy a jaguářími vzory, které mají vytetované nebo namalované přírodními pigmenty. Pro transformaci do kultovního jaguára používají amazonští šamani jeho kůži a masku představující jaguáří tvář. U indiánů například namalované skvrny na tvářích novorozence mají zajistit ochranu mocného jaguářího ducha.

Vzhled šamanských masek podléhal dobově místním zvyk

lostem, typu obřadu (iniciační, pohřební, léčebný) a tradiční ikonografii zobrazovaného zvířete (medvěda, jaguára, losa). Oděvy z kůží a kožešin, doplňujících masky, bývaly v některých kulturních oblastech zdobeny malbou (Sibiř) nebo atributem totemového zvířete – zuby, zobákem, parožím, peřím, drápy, mušlemi,

korálky atp. Na masky a oděvy byl většinou používán materiál

přírodního původu – dřevo, keramická hlína, kůže, kožešiny,

kosti, šlachy, kožené řemínky, kámen, listy, rostlinná vlákna, kůra

a její zpracované části (např. tapa), semena rostlin, mušle a peří.

U mnoha etnik se setkáme s různými typy obličejových a nástav

cových masek upevněných na hlavě, těle, pokrývkách hlavy nebo konstrukcích. Konečný vzhled masek dotvářela malba, případně reliéfní vrstva hlíny s rytým ornamentem. Podle místních přírodních podmínek byl používán jíl, vápenec, přírodní pigmenty, výtažky a výluhy z rostlin, popel ze spálených mušlí atp. Motiv masek se objevoval také u magických rekvizit, amuletů, šperků, případně na obličejové nebo tělové malbě, která patří ke specifické formě maskování.

Tlingitská žena s malbou tváře

ve slavnostním potlačovém oděvu,

1909

Maskovaný šaman v obřadním

oděvu s bubnem


MASKY

18

Šamanův obřadní oděv, případně i jeho další součásti (např. mas

ka, vak s magickými předměty) vyjadřují ikonografické a duchovní

znaky dané kultury. Tyto znaky se projevují v symbolicko-zástup

ných významech oděvu, tj. na výběru použitého materiálu, barev

nosti, ornamentice, totemových motivech aj. Šamanovo oblečení

mnohdy obsahuje i skryté významy nábožensko-magické povahy,

které mohou být zřejmé pouze příslušníkům dané komunity. Na

příklad šamanův oděv se zobrazením transpersonálních zážitků

měl pro příslušníky sibiřského kmene Goldiů magický význam,

neboť jej považovali za zosobnění duchů. Vzhled šamanského

kostýmu však nemusí být výpravný, může mít pouze symbolickou

podobu – například zakrytí hlavy látkou.

Nedílnou součástí šamanova vzhledu tvoří atributy, které nosí

stále nebo jen při vykonávání určitých obřadů. Patří k nim bu

bínky, chřestidla, řehtačky, magická hůl, dýmky, krystaly, mušle,

magické šipky, osobní a ceremoniální amulety sloužící k ochraně.

Eskymácký (inuitský) duch Yake byl vyřezán do chřestidla ve tva

ru opozitních tváří – polomasek. Důležitou součástí šamanských

rituálů byly předměty, které umocňovaly jeho výjimečnost a sílu -

dřevěné a kostěné hůlky, nože, dýky, vykuřovadla a amulety. K při

volání duchů se používaly jednoduché hudební nástroje, nejčastěji

bubínky, řehtačky a flétny. Jako příklad uvádíme šamany v Nigérii,

kteří používali při léčebných rituálech kostěné flétny, z nichž ně

které byly doplněny hlavou symbolizující jednotlivé duchy. Motiv

masky se vyskytoval také na řehtačkách a amuletech.

Na mnoha místech světa se dochovaly různé formy šaman

ských kultur v náboženských představách, kosmologii a mýtech.

Magie používaná při obřadech animistických kultur vychází ze

specifických duchovních činností šamanů. Někteří šamani po

užívali tajný jazyk, magické zaříkávání a onomatopoické zvuky

zvířat. Komunikaci se světem zesnulých, duchů a božstev zpro

středkovávají šamani ve stavech změněného vědomí – transu. Ex

tatické magické obřady s rytmickými tanci doprovází nejčastěji

bubny – jejíchž zvuk vytváří harmonickou rezonanci a vibrační

frekvenci. Při provozování šamanských rituálů se používají psy

chotropní a halucinogenní látky, šamani se učí znát jejich magic

ké účinky, ale také způsoby jejich přípravy a dávkování. Nejčastěji

bývá používán tabák, konopí, lysohlávky, koka, peyotl, ayahuasca,

durman, rulík, blín a kurare. Použití těchto látek se liší kulturně,

historicky i geograficky. Šamani je mohou používat nejen v po

zitivní bílé magii, ale také k čarování při obřadech černé magie.

Bílá magie pomáhá léčit, zachraňovat duše, věštit nebo bojovat

proti zlu způsobeném kletbami a kouzly. Působení černé magie Sibiřští šamani s bubny zajišťovali komunikaci s duchy, 1895

ÚVOD

19

je destruktivní, nejčastěji ji používají čarodějové, kteří směřují zlo

proti jednotlivci, jeho rodině nebo celé komunitě, jejich záměrem

je přivolat neštěstí, které může mít podobu nemoci, neplodnosti,

zničení hmotných statků, neúrody, atp.

Výběr šamana probíhá v jednotlivých kulturních areálech

odlišně, v některých případech tradičně náleží vládci, jinde

vychází z víry v šamanovu rodovou reinkarnaci, která přechá

zí na dalšího člena rodiny. Volbu šamana mohou ovlivnit také psychické nebo fyzické symptomy, které jej výrazně odlišují od ostatních příslušníků dané komunity – může se jednat o hysterii, psychózu, epilepsii, schizofrenii, vyléčení z těžkého onemocnění nebo fyzickou anomálii. Také fenomén „iluze smrti“ hraje v šamanismu důležitou roli a objevuje se v nejrůznějších symbolických podobách, počínaje halucinacemi, stavy transu nebo bezvědomí, konče klinickou smrtí a znovuzrozením. Během těchto stavů momentálního „nebytí“ dochází k odloučení duše od těla a duchovnímu prozření. U amazonských pralesních indiánů jsou dosud praktikovány tradiční techniky magického letu šamanů do transcendentálních světů duchů. Vycházejí ze schopnosti vyvolat stav extáze, při kterém dochází k změněnému vědomí, duše opustí tělo a vymaní se z profánní existence. Pro vyvolání stavu transu využívají indiáni léčivé a halucinogenní rostliny, například výluh z tabáku. Pro snadnější navázání kontaktu s duchy si šamani malují na tělo symbolické motivy huitem – tmavomodrým barvivem z plodů Genipy americany.

Ve stavu transu se šaman věnuje především léčení a odhánění ne

bezpečných duchů, ale může páchat také zlo prostředky černé magie.

Přestože mají šamani v mnoha kulturách zcela výjimečné po

stavení a autoritu, mohou upadnout v nemilost komunity. Důvodem může být neúspěch v léčení, případně nesplnění věštby, díky tomu mohou být v některých kulturách exkomunikováni, potrestáni nebo zabiti. Jako případ ze současnosti lze uvést tragické události spojené se zemětřesením na Haiti (2010) a následnou epidemií cholery, která se projevila u desítek tisíc lidí, kteří se nakazili kontaminovanou vodou. Nemoc vyvolala paniku a nenávist vůči šamanům, která pramenila z přesvědčení, že čarodějové a vyznavačů kultu voodoo rozšířili choleru očarovaným prachem. Voodoo je na Haiti oficiálním náboženstvím s nejvyšším šamanem, hierarchií mnoha božstev a ustálenými rituály. Víra v sílu černé magie vyvolala paniku a lynčování. Kameny a mačetami bylo zabito, a poté upáleno několik desítek šamanů a čarodějů. Představitelé vlády se snažili trpělivě vysvětlit, že nemoc způsobuje pouze nedostatečná hygiena a nikoli kouzla.

Dřevěná polychromovaná maska

aljašského šamana

Inuitská mytická bohyně moře

Nuliayuk – Sedna

Eskymácký (inuitský) maskovaný

šaman, Aljaška




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist