načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Marvel -- co jste neměli vědět o komiksovém zázraku - Sean Howe

Marvel -- co jste neměli vědět o komiksovém zázraku

Elektronická kniha: Marvel -- co jste neměli vědět o komiksovém zázraku
Autor:

„Howe vás přesvědčí, že tvůrci komiksů mají životy mnohem podivnější než jejich zmutované výtvory.“ — Rolling Stone Příběh Stana Leeho, který toužil po slávě a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  245
+
-
8,2
bo za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PASEKA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 491
Rozměr: 25 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložil Richard Podaný
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-743-2708-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Poutavě napsaný příběh komiksového vydavatelství Marvel. Zachycuje jeho fascinující a zároveň drsné dějiny: skromné počátky, ohromující úspěchy i pády. Hrdinové zrození v Marvelu ovládli nejen komiksový průmysl, ale i hollywoodských film.

Popis nakladatele

„Howe vás přesvědčí, že tvůrci komiksů mají životy mnohem podivnější než jejich zmutované výtvory.“ — Rolling Stone Příběh Stana Leeho, který toužil po slávě a získal ji díky Spider-Manovi, Avengers, Fantastické čtyřce nebo X-Menům. Příběh Jacka Kirbyho, o němž jste nikdy neslyšeli, přestože v kině fandíte i jeho hrdinům. Příběh o autorských právech, kdo na nich vydělal a kdo ostrouhal. Příběh o proměně kreslených superhrdinů ve figurky, reklamní předměty, videohry, televizní seriály a velkorozpočtové filmy. Příběh o budování značky i kultu osobnosti. Příběh o tom, že komerční úspěch je pěkná věc, ale někdy vás přinutí dělat dost ošklivé věci nejlepším kamarádům. Tohle je skutečný a srdcervoucí příběh vydavatelství Marvel. Sean Howe napsal fascinující dějiny slavné společnosti a zachytil její přerod od skromných začátků po současnou nadvládu nad Hollywoodem. Obnažil pravdu skrytou za červenobílým logem a spoustě z nás vzal veškeré iluze. Na základě ohromujícího množství výzkumů, rozhovorů a rešerší vznikl poctivý portrét Marvelu, který se některým z těch, o nichž se v knize píše, nelíbí. Ale čtenářům rozhodně ano. "Epická" New York Times "Fantastická" Booklist "Nepostradatelná" Los Angeles Times "Ohromující" Bosotn Globe "Zásadní" The Daily Beast "Fascinující" GQ "Uchvacující" USA Today   Howe Sean
Sean Howe je americký publicista a kritik. Sestavil knihu Give Our Regards to the Atomsmashers!: Writers on Comics, ve které současní spisovatelé hodnotili svoje oblíbené i nenáviděné komiksy. Jeho články se objevily v Entertainment Weekly, The Los Angeles Times, Spin, The Village Voice, The New York Observer nebo The Economist. Vydání knihy Marvel: Co jste neměli vědět o komiksovém zázraku mu přineslo prestižní Cenu Willa Eisnera i místo na seznamu lidí, kteří už nikdy nemají volat Stanovi Leemu. Žije v newyorském Brooklynu.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Sean Howe

MARVEL


Sean Howe

MARVEL

Co jste neměli vědět o

komiksovém zázraku

nakladatelství Paseka


PŘELOŽIL RICHARD PODANÝ

MARVEL: THE UNTOLD STORY

Copyright © 2012 by Sean Howe

Published by arrangement with HarperCollins Publishers

Translation © Richard Podaný, 2016

ISBN 978-80-7432-708-7 (váz.)

ISBN 978-80-7432-783-4 (epub)

ISBN 978-80-7432-785-8 (mobi)

ISBN 978-80-7432-784-1 (pdf)


Věnováno veselému bullpenu marvelskému

Na počátku stvořil Marvel bullpen a Styl.

Bullpen byl nesličný a pustý a nad tvářemi Výtvarníků byla tma.

Ale nad Scenáristy se vznášel Duch Marvelu.

I řekl Marvel: Buď Fantastická čtyřka. A byla Fantastická čtyřka.

Viděl, že Fantastická čtyřka je dobrá.

Stan Lee

Myšlenku nikdy nevysledujete k jednomu jedinému zdroji. Myšlenky

poletují mezi lidmi sem a tam, dokud se ti, kdo rozhodují, neseberou

a nezvolí to, co považují za vzorec úspěchu.

Jack Kirby


POZNÁMKA K česKéMu PřeKlAdu

Kdekoli to bylo možné, používáme v překladech citací z komiksových dělexis

tující české překlady. V celém textu užíváme kurzivu při psaní titulů sešitových

řad (které ve shodě s územ nepřekládáme) a obyčejný řez pro obecnépojmeno

vání postav. Názvy příběhů a rozsáhlejších příběhových celků (minisérie)vklá

dáme do uvozovek a opatřujeme pracovním překladem.


9

PROlOG

V roce 1961 táhlo Stanleymu Martinovi Lieberovi na čtyřicítku a musel

se dívat, jak komiksová branže, ve které se dřel po víc než dvě desítky

let, usychá a vadne.

Nedávno jej přinutili, aby vyhodil všechny výtvarníky, a tak seděl sám

v komiksovém oddělení ledabyle pojmenované firmy vydavatele Martina

Goodmana Magazine Management Company, kde ho už jako puberťáka

zaměstnali za osm dolarů týdně. Kdysi toužil stát se spisovatelem, aleni

kdy se k tomu nepropracoval a vypadalo dost nepravděpodobně, že by

do romantických a westernových komiksů a komiksů o monstrech, které

pořád produkovala jejich společnost, dokázal dostat nějaké velkémyš

lenky. Zašil se do tichého koutku a jeho pracovní den nezdobilo niclep

šího než psaní sprostých vtipů pro masturbační rádoby humorné knihy

s názvy jako Blushing Blurbs: A Ribald Reader for the Bon Vivant (Necudné

nápady: Čtverácká čítanka pro bonvivány) nebo Golfers Anonymous.Pro

tože nechtěl používat vlastní jméno, podepisoval to „Stan Lee“.

pak zasáhl osud (nebo se to tak líčívá) v podobě partie golfu mezi

Martinem Goodmanem a Jackem Liebowitzem, šéfem konkurenčního

vydavatelství DC Comics. Liebowitz údajně Goodmanovi řekl, že u DC

naházeli dohromady některé nejoblíbenější postavy – Supermana,Bat

mana, Wonder Woman, Green Lanterna – a když z nich udělali jediný

titul o superskupině The Justice League of America, byl z toho nečekaný hit.

Takže Goodman nakráčel do redakce s úkolem pro Leeho: ukradni tenná

pad a vytvoř tým superhrdinů. Jenže Lee už měl za sebou několik pokusů

o oživení superhrdinů. Šel domů k manželce Joanie a oznámil jí, že s tím


10

Marvel

konečně praští. Vymluvila mu to. „Prostě udělej, co po tobě chce,“naléhala. „Zapracuj do toho svoje nápady. Co ti můžou udělat, vyhodit tě?“

„Trvalo mi pěkných pár dnů, než jsem si sepsal asi milión poznámek,“ vzpomínal Lee po letech, „přeškrtal je a zapsal si milión dalších, až mi konečně zbyly čtyři postavy, o kterých jsem si myslel, že by mohlyfungovat jako tým... Napsal jsem synopsi se základními charakteristikami nových postav a k tomu poněkud neobvyklý děj a dal jsem to svémunejspolehlivějšímu výtvarníkovi, neuvěřitelně nadanému Jacku Kirbymu.“

Takhle se Stan Lee rozpomínal na zrod Fantastic Four a stejně jej svým nenapodobitelným bujarým stylem znovu a znovu líčil i v následujících desetiletích. Jack Kirby, který svou cestu k hvězdné slávě zahájil večtyřicátých letech, když jako jeden ze spolutvůrců pro Goodmanavymyslel kultovní postavu jménem Captain America, to ale později vykládal jinak. „Marvel byl doslova na huntě, a když jsem tam dorazil,prakticky už stěhováci tahali nábytek,“ tvrdí Kirby. „Začínalo stěhování a Stan tam seděl a brečel. Řekl jsem jim, ať to celé pozdrží, a zařekl jsem se, že jim dám takové tituly, které vystřelí prodeje nahoru a udrží je v branži.“

Jisté je aspoň tolik: v polovině roku 1961 Lee a Kirby dalidohromady pětadvacet stran textu a obrazu, připlácli na to rychle spíchnutélogo, a už se tisíce výtisků Fantastic Four #1 rozvážely do novinovýchstánků i otočných stojánků po celé zemi, kde je vmáčkli mezi poslední sešity řad Millie the Model a Kid Colt Outlaw. fantastic four, to nebyla jen kopie justice league, kterou si objednal Goodman – v prvním sešitě hlavní postavy ani neměly kostýmy; a cobylo ještě divnější, neustále se hašteřily. Ještě nikdy nebyl žádný komiksový tým tak různorodý, ještě nikdy nesestával z tak odlišných osobností. Jako téměř revoluční kudrlinka působilo, že protagonista jménem Thing byl dokonce vytvořen jako „ranař – vlastně ani ne moc kladná postava“, který se může kdykoli zbláznit a něco vyvést. Úplně něco jiného nežbezúhonní občané typu Supermana a Green Lanterna. Ale sešit se prodával, a to rychle, a do kanceláří firmy Magazine Management se začaly valit dopisy od fanoušků. Kniha něco podnítila, nějaký zápal, jaký Lee zatím neznal.

Lee a další stálý tvůrce komiksů s obludami, výtvarník Steve Ditko, brzy uvedli na scénu „Spider-Mana“, což byl pod maskou prostě Peter Parker, naštvaný nezletilý šprt, který někdy měl co dělat, aby se rozhodl

Prolog

správně. Náladový, neoblíbený kluk jako superhrdina? To tu ještě nikdy

nebylo. Ale i Spider-Man kápnul čtenářům do noty.

Vydavatelství Magazine Management honem nasekalo dalšínevyrovnané výtvory, hrdiny s takovou dávkou mravní nejednoznačnosti, aby

byli pro děti studené války v posledních okamžicích před Lyndonem

Johnsonem a Beatles to pravé. V pouhých několika měsících seznámili

čtenáře s výzkumníkem, kterého radiace proměnila v násilnickouzelenou potvoru, s částečně invalidním studentem medicíny, který seproměnil v boha hromu, s jistým obchodníkem se zbraněmi, jenž si vyrobil

kovový oblek pro boj s komouši, a taky s jedním vyhořelýmegocentrickým chirurgem, který našel své pravé poslání v okultních vědách. Byli

to hrdinové na hliněných nohou, často poznamenaní osamělostía pochybami. A i ti sebevědomější z nich si uvědomovali, že do zbytkusvěta nezapadají.

Lee a jeho nepočetná stáj tvůrců na volné noze a ve středním věku,

kteří se lopotili v médiu většinou společnosti opomíjeném nebovysmívaném, to byly taky svým způsobem ztracené existence. Jenže teď jejich práce začala přitahovat čtenáře a začala se rozvíjet celá komunitazaálených obdivovatelů. Vznikalo společenství, které nejenže sezpočátku nacházelo pod rozlišovací schopností mediálního zájmu, ale nemělo dokonce ani jméno, které by si mohlo vetknout do štítu: Goodmanova komiksová divize, dříve známá nejvíce pod názvem Timely Comics, teď sešity publikovala pod desítkou různých a téměř anonymních firemních jmen od Atlas až po Zenith, která byla vidět jen drobounkým tiskemv coyrightech sešitů. Až ke konci roku 1962 se Goodman a Lee dohodli, že nově oživenou divizi opatří značkou Marvel Comics. barvité výtvory marvelu – fantastic four, Spider-Man, Incredible Hulk, Thor, Iron Man a Doctor Strange – položily základy prosoběstačný fikční konstrukt zvaný „Marvel Universe“ – a v tomto marvelovském vesmíru se dobrodružství všech hrdinů velice složitě proplétala. Rychle se rozpínající svět se brzy obohatil: přibyli např. X-Men, skupinapronásledovaných mutantských školáků, jejichž boj proti diskriminaci probíhal paralelně s hnutím za občanská práva, anebo Daredevil, slepý advokát, jehož ostatní smysly se zostřily na nadlidskou úroveň. Následovali Black Widow, Hawkeye, Silver Surfer a bezpočet dalších. Marvel po dvaceti Marvel centech za sešit dodával fascinujícím způsobem dysfunkčníprotagonisty, literární kudrlinky a uchvacující obrázky, a to jak menším dětem, tak i studentům elitních vysokých škol nebo hippies.

V roce 1965 se jak Spider-Man, tak i Hulk prodrali na seznamosmadvaceti vysokoškolských idolů, který sestavil časopis Esquire, vedle Johna F. Kennedyho a Boba Dylana. „Marvel často přepíná pseudovědeckou představivost daleko do fantasmagorických jiných dimenzí, problémů času a prostoru, ba i do zpola teologické představy stvoření,“ rozplýval se jeden student z Cornellu. „Příběhy jsou skvěle kreslené, a to téměřhalucinogenně. Dokonce i příběhy obyčejných smrtelníků jsou ilustrované tak, že i poslední panel má stejně dramatickou kompozici jako cokoli, co kdy svěřil filmovému pásu Orson Welles.“ „kupředu hleďte, pravověrní!“

Na posledních stránkách sešitů Stan Lee oslovoval marvelovsképublikum žoviálně a nadšeně, aby si čtenáři připadali jako členovénějakého exkluzivního klubu. I když většina příběhů vznikala v tichu a klidu domovů externích autorů, Lee vykresloval bezútěšné kanceláře Marvelu jako „Dům nápadů“, přeplněný živě debatujícími lidmi, čímž se vlastně v myšlenkách navracel do rušných dob se spoustou psacích stolů, které poznal kdysi, ale které teď existovaly jen v jeho představách. Leehopravidelné „Bullpen Bulletins“ se svou křiklavou familiárnostía zvýrazňováním za pomoci velkých písmen a vykřičníků dokázaly jako něco úžasného podat dokonce i obyčejné pracoviště. „Všeobecně se to neví, ale mnozí z našich bodrých marvelovských tvůrců jsou také nadanými vypravěči! Tak například Stanovi úplně stačí, aby profíkům, jako jsou JACK ‚KING‘ KIRBY, úžasný DON HECK nebo skvělý DICK AYERS, dal pouhýzárodeček nápadu, a oni za pochodu, při kreslení a rozvíjení děje vytvoří vše do nejmenších podrobností. A pak náš vůdce prostě vezme hotové kresby a dodá všechny dialogy a popisky! Zní to složitě? Možná, ale je to jen další důvod, proč vám tuhle osvědčenou marvelovskou magiineumí přinést nikdo jiný!“ Uchvácení čtenáři, kteří hltali každičkénakouknutí za kulisy, se brzy obeznámili se jmény všech přispěvatelů, odinkerů a lettererů až po recepčního a šéfa výroby. Když Lee založil oficiální fanklub – „Merry Marvel Marching Society“ –, zaplatilo za členství po jednom dolaru padesát tisíc fanoušků. Podobně jako u jejich postav se

Prolog

i Marvel Comics, dříve slabošský nýmand svojí branže, změnil ve skvělý

případ amerického úspěchu.

„vypadá to, že to dobře funguje,“ napsal jednou Stan Lee v dopisu,

kde popisoval pracovní postupy u Marvelu, „i když bych asi nikomunedoporučil, aby takový systém taky zkusil.“ To uspořádání opravdumělo svoje nevýhody, zvláště když Lee přepouštěl stále víc rozvíjenízápletek jednotlivým autorům a někteří z nich začali mít pocit, že odvádějí

většinu těžké práce a dostávají za ni méně uznání, než kolik si zaslouží.

Steve Ditko, který vštípil Spider-Manovi jeho melancholii a od něhož

dostal Doctor Strange svůj halucinační elán, firmu opustil; Spider-Man

a Doctor Strange zůstali. Jack Kirby, který téměř bez pomoci vychrlil

záplavu důmyslných kostýmů, ohromujících akčních scén a složitých

bájí o tajných mimozemských rasách, odešel – ale Hulk, Fantastic Four

a X-Men setrvali.

Komiksový průmysl sice stále trpěl cyklickými poklesy, ale Stan Lee dál horečně pracoval a byl pevně odhodlán už nikdy nesedět v tépracovní kóji v koutě. Na začátku sedmdesátých let spolu se svýmzástupcem Royem Thomasem, což byl fanoušek, ze kterého se stal profesionál, ucpali personální díry novou generací tvůrců, vykulených dvacetiletých kluků, kteří hrdě vystavovali své staré odznaky Merry Marvel Marching Society, jako by to byla povolení porušovat pravidla. Vzali sice za své to, na co se pamatovali jako na ducha Marvelu, ale začali do čtyřbarevných sešitů, jež se dostávaly do otočných stojanů v prodejnách opatřenépřátelskými nápisy „Hej, děcka – komiks!“, pašovat kontrakulturní ideje. Lee si toho sotva všiml. Martin Goodman firmu prodal, a jakmile noví majitelé dali Leemu vrchní velení, začal se věnovat smlouváms televizemi a filmovými společnostmi, ve kterých viděl pro Marvel jízdenku pryč z překotné komiksové branže.

V následujících desetiletích Lee neúnavně pokračoval ve svém tažení za hollywoodským triumfem a vydavatelské otěže u Marvelu putovaly mezi redaktory, kteří zběsile zápolili s ambicemi tvůrců a s vrtkavostítrhu, a majiteli – od mizerných konsorcií působících v zábavním průmyslu až po miliardářské spekulanty –, kteří se stále silnější posedlostí usilovali o maximalizaci zisku za každou cenu. Marvel po celou tu dobu sem v jednom nepřestávajícím proudu přicházeli a od sud zase odcházeli scenáristé a výtvarníci a každý přispěl nějakými svými výtvory, anebo tím, že rozvinul ty už existující. Všechno topohlcoval Marvel Universe; nabaloval se jako obrovská sněhová koule naprudkém svahu a expandoval tak, až se z něj stal nejspletitější umělý příběh v dějinách světa: tisíce a tisíce propojených postav a epizod. Pro celégenerace čtenářů se Marvel stal tou nejskvělejší mytologií moderní doby.

Jenže tvůrci mýtu nebyli nějací nepřítomní, dávno umrlí Homéřia Hésiodové. Vláčeli těžké káry majetnických vztahů k postavám a příběhům, vlastních citových a finančních zádrhelů, a tak se z chození tam a ven skrze neustále se otáčející dveře firmy stával namáhavý a někdybolestný proces. A jak šel čas, stále sílila vlna zmařených přátelství, profesních zrad, urputných soudních pří a předčasných úmrtí.

Vesmír se rozpínal.

první část

Výt

VOR

y A Mýty

1

Dlouho předtím, než přišel Marvel Comics, tu byl Martin Goodman.

Narodil se v Brooklynu v roce 1908 přistěhovalcům z tou dobouruského Vilniusu, jako deváté z jejich třinácti dětí. Goodman byl jakochlaec tak nenasytný čtenář, že si vystřihoval kusy textu ze starých časopisů a lepil si z nich nové výtvory. Ale poklidný život plný papírových výmyslů si vybrat nemohl: otcovo zaměstnání ve stavebnictví skončilo osudným pádem ze střechy a z Isaaka Goodmana se stal pouliční prodavač.Patnáctičlenná Goodmanova rodina se bez ustání stěhovala po Brooklynu a snažila se být vždy o krok napřed před výběrčími nájemného. Martin musel v páté třídě opustit školu a vystřídal pak řadu zaměstnání, která ho ani trochu nenadchla. Nakonec, když se už blížil ke dvacítce, serozhodl pro únik na svobodu: vyrazil na cesty vlakem po celé zemi. Když Ameriku postihla velká krize, zásoboval už časopisy podrobnýmipopisy svých zážitků z tuláckých táborů a z vlaků křižujících zemi odoceánu k oceánu.

Právě jeho dětská záliba v časopisech ho posléze přitáhla zpátkydomů. Po návratu do New Yorku si našel práci: jako zástupce vydavatele Eastern Distributing vychvaloval různé pulpové magazíny a bulvární plátky. Eastern se brzy rozpadl, zato Goodmanovi štěstí přálo. Spojilsíly s kolegou Louisem Silberkleitem a vytvořili Newsstand Publications. V ošuntělé kanceláři na dolním Manhattanu produkovali westerny,krimi a romantiku, všechno po patnácti centech za sešit.

Kopie Lone Rangera možná nejsou žádný vrchol umění, ale Martin Goodman se, ač to je sebenepravděpodobnější, propracoval od chudého přistěhovalce přes tuláka až k vydavateli časopisů. Byl drobný,nemluvný, pod drátěnými brejličkami schovával vyklenuté obočí, jednu z jeho Marvel mnoha naškrobených růžových košil vždy zdobil motýlek; k tomu měl Goodman předčasné šediny, které jeho proměnu z pouličního flákače v podnikatele úspěšně završily.

Bylo mu dvacet pět. v roce 1934 se položila firma, která dělala pro Newsstand Publica tions distribuci, a Goodmana se Silberkleitem to stálo několik tisíc dolarů v nedobytných pohledávkách. Newsstand proto nebyl s to platittiskárně a jeho majetek byl obstaven.

Silberkleit společnost opustil, ale nažhavený Goodman přesvědčiltiskárnu, že dokáže dlužné peníze zase vydělat, když mu umožní dálvydávat některé tituly. A Goodmanova mazanost a instinkt opravdu přivedly firmu zase do zisku; během jednoho dvou let se přestěhoval blíž centru, do podstatně elegantnější RKO Building. Vypracoval si prostinký vzorec úspěchu: „Když máš titul, který se chytí, přidej pár dalších takových,“ řekl Literary Digestu, „a čeká tě pěkný zisk.“ Zásadní bylo neustálerozoznávat trendy a nevyrábět nic víc než literaturu na jedno použití.„Fanoušci,“ prohlásil, „se o kvalitu nezajímají.“ Když se trh znovu zhroutil, Goodman se udržel nad vodou: jednoduše naplnil svoje časopisyneoznačenými reedicemi materiálu od jiných vydavatelů.

Byl na tom teď dost dobře, aby mohl rodičům pořídit domekv brooklynských Crown Heights. A taky si mohl dovolit trochu oddychu. Na jednom výletě lodí na Bermudy narazil na dvě mladé dámy hrající stolní tenis a tu, která vyhrála, požádal, jestli by si nezahrála i s ním. JeanDavisová – také Newyorčanka, ale z mnohem kultivovanější a vybranější části města – se brzy stala jeho životní láskou. Po návratu do Ameriky si Jean nějak pořád ne a ne rozmyslet, jestli s ním chce mít vážný vztah, ale Goodman vložil do dvoření všechnu svou energii. Jednou pustilbankovnímu účtu žilou a letěl s ní do Filadelfie na večeři a koncert. Nakonec si její srdce získal a oženil se s ní. Líbánky měli v Evropě a hodlali se vrátit na tehdy velmi módní vzducholodi Hindenburg – ale protože už nebyla k dispozici dvě místa vedle sebe, rozmysleli si to a letěli letadlem. Štěstí přálo Martinu Goodmanovi stále víc.

V roce 1939 vydával přes dvě desítky časopisů s tituly jako Two Gun Western, Sex Health a Marvel Science Stories. (Ten poslední se moc dobřenerodával, ale na samotném slovu Marvel bylo cosi, co se mu zamlouvalo.

19

výtvory a mýty

Zapamatoval si je.) Přestěhoval firmu do elegantní McGraw-HillBuil

ding na Čtyřicáté druhé ulici a začal vytvářet stálá místa pro svoje bratry.

Goodmanův podnik, to byl podle slov jednoho redaktora „čilý úlnepo

tismu“: jeden bratr vedl účetnictví; další dělal ve výrobě; jiný měl ateliér

a v něm fotografoval do lechtivých časopisů ctižádostivé hvězdičky.Za

pojil se dokonce i Jeanin strýc Robbie. A co víc, záplava firemníchná

zvů, se kterými Goodman neustále šíboval sem a tam – bylo to výhodné

kvůli daním a umožňovalo to bleskové manévry v případě soudníchta

hanic –, se často odvozovala od jmen rodinných příslušníků: třebaMar

good Publishing Corp., Marjean Magazine Corp. A brzy, když Jeanpo

rodila syny Chipa a Idena, přibyla i firma Chipiden.

Udrželo se ale jiné firemní jméno, totiž „Timely“, odvozené od„Time

ly Topics Condensed“, což byl podtitul Goodmanova časopisu Popular

Digest. Tituly se už nebrodily v dluzích, ale žádný zázrak to taky nebyl.

Prodeje pulpových časopisů prudce klesaly, protože je dusila sílícíobli

ba rozhlasových seriálů. Martin Goodman potřeboval hit.

v té době začínal nabývat podoby americký sešitový komiks. V roce

1933 Eastern Color Printing Company využila toho, že v noci jejírotač

ky nečinně stojí, a začala vydávat Funnies on Parade, sebrané reedicene

dělních novinových stripů. Stripy tiskli na jedinou stranu menšíhono

vinového formátu, ta se pak přeložila a sešila a prodali ji firmě Procter

& Gamble, která je rozdávala jako reklamní leták. Následujícího roku

Eastern Color vrhla do prodeje Famous Funnies #1 a prodala jich po deseti

centech na novinových stáncích přes 200 000 výtisků; titul brzy vydělával

30 000 dolarů měsíčně. Zkusili to i jiní vydavatelé. Nejlépe šly na odbyt

reedice nedělních novinových stripů, jako byl Tarzan, Flash Gordona Po

peye (Pepek Námořník), ale pak přišla New Fun, černobílá stripováan

tologie formátu 25 na 38 cm, která se stala prvním sešitovým komiksem

(comic book) s výhradně novým materiálem. V roce 1937 už řadapodni

katelů založila výrobní a distribuční služby, kde se komiksy vyráběly na

efektivních výrobních linkách, asi jako v textilních továrnách. Scenárista

odevzdal text výkonné montážní lince složené z jinak nezaměstnaných

veteránů ilustrace a absolventů výtvarných škol vyzbrojených čtvrtkami

kladívkového papíru o rozměrech 21 na 53 cm. Ti rozebrali děj do sledu

jednoduše vyvedených panelů, provedli kresbu tužkou, dokreslili pozadí, Marvel přikrášlili to tuší, opatřili dialogy a připojili pro tiskárnu pokynyk barevnému tisku. Nebyla to cesta ke zbohatnutí, ale v mukách krize tobyla aspoň nějaká stálá práce.

A potom, v roce 1938, Jerry Siegel a Joe Shuster, dva třiadvacetiletí mladíci z Clevelandu, prodali vydavatelství National Allied Publications za 130 dolarů třináctistránkový příběh s názvem „Superman“.V hlavní postavě se spojovalo všechno, co mají děti rády – pulpoví hrdinové, science fiction námět, klasické mýty –, a celé se to prodávalo v jednom nádherném, základními barvami vytištěném balíčku. „Obhájceutiskovaných, zázrak zdatnosti, který se zapřísáhl, že zasvětí život pomocipotřebným“, bojoval proti zvůli boháčů i zkaženosti politiků, a kam vkročil, tam kázal společenskou reformu; bezchybný výmysl pro epochuNového údělu. Jenže Superman byl víc než jen symbol; jeho tajná totožnost, zakřiknutý Clark Kent, se nabízela i těm nejosamělejším čtenářůmjako spoluoutsider, se kterým se mohli identifikovat. Premiéru siSuperman odbyl na obálce Action Comics #1 a zaznamenal překvapivě obrovský úspěch. Už od sedmého sešitu se prodávalo půl miliónu výtisků Action Comics. Sesterská firma Nationalu, Detective Comics (brzy se sloučily a dál byly známy jako DC Comics) uvedla na trh Batmana, dalšíhomaskovaného mstitele, a Supermanovi dala vlastní titul – to už v době, kdy konkurence chrlila spousty napodobenin s barevnými kostýmy.(Vypráví se, že vydavatel Wonder Mana, jedné z nejstaršícha nejbezostyšnějších takových imitací, byl v Nationalu účetním, ale pak uviděl prodejní výsledky a honem si založil vlastní vydavatelství.)

Lloyd Jacquet, bývalý plukovník s tichým hlasem a dýmkou, takéhodil za hlavu postavení výtvarného ředitele u Centaur Comics a po vzoru jiných začal podnikat jako výrobce sešitových komiksů: chrlil příběhy pro vydavatele, kteří se vezli na vlně nové módy. Mezi výtvarníky, které Jacquet přetáhl od Centaura a kterým zadal úkol vytvořit novésuperhrdiny pro jeho nový koncern – Funnies, Inc. –, byli nejvýznamnější Carl Burgos a Bill Everett. Oběma bylo jedenadvacet a byli žhaví do práce. Burgos opustil Národní akademii designu, protože neměl dost trpělivosti na pomalé tempo, jakým je tam učili; Everett, notorický kuřák a ve svém věku už deset let těžký piják, poletoval mezi Bostonem, Phoenixem, Los Angeles a Chicagem. Teď se posadili v jednom baru na Manhattanujménem Webster a začali spřádat plány na superhrdiny. Vzali to jednoduše: oheň a voda.

výtvory a mýty

Burgos přišel s následujícím nápadem: geniální, ale hrabivý vědec, profesor Phineas T. Horton, stvoří v obrovské zkumavce uměléhočlověka, jenže ten po prvním kontaktu s kyslíkem vzplane. „Human Torch“ nepotřebuje žádný kostým: tvář skoro bez rysů, tělesná stavba nejasná, oboje tone v rudé barvě a není to pořádně vidět přes výšlehy plamene, jež jsou všude kolem, mají kapkovitý tvar a vylétají z něj jakoneklidný nachový pot; plameny na vrchu hlavy jako by naznačovaly ďábelské úmysly. Jinak řečeno, je to tvor plápolající strachem a hněvem. Hned po svém nevyhnutelném útěku začne z rukou pálit ohnivé koule a jakpolicajti, tak i zločinci jsou z něj strachy bez sebe; Burgosůvnízkonákladový primitivistický styl jen posílil dojem, že vachrlaté budovy, auta, lidé, všechno, na co Torch naráží, je sflikované narychlo a jen k tomu, aby to bylo v mžiku zničeno. Ke konci svého prvního dobrodružství se Human Torch naučí svou schopnost ovládat, ale je pořád na útěku.

Everett si svůj příspěvek povypůjčoval z námořních dobrodružstvíJacka Londona, z Coleridgeovy Písně o starém námořníkovi (The Rime of the Ancient Mariner) a od Giambolognovy sochy Merkur; byl to princNamor, Sub-Mariner. Polární výprava nevědomky způsobí zkázupodmořského obydlí patřícího vodní rase a obojživelný vládce vyšle svou dceru, aby lidi špehovala. Princezna se vdá za vedoucího výpravy, nashromáždí pro svou vlast rozvědné informace a před návratem do oceánu ještěstihne počít syna. Devatenáct let nato tu máme Namora, se špičatýmaušima, s výběžkem vlasů uprostřed čela ve tvaru písmene V a s obočím jako písmeno V obrácené, oděného jen do plavek (a opatřeného křidélky na nohou). Je to „ultra-člověk z hlubin... létá ve vzduchu... má sílu tisíce mužů“ – a chce se pomstít Americe. Namor použije svoje schopnosti ke zlému, zavraždí dva hlubinné potápěče (jednoho ubodá, druhémurozmáčkne hlavu) a potom vrazí jejich loď na útes. Slabé horizontálnílinky, osamělé bubliny a levitující předměty, které Everett vytvářel tušovou malbou k zachycení podmořského světa, tomu celému daly strašidelnou, thereminově kvílivou atmosféru, i když takové náladové jemnůstky byly nevyhnutelně dočasné.* Hned po několika stranách děsivá unylostpodmořských bitev ustupuje čiré akci: Namor svrhne pilota z dvojplošníku a „znovu se vrhá do oceánu – hledat další dobrodružství při své křížové * Jemná práce s linkou a ambiciózní barvy raných stripů se Sub-Marinerem byly ještěvíce než u jiných komiksů mařeny laciným tiskem, který všechno sléval do nachové šmouhy. Marvel výpravě proti bílým lidem“! Posměšný Sub-Mariner, nenapravitelněnásilnický a záměrně nepřizpůsobivý, byl pravým opakemmimozemsko-přistěhovaleckého hrdiny Supermana.

Sub-Mariner měl přijít do Motion Pictures Funnies Weekly, zdarmarozdávaného komiksu, který se měl rozletět mezi děti chodící do kin a snad je zaujmout dost na to, aby se o něj zajímaly i týden nato. Ale Motion Pictures Funnies vázly a do tisku se nedostaly – až na několik vzorkůrozdaných majitelům kin.

Naštěstí měl odbytář Funnies, Inc., podsaditý plešatící Ir jménem Frank Torpey, řadu známých a jedním z nich byl Martin Goodman, se kterým pracoval u Eastern Distributing. Torpey sebral pár výtiskůSupermana a Amazing Mana (kterého Everett nedávno udělal pro vydavatelství Centaur), došel z ošuntělé budovy hostící v podkroví Funnies, Inc., o tři ulice dál na sever a vstoupil do vymydleného, modrozelenéhosecesního věžáku, kde sídlilo ústředí firmy Timely, aby se je pokusil vnutitsvému starému příteli Goodmanovi. Komiksy, povídá Torpey, to jsou lehko vydělané peníze. Dohodli se, že Goodman vydá stripy Human Torche a Sub-Marinera v nové komiksové antologii. Goodman už mělnachystaný perfektní nápad na název.

Marvel Comics #1, celý vytvořený Jacquetovým týmem, na pouhých čtyřiašedesáti stranách zabral všechna základní témata dobovépopulární kultury: knírkatý a světci podobný Angel Paula Gustavsona, od Bena Thompsona pak dobrodruh z džungle zvaný Ka-Zar (napodobeninaTarzana, vzkříšená z jednoho z Goodmanových pulpových titulů), kovboj Ala Anderse, Masked Raider, k tomu na doplnění kreslené vtipy.Obálku si Goodman objednal u veterána pulpové ilustrace Franka R. Paula a první komiks firmy Timely vyšel 31. srpna 1939. Jen pár hodin nato na druhém konci světa nacistické Německo vtrhlo do Polska. Druhásvětová válka se rozběhla.

Marvel Comics #1 se v září 1939 prodalo 80 000 výtisků, a tak v tom Good man pokračoval. Nakonec se propracoval až k 800 000 – což bylo víc než průměr ze všech titulů DC Comics. V následujících letech se mezi zaměstnanci Timely mluvilo o tom, že Frank Torpey běhá doGoodmanovy kanceláře a zase z ní tak rychle, až ho mnozí měli za poslíčka. Pravdou bylo, že si jen chodil pro svých pětadvacet dolarů: týdenní výraz vděku od Martina Goodmana za to, že ho vtáhl do komiksového průmyslu.

výtvory a mýty

goodman si nikdy nenechal ujít příležitost ke změně firemníhojména, a tak se z Marvel Comics už u druhého čísla stalo Marvel Mystery Comics.

Human Torch se začal chovat jako kterýkoli jiný kostýmovaný bojovník

proti zločinu; ať už tou hrozbou, před níž nás chránil, byl Marťan, anebo

nějaký gangster s bouchačkou, klidně to mohla být práce i proSupermana – a opravdu, podle Supermanova vzoru si i Torch pořídil alter ego

(Jim Hamond) a k němu řádné občanské zaměstnání (policista). ZatoNamor si uchoval svůj vztek: unesl dámu z vyšších kruhů a zabil policajta.

Ale i Namor našel jednoho člověka, který se mu zalíbil. BettyDeanová byla, jak jinak, krásná mladá dáma; byla ale také policistka, což už tak očekávatelné nebylo. Přátelila se s alter egem Human Torche, Jimem Hamondem, a tím pádem měla jedinečnou možnost fungovat jakozprostředkovatelka mezi dvěma nejoblíbenějšími postavami firmy Timely.Díky tomu se v Marvel Mystery Comics #7 odehrál zdánlivě bezvýznamnýokamžik: Betty tu varuje Namora, že Torch je teď členem policejního sboru a hledá ho. Ta chvilka v sobě nesla cosi revolučního: fikční vesmíry dvou postav, jež vznikly ve fantazii dvou různých lidí, vlastně splynuly v jeden. ale byly to opravdu fiktivní vesmíry? Copak to vidíme za Torchem,není to silueta Manhattanu? A do čeho to skáče šipkou Sub-Mariner – není to řeka Hudson? Superman a Batman se taky usmívali společně na jedné či dvou lehkovážnějších obálkách, ale každý kluk věděl, že jsou pěkně uklizení, jeden do Metropolis, druhý do Gothamu, takže tahle dvojka se nikdy nepotká. Koho to štve, když se zhroutí mrakodrap nejmenované firmy nebo „První národní banka“ přijde na mizinu? Zato v New York City firmy Timely byla fůra skutečných věcí ke zničení. V MarvelMystery Comics #8 a #9, které se dostaly na pulty na jaře 1940, Namor nadělá škody v Hollandově tunelu, na Empire State Building, v zoo v Bronxu a na mostě George Washingtona („Pcha! Jeden z mnoha lidskýchpomníků!“ křikne bez dechu, nadšen možností dalšího masakru), než se do něj konečně pustí Human Torch, a boj pak pokračuje u sochySvobody a v Radio City Music Hall. Copak jeden může zajít za roh a potkat tam Angela? Anebo ještě lépe, mohl by Angel zazvonit u čtenáře doma?

Třeba by čtenáři mohli narazit na někoho z té spousty jiných postav, které teď Funnies, Inc., sekalo jako na běžícím pásu pro dvaGoodmanovy nové tituly, jako byly Blue Blaze a Flexo the Rubber Man anebo Marvel Phantom Reporter a Marvex the Super Robot. Bohužel, Daring Mystery Comics a Mystic Comics se prodejem ani zdaleka nepřiblížily MarvelMystery Comics. Flexo the Rubber Man se přes svou kaučukovou pružnost nikdy nedostal ani na dohled k Torchovi. goodman nechtěl spoléhat jen na samotné studio Lloyda Jacqueta, zvláště pokud z něj nevypadnou žádné nové hity. Rychle mu došlo, že je možné omezit roli prostředníka, který mu stejně jen ubírá ze zisku. Když se dožadoval dalšího hrdiny, jako je Human Torch, jeden z Jacquetových autorů na volné noze, Joe Simon, se chopil příležitosti a vytvořil postavu Fiery Mask, která také střílela kolem sebe plameny. Nyní jej Goodman požádal, ať další nové postavy tvoří přímo pro Timely. Simon,někdejší novinový karikaturista z Rochesteru ve státě New York, si u Funnies, Inc., vydělával sedm dolarů za stranu; Goodman mu bude platitdvanáct za stranu, a přitom pořád ušetří oproti tomu, co dával Jacquetovi. Simon, vždy prohnaný obchodník, nabídku přijal. A i když je tok neuvěření, brzy stíhal nejen práci pro Goodmana, ale taky roli šéfredaktora u Fox Publications Victora Foxe, kde dělal korektury, přiděloval psaní námětů, vyráběl masově obálky a dohlížel na stádečko špatně placených a většinou nezkušených výtvarníků.

U Foxe se Simon seznámil s jednadvacetiletým kreslířem jménemJacob Kurtzberg, který vzešel ze slumů v Lower East Side. Svoje dětství popisoval třeba takto: „Jednou mi máma chtěla udělat prázdniny, tak mě posadila na dva týdny na požární schodiště a já jsem těch čtrnáct dnů spal pod širákem na požárním schodišti a skvěle jsem si to užíval.“ Jako kluk byl Kurtzberg členem gangu ze Suffolk Street a dobře poznaldrsnější rysy jejich čtvrti („Čekal jsem za cihlovou zdí, až kolem půjdou tři kluci, pak jsem je zřezal, co se do nich vešlo, a utekl jsem“), ale možnost úniku našel ve světech fikce: v Shakespearovi a v odpoledních filmových představeních. Život se mu úplně změnil, když jednoho deštivého dne uviděl plavat ve škarpě pulpový časopis s obrázkem nějakéhopodivného, futuristického předmětu na obálce. Bylo to číslo Wonder Stories, on je sebral ze země a strnul, jako by do něj uhodil blesk, a upřeně se díval na tu věc, které říkali vesmírná loď.

Kurtzberg se vrhl do kreslení vlastních příběhů a také pozorněstudoval stripové mistrovství Miltona Caniffa v Terry and the Pirates, Hala

výtvory a mýty

Fostera v Tarzanovi nebo Billyho DeBecka v Barneym Googleovi.Kratičký pobyt v Prattově institutu skončil po týdnu, protože jeho otec

přišel o práci v továrně, ale Kurtzberg si našel pro svoje sny o kariéře

kreslíře jinou cestičku. Nejprve se stal členem Boys BrotherhoodReublic, místního občanského sdružení, jehož cílem bylo zachraňovat

mladé před životem na ulici, a pak začal pro cyklostylovaný zpravodaj

této organizace vytvářet série kreslených příběhů. Nato začal chodit

na průmyslovku a hodiny pro budoucí automechaniky si doplňoval

odpoledními výtvarnými kurzy. Když mu táhlo na dvacet, najali jejjako kreslíře pro animační studio bratrů Fleischerových, ale mechanická

výroba Pepků Námořníků a Betty Boopových mu příliš připomínalaotcovu práci v továrně. Pak přišly krátké pobyty u různých stripovýchsyndikátů, a když u firmy Fox potkal Joea Simona, byl už Kurtzberg zralý

na nějakou vlastní tvorbu.

Kurtzberg byl šikovný, rychlý – a protože to byl jen on, kdo musel vysázet na stůl peníze pro rodiče a mladšího bratra, taky dychtilvydělat co nejvíc. Na Simona udělaly Kurtzbergovo nadání a pracovní elán dojem, a tak si jej brzy vybral jako parťáka při svých pokusech na volné noze. Na začátku čtyřicátých let spolu dělali na novém titulu provydavatelství Timely nazvaném Red Raven. Kurtzberg nebyl uveden jako autor na osmistránkovém příběhu „Mercury in the 20th Century“ (Merkur ve dvacátém století), v němž je křídlonohý bůh seslán „z výšin Olympu,příbytku to pradávných bohů“, aby zachránil lidstvo před ním samotným – a taky před svým bratrancem Plutónem, který se přestrojil za „Rudolpha Hendlera“, diktátorského vůdce „Pruska“. Pro další dílko,flashgordonovskou napodobeninu nazvanou „Comet Pierce“, už ale Kurtzberg použil pseudonym, který si brzy zvolí natrvalo a i úředně: Jack Kirby.

Bohužel, Simonův hlavní materiál v Red Ravenu byl na nic: osiřelý chlapec přežije letecké neštěstí a vychovají jej ptačí lidé na „gravitacezbaveném ostrově“; dostane křídla a později bojuje proti holohlavému, po zlatu dychtícímu démonu jménem Zeelmo. Komiks se prodával mizerně a měsíc nato nahradil Goodman Red Ravena novým titulem, ze kterého se vyklubalo spolehlivé zboží: nastoupil Human Torch.

Přes ten neúspěch si Goodman ponechal Simona jako výtvarnéhoředitele svých krimi časopisů. Líbil se mu nápad vytvářet komiksy bez účasti Funnies, Inc. A podněcoval Simona a Kirbyho, ať toho dodají víc.A jejich výkony se bleskově zlepšily. Nejprve představili postavy Marvel Boy Marvel a Vision a pak se Simon pustil do návrhů variace na americkýmihvězdami ozdobeného hrdinu MLJ Comics nazvaného Shield.

„Byl jsem vzhůru celou noc a kreslil jsem,“ vzpomínal Simon.„Neprůstřelná kroužková vesta, vyboulené svaly na pažích a na prsou, přiléhavé kalhoty, rukavice, vysoké boty založené pod kolenem. Nakreslil jsem mu hvězdu na prsa, pruhy od pasu až pod tu hvězdu, a kostým jsem vybarvil červeně, bíle a modře. Přidal jsem štít.“ Dolů na stránku napsal „Super American“. Pak si to rozmyslel a změnil jméno na „Captain America“.*

Zatímco Superman, Batman a další hrdinové dál bojovalis mimozemšťany, maskovanými padouchy a bankovními lupiči, ráznější,hlučnější a vzteklejší hvězdy firmy Timely si už vyhrnuly rukávy a pustily se do skutečných padouchů druhé světové války. V posledních týdnechroku 1939 Sub-Mariner zatočil s německou ponorkou blízko New Yorku; a brzy už Marvel Boy bojoval s diktátorem jménem Hiller (říká se, že Goodman měl strach, aby ho Adolf nežaloval) a Sub-Mariner bránil jistý francouzský ostrov před nacistickými útočníky. Ale byly to jensporadické šarvátky. Zato válka v Evropě se stupňovala: Francie padlaa Američanům začalo konečně docházet, že skutečně hrozí rozšíření nacistické vlády po celém světě. Captain America se proto soustředí na hlavní úkol: zničit Třetí říši. simon vycítil, jak velký má ta postava potenciál, a vyjednal siu hlavního účetního firmy Timely Maurice Coynea zvláštní podmínky.**„Nemůžeme vydávat tyhle kraviny moc dlouho,“ řekl Goodman Simonovi při prvním setkání, ale i on zjevně poznal, že narazili na něcospeciálního. Nejenže souhlasil s pětadvacetiprocentními tantiémami (o které se Simon měl dělit s výtvarníkem), ale také požádal Simona, ať jde dofirmy na plný úvazek jako redaktor. Goodman pořád musel platit Funnies, Inc., za svoje dvě největší postavy, Human Torche a Sub-Marinera, ale mohl získat Simona, aby ediční linii doplnil, a to se značnou úsporou. (Nakonec Goodman i tyto postavy koupil úplně.) * V písemném svědectví z roku 1966 si ale Jack Kirby na původ postavy vzpomíná jinak: „Při debatách jsme nejdřív vytvořili hlavní postavu a pak jsme začali stavět kolem ní.“ ** „Moc se mu to nelíbilo,“ tvrdil Simon. „Byl také spolumajitelem Archie Comics, tehdy se jmenovaly MLJ. Maurice byl to ‚M‘ v ‚MLJ‘. [Goodmanův bývalý šéf Louis Silberkleit byl zase to ‚L‘.] Byl to jeho nápad, že se dohodneme asi na 25% tantiémách pro mě.“

výtvory a mýty

Simon brzy požádal Jacka Kirbyho, ať jde pracovat pro Goodmana na plný úvazek. Potom Simon rozděloval úkoly, vymýšlel s Goodmanem tituly, navrhoval loga a přispíval do časopisů, zatímco Jack celé dnyseděl a kreslil. Když se Simon chystal přidělit kresbu tužkou u sérieCaptain America týmu externistů, Kirby mu řekl, ať si s tím nedělá námahu. Všechno to zvládne včas sám.

Jenže Goodman už byl příliš nervózní z představy, že by mu takymohli zabít Hitlera dřív, než se Captain America dostane na stánky. Takže Kirby sice tužkou kreslil, ale na inking (obtah a finalizaci tuší) stránek angažoval Simon starého ilustrátorského kolegu ze Syracus ve státě New York. Taky přivzali na pomoc Syda Shorese, tichého absolventavýtvarné školy, který sedm let pracoval v palírně whisky a teď se stal třetímzaměstnancem Timely Comics. Když byl Shores v práci první den, Simon ho posadil ke stolu v místnosti, kde už seděl s Kirbym, podal mu obálku, kterou Kirby právě nakreslil, a požádal ho, ať udělá inking.

Na obálce byl Captain America, jak zasazuje ránu pěstí AdolfuHitlerovi.

když byl captain america #1 v tiskárně, jistý vysoký mladičký bratranec

Jean Goodmanové se zrovna přesouval z Bronxu ke vchodu doMcGraw-Hill Building – kterážto budova, jak se později užasle rozpomínal,„vyadala jako celá vyrobená ze skla“ – a pak poprvé vyjel výtahem až do

kanceláří firmy Timely. Otevřel dveře do maličké předsíně a ohlásil se

u okénka jménem: Stanley Lieber.

Šéf odbytu Robbie Solomon – „strýček Robbie“ Jean Goodmanové – ho už čekal. Stanleyho matka Celia byla Robbieho sestrou. Celiavysvětlila Robbiemu, že Stanley se chce stát spisovatelem, ale nějak to s ním jde od deseti k pěti – nedávno ho vyrazili i z podřadného místav továrně na kalhoty. Solomon otevřel dveře vlevo od okénka a vybídlStanleyho, ať s ním jde dozadu. Pak hned zabočili doleva, do místnosti pět na tři metry, kde seděli Simon, Kirby a Shores. „Tohle je můj synovec,“ řekl Solomon. „Najdete mu něco na práci?“ Simon si mladíčka vyzpovídal. Nevypadalo to, že by toho o komiksu moc věděl, ale byl nadšený dopráce. A samozřejmě to byl šéfův příbuzný. Simon ho zaměstnal.

28

Marvel

dvacátého prosince 1940 se na pulty dostal Captain America #1. Příběh

neduživého kluka, Steva Rogerse, kterého vyhodili od zápisu do armády

a kterému pak podali experimentální „sérum supervojáka“, jež z nějudě

lalo svalovce a umožnilo mu bojovat se všemi, kdo ohrožují Spojené státy.

Nebyl to žádný neprůstřelný Superman a nosil štít s hvězdami a pruhy,

který ladil s jeho vlasteneckým kostýmem. A když nepočítáme, že se tu

objevili opravdoví nacisté, vlastně Captain America nepřidal mnohok vy

zkoušenému receptu, již použitému u postavy MLJ Magazines, v sešitech

Shield: jeden z mnoha vědecky vylepšených, ohvězdovanýcha opruhova

ných soupeřů pro Pátou kolonu. Ale často se měnící úhly záběrua plynu

lá akčnost Kirbyho kresby mu daly křídla. Captain America #1 se počtem

prodaných výtisků skoro vyrovnal Supermanovi: moc mu nechybělo do

miliónu kusů, a tím překonal všechna očekávání; firma byla zaplavená

přihláškami do fanklubu „Sentinels of Liberty“ (Hlídka svobody), kde

jste za deseticent dostali mosazný odznak s usměvavým Capem. Simon

se soustředil na to, aby firma Timely z jeho úspěchu co nejvíc vytěžila,

a vymýšlel s Goodmanem nové tituly – U. S. A. Comics, All-Winners Comics,

Young Allies, v nichž vystupovali Toro a Bucky, teenagerští přihrávačiHu

man Torche a Captaina Ameriky – a navrhoval loga. Simon s Kirbympo

řádali námětové porady v maličké čekárně vepředu a tam také rozdávali

úkoly scenáristům. „A když se nám scénář vrátil,“ říká Simon, „tak jsme

ho rozervali na kusy, změnili dialogy a vůbec všechno. Když bylnapros

tý fofr, psali jsme děj rovnou na kreslicím prkně.“ V druhém sešitě série

poslali hrdinu do Německa, kde on a Bucky infiltrovali dokoncentrační

ho tábora ve Schwarzwaldu. „Ten americká schwein mi chtýt smašit mein

plány,“ stihl se zděsit Hitler, než ho Bucky nakopl do břicha.

zatímco kirby si pobrukoval a za hustou hradbou kouře z doutníkůchr

lil stránku za stránkou, Stanley vynášel popelníky, smejčil podlahu,cho

dil pro kávu a gumoval ze stránek po inkingu zbylé stopy tužky. Někdy

se dostal ke korekturám a často ke zhrození starších kolegů narušil ticho

hrou na okarínu. „Jack seděl u stolu s velikým doutníkem,“ vzpomínal po

mnoha letech. „Joe vstal, taky měl v puse veliký doutník a zeptal seJac

ka: ‚Máš všechno? Nechceš víc tuše? Co štětce, v pořádku? A tužka taky?‘

A pak šel Joe ke mně a chvíli na mě řval, a takhle jsme trávili celé dny.“

Po měsíci nebo dvou dal Simon Stanleymu průlomový úkol... i když

výtvory a mýty

vlastně to byla spíš práce naoko – potřebovali mít v čísle kroměkreslených i textové příspěvky, aby prošli jako časopis, a tudíž dosáhli na nižší

poštovné. Simon mu řekl, ať do série Captain America napíše krátkýpříběh, který doprovodí jen dvě ilustrace. Stanley odevzdal šestadvacetneobratných odstavců s názvem „Captain America maří zrádcovu pomstu“

a podepsal to pseudonymem, aby si tím nepokazil budoucí dráhuseriózního spisovatele. Stálo tam „Stan Lee“.

Několik měsíců nato začal Stan dostávat sem tam nějaký ten úkolnasat skutečný příběh pro komiks a v létě už psal dobrodružství postav, jako byli Destroyer (americký lékař Keen Marlow vypije sérum vyvinuté jistým německým lékařem a pak bojuje proti Němcům za frontovoulinií) a Jack Frost (ledový mstitel přichází do New Yorku z „dalekéhoseveru“ bojovat proti zločinu).

Když zrovna Simon nezadával práci Stanovi, zavaloval jí znovuFunnies, Inc., a to na Goodmanovu žádost. „Martin chtěl, abych to Funnies co nejvíc ztížil. Doma ve firmě si materiál vyráběl za mnohem míň, než kolik platil jim. Chtěl, abych po nich žádal co nejrozsáhlejší opravya korektury, čímž je přiměju, aby hodili ručník do ringu a vzdali to.“

Everett a Burgos zatím zvyšovali sázky: „Human Torch bojuje seSub-Marinerem – a svět čelí ZKÁZE!“ hulákala titulní strana Human Torch #5,

v níž byly předešlé střety mezi hrdiny ohně a ledu zdaleka překonány.

Doprovázela to ilustrace „rozlíceného Sub-Marinera“, jak jede vedleHitlera, Mussoliniho a samotné Smrtky; čtyři příšerní jezdci ze čtyřbarevné

apokalypsy. Příběh začíná tím, že se Namor stane svědkem zkázy, kterou

napáchá bitva mezi Němci a Rusy na jeho podmořském království. Nechá

se přesvědčit ženskými svody jisté „uprchlé princezny“ z jiné podmořské

civilizace a zapřísáhne se, že dobude svět nad hladinou. Na ohromujících

šedesáti stranách řádil jako černá ruka, se svými vojsky vyrval Británii

Gibraltar, smetl italské válečné loďstvo, zaplavil sever Afriky, poslalledovec až do Moskvy a vyslal tornádo na Berlín. Nijak nerozlišoval mezi

silami Osy a Spojenci. Oblbnul i Human Torche, aby mu pomáhal, ale

pak Torch zahlédl koutkem oka hvězdy a pruhy. „Otřesen do morkukostí pohledem na svou vlajku,“ předlo vyprávění, „Torch sestupuje k zemi,

tlumí svůj žár a salutuje.“ Poté se Namor pokusí zaplavit New York„titánskou přílivovou vlnou vysokou tak, že přesahuje nejvyšší budovu ve

městě, a rozlehlou tak, že sahá od Battery do Bronxu, a děsivou natolik,

že smete nejslavnější panoráma světa, jako by bylo postaveno z karet,


30

Marvel

a pak s neztenčenou zuřivostí překoná i řeku Hudson a řítí se k západu!

Sbohem, Broadwayi! Je konec s Times Square! Hroutí se Empire State

Building! Padá most George Washingtona!“ Všechno to vyvrcholíu sochy Svobody rozhodujícím utkáním mezi Human Torchem a Namorem,

který zase přijde k rozumu a dostane poněkud nepravděpodobnéodpuštění od Roosevelta. K tomu přihodili pohostinská vystoupení postav ze

stránek Marvel Mystery Comics: byli to Angel, Patriot, Toro nebo Ka-Zar.

Celý komiks byl zhotoven za pár dnů, za účasti skoro desítky lidí,příběh se vymýšlel za pochodu a dialogy se psaly rovnou na stránky. „Prostě jsme tam zůstali celý víkend,“ řekl Everett. „Nikdo nechodil ven, jenom pro jídlo a další pití, pak jsme se hned vraceli do práce.“ Když jim v bytě došlo místo, jeden kreslíř se uvelebil ve vaně. Spali na směny, celé noci si pouštěli rádio a čelili stížnostem sousedů na nadměrný hluk.

Sešit se prodával skvěle. captain america si vedl výtečně a tituly se množily, takže všednodenní dřina u firmy Timely byla těžká. Ale Simon a Kirby byli dříči od povahy a i tak dál nenápadně dělali jako externisti pro jiné společnosti, ačkoli doma u Timely sem tam najímali jiné síly zvenčí. Bylo to příjemnéuspořádání – ale jen do té doby, než Maurice Coyne přišel za Simonema řekl mu, že Goodman chce jemu a Kirbymu seškrtat tantiémy: skoro celá režie firmy Timely se odpočítávala ze zisku jediného titulu, sešitové řady Captain America. A místo aby šli Simon a Kirby rovnou za Goodmanem, zavolali Jacku Liebowitzovi z DC Comics, který jim už předtím daljasně najevo, že o ně má zájem. Liebowitz jim pověděl, že u DC by mohli vydělávat pět set dolarů týdně. Najali si levný pokoj v nedalekém hotelu a po práci makali na projektech pro konkurenci firmy Timely. Ale asi to s tím melouchařením přehnali, když začali chodit do hotelového pokoje i o polední přestávce. Stan začal něco tušit a pak i mít jasné podezření a nedal jinak, než že bude vyrážet na oběd s nimi.

„Určitě děláte na něčem vlastním, chlapi!“

Neochotně se mu s tajemstvím svěřili a on s nimi začal přes poledne chodit do hotelu – „a tam překážet“, jak to shrnul Simon.

Jenže tahle mimoškolní aktivitka nezůstala v tajnosti dlouho. Za pár dnů zahnali bratři Goodmanové Simona s Kirbym do kouta a začali se do nich navážet.

výtvory a mýty

Kirby byl pevně přesvědčen, že to na ně prásknul Stan. „Až toho šmejdského smrada příště potkám, tak ho zabiju,“ řekl Simonovi.

Bratři Goodmanové se rozhodli využít toho, že mají mezi sebouchráněnce dychtivého dalších pracovních příležitostí... aspoň tedy nežnajdou někoho nového. A tak se Stan Lee ve věku osmnácti let stalredaktorem významného komiksového vydavatelství. Dostal kancelářičku mimo místnost pro výtvarníky; té se teď říkalo bullpen (doslova „býčí ohrada“) a rvali do ní množící se zaměstnanectvo i se stoly.

Stan pořád hrál na okarínu, jenom teď trochu neomaleněji. „Nutil nás čekat, než dopíská tu písničku, kterou si zrovna hrál,“ vzpomínal Vince Fago, jeden z jeho nových zaměstnanců. „Dokonce chodíval i dokanceláře za Martinem Goodmanem a hrál tam jemu.“

Leeho vytrvalá bujarost byla v rozporu s jeho mládím, jež naopak bylo nelehké. Jeho otec Jack byl krejčí a většinu Stanova dětství strávil jako nezaměstnaný, takže nejstarší chlapcovy vzpomínky se týkajítoho, jak otec pročítal v novinách nabídky práce a hádal se s matkouCelií. Stan spal v obývacím pokoji jejich stísněného bytu v Bronxu. Bylo by snadné tvrdit, že nenasytná četba a chození do kina byly klasickou snahou o únik, zaviněnou těžkým dětstvím, jenže Stan, spíše než aby se do říše výmyslů utíkal, byl vždycky bodrý a společenský a zajímalo ho stejně tak umění, jak mluvit na veřejnosti, jako i účast na soutěžíchnejlepších slohových prací. Roky nato často vzpomínal, že na střední škole ho inspirovaly návštěvy jistého agenta nabízejícího předplatné novin, který uměl svým výstupem nadchnout celou třídu. Sám se takové práci naučil a pak prodával předplatné pro konkurenční deník. Teď mu byla veselá a sdílná povaha ku prospěchu: zaměstnance inspiroval svouodhodlaností a energičností. To, co Joe Simon předtím patrně bral jako dětinskou mazanost, to se lidem, kteří pracovali pod Leem, zdálo být znakem vůdcovských schopností, ať už u toho zrovna nosil čepicis vrtulkou, anebo ne. Diktoval scénáře po telefonu, bleskově se rozhodoval, když se jednalo o nových titulech, sám psal dva tři příběhy týdně. „Ať si na něj na poslední chvilku vymysleli jakékoli množství novýchtitulů, kdovíjak se mu vždycky povedlo dodržet termín,“ vzpomínal jeden z výtvarníků. Good man se pořád účastnil rozhodování o obálkách – a to mu vydrželo po desítky dalších let –, ale Stan Lee byl na stáledelším a volnějším vodítku. Marvel a pak japonci zaútočili na pearl harbor. Carl Burgos, Syd Shores a Bill Everett narukovali do armády. A zanedlouho šel sloužit i Lee. „Jak by se ti líbila moje práce?“ zeptal se Vince Faga jednou v roce 1942.(Vybrat si Faga bylo chytré: specializoval se na „funny animal“ komiksy,tedy dětské komiksy se zvířátky, které rychle získávaly na oblibě, a to díky disneyovským adaptacím firmy Dell Comics.) Devátého listopaduLeeho přidělili ke Spojovacímu sboru a do služby se hlásil v Queensu. Ze začátku šplhal po telegrafních sloupech a natahoval kabely proradiokomunikace, ale posléze se proslechlo, že je spisovatel. A zakrátko už psal texty plakátů o nebezpečí pohlavních chorob, manuálů protankisty a kreslených návodů pro armádní účetní. Převeleli ho do SeverníKarolíny a pak do Indiany a on pořád sem tam napsal nějaký ten díl série Captain America – jen se teď podepisoval jako vojín Stan Lee.

V roce 1942 německá ponorka potopila poblíž Long Islandu dvatankery a Martin Goodman se dal k protivzdušné hlídce a sloužil ve čtvrtích kolem Woodmere; kontroloval, jestli mají obyvatelé řádně zatemněnáokna, aby z oceánu nebylo vidět žádné světlo. Když se synem Idenemjezdil kolem Hewlett Bay, stavěli u všech stánků s novinami a kontrolovali také, jestli dost viditelně vystavují produkci vydavatelství Timely.Goodman nechránil jen Ameriku – předmětem jeho péče byl i Captain America. po celou válku byl captain america nejprodávanějším titulemspolečnosti, lídrem v oboru, který přitom celý rychle sílil. Ani ne za dva roky narostl počet prodaných komiksů z počátečních 15 miliónů na 25miliónů; v roce 1943 už šlo o obor s obratem třicet miliónů dolarů ročně.Nemalý podíl na prodejích měli američtí vojáci v zámoří a Captain America nemohl najít lepší publikum; příběhy jako „Trapped in the NaziStronghold!“ (Uvězněn v náckovské pevnosti), „Blitzkrieg to Berlin“ (Blitzkrieg do Berlína) nebo „Tojo’s Terror Masters“ (Tódžovi mistři děsu)spolehlivě v armádních prodejnách jen mizely z regálů.

Průměrný náklad jedné publikace Timely se za války podlevzpomínek Vince Faga blížil k půl miliónu kusů. „Někdy přitom vydali týdně i pět nebo víc titulů. Stačilo se podívat na prodejní výsledky a bylo vám jasné, že Goodman je milionář.“

Goodman se taky přestěhoval do rozlehlé koloniální vily, kde bylo pět krbů a čtyři velké ložnice a která se nacházela v nóbl části Woodmere,

33

výtvory a mýty

hned vedle country klubu. Když vzal na prohlídku domu svého otce,

Isaac Goodman jen žasl. „V takovémhle domě,“ prohlásil, „jsem bylv Rus

ku nevolníkem.“

po válce, tedy v roce 1945, se stan vrátil do Timely, vydavatelství se ale

mezitím změnilo. Pod Fagovým vedením komiksy s roztomilými zvířátky

jen vzkvétaly a do firmy proudili noví tvůrci nadaní i na spoustu jiných

věcí: například jen pro příběhy „Jap-Bustera Johnsona“ psali scénářebu

doucí romanopisci Mickey Spillane a Patricia Highsmithová. Goodman

svou továrnu na časopisy a komiksy přesunul do čtrnáctého patra Empire

State Building a personál čile nakynul. Celé týmy kreslířů, inkerů,lette

rerů a koloristů si v devět ráno píchly a pak se krčily u stolů. Teď už tu

byla různá oddělení – a oddělení zvířátkových komiksů šlapalo na paty

oddělení superhrdinských komiksů. Neustávající vánek províval pořád

zaseknutými okny – klimatizace tu nebyla – a dovnitř pronikaly i zvuky

vzdáleného provozu.

To ale Martinu Goodmanovi nijak nevadilo. Každý den odpoledne

schválil obálky, prověřil si, jak pracují noví výtvarníci, prostudovalpro

dejní výkazy a pak se uchýlil do kouta své pracovny, lehl si na lenoškupo

blíž okna, z nějž byl výhled na Třicátou třetí ulici, a zavřel oči; bylzkrát

ka poslušen cedule Nezapomeň si odpočinout, která mu v pracovně visela.

Lee si najal početné podřízené redaktory, kteří všichni dostali vlastní

kanceláře a začali pracovat na nových titulech; on sám se rychlepřizpů

soboval novým trendům v komiksu. Chrlil scénáře pro série Millie the

Model, Tessie the Typist a Nellie the Nurse, a kromě toho zdvojilsuperhrdin

skou linii. Za války Fago pokračoval v Leeho strategii nadměrnéproduk

ce komiksů do zásoby. („Vždycky jsme měli něco schovaného, takže jsem

mohl použít jiný příběh, pokud někdo přišel pozdě nebo se opil a pak

o tom lhal. Pak jsme na to pustili deset lidí, aby to dodělali.“) V jednu

chvíli měl Fago ve skříních poschovávaný zásobní materiál asi za 100 000

dolarů, vše připravené k použití v případě nouze. Stan to přestěhoval do

větší skříně; nepotřeboval to. Na dveře už klepala vlna nadanýchmla

dých tvůrců, kteří prahli po čemkoli, co jim zadá: Johnny Romita,Ge

ne Colan, John Buscema, Joe Maneely. Díky tomuhle neuvěřitelnému

přebytku energie Stan vlastním nákladem vydal Secrets Behind the Comics

(Tajemství komiksu), brožuru, ve které se prozrazovalo, jak se komiksy Marvel vytvářejí. „Měl zcela na starosti víc komiksových časopisů než kterýkoli jiný žijící redaktor,“ psalo se v jeho medailonku. ale měl toho na starosti ještě víc. Přestěhoval se do pokojev hotelu Alamac a vedl život playboye; ohromoval dámy svým kabrioletem buick, nákladným sinatrovským životním stylem a vcelku objemným bankovním kontem. Celá léta později přemítal o tom, jak mu scházel vysokoškolský život – „Jak ho jeden vídá ve filmech – bydletv kampusu, pořádat mejdany, každou noc si vrznout.“ Konečně dohánět tozačal už v armádě. „Byl jsem zamilovaný snad stokrát,“ říkal. „Posílali mě sem a tam po celé zemi, a ať jsem byl ve kterémkoli městě, vždycky jsem narazil na nějakou holku, která mi připadala báječná.“ Teď randil jako utržený ze řetězu. Externisté žasli nad jeho přehlídkou překrásnýchsekretářek. „Sám jsem měl tři sekretářky a všechny měly fůru práce. Někdy jsem jim diktoval scénáře v kanceláři. Když na to tak vzpomínám, byl jsem těsně po dvacítce pěkný vejtaha. Rychle jsem jedné z nichnadiktoval stránku jednoho příběhu, a když to přepisovala načisto, nadiktoval jsem stránku jiného příběhu další dívce a pak možná i třetí stránku třetí dívce. Připadal jsem si, kdovíjakou nemám moc, když umím zaměstnat tři sekretářky třemi příběhy, a taky jsem věděl, že se na to ostatní někdy dívají, a byl jsem velice pyšný... bavilo mě hrát divadýlko.“

Jenže mládenecký život skončil v roce 1947, kdy jeden bratranecseznámil Leeho s okouzlující britskou modelkou Joan Boocockovou. Ta byla rok vdaná, ale nudila se, a tak ji přemluvil, ať jede do Rena a dá se rozvést; doletěl do Nevady za ní a pátého prosince se vzali. Do NewYorku se vrátili vlakem, ale líbánky vynechali. Práce nepočká.

Trendy ve vydávání komiksů se měnily přímo bleskově. Poválečná Amerika byla najednou posedlá překotným nárůstem kriminalitymládeže a začala rvát mladým z rukou komiksy s kriminálními náměty – a když zjistila, že se v nich cizoloží a jsou tam násilné myšlenky,myslela si, že našla pachatele. (Bylo úplně jedno, že komiksy četlo přibližně 90 procent dětí, od lumpů až po ministranty; vinu za aberantn



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist