načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Maruška a motýl Tymiján - Jindřich Malšínský

Maruška a motýl Tymiján

Elektronická kniha: Maruška a motýl Tymiján
Autor:

MILÉ DĚTI! JSEM POHÁDKA, PŘICHÁZÍM K VÁM PO ŠPIČKÁCH. PŘIVEDLA JSEM SLADKÝ SPÁNEK, POHLADÍ VÁS PO VÍČKÁCH. J. Kolář   Na louce, v ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  80
+
-
2,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: ŽÁR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 98
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: První vydání
Spolupracovali: verše Alois Kolář
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-867-2584-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

MILÉ DĚTI! JSEM POHÁDKA, PŘICHÁZÍM K VÁM PO ŠPIČKÁCH. PŘIVEDLA JSEM SLADKÝ SPÁNEK, POHLADÍ VÁS PO VÍČKÁCH. J. Kolář   Na louce, v malované chaloupce pod modřínem, se víle Kristýnce a Duhovému princi narodila holčička Maruška. Seznámíte se s jejími  kamarády, ježkem Vojtou, načančanou žížalou Žanetkou, beruškou Janinkou a dalšími přáteli. Janinka po očku pomrkává po motýlu Tymijánovi, Maruščinu ochránci, který holčičku doprovází od narození, přes první krůčky a zlobivý zoubek až mezi prvňáčky. A jak to všechno dopadlo? To vám poví maminka, aby se vám hezky usínalo.   Volné pokračování pohádkové knížky Jindřicha Malšínského O víle Kristýnce a Duhovém princi.

Zařazeno v kategoriích
Jindřich Malšínský - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MARUŠKA

A MOTÝL TYMIJÁN

2016

JINDŘICH MALŠÍNSKÝ

verše ALOIS KOLÁŘ


Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být přenášena

nebo reprodukována bez předchozího písemného souhlasu držitele práv.

Jindřich Malšínský / Alois Kolář

MARUŠKA A MOTÝL TYMIÁN

Sazba a obálka: Dušan Žárský

Ilustrace: Lenka Lisovik

První vydání

Vydal Dušan Žárský – ŽÁR, www.zar.cz

v roce 2016

ISBN: 978-80-86725-85-7


Věnuji pravnoučatům

Karolínce a Jáchymkovi Slávikovým



7

JAK SE NARODILA

POHÁDKA

Pohádek je na tisíce,

každým rokem víc a víc.

Ale kdo je vynalezl,

tak o tom se neví nic.

Nejspíš to byly maminky.

Když nechtěly děti spát,

sedly si k nim na postýlku

a začaly povídat.

Třeba jak jim praly plínky,

co dělaly celý den.

Přikryly je, pohladily,

popřály jim krásný sen.

Ve snu, tam se dějí věci,

to budete jistě znát.

Sotva otevřely oči,

začaly se děti ptát.


8

Kdo byly ty krásné paní,

jak na louce tančily,

kde koupily krásné spony,

co ve vlasech nosily?

Kam se poděl ten trpaslík,

který na pasece hrál,

ten s tou korunkou na hlavě,

maminko, že to byl král?

Nemohly se na druhý den

dočkat, kdy už půjdou spát,

až jim zas maminka bude

o tom něco povídat.

Vznikla tak první pohádka.

Že se dětem líbila,

šířila se od úst k ústům.

Sama brzy nebyla.

Na světě jsou, milé děti,

miliony maminek.

Pohádka, co byla první,

Je jak malý kamínek.


9

O MOTÝLU TYMIJÁNOVI

V chaloupce se narodila

princi první dceruška.

Byla krásná. S Kristýnkou jí

dali jméno Maruška.

Rostla mezi kytičkami,

vší tou boží havětí,

o které ten, kdo ji nezná,

nemá ani ponětí.

D

ěťátko se v  bříšku ozývalo čím dál víc, až jednou

Kristýnka poslala prince pro paní Kovaříkovou,

která pomohla na svět všem klukům a holčičkám

v okolí. Princ byl rozrušený víc než rodičkaa ra

ději utekl do  kuchyně. Chodil bez cíle od  zdi ke  dveřím,

v  duchu počítal do  deseti, pak do  sta a  pořád nic. Slyšel

paní Kovaříkovou, jak Kristýnku utěšovala, stále něcoopa

kovala, potichu, pak důrazněji a  nakonec se ozval hlásek,

na který všichni netrpělivě čekali. Za dveřmi plakalarados

tí Kristýnka a do toho se ozýval pláč děťátka. Konečně se


MARUŠKA A MOTÝL TYMIJÁN

10

otevřely dveře a  paní Kovaříková držela v  náručí plačící

uzlíček. „Tak vám gratuluju, princi. Je to panenka jak z růže

květ. Hezká po  Kristýnce a  nebojácná po  vás. Jakpak se

bude jmenovat?“

Než se stačil Duhový princ nadechnout, z vedlejšímístnosti se ozvalo: „No přece Maruška.“

Od  té doby na  louce spolu hospodařili Duhový princ s Kristýnkou a holčičkou Maruškou. Maruška mělabaculaté červené tvářičky, roztomilé růžové prstíčky, na každého se usmívala, sem tam si zaplakala, prostě holčička jak má být. Než usnula, Kristýnka ji nakojila a uložila do postýlky na polštářek s vyšitým motýlkem a barevnými kytičkami.

Motýlek se jmenoval Tymiján. Nebyl to obyčejnýmotýlek, jak byste si mysleli! Byl to motýl z pohádky. Na hlavě měl zelenou čepičku s  bambulkou, červeně olemovanou, tmavohnědý kabátek a  na  křídlech barevná paví očka. Na nožičkách teplé žluté bačkůrky a na tváři úsměv od ucha k uchu.

Holčička spokojeně oddychovala a naslouchala tichému vyprávění maminky. Jednou jí povídala o  mravenečkovi, jin dy o žábě Božence, žížale Žanetce, berušce Janincea ježkovi Vojtovi. Po pohádce jí Kristýnka upravila polštář, aby se jí hezky spalo, popřála dobrou noc a  krásné sny. Když začala v  noci poplakávat, motýl ji něžně pohladil, políbil na čelo a oba pokračovali v blaženém spánku.

Tu noc se Marušce zdálo o motýlkovi, který jí v černém fráčku, bílé košili a kloboučku přinesl kytici rudých,růžových a žlutých růží s poupátky. Hluboce se uklonil a řekl:

MARUŠKA A MOTÝL TYMIJÁN

12

„Jmenuji se Tymiján a budu tvým kamarádem, ochráncem

a  pomocníkem. Aby nám nebylo smutno, když se spánek

někde zapovídal, budeme si spolu vyprávět a  hned nám

bude veselo. A protože miminka ještě neumí mluvit, povím

ti jedno velké, převeliké tajemství. Je tomu dávno, hodně

dávno, když se mi moje prababička z Údolí motýlů svěřila,

že když řekneme: ocásek myší, můžeme si spolu povídat

a nikdo nás neuslyší. A hned to vyzkoušeli.

„Tak dobrou noc, Maruško,“ řekl tiše motýlek.

Maruška mu odpověděla: „Dobou noc, motýlku, mám tě moc ráda.“

13

O BERUŠCE JANINCE

Jednou, když Maruška jela

na procházku s maminkou,

zašly chvilku na besedu

za beruškou Janinkou.

Je to velká parádnice,

kabátek má červený,

sedmi černými tečkami

překrásně ozdobený.

R

áno se Kristýnka probudila, otevřela oknoa zamá

vala sluníčku. Trochu se protáhla a zavolala na

Janinku, která šla kolem s  košíčkem nakoupit

k snídani makové a tvarohové koláčky.

„Janinko, odpoledne půjdu s  Maruškou na  procházku

a na chvilku se u vás zastavím.“

Beruška Janinka byla velká parádnice. Nosila červený

kabátek se sedmi černými tečkami, černou háčkovanou

čepičku a střevíčky na vysokém podpatku, aby vynikly její

krásné, dlouhé a štíhlé nohy.

MARUŠKA A MOTÝL TYMIJÁN

14

„Tak pojďte, už vás vyhlížím a nemohu se dočkat,“ vítala odpoledne Janinka Kristýnku s  kočárkem. Usadily se na lavičku do stínu rozložité koruny lípy. To bylo vůně!Včeličky Marušku obletovaly a  obdivovaly, jiné tančily nad kočárkem kolečko a bzučely veselou písničku.

Tancovala žížala na zahrádce polku,

čmelákovi, že jim hrál, dala půlku vdolku.

A nebyly daleko od pravdy. Na zahrádce je slyšela žížala Žanetka, dala do sáčku vdolečky, nasadila si žlutý klobouk, kolem krku ovázala červenou stuhu a šupy dupy za svými kamarádkami.

Kdo šel kolem, ten se zastavil, podíval se do  kočárku, po chválil maminku Kristýnku a  divil se, jak se má malá Ma ruška k světu. Občas se Maruška v peřince zavrtělaa zakňourala. To bylo pro Kristýnku znamení, aby ji přebalila a dala napít mlíčka.

Jel kolem mraveneček Vítek s  trakařem plným jehličí, nadechl se vůně koblížků, lívanečků a jiných právěz trouby upečených dobrot a slušně pozdravil.

„Počkej mravenečku,“ Janinka poodešla do  kuchyně, a  když se vrátila, obdarovala ho několika koblížky: „Tady máš něco k zakousnutí za slušné pozdravení.“

Každému koho cestou potkal, vyprávěl o vůni koblížků a než by se jeden nadál, přibyly u domečku beruškykobylka Žofka, žába Boženka, majka Madlenka a Čmelák Čmelda s basou. Vedle cupital jeho bratr Brumek s kytarou, cvrček

MARUŠKA A MOTÝL TYMIJÁN

15

Jakub s bubnem, majka Madlenka s housličkami a chroust

Emil s trubkou. Čmelák rozdal noty, Emil zatroubiltramtarará a pěkná písnička na sebe nedala dlouho čekat. A za ní

druhá, třetí, a když spustili Utíkej, Káčo, utíkej, utíkej, honí

tě kocour divokej, divokej..., tak to zpívali mladí, staří,

někteří tančili, děti skotačily, hrály si na  honěnou nebo

skákaly panáka.

Janinka připravila pohoštění a  potom vyprávěla, jak se měla na dovolené. Měla prý spoustu nápadníků a jeden si jí chtěl odvézt do  země, kde sluníčko nezapadá, ptáčci od rána do večera zpívají a všude kolem je barev, až očipřecházejí. Maruška podřimovala, chvíli poslouchala a nakonec pohladila svého kamaráda Tymijána. „Víš, motýlku, dobře, že s ním Janinka nejela. Tady je to stejně nejlepší!“

„Máš pravdu, Maruško. Všude dobře, doma nejlíp.“

16

UKOLÉBAVKA

PRO MARUŠKU

Aby se mi chtělo spát,

musíte mne kolíbat.

Houpy sem a houpy tam,

za chviličku usínám.

Přijde ke mně sladký spánek,

vyčaruje krásný sen.

Po půlnoci ještě jeden,

když se vzbudím, už je den.

D

uhový princ sbíral na  zahradě jahody a  Kristýnka

položila Marušku do  kočárku a  odvezla na za -

hrádku do polostínu. „Dávej na tu naši holčičku

pozor, a  kdyby se probudila, tak ji pohoupej

a zazpívej ukolébavku!“

„Buď bez obav. To zvládnu jednou rukou a ještě přitom

budu trhat jahody,“ odpověděl princ.

MARUŠKA A MOTÝL TYMIJÁN

17

„Jen aby!“ Dala si jednu jahůdku do pusy a po chvilce se ozvalo... mňam!

Ono se řekne jednou rukou! Maruška se probudila a  hned dala o  sobě vědět. Nejprve tiše kňourala, potom poplakávala a  nakonec plakala, že si nedaleko na  myši číhající kocourek Mourek zacpal raději obě uši. Princhoual málo, potom víc a  nakonec zapěl z  plných plic Halí, belí, koně v zelí a hříbátka v petrželi...

Písnička se Marušce nelíbila, pláč neustával, právě na - opak holčička ještě přidala. To už Kristýnka nevydržela, utřela si ruce do  zástěry a  rychle přiběhla z  kuchyně na pomoc. Duhový princ to s dětmi ještě neumí, pomyslela si, a tak se ujala houpání sama a něžně zanotovala.

MARUŠKA A MOTÝL TYMIJÁN

18

Hajej, spinkej, holčičko,

kocourkovi dej mlíčko

a kočičce křen,

ty jdi z kola ven!

Ale ani to se nelíbilo. Jak by se mohl líbit kočičce křen,

když ho kočičky nemají rády. Musím to napravit, řekl si

motýlek Tymiján a  tiše, tichounce zazpíval Marušce do

ouška.

Spi, Maruško, spi, zavři očka svý.

Motýlek jak vánek přinesl ti spánek.

A  bylo po  pláči. Marušce se spát stejně nechtělo, a  tak

pomohlo kouzelné zaříkadlo: ocásek myší, budeme sipoví

dat a  nikdo nás neuslyší. Chvíli si spolu povídali o  Údolí

motýlů, o  tom jak se ve  škole učili tančit a  při zpěvu si

zpívali pořád dokola velký hit Helenky Vondráčkové:

Chytila jsem na pasece motýlka,

protože měl bledě modrá křidélka.

Zůstane se mnou a já s ním,

pomalu se od něj létat naučím...

No, a dál už to neumím.

Nebylo stejně třeba pokračovat. Konečně vánek pohladil

jemně Maruščina očička, Tymiján popřál holčičce dobrou,

ať se jí zdají hezké sny celou noc.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist