načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Martin Bormann - Volker Koop

Martin Bormann

Elektronická kniha: Martin Bormann
Autor:

Mnoho dokumentů, které osvětlují Bormannův život, bylo zpřístupněno teprve v nedávné době a Volker Koop díky ním rekonstruuje osobnost provozně druhého nejmocnějšího muže Třetí ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  424
+
-
14,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6% 40%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 284
Rozměr: 25 cm
Vydání: První vydání
Spolupracovali: přeložil Lubomír Košnar
Skupina třídění: Politika
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5824-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha líčí politický a poodhaluje soukromý život nemilosrdného osobního tajemníka Adolfa Hitlera. Kniha německého historika a novináře odkrývá, na základě poměrně nově zpřístupněných dokumentů, postavu tzv. "hnědé či šedé eminence" Třetí říše. Martin Bormann, jeden z nejvíce nebezpečných a zároveň nenáviděných úředníků Třetí říše, se plně identifikoval s idejemi nacistické politiky, koncentračními tábory i tzv. konečným řešením rasové otázky. Sám sebe učinil nepostradatelným vykonavatelem špinavé práce a netěšil se oblibě ani ve vlastních řadách. Zastával roli vedoucího stranické kanceláře NSDAP, říšského ministra a osobního Hitlerova tajemníka až do konce 2. světové války. Po vůdcově sebevraždě se Bormannova stopa ztrácí, v Norimberku je potom v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Až o mnoho let později je nalezeno tělo a teprve na konci 90. let potvrzeno testem DNA, že jde skutečně o obávaného nacistického zločince.

Popis nakladatele

Mnoho dokumentů, které osvětlují Bormannův život, bylo zpřístupněno teprve v nedávné době a Volker Koop díky ním rekonstruuje osobnost provozně druhého nejmocnějšího muže Třetí říše. (Hitlerův vykonavatel)

Předmětná hesla
Bormann, Martin, 1900-1945
Nacisté -- Německo
Váleční zločinci -- Německo -- 20. století
Zařazeno v kategoriích
Volker Koop - další tituly autora:
 (e-book)
Nacionální socialismus Nacionální socialismus
Martin Bormann Martin Bormann
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Martin

Hitlerův

vykonavatel

Bormann

Volker Koop

Martin Bormann



Grada Publishing

Volker

Koop

Hitlerův

vykonavatel

Martin

Bormann


Vo l k e r K o o p Martin Bormann Hitlerův vykonavatel Přeložil PhDr. Lubomír Košnar, CSc. Vydala Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 6617. publikaci Odpovědný redaktor Aleš Kysela Obálka, grafická úprava a sazba Vojtěch Kočí Cover Photo © allphoto.cz Počet stran 288 První vydání, Praha 2017 Martin Bormann. Hitlers Vollstrecker © 2012 by Böhlau Verlag GmbH & Cie, Wien Köln Weimar © Grada Publishing, a. s., 2017 Tisk Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. ISBN 978-80-271-9822-1 (ePub) ISBN 978-80-271-9821-4 (pdf) ISBN 978-80-247-5824-4 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy:

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reproduko

vána a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

OBSAH

ƒ PŘEDMLUVA 9 ƒ HITLERŮV VYKONAVATEL 11

Začátky v NSDAP 11

Posun v kariéře 15

Dva znepřátelení bratři 16

Hitlerovo alter ego 18 ƒ UTAJENÝ PÁN OBERSALZBERGU 23

V Hitlerově blízkosti 23

V oparu moci 29

Odpor, opovržení a strach 30

Kancelář strany 35

Bormannovy mocenské nároky 39

Souběžné organizace k zajištění moci 41

Skepse vůči Bormannovi 42 ƒ INTRIKÁN 47

Praktiky nacistického vedení 47

Budování moci s pomocí gestapa 49

Případ Frank 52

Primát stranický a Bormannův 57 Martin Bormann Hitlerův vykonavatel

6

ƒ PONÍŽENÍ JAKO MOCENSKÝ PROSTŘEDEK 61

Lammers – uvolněný článek sounáležitosti 64

Nerovné boje o moc 68

Bohleho pád 70

Pokoření Roberta Leye 72

Rosenbergovy porážky 75

Hovory s Hitlerem 79 ƒ HNĚDÁ EMINENCE 87

Rozpory s Himmlerem 88

Kontroverze kolem poštovní stráže 93

Demontáž Contiho 96

Bormannova žádost o demisi 98 ƒ BOJ S CÍRKVEMI 99

Tlak na vystupování z církví 103

Jazyk jako zbraň 105

Zavírání fakult a klášterů 109

Nad Hitlerovy záměry 112

Bezmocný ministr pro církve 117

Zostření boje 119

Bormannovo osobní „vyznání víry“ 121

Duchovní jako „bakterie“ 127

Ústupky u dělníků z Východu a muslimských spojenců 132 ƒ RODINA A MORÁLKA 135

Obraz rodiny 135

Bormannovy dopisy 139

Aféra s „M.“ 141

Morálka sboru „politických vedoucích“ 144

Volba partnera a zdravé národní cítění 148 ƒ RASOVÁ ZASLEPENOST 151

Bormannova nenávist k Polákům 152

Poněmčování a vykořisťování 154

Pachatel od psacího stolu 157

Bordely na ochranu německé krve 158

Bormannovo pronásledování Židů 163

O zacházení s „cikány“ a „koloniálními černochy“ 171

OBSAH

ƒ KULTURA JAKO NÁSTROJ POLITIKY 173

Režimní filmy 175

Zrušení Hlavního úřadu pro literaturu 180

Ochrana uměleckých pokladů 182 ƒ 20. ČERVENEC 1944 – BORMANNOVA ŠANCE K ZÚČTOVÁNÍ 185 ƒ MOBILIZACE POSLEDNÍCH REZERV 195

Kritika nedostatečné vůle k boji 197

Totální válka 199

Ideologie místo zbraní 202

Bormannův neúčinný volkssturm 208

Konflikty s Himmlerem 211 ƒ SVATEBNÍ SVĚDEK A VYKONAVATEL ZÁVĚTI 221

Změna smýšlení 224

Zhroucení 225 ƒ Poznámky 237 ƒ ORGANIZAČNÍ

STRUKTURA KANCELÁŘE STRANY 1944 263 ƒ ZKRATKY 267 ƒ Hlavní využité archivy 271

Vybraná literatura 271 ƒ Rejstřík osob 275

PŘEDMLUVA

Martin Bormann byl nepochybně jedním z nejdůležitějších představitelů nacionálněsocialistického režimu. Je nápadné, že jeho osobní moc jako „čísla 2“ po Hitlerovi vzrůstala úměrně tomu, jak se Třetí říše blížila svému konci.

Bormann sice nepatřil k Hitlerovým „spolubojovníkům“ a k NSDAP se také přidal teprve poměrně pozdě, dokázal se však ve straně výrazně profilovat, například prostřednictvím „podpůrné akce německého průmyslu pro Adolfa Hitlera“, kterou inicioval v r. 1933. Z dobrovolných finančních příspěvků německých průmyslníků vznikl významný fond, z něhož nechával posílat peníze předním funkcionářům NSDAP.

Jako správce Obersalzbergu u Berchtesgadenu, od r. 1933 místa Hitlerových prázdninových pobytů, které bylo po r. 1933 vybudováno jako druhé vládní sídlo vedle Berlína, pobýval Bormann neustále v Hitlerově bezprostřední blízkosti a dělal se nepostradatelným. Pod jeho vedením byla podle Hitlerových plánů původní prostá usedlost přetvořena v reprezentativní sídlo. Své domy tam sice měli i jiní nacističtí pohlaváři, je ale příznačné, že Bormann mohl ze svého domu na všechny ostatní doslova shlížet.

Když se Martin Bormann stal vedoucím štábu vůdcova náměstka Rudolfa Hesse, vůbec se nedalo předvídat, že by se jednou stal nejmocnějším mužem nacistického režimu po Hitlerovi. V Hessově administrativě sice postupně získával rozhodující úlohu, avšak teprve potom, co Rudolf Hess odletěl 10. května 1941 do Skotska v naivní víře, že může pohnout Brity k vystoupení z války, nastal v Bormannově životě rozhodující obrat – vzdor všem svým konkurentům a protivníkům vystoupil na nejvyšší příčky stranické hierarchie. Večer po Hessově odletu prý Bormann uspořádal ve svém domě v Obersalzbergu večírek, jako kdyby tuto událost musel osobně oslavit.

1


Martin Bormann Hitlerův vykonavatel

10

Podat Bormannův výstižný obraz není snadné. Nepsal si deníky, nepronášel projevy jako například ministr propagandy Goebbels. Zanechal po sobě hlavně nesčetná nařízení, pokyny a oběžníky, které zhotovoval den ze dne. Pokud jde o profil Bormannovy osobnosti, více se najde v dokumentech jeho politických protivníků – a těch bylo mnoho – než ve fondech stranické kanceláře NSDAP. Materiály úřadů Alfreda Rosenberga, Roberta Leye, Hanse Heinricha Lammerse nebo Heinricha Himmlera a srovnatelných nacistických politiků tvořily při vzniku této knihy důležitý základ.

Dalším pramenem k rozluštění Bormannovy osobnosti je korespondence s jeho ženou Gerdou, která přinejmenším zčásti zpochybňuje dosavadní názory na vůdcova tajemníka. Jestliže v textech svých nařízení a v dokumentech nacistických souputníků Bormann vystupuje jako bezohledný představitel moci, v dopisech se setkáváme s milujícím, zřejmě stále ještě zamilovaným manželem a otcem, který vůbec nezapadá do obrazu jinak tak bezcitného šéfa Hitlerovy kanceláře. François Genoud

I

, do jehož majetku se dopisy dostaly, šokoval čtenáře v předmluvě k jejich

vydání v r. 1954 přiznáním, že při jejich čtení pociťoval k Bormannovi určitou sympatii. Toto Genoudovo vyjádření nemusí však udivovat, byl to přece zapálený stoupenec nacionálního socialismu, který od rodin a správců pozůstalostí smluvně získal práva k využití textů Hitlera, Goebbelse a Bormanna. Zatímco někteří historikové zpochybňují autenticitu Bormannem diktovaných záznamů o hovorech s Hitlerem, v případě Bormannovy korespondence tomu tak není. Jeli tedy, a zřejmě s tím můžeme počítat, korespondence mezi Martinem a Gerdou Bormannovými autentická, lze z toho usuzovat, že Bormann byl v podstatě osamělý člověk. Nasvědčuje tomu téměř každý z jeho mnoha dopisů, uveřejněných bohužel jen v angličtině.

Je možné, že výkon moci pro něj znamenal kompenzaci jeho značně omezeného soukromého života. Bormann chtěl moc a užíval ji, aby uplatňoval své osobní antipatie a aby například vedl svůj boj proti církvím. Cenu za jeho úsilí o moc platili lidé v Německu a v zemích Německem okupovaných a ovládaných – proto by soucit, nebo dokonce sympatie ve vztahu k Bormannovi vůbec nebyly na místě. Byl Hitlerovým alter egem a jeho vykonavatelem, nejenom spjat s nelidskou politikou nacionálního socialismu, ale sám působil jako její spiritus rector. Byl tajemstvím zahalenou postavou – v životě, a zvláště po své smrti. Je cílem této publikace vnést trochu světla do temné kapitoly německých dějin, která je neoddělitelně spojena s Bormannovým jménem. I François Genoud (1915–1996), švýcarský bankéř a  hlavní finančník Třetí říše, správce taj

ných fondů nacistů ve švýcarských bankách, které nacisté nahromadili z ukradeného židov

ského majetku, jenž nacistickou diasporu financoval i  po válce. Platil právníky mj. Adolfu

Eichmannovi a Klausi Barbiemu. (pozn. red)


11

HITLERŮV

VYKONAVATEL Začátky v NSDAP Martin Bormann se narodil 17. června 1900 v  Halberstadtu do typických maloburžoazních poměrů, což mohlo jeho pozdější dráhu podstatně ovlivnit. Při jemu vlastní ctižádosti vyvážil svůj původ nanejvýš pozoruhodnou stranickou kariérou v NSDAP. Jeho otec Theodor, vrchní poštovní asistent a bývalý vojenský hudebník, se po smrti své první ženy Luisy, s níž měl dvě děti – Elsu a Waltera –, oženil v roce 1898 s Antonií Bernardinou Mennongovou. Z tohoto manželství se narodili tři synové, z nichž přežili jen Martin a Albert, kteří pak oba měli vstoupit do Hitlerových služeb. Otec zemřel již v roce 1903, Martin a Albert se tak stali v raném věku polovičními sirotky. Matka Antonie se pak provdala za dobře postaveného bankovního úředníka Alberta Vollborna.

Vzhledem k poblouzněnému důrazu na rasu a předky, rozšířenému ve Třetí

říši, považoval Bormann za důležité, stejně jako všichni vedoucí představitelé režimu, aby se ozdobil daleko nazpět sahající galerií předků. Badatelé Himmlerova rasového úřadu v organizaci SS dostali proto úkol prokázat takovýto původ, což je zaměstnávalo ještě tehdy, když se Třetí říše chýlila ke svému konci. Státní tajemník Gerhard Klopfer, který v Bormannově stranické kanceláři po léta zpracovával „rasové otázky“, psal 27. června 1944 šéfovi Himmlerova osobního štábu, standartenführerovi SS Rudolfu Brandtovi: „Pan říšský vedoucí Bormann mluvil počátkem června s říšským vůdcem SS o svém rodokmenu a obzvlášť o tom, že další sledování rodokmenu ve Francii dosud nebylo možné. Říšský vůdce SS poukázal na své pracoviště, které právě ve věci potomků hugenotů vykazuje vynikající výsledky, a požádal o zaslání rodokmenu, aby bylo možno pokročit dále. Jde tady o rodinu Men(n)enových, většinou psanou jako Mennongovi. Výtah z rodokmenu je v příloze.“

1

Od Brandta pak obdržel někdejší šéf Hlavního rasového


Martin Bormann Hitlerův vykonavatel

12

a osídlovacího úřadu gruppenführer SS Harald Turner dne 14. července 1944 následující dopis: „V příloze Vám zasílám výtah z rodokmenu říšského vedoucího Bormanna. Říšský vůdce SS přislíbil říšskému vedoucímu Bormannovi, pokud to bude možné, dále pokračovat ve výzkumu.“

2

Přes veškerou snahu se však zřejmě

nepodařilo dopomoci Bormannovi ke galerii předků, jak si ji přál. Bormann by přitom velmi rád vedl svůj rodokmen z matčiny strany od hugenotů. Ve smyslu nacionálněsocialistických norimberských zákonů byli „německé nebo druhově příbuzné krve“.

3

Mimoto se „rasovým posudkem“ hugenotů zjistilo, že „před

stavovali obzvlášť pozitivní výběr nejlepší germánské krve“. Hledání možných předků prostřednictvím Úřadu SS pro otázky rodokmenů („Ahnentafelamt“) ve Francii zůstalo bez výsledku a jeho pokračování po invazi Spojenců bylo tak jako tak problematické či zcela nemožné. Bormann tak sdílel „osud“ téměř všech nacistických vedoucích osobností: „hodnotná krev“ v nacionálněsocialistickém smyslu v jeho žilách neproudila.

Avšak zpět k Bormannovu životopisu: v Eisenachu a Výmaru navštěvoval reálku a reálné gymnázium. S ukončeným nižším středoškolským vzděláním narukoval v červnu 1918 k 55. polnímu dělostřeleckému pluku v Naumburgu na Sále, měl však štěstí, že již nebyl poslán na frontu a nemusel bojovat ve válce. V březnu 1919 byl v hodnosti kanonýra propuštěn, odešel jako zemědělský elév do Meklenburska a dostal se tam na panský statek von Treuenfelsů v dnešním okrese Parchim. V ostře antisemitském „Svazu proti povýšenectví židovstva“ upevnil Bormann svůj drsný obraz světa, podle něhož byli Židé vinni porážkou Německa v první světové válce. K tomuto svazu ostatně patřil také pozdější nacistický šéfideolog Alfred Rosenberg, s nímž Bormanna poutalo po celý život hluboké nepřátelství. Stal se úsekovým vedoucím Německé nacionální svobodné strany (Deutschvölkische Freiheitspartei, DFP), krycí organizace NSDAP, v okrsku Herzberg a v roce 1923 se dostal poprvé do konfliktu se zákonem. Pro hospodářský trestný čin byl odsouzen k pokutě 30 000 marek.

Herzberg hrál v jeho dalším životě důležitou roli, protože se tam připojil k bývalému a v ilegalitě nadále existujícímu „freikorpsu

II

Roßbach“. Přívrženci nadporučíka

z první světové války Gerharda Roßbacha se po zákazu freikorpsu do značné míry skryli v prostředí meklenburského zemědělství. K Bormannovým souputníkům tehdy patřil Kurt Daluege, pozdější pověstný šéf Hitlerovy pořádkové policie, i někteří další budoucí vůdcové SS a SA, jako byl také například Rudolf Höß, od května 1940 do listopadu 1943 velitel koncentračního tábora Osvětim. V roce 1923 se Bormann spolu s Hößem zúčastnil zavraždění bývalého učitele základní školy II Jako Freikorps (svobodné sbory) byly původně označovány dobrovolnické armády, ve 20. sto

letí se tak nazývaly pravicové polovojenské organizace v Německu – pozn. red.


13

HITLERŮV VYKONAVATEL

Waltera Kadowa, který měl francouzským okupačním úřadům vyzradit Alberta Lea Schlagetera. Pro svoji účast na bombových útocích v boji proti obsazení Porúří byl Schlageter odsouzen francouzským vojenským soudem k smrti a v roce 1923 popraven. Za zavraždění Kadowa byl Höß odsouzen k deseti letům a Bormann 14. května 1924 k jednomu roku vězení.

Bormann se zřejmě nechal inspirovat Hitlerem a heroizací jeho věznění v Landsbergu k tomu, aby glorifikoval svůj – jakkoli krátký – pobyt ve vězení. V listu Völkischer Beobachter rozvláčně popisoval svůj úděl „vězněného člena fémy

III

“ a mučedníka „hnutí“. „V žalářích republiky“ nadepsal Bormann v srpnu

1929 svůj pamflet, z něhož pocházejí následující ukázky:

„Zákon na ochranu republiky“

4

padl a kvůli tomu pan Severing

5

, nejhorlivější ochránce

útvaru, který se dnes vcelku zvráceně nazývá republika a stát, třesa se zlostí prohlásil,

že bude hledat jiné prostředky a cesty, aby zákon na ochranu republiky nahradil. Je to

k smíchu! Jako by nás a naše vůdce mohly nějaké vězeňské tresty odvrátit od toho, aby

chom říkali pravdu a plnili naši povinnost bojovat za lepší budoucnost našeho národa.

My, kteří jsme po osvobození kapitána Ehrhardta

6

seděli ve vězení v Lipsku, jsme zažili

asi ten nejztřeštěnější a na šikanu nejbohatší vězeňský pobyt, jaký se tato „republika“

odvážila svým poddaným poskytnout. Bormann se považoval za „fémového vězně“, pro nějž platila „píseň zavrženého“:

„Německo, Německo, ach, se srdcem žalu plným bídu tvou a hanbu vidím; okovy snášej,

pacholků kvas, jen když nám kyne Třetí říše jas.“ Tak myslí a cítí vězněný muž fémy, a to

je výsledek jeho takzvaných soudců státního soudního dvora k ochraně této republiky

při naší „výchově“. Věznění nás nezdrtilo, nýbrž zocelilo, nevychovalo nás k lásce k této

takzvané republice a jejím nositelům, ale prohloubilo naši lásku k našemu národu a zá

roveň nenávist vůči všem těm, kteří myslí, že mohou s tímto národem hanebně zacházet.

(...) My staří fémoví vězňové kašleme na osobní blahobyt a osobní výhody. Dostatečně

a v plném rozsahu jsme poznali pokračující podvod, páchaný na našich soukmenovcích

marxistickými i takzvanými občanskými stranami. A tento poznatek nás prostě nene

chává dospět k sytému poklidu laxního bařtipánského dělníka a šosáka, ale podněcuje

nás k neutuchajícímu boji za náš národ proti jeho škůdcům a nepřátelům. Je proto sa

mozřejmost, že v tomto boji za náš národ stojíme při onom muži, kterého všichni zrádci

národa nejvíc nenávidí, že my v SA stojíme věrně až do smrti za oním mužem, který III Féma – tajná nacistická důstojnická organizace po 1. svět. válce v Německu vraždící politické

odpůrce (pozn. red.)


Martin Bormann Hitlerův vykonavatel

14

díky svým vynikajícím schopnostem a vůdcovským vlastnostem sám dokáže přivést náš

národ opět ke slunci, ke svobodě, za naším Adolfem Hitlerem.

7

Po propuštění z vazby nalezl Bormann svou politickou vlast ve Výmaru v nacionálněsocialistickém branném spolku Frontová zástava, který vedl Ernst Röhm a který byl shromaždištěm členů podobných zakázaných pravicově extremistických spolků. To, že se Bormann v  případě Roßbacha a  Röhma připojil zrovna k mužům, kteří pak byli Hitlerem pronásledováni a jako Röhm zavražděni, však jeho stranické kariéře neuškodilo, což je pozoruhodné.

Vstup do NSDAP roku 1927 a ustanovení župním jednatelem v Durynsku v roce následujícím byly pro Bormanna téměř nutností, v občanském životě by se bez profese jen těžko uplatnil. V říjnu 1928 převzal v mnichovském stranickém ústředí „SA – pojišťovnu“, která byla pod jeho vedením od srpna 1930 jako podpůrná pokladna NSDAP podstatně rozšířena.

Kapitán Franz Salomon von Pfeffer jej 15. listopadu povolal do štábu nejvyššího velení SA, odkud ale v roce 1930 opět odešel. Následně se stal Bormann jednatelem a pokladníkem Nacionálněsocialistického automobilového sboru (NSAK), který byl roku 1931 přejmenován na Nacionálněsocialistický motoristický sbor (NSKK). Z podpůrné pokladny NSDAP byly podporovány rodiny členů strany, kteří byli při pouličních bitkách za převzetí moci nacionálními socialisty zraněni nebo usmrceni. Mimoto využíval Bormann tuto pokladnu k financování samotné strany. Právě pro tuto činnost mu Hitler prokazoval zvláštní přízeň.

V hledáčku policie se znovu ocitl v roce 1931. Mnichovská policie bezvýsledně prohledala 18. září 1931 jeho byt ve snaze najít politické texty.

8

Bormannova dráha v NSDAP byla mezitím předznamenána: Rozkazem vůdce č. 6 z 18. prosince 1931 dostal Bormann, který teď patřil k vedení Hitlerovy kanceláře (SA), hodnost sturmführera

9

a v listu Bayerische Staatszeitung se ve vydání ze 6. a 7. srpna

1933 objevilo oznámení: „Na žádost říšského místodržitele v Bavorsku generála rytíře von Eppa převzal říšský organizační vedoucí Philipp Bouhler úkoly pověřence říšského místodržitele v politických záležitostech NSDAP v Bavorsku a jmenoval Bormanna svým zástupcem.“

10

Nechť je tu dovoleno poznamenat, že se raným Bormannovým sou

putníkům tato známost později nevyplatila. Naopak vůči Rosenbergovi, Bouhlerovi a mnoha dalším se Bormann stavěl s neskrývaným nepřátelstvím – možná proto, že jej v dřívějších dobách poznali v podřízeném postavení.

HITLERŮV VYKONAVATEL

Posun v kariéře Mezitím se Bormann v srpnu 1929 oženil a zajistil tím svou stranickou kariéru. Jeho žena Gerda Buchová, narozená roku 1909, byla totiž dcerou bývalého císařského kapitána Waltera Bucha, který mezitím povýšil na nejvyššího stranického soudce NSDAP. Svědky na svatbě byli Adolf Hitler a Rudolf Hess.

Mnozí o Bormannovi soudili, že si Gerdu vzal jen z dychtivosti po kariéře. Je to možné, ale ironie osudu chtěla tomu, že Bormann svého tchána ve stranické kariéře brzy předběhl a rozsudky stranického soudce nabyly účinnosti až tehdy, když je zeť potvrdil. V nařízení z 21. listopadu 1942 totiž Hitler stanovil, že rozsudky nejvyššího stranického soudu se stanou pravomocnými tehdy, až je potvrdí vedoucí kanceláře strany. Stranickým organizacím to musel 2. února 1944 připomenout.

11

V roce 1933 vstoupil Bormann na vlastní přání do úřadu vůdcova zástupce (Rudolfa Hesse, pozn. překl.) a v říjnu téhož roku se stal říšským vedoucím. Tehdy bylo osmnáct takzvaných říšských vedoucích, kteří byli ve straně podřízeni buď jen Hitlerovi, nebo jeho zástupci. Tvořili říšské vedení se sídlem nejprve v takzvaném Hnědém domě v Mnichově. V NSDAP, do níž Bormann vstoupil roku 1927 pod členským číslem 60 508, se nejprve musel prosadit vůči Hitlerovu adjutantovi, kapitánovi mimo službu Fritzi Wiedemannovi, který se k Bormannovi choval způsobem, jaký se tomuto člověku moci nemohl líbit.

Wiedemann byl v první světové válce velitelem Hitlerovy setniny a mezi oběma tak trvalo zvláštní pouto. K NSDAP však patřil až od roku 1934. Stejně jako to dělal později sám Bormann, také Wiedemann se obvykle odvolával na vůdce a z jeho pověření uděloval Bormannovi rozkazy. „Vůdce nařídil“ – to byla Wiedemannova oblíbená floskule, kterou například použil, když šlo o to, dotyčným straníkům vhodným způsobem oznámit, že i po přestavbě Německého dvora nemohou během stranického sjezdu manželky v Německém dvoře ubytovaných členů strany bydlet spolu s nimi v Německém dvoře, protože by jinak zase nestačilo místo.

12

Jindy chtěl Wiedemann využít jen Bormannovo vědomí:

Milý spolustraníku Bormanne, obergruppenführer Reschny mně vícekrát telefonoval a ptal

se také, jestli má pakt s Rakouskem nějaký vliv na účast v Německu žijících Rakušanů

na říšském stranickém sjezdu. (...) Vzhledem k tomu, že zpracováváte všechny stranické

otázky, nechci si vyžádat vůdcovo konečné rozhodnutí bez Vašeho vědomí, a proto Vás

prosím o stanovisko.

13

Bormannovi asi nebyly příliš po chuti přípisy jako ten následující, které jej degradovaly na pouhého příjemce rozkazů – jeho, který přece sám tak rád rozkazoval:

+


Martin Bormann Hitlerův vykonavatel

16

Svého času jsem s  Vámi v  Obersalzbergu mluvil o  okamžitém propuštění vedoucího

Německého domu v  Norimberku. Další den jsem ve vlaku vůdci referoval. I  když se

vůdce jednoznačně nevyjádřil, není pochyb o tom, že by mu jiné řešení této záležitosti

bylo milejší. Doslova uvedl: „Když nás ten člověk zažaluje (= stranu), mohlo by to být

pro nás velmi nepříjemné.“ Myslím proto, že jednám ve smyslu vůdce, když Vás žádám,

abyste projednal tyto otázky s místem příslušným pro tyto záležitosti (po onemocnění

říšského pokladníka Schwarze by to asi mohl být pan Färber) a sdělil mi, zda přece jen

nelze nalézt jiné řešení.

14

Wiedemann byl ostatně roku 1941 jako Hitlerův adjutant propuštěn – zřejmě také za Bormannova přispění – a odsunut jako generální konzul nejprve do USA a pak do Číny. Dva znepřátelení bratři Také bratr Martina Bormanna Albert dosáhl značné stranické kariéry, vždy stál ale ve stínu svého staršího bratra. Albert Bormann, narozený v  Halberstadtu 2.  září 1902 jako třetí dítě Theodora a  Antonie Bormannových, odešel po maturitě do bankovnictví, kde v letech 1922 až 1931 působil jako úředník. Patřil ke spoluzakladatelům Hitlerovy mládeže v  Durynsku a  v  letech 1929 až 1931 tam byl jejím župním vedoucím. V roce 1927 vstoupil do NSDAP a současně do SA. V  roce 1931 byl povolán do soukromé kanceláře Adolfa Hitlera, roku 1933 se stal jejím vedoucím a  roku 1934 byl jmenován za reichsamtsleitera (vedoucího říšského úřadu – viz pozn. překl., str. 266). Vybudoval také pojišťovnu hmotných škod jako součást podpůrné pokladny NSDAP. Zprvu byl platově zařazen jako sturmbannführer SA, brzy však následovala povýšení do hodností gruppenführer Nacionálněsocialistického motoristického sboru (NSKK) a reichshauptamtsleiter NSDAP. V souvislosti s přestěhováním vůdcovy kanceláře v listopadu 1936 do berlínské Hermann-Göring-Straße 5 (od konce války přejmenované na Ebertstraße), respektive do Voßstraße 10 došlo k novému rozdělení této kanceláře do pěti úřadů, z nichž Albert Bormann řídil Úřad sociálních věcí.

15

Mimoto byl přednostou

soukromé kanceláře Adolfa Hitlera.

Jako delegát volebního okrsku Berlín – západ za NSDAP se stal roku 1938 poslancem říšského sněmu. Dne 3. června 1938 uveřejnila Německá informační kancelář (Deutsches Nachrichtenbüro) Hitlerovo nařízení, jímž byl tento vzestup Alberta Bormanna oznámen.

HITLERŮV VYKONAVATEL

1. Dnešního dne jsem povýšil vedoucího mé soukromé kanceláře, vedoucího říšského

úřadu Alberta Bormanna na hlavního vedoucího úřadu a povolal jej jako adjutanta

do svého osobního štábu.

2. Soukromá kancelář Adolfa Hitlera se současně začleňuje jako svébytný úřad do

Kanceláře vůdce NSDAP a pověřuje se řadou nových úkolů. Vedení tohoto úřadu

zůstává hlavnímu vedoucímu úřadu Bormannovi.

16

Albert Bormann zřejmě plnil své úkoly kompetentně a spolehlivě. Dne 9. března 1939 uveřejnil Völkischer Beobachter příspěvek šéfa vůdcovy kanceláře Philippa Bouhlera pod názvem „Kancelář vůdce NSDAP – spojnice mezi Adolfem Hitlerem a německým národem.“

Kancelář vůdce NSDAP má za úkol zajišťovat bezprostřední spojení vůdce s hnutím ve

všech otázkách, které jsou k vůdci osobně směrovány. Není snad žádná starost a žádné

trápení, které by vůdci nebyly předkládány v bezmezné důvěře v jeho pomoc a zásah.

Kancelář je od svého vzniku bezprostředně vůdci podřízenou služebnou a  nástrojem

vůdce pro blaho celku.

17

Bratři Bormannovi byli silně znepřáteleni. Když byli v téže místnosti, nepromluvili spolu ani slovo. Albert Bormann měl významný podíl na přijetí Hitlerovy sekretářky Traudl Jungeové. Ta popsala vzájemný vztah bratrů takto:

Nepřátelství Bormannů bylo tak zatvrzelé a zažité, že mohli stát těsně vedle sebe, aniž

jeden druhého bral vůbec na vědomí. A když dal Hitler malému Bormannovi dopis nebo

úkol pro říšského vedoucího, vyšel ven, zavolal ordonanci a ta pak předala v téže míst

nosti rozkaz velkému bratrovi. Také obráceně byl postup stejný, a když jeden Bormann

vyprávěl u  stolu vtip, celá společnost se hlučně smála, zatímco bratr zůstal naprosto

nezúčastněný a smrtelně vážný.

18

Dne 21. dubna 1945 opustil Albert Bormann říšské kancléřství a uprchl letadlem, které dal Hitler k dispozici, do Berchtesgadenu. Ze strachu, že by mohl být zaměněn za svého bratra, se ukrýval několik měsíců se svou rodinou v oblasti Berchtesgadenu a  jezera Hintersee, odešel přes Mühldorf do obce Forsting a  pracoval tam pod jménem Roth jako zemědělský dělník. V dubnu 1949 se vydal bavorským úřadům a musel se zodpovídat před hlavním denacifikačním soudem (Hauptspruchkammer) v Mnichově. Byl zařazen do stupně „aktivista“ a na šest měsíců poslán do pracovního tábora. Protože byl zcela bez prostředků, byla mu uložena pokuta pouze ve výši 1000 marek, která byla určena do fondu odškodnění.

19




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist