načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Marťanská kronika – Ray Bradbury

Marťanská kronika

Elektronická kniha: Marťanská kronika
Autor: Ray Bradbury

– Šestadvacet volně spojených povídek líčí budoucí kolonizaci Marsu. Celou knihou prostupuje zvláštní touha po dálkách, nostalgie a smutek nad pádem martského ráje, který lidé ničí od svého prvního přistání na písečné planetě. Když ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3% 87%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 288
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-259-0760-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Šestadvacet volně spojených povídek líčí budoucí kolonizaci Marsu. Celou knihou prostupuje zvláštní touha po dálkách, nostalgie a smutek nad pádem martského ráje, který lidé ničí od svého prvního přistání na písečné planetě. Když Marťanská kronika v roce 1950 vyšla, fanoušci sci-fi většinu povídek znali z časopiseckých vydání, ale pro běžného čtenáře byla kniha naprostým zjevením. A Bradburyho science fiction se rázem stala žádanou i ve „vysokých literárních kruzích“.

Zařazeno v kategoriích
Ray Bradbury - další tituly autora:
451 stupňů Fahrenheita 451 stupňů Fahrenheita
Fahrenheit 451 Fahrenheit 451
Ilustrovaný muž Ilustrovaný muž
Marťanská kronika Marťanská kronika
Ray Bradbury BOX Ray Bradbury BOX
 (audio-kniha)
Temný karneval Temný karneval
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Marťanská kronika

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.nakladatelstviplus.cz

www.albatrosmedia.cz

Ray Bradbury

Marťanská kronika – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.





THE MARTIAN CHRONICLES

Copyright © 1945,1946, 1948, 1949, 1950. Copyright

renewed 1972, 1974, 1975, 1976, 1977 by Ray Bradbury.

Introduction copyright © 1997 by Ray Bradbury.

Epilogue © Rainer Eisfeld, 2012

Translation © Jarmila Emmerová, 2017

Prologuetranslation © Ondřej Hanus, 2017

Epiloguetranslation © Ondřej Müller, 2017

Cover design © Milan Malík, 2017

ISBN tištěné verze 978-80-259-0727-6

ISBN e-knihy 978-80-259-0760-3 (1. zveřejnění, 2017)


Sláskouavděčností

věnujiMaggie/Margueritě,

kterátehdyvroce1949

rukopisnapsacímstrojiopisovala.

ArovněžNormanuCorwinovi

aWALTERUI.BRADBURYMU,

skvělýmpřátelům,kteříasistovaliujehozrodu!



„Svědčínámstanoutzasjednouvúžasu,“řeklfilozof.

„Cestydovesmírunámvšemvracejídětství.“



Slovoúvodem ...............13

Leden2030:Raketovéléto...............19

Únor2030:Ylla.....................21

Srpen2030:Letnínoc..................37

Srpen2030:Pozemš ani................40

Březen2031:Řádnýobčan................59

Duben2031:Třetíexpedice...............61

Červen2032:...abudestejnělunaplát........82

Srpen2032:Osadníci..................113

Prosinec2032:Zelenéráno................115

Únor2033:Kobylky..................121

Srpen2033:Nočnísekání................122

Říjen2033:Břeh....................133

Únor2034:Mezidobí.................135

Duben2034:Muzikanti.................136

Červen2034:Mádušesevznášívevýši.........139

2035–2036:Novájména................156

Duben2036:UsherII..................158

Srpen2036:Staří....................178

Září2036:Mar an...................179

Slovo úvodem . . . . . . . . . . . . 13

Leden 2030: Raketové léto. . . . . . . . . . . . . 19 Únor 2030: Ylla. . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Srpen 2030: Letní noc . . . . . . . . . . . . . . . 37 Srpen 2030: Pozemšťani . . . . . . . . . . . . . . 40 Březen 2031: Řádný občan . . . . . . . . . . . . . 59 Duben 2031: Třetí expedice . . . . . . . . . . . . 61 Červen 2032: ... a bude stejně luna plát . . . . . . 82 Srpen 2032: Osadníci . . . . . . . . . . . . . . .113 Prosinec 2032: Zelené ráno. . . . . . . . . . . . . . 115 Únor 2033: Kobylky . . . . . . . . . . . . . . . 121 Srpen 2033: Noční sekání . . . . . . . . . . . . .122 Říjen 2033: Břeh . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Únor 2034: Mezidobí . . . . . . . . . . . . . . .135 Duben 2034: Muzikanti . . . . . . . . . . . . . .136 Červen 2034: Má duše se vznáší ve výši . . . . . .139 2035–2036: Nová jména. . . . . . . . . . . . . .156 Duben 2036: Usher II. . . . . . . . . . . . . . . .158 Srpen 2036: Staří . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 Září 2036: Marťan . . . . . . . . . . . . . . . .179 Listopad 2036: Brašnářství . . . . . . . . . . . . . .195 Listopad 2036: Mrtvá sezona. . . . . . . . . . . . .197 Listopad 2036: Pozorovatelé . . . . . . . . . . . . .212 Prosinec 2036: Mlčící města . . . . . . . . . . . . .215 Duben 2057: Dlouhá léta . . . . . . . . . . . . . .228 Srpen 2057: Přijdou vlahé deště. . . . . . . . . .2 41 Říjen 2057: Výlet na milion let . . . . . . . . . .249

Osadníkem na nejzazší hranici 263

Ediční poznámka 283 GreenTown,někdenaMarsu;Mars,někdevEgyptě „Neříkejtemi,codělám.Nechcitovědět!“

Totonejsoumáslova.Pronesljemůjpřítel,italskýfilmový režisérFedericoFellini.Běhemnatáčenísvýchscénářůseod- mítaldívatnanověpořízenézáběry,kterébylyzachycenyvka- meřeanakoncikaždéhodnevyvolány.Chtěl,abysijednotlivé scényuchovalytajemstvíadáljejlákalyaprovokovaly.

Stejnějsemtomělpovětšinuživotaijásesvýmipovídkami, hramiabásněmi.Astejnétobylois Mar anskoukronikou vletechtěsněpředcházejícíchmémusňatkuvroce1947apak, kdyžjsemjivprocesuhorečnatéhopsaní,ježmipřineslořadu překvapení,vlétě1949dokončil.

To,cozačalojakopříležitostněpsanépovídkyči„poznám- kybokem“pojednávajícíorudéplanetě,sevčervenciasrpnu téhožrokuzměnilovprudkývýbuchinspirace,kdyjsemkaždé ránousedalkpsacímustrojizvědavý,jakédalšínápadysipro měmáMúzanachystala.

SkutečnějsemtakovouMúzuměl?Askutečnějsemvtuto mytickoustvůruodjakživavěřil?Nikoli.Vmládí,vdobě,kdy jsemnastředníchodilzaškoluaživilsejakokamelot,jsem dělaltotéžcovětšinazačínajícíchspisovatelů:napodoboval jsemstaršíautory,imitovalsvévrstevníky,čímžjsemsámsobě zabránilodhalit,cosemidoopravdyskrývápodkůžíazavíčky.

Slovo úvodem


Nežjsemoslavilpětadvacátýrok,napsaljsemužavydal

řadupovedenýchbizarněfantaskníchpovídek,alenijakjsem seznichnepoučil.Byljsemslepýktomu,žesemivhlavěrojí spoustadobrýchnámětů,kterézachycujinapapíře.Mépodiv- népovídkybylybarvitéaopravdové.Méfuturisticképříběhy bylyjakorobotibezživota,mechanickéastrnulé.

Osvobozeníjsemnašelaždíky MěstečkuvOhiu odSher

woodaAndersona.Bylominějakýchčtyřiadvacet,kdyžměuhranultenzástuppostavtrávícíchsvéživotynazpolaosvětlenýchverandáchavtemnýchpodkrovíchonohoměsta,kde panujevěčnýpodzim.„AchBože,“zvolaljsem.„Nebylobybá- ječné,kdybychdokázalnapsatknihu,kterábybylaaspoňzpo- lovinytakdobrá,aleodehrávalabysenaMarsu?“

Sestaviljsemsiseznampotenciálníchmístaobyvatelonoho vzdálenéhosvěta,vymyslelnázvy,rozepsalasidesítkupovídek, odložiljeazapomnělnaně.Nebojsemsitoalespoňmyslel.

Nebo Múzajeneodbytná.Žijedál,ikdyžjizanedbáváte, vyčkává,ažjídáteprostor,anebozemřete,anižbysedostala keslovu.Bylonamně,abychsepřesvědčil,žetenhlemýtusne- níjenpřízrak,intuitivnísubstance,kteroulzevyvolat,abypro- mluvilatajuplnýmjazykemaroztančilakonečkymýchprstů.

Běhemněkolikapříštíchletjsemsepsalřadumartskýchčrt, shakespearovských„poznámek“,neuspořádanýchmyšlenek, rozsáhlýchnočníchvidin,polosnůsněnýchtěsněpředúsvitem. TentožánrdokonaleovládajíFrancouzi,napříkladtakový Saint-JohnPerse.Jetoonennapůlbásnický,napůlprozaický útvar,kterýmůženaplošepouhýchstaslov,neboklidněna celoustránkupojednávatočemkoli,a užhopodnítilopočasí, čas,architektonickyzajímavéprůčelí,dobrévínočichutné jídlo,výhlednamoře,rychlýsoumraknebopomalésvítání.Ze směsitěchtoprvkůautornásledněvyvrhujenestrávenézbytky nebomumlavéhamletovskésamomluvy.

14 ----- 15


Takčionakjsemsvémyšlenkyneřadilpodležádnéhozvlášt

níhozáměručiplánuapohřbiljsemjespolusdalšímidvěma tuctypříběhů.

Apaksenaměusmáloštěstí.NormanCorwin,vynikající

rozhlasovýscenáristaarežisér,trvalnatom,abychnavštívil NewYorkanechalse„objevit“.Poslušenjehonaléháníjsem sevydalautobusemnaManhattan,přetrpělnocnaubytovně YMCAasetkalsesWalteremBradburym(shodajmenječistě náhodná),znamenitýmredaktoremznakladatelstvíDouble- day,kterýprohlásil,žejsemmožnáutkaldosudnevídanouta- piserii.Azeptalsemě,jestlibychnemohlvšechnytymartské povídkynějakprovázatapospojovatdoMar anské kroniky.

„DobrýBože,“vydechljsem.„MěstečkovOhiu!“

„Cože?“podivilseWalterBradbury.

Dennatojsemnáčrt Kroniky dodalWalteruBradburymu

spoluskonceptem Ilustrovanéhomuže.Domůjsemjelvlakem sšekemnapatnáctsetdolarůvkapse,kterýpokrylnájemné (třicetdolarůzaměsíc)nadvarokydopředuaumožnilnám přivéstnasvětnašiprvnídceru.

Mar anskákronika vyšlakoncemjararoku1950,aledočka-

lasejenmaléhrstkyrecenzí.PochválilměpouzeChristopher Isherwood,kdyžměpředstavovalAldousiHuxleymu,kterýse kemněučajenaklonilařeklmi:„Vítevy,cojstezač?“

Neříkejtemi,codělám,napadlomě.Nechcitovědět.

„Vy,“řeklHuxley,„jstebásník.“

„A sepropadnu,“odvětiljsem.

„Naopak,vysedostaneteažnavrchol,“pravilHuxley.

Opravdový,strmývrchol.

Atímtovrcholemjekniha,kteroudržítevrukou.

NajdetevnístopySherwoodaAndersona?Nikoli.Jehoohro- mujícívlivsedávnorozpustilvmýchgangliích.Pározvuků MěstečkavOhiu lzeodhalitv Pampeliškovémvíně,médalší sbírcepovídek,ježsetváříjakoromán.Avšakžádnézrcadlové obrazy.Andersonovygroteskymajípodobuchrličůnaměstských střechách,kdežtotyméjsouplnékolií,ztracenýchslečenuná- levníchpultů,chlapce,kterýjepřecitlivělýnavyřazenétramva- je,ztracenýchkamarádůaplukovníkůzobčanskéválkyutope- nýchvčasenebozpitýchvzpomínkami.Jedinýmichrličina MarsujsouMar anévpřestrojenízamégreentownsképříbuzné, vněmžseskrývajíaždochvíle,nežpřijdezaslouženýtrest.

SherwoodAndersonbynevěděl,jaksprávnězacházetslam- pionyvypouštěnýmivpředvečerDnenezávislosti.Jájsemje zapálilavypustilnaMarsuivGreenTownu,abysevznášely atišežhnulyvobouknihách.Hořívnichdodnes,vydávajíce právětoliksvětla,abypomáhalypřijejichčtení.*

Zhrubapředosmnáctiletyjsemprodukovalinscenaci Mar anskékroniky vjednomdivadlenaWilshireBoulevard.Šest blokůzápadněodtudvLosangelskégaleriizrovnaprobíhala putovnívýstavaegyptskéhokráleTutanchamona.Kdyžjsem pendlovalmezidivadlemagalerií,nevycházeljsemzúdivu.

„Propána,“hlesljsempřipohledunaTutanchamonovu zlatoumasku,„vždy tojeMars.“

„Propána,“hlesljsempřisledovánísvýchMar anůnajeviš- ti,„vždy tojeEgyptsTutanchamonovýmiduchy.“

Předmýmaočimaavmémyslitakožilyapomíchalysestaré mýty,novémýtyseobalilydopapyruanasadilysizářivémasky.

NevědomkyjsempoceloudobubylTutanchamonovým potomkem,kterýpsalvhieroglyfechrudéhosvěta,přesvědče- nýotom,ževytváříbudoucnostiivzaprášenýchminulostech.

Jakjepřitomvšemtedymožné,žese Mar anskákronika takčastooznačujezasciencefiction?Tenpopisnaninesedí. Vceléknizejejedinápovídka,kteráseřídízákonytechnolo- gickéfyziky:„Přijdouvlahédeště“.Popisujejedenzprvních domůsvirtuálnírealitou,kterésevposledníchpárletechstaly

16 ----- 17


vnašíspolečnostiběžnýmjevem.Vroce1950bytakovýdům stáltolik,žebymajitelepřivedlnamizinu.Dnes,spříchodem počítačů,internetu,faxů,audiokazet,sluchátekdoušíaširo- koúhlýchtelevizí,bysedalzalevnosestavitvprodejněelektra.

Dobrá,cotedy Kronika je?JetokrálTutanchamon,jehož hrobkuvykopali,kdyžmibylytřiroky,severskéEddy,které měuchvátily,kdyžmibylošest,aantičtíbohové,kterýmjsem propadlvdeseti:nefalšovanýmýtus.Kdybyšloosciencefic- tionzaloženounapraktické,funkčnítechnologii,uždávnoby upadladoprachuzapomnění.Jelikožsevšakjednáonezávis- lou,soběstačnousmyšlenku,itinejzavilejšífyzikovézKali- fornskéhotechnologickéhoinstitutujsouochotniakceptovat dýcháníneexistujícíkyslíkovéatmosféry,kteroujsemrozestřel naMarsu.Vědačistrojesemohounavzájempozabíjetnebo býtnahrazeny.Mýtus,zahlédnutývzrcadlech,nedotknutelný, přetrvá.Anení-linesmrtelný,přinejmenšímtakvypadá.

Akonečně:

Neříkejtemi,codělám.Nechcitovědět!

Tomuříkámzpůsobživota.Tenjedinýmožný.Nebo intui- ce,předstírajícnevědomost,podivuhodnávtom,jakzdánlivě nejevízájem,pozvedásvouneviditelnouhlavuavmytologic- kýchformáchseplížízvašichotiskůdlaní.Aprotožejsempsal mýty,možnážemémuMarsuzbýváještěpárletnemožného života.Zpolaměujiš ujejednavěc:DodnesmězvounaKali- fornskýtechnologickýinstitut.

RayBradbury

*Bradburyzmiňujemotivzpovídky„Lampiony“,ježbýváněkdy

editoryexpostřazenado Mar anskékroniky,třebažepůvodně

vyšlavesbírce Ilustrovanýmuž,jejížpůvodnípodobujsmevčes-

kémvydání(Plus,2017)respektovali.



Nejdřívbylapraváohijskázima–dveřezavřené,oknautěsně- ná,tabulkyslepénámrazou,všudenastřecháchkrajkyram- pouchů,dětilyžovalynasvazíchahospodynězachumlanédokožichůjakovelcíčernímedvědiopatrněnašlapovalyvezledovatělýchulicích.

Apakseměstečkemrozliltáhlýzávantepla.Lavinahorkého vzduchu,jakobyněkdonechalotevřenédveřepekárny.Vedro sechvělomezidomky,vkřovináchimezidětmi.Rampouchy spadly,roztříštilyseazačalytát.Dveřeseotevřelydokořán. Oknaserozlétla.Dětiodhodilyvlněnéoblečení.Hospodyně sezbavilymedvědíchkostýmů.Sníhroztálaodkrylzvadlou zeleňtrávníkůzloňskéholéta.

Raketovéléto. Vdomcíchzotvíranýchčerstvémuvzduchu neslasetaslovaodústkústům. Raketovéléto. Teplývzduch zpouštěměnilkvěty,kterévykouzlilnaoknechmráz,azničil takuměleckédílo.Lyžeasáňkybylynajednoukničemu.Sníh, kterýzmrazivéoblohypadalnaměsto,seproměnilvhorký déš dřív,nežsedotklzemě.

Raketovéléto. Naverandách,znichžcrčelavoda,sevyklá- nělilidéapozorovalizardívajícíseoblohu.

Raketapřipravenánaodpalovacírampěvypouštělarůžová

Leden 2030: Raketové léto


oblakaohněavedrajakosálajícípec.Raketastálavchladném

zimnímránuaskaždýmvýdechemobrovitýchvýfukůvytváře

laléto.Raketazměnilapodnebíalétosenakrátkouchvíli

sneslodokraje...

21

20 ----- 21


Mělidůmzkřiš álovýchsloupůnabřehuvyschléhomořeplanetyMarsuadencodenbyloránovidětpaníK,jakjízlaté plodyrostoucínakřiš álovýchzdechnebojakčistídůmhrstmi magnetickéhoprachu,kterýodstranilvšechnušpínuaodletěl pakshorkýmvětrempryč.Odpoledne,kdyzkamenělémoře žhnulonehybnýmvedrem,keříkyvinnérévytrčelynadvorku, vzdálenémartskéměstečkovyprahleleželopodkrunýřem tetelivéhovzduchuanikdoanidveřenepootevřel,bývalovidět ipanaK,jaksivesvémpokojičtevkovovéknizesplastickými hieroglyfy,jichžsedotýkalrukou,jakobyhrálnaharfu.Azté knihy,kdyžjizlehkapřejíždělprsty,zpívalhlas,měkkýstaro- dávnýhlas,avyprávělpověstodobě,kdysemořevinulojako rudápárakolembřehůadávnozemřelímužovétáhlidobitev ozbrojenimračnykovovéhohmyzuaelektrickýchpavouků.

ManželéKbydleliumrtvéhomořeuždvacetletajejich předkovéžilivtémždomě,kterýsejakokvětinaotáčelzaslun- cem,užpodesetstoletí.

ManželéKnebylistaří.Mělikrásnouhnědavouple rodi- lýchMar anů,žlutéočijakopenízkyajemnýmelodickýhlas. Kdysirádimalovalichemickýmohněmobrázky,plavalivka- nálechvobdobí,kdyjevinnárévanapájelazelenouš ávou,

Únor 2030: Ylla


avydrželisiaždosvítánípovídatpodmodřesvětélkujícími portrétyvhovorně.

23 Te nebyliš astní.

DnesránostálapaníKmezisloupyanaslouchalasálání pouštníhopísku,kterýsetavilvžlutývoskazdánlivěserozté- kalažkobzoru.

Něcoseurčitěstane.

Vyčkávala.

Pozorovalamodroumartskouoblohu,jakobyčekala,žese oblakakaždýmokamžikemsvinou,smrštíavyvrhnounapísek oslnivýzázrak.

Nestalosenic.

Čekáníjiunavilo,prošlasemezizamlženýmisloupy.Ze žlábkovanýchhlavictryskaljemnýdeštík,chladilžhavývzduch ajemnědopadalinani.Zaparnýchdnůmělčlověkpocit,že sebrouzdávpotoce.Podlahyvdoměselesklychladnýmipo- tůčky.Zpovzdálíslyšela,jaksimanželbezustánípřehrávásvou knihu,starépísněmuprstynikdyneunavily.Vduchuzatouži- la,abyzasejednouijívěnovaltolikčasujakotěmpodivuhod- nýmknihám,abyjiobjímalahladiljakotumalouharfičku.

Aletone.Zavrtělahlavou,shovívavěasotvaznatelně.Víč- kysizlehkapřikrylazlatéoči.Vmanželstvísilidézevšední azestárnou,třebažejsoudosudmladí.

Položilasedožidle,kterásevytvarovalapodlejejíhotěla. Očizavřelanervózněapevně.

Zjevilsejísen.

Hnědéprstysezachvěly,natáhly,naprázdnosesevřely.Hned natoseboupolekanětrhla,posadilaseazalapalapodechu.

Rychleserozhlédla,jakobyčekala,ženěkdobudestátpřed ní.Vypadalazklamaně–prostormezisloupybylprázdný.

Vtrojúhelníkudveříseobjeviljejímanžel.„Tyjsivolala?“ ptalsepodrážděně. 22 ----- 23

„Ne!“vykřikla.

„Měljsemdojem,žetěslyšímvykřiknout.“

„Opravdu?Usínalajsemaněcosemizdálo.“

„Te vedne?Tosetitakčastonestává.“

Seděla,jakobyjítensenudeřildotváře.„Něcotakzvlášt- ního,takstrašnězvláštního,“opakovalapolohlasně.„Takový sen!“

„Aha.“Zřejměsechtělvrátitkeknize.

„Zdálosemionějakémmuži.“

„Omuži?“

„Ovysokémmuži,vícnežmetrosmdesát.“

„Tojeabsurdní.Takovýobr,nepovedenýobr!“

„Jenže–“hledalaslova,„onvypadaldocelahezky.Přestože byltakveliký.Aměl–jávím,žetitobudepřipadathloupě–, mělmodréoči.“

„Modréoči!Dobříbohové!“zvolalpanK.„Coještěseti budezdát?Nemělnáhodoučernévlasy?“

„Jakjsinatopřišel?“Plálavzrušením.

„Vybraljsemtunejméněpravděpodobnoubarvu,“odpově- dělchladně.

„Aleonjemělopravdučerné!“vykřikla.„Aple mělúplně bílou.Byltostrašnězvláštníčlověk.Mělnasobědivnouuni- formu,slétldolůzoblohyamileměoslovil.“Usmálase.

„Zoblohy?Cojetozanesmysl?!“

„Přiletělvnějakékovovévěci,naslunciseleskla,“vzpomína- la.Zavřelaoči,abysivšechnoznovuvybavila.„Zdálosemi,žena oblozeněcojiskří,jakokdyžsevyhodídovzduchupeníz,ana- jednousetozvětšiloaměkcesetosneslonazem,takovédlouhé stříbrnéplavidlo,kulatéacizokrajné.Anabokutohostříbrného předmětuseotevřeladvířkaatenvysokýmužznichvystoupil.“

„Kdybysmělaněcopořádnéhonapráci,nemělabystakové hloupésny.“

„Mněsetodocelalíbilo,“odpovědělaaznovusilehla.„Ni- kdyjsemsinemyslela,žemámtakovoupředstavivost.Černé vlasy,modréočiabíláple !Byltodivnýčlověk,apřesto–do- celahezký.“

25 „Přáníjeotcemmyšlenky.“

„Nebu jízlivý.Nevymyslelajsemsihoschválně.Prostěmi přišelnamysl,kdyžjsemklímala.Nebylotoanijakosen.Bylo totaknečekanéazvláštní.Podívalsenaměařekl:,Přiletěl jsemraketouzetřetíplanety.JmenujiseNathanielYork–‘“

„Hloupéjméno.Vlastnětoanižádnéjménonení,“ohradil sejejímanžel.

„Samozřejměžejehloupé,vždy jetosen,“vysvětlovalamu mírně.„Apakřekl:,Tohlejeprvnívesmírnýlet.Jsmevraketě jendva,jáamůjpřítelBert.‘“

„Zasetakovéhloupéjméno.“

„Aříkal:‚JsmezjednohovelkoměstanaZemi,taksejme- nujenašeplaneta,‘“pokračovalapaníK.„Takhletoříkal.Ze- mě,ano,taksetojmenuje.Amluvilcizířečí.Alenějakjsem murozuměla.Vmyšlenkách.Asitelepaticky.“

PanKseodvrátil.Zarazilahootázkou.„Ylle?“zavolalaklid- ně.„Nenapadlotěněkdy,jestli–prostě–jestlinatřetíplanetě nežijílidé?“

„Natřetíplanetěsežádnýživotnemůžeudržet,“prohlásil jejímanželtrpělivě.„Našivědcitvrdí,ževjejímovzdušíjepří- lišmnohokyslíku.“

„Alenebylobytoúžasné,kdybytamlidébyli?Akdybyces- tovalivesmíremvnějakýchlodích?“

„Nechtoho,Yllo,typřecemocdobřevíš,jaknesnášímta- kovéhlecitovévýlevy.Radšisezaspustímedopráce.“

Pozdějitohodnesizačalazpívattupíseň,kdyžsepro- cházelamezišumícímisloupydeště.Zpívalajipořádznovu aznovu. 24 ----- 25

„Cojetozapísničku?“vyštěklnakonecjejímanželapřišel seposaditkplamennémustolku.

„Nevím.“Zvedlaoči,překvapenásamasebou.Pozvedla rukukústům,jakobytomunemohlauvěřit.Sluncezapadalo. Vslábnoucímsvětlesedůmuzavíraljakoobrovskákvětina. Mezisloupyválvítr,naplamennémstolkuklokotalžhavýryb- níčekstříbrnélávy.Vítrjínačechralrusévlasyaněžnějípo- brukovaldoucha.Stálatiše,hleděladoširýchdálavbledého mořskéhodna,jakobysenaněcorozpomínala,vežlutýchočích jístályslzydojetí.„Stačí,kdyžpřipiješmiočima,ajátipřipiji svýma,“zpívaladojatě,pomaluaklidně.„Polibkemvesklence měvlídněpohostiajásepronějzřeknuvína.“Pakužsijen prosebepobrukovala,očimělazavřenéarukamalehounceplu- lasvětrem.Dozpívalatupíseň.

Bylavelmikrásná.

„Tupíseňjsemnikdyneslyšel.Tojsisložilasama?“vyzvídal aupřelnanipohled.

„Ne.Ano.Ne–jávlastněnevím!“Tonulavrozpacích.„Do- konceaninevím,coznamenajítaslova,jsouvnějakécizířeči.“

„Vjakéřeči?“

Bezděčnýmpohybemhodilakouskymasadobublajícílávy. „Nevím.“Zaokamžikmasovytáhlauvařenéadalamujena talíř.„Taksemizdá,žejsemvymyslelaněcostrašněhloupého. Alenevímproč.“

Nepromluvil.Dívalse,jakženaházímasodosyčícíhokrá- teru.Sluncezašlo.Pomalu,pomaloučkusesnášelanoc,vkrá- dalasedopokoje,postupněspolykalavšeckysloupyijeoba ajakotemnévínoserozlilapostropě.Obličejejimozařoval jenžárstříbrnélávy.

Znovuzačalapobrukovattupodivnoupíseň.

Vyskočilzežidle,jakokdyžhobodne,arozzlobeněodešel zpokoje.

***

Večeřidojedlpozdějiasám.

27 Pakvstal,protáhlse,podívalsenani,zazívalanavrhl:„Poj ,

zapřáhnemeohnivéptákyapojedemesednesvečertrochu povyrazitdoměsta.“

„Tomyslíšvážně?“řekla.„Nenítiněco?“

„Cojenatomtakzvláštního?“

„Užpůlrokujsmenikdenebyli.“

„Protojetodobrýnápad.“

„Najednousestaráš,“řekla.

„Nechsityřeči,“odpovědělnevrle.„Chcešjet,nebone- chceš?“

Pohlédlanabledoupouš .Naoblozeužvycházelydvaiden- tickébíléměsíce.Chladivávodajízlehkaomývalaprstyuno- hou.Slabouncejizamrazilo.Zevšehonejvícsipřálazůstat doma,klidněsedět,mlčkyabezhnutí,dokudsenestanetavěc, nanižcelýdenčeká,tavěc,kterásenemůžestát,alekteráse přecesnad...Hlavoujíprolétlúryvekpísně.

„Já–“

„Jentitoprospěje,“naléhal.„Takpoj .“

„Jsemunavená,“řekla.„Ažněkdyjindy.“

„Tadymáššálu.“Podaljíflakon.„Užjsmecelouvěčnost nikdenebyli.“

„Tyano,dvakráttýdnějsivXi.“Zanicbysenaněhone- podívala.

„Obchodně,“upozornilji.

„Noovšem,“zašeptalasiprosebe.

Zflakonuvytrysklatekutina,proměnilasevmodravoumlhu achvějivěsejíusadilakolemkrku. Ohnivíptácibylipřipravení.Podobaliseuhlíkůmvohništi ažhnulinajemnémchladivémpísku.Bílýbaldachýnsena- 26 ----- 27 douvalnočnímvětremaměkcesevlnilpřipoutánkptákům stovkamizelenýchstuh.

Yllasepoložilapodbaldachýnaptácisenajedinýmanželův pokynvzneslijakohořícíjiskrykztemněléobloze.Stuhyse napnuly,baldachýnsezvedl.Písekpodnimizaskřípělarozjel senazpět.Modravépahorkyzačalyubíhatkolemapryčaoni sevzdalovalioddomova,oddeštivýchsloupů,odkvětinvkle- cích,odzpívajícíchknihašeptajícíchpotůčkůnapodlaze.Na svéhomuženepohlédla.Slyšelaho,jakpobízíptáky,když stoupalivzhůrujakooblakdesetitisícplanoucíchjisker,jako stejnýpočetčervenožlutýchohňostrojůnanebi,avleklizase- boubaldachýnjakokvětinovýplátekapropalovalisevětrem.

Nedívalase,jakpodnimimizímrtvástarobyláměstapo- dobnákostěnýmšachovýmhrám,nedívalasenastarékanály naplněnéprázdnotouasny.Letělikolemvyschlýchřekavy- schlýchjezerjakostínvrhanýměsícem,jakohořícípochodeň.

Pozorovalajenomoblohu.

Manželněcoříkal.

Dívalasenaoblohu.

„Slyšelajsi,cojsemříkal?“

„Cože?“

Vybuchl:„Takybysmimohlavěnovattrochupozornosti.“

„Přemýšlelajsem.“

„Nikdyměnenapadlo,žejsimilovnicepřírody,alednesse nějakzvláš zajímášooblohu.“

„Jemockrásná.“

„Říkaljsemsi,“začalmanželzvolna,„žebychdnesvečer mohlzavolatHullovi.Chtělbychsesnímdomluvit,abychom sispolečněvyjelinapárdní,řekněmetaknatýden,doMod- rýchhor.Zatímmětojennapadlo–“

„DoModrýchhor!“Rukousepřidrželalemubaldachýnu aprudcesekněmunatočila.

„Vždy tojendávámnauváženou.“

29 „Kdychcešjet?“zeptalaserozechvěle.

„Mysleljsem,žebychommohlivyrazitzítraráno.Znášto, radšineodkládatatak,“pokračovaljakobynic.

„Aletakhlebrzynazačátkurokupřecenikamnejezdíme.“

„Jenžetentokrátmámdojem,“usmálse,„ženámmocpro- spěje,kdyžodtudvypadneme.Potřebujemeklidavysadit.Sa- matodobřevíš.Nemášpřecevplánunicjiného?Pojedeme,že?“

Nadechlase,chvilkuotálelaapakodpověděla:„Ne!“

„Cože?“výkřikempoplašilptáky.Baldachýnsebouškubl.

„Ne,“řeklapevně.„Užjsemserozhodla.Jánepojedu.“

Zadívalsenani.Vícužnepromluvil.Onaseodvrátila.

Aptáci,desettisícžhavýchuhlíků,letělivětremdál. Zasvítáníproniklosluncekřiš álovýmisloupyarozpustilo mlhu,nakteréYllaspala.CelounocviselaYllanadpodlahou podpíranáměkkýmikobercizmlhy,kterávytrysklazestěn,když seYllaukládalakespánku.Pocelounocodpočívalanatéto mlčícířecejakočlunnanehlučněplynoucímproudu.Te mlhu spáliloslunce,mlžnýoparklesalkzemianakonecYlluvysadil nabřehprocitnutí.

Otevřelaoči.

Manželstálnadní.Vypadal,jakobytakstálužceléhodiny apozorovalji.Nevědělaproč,alenedokázalamupohlédnout doobličeje.

„Užsetizaseněcozdálo,“řekl.„Mluvilajsizespaní–já nemohlusnout.Mělabysvážnějítkdoktorovi.“

„Budemizasdobře.“

„Alenapovídalajsitohozespanídost!“

„Vážně?“trhlasebou.

Poránubylovmístnostichladno.Leželaaprostoupiloji šedésvětlo. 28 ----- 29

„Očemsetizdálo?“

Muselachvílipřemýšlet,nežserozpomněla.„Otélodi.Za- sesestoupilaznebe,přistála,vystoupilznívysokýmuž,mlu- vilsemnou,žertoval,smálse,bylototakhezké.“

PanKsedotklsloupu.Vytrysklypramínkyteplévodyapro- měnilysevpáru.Zmístnostisevytratilchlad.VýrazpanaKbyl lhostejný.

„Apak,“pokračovala,„tenmuž,coříkal,žesejmenujetak divně,NathanielYork,miřekl,žejsemkrásnáa–apolíbil mě.“

„Takvida!“vykřiklmanžel,prudceseodvrátilaza alzuby.

„Vždy jetojenomsen.“Bavilojito.

„Takovéhlehloupéženskésnysinechodcesty!“

„Chovášsejakomalédítě.“Ulehlaznovunazbytekchemic- kémlhy.Zachvilkusetišezasmála.„Vzpomnělajsemsiještě naněcoztohosnu,“přiznalase.

„Anaco,naco?“rozkřiklse.

„Ylle,tyjsinějakšpatněnaložený.“

„Řeknimito!“naléhal.„Nesmíšpředemnoumítžádnétajnosti!“Stálnadníavobličejisemuobjevilzlověstnýaneústupnývýraz.

„Takhlejsemtěještěnikdyneviděla,“odpovědělanapůlpo- baveně,napůlznechuceně.„Nicsenestalo,jenommitenčlo- věk,tenNathanielYork,řekl–nozkrátkamiřekl,žebymě vzaldoloděassebouvzhůruknebiažebyměodvezlnasvou planetu.Vždy jetopřeceksmíchu.“

„Ksmíchu,říkáš!“téměřječel.„Mělasesslyšet,jakseskně- muměla,jakjsinanějmluvila,jaksissnímprozpěvovala– bohové!–acelounoc.Mělasesslyšet!“

„Ylle!“

„Kdypřistane?Kdepřistanestousvouzatracenoulodí?“

„Ylle,nekřičtolik.“

„Cobychnekřičel!“Prkenněsenadnísklonil.„Avtom snu,“chytiljizazápěstí,„nepřistálatalo náhodouvZeleném údolí?Ano,nebone?Odpověz!“

„Noano–“

31 „Apřistáladnesodpoledne,že?“doráželnani.

„Ano,ano,myslím,žeano,alejenomvesnu.“

„No,“topornějíodmrštilrukustranou,„ještěžemluvíš pravdu!Slyšeljsemkaždéslovo,kteréjsiříkalazespaní.Vy- kládalajsiotomúdolíikdytobude.“Namáhavěoddychoval aprocházelmezisloupyjakočlověkoslepenýbleskem.Poma- luzačínalklidnějidýchat.Hledělananěhojakonašílence.Po chvílivstalaašlakněmu.„Ylle,“zašeptala.

„Užjetovpořádku.“

„Tobějezle.“

„Není.“Přinutilsekmdlémuúsměvu.„Jenomvyvádímja- kodítě.Nezlobse,miláčku.“Ledabylejipohladil.„Měljsem poslednídoboumocpráce.Promiň,prosímtě.Půjdusina chvilkulehnout–“

„Tysestakrozčílil.“

„Užjsemvpořádku.Vážně.“Vydechl.„Zapomenemena to.Poslyš,včerajsemslyšelvtipoUelovi,chtěljsemtihovy- právět.Cobysřeklatomu,žetypřipravíšsnídani,játipovím tenvtipaotamtomužmluvitnebudeme.“

„Byltojenomsen.“

„Samozřejmě.“Mechanickyjipolíbilnatvář.„Jenomsen.“ Vpolednestálosluncevysokonaobloze,pražiloakopcese třpytilyvjehožáru.

„Tynepojedešdoměsta?“zeptalaseYlla.

„Doměsta?“sotvaznatelněpovytáhlobočí.

„Tenhledenvtýdnutamjezdívášvždycky.“Posadilaklec skvětinaminapodstavec. 30 ----- 31

Květinysebouzavrtělyahladověotevřelyžlutétlamičky.

Zavřelknihu.„Ne.Jemochorkoapak–jepozdě.“

„Achtak.“Dokončilaúpravukleceavykročilakedveřím. „Nebudupryčdlouho.“

„Počkejchvilku!Kamjdeš?“

Nežsenadál,stálavedveřích.„NavštívitPao.Pozvalamě.“

„Dnes?“

„Užjsemjihodnědlouhoneviděla.Jetojenkousek.“

„PřesZelenéúdolí,že?“

„Ano,maláprocházka,nenítodaleko,myslelajsem,že bych–“Mělanaspěch.

„Jemilíto,opravdulíto,“řekl,vyskočil,abyjizadržel,avy- padal,jakobyhovlastnízapomnětlivostvelmimrzela.„Úplně mitovypadlozhlavy.Pozvaljsemnadnešníodpolednedok- toraNlle.“

„DoktoraNlle!“Šinulasekedveřím.

Chytiljizaloketaneúprosnětáhlzpátkydovnitř.„Ano.“

„AlePao–“

„Paomůžepočkat,Yllo.MusímesevěnovatNlleovi.“

„Jennapárminut–“

„Ne,Yllo.“

„Ne?“

Zavrtělhlavou.„Ne.Anavíc,kPaojetokuscesty.Přescelé Zelenéúdolí,kolemvelkéhokanáluadolů,že?Abudevedro, strašnévedroadoktorNllebytěmocrádviděl.Takco?“

Neodpověděla.Chtělasemuvyškubnoutautíkat.Chtěla vykřiknout.Alezůstalasedětnažidli,pomalutočilapalciatu- pěsenanědívalachycenádopasti.

„Yllo?“zamručel.„Budeštady,vi ?“

„Ano,“řeklapodrahnéchvíli.„Budutady.“

„Celéodpoledne?“

Hlasjízněldutě.„Celéodpoledne.“

***

BylopozdníodpoledneadoktorNlleseneobjevoval.Yllin manželsenezdálnijakzvláš překvapený.Kdyžužbylokve- čeru,cosizamumlal,šelkeskříniavytáhlnebezpečnouzbraň, dlouhounažloutloutrubicizakončenouměchemaspouští. Obrátilseanaobličejimělmaskuvytepanouzestříbrného kovu,bezvýraznoumasku,kterounosil,kdykolichtělzastřít svécity,masku,kterátakznamenitěpřiléhalakoblinámadůl- kůmjehohubenýchtváří,bradyačela.Maskaselesklaaon svíralnebezpečnouzbraňvruceaprohlíželsiji.Neustáleto vníbzučelo,jakobzučíhmyz.Spronikavýmsvistemsezní dalyvymrštitrojezlatýchvčel.Hrůznýchzlatýchvčel,které vbodlyžihadloajakosemenapadlymrtvédopísku.

„Kamjdeš?“zeptalase.

33 „Co?“Naslouchalzlověstnémubzučenívměchu.„Doktor

Nlleseopozdilajátunanějnebudujakoblázenčekat.Jdusi trochuzalovitavrátímse.Tyseodtudrozhodněnehni,jasné?“ Stříbrnámaskasezatřpytila.

„Ano.“

„Avyři doktoroviNlle,žesebrzyvrátím.Jdusijennachví- lizalovit.“

Trojúhelníkovédveřesezavřely.Jehokrokynacestězkop- cedoznívaly.

Dívalasezaním,jakkráčízalitýsluncem,dokudjínezmizel zočí.Paksevrátilakesvýmpovinnostem–ukliditmagnetic- kýmprachemaočesatovocezkřiš álovýchzdí.Pracovalarych- leaenergicky,alechvílemijakobystrnula,atusepřistihla,žezpívátupodivnouanezapomenutelnoupíseňamezikřiš álovýmisloupyvyhlížínaoblohu.

Zadrželadech,bezhnutízůstalastátačekala.

Blížiloseto.

Každýmokamžikemsetomohlostát. 32 ----- 33

Bylotojakovednech,kdyčlověkslyší,žeseblížíbouře,je napjatétichoapaksenadzemípřeženevnárazech,stínech avtetelivémchvěnísotvaznatelnýtlakovzduší.Tazměnase člověkupřitisknenaušníbubínkyaonsúzkostíčekánablížící sebouři.Začnesechvět.

Oblohaseposkvrnírozličnýmibarvami,nakupísemračna, horysezbarvíkovovýmnádechem.Květinyzklecívydechují sotvapostřehnutelnévýstrahy.Člověkcítí,jaksemulehounce čechrajívlasy.Někdevdomětišeprozpěvujehlashodin„čas, čas,čas,čas...“–onichlučněji,nežkdyžvodaodkapávána samet.

Apak–bouře.Rozsvítíseelektrickázáře,hustáclonadeště aburácejícítmasevalíkzemiazavřese,navždy.

Takhletomubylo.Schylovalosekbouři–jenžeoblohabyla čistá.Čekalosenablesky–anaoblozenebylanimráček.

Yllaseprocházeladusnýmletnímdomem.Každýmokamži- kemudeříznebeblesk,zahřmíhrom,vznesesekuželkouře– pakticho,krokypopěšině,za ukánínakřiš álovédveřeaona poběžíotevřít...

Yllo,tyblázne!vysmívalasesamasobě.Pročtyvténanico- vatéhlavěchováštakovéztřeštěnépředstavy?

Apaksetostalo.

Vzduchemprolétlzávanvedrajakozobrovskéhopožáru. Ozvalsevířivýzvukletícíhopředmětu.Záblesknaobloze,zá- bleskkovu.

Yllavykřikla.

Proběhlamezisloupyaotevřeladveředokořán.Stálačelem kekopcům.Alevtuchvíliužtamnebylonic.

Užužsechtělarozběhnoutzkopce,aledonutilasezastavit. Mápřecezůstattady,nikamnechodit.Doktorpřijdenaná- vštěvuamanželbysezlobil,kdybyodběhla.

Čekalavedveřích,prudceoddychovala,zdvihlaruku.

Napínalazrak,abydohlédlakZelenémuúdolí,alenicne- viděla.

Tyhloupáženská!Vrátilasedovnitř.Ažsemtěpřivedlata tváfantazie,říkalasi.Nebylotonicnežnějakýpták,list,závan větru,možnárybavkanálu.Posa seaodpočiňsi.

Posadilase.

35 Zaznělvýstřel.

Velmijasněapronikavězaznělvýstřelzestrašlivéhmyzí zbraně.

Yllasebouškubla.

Přišlotozvelkédálky.Výstřel.Vzdálenýbzukotvčel.Vý- střel.Apakdruhývýstřel,přesný,nemilosrdnýavzdálený.

Znovusebouškublaazneznáméhodůvoduvyskočilaakřičela,křičela,jakobynikdynechtělapřestat.Divoceprolétla domemaznovaotevřeladveředokořán.

Ozvěnyodumíraly,ztrácelyse.

Ticho.

Bledávobličejičekalanadvorkucelýchpětminut.

Paksvěsilahlavualoudavýmkrokemprocházelasloupovýmipokoji,rukousedotýkalarozličnýchvěcí,rtysejíchvěly anakonecseposadilavsamotězešeřeléhopokojesvinnou révouavyčkávala.Lememšáluzačalačistitjantarovýpohár.

Apaksezdalekaozvalkřupavýzvukkročejůnakamenném štěrku.

Zvedlaseazůstalastátuprostředtichéhopokoje.Pohárjí vypadlzrukyaroztříštilsenatisíckusů.

Přededveřmikrokyzaváhaly.

Mělabypromluvit?Mělabyzavolat:„Poj tedál,prosím, poj tedál!“

Popošlapárkroků.

Kročejevystoupilynaochoz.Čísirukazmáčklakliku.

Usmálasenadveře. 34 ----- 35

Dveřeseotevřely.Přestalaseusmívat.

Byltomanžel.Jehostříbrnámaskasemdleleskla.

Vstoupildomístnostianaokamžiknaníspočinulpohledem. Paktrhnutímotevřelměchzbraně,vyhodilznějdvěmrtvé včely,akdyžslyšel,žeplesklyopodlahu,šláplnaněapostavil prázdnouzbraňdokouta.Yllabylapoceloutudobusehnutá amarněseznovaaznovapokoušelasesbíratstřepyrozbitého poháru.„Cojsidělal?“zeptalase.

„Nic,“řeklobrácenýzády.Sundalsimasku.

„Aletapuška–slyšelajsem,žejsivystřelil.Dvakrát.“

„Trochujsemlovil.Občastočlověkachytne.Přišeldoktor Nlle?“

„Ne.“

„Vlastněpočkej!“Znechucenělusklprsty.„Te sivzpomí- nám.Vždy onknámmápřijítzítraodpoledne.Spletljsem to.“

Usedlikvečeři.Dívalasenajídloarukamanepohnula.

„Coje?“zeptalse,alenezvedločiodmasa,kterénamáčel vbublajícílávě.

„Nevím.Nemámhlad.“

„Pročne?“

„Nevím,zkrátkanemám.“

Nanebisezvedlvítr.Sluncezapadalo.Pokojbylmalýana- jednouchladný.

„Pokoušímserozpomenout,“řeklamanželovisezlatýma očima,kterýprotinívzpřímeněanezúčastněněsedělvtichém pokoji.

„Nacoserozpomenout?“Usrkávalvína.

„Natupíseň.Natudojemnouakrásnoupíseň.“Zavřelaoči apobrukovala,aletapíseňtonebyla.„Zapomnělajsemji. Anevímproč,alenechcijizapomenout.Jetoněco,cobychsi chtělazapamatovatnavždycky.“Pohybovalarukama,jakoby jírytmusmohlpomoctpřivzpomínání.Paksepoložiladožid- le.„Nemůžusivzpomenout.“Dalasedopláče.

„Pročpláčeš?“ptalseYll.

„Nevím,nevím,alenemůžusipomoct.Jemismutnoane- vímproč,pláčuanevímproč,alepořádpláču.“

37 Skrylahlavudodlaní.Ramenasejíotřásala.

„Zítratibudedobře,“řekl.

Nepodívalasenaněho.Dívalasejennaprázdnoupouš anajasnězářícíhvězdy,kteréprávěvycházelynatemnéoblo- ze.Zdálkybylslyšetzvedajícísevítravdlouhýchkanálech stoupalzvodychlad.Zavřelaočiachvělase.

„Ano,“řekla.„Zítramibudedobře.“ 36 ----- 37 Lidéseshromáždilinakamennýchtribunáchavhoufechipo skupinkáchsenořilidostínůmezimodravýmipahorky.Nad nimisvítilomdlévečernísvětlohvězdadvajasnémartské měsíce.Dalekozamramorovýmamfiteátremleželavtemnotě roztroušenáměstečkaiosamělévily,tůněstříbřitévodystály bezhnutíaodobzorukobzorusetřpytilykanály.Natichou apokojnouplanetuMarssesneslletnívečer.Pokanálech, kudyteklozelenévíno,projíždělyčlunykřehkéjakobronzové květy.Popahorcíchsedonekonečnédálkytáhlaobydlíjako pokojníhadiavnichsivnočnímchladušeptalimilencina ložíchpošetiláslůvka.Opozdilédětiutíkalyuličkamivzáři pochodníavrukouneslyzlatépavouky,kteřísoukalijem- ňoučkávlákna.Tuatamještěpřipravovalipozdnívečeřina stole,naněmžstříbřitěklokotalaláva,aleitaztichla.Vamfi- teátrechstovkymartskýchměstnapůlnočnístraněMarsuse kodpočinkusešlihnědíMar anésočimajakozlatépenízky apozornostsoustředilinajeviště,nanichžhudebnícivyluzo- valipoklidnouhudbunesoucísejakovůněkvětinnehybným ovzduším.

Najednomjevištizpívalanějakážena.

Hledištěmprojelovzrušení.

Srpen 2030: Letní noc


Přestalazpívat.Přitisklasirukukhrdlu.Pokynulahudeb- níkům,abyzačaliznovu.

39 Hudebnícihráliaonazpívalaatentokrátdivácipovzdech

li,poposedlinasedadlech,někteřípřekvapeněvstaliacelým amfiteátremproběhlmrazivýzávan.Nebo píseň,kteroutaže- nazpívala,bylazvláštní,podivnáaděsivá.Pokusilasezadržet slova,kterásejílinulazertů,aleslovaseozývaladál:

„Jdevkrásesvéjakprůzračná

nockrajihvězdabezmračna;

avšímnejlepšímzesvětla

izšeratvářjírozkvetla...“

Zpěvačkasipřitisklarucenaústa.Zmateněsezarazila.

„Cojetozaslova?“ptalisehudebníci.

„Cojetozapíseň?“

„Cojetozařeč?“

Akdyžznovazadulidozlatýchtrubek,ozvalaseneznámá hudbaazvolnaseneslanadobecenstvem,kteréte užstálo ahlasitěsedohadovalo.

„Cojetostebou?“ptalisehudebnícijedendruhého.

„Costohrál?“

„Acotystohrál?“

Ženaspláčemuteklazjeviště.Obecenstvoopustiloamfi- teátr.Apodobnětomubylovevšechznervóznělýchmartských městech.Vplížilsedonichchlad,jakobyvzduchemzačalylétat bílévločkysněhu.

Vesvětlepochodnízpívalydětivztemnělýchuličkách:

„...našlajenpárlžic

vpolici,nicvíc,

chudákpesnedostalnic!“ 38 ----- 39

„Děti!“ozývalosevolání.„Cotozpíváte?Kdejstesetona- učily?“

„Tonászničehonicnapadlo.Jsoutonějakáslova,vůbecjim nerozumíme.“

Bouchalydomovnídveře.Ulicezelyprázdnotou.Nadmod- ravýmipahorkyvyšlazelenáhvězda.

PocelépůlnočnístraněMarsusemilencibudilizesnaanaslouchalisvýmmilovaným,jaksivtemnotětišepobrukují.

„Cojetozamelodii?“

Avtisícivilsvýkřikemprocitlyženyuprostřednocize spánku.Potváříchjimteklyslzyabylotřebajechlácholit:„No tak,notak,spi.Cosestalo?Nějakýsen?“

„Ránosestaneněcohrozného.“

„Nicsenemůžestát,nicnámnehrozí.“

Hysterickývzlykot:„Blížíseto,jetoblížablíž!“

„Nicsenámnemůžestát.Cotaky?Spiuž.Spi.“

ČasněránobylonaMarsuklidno,takklidnojakovtemné mrazivéstudni.Hvězdyzářilyvevodáchkanálů,zpokojůse neslooddychování,dětistočenédoklubíčekdrželysvépavouč- kyvza atýchpěstičkách,milencileželivobjetí,měsícezašly, pochodněvychladlyakamennéamfiteátryzelyprázdnotou.

Jedinýmzvukem,kterýsekrátcepředsvítánímozvalzevzdá- lenéopuštěnéuličky,bylykrokynočníhohlídače,kterýsepro- cházelsemtamtmouapobrukovalsivelmipodivnoupíseň... Někdovytrvaleklepalnadveře.PaníTttotevřela.„Coje?“

41 „Vymluvíteanglicky!“Muž,kterýstálvenku,bylohromen.

„Mluvímtak,jakmluvím,“řekla.

„Mluvítebáječnouangličtinou!“Mužbylvuniformě.Za nímstáliještětřidalší,všichniudýchaní,usměvavíašpinaví.

„Cosipřejete?“tázalasepaníTtt.

„VyjsteMar anka!“Mužseusmíval.„Toslovovámurčitě nicneříká.Jetopozemskývýraz.“Pohodilhlavoukesvým mužům.„MyjsmezeZemě.JájsemkapitánWilliams.Přistáli jsmenaMarsupředhodinou.Jsmetu,jsmeDruháexpedice! BylaužPrvníexpedice,jenženevíme,cosesnístalo.Alete jsmetuvkaždémpřípaděmy.AvyjsteprvníMar anka,se kteroujsmesesetkali!“

„Mar anka?“Povytáhlaobočí.

„Chcitímříct,žežijetenačtvrtéplanetěodSlunce.Jeto tak?“

„Tovíkaždémalédítě,“odseklaanespouštělaznichoči.

„Amy,“poklepalsibuclatourůžovourukounahru ,„my jsmezeZemě.Jetotak,pánové?“

Sborově:„Ano,panekapitáne.“

„TohlejeplanetaTyrr,jestlichceteužívatjejísprávnéjmé- no,“upozornilaje. 40 ----- 41

Srpen 2030: Pozemšťani


„Tyrr,Tyrr.“Kapitánseunavenězasmál.„Tojehezkéjmé- no.Ale,mámilápaní,jakto,žemluvítetakperfektněanglic- ky?“

„Nemluvím,myslím,“řekla.„Tojetelepatie.Dobrýden!“ Azabouchladveře.

Zachviličkuužtenhroznýčlověkklepalznova.

Zprudkaotevřela.„Cozas?“divilase.

Mužtamdosudstál,rozpačitěseusmívalavypadalzaraže- ně.Natáhlkníruce.„Myslím,žejsteminerozuměla–“

„Cože?“vyštěkla.

Užaslenanizíral.„MyjsmezeZemě!“

„Nemámčas,“řekla.„Mámdnesspoustuvaření,uklízení azašíváníavůbec.UrčitěchcetemluvitspanemTtt.Jenaho- řevesvépracovně.“

„Ano,“odpovědělzmatenýPozemš anazamrkal.„Roz- hodněchcememluvitspanemTtt.“

„Mámocpráce.“Znovazabouchladveře.

Tentokrátužbyloklepáníneslušněsilné.

„Takpodívejte!“křičelmuž,kdyžsedveřeznovurozlétly. Vrazildovnitř,asijichtělzaskočit.„Takhlesesnávštěvoune- zachází!“

„Jdětemiztéčistépodlahy,“křičela.„Tohobláta!Hneda jstepryč!Jestlichcetejítdál,umyjtesinejdříveboty.“

Mužsezděšeněpodívalnasvézablácenéboty.„Tohlenení chvílenatakovémaličkosti,“řekl.„Myslím,žebychomjiměli oslavit.“Dlouzesenanizadíval,jakobyjitímmohlpřimět, abyhopochopila.

„Jestlimikvůlivámvtrouběnevyběhlykřiš álovéhoustičky,“vykřikla,„takvásvezmuklackem!“Nahlédladomaléroz- pálenétrouby.Paksenaněhoznovuobrátila,zarděláauhřátá. Očimělaostřežluté,ple nahnědlou,bylaštíhláarychlájako komár.Hlasmělakovověostrý.„Počkejtetady.Podívámse, jestlivásmůžunamomentpustitkpanuTtt.Cožemuto chcete?“

Mužpřidušenězaklel,jakobymurukuzasáhlakladivem. „Řeknětemu,žejsmezeZeměaženěcotakovéhotuještěni- kdynebylo.“

43 „Coženebylo?“Mávlahnědourukou.„Nonic.Hnedse

vrátím.“

Kamennýmdomemserozléhalzvukjejíchkroků.

Venkubylanekonečnámodrámartskáobloha,žhaváati- chájakotepléhlubinymoře.Martskápouš leželavystavená slunečnímpaprskůmjakonějakýprehistorickýhrnecbláta, zněhožstoupajívlnyvedraatetelivěsechvějí.Nanedalekém pahorkubylovidětmalousklopenouraketu.Odraketyvedly stopyvelkýchnohoukedveřímkamennéhodomu.

Shorasetamte ozývalyhádavéhlasy.Mužiudveřínasebe zírali,přešlapovaliznohynanohu,točilipalciastrkalijeza opasek.

Vhornímpatřekřičelmužskýhlas.Ženskýhlasmuodpo- vídal.PopatnáctiminutáchPozemš anizačalichoditsemtam kuchyňskýmidveřmi,nicjinéhosedělatnedalo.

„Máněkdocigarety?“řekljedenznich.

Objevilsebalíčekavšichnisizapálili.Vydechovaliplazivé pramínkybělavéhokouře.Upravilisiuniformuazapnulilíme- ček.Hlasynahořereptalyamlelydál.Velitelsepodívalnaho- dinky.

„Pětadvacetminut,“řekl.„Nechápu,cotamdělají.“Při- stoupilkoknuapodívalseven.

„Tojevedro,“řekljedenzposádky.

„Toje,“ozvalseněkdojinýdoparnavlekoucíhosečasného odpoledne.Hlasyseztišilyažkmumláníapakutichlydocela. Vcelémdoměseneozývaljedinýzvuk.Mužineslyšelinicnež vlastnídech. 42 ----- 43



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.