načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Marta Kubišová - Luboš Nečas; Marta Kubišová

Marta Kubišová
-13%
sleva

Kniha: Marta Kubišová
Autor: ;

Držitelka tří Zlatých slavíků, členka legendárního tria Golden Kids, interpretka známých songů Loudá se půlměsíc, Modlitba pro Martu ad., ale i signatářka a po uvěznění Václava ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014-07-01
Počet stran: 256
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 250 stran, 16 stran obr. příl. : portréty (některé barev.)
Vazba: vázaná s papírovým potahem bez laminace
Doporučená novinka pro týden: 2012-44
ISBN: 9788073887193
EAN: 9788073887193
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Držitelka tří Zlatých slavíků, členka legendárního tria Golden Kids, interpretka známých songů Loudá se půlměsíc, Modlitba pro Martu ad., ale i signatářka a po uvěznění Václava Havla také mluvčí Charty 77... Jakými životními a profesními rolemi si Marta Kubišová prošla a jakými žije dnes, přinese biografická publikace jedné z nejvýraznějších osobností pop music uplynulého půlstoletí.

Předmětná hesla
Kubišová, Marta, 1942-
* 20.-21. století
* 1942-2012
Zpěvačky -- Česko -- 20.-21. stol.
Disidentky -- Československo
Související tituly dle názvu:
Nečas Jany Nagyové Nečas Jany Nagyové
Hympl Josef
Cena: 106 Kč
Univerzální žena Univerzální žena
Šulcová Olga
Cena: 160 Kč
Rodina v nečase Rodina v nečase
Sekera Ondřej
Cena: 159 Kč
Helena vs. Marta Helena vs. Marta
Sedláčková Martina
Cena: 192 Kč
Zákazníci kupující knihu "Marta Kubišová" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MARTA KUBIŠOVÁ

11

KDYŽ SE NA ZEM SLÉTNOU VŠICHNI SVATÍ

Když v kalendáři nalistujete první listopadový den jakéhokoliv

roku (samozřejmě nemám na mysli i ty před Kristem), záhyzjis

títe – pokud to tedy ještě nevíte –, že je „vyhrazen“ všem svatým.

Teprve až druhý listopad je určen těm, kteří už nejsou mezi námi,

všem zesnulým, svátku, který je v tuzemských luzích a hájíchzaži

tý pod pojmem Dušičky. Každý z těchto dvou dnů má svůj význam

a své charakteristické kouzlo jedinečnosti. Jejich podstata mável

mi silné mystické kořeny. Třeba se právě v onen první listopadový

den na náš „reálný“ svět slétávají tamti nahoře, všichni svatí, aby se

podívali, jak tady v tom – někdy až přehnaně hmotném – kousíčku

z  celého vesmíru spolu „válčíme“. A  osobně věřím tomu, že prv

ního listopadu roku 1942 se k nám těch svatých slétlo požehnaně.

Proč? Protože právě v ten den přišla na svět malá holčička, která je

i dnes – na rozdíl od většiny svých profesních kolegyň, alevlast

ně i  svých vrstevníků – úplně jiná. Dělá práci, díky níž si „může

dovolit“ takzvané hvězdné manýry, ale ona je nemá! A vzhledem

ke  všemu, co už má za  sebou (ale bezesporu i  před sebou), by si

s klidným svědomím mohla bez skrupulí dovolit říci: Ne! – pokud

ji kdokoliv o  cokoliv požádá. Ona to ale nedělá... A  takto bych

mohl pokračovat v nejrůznějších variantách takřka donekonečna.

Nebudu, protože po  vzoru rčení Méně je někdy více bude úplně

stačit, když řeknu, že ta holčička byla na  matrice v  Českých Bubr />

LUBOŠ NEČAS

12

dějovicích zapsána jako Marta Kubišová. A uznejte sami, žeprávě u  tohoto člověka NEMŮŽE BÝT jenom NÁHODA, že přišel

na svět zrovna v den, kdy se na zem „slétávají“ všichni svatí...

Moje babička byla porodní bába, tatínek lékař, a právě díky tétošťastné konstelaci jsem na světě. Kdybych se narodila v jiné rodině, tak by mě snad ani nevypiplali. Špatně jsem jedla, špatně jsem spala... Dlouho jsem kupříkladu nesnášela chleba, škrábal mě v krku. Ve dvou letech jsemmálem umřela na  otravu kouskem domácí šunky od  dědečka. Chudák si to potom strašně dlouho vyčítal!

Jinak když přede mnou kdokoliv vysloví slůvko dětství, okamžitě se mi vybaví síťová houpačka, ve  které se houpám, pohled na  stříbřitý tool a velikánskou břízu. Blankytná obloha, vane příjemně osvěžující vánek a jeden krásný den střídá druhý... S maminkou v zahradě ani ne v jednom roce.

MARTA KUBIŠOVÁ

13

VZÁPĚTÍ PŘILETĚL ČÁP...

...a  ten mi přinesl brášku, kterému

dali mí rodiče jméno Jan. Stalo se to šestý

červencový den roku 1944. Také v  Českých

Budějovicích, na téže posteli – jako v mém

případě, jen tedy o těch dvacet měsícůpozději. Honzík byl téměř ukázkové dítko, které

poctivě papalo, spinkalo... V  tom jsem se

od něho znatelně lišila. Až vlastněna bráškovi jsem viděla, jak vypadá správný kojenec. Když byl ještě miminko, vypadal jako holčička, na hlavě měl jeden prstýnek vedle druhého! Měl blonďaté, hustě kudrnaté vlásky, opravdu jako andílek. Měla jsem ho nesmírně rádaa myslím, že on mě taky. A  takto spolu „válčíme“ dodnes. Oba jsme byli velmi živé děti a při každé sebemenší příležitosti jsme se rvali. Ale ty rvačky mezi námi ustaly, když mi bylo asi čtrnáct let. Tenkrát jsem ho opět něčímvyprovokovala, jenomže to už byl Honza ode mě větší vzrůstem, takže je logické, že mě přepral. No vlastně zmlátil tak, že od té doby jsem se s ním užopravdu nikdy nehodlala dostat do  křížku. Po  letech začal pracovat v  technice Národního divadla a  vybavuju si, že mě několikrát vezl do  divadla svým autem. Měl malého fi átka a byl to (a stále je!) velký štramák. Se všímvšudy. Odjakživa se velmi líbil holkám, takže jsem měla být na  co pyšná. Už tady dlouho nebyl, naposledy v roce 1995. Honza nedorazil ani na pohřeb maminky, ale ne proto, že by nechtěl, ale protože se neodvážil... K  tomu se ještě dostaneme. Nepředbíhejme sled mých, někdy opravdu„prapodivných“, životních situací ...

LUBOŠ NEČAS

14

BEZ JEDINÉ KAPKY DEŠTĚ

V mém rodišti jsme bydleli ve vilce u mé babičky a dědy. Nám, tedy

konkrétně mým rodičům a  mně s  bratrem, bylo vyhrazeno první patro.

Dole pod námi bydlela babička s  dědou. I  když jsme se později přestě

hovali do  Poděbrad, pokud nebyla škola, s  Honzíkem jsme veškerý čas

trávili u  našich prarodičů. Když si to zpětně uvědomím, tak já jsem se

v dětství jakoby nabila na celý život. Můžu říct, že moje dětství bylona

prosto ideální a  každého človíčka musí tohle období nějakým způsobem

stimulovat pro dospělost. Když mi potom v  životě bylo hodně mizerně,

snažila jsem se vcítit do okamžiku, kdy jsem se houpala v síťové houpačce

zavěšené v  zeleni dědečkovy zahrady. Nebo si vybavuju, jak s  dědou je

deme ke  starému velkému dubu, jemuž se říkalo černý, nebo s  bráchou

šlapeme na kole do nedalekých Doudleb na limonádu... Snažím se zkrátka

uvnitř v sobě vrátit ten čas, kdy se vlastně nic moc neděje. A víte, že ono

to opravdu funguje? Vůbec nejvíc jsem to pocítila například v roce 1971,

kdy velmi špatně dopadl můj pokus o první dítě. Prožila jsem dvě klinické

smrti a  měla pocit, že to mám na  tomhle světě defi nitivně spočítané...

Takový ten vnitřní pocit, že už patřím někam jinam. Navíc mi oznámili,

že žádné další těhotenství už zřejmě nepřichází v  úvahu. K  tomu se mi

zaběhla boxerka, kterou venčila babička... No a právě v těchto chvílích mi

moc pomáhalo vědomí, že jsou České Budějovice, kde jsem prožila tolik

krásného, že se tam mohu vrátit a znovu se dotknout třeba té nádherné

břízy nebo topolu, stromů, které rostly v  sousední zahradě. Dívala jsem

se jim do korun, když jsem lehávala v síťové houpačce, a topolové listy se

stříbřily proti modré obloze. Vím, pro někoho to může znít podivně, ale

takové vzpomínky, představy a  vidiny mě tehdy držely na  světě. V  těch

skutečně perných chvílích se člověk potřebuje k něčemu nebo někomuobMARTA KUBIŠOVÁ

15

rátit, něčeho se pomyslně chytit. No a já to pozitivní prostě stále vytahuju

ze svého dětství.

Tenkrát v  Českých Budějovicích snad nikdy nepršelo! Já byla zlobivé, strašněneposedné dítko. Při každém Mikuláši se vlastně opakovalo to samé: „Nebudu už bítbratříčka, nebudu mu brát hračky...“ Když naši někam odjížděli, kladli nám na  srdce: „Buďte tu hodní, neperte se!“ Ještě za  sebou ani nestačili pořádně dovřít dveře a  už ji bráška měl. Jednou jsem na něho hodila polštář a obkročmo si na něj sedla. Lapal po dechu a  já se strašně lekla, že umře. Později mi všechno vrátil, jak už jsem se zmínila. Ale přitom jsme se měli a dodnes máme strašně rádi. Škoda jen, že nás od sebe už tolik let dělí taková dálka. Nicméně jsme stálev kontaktu, a to je moc fajn ... NEJHEZČÍ CHVÍLE, KTERÉ MĚ POTKALY

Svoji babičku jsem měla nesmírně ráda, ale každý den dlouhopracovala, a na vnoučata jí proto už nezbývalo tolik času. Dědeček byl po těžké operaci v invalidním důchodu a ten se nám mohl věnovat víc. Naučil nás s bráškou jezdit na kole, bruslit a plavat. Tak obětavého dědu měl asimálokdo. Proto jsme s Honzíkem každé volno, každé prázdniny v zimě, v létě i na jaře toužili strávit na jihu Čech. To už se naši přestěhovali do Městce

S narozeninovou odměnou


LUBOŠ NEČAS

16

Králové a potom do Poděbrad, kde táta pracoval jako kardiolog.Do Budějovic jsme se jen vraceli. Ale ty chvíle byly ty nejhezčí, které mě v životě

potkaly...

S  dědečkem jsme místní lokálkou jezdívali na  houby, na  borůvky...

Když babička pekla koláč, nešlo se pro borůvky na  trh, ale přímo do  lesa.

Bráška se nudil, moc ho to nebavilo, zato já sbírala jako divá... Toužila jsem

se vyznamenat, být od dědy chválená, a tak jsem v tom lesním sběru lámala

rekordy. Naučil mě vnímat přírodu, umět se dívat na  svět kolem, naučil

mě takovým prostým a důležitým věcem, jako je vztah k přírodě –a potažmo i k lidem. Dodnes nosím v srdci obrazy ze svého dětství, třeba pohledy

z  půdy našeho domu v  Českých Budějovicích, zamlženě šedivou či úplně

jasnou Kleť – to podle počasí –, dodnes vidím svítivou modř kamínkůvylovených u pramenů Vltavy. Vím, co to je, vnímat hluboké šumavské lesy,

ty opravdu hučící hvozdy, a v paměti mi tkví majestátný Krumlov, ale také

třeba Husinec, rodiště Husovo, nebo například Prachatice, kde odpočívají

moji předci... Tohle všechno jsem vstřebala v  dětství od  svých blízkých,

tohle všechno se mi určovalo pod pojmem skutečného a vlídného domova.

Velmi ráda vzpomínám na  velký

jez v  Malši, kam jsme se chodili kouat, na  nedělní procházky s obloženým chlebíčkem nebo se zmrzlinou.

Konaly se pravidelně, než babičkapřiravila oběd. Byly to rituály, kterým

nechyběl jediný detail. Dávaly nám

naprostý pocit lásky, bezpečí, jistoty.

Když se dětství takhle vyvede, je to

velká pomoc do  následných těžkých S mladším bráškou Honzou

MARTA KUBIŠOVÁ

17

životních dob. Dědeček se mnou a  bráškou snad permanentně cestoval

na různá místa, převážně tedy v jižních Čechách, a tím nás oba zcelanenásilně a pomalounku obeznamoval s historií všech těch míst.

I  díky vlivu prarodičů jsem poměrně brzy našla zálibu v  knížkách. Četla jsem všechno, co se mi dostalo pod ruku. Knížek jsme měli požehnaně, takže to hlavní obstarala domácí knihovna se starou patinou. A velmi bohatá! Dokonce jsem si jako holka dělala výpiskya k přečtenému své vlastní glosy. Z Rollanda jsem si nejen opsala, alei zapamatovala:

Lidstvo je jako vysoká hora, nahoře jsou ti nejskvělejší a je jich

málo. Pak dole úplně v  bahně se válí většina a  je náramně

ráda, že se tam může válet bez nároků a  potřeby po  čemkoli,

bez touhy, snu, bez ničeho. Jako tupá prasata.

Nicméně v mém tenkrát psaném dívčím deníčku byly i poznámky typu: Všichni z naší rodiny jsou chytří, jen já jsem hloupá... PRVNÍ „LÁSKA“?

Vše, co se v životě každého z nás odehraje poprvé, v němzanechává jakousi nesmazatelnou stopu, jež se v průběhu naší následné životní pouti vynoří na  povrch a  opět se stává jakoby čerstvou. První lásky, první od rodičů „zakázaný“ prožitek s partoukamarádů a kamarádek, první držení se za ruku na veřejnosti s někým, koho najednou a  úplně poprvé milujeme... A  víte, kdo byl tou první láskou v případě Marty Kubišové?



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist