načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Marta Kubišová - Luboš Nečas; Marta Kubišová

Kniha: Marta Kubišová
Autor: ;

Držitelka tří Zlatých slavíků, členka legendárního tria Golden Kids, interpretka známých songů Loudá se půlměsíc, Modlitba pro Martu ad., ale i signatářka a po uvěznění Václava ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  177
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  199 Kč
11%
naše sleva
5,9
bo za nákup

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Rok vydání: 2014-07-01
Počet stran: 256
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 250 stran, 16 stran obr. příl. : portréty (některé barev.)
Vazba: vázaná s papírovým potahem bez laminace
ISBN: 9788073887193
EAN: 9788073887193
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Držitelka tří Zlatých slavíků, členka legendárního tria Golden Kids, interpretka známých songů Loudá se půlměsíc, Modlitba pro Martu ad., ale i signatářka a po uvěznění Václava Havla také mluvčí Charty 77... Jakými životními a profesními rolemi si Marta Kubišová prošla a jakými žije dnes, přinese biografická publikace jedné z nejvýraznějších osobností pop music uplynulého půlstoletí.

Předmětná hesla
Kubišová, Marta, 1942-
* 20.-21. století
* 1942-2012
Zpěvačky -- Česko -- 20.-21. stol.
Disidentky -- Československo
Kniha je zařazena v kategoriích
Luboš Nečas; Marta Kubišová - další tituly autora:
Touha jménem Einodis -- 1 CD Touha jménem Einodis
Langerová, Aneta; Kubišová, Marta; Skarlandtová, Marta; Štolba, Karel
Cena: 337 Kč
Touha jménem Einodis Touha jménem Einodis
Kubišová, Marta; Langerová, Aneta; Skarlandtová, Marta; Štolba, Karel
Cena: 426 Kč
Vyznání - Zlatá kolekce 3 CD Vyznání
Kubišová, Marta
Cena: 378 Kč
Magický hlas rebelky -- písně z dokumentárního filmu Olgy Sommerové Magický hlas rebelky
Kubišová, Marta; Langerová, Aneta
Cena: 284 Kč
Příběh - To nejlepší - CD Příběh
Kubišová, Marta
Cena: 236 Kč
Soul Marta Kubišová - CD Soul Marta Kubišová
Kubišová, Marta
Cena: 331 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Marta Kubišová" mají také často zájem o tyto tituly:
Vzpomínky a zamyšlení Vzpomínky a zamyšlení
Gorbačov, Michail
Cena: 355 Kč
Miroslav Štěpán - Můj život v sametu aneb Zrada přichází z Kremlu Miroslav Štěpán
Štěpán, Miroslav; Petr, Holec
Cena: 8 Kč
Téma: Alexander Dubček -- Téma: Alexander Dubček
Benčík, Antonín
Cena: 312 Kč
Balkón -- Fenomén listopadu 1989 Balkón
Nevole, Milan; Sedláček, Karel
Cena: 45 Kč
Prezident Prezident
Kaiser, Daniel
Cena: 346 Kč
Disident -- Václav Havel (1936-1989) Disident
Kaiser, Daniel
Cena: 355 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MARTA KUBIŠOVÁ
11
KDYŽ SE NA ZEM SLÉTNOU VŠICHNI SVATÍ
Když v kalendáři nalistujete první listopadový den jakéhokoliv
roku (samozřejmě nemám na mysli i ty před Kristem), záhy
zjistíte – pokud to tedy ještě nevíte –, že je „vyhrazen“ všem svatým.
Teprve až druhý listopad je určen těm, kteří už nejsou mezi námi,
všem zesnulým, svátku, který je v tuzemských luzích a hájích
zažitý pod pojmem Dušičky. Každý z těchto dvou dnů má svůj význam
a své charakteristické kouzlo jedinečnosti. Jejich podstata má
velmi silné mystické kořeny. Třeba se právě v onen první listopadový
den na náš „reálný“ svět slétávají tamti nahoře, všichni svatí, aby se
podívali, jak tady v tom – někdy až přehnaně hmotném – kousíčku
z  celého vesmíru spolu „válčíme“. A  osobně věřím tomu, že
prvního listopadu roku 1942 se k nám těch svatých slétlo požehnaně.
Proč? Protože právě v ten den přišla na svět malá holčička, která je
i dnes – na rozdíl od většiny svých profesních kolegyň, ale
vlastně i  svých vrstevníků – úplně jiná. Dělá práci, díky níž si „může
dovolit“ takzvané hvězdné manýry, ale ona je nemá! A vzhledem
ke  všemu, co už má za  sebou (ale bezesporu i  před sebou), by si
s klidným svědomím mohla bez skrupulí dovolit říci: Ne! – pokud
ji kdokoliv o  cokoliv požádá. Ona to ale nedělá... A  takto bych
mohl pokračovat v nejrůznějších variantách takřka donekonečna.
Nebudu, protože po  vzoru rčení Méně je někdy více bude úplně
stačit, když řeknu, že ta holčička byla na  matrice v  Českých
BuLUBOŠ NEČAS
12
dějovicích zapsána jako Marta Kubišová. A uznejte sami, že
právě u  tohoto člověka NEMŮŽE BÝT jenom NÁHODA, že přišel
na svět zrovna v den, kdy se na zem „slétávají“ všichni svatí...
Moje babička byla porodní bába, tatínek lékař, a právě díky této
šťastné konstelaci jsem na světě. Kdybych se narodila v jiné rodině, tak by mě
snad ani nevypiplali. Špatně jsem jedla, špatně jsem spala... Dlouho jsem
kupříkladu nesnášela chleba, škrábal mě v krku. Ve dvou letech jsem
málem umřela na  otravu kouskem domácí šunky od  dědečka. Chudák si to
potom strašně dlouho vyčítal!
Jinak když přede mnou kdokoliv vysloví slůvko dětství, okamžitě se
mi vybaví síťová houpačka, ve  které se houpám, pohled na  stříbřitý
topol a velikánskou břízu. Blankytná obloha, vane příjemně osvěžující vánek
a jeden krásný den střídá druhý...
S maminkou v zahradě ani ne v jednom roce.





MARTA KUBIŠOVÁ
13
VZÁPĚTÍ PŘILETĚL ČÁP...
...a  ten mi přinesl brášku, kterému
dali mí rodiče jméno Jan. Stalo se to šestý
červencový den roku 1944. Také v  Českých
Budějovicích, na téže posteli – jako v mém
případě, jen tedy o těch dvacet měsíců
později. Honzík byl téměř ukázkové dítko, které
poctivě papalo, spinkalo... V  tom jsem se
od něho znatelně lišila. Až vlastně
na bráškovi jsem viděla, jak vypadá správný
kojenec. Když byl ještě miminko, vypadal jako
holčička, na hlavě měl jeden prstýnek vedle druhého! Měl blonďaté, hustě
kudrnaté vlásky, opravdu jako andílek. Měla jsem ho nesmírně ráda
a myslím, že on mě taky. A  takto spolu „válčíme“ dodnes. Oba jsme byli velmi
živé děti a při každé sebemenší příležitosti jsme se rvali. Ale ty rvačky mezi
námi ustaly, když mi bylo asi čtrnáct let. Tenkrát jsem ho opět něčím
vyprovokovala, jenomže to už byl Honza ode mě větší vzrůstem, takže je logické,
že mě přepral. No vlastně zmlátil tak, že od té doby jsem se s ním už
opravdu nikdy nehodlala dostat do  křížku. Po  letech začal pracovat v  technice
Národního divadla a  vybavuju si, že mě několikrát vezl do  divadla svým
autem. Měl malého fi átka a byl to (a stále je!) velký štramák. Se vším
všudy. Odjakživa se velmi líbil holkám, takže jsem měla být na  co pyšná. Už
tady dlouho nebyl, naposledy v roce 1995. Honza nedorazil ani na pohřeb
maminky, ale ne proto, že by nechtěl, ale protože se neodvážil... K  tomu
se ještě dostaneme. Nepředbíhejme sled mých, někdy opravdu
„prapodivných“, životních situací ...





LUBOŠ NEČAS
14
BEZ JEDINÉ KAPKY DEŠTĚ
V mém rodišti jsme bydleli ve vilce u mé babičky a dědy. Nám, tedy
konkrétně mým rodičům a  mně s  bratrem, bylo vyhrazeno první patro.
Dole pod námi bydlela babička s  dědou. I  když jsme se později
přestěhovali do  Poděbrad, pokud nebyla škola, s  Honzíkem jsme veškerý čas
trávili u  našich prarodičů. Když si to zpětně uvědomím, tak já jsem se
v dětství jakoby nabila na celý život. Můžu říct, že moje dětství bylo
naprosto ideální a  každého človíčka musí tohle období nějakým způsobem
stimulovat pro dospělost. Když mi potom v  životě bylo hodně mizerně,
snažila jsem se vcítit do okamžiku, kdy jsem se houpala v síťové houpačce
zavěšené v  zeleni dědečkovy zahrady. Nebo si vybavuju, jak s  dědou
jedeme ke  starému velkému dubu, jemuž se říkalo černý, nebo s  bráchou
šlapeme na kole do nedalekých Doudleb na limonádu... Snažím se zkrátka
uvnitř v sobě vrátit ten čas, kdy se vlastně nic moc neděje. A víte, že ono
to opravdu funguje? Vůbec nejvíc jsem to pocítila například v roce 1971,
kdy velmi špatně dopadl můj pokus o první dítě. Prožila jsem dvě klinické
smrti a  měla pocit, že to mám na  tomhle světě defi nitivně spočítané...
Takový ten vnitřní pocit, že už patřím někam jinam. Navíc mi oznámili,
že žádné další těhotenství už zřejmě nepřichází v  úvahu. K  tomu se mi
zaběhla boxerka, kterou venčila babička... No a právě v těchto chvílích mi
moc pomáhalo vědomí, že jsou České Budějovice, kde jsem prožila tolik
krásného, že se tam mohu vrátit a znovu se dotknout třeba té nádherné
břízy nebo topolu, stromů, které rostly v  sousední zahradě. Dívala jsem
se jim do korun, když jsem lehávala v síťové houpačce, a topolové listy se
stříbřily proti modré obloze. Vím, pro někoho to může znít podivně, ale
takové vzpomínky, představy a  vidiny mě tehdy držely na  světě. V  těch
skutečně perných chvílích se člověk potřebuje k něčemu nebo někomu
obMARTA KUBIŠOVÁ
15
rátit, něčeho se pomyslně chytit. No a já to pozitivní prostě stále vytahuju
ze svého dětství.
Tenkrát v  Českých
Budějovicích snad nikdy nepršelo!
Já byla zlobivé, strašně
neposedné dítko. Při každém
Mikuláši se vlastně opakovalo to
samé: „Nebudu už bít
bratříčka, nebudu mu brát hračky...“
Když naši někam odjížděli,
kladli nám na  srdce: „Buďte
tu hodní, neperte se!“ Ještě
za  sebou ani nestačili pořádně dovřít dveře a  už ji bráška měl. Jednou
jsem na něho hodila polštář a obkročmo si na něj sedla. Lapal po dechu
a  já se strašně lekla, že umře. Později mi všechno vrátil, jak už jsem se
zmínila. Ale přitom jsme se měli a dodnes máme strašně rádi. Škoda jen,
že nás od sebe už tolik let dělí taková dálka. Nicméně jsme stále
v kontaktu, a to je moc fajn ...
NEJHEZČÍ CHVÍLE, KTERÉ MĚ POTKALY
Svoji babičku jsem měla nesmírně ráda, ale každý den dlouho
pracovala, a na vnoučata jí proto už nezbývalo tolik času. Dědeček byl po těžké
operaci v invalidním důchodu a ten se nám mohl věnovat víc. Naučil nás
s bráškou jezdit na kole, bruslit a plavat. Tak obětavého dědu měl asi
málokdo. Proto jsme s Honzíkem každé volno, každé prázdniny v zimě, v létě
i na jaře toužili strávit na jihu Čech. To už se naši přestěhovali do Městce
S narozeninovou odměnou





LUBOŠ NEČAS
16
Králové a potom do Poděbrad, kde táta pracoval jako kardiolog.
Do Budějovic jsme se jen vraceli. Ale ty chvíle byly ty nejhezčí, které mě v životě
potkaly...
S  dědečkem jsme místní lokálkou jezdívali na  houby, na  borůvky...
Když babička pekla koláč, nešlo se pro borůvky na  trh, ale přímo do  lesa.
Bráška se nudil, moc ho to nebavilo, zato já sbírala jako divá... Toužila jsem
se vyznamenat, být od dědy chválená, a tak jsem v tom lesním sběru lámala
rekordy. Naučil mě vnímat přírodu, umět se dívat na  svět kolem, naučil
mě takovým prostým a důležitým věcem, jako je vztah k přírodě –
a potažmo i k lidem. Dodnes nosím v srdci obrazy ze svého dětství, třeba pohledy
z  půdy našeho domu v  Českých Budějovicích, zamlženě šedivou či úplně
jasnou Kleť – to podle počasí –, dodnes vidím svítivou modř kamínků
vylovených u pramenů Vltavy. Vím, co to je, vnímat hluboké šumavské lesy,
ty opravdu hučící hvozdy, a v paměti mi tkví majestátný Krumlov, ale také
třeba Husinec, rodiště Husovo, nebo například Prachatice, kde odpočívají
moji předci... Tohle všechno jsem vstřebala v  dětství od  svých blízkých,
tohle všechno se mi určovalo pod pojmem skutečného a vlídného domova.
Velmi ráda vzpomínám na  velký
jez v  Malši, kam jsme se chodili
koupat, na  nedělní procházky s 
obloženým chlebíčkem nebo se zmrzlinou.
Konaly se pravidelně, než babička
připravila oběd. Byly to rituály, kterým
nechyběl jediný detail. Dávaly nám
naprostý pocit lásky, bezpečí, jistoty.
Když se dětství takhle vyvede, je to
velká pomoc do  následných těžkých S mladším bráškou Honzou





MARTA KUBIŠOVÁ
17
životních dob. Dědeček se mnou a  bráškou snad permanentně cestoval
na různá místa, převážně tedy v jižních Čechách, a tím nás oba zcela
nenásilně a pomalounku obeznamoval s historií všech těch míst.
I  díky vlivu prarodičů jsem poměrně brzy našla zálibu v  knížkách.
Četla jsem všechno, co se mi dostalo pod ruku. Knížek jsme měli
požehnaně, takže to hlavní obstarala domácí knihovna se starou patinou.
A velmi bohatá! Dokonce jsem si jako holka dělala výpisky
a k přečtenému své vlastní glosy. Z Rollanda jsem si nejen opsala, ale
i zapamatovala:
Lidstvo je jako vysoká hora, nahoře jsou ti nejskvělejší a je jich
málo. Pak dole úplně v  bahně se válí většina a  je náramně
ráda, že se tam může válet bez nároků a  potřeby po  čemkoli,
bez touhy, snu, bez ničeho. Jako tupá prasata.
Nicméně v mém tenkrát psaném dívčím deníčku byly i poznámky typu:
Všichni z naší rodiny jsou chytří, jen já jsem hloupá...
PRVNÍ „LÁSKA“?
Vše, co se v životě každého z nás odehraje poprvé, v něm
zanechává jakousi nesmazatelnou stopu, jež se v průběhu naší následné
životní pouti vynoří na  povrch a  opět se stává jakoby čerstvou.
První lásky, první od rodičů „zakázaný“ prožitek s partou
kamarádů a kamarádek, první držení se za ruku na veřejnosti s někým,
koho najednou a  úplně poprvé milujeme... A  víte, kdo byl tou
první láskou v případě Marty Kubišové?






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist