načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Mario Balotelli: zlobivé dítě – Michael Part

Mario Balotelli: zlobivé dítě

Elektronická kniha: Mario Balotelli: zlobivé dítě
Autor: Michael Part

Syna ghanských imigrantů adoptovali jako tříletého italští manželé, dva roky strávil po nemocnicích s vážnou poruchou průchodnosti střev. Proti nepřízni osudu se rozhodl doslova ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 146
Rozměr: 21 cm
Úprava: 16 nečíslovaných stran obrazových příloh: barevné ilustrace, portréty
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložil David Sajvera
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5619-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Syna ghanských imigrantů adoptovali jako tříletého italští manželé, dva roky strávil po nemocnicích s vážnou poruchou průchodnosti střev. Proti nepřízni osudu se rozhodl doslova vykopnout a bojovat. Postupně prošel nejlepšími fotbalovými kluby Itálie, Španělska a Velké Británie. Zlobivé dítě, které se stalo nejzářivější hvězdou italské reprezentace.

Popis nakladatele

Zlobivé dítě, které se stalo nejzářivější hvězdou italské reprezentace. Syna ghanských imigrantů adoptovali jako tříletého italští manželé, dva roky strávil po nemocnicích s vážnou poruchu průchodnosti střev. Proti nepřízni osudu se rozhodl doslova vykopnout a bojovat. Postupně prošel nejlepšími fotbalovými kluby Itálie, Španělska a Velké Británie. Inspirativní příběh SuperMaria, který si umí jít za svým.

(zlobivé dítě)
Předmětná hesla
Balotelli, Mario, 1990-
FotbalistéItálie – 20.-21. století
Fotbal – 21. století
Zařazeno v kategoriích
Michael Part - další tituly autora:
 (e-book)
Lionel Messi: úžasný příběh Lionel Messi: úžasný příběh
 (e-book)
Neymar: budoucí král Neymar: budoucí král
 (e-book)
Lionel Messi: úžasný príbeh Lionel Messi: úžasný príbeh
 (e-book)
Cristiano Ronaldo: cesta na vrchol Cristiano Ronaldo: cesta na vrchol
Mario Balotelli: zlobivé dítě Mario Balotelli: zlobivé dítě
 (e-book)
Neymar: budúci kráľ Neymar: budúci kráľ
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Mario Balotelli

Zlobivé dítě

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Michael Part

Mario Balotelli – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.



Michael Part

MARIO BALOTELLI:

ZLOBIVÉ DÍTĚ


MICHAEL PART

ZLOBIVÉ DÍTĚ

MARIO

BALOTELLI



NAŠIM DĚTEM. VAŠIM I MÝM.


Balotelli The Untold Story © 2014 All Rigths Reserved to

Sole Books, Beverly Hills CA. USA.

Copyright © Michael Part, 2017

Translation © David Sajvera, 2017

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2017

ISBN tištěné verze 978-80-7505-619-1

ISBN e-knihy 978-80-7505-646-7 (1. zveřejnění, 2017)


9

KAPITOLA 1

„NĚMECKO DOKÁŽE PORAZIT jakýkoli tým na světě,“

prohlásil Joachim Löw, trenér německé repre

zentace v kabině Národního stadionu v hlavním

městě Polska, Varšavě. Do začátku zápasu zbýva

lo deset minut a hráči německého týmu se právě

oblékali do  dresů, aby se připravili na  semifiná

lový zápas Euro 2012 s Itálií. Vítěz tohoto zápasu

se měl utkat o titul mistra Evropy se Španělskem.

Mezitím si v  šatně italského týmu někde

na  druhé straně budovy Mario Balotelli mlčky

zavazoval tkaničky. Musel ujít dlouhou cestu, než

se dostal až sem. Jeho cesta k fotbalové slávě ne

byla rozhodně jednoduchá. Kolem něj se oblékají


10

MICHAEL PART

jeho týmoví kolegové a hlučně se přitom baví. Je tu Buffon, Balzaretti, Marchisio, Cassano, Barzagli, De Rossi, Montolivo, Bonucci, Pirio i Giorgio Chiellini. Je tu každý, kdo něco znamená.

„Mario, jak to, že se nikdy neraduješ, když dáš gól?“ špičkoval ho stoper Giorgio Chiellini a škrábal se přitom na hlavě.

„Ale raduju,“ odpověděl Mario a  postavil se. Před ním se náhle objevil Antonio Cassano a  s  uvolněnými svaly a  napjatým hrudníkem předvedl dokonalou napodobeninu chování svého přítele na  hřišti. „Tohle je podle tebe nějaká oslava?“ procedil mezi zuby. Všichni se téhle nepovedené herecké kreaci zasmáli. Dokonce i Mario.

„A  proč bych to měl nějak oslavovat?“ odpověděl mu Balotelli. „Když dám gól, tak prostě jenom dělám svoji práci. Za  to mě platí. Co třeba pošťák? Taky oslavuje, když se mu podaří doručit dopis na správnou adresu?“

Všichni se zasmáli.

„Tak můžeš slavit třeba proto, že se ti splnil sen, ne?“ zeptal se ho brankář Buffon.

Mario pokrčil rameny.

MARIO BALOTELLI: ZLOBIVÉ DÍTĚ

11

„Máš vůbec nějaké sny?“

„To víš, že mám,“ odpověděl Balotelli. Snažil se na  nějaké vzpomenout. Bylo to těžké. Věděl, že když byl kluk, měl spoustu snů a plánů do budoucna. Na  některé si pamatoval, ale věděl, že na  fůru z  nich si nedokáže vzpomenout. Než si oblékl dres, jeho pohled sklouzl na jizvy křižující jeho břicho. Připomínka operací, které absolvoval, když byl ještě malý.

Nazrál čas vykročit na  hřiště. Miliony lidi na celém světě budou zápas sledovat. Stadion byl narvaný až k prasknutí. Oba týmy se vydaly tunely na hřiště. Mario cítil ve vzduchu napětí. Chtěl ukázat, co v  něm je. Chtěl, aby se dnešek zapsal do  dějin. Aby to byl důležitý okamžik pro Itálii, jeho spoluhráče i pro jeho rodinu.

Jeho chvíle přišla ve dvacáté minutě.

Začal to Antonio Cassano na  levém křídle, když obešel Matse Hummelse, unikl Jérôme Boatengovi a perfektně přesnou křižnou přihrávkou levačkou našel Balotelliho. Od  Cassana to byl mistrovský kousek, protože se mu podařilo jedním pohybem překonat dva obránce najednou. A Balotelli byl rychlejší a rozhodnější než obrán

MICHAEL PART

ce Holger Badstuber. Perfektní hlavičkou odpálil míč mimo dosah německého brankáře – přímo do sítě.

Gól!

Fanoušky Azzurri, italského národního týmu, na  tribunách zachvátilo šílenství. I  Balotelli řádil jako utržený ze řetězu, ukazoval zběsile všem svůj modrý dres italského mužstva.

Na  jeho tváři se objevil úsměv. Opravdový, šťastný úsměv.

Doběhl ke  svým spoluhráčům, objal Cassana a  celý tým se na  něj vrhnul. Stal se součástí triumfu, který v tu chvíli prožívala každá italská domácnost.

Pak přišla 36. minuta. Dlouhá, diagonální přihrávka Riccarda Montolivoa zastihla Maria otočeného zády k brance. Mario musel poodstoupit a s několika obránci v zádech se pravačkou trefil přímo do  pravého horního rohu branky. Díky rychlému pohybu a  razanci střely to byl ukázkový gól.

Mario si pak sundal triko a  – jako kdyby se ho výbuch ovací diváků ani nedotkl – stál na  hřišti nepohnutě, s  kamenným výrazem

MARIO BALOTELLI: ZLOBIVÉ DÍTĚ

13

ve  tváři. Nesmál se, ani se neradoval. I  pak, když se na  něj sesypali spoluhráči, zůstal nehybný jako sfinga.

Hned po skončení zápasu se vydal k sedadlům, na nichž seděla jeho adoptivní matka Silvie, jeho nevlastní sourozenci John, Christina a  vlastní bratr Enoch. Objali se. Když se naklonil k matce, řekl jí: „Tohle je nejkrásnější den mého života. Ty góly jsem dal pro vás.“

Na  tenhle okamžik čekal celou věčnost. Byl to svátek. Tím spíš, že se na  něj přišla podívat jeho matka. Jeho jediným přáním bylo, aby byla šťastná.

Itálie vyhrála 2:1, postoupila do  finále, na čemž měl rozhodující zásluhu Mario Balotelli, Super Mario, jak mu všichni začali říkat. Překypoval talentem, radostí a vděčností.

Svět vzdával hold talentu Maria Balotelliho.

Přemýšlel o tom, co mu Buffon říkal o snech. Ten rozhovor s  Buffonem mu totiž připomněl Papu Dadsona, dalšího hráče ghanského původu, s nímž se poprvé setkal na hřišti Lumezzane. Ten také mluvil o  snech a  o  tom, že by se měly plnit.

MICHAEL PART

Jeho dlouhá cesta k tomuhle vysněnému oka

mžiku totiž začala dávno předtím: v  Palermu

na Sicílii nebo možná ještě dřív, v Ghaně. Mario

věděl, že to, čeho dosáhl, je malý zázrak, protože

když se narodil, nikdo, dokonce ani jeho vlastní

rodiče, nevěřili, že bude žít.

KAPITOLA 2

MARIOVI RODIČE Rose a  Thomas Barwuahovi po

spíchali do nemocnice Do Cristina. Rose svírala malého Maria v náručí.

Toho dne bylo v Palermu ještě tepleji než obvykle. Mario celou cestu křičel, protože ho něco bolelo. Thomas, který nesl jejich starší dceru Abigail, klopýtal vedle své manželky. Vyrazili narychlo ze svého malého bytu. Mariovi bylo teprve jednatřicet dní a něco tu nebylo v pořádku.

„Rychle!“ snažila se Rose překřičet hluk z aut. „Bolí ho to!“ Bylo to Mariovo bříško. Stejně jako malá Bernice tehdy v Ghaně, pomyslela si, Mario probrečel celý den.

MICHAEL PART

To se nesmí stát! říkala si Rose v duchu úpěnlivě. Byla zděšená a modlila se k Bohu, aby zachránil jejího malého synka.

Ta vzpomínka byla tak bolestná. Než přišli do  Itálie, žili v  Ghaně ve  městě Konongo. Jejich prvorozená dcera Bernice měla také bolesti a plakala. Jeli s ní rychle na kliniku. Lékař vzal Bernice na  operační sál, a  když se vrátil, řekl jim, že už bylo příliš pozdě. Už ji nedokázala zachránit.

Barwuahovi se konečně dostali do pediatrické části palermské nemocnice. Vyšla jim vstříc sestra, která zde měla službu. „Já jsem Angela a pomůžu vám,“ řekla a dotkla se rty Mariova čelíčka. „Má horečku,“ řekla jim a převzala dítě od matky. „Pojďte za mnou.“ Pospíchala dlouhou chodbou s  Mariem v  náručí. Rose se obrátila ke  svému muži: „Počkej tady s Abi. Vrátím se.“ Zděšeně následovala Angelu a svého syna.

Thomas stál na  chodbě a  bezmocně sledoval, jak jeho manželka a  syn mizí za  rohem. Pak se vrátili do haly a posadili se na lavici. Stiskl Abigail ruku a pokusil se o úsměv. Nechtěl, aby poznala, jak je vyděšený.

MARIO BALOTELLI: ZLOBIVÉ DÍTĚ

17

Angela odnesla Maria na  vyšetřovnu, kde si doktor Manlio Locascio právě umýval ruce. „Má nafouklé bříško,“ hlásila mu okamžitě a položila brečící děcko na stůl. Doktor Locascio ihned nadzdvihl Mariovu košilku, prohlédl jeho nafouklé bříško a pokýval vážně na sestru. Rose se musela opřít o zeď. Beze slova tu stála a měla strach.

„Jak dlouho už brečí?“ zeptal se Dr. Locascio.

„Od  dnešního rána. Volala jsem pediatrovi, a ten řekl, že to bude pravděpodobně kolika,“ odpověděla Rose rozechvěle.

Lékař prohmatal na několika místech Mariovi břicho, jako by cítil jeho vnitřní orgány, a pak se obrátil k sestře Angele. „Chci okamžitě rentgen,“ řekl.

„Ano, pane,“ odpověděla Angela.

„Bude v  pořádku,“ uklidňovala Angela Rose. „Můžete počkat s  manželem v  hale. Dáme vám vědět.“

Sestra odběhla. Rose šla dolů do haly a sedla si na lavici vedle Abigail. Snažila se na to nemyslet, ale byla tak vyděšená, že se jí to příliš nedařilo.

O hodinu později přivedla Angela Rose a Thomase zpátky na vyšetřovnu. Doktor Locascio po

MICHAEL PART

klepal na rentgenový snímek připevněný na svítící skříňce a  ukázal prstem na  místo uprostřed tohoto tajemného obrázku. „Je to tady. Je tam vrozená vada. Říká se tomu megakolon,“ vysvětlil. „Rozšíření tlustého střeva.“

Rose zalapala po dechu a obrátila se k Thomasovi pro útěchu.

Thomas vysvětlil lékaři, že před pěti lety, v  Ghaně, přišli o  jejich první dceru a  že to bylo něco podobného. „Doktoři v Ghaně si s tím nevěděli rady,“ řekla Rose.

„Já si s tím vím rady,“ řekl Locascio. „Bude ale nutná operace.“

Rose se kousla do rtu. Zachvátila ji hrůza.

„Vlastně dvě operace,“ pokračoval.

„Nejprve je nutné odstranit tu vrozenou vadu. Druhá operace pak stabilizuje funkci tlustého střeva. Necháme si ho tady, dokud se neuzdraví. Budu od vás potřebovat podepsat nějaké papíry.“ Vzal Rose za ruku. „Nebojte se, paní Barwuahová, tenhle operační úkon tu děláme běžně. Mario je v dobrých rukou.“

Rose byla překvapená, že lékař vyslovuje její jméno správně, v jazyce Ašanti: BA-u-A.

MARIO BALOTELLI: ZLOBIVÉ DÍTĚ

Thomas si lékaře zkoumavě prohlížel. Měl strach, že mu lékař neřekl všechno. „Takže Mariovi nehrozí žádné nebezpečí, pane doktore?“ zeptal se ho.

Doktor Locascio se odmlčel. Bylo vidět, že pečlivě volí slova. Nechtěl je příliš vyplašit.

„Riziko ohrožení života tu bohužel je.“

Rose opět zalapala po  dechu, zapotácela se a Thomas ji musel podepřít.

„Co ale můžeme dělat, pane doktore?“ zeptal se Thomas.

Lékař je chvíli pozoroval a  pak odpověděl: „Modlit se.“

20

KAPITOLA 3

PRVNÍ OPERACE MALÉHO MARIA Barwuaha na pediat

rické klinice nemocnice Di Cristina byla úspěšná.

Byl to první z  řady operačních zákroků, jejichž

cílem bylo napravit vrozenou vadu střeva. Zvládl

to dobře. Když se probudil, byl klidný a nebrečel.

Bolest byla pryč. Protože se uzdravoval jen velmi

pomalu, potřeboval nepřetržitou lékařskou péči.

Aby přežil, musel být stále v nemocnici. A čekaly

ho další operace.

Vedle Mariovy nemocniční postýlky sedě

la v  křesle jeho máma a  klížily se jí oči. V  jed

nu chvíli dokonce usnula a skoro spadla na zem.

Hluk přivolal noční sestru, která ji našla zhrou

MARIO BALOTELLI: ZLOBIVÉ DÍTĚ

21

cenou na  opěradle křesla, se svěšenou hlavou a  klimbajícíma rukama. Lehce chrápala. Sestra se ji snažila jemně narovnat a  Rose se probudila. „Ach, promiňte. Usnula jsem.“ Rozpačitě se omlouvala. „Měla bych jít asi domů, ale já... nechci ho tu nechat samotného.“

„Přinesu vám polštář,“ řekla jí noční sestra. „Jestli tu zůstanete, měla byste se trochu vyspat.“ Odešla a  za  minutu se vrátila s  polštářem. Rose už ale mezitím zase usnula a  také Mario vedle v postýlce spal hlubokým spánkem.

Ve  dveřích se objevila hlava sestry Angely. „Chtěla jsem je jenom zkontrolovat, než půjdu domů,“ řekla. „Chtěla s ním zůstat,“ vysvětlila jí šeptem noční sestra.

„Úplně ji chápu. Udělala bych to samé,“ odpověděla Angela a přistoupila tiše k Mariově postýlce. Když mu chtěla narovnat polštář, zjistila, že pod ním něco je. Protože byla zvědavá, sáhla pod polštář a vytáhla knihu – Bible.

Noční se sestra se usmála: „Jeho otec chtěl, abychom ji tam dali.“

Ráno Rose konečně opustila nemocnici a  šla přes město do  práce. Pracovala jako uklízečka

22

MICHAEL PART

v  různých domácnostech. Chodila uklízet po  ro

dinách. Thomas vstával ještě dřív. Chodil pěšky

na nádraží, odkud odjížděl na pobřeží, kde praco

val na stavbě. Přestože byli oba zaměstnaní, nemě

li dostatek prostředků na  to, aby zaplatili svému

novorozenému synkovi všechnu potřebnou lékař

skou péči. Zaměstnanci nemocnice Di Cristina

to ale zařídili tak, že Mario mohl zůstat mezi

operacemi v nemocnici, aniž by museli něco pla

tit. Tento a  každý další večer se Rose a  Thomas

setkali po práci doma u večeře. Rose se pak sbali

la a jela do nemocnice. Každou noc seděla v tom

samém křesle vedle Mariovy postýlky a držela ho

za ručičku tak, jak se to dělá v Ghaně – aby každý

z nich cítil, jak tomu druhému bije srdce. Nako

nec se většinou schoulila v křesle a strávila celou

noc vedle svého syna.

Ze dnů byly najednou měsíce a Rose si už zvyk

la, že každou noc přespává v nemocnici. Sestra An

gela se o  svého oblíbeného pacienta starala, jako

kdyby to byl její vlastní syn, a  Rose jí za  to byla

vděčná. Mario nakonec absolvoval všechny opera

ce. Angele i ostatním mezitím přirostl k srdci. Bylo

v něm něco, co všechny přitahovalo jako magnet.

MARIO BALOTELLI: ZLOBIVÉ DÍTĚ

23

V  prosinci 1990 svolala Angela kolegy z  nemocnice, aby se o něčem poradili. Schůzka se konala v  malé zasedací místnosti nedaleko křídla, kde se nacházelo oddělení pediatrie. Když skončila, Angela se vypravila za  Rose a  Thomasem Barwuahovými, protože usoudila, že je vhodná doba.

„Bavili jsme se o jedné věci,“ sdělila jim Angela v doprovodu několika sester.

Rose a Thomas seděli na lavici na nemocniční chodbě, z  níž byl výhled na  celé Palermo, a  pozorně poslouchali.

„Mluvili jsme o  křtinách,“ řekla Angela. „Chtěli bychom pro Maria uspořádat takovou menší oslavu.“

„Vy chcete pokřtít našeho syna?“ zeptal se Thomas.

Angela přikývla na  souhlas a  ostatní členové personálu také přikyvovali. „Myslíme si, že je to ta nejlepší chvíle,“ řekla.

Thomas se tvářil vážně. Jeho tvář ani v  nejmenším neprozrazovala, co si myslí. Sestry začínaly být trochu nervózní, protože netušily, jak na jejich návrh zareaguje. Po chvíli se ale jeho za

MICHAEL PART

mračená tvář proměnila. Usmál se. Rozepjal své dlouhé ruce, přistoupil k hloučku sester a všechny je v  jednom chumlu objal. „Bůh vám žehnej, Angelo. Myslím, že to je skvělý nápad!“ řekl nadšeně. „Nemám pravdu, Rose?“

Rose si pospíšila k  hloučku objímajících se lidí. „Samozřejmě že ano,“ souhlasila. „Vy jste všichni tak laskaví. Asi tomu nebudete věřit, ale s  Thomasem jsme se už o  tom, že bychom ho mohli pokřtít, bavili. Že bychom ho mohli pokřtít. A  Angelo...“ pokračovala a  objala sestru. „Strávila jsem tady tolik nocí a vy jste na mě byla tak hodná. Chtěli jsme se vás zeptat, jestli byste nechtěla být Mariovou kmotrou.“

V  Angeliných očích se zaleskly slzy. Objala nejprve Rose a  pak i  Thomase. „Určitě. Chtěla,“ řekla dojatě, „bude mi velkou ctí.“

Personál nemocnice Di Cristina se postaral o organizaci a pozval i kněze z vedlejšího farního kostela, jehož zvon odbíjel hodinu co hodinu, každou noc, kterou Rose strávila vedle Maria, i  dlouhé dny Mariova pobytu v  nemocnici. Ten zvon se pro ni nakonec stal rajskou hudbou zvěstující naději. Byla ráda, že ho slyší.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist