načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Mariáš v Reykjaviku - Vratislav Blažek; Václav Táborský

Mariáš v Reykjaviku
-15%
sleva

Kniha: Mariáš v Reykjaviku
Autor: Vratislav Blažek; Václav Táborský

Vratislav Blažek (1925–1973) je známý především jako scenárista a dramatik. Mezi jeho nejznámější díla patří předlohy ke kultovním českým filmům Starci na chmelu či Dáma na ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  229 Kč 195
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 184
Rozměr: 120 x 185 mm
Úprava: ilustrace, portréty, faksim.
Vydání: Vyd. 2., V Plusu 1.
Spolupracovali: předmluvu napsal, uspořádal a vysvětlivkami opatřil Václav Táborský
Vazba: vázaná s papírovým potahem s laminovaným přebalem
Novinka týdne: 2014-09
Datum vydání: 19. 2. 2014
Nakladatelské údaje: V Praze, Plus, 2014
ISBN: 9788025901588
EAN: 9788025901588
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Mariáš v Reykjaviku poprvé vyšel v exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých 68 Publishers roku 1975. Z dopisů, které od svého blízkého přítele dostával v letech 1968 až 1973, sestavil filmový režisér Václav Táborský s použitím kreseb Vratislava Blažka. O tom, že je český humor nepřenositelný, svědčí nejen tato knížka, ale i osud jejího autora. Blažek, odkázaný na cizí jazyk (němčinu, neboť emigroval po srpnu 1968 do Mnichova), nedokázal psát a živořil. Dopisy Václavu Táborskému svědčí o trýzni, kterou se pokoušel potlačit ironickým líčením skutečnosti i sebe sama. Vytvořil tak portrét exulanta, odkázaného na vzpomínky. Kniha obdržela v roce 1975 Cenu Egona Hostovského, udělovanou v exilu. První české vydání dopisů dramatika a scenáristy Vratislava Blažka.

Popis nakladatele

Vratislav Blažek (1925–1973) je známý především jako scenárista a dramatik. Mezi jeho nejznámější díla patří předlohy ke kultovním českým filmům Starci na chmelu či Dáma na kolejích; otextoval i řadu písní, které časem zlidověly, mimo jiné je autorem textu první české písně s „videoklipem“ Dáme si do bytu. Sám se stal předobrazem pro postavu Blažeje ze Škvoreckého románu Příběh inženýra lidských duší. Mariáš v Reykjavíku (1975) vydal v roce 1975 Josef Škvorecký v exilovém nakladatelství 68 Publishers. Z Blažkových dopisů z let 1968–1973 ji sestavil a předmluvou opatřil Václav Táborský, další významná postava české kinematografie. Současnému čtenáři se v ní nabízí svébytný pohled na jedno vzácné přátelství i do prostředí české emigrace. V roce 1975 za ni Blažek posmrtně získal Cenu Egona Hostovského. V České republice kniha vychází poprvé, a drží se původní úpravy, kterou jí dal grafik Mikuláš Kravjanský.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Vratislav Blažek; Václav Táborský - další tituly autora:
Omniwish @ toronto.com Omniwish @ toronto.com
Život v prodlouženém čase Život v prodlouženém čase
Točoman a lidožrouti Točoman a lidožrouti
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

33

* Blažek Táborskému (z Ingelheimu, NSR, do Vídně – září 1968) Milovaný Václave, Tvůj dopis jsem uložil pod podušku a denně nad ním pláču. Potješil mje tým více, že uš pomálu zapomínám rodného jazyka. Tým více raději se Stebou schledám na  u  dané adrese v  Manheimu co stale dělaš jak se mate u nas neny nového any tohle!

Ja stale u  sebe na  tebe vzpomínám zatraceny rusové. Diesr Schwanda, der Dudensackpfeiffer ist so weit fertig, und diese verdamte Blaskapelle eben so. Auch ich werde sehr bald fertig sein, wenn ich im solchen Tempo arbeiten werde.* Ale Hanycky placou hladem, tak musim psat aby ch nezačal pit. Porád já ríkám sobě nepyj, nepyj, ale co naplát, marnje si to říkám a pyju a pyju. To od toho jedného zármutku. Afšak po Mánhajmě to všecko bude mnohem více lepší, to že tě uvidím, dyk ty mně dobře znáš, to jsem holt já, já už jinej nebudu, ja, ich kann mich nicht wechseln, any nemam co.

A  co tvoje pynčka rozkošlivá, jestlipak ona Tebe furt miluje ja nechapu proč?

A co Vídeň, že jo?

A  do  tej Austrálie nejezdi, tam se prej musí hodně dost pracovat, zvyklej nési. Tebe to zahubi, ty uvidyš!

Ale zato najisto jezdi do toho Manheimu, aby se s tebou mohl těšit Vratislav Klégr Honduraský. Jenom jsem rád, že oběd návky se mi jen hrnou a any nemusím koukat na lidi, spíš musím koukat psát. No fófri! Ahoj! * Ten Švanda, ten dudák, je už hotov, ta Dechovka taky. Taky já budu brzo hoto

vej, jestli budu pracovat v takovým tempu.


34

*

Ty nechutnej, blbej nafoukanej Kanaďane,

jestli si myslíš, že já mám voči jenom proto abych si je kazil nad Tvým

nechutným, blbým nafoukaným písmem, který navíc drápeš na  ta

kovej glozetpapír (nechutnej hnusnej kanadskej) tak to jsi na  omylu

a  budeš hradit náklady. Stejně jsem ten Tvůj vykutálenej, lajdáckej,

urážlivej a  nepořádnej dopis nepřečet celej, na  třetím řádku u  toho

pobuřujícího, nejapnýho přezíravýho škrtu jsem musel přestat a ode

brat se k  lékaři, kterej se mě zeptal kolik jsem měl včera dioptrií

a  když jsem mu řek, že na  každým oku dvě, oznámil mi, že dneska

mám na každým čtyři. A chtěl vědět, vod čeho to mám, a já mu ukázal

ten hadr, cos mi poslal místo dopisu, a von se na to podíval a řek ať

Tě žaluju. Pak jsem se vrátil a rozsvítil všechny světla, i automobilový

(dálkový) a  přečet další tři řádky a  tak jsem se nasral nad tím neho

rázným ležatým paťatým a nečitelným písmem, že jsem musel jít k ji

nýmu lékaři, kterej mně dal hysteps kuli spaní a Bé komplex a chtěl

vědět, vod čeho jsem tak rozčilenej. Tak jsem mu taky ukázal, cos mi

poslal místo dopisu a von taky řek ať Tě žaluju, ale já, blbec, protože

Tě mám z  nevysvětlitelnejch nechutnejch vodpornejch důvodů rád,

jsem šel místo toho domů a zkoušel jsem to dočíst, ale když jsem do

čet k Po novém roce, tak to se mnou seklo a musel jsem vyhledat in

ternistu, kterej se mě ptal vod čeho to mám, a tak jsem mu ukázal ten

šajsservítek, kterej mi ráno došel leteckou poštou a víš co mi řek? Ať

Tě žaluju.


35

Jenomže já vím, že si na  Tobě nic nevezmu, protože dycky dyž to bylo přes dvě stovky, tak jsi říkal: smím slíbit, a já vůl nechutnej, blbej, vodpornej nafoukanej dycky řek že jo, a  to bylo vodjakživa moje neštěstí, viz Štěpána Luckýho v Praze. Tůhle jsem byl podruhý ve Wiesbadenu v kasínu a když jsem posral všecky peníze a chtěl jsem si vsadit dva tisíce mařen na  zero, tak povídám krupiérovi Smím slíbit? a  von mě vzal těma hráběma nebo co to má, nejspíš u ledvin nebo kde, protože mě to dodnes bolí. Copak nevíš, že lidem s  brejlema se má psát na  křídovým papíře? Eště jednou dostanu vod Tebe takový psaní, tak ho předán bezpečnosti. Naší. Ty frajére. Já Tě tak nemilovat, tak si s tím dopisem naložím úplně jinak. Abys věděl. Jéžiši, to jsem se dopálil. Já ho chtěl přečíst ženě do telefonu, ale já jsem prostě nemoh, ty lemple, kterej neví, co je zelená sedma. Dočkal jsem se na Tobě, s Illínem není žádná sranda, věčně by chtěl komponovat, jako by to bylo nějak důležitý. Všechno stojí za  hovno, hlavně to dodatečný povolení k  pobytu, doma mám takovejch krásnejch dluhů a  nemůžu tam jet, jestlipak to není k breku s pláčem dohromady. Ten náš Disraeli, myslím Dubčeka, už taky camrá div ne jako Václav Kopeckej, Bože mě netrestej, co já vod něho eště uslyším, a  mlha je tady kolem Rýna, jako by to ani veletok nebyl, ale prádelna všech prádelen.

Tak abys šel do sebe a v příštím dopise mě jaksepatří oslovil a vypsal všecko, jak jste letěli, jak jste přistáli, kdo na vás čekal a jestli Dagmarka je porád tak pěkná a  Ty tak vošklivej. Ale už ti odpouštím, já se nikdy dlouho hněvat nedokážu, žij si a  toč (ale bacha, aby to nebylo přes osu – Ochranné Sdružení Autorské, Praha, Bubeneč), a až budeš mít něco natočenýho, tak mi to pošli, cizina je cizina, tady bych se rád podíval na každej tvůj zázračnej hlavolam. To si pěkně povídáme. A protože zbejvá eště kus papíru a já nejsem jako někdo, abych s tím šeredil a nechával celý stránky urážlivě prázdný, přeju Ti, abys v tý nelidský Kanadě byl šťastnej jako ptáče, vždyť ty vlastně ani nic jinýho nejsi, než ptáče boží, k posrání milý a sympatický, dnes už Ti to můžu říct, když nás dělí Atlantik; a  tak si zpívej nebo krákorej, vono je to

36

Pámbíčkovi jedno, jenom na sebe buďte hodný, protože to je to jediný,

co má jeden ze života.

P.  S. Právě jsem rozluštil, že Dagmar klábosí někde u  montrealských

sousedů. To mi dalo nejvíc práce. Ty dacane s písmem nepraktickýho

lékaře! A abys věděl, co to je, nevědět, co ti přítel píše, přečti si tendle

poslední řádek a hned ti bude všecko jasný. * chci Ti jen sdělit, že už nepiju.... * víc nebo míň než kdy jindy * Pláči, Vašíku! Ano, Venoušku, já pláči. Proto jsem vzal modrý papír, aby to tolik vidět nebylo. Jak jsi mohl předpokládat, Vendo, že bych kdy zapomněl na to rozloučení?

Ty vole, vždyť starosta slíbil, že dá desku na Erlangerhof, a že tam bude stát:

HIER HAT WENZEL VOM VRATISLAUS

ABSCHIED GENOMMEN

Já jsem se sice přimlouval, aby to tam sedělo, ale starosta trvá na tom, že to tam bude stát, protože stát to zaplatí! Nevím sice, jak k tomu přijde Ludvík patnáctej, ale co se budu plést do věcí, po kterejch mi nic není. Hlauní jec je, jak říkává Marie Kubátová, že sme zdravý: to vostatní pámbů spraví.

On to není tak docela přesný citát, konečně já od  Marie Kubátové nikdy nic nečet, takže žádnej diu, takhle se mluví na náchocku vodjakživa. Já bych se v tom tak nerejpal, kdybysi nebyl v tej cizině, takže Ti kapka nářečí nemůže jít než k duhu.

Vidím, že jsi se přemoh a napsal konečně lickej dopis eště dřiu, než přišlo to mý nabádavý psaní. Ale furt je to jenom jedna stránka, chlapče kristapána, mám já to soužení, nikdo mě nechce, nikdo mě nemá rád, už sem na  to jako ta Elsa Tryjoletová: ale psát vo tom nebudu, to ne, já mám jiný práce nad hlavu, šak už mám i  svýho menažéra a  ten mě bude krmit a šatit a slíbil mi BMW 1600, novýho, ale jenom s jedněma dvéřama. (Ale na každý straně!)

Bláskapela už je natočená, no průser jako chrám, ten Ticháček nikdá netočil na ampex, jenom ho znal z doslechu, a já mu chtěl holt pomoct, jak říká Marie Kubátová: kdo jinýmu nekopá jámu, vraždí svou vlastní mámu.

Ale zasejc sem napsal spoustu jinejch šou ke koukání, který eště natočený nejsou, takže průser bude až pozdějc, tak proč si mám jít stěžovat. Ten Švejk se ukrutně líbí, jenom ho musím úplně přepsat, a vo vánocích jsem Illína porazil v šachu dobře dvacetkrát, až jsem mu musel dát napřed koně. No BMW 1600 jich má víc, vo jednoho koně tak zle nebude, a už zase prší, žádnej sníh. Pes do toho marastu nechce, to byl taky nápad vod tý mojí, aby jí Jaroslav přivez Valdu, když jedu do Mnichova, musí si ho brát do kanceláře a von je spíš na doma, tůhle jí počůral pana Borna, to je šéf, a von prej to nic, vždyť je to takový roztomilý zvířátko a potom dlouho páchnul.

Co mám psát dál, když už víš, že Ingelheim je dva tisíce let starej a mně že je teprvá třiačtyřicet. Už dvakrát mi psal Lustig, a sprostě, aby prej Rusové srát nemohli a tak, zkrátka dopisy smutný, má špatný svědomí, pro rodinu fasuje košer maso, ale tajně chodí do arabskejch jídelen na selátka, inu mravní zhouba, aj, zlý to čas, nynější čas, a pásmo zlé vypřede (Vilém Blodek, V STUDNI, opera o jednom aktu, dějství třetí). Ozval se taky jeden pán, který ode mne chce taky scénář, (už jich chtějí dohromady víc, než kolik jsem jich napsal za celej život, ale všecky v tomhle roce). Ukázalo se, že viděl Tři přání a ten film se mu líbil, všude najdeš zvrácenýho člověka, a peníze má, menažér si to zjistil, tak mu holt pustíme žilou, jestli nedá pokoj.

Jak vidíš, už dávno nejsem tak sentimentální, i  Tebe bych dokázal při pokru z kalhot stáhnout. Přesto Ti eště jednou přeju všecko nejlepší do příštího roku, do přespříštího už ne, to se utkáme v Reykjaviku.

Ahoj Dagmar! Řekni Vaškovi, že ho pozdravuje

Tvůj Vraťka




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist