načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Mařenko, řekni Ř -- Aby to dětem dobře mluvilo - Alžběta Peutelschmiedová

Mařenko, řekni Ř -- Aby to dětem dobře mluvilo

Elektronická kniha: Mařenko, řekni Ř
Autor: Alžběta Peutelschmiedová
Podnázev: Aby to dětem dobře mluvilo

Moderní logopedie má širší záběr než nápravu poruch řeči, zabývá se i poruchami učení jako dyslexie a dysgrafie, nemluvností, levorukostí, huhňavostí či chrapotem. Jedna kapitola ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  118
+
-
3,9
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2007
Počet stran: 93
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2007
ISBN: 978-80-247-2353-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Moderní logopedie má širší záběr než nápravu poruch řeči, zabývá se i poruchami učení jako dyslexie a dysgrafie, nemluvností, levorukostí, huhňavostí či chrapotem. Jedna kapitola je věnována i bilingvální výchově. Srozumitelná a přehledná pomůcka pro každého. Příručka pro rodiče dětí od tří let popisuje všechny druhy poruch komunikace a současně i možnosti logopedické péče a nápravy.

Popis nakladatele

Publikace je určena především rodičům dětí a všem těm, kteří se s dětmi v nejútlejším věku setkávají. Autorka působila 23 let jako učitelka na speciální škole pro vadně mluvící, proto jasnou a srozumitelnou formou odpovídá na často kladené otázky ohledně vad dětské výslovnosti: co dělat, když dítě šišlá, koktá, když je levák, dyslektik, z dvojjazyčného prostředí, etc.Kniha zahrnuje nejširší logopedické spektrum. Pro svoji srozumitelnost a celou řadu praktických návodů je jedinečná na českém trhu. Proto bude jistě vyhledávanou publikací nejen v rodinách, ale i v předškolních zařízeních a prvních třídách ZŠ. (aby to dětem dobře mluvilo)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Alžběta Peutelschmiedová - další tituly autora:
 (e-book)
Logopedické poradenství -- Příklady a analýzy Logopedické poradenství
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

doc. PaedDr. Alžběta Peutelschmiedová, Ph.D.

MAŘENKO, ŘEKNI Ř

Aby to dětem dobře mluvilo

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3103. publikaci

Odpovědná redaktorka Dana Trojáková

Sazba a zlom Denisa Kokošková

Fotografie J. a S. Kestřánkovi

Počet stran 96

Vydání 1., 2007

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

Husova 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2007

Cover Photo © isifa.com

ISBN 978-80 -247-2353-2

ISBN 978-80-247-6168-8

© Grada Publishing, a.s. 2011

(tištěná verze)

(elektronická verze ve formátu PDF)


7

MAŘENKO, ŘEKNI Ř

Mařenko, řekni Ř

Kdo pomůže? 11

Když dítě nemluví 19

Když dítě šišlá 29

Když je dítě levák 43

Když dítě vyrůstá v dvojjazyčném prostředí 49

Když dítě koktá 55

Když dítě huhňá 67

Když dítě chraptí 73

Když je dítě možná dyslektik 81

Říkat Ř nestačí 89



9

MAŘENKO, ŘEKNI Ř


10

edice PRO RODIČE


11

MAŘENKO, ŘEKNI Ř

Kdo pomůže?

Mařenko, řekni Ř! Neřeknu, ty by ses mi řehtal... Škádlíváte-li podobně své

ho potomka předškolního věku – opravdu neděláte dobře! (O tom si však

podrobněji povíme později.) Připomíná-li vám právě tato expresivní říkanka něco z řeči vašeho dítěte, netřeba v tom spatřovat velký problém. Zkuše

ná logopedka „dělá Ř“ takříkajíc mezi dveřmi. Vyvodit správnou výslovnost

specificky české hlásky Ř, má-li dítě dobré R (abychom zůstali v logopedic

kém slangu), není většinou nic obtížného. Patří k zakořeněným pověrám, že

právě české Ř činí dětem a cizincům největší potíže. Ve skutečnosti hlavně ti cizinci mnohem urputněji zápasí s tzv. měkčením, s rozlišováním slabik

di-dy, ti-ty, ni-ny. Často nabádám studentky logopedie, aby svůj odborný

věhlas začaly budovat právě vyvozením hlásky Ř, aniž by narušovaly mýtus

o její obtížnosti.

Logopedie již není pro většinu lidí neznámým pojmem, i když tolerance k různě deformované výslovnosti nezdravě narůstá a bují. Ku škodě logope

die samé však tento obor zůstává pro veřejnost spojen s představou pouhé

nápravy výslovnosti jednotlivých hlásek. Jen ti poučenější vědí, že moderní

logopedie rozlišuje deset základních okruhů narušení komunikační schop

nosti. To je mnohem širší záběr, než jaký známe pod označením vady a po

ruchy řeči.

S řečí – případněji řečeno s komunikací – mají problémy nejen děti, ale lidé

každého věku, třeba po úrazech, zánětech a nádorech mozku, osoby s růz

nými následky dětské mozkové obrny, někoho trápí neplynulá řeč, pak koktá nebo je breptavý, nemalé řečové problémy způsobují rozštěpy rtu a pat

ra, poruchy sluchu, mentální postižení. Leckoho překvapí, že do logopedie

spadají i poruchy učení, všem povědomé děti s dyslexií či dysgrafií, protože

mají problémy s řečí čtenou a psanou. Navíc se uvedené vady mohou různě kombinovat a mohou být také projevem, příznakem (symptomem) jiného

1


12

edice PRO RODIČE

závažnějšího postižení. Když si toto všechno shrneme a uvědomíme, bez

průtahů přiznáme nějaké té vadné sykavce nebo hrčivému R status prkotiny.

Avšak i ta může svého nositele notně psychicky pošramotit. Dnes je přece

všechno „o komunikaci“, v nejširším slova smyslu.

Po neradostném – a neúplném – náznaku možných vad a poruch řeči při

znejme, že česká logopedie má velký dluh, a to vůči rodičům dětí před

školního a mladšího školního věku. Rodičům těchto dětí dlužíme jasné

a vědeckostí nepřetížené informace, jak zdárný vývoj řeči dítěte přirozeně

podporovat, kdy se začít znepokojovat a kam se ve chvílích nejistoty obrátit.

Lze namítnout, že se na tato témata objevuje dost článků v různých tisko

vinách, vycházejí odborné publikace a sem tam i knížky určené přímo rodi

čům. Jejich autoři však zhusta podléhají pokušení označovanému v odbor

ných kruzích jako „overkill“, čili snaha „umlátit“, ohromit čtenáře vědeckostí

a vlastní učeností. Na druhou stranu je třeba doznat, že uměřeně se zmocnit

popularizace odborných poznatků je úkol zapeklitý – a nedoceňovaný.

Dovolíme si varovat před knížkami určenými současně pro rodiče i odbor

níky (učitele, logopedy apod.). Dvěma pánům nelze sloužit, smysluplný text

musí být napsán jinak pro rodiče, jinak pro odborníky. Jako vhodný příklad

poslouží citace z jednoho letáčku určeného k poučení rodičů dětí předškol

ního věku. Zcela nevinně vyznívající věta rodiče nabádá, aby již od čtvrté

ho roku sledovali schopnost dítěte vyslovovat správně hlásky mluvené řeči.

Ponechejme stranou úsudek, co je to správná výslovnost, zaměřme se na

časový údaj. Od čtvrtého roku? To znamená od čtyř let věku? Nikoliv! Ač

koliv píšeme rok 2007, nežijeme ve dvacátém, ale v jednadvacátém století.

Sledovat výslovnost dítěte od jeho čtvrtého roku tedy znamená být pozor

nější již krátce po třetích narozeninách, kdy jsou ty čtyři roky ještě skutečně

v nedohlednu. Zameškat v tomto období vývoje dítěte celý rok, dlouhých

a hlavně cenných dvanáct měsíců, je na pováženou! Pokračuje-li text infor

mačního letáčku upozorněním na zdokonalování výslovnosti v závislosti na

rozvoji jemné motoriky, nabízí se otázka, kolik rodičů má bližší povědomí,

co ta jemná motorika ve skutečnosti vlastně obnáší. Tolik jen dvě malé ukáz

ky z běžně šířených informací. Pobídka pro rodiče, aby podobným textům

věnovali náležitou pozornost, a odborníkům, aby je psali s hlubokým po

chopením pro ty, kterým jsou jejich rady určeny.


13

MAŘENKO, ŘEKNI Ř

Obraťme pozornost nejprve k problému, kde hledat pomoc. Od narození

až po vstup do školy se s dítětem setkává nejčastěji dětský lékař – pediatr.

Sleduje vývoj dítěte, a má tudíž přímo v popisu práce sledovat i vývoj jeho

řeči. Ve zdravotních záznamech dítěte k tomu vyplňuje příslušné rubriky.

Měl by tedy být prvním, kdo upozorní rodiče na možná nebezpečí a pora

dí, co s nimi. Bohužel se tak většinou neděje. Posluchači lékařských fakult

nebývají v průběhu svého studia na přednáškách seznamováni se zákoni

tostmi vývoje dětské řeči. První vlaštovky ohlašující změnu tohoto neutěše

ného stavu se však již objevují. Iniciativa by měla vycházet především z řad

logopedů (v realitě spíše logopedek). Přesvědčí-li lékaře o své odbornosti

a přimějí je tak ke spolupráci, z ordinací pediatrů se začne vytrácet často

slýchaná ošidná věta, že „je dost času“ a že „on z toho vyroste“. Podobná

konstatování nadělala hodně škody, zejména u dětí s poruchou sluchu.

Varující mohou být upozornění učitelek v mateřských školách. Paní učitelky

jsou z praxe schopny porovnávat řečový vývoj jednotlivých dětí, mohou své

svěřence pozorovat dlouhodobě a sledovat je v různých situacích. V posled

ní době také přibývá v mateřských školách učitelek, které se nejrůznějšími

způsoby seznámily alespoň se základními logopedickými poznatky. Zde

je na místě zdůraznit požadavek, aby se jednalo o poznatky nejnovější, na

úrovni doby, neboť při současném stavu neurověd ve vztahu k mozkovým

funkcím „kdo chvíli stál, již stojí opodál“ (řečeno slovy Nerudovými). Bylo by

žádoucí, aby paní učitelky také dovedly rodiče orientovat správným smě

rem při vyhledávání odborné pomoci. V současném, skoro „tekutém“, velmi

proměnlivém stavu systému poskytování logopedické péče to není úkol

zrovna nejjednodušší. Upozornění poučené a s rodiči citlivě komunikující

paní učitelky pak jistě nebude bráno na lehkou váhu, nemine se účinkem –

to vše ve prospěch dítěte.

Než začneme rozebírat konkrétní možnosti logopedické péče, měli bychom

se naučit rozlišovat logopedy, a to nejen na ty dobré a špatné (jako v kaž

dém oboru), ale především podle jejich specializace na tu kterou vadu řeči.

S běžným nachlazením nebo škrábáním v krku zamíříme obvykle k praktic

kému lékaři, s úporným bolením hlavy už nejspíše vyhledáme specialistu,

neurologa. Stejně tak se většina logopedů (dohodněme se raději na sku

tečnosti bližšímu termínu logopedka) bude věnovat prosté úpravě vadně,


14

edice PRO RODIČE

nebo nesprávně (v tom je rozdíl! – stačí, když si jej uvědomí logopedka) vy

slovovaných – nebojme se slova artikulovaných – hlásek. V případě závaž

nější vady řeči bychom však v zájmu svého dítěte měli vyhledat logopeda

-specialistu. S lítostí však musíme doznat, že takových je v České republice

stále ještě jako pověstného šafránu – tedy velice, ale velice poskrovnu. Opět

slibujeme nadějnější vyhlídky, ve spojitosti s chystanými změnami ve vyso

koškolské přípravě odborníků.

Skoro dvě desítky let po listopadu 1989 systém poskytování logopedické

péče v České republice ještě stále zůstává nevykrystalizovaný, neusazený.

Totalitně striktně nalinkovaného vymezení se už naštěstí nedočkáme nikdy,

ale přehlednějšího a systematičtějšího stavu snad ano.

Prostě staré zaniklo a nové se stále ještě rodí, se všemi průvodními bolestmi

a neduhy, začasté neblaze poznamenané a ovlivňované i komerčními vlivy.

Někteří rodiče současných předškoláků možná i z vlastní zkušenosti pa

matují bývalé logopedické poradny. Ty zanikly spolu se svými zřizovateli –

okresními ústavy národního zdraví. Dnes je mají nahrazovat logopedické

ambulance. Upozorněme na termíny poradna a ambulance, je to maličkost,

ale pro hledání ve Zlatých stránkách dost podstatná. Logopedické poradny

tam nenajdeme.

Síť bývalých logopedických poraden by měly postupně nahradit logope

dické ambulance, které mohou být státní, ale v naprosté většině jsou in

stitucemi soukromými. Jsou zařazeny do resortu zdravotnictví a napojeny

na systém zdravotních pojišťoven. Rodiče jsou tak na jedné straně zbaveni

obav z vyšších finančních výdajů, na druhé straně může honba za body hra

zenými pojišťovnami nepříznivě ovlivňovat kvalitu poskytované péče.

Do logopedické ambulance mohou rodiče s dítětem zajít buď na doporu

čení dětského lékaře, nebo i bez něj. I na tomto faktu bude záviset výše pří

padné finanční úhrady. V každém případě by se měli rodiče předem o všech

podmínkách informovat. Zdravotní pojišťovny rozhodně nepokrývají veš

keré náklady spojené s poskytováním logopedické péče. Stanovují dokon

ce frekvenci návštěv u logopeda, jejich časovou dotaci (kolik minut se má

logopedka dítěti při jednom setkání věnovat) i to, co bude hrazeno z po

jištění a co ne. Hradí-li některá ze zdravotních pojišťoven pětiletému dítěti


15

MAŘENKO, ŘEKNI Ř

v případě úpravy patlavosti pět dvacetiminutových návštěv u logopeda za

půl roku, je skoro zbytečné, aby dítě (a rodiče) takovou logopedickou péči

(intervenci) vyhledali a podstoupili.

Je třeba dodat, že mimo vědomí a pozornost rodičovské veřejnosti probíhá

dlouholeté nevraživé soupeření mezi logopedy tzv. klinickými a školský

mi – jak už to bývá ku škodě potřebných, v našem případě ku škodě dětí

předškolního věku. Situace vznikla již před půlstoletím neblahým rozděle

ním logopedické péče do dvou resortů – zdravotnictví a školství. Objasnění

všech nejednoduchých souvislostí není předmětem těchto řádků. Zásadní

řešení je v rukou kompetentních orgánů. Nemělo by se otálet.

Pediatr může rodiče dítěte s poruchou řeči doporučit i do péče foniatrické

ho oddělení, kde pod vedením lékařů-foniatrů logopedickou péči zajišťu

jí opět logopedi. Léčba může být ambulantní, při některých foniatrických

odděleních existuje i lůžková část. Z uvedeného vyplývá, že na foniatrii při

cházejí děti s již závažnějším narušením komunikační schopnosti. Nazývat

někoho, kdo ráčkuje nebo vadně vyslovuje sykavky, pacientem, chápat ho

tedy jako nemocného a v důsledku toho uvažovat o léčbě – je hrubé a ne

bezpečné zkreslení problému. Spojuje se s vidinou všespasitelné pilulky, což

je pro rodiče silně lákavé a lidsky pochopitelné. V oblasti poruch a vad řeči

však zázračné pilulky očekáváme marně. Odborně hovoříme o medikalizaci,

o aktuálním trendu a snaze označit každé vybočení z (obtížně vymezitelné)

normy jako chorobu, nemoc (uvažuje se např. o zařazení bezdomovectví do

seznamu onemocnění). Málem už nemáme dítě bez nějaké nálepky – dysle

xie, poruchy chování, LMD, ADHD... Nezaškodí připomenout, že na počátku

dvacátého století – v letech 1904 a 1905 – se tak věhlasný lékař, jakým byl

Antonín Heveroch, obracel do učitelských řad s opodstatněnou důvěrou, že

to budou právě učitelé, kteří budou schopni účinně dětem pomáhat. O ta

kových dětech psal lékař Antonín Heveroch do pedagogických časopisů

články s názvy Dítě neposeda nebo O neschopnosti naučiti se čísti a psáti

při znamenité paměti. Co vám tyto tituly připomínají?

V poslední době se úředním zásahem vytratila možnost poskytování lo

gopedické péče z pedagogicko-psychologických poraden. Bezpochyby

však tamním odborníkům zůstala schopnost poradit tápajícím rodičům,

kam konkrétně se v daném regionu s žádostí o pomoc obrátit. Nejčastěji to

+


16

edice PRO RODIČE

zřejmě budou speciálně pedagogická centra (SPC), a to logopedická. Pra

cují většinou při školách pro děti s poruchou řeči, aktuálně při základních

školách logopedických (názvy takových škol se mění skoro rychleji než po

časí). Jejich smyslem a posláním je poskytnout potřebným všech věkových

kategorií služby zhruba řečeno bývalých logopedických poraden. Rodičům

a jejich dětem nabízejí komplexní pomoc, na níž se podílí vedle logope

da i odborný lékař (foniatr), psycholog, sociální pracovnice a v neposlední

řadě – podle přání – radami také rodiče podobně postiženého dítěte. Po

moc může být jednorázová, ambulantní i formou pravidelných kontaktů

přímo v rodině. Snad již v blízké budoucnosti vznikne ve školách funkce

školního logopeda.

Dosti hustá je síť mateřských škol, které ještě nedávno nesly označení speci

ální. Ve snaze nenálepkovat děti s nějakým postižením bylo slůvko speciální

odstraněno. Trochu to znesnadňuje orientaci jak odborníkům, tak rodičům.

Uvažované mateřské školy jsou buď kompletně nebo přidruženými třídami

určeny pro děti s poruchami řeči. Mívají již víceletou tradici, kořeny někde

v raných 80. letech minulého století. Rozhodnutí o zařazení předškoláčka do

takového zařízení by mělo být pečlivě zváženo, případ od případu. Nejsou

totiž zcela liché námitky odborníků, že soustředění malých dětí s přibližně

stejným řečovým handicapem vytváří tzv. patologické prostředí, kde je sice

jistá odborná péče, ale méně přirozených podnětů a vzorů pro rozvoj dět

ské řeči. Pobývá-li dítě ve zmíněné mateřské škole větší část dne, slyší kolem

sebe děti s víceméně podobně limitovaným řečovým projevem a chvilky

individuální i skupinové logopedické péče zůstávají v tom rámci skutečně

jen chvilkami. U některých dětí ale nelze docenit míru psychického azylu,

kterého se jim v takovém zařízení dostává. Proto zvažujme podle potřeb

dítěte, v závislosti na jeho osobnostním vyladění.

V souvislosti s mateřskými školami je možné upozornit na základní školy lo

gopedické, jak zní současný název škol známých z minulosti jako základní

školy pro vadně mluvící. Sem bývají se souhlasem rodičů umisťovány děti se

závažnějším narušením komunikační schopnosti, a to pouze na omezenou

dobu, nejčastěji jednoho školního roku. Potom se vracejí do svých kmeno

vých škol. Zde se již nejedná o děti předškolního věku, ale z hlediska naše

ho zaměření o školní začátečníky. Uvedené školy se dostatečně prezentují

na svých internetových stránkách. Nikdy však před důležitým rozhodnutím


17

MAŘENKO, ŘEKNI Ř

nezaškodí osobní kontakt s pracovníky instituce, navíc třeba i s rodiči dětí,

které tou kterou školou již prošly nebo ji aktuálně navštěvují.

Nikdo není schopen zaznamenat všechna soukromá a charitativní zařízení,

která průběžně vznikají a zanikají, a kde také bývá poskytována logopedic

ká péče, většinou v návaznosti na jiná, další postižení. O léčitelích, bylinká

řích a různých šarlatánech snad ani uvažovat nebudeme.

Stejně jako o nejrůznějších „zaručených“, v módních vlnách se objevují

cích metodách, poskytujících jedině záruku komerčního prospěchu svým

provozovatelům. O biofeedbacku, metodě one brain, kineziologii a dalších

podobných postačí soudnému člověku jen poněkud blíže se informovat.

Pan profesor Matějček se o nich se svou proslulou laskavostí vyjádřil v tom

smyslu, že více slibují, než pomáhají. Zatím nebyl ve světě solidně zdoku

mentován jediný případ, kdy některá z tak halasně propagovaných metod

přinesla skutečný pozitivní výsledek. Solidně zdokumentovat – to zname

ná poskytnout všechny ověřitelné statisticky zpracované údaje o metodice,

postupu vyšetření (diagnostice), následné péči (terapii) a déletrvajících výsledcích. Kdyby se nejednalo o vážné problémy, bylo by až úsměvné sledovat, jak jsou uváděné metody údajně (nedoloženě) veleúspěšné takříkajíc od kopřivky, přes poruchy učení a chování až po rakovinu.

S žádostí o radu v případě nějakých pochybností o vývoji řeči dítěte se mů

žeme pokoušet také telefonicky, e-mailem, pomoc můžeme hledat i brou

zdáním po internetu.

Telefonické poradenství je zatím obvyklejší v západních zemích a hlavně

v zámoří, notně k němu přispívají okolnosti větších zeměpisných vzdále

ností. Měli bychom je vždy chápat jenom jako pokus o první kontakt nebo

určité nasměrování. Solidnější poradenství nelze od odpovědného odbor

níka v tomto případě očekávat, i kdybychom přistoupili na eventualitu ho

rentního účtu za telefonické hovory.

Žádosti o radu e-mailem se i v našich krajích už objevují častěji. Pozornému

adresátovi (odborníkovi) již způsob sdělení hodně napoví o osobě, která

radu požaduje, o jejím přístupu k problému, o rodinném klimatu, o schop

nosti žadatele přijmout radu atd. – jen je třeba umět číst i mezi řádky. Cenná

edice PRO RODIČE

je v tomto případě rychlost, s níž můžete komunikovat, požadovat bližší vy

světlení, rozvinout kontakt až do jakéhosi e-mailového seriálu. Závisí ovšem

na ochotě odborníka na takový seriál přistoupit. Možná by v té chvíli bylo dobré uvědomit si, jak málo a nedostatečně si rad v tak pro život dítěte dů

ležité oblasti ceníme. Na právníka bychom se zřejmě tímto způsobem s žádostí o radu či pomoc nikdy neobrátili (a taky by nám ji neposkytl).

A pak je zde všespasitelný internet. Bezpochyby fascinující médium. Přístup

ný všem a každému, tedy i břídilům. Nezaškodí připomenout konstatování

známého matematika, kterého rozhodně nemůže nikdo podezírat z pod

ceňování nebo odmítání internetem získávaných informací. Petr Vopěnka v jednom mediálně šířeném rozhovoru moudře poznamenal: „Knihovna

nás ukotvuje. Internet nás vláčí po rozbouřeném moři.“ Poučený logoped

by měl být spolehlivým majákem a navigátorem na vzedmutém moři infor

mací týkajících se řečových problémů dítěte zneklidněných rodičů.

Jaký význam má pro osobnost dítěte řeč, schopnost komunikovat, to je

zbytečné opakovat a zdůrazňovat. Jako rodiče máte v případě nezbytnosti

logopedické péče povinnost vybrat pro své dítě toho nejlepšího logopeda.

A pamatujte, že to není pouze otázka jeho odbornosti. Úprava vady řeči je

až intimní záležitostí, a je proto také otázkou vztahu těch, kteří se budou

s řečovým problémem společně potýkat, tedy dítěte, jeho rodičů a logopeda. Nebudou-li si opravdu lidsky rozumět, vyjde veškerá snaha naprázdno.

Odborník po všech stránkách fundovaný nebude mít problém s modelem

tzv. symetrického poradenství. Ten se k nám dostává velmi ztuha. Zatíženi

nezdravou a nežádoucí, až prušáckou tradicí si v odborných logopedických

kruzích jaksi neradi připouštíme, že rodič dítěte, kterému máme pomoci, je

ve skutečnosti také naším zákazníkem. A především může – a měl by – být spoluúčastným a přínosným partnerem. Měli bychom se k němu tedy pod

le toho chovat. Tím spíše, že požadovaným „zbožím“ je zde životně důležitý

prospěch dítěte. V modelu symetrického poradenství je rodič dítěte s na

rušením komunikační schopnosti partnerem logopeda, ne jeho povýšeně deptaným a stále chybujícím souputníkem. Jen se začtěme do různých čes

kých osvětových materiálů, příruček a publikací – jak často z nich vyčnívá

odborníkovo pohoršlivě pozvednuté obočí a varovně vztyčený ukazová

ček! Že by takové chování v mnohých případech pouze zakrývalo profesní

nejistotu a diletantství?

MAŘENKO, ŘEKNI Ř

Když dítě nemluví

Ponechejme stranou otázku, jak se dítě zmocňuje řeči, dovednosti komuni

kovat, mluvit. Museli bychom spoustu tradovaných informací vyvracet a trochu obsáhleji vysvětlovat názory a pohledy kupříkladu lingvistů, z nichž nejzajímavější (a nejpřevratnější) jsou vědecky podložené názory amerického

lingvisty a často provokujícího intelektuála Noama Chomského. Můžeme

jen povzdechnout nad skutečností, že v odborné veřejnosti jsou ve světě

známy od poloviny minulého století, do našich končin dorazily až někdy v pozdních devadesátých letech. Fakt, který svědčí o mnohém.

Jenom okrajově zmiňme skutečnost, že nikdo z nás se nenaučil mluvit pou

hou nápodobou, opakováním slyšeného, jak je v myslích většiny lidí zakó

dováno. Nejedná se jen o určité zvuky a zmocňování se slovního bohatství.

Kdo nám kdy v dětství vyložil způsob, jakým se tvoří otázka? V češtině pro

ni nemáme zvláštní mluvnický způsob. Prostá oznamovací věta „Koupíš

chleba“ se v otázku změní v písmu přidáním otazníku („Koupíš chleba?“), v česky vedeném rozhovoru ten otazník nahrazuje změna intonace, se slovy i jejich pořadím se neděje vůbec nic. Francouzské děti mají při tvorbě otázky hned tři možnosti (intonací, nebo inverzí, tedy převrácením pořádku slov či předsunutím est-ce que), angličtina na to jde zase jinak. Zamyslíme-li se nad tímto prostinkým příkladem – a další by mohly následovat - dojde

me k závěru, že vrůstáním do řeči, do jazyka jednoduchou nápodobou vše

prostě nevysvětlíme. Další zajímavá ponaučení nechť ti zvídavější hledají

v odborné literatuře, logopedické, psychologické, lingvistické atd. – vždy

hodně čerstvého data.

Pro zdárný vývoj řečových schopností je rozhodující především sluch, inte

lekt a podnětné prostředí. Problém sluchového vnímání ponecháme z na

šeho pohledu těm nejpovolanějším – surdopedům. Surdopedie je – stručně

řečeno – obor speciální pedagogiky zabývající se výchovou a vzděláváním osob s poruchou sluchu.

2




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist