načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Marek Heinz: útočník s uměleckou duší - Roman Smutný; Marek Heinz

Marek Heinz: útočník s uměleckou duší

Elektronická kniha: Marek Heinz: útočník s uměleckou duší
Autor: ;

Fotbalová zpověď rodáka z Olomouce Třicetinásobný český fotbalový reprezentant Marek Heinz se v knize ohlíží za svou různorodou kariérou a poutavě vypráví příběh, ve kterém ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 217
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran, 16 nečíslovaných stran obrazových příloh : ilustrace (některé barevné), portréty
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5402-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jeho fotbalová cesta byla bezesporu obdivuhodná. Vždyť kdo se může pochlubit bronzovou medailí z mistrovství Evropy nebo tím, že se mu podařilo zvednout nad hlavu pohár pro mistra ligy doma i v zahraničí? Publikaci doplňují rozhovory s osobnostmi, které v životě Marka Heinze sehrály klíčovou roli. Třicetinásobný český fotbalový reprezentant Marek Heinz se v knize ohlíží za svou různorodou kariérou a poutavě vypráví příběh, ve kterém nechybí velké úspěchy ani strmé pády.

Popis nakladatele

Fotbalová zpověď rodáka z Olomouce

Třicetinásobný český fotbalový reprezentant Marek Heinz se v knize ohlíží za svou různorodou kariérou a poutavě vypráví příběh, ve kterém nechybí velké úspěchy ani strmé pády. Jeho fotbalová cesta byla bezesporu obdivuhodná. Vždyť kdo se může pochlubit bronzovou medailí z mistrovství Evropy nebo tím, že se mu podařilo zvednout nad hlavu pohár pro mistra ligy doma i v zahraničí? Který hráč během sedmnáctileté kariéry prošel šesti zeměmi a navíc měl to štěstí, že mu smlouvu k podpisu nabídlo hned čtrnáct klubů, mezi něž patřily i dva slavné bundesligové týmy nebo mýty opředený Galatasaray Istanbul? Rodák z Olomouce upřímně vypráví o tom, jak bojuje sám se sebou, a nebojí se ani vhledů do fotbalového zákulisí.

Publikaci doplňují rozhovory s osobnostmi, které v životě Marka Heinze sehrály klíčovou roli. Čtenáři tak nezůstanou ochuzeni například o vzpomínky maminky Agáty na Markovy fotbalové začátky. Svůj vztah k němu coby rodinnému příteli popisují manželé Ujfaluši, rodiče Markova dlouholetého kamaráda a spoluhráče Tomáše Ujfalušiho. Na svého někdejšího svěřence vzpomínají i trenéři, kteří s Markem prošli jeho cestu od raného mládí až na samotný vrchol kariéry.

Předmětná hesla
Heinz, Marek, 1977-
* 20.-21. století
* 1977-2016
Fotbalisté -- Česko -- 20.-21. století
Fotbal -- 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
Roman Smutný; Marek Heinz - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MAREK HEINZ

Útočník s uměleckou duší

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Roman Smutný, Marek Heinz

Marek Heinz – Útočník s uměleckou duší – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


MAREK HEINZ

ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

Roman Smutný

Marek Heinz

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 3


Obsah

KAPITOLA 1: SIGMA HODOLANY, LOKOMOTIVA OLOMOUC,

SIGMA OLOMOUC (1977–1996) 5

POSTŘEHY MARKA HEINZE 16

Rozhovor: AGÁTA HEINZOVÁ 18

Rozhovor: IVAN ČECH 29

KAPITOLA 2: ZE SIGMY OLOMOUC PŘES LÁZNĚ BOHDANEČ

ZPÁTKY DO SIGMY (1996–2000) 37

Rozhovor: AUGUSTIN CHROMÝ 52

KAPITOLA 3: HAMBURGER SV, ARMINIA BIELEFELD (2000–2003) 60

KAPITOLA 4: FC BANÍK OSTRAVA (2003–2004) 83

Rozhovor: FRANTIŠEK KOMŇACKÝ 97

KAPITOLA 5: Z BANÍKU NA EURO 2004 (REPREZENTACE 2003–2006) 108

KAPITOLA 6: BORUSSIA MÖNCHENGLADBACH (2004–2005) 121

KAPITOLA 7: GALATASARAY ISTANBUL (2005–2006) 129

KAPITOLA 8: SAINT-ÉTIENNE (2006–2007) 146

KAPITOLA 9: FC NANTES (2007–2008) 158

KAPITOLA 10: 1. FC BRNO (2008–2009) 164

KAPITOLA 11: KAPFENBERGER SV (2009–2010) 171

KAPITOLA 12: FERENCVÁROSI TC (2010–2011) 177

Rozhovor: MANŽELÉ PAVLA A JOSEF UJFALUŠI 184

KAPITOLA 13: SK SIGMA OLOMOUC (2011–2012) 192

Rozhovor: ZDENĚK PSOTKA 203

KAPITOLA 14: 1. SC ZNOJMO FK (2013) 210

KAPITOLA 15: HFK OLOMOUC (2013) 215

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 219

KAPITOLA 1: SIGMA HODOLANY, LOKOMOTIVA OLOMOUC,

SIGMA OLOMOUC (1977–1996) 5

POSTŘEHY MARKA HEINZE 16

Rozhovor: AGÁTA HEINZOVÁ 18

Rozhovor: IVAN ČECH 29

KAPITOLA 2: ZE SIGMY OLOMOUC PŘES LÁZNĚ BOHDANEČ

ZPÁTKY DO SIGMY(1996–2000) 37

Rozhovor: AUGUSTIN CHROMÝ 52

KAPITOLA 3: HAMBURGER SV, ARMINIA BIELEFELD (2000–2003) 60

KAPITOLA 4: FC BANÍK OSTRAVA (2003–2004) 83

Rozhovor: FRANTIŠEK KOMŇACKÝ 97

KAPITOLA 5: Z BANÍKU NA EURO 2004 (REPREZENTACE 2003–2006) 108

KAPITOLA 6: BORUSSIA MÖNCHENGLADBACH (2004–2005) 121

KAPITOLA 7: GALATASARAY ISTANBUL (2005–2006) 129

KAPITOLA 8: SAINT-ÉTIENNE (2006–2007) 146

KAPITOLA 9: FC NANTES (2007–2008) 158

KAPITOLA 10: 1. FC BRNO (2008–2009) 164

KAPITOLA 11: KAPFENBERGER SV (2009–2010) 171

KAPITOLA 12: FERENCVÁROSI TC (2010–2011) 177

Rozhovor: MANŽELÉ PAVLA A JOSEF UJFALUŠI 184

KAPITOLA 13: SK SIGMA OLOMOUC (2011–2012) 192

Rozhovor: ZDENĚK PSOTKA 203

KAPITOLA 14: 1. SC ZNOJMO FK (2013) 210

KAPITOLA 15: HFK OLOMOUC (2013) 215 215

KAPITOLA 1:

SIGMA HODOLANY, LOKOMOTIVA OLOMOUC,

SIGMA OLOMOUC

(1977–1996)

Marku, ty ses narodil 4. 8. 1977 v Olomouci, ale přímo v Olomouci

jste nebydleli, že?

My jsme bydleli v Holici (předměstí Olomouce – pozn. aut.).

Čím byli tví rodiče?

Mamka dělala v JZD a taťka vlastně taky. Naši se ale brzy rozvedli,

takže jsem vyrůstal jen s mamkou a dvěma staršíma ségrama

Janou a Agátou, které jsou ode mě o čtyři a o osm let starší.Bydleli jsme kousek od Ameriky (místní rybník – pozn. aut.). V létě

jsme tam pytlačili a v zimě zase od rána do večera hráli hokej.

Kde jsi vlastně začal s fotbalem?

Myslím, že jsem do balonu kopal od chvíle, kdy jsem začal

chodit. Nevím přesně, ale hrát jsem začal zhruba mezi čtvrtým

apátým rokem. Nejprve jsem byl asi týden v Holici, ale potom

jsem řekl mamce, že bych chtěl jít do Sigmy. Jenže ona to spletla

a dala mě do Sigmy Hodolany. Tak jsem začal chodit do Hodolan,

5

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 5

KAPITOLA 1: SIGMA HODOLANY, LOKOMOTIVA OLOMOUC,

SIGMA OLOMOUC (1977–1996)


kde jsem hrál asi čtyři roky. Bohužel tam ale byla jen škvára.Jed

noho dne jsem se šel podívat na zápas v Holici, kde hráli kluci,

kteří se mnou chodili do školy. Tam byl naopak moc krásný

aútulný stadion s travnatým hřištěm, což se mi líbilo. Kvůliká

mošům a trávě jsem tedy odešel do Holice. Tam jsem ale vydržel

jen půl sezony, protože po prvním půlroce mě začala chtít Sigma

Olomouc. Začali mě uhánět. Pořád se jezdili dívat na naše zápasy,

dokonce ik nám domů. Já jsem se ale rozhodl, že půjdu doLoko

motivy Olomouc, protože jsem chtěl hrát. Věděl jsem, že v Sigmě

je velká konkurence, a já byl ve věku, kdy jsem potřebovalpřede

vším hrát. Když jsem potom chodil na sportovku, bylo normální,

MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

6

Momentka

na zahradě

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 6


že každého půl roku dva tři kluci přišli a dva tři zase odešli.Do

dnes si myslím, že v tomto věku je pro hráče nejlepším tréninkem

zápas. Je potřeba pořád hrát. Lokotka působila ve stejnémorav

skoslezské lize jako Sigma. Sice jsem tedy opět hrál jen na škváře,

ale stejnou soutěž, jakou hrála Sigma. Trénoval nás PepaVo

háňka, který mi hodně dal. Byl to takový náš táta.

Takže jsi hrával na Envelopě v areálu, který stále v Olomouci stojí?

Jo. Bohužel už to tam chátrá, ale je tam pořád.

Kopali tam s tebou i kluci, s nimiž jsi později šel do Sigmy?

Jeden tam byl. Myslím, že jsme Sigmě zdatně sekundovali a drželi

s ní krok. Tuto soutěž tehdy hrával třeba i Baník Ostrava. Iv Lo

kotce jsem ale byl pouze půl roku. Po jeho uplynutí za mnou přišli

ze Sigmy znovu, a to už jsme si plácli.

Kolik ti bylo, když jsi přišel do Sigmy?

To bylo v půlce sedmé třídy. Dochodil jsem tam sedmičku, potom

osmičku a potom, protože začínaly deváté třídy, jsem se vrátil na

poslední rok základky zpátky do Holice.

Sportovní základka byla tehdy kde?

V Řepčíně (další předměstí Olomouce – pozn. aut.). Dnes už je to

jinak, všichni kluci teď chodí na Heyrák (fotbalová základní škola

Heyrovského v Olomouci – pozn. aut.), kde mají výborné zázemí.

Byl to pro tebe velký skok přejít z Lokomotivy do Sigmy?

Samozřejmě že třeba tréninky byly jiné. Měli jsme je i ráno. Škola

byla přizpůsobená fotbalu. Naším třídním učitelem byl Gusta

SIGMA HODOLANY, LOKOMOTIVA OLOMOUC, SIGMA OLOMOUC

7

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 7


Chromý, který byl současně naším trenérem. Ráno jsme třebaza

čínali od osmi do desíti tréninkem. Odpoledne zase. Tréninkové

jednotky byly daleko pestřejší a celkově bylo vše na vyšší úrovni.

Kam jste chodili trénovat?

Zase do Řepčína. Tam, kde je hřiště dodnes. Opět tam byla jen

škvára a pouze malý trávník. Dnes už tam mají zatravněné

všechno. Z Holice jsem tam dojížděl ještě se třema kamarádama,

takže jsme byli super parta. Bylo fajn, že jsme měli školu a hřiště

hned vedle sebe.

Jak dlouho jsi hrál pod trenérem Chromým?

Zhruba dva roky. Po něm to převzal Ivan Čech, který nás trénoval

do doby, než jsme přešli do áčka.

Prošel jsi předtím i béčkem?

Právě že ne. Já s Ujfim jsme šli do kabiny áčka rovnouz osm

náctky. Samozřejmě že jsme i potom chodívali hrát za béčko

aněkdy stále vypomáhali dorostu.

Kdo se z tvého ročníku ještě dokázal prosadit kromě tebe aTo

máše Ujfalušiho?

Třeba Pavel Zavadil, který teď (v únoru 2015– pozn. aut.) ještě

hraje v Brně.

Hrával jsi v útoku odmala?

Ne, vůbec. Já jsem začínal na levém záložníkovi nebo levém

křídle. V Sigmě jsem začal hrávat podhrota, nebo spíš ofenzivního

záložníka. Sedělo mi, když jsem byl volným hráčem, který si může

MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

8

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 8


vybírat místo, čímž nemyslím, že bych běhal, kam bych chtěl, ale

spíš, že jsem si mohl odskočit do nohy pro balon amohl trošku

víc tvořit.

Pamatuješ si na svůj vůbec první gól?

To bylo ještě za Hodolany. Hráli jsme zápas v nějaké vesnici za

Příkazami. Vyhráli jsme 7:4, a já dal dokonce šest gólů. Už si na

to ale vzpomínám jen velmi matně. Od té doby uplynulo hodně

vody a událo se tolik jiných věcí, které to zastínily.

Vzpomínáš si na nějaké zajímavé průšvihy z této doby?

Pořád jsme byli děcka, takže průšvihů bylo hodně. Celé dětství

jsem vyrůstal v kolektivu, což se na tom pochopitelně odrazilo.

SIGMA HODOLANY, LOKOMOTIVA OLOMOUC, SIGMA OLOMOUC

9

Při halovém turnaji

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 9


Nemyslím si, že bychom byli nějací extra syčáci, ale je jasné, že

jako mladí a hloupí kluci jsme sem tam něco vyvedli.

Měl jsi v dětském věku vysněný cíl?

Vůbec ne. Já jsem miloval fotbal. Když jsem přišel domů, vzal jsem

balon a šel si kopat před barák. Když se mě tehdy někdo ze ptal, co

bych chtěl dělat, tak jsem říkal, že bych chtěl být přírodovědcem.

Potom mi ale mamka řekla, že abych se jím mohl stát, musel bych

se líp učit. Proto jsem si řekl, že radši budu jezdit kamionem.

(směje se) Když nám při výtvarce řekli, ať nakreslíme, čím bychom

chtěli být, tak si nepamatuju, že bych nakreslil nějakého fotbalistu

nebo fotbalový klub. Takové myšlenky jsem v tom věku zkrátka

neměl. Ani nešlo takhle uvažovat. Myslím, že ideály se v hlavě

tvoří až v pozdějším věku. Pak už jsem začínal v něco doufat, ale

současně jsem viděl spoustu mých spoluhráčů, kteří byli velmi

kvalitní, ale nikam to nedotáhli. Například ze zdravotních důvodů.

Dnes už je medicína úplně jinde, ale tehdy se končilo poraněným

meniskem. Nebo když měl někdo křížák, znamenalo to v podstatě

konec kariéry. Dnes se to dá za půl roku vyléčit.

Kdo byl tvůj fotbalový vzor?

Roberto Mancini a Gianluca Vialli. Tehdy jsem hodně fandil Itálii

a hlavně Sampdorii Janov, kde oba tito hráči působili.

Jak se tehdy dalo sledovat italskou ligu?

Bylo to těžké. Spíš z novin nebo tak. V té době tady ještě nebyla

kabelovka ani satelit. Snad jen když byl v televizi třeba zápasev

ropského poháru, dalo se vidět něco naživo. Ani časopisy, jakých

jsou dnes mraky, tehdy nevycházely.

MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

10

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 10


Proč jsi chtěl být přírodovědcem?

Já jsem odmala chodil rád do přírody. Dodnes se dívám na pořady

o přírodě, například na Discovery Channel.

Měl jsi doma i nějaká zvířata?

Bral jsem domů vše, co jsem našel venku. Choval jsem užovku,

poštolky, jednou jsem dokonce měl i larvy komárů. Ráno jsem se

probudil pobodaný. Vůbec jsem nevěděl, co to je. (směje se)Sa

mozřejmě že ségry nebo mamka mi to vždycky vyházely. Pourči

tou dobu jsem doma měl i andulku, pulce nebo rybičky.

SIGMA HODOLANY, LOKOMOTIVA OLOMOUC, SIGMA OLOMOUC

11

1. 6. 1990, Marek v dolní řadě třetí zprava

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 11


Ve škole jsi tedy výsledky neměl nijak špičkové, že?

Mě škola nebavila. Byl jsem flink. Vždycky jsem nějak prolezl. Je

fakt, že když jsem dával pozor, tak jsem se ani nemusel nějak

extra učit. V tom jsem problém neměl. Bohužel průšvih u mě byl

s pozorností.

Co tě ve škole bavilo?

Tělocvik, výtvarka a přestávky. (usmívá se) To byla taková naše

fráze s klukama. Tehdy jsme školu neměli rádi. Dnes, když to beru

zpětně, bych se do školy hrozně rád vrátil. Rád vzpomínám na ten

kolektiv. Bylo to tam fajn. Navíc člověk v té době neměl starosti,

které má dnes...

Co první lásky na základce?

Na lyžáku něco proběhlo. To jsou ty krásné, platonické lásky. Byla

navíc jiná doba. Bylo to... (přemýšlí) Nevím, jak bych to nazval...

Romantičtější než dnes?

Samozřejmě. Prostě neškodné. Pouze jsem o té holce věděl a jen

tak jsme se bavili. Nic víc. Jak říkám, dnes už je úplně jiná doba

iv tomto.

Máš na mysli Facebook, internet...? A že si tehdy lidi sedli apoví

dali mnohem víc než dnes?

Přesně tak. Když jsme se tehdy s klukama chtěli domluvit nafot

bal, tak jeden šel za tím, který bydlel nejblíž, ten šel zase zadal

ším a takhle jsme se domlouvali. Dnes člověk zvedne mobil

ahotovo. Vývoj jde samozřejmě pořád dopředu, ale tehdy to mělo

svoje kouzlo. Jinak je ale pravda, že mě dlouho zajímal výhradně

MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

12

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 12


fotbal. Někteří kluci už chodili za holkama, ale já jsem pořád jen

kopal do balonu. Holky se tomu možná divily, možná se mi ipo

smívaly, ale já jsem hrával s mladšími i se staršími prostě proto,

že mě to bavilo. Všechno se láme ve věku, kdy přijde obdobídis

koték a podobně. Tady spousta lidí zahučela.

Ty jsi ale mezi nimi nebyl. Naštěstí...

Některé to stáhlo. Já jsem to ještě nějak ukočíroval, ale taky to

vždycky nebylo úplně v pohodě. Taky jsem měl pár úletů.

Nechyběl ti doma trochu ten mužský element?

S tátou jsem se občas vídal... Když se dnes ohlížím zpět, dochází

mi, že každé dítě vzhlíží ke svým rodičům. Já jsem byl doma vždy

takový ten typický mazánek, který může všechno. Přišel jsem

domů, ségry se dívaly na něco v televizi a já jim to přepnul. Máma

stála za mnou. „Když se chce Mareček dívat na fotbal, tak se bude

dívat na fotbal.“ Potom jsem šel vedle do pokoje, kam přišly ségry

a zmlátily mě za to, co si dovoluju. Takže se dá říct, že mě vlastně

vychovávaly tak trochu i ségry. Mohl jsem si dělat, co jsem chtěl,

a to taky nebylo úplně správné.

Takže souhlasíš, že kdyby tam byl otec, bylo by to jiné?

Určitě. Já myslím, že se to potom odrazilo i v mé kariéře. Jsem

přesvědčen, že kdyby tam byla nějaká větší autorita, měl bych

větší morálku a silnější disciplínu. Možná bych si i uvědomoval

mnohem víc věcí a choval bych se jinak. To rozhodně.

Byl tvůj táta pro tebe autoritou, nebo se to tak nějak minulo?

O tom se nechci příliš bavit... Ani si ho moc nepamatuju. Vím, že

SIGMA HODOLANY, LOKOMOTIVA OLOMOUC, SIGMA OLOMOUC

13

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 13


jsem za ním chodil rád, byl to hodný člověk, ale počínajerozvo

dem našich se ten kontakt tenčil víc a víc.

Až se vytratil úplně?

Jo.

Máma to ale asi taky neměla jednoduché...

To teda ne. Vychovávala nás tři a byla na všechno sama. Mamka

si třeba musela půjčovat peníze, aby mi mohla koupit kopačky.

Tehdy ještě nebyly kopačky, jaké se prodávají dnes. Když měl

někdo kolíky, byl to borec. Dnešní kluci už ani nevědí, co jsougu

motextilky. Všichni nosí na nohách samé adidasky nebo niky. Já

hrával v gumotextilkách a chodil se dívat do výlohy, kde tehdy

měli vystavené první diadory. Byl jsem z nich úplně unesený.Pro

sil jsem mamku, ať mi je koupí. Ta si to ale nemohla dovolit, a tak

si na to jednou půjčila. Když jsem je dostal, tak jsem v nich ispá

val. Potom jsme v Řepčíně hráli zápas na hrozně tvrdé trávě.V ko

líkách na ní skoro nešlo hrát, ale já v nových kopačkách přesto

nastoupil a málem jsem si zničil nohy.

Proč ses rozhodl, že se vyučíš automechanikem?

Nevím, asi proto, že to mělo blízko k těm tirákům, jak už jsem

zmínil. Líbilo se mi i cestování. V té době se spousta fotbalistů

vyučila automechanikem. Něco mě k tomu svedlo.

Bavilo tě opravovat auta?

Chvílemi mě to bavilo, třeba když jsem se na praxi setkal s něčím

zajímavým. Akorát dodnes nechápu, jak je možné, že mě vetře

ťáku nechal mistr opravovat brzdný systém. Říkal jsem si, že je

MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

14

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 14


štěstí, že nejsme někde na horách, aby to nedopadlo špatně.Na

konec jsem to ale zvládl. Auta tehdy byla úplně jiná. Dnes už je

všechno přes počítač, v elektrice –to tehdy ještě nebylo. Já jsem

se vyučil, abych měl nějaký záložní plán. Fotbal nakonec zvítězil

díky tomu, že jsem byl schopen se jím živit. Navíc tvrdím, že když

má člověk zaměstnání jako svého koníčka, tak ho to baví, a tím

pádem v něm může být úspěšný. Dnes už bych se do opravování

aut radši nepouštěl. (usmívá se) Spoustu věcí jsem i zapomněl.

A když ses učil na automechanika, tak už jsi počítal s tím, že se

budeš živit fotbalem?

Ne. Já jsem fotbal hrál, protože jsem ho miloval. A miluju hodo

dnes. Samozřejmě že do toho promlouvají nejrůznější aspekty,

které přijdou v průběhu kariéry. Třeba když jsem cítil křivdu, šel

jsem často hlavou proti zdi. Nemohl jsem si pomoct. Ozval jsem

se, ale bylo to špatně. Nebo jsem to v sobě dusil, ale to mě zase

potom nějak zabrzdilo.

SIGMA HODOLANY, LOKOMOTIVA OLOMOUC, SIGMA OLOMOUC

15

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 15


O fotbale a vydělávání peněz...

Přijde mi, že si někteří lidé dnes myslí, že když fotbalisté takových

deset dvanáct let kopou ligu, tak se zabezpečí nadosmrti. To je

ale absolutní nesmysl.

O pomíjivosti fotbalové kariéry

Pamatuju si dodnes, jak jsme přišli s Ujfim do áčka a trenérBrück

ner nám říkal: „Hoši, užijte si každý trénink a každou minutu na

16

V reprezentaci

U-21,

jaro 2000

POSTŘEHY MARKA HEINZE

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 16

POSTŘEHY MARKA HEINZE


hřišti. Fotbal bolí, ale užijte si i tu bolest.“ My jsme byli mladí, tak

jsme na to řekli jen: „Jo, jasně, trenére.“ Vůbec jsme tomu tehdy

nevěnovali pozornost. Dnes je to ale realita. Deset let uplynulo

jak nic. Kariéra uletí jako lusknutím prstů. Když totéž někdo

řekne dnešním mladým klukům, tak se k tomu budou asi stavět

úplně stejně. Ti mladí dnes navíc ještě mají obrovské sebevědomí,

jenže pokud si myslí, že si vystačí s talentem, totálně se pletou.

Bez tvrdého tréninku a píle to nejde. Největším problémem je

pýcha. Pokud hráč zpychne a začne si o sobě myslet bůhvíco,

je konec. Pokud se fotbal dělá s pokorou, tak každý, i sebemenší

úspěch je krokem vzhůru.

O výchově mladých hráčů

Když dnes vidím některé rodiče mladých kluků stát u hřiště, jak

na ty svoje syny strašně řvou, jak je tlačí a jaký jim tím dávajípří

klad, tak to je něco neskutečného! Neuvědomuju si, že by to

takhle chodilo za nás. Další věcí jsou manažeři. Chodí apodepi

sují patnáctileté kluky. Není se potom čemu divit, že tlak, který

na ně vyvíjejí, ukočíruje jen velmi málo kluků. Úplně jim to totiž

zatemní mozek. Kolikrát si začnou myslet, že půjdou pomalu do

Chelsea, ale místo toho je za dva roky po nich. A to už jsme zase

u té pokory.

17

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 17


18

Rozhovor

AGÁTA HEINZOVÁ, maminka

Paní Heinzová, jaký byl Marek jako dítě?

Marek byl hodný kluk. Pokud to šlo, byl nejraději od rána dove

čera na hřišti. Ze školy šel rovnou hrát s klukama fotbal. Ipřes

tože v době, kdy byl malý, tady kolem bytovek, kde bydlím, nebyla

žádná tráva, takže museli vzít zavděk štěrkem. Byl hodně se mnou.

Proto jsem musela chodit na každý zápas. Pracovala jsemv živo

čišné výrobě, tak jsem kolikrát přiběhla z práce, rychle jsem si

umyla hlavu a pádila jsem na fotbal. To hrál Marek ještě jakoben

jamínek v Hodolanech. Trenér mu vždycky říkal: „Tak, mama už

ti přišla, tak hraj.“

Čekal, až ho přijdete podpořit.

Ano. Ale fotbal měl hrozně moc rád sám od sebe.

Tehdy už jste bydleli v bytě v Holici?

Přesně tak. Vzpomínám si, jak jsem ho jednou vyhlížela z okna,

když vtom ho vidím, jak si vesele vykračuje a už z dálky na mě

volá: „Mami, já jsem dnes hrál daleko! Jel jsem čtvrt hodinyvla

kem!“ (směje se) Když se mu později někam nechtělo a říkal, že

to je daleko, tak jsem mu tuto příhodu připomínala.

Jaký měl vztah se staršími sestrami?

Já bych řekla, že dobrý. I obě holky sportovaly, vedla jsem je

všechny tři k pohybu. Jana, ta prostřední, krasobruslila, dělala

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 18

Rozhovor: AGÁTA HEINZOVÁ


ROZHOVOR – AGÁTA HEINZOVÁ

19

atletiku a jeden čas i balet. Jednou se zúčastnila i atletickýchzávodů u příležitosti sedmdesátého výročí místní Lokomotivy, adokonce tam udělala rekord. Nejstarší Agáta zase dobře plavala.

Marek měl vztah i k hokeji. V zimě trávil tolik času na místním

rybníku Amerika, až jsem si říkala, že už tam snad přimrznul. Celé

dny trávil na bruslích.

Paní Agáta Heinzová

s Markem při vítání

občánků, podzim 1977

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 19


MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

20

Jak to šlo Markovi ve škole?

Nejčastější známka, kterou nosil, byla asi trojka. Škola mu nešla,

protože ho nebavila. Kdyby se učil, mohl mít i vyznamenání, ale

on se vůbec nesnažil. Aspoň jsem ho snad nikdy neviděla se učit

nebo vzít do ruky knížku. Spoléhal pouze na to, co sizapamato

val.

Co nejraději Marek dělával, když zrovna nesportoval?

Když byl malý, tak dostal lego a to bylo jeho. Rád si z něj stavěl

tiráky. Rád kreslil. Třeba právě toho tiráka nakreslil už jako malý

kluk velice krásně i se všemi detaily. Doma toho moc nedělal, to

spíš holky a já.

Jak pro vás coby samoživitelku bylo náročné Marka při fotbalefi

nančně podporovat?

Musím říct, že jsem jednu dobu měla i čtyři práce.

Čtyři práce?

Ano, slyšíte dobře. Chodila jsem do kravína, do jahod, do řepy

aještě jsem taky uklízela. Nikdo mi nepomáhal. Musela jsem to

zvládnout. Marek jezdil na všechny turnaje, i do zahraničí. Jednou

byli třeba i ve Francii. A to samozřejmě stálo hodně peněz. Jen

jednou se stalo, že jsem neměla peníze, protože jsem zrovnaku

povala byt v Holici. Musela jsem mu poprvé říct, že tentokrát to

nezvládnu. Naštěstí se ozval pan trenér Ivan Čech, který řekl, že

jestli chce Marek na turnaj jet, tak mu to zaplatí a já mu to můžu

splácet. Potom jsem mu peníze nadvakrát vrátila. Zkrátka dělala

jsem, co jsem mohla. Marek mi to vracel tím, že byl hodný a ve

škole s ním nebyly problémy.

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 20


ROZHOVOR – AGÁTA HEINZOVÁ

21

Ani nevyrušoval?

A tak to jo, poznámky nosil. Ale přesto ho učitelky měly rády.

Nikdy o něm nic špatného neřekly. Kdyby se lépe učil, tak třeba

dnes mohl být tím přírodovědcem, kterým se toužil stát.Vzpo

mínám, jak ho jeden čas zajímaly kaktusy. Měli jsme byt plnýkak

tusů, o které jsem se potom starala já. (směje se)

Chyběl Markovi jeho táta, který s vámi nežil?

Já nevím. Nikdy jsem Markovi neříkala, aby za ním nechodil. Stala

se ale jedna taková věc. Markův táta se ženil a Marek na tu svatbu

šel. Říkal mi, že tam bude i spát. No a najednou byl večerzniče

honic doma. Nikdy jsme se nedozvěděli, jestli mu jeho táta něco

řekl nebo co se tam vlastně stalo. Tím ten jejich vztah v každém

případě skončil. Od té doby se nestýkali.

Kolik bylo tehdy Markovi let?

Nějak mezi pěti a šesti. Marek mi dodnes neřekl, co se tehdy stalo.

Přitom táta se s děvčaty stýkal dál, ale s Markem ne. Holt neměl

zájem, a s tím se nedalo nic dělat. Vídal se hlavně s Agátou,

s Janou taky až tak moc ne. Ale řekla bych, že Marek dokázal

úspěšně projít dětstvím a dospíváním i bez svého otce.

Kdy vám bylo jasné, že fotbal nebude u Marka jen koníčkem, ale

že z něj roste profesionální fotbalista?

Já jsem si to myslela vždy, protože Marek do fotbalu dával

všechno. Byl to jeho sen odmala. Do ničeho jiného jsem ho ani

nikdy netlačila. Vyučil se automechanikem, aby měl aspoňněja

kou alternativu kromě fotbalu, ale stejně to nikdy nedělal. Když

se stal členem A mužstva Sigmy, tak to byl samozřejmě moc

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 21


MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

22

pěkný pocit. Hodně mu záleželo na kamarádech, hlavně naTo

mášovi (Tomáš Ujfaluši – pozn. aut.), který k nám hodně chodil.

Rozuměli si.

Kdy se vám Marek na hřišti nejvíc líbil?

Když hrál ještě za Sigmu proti Marseille. Byla jsem tehdy přímo

na stadionu a byl to moc hezký zážitek. O pár let později jsem

jezdila na každý zápas do Ostravy, a to bylo taky úžasné. Marka

tehdy fotbal bavil. Hrál dobře, protože hrál s chutí.

A co EURO 2004?

Tam už jsem osobně nebyla, ale samozřejmě jsem to prožívala

utelevize, stejně jako moje rodina na Slovensku. Já jsemz dva

nácti dětí a mám sedm bratrů, z nichž všichni hrají fotbal. Ten

nejstarší dokonce zakládal tam u nich hřiště. Marek je tedy hodně

do našeho rodu, i když jeho táta hrával fotbal za Holici a ti, co ho

pamatují, říkají, že byl taky dobrým fotbalistou. Hrával v obraně.

Takže když se vrátím do roku 2004 na EURO, tak tehdy se mi

všechno vrátilo. Byla jsem na něj hodně pyšná.

Jak se díváte na celou Markovu kariéru?

Prošel toho hodně, všude byl víceméně jen krátkou dobu, ale

myslím si, že to dost způsobovala i jeho žena Denisa. Je to jen

můj názor, protože když bývali v zahraničí, tak jsem k nim jezdit

nesměla. Jezdila tam jen její máma. Marek měl vždycky rád svou

rodinu, ale kdyby si uměl dupnout, měl by úplně jiný život. Jenže

on se bohužel nikdy nechtěl hádat. Denise se tam taky třeba

někdy nelíbilo, vadilo jí, že je sama, takže i takové věci potom na

jeho angažmá měly vliv. Často doma neměl pohodu.

HEINZ_sazba 14/07/16 10:03 Stránka 22


ROZHOVOR – AGÁTA HEINZOVÁ

23

Proč si myslíte, že jejich manželství skončilo?

Já nevím. Samozřejmě že i Marek má své chyby a jednaz největ

ších podle mě je, že si neuměl dupnout a občas praštit do stolu.

Bohužel nechal Denisu, aby všem vládla. Kdyby měl jinémanžel

ství, byl by jiný. Na druhou stranu musím říct, že Denisa samapři

znala, že za to může ona, že jsem k nim nejezdila. Možná jsem se

i já sama neměla nechat. Marek má v tomto povahu spíš po mně.

Nejsem typ člověka, který by se hádal a dělal někde peklo. Když

jsem cítila, že mě nechtějí, tak jsem tam nešla. Marek mi občas

volal, když byl sám doma. Jednu dobu ke mně ani holky nesměly

chodit. Asi jsem pro ně nebyla dost dobrá.

S manželkou Denisou a dcerami Sárou a Isabelou

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 23


MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

24

A dnes se s vnučkami vídáte?

Občas zavolá Sárinka, ta starší, která jezdí na koni, abych se na

ni přijela podívat. Tak jsem za ní nedávno jela do Přerova. Teď mi

zrovna říkal Marek, že bude v sobotu grilovat a že mají přijít obě

holky, Sárinka i Isabelka. Těší se na ně. Přála bych mu, aby přišly

obě.

Která z vašich vnuček je víc po Markovi?

Obě z něj mají něco. Někdy mi přijde, že se víc potatila ta starší,

a někdy zase, že ta mladší. Jsou to dobrá děvčata. Musím Denise

přiznat, že je vede dobře. Snaží se, aby se měly k práci. Když mě

potkají, tak se ke mně chovají slušně a mile. Vždycky mi šlo jen

oto, abych je mohla aspoň na chvíli vidět. I kdyby přišly na deset

minut, tak bych byla šťastná.

Jakou školu vnučky studují?

Sárinka miluje koně a taky se dobře učí. Jsem ráda, že ji Denisa

dá na zemědělku, protože člověk by měl dělat to, co ho baví.Isa

belka, která je zatím na základce, hraje tenis a učí se taky dobře.

Ta je ale víc od rány. Jednou ke mně přišly na Vánoce a Isabelka

si stoupla před zrcadlo a říká: „Babi, změř mě. Schválně by mě

zajímalo, o kolik za ten rok zase vyrostu. Vždyť my k toběcho

díme jen jednou za rok.“ Byli u toho všichni, i Marek s Denisou,

ale nikdo neřekl ani slovo. Isabelka se prostě nebojí věci říct

aumí je i správně podat. Holky totiž ke mně vždycky chodit

chtěly. Ale já říkám i Markovi, ať jim nedělá žádné stresy, a jestli

teď za ním nejdou, jednou za ním přijdou, a ještě budou rády, že

ho mají. Přesvědčuju ho, že všechno časem povolí. Obě holky na

vše časem přijdou. Jsou chytré. Čas všechny hrany obrousí. Sama

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 24


ROZHOVOR – AGÁTA HEINZOVÁ

25

Denisa mi nedávno volala s tím, že ji mrzí, jak to všechnodo

padlo.

Jak se cítí Marek v roli otce?

Myslím, že je dobrý otec. Vždycky jsem mu říkala, že Denisa vede

holky dobře, ale on mi oponoval a tvrdil, že je to za cenu teroru –,

a to se mu nelíbilo. Marek byl benevolentnější a chtěl jim dát větší

volnost, ovšem Denisa chtěla pravý opak.

Dcery Sára a Isabela

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 25


MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

26

Zmínila jste, že mladší Isabelka hraje tenis. Myslíte, že z ní třeba

vyroste nová česká tenisová hvězda?

Mně se líbí. Má velmi dobrý postoj, a když se postaví na kurt, tak

jí to sluší. Hodně mi připomíná její tetu a mou dceru Janu. Je na

ni i podobná a má po ní i některé vlastnosti. Nedávno jsem se tady

v Olomouci byla podívat. Když dohrála, přišla za mnou a povídá

mi: „Babi, víš, že se mi líbí tam ten černý kluk, který zrovna

hraje?“ –„Šikovný je,“ pochválila jsem jí ho a hned jsem dodala:

„Isabelko, pamatuj si, že pokud budeš dobře hrát, každý kluk si

tě všimne, ale jak budeš prohrávat, tak pamatuj, že ani jeden.“ Ají

se zrovna daří, což mě těší. Už vyhrála i pár turnajů. Marek mi

říkal, že když Isabelka vyhraje v turnaji, tak mu i Denisa zavolá.

Marek by hodně chtěl, aby se to mezi nimi zase spravilo, už kvůli

holkám, jenže Denisa nechce. Nedávno mi říkal, že na ně myslí,

kudy chodí, ale nemůže se k nim přiblížit. Z toho důvodu mám

oněj kolikrát až strach. Deptá ho to.

Marek, když mluví o nějakém problému, často používá obrat „to je

ta moje hlava“. Co tím podle vás myslí?

Je to v tom, že si často nevěří – a v takový moment to hned vzdá.

Měl by být tvrdší a umět si jít za svým cílem. To jsem mu vždycky

říkala. Už když byl malý kluk, špatně snášel, když se mu nedařilo

nebo neměl důvěru. Jednou byli s klukama na kole, Marek spadl

a měl otřes mozku. Potom se z toho delší dobu nemohl dostat

atrenér Čech ho nestavěl. Vždycky přišel domů a hned na něm

bylo vidět, jak je nešťastný z toho, že nehrál. Už podle chůze bylo

vidět, kolik uhodilo. Potom jsem s ním jednoho dne šla do města

a on mi říká: „Mami, pojď, půjdeme do sportu. Ukážu ti tyko

pačky.“ Byly to diadory. Přišli jsme a prodavač mi říká: „Víte, on

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 26


ROZHOVOR – AGÁTA HEINZOVÁ

27

už sem chodí dlouhou dobu a každý den si je zkouší.“ Zeptala

jsem se ho, kolik stojí. „Šestnáct set,“ odpověděl prodavač, čímž

mi vyrazil dech, protože moje tehdejší výplata činila osmnáct set.

Když jsem ale Marka viděla, podlehla jsem a říkám mu: „Tak víš

co? Vezmi si ty kopačky. Já ti je koupím.“ Ještě než jsme došli

domů, tak se každému chlubil a lidi se křižovali nad kopačkami,

jaké snad ještě do té doby nikdy neviděli, a divili se, že jsem mu

takovou drahou věc koupila. Pár dní nato hráli proti Rapidu

Vídeň. Už z domu si celý šťastný vykračoval v nových kopačkách.

V tom zápase dal dva góly. Chytil se a potom už to zase bylo

dobré. Když byl později v Hamburku a dostal se do problémů, tak

jsem mu povídala: „Marku, kopačky máš nové, v těch to není, teď

už je to jen ve tvé hlavě a nikde jinde.“ Kéž by se býval umělza

kousnout ve chvílích, kdy se mu nedařilo. Občas jsem mu říkala,

že část povahy po svém otci mohl zdědit. To byl člověk, který když

šel, tak šel. Bez ohledu na to, co mu stálo v cestě.

V čem myslíte, že Marek najde smysl života, až definitivně skončí

s fotbalem?

Přesně nevím, ale věřím, že si najde, co ho bude bavit.Momen

tálně vidím, že ho hodně berou v Rakousku, kde ještě hraje v nižší

soutěži. Přijdou se zeptat na jeho názor, když třeba vybírajíno

vého hráče. Možná by i rád trénoval děti, ale zajímá se třeba

ioreality. Baráky ho baví. Chodím mu uklízet a často tam najdu

katalogy s domy. Zatím se o tom spolu nebavíme. Nechci hostre

sovat. Čekám, co mi řekne sám. Kdyby u sebe měl děti, úplně by

ožil. Když s ním třeba mluví Sárinka, vidím na něm, jak je hned

úplně jiný. Myslím, že kdyby to dali s Denisou znovu dohromady,

tak by si i všeho vážil úplně jinak než v minulosti. Potom si ale

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 27


MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

28

zase říkám, jestli by to nebylo stejné, jaké to bylo předtím. Asi to

nakonec stejně bude tak, jak to má být. Věřím na horoskopy. Už

když byl malý chlapec, dočetla jsem se v nich, že bude jednou

slavný a budu z něj mít radost. Náznaky, že by se to mohlo splnit,

byly už tehdy. Jeli jsme do Ostravy, kde tehdy vybírali nejlepší

moravskou jedenáctku ze sto chlapců. Marek se do ní hned dostal.

Spolu s Tomášem Ujfalušim. Teď jsem se dočetla, že během života

bude mít tři osudové ženy, ale až ta třetí bude dobrá. (směje se)

Marek ale stejně zatím mluví pořád jen o Denise, tak uvidíme.

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 28


29

Rozhovor

IVAN ČECH, trenér Marka Heinze v dorosteneckém věku

Pane trenére, kdy jste poznal Marka?

Bylo to v přípravném období, v červnu 1991. Trénoval jsem sed -

mou sportovní třídu a hráli jsme turnaj v Pardubicích. Marek mě

zaujal svou postavou a technikou. Byl samá ruka, samá noha a na

svůj věk čtrnácti let byl velmi vysoký. Měřil 164 centimetrů.Vý

škou byl asi pátý nejvyšší z osmadvaceti hráčů, kteří tam byli.

K nám do Sigmy přišel z Holice. Už ve starších žácích vynikal

technikou. V začátcích nehrál v základu, ale postupně se do něj

probojoval. Bylo vidět, že s fotbalem začal velmi brzo, protože na

svůj věk byl mimořádně fotbalově vyspělý. Já jsem třeba kdysiza

čínal závodně s fotbalem až v patnácti. Zatímco dnešní kluci, když

nezačnou hrát v šesti letech, tak už to nedoženou. Takovou mám

zkušenost i s vlastním vnukem. Technicky to už zkrátka nejdedo

hnat.

Ivan Čech

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 29

Rozhovor: IVAN ČECH


MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

30

Jak se vám s Markem pracovalo?

Já jsem ho trénoval pět let, tedy celý dorost až do starších dorostů.

Hned zpočátku jsem ho musel omezovat v kličkování, protože

Marek by jinak překličkoval celé hřiště a ostatní by se na něho jen

dívali. Zapomínal, že fotbal je kolektivní sport. Z druhé strany ale

bylo dobře, že si věřil a troufl si udělat kličku, jenže nesmělo toho

být moc. Za celou dobu jsme spolu neměli konflikty s výjimkou

jednoho, na který vzpomínám dodnes. Stalo se to ke konci naší

spolupráce. Tito kluci v posledním půlroce v dorostu střídali zápasy

za dorost a už i za juniorku. Měli jsme tehdy dobrý dorost. V roce

1995 totiž znovu zavedli celostátní dorosteneckou ligu a my jsme

byli přeborníky jak venku, tak v hale. Juniorka hrála před námi

aMarek za ni nastoupil na pětadvacet minut. Chystali jsme se na

zápas se Zlínem a já, jelikož jsem do poslední chvíle nevěděl, jestli

můžu počítat i s Markem, jsem ho nepostavil do základu. Vtompři

šel s tím, že by chtěl hrát, jenže já už měl sestavu hotovou a nemohl

jsem ustoupit a dát ho do sestavy na úkor hráče, který už bylna

chystaný. Marek se hrozně naštval a já jsem si jeho komentářna

psal do svého trenérského deníku, který jsem si dnes vzal s sebou.

(Ivan Čech ukazuje vzorně vedený deník plný ručně psanýchse

stav, tabulek nebo výstřižků z novin – pozn. aut.) Doslova mi řekl:

„Tak to se na to můžu vysrat.“ Urazil se, a tak jsem ho neposlal do

zápasu ani v jeho průběhu. To byl náš jediný konflikt. Později když

už cestoval za fotbalem po světě, si na mě vždy při návratu doOlo

mouce vzpomněl a naše vztahy jsou dodnes dobré.

Vypovídá tato historka něco o Markovi?

Marek byl vždycky svérázný. Já osobně si nepamatuju, že bych

měl problém s kýmkoli z kluků, které jsem kdy trénoval, alena

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 30


ROZHOVOR – IVAN ČECH

31

opak dobře si pamatuju, že Marek byl jediný, kdo mi něcotako

vého řekl. To si hráč nesmí dovolit. Mně bylo navíc v té době už

čtyřicet sedm let a měl jsem už něco za sebou. Marek mi svým

chováním hodně připomínal Karla Brücknera. Dokonce jsem

Brücknera podezříval, že je Marek jeho syn. Na první pohledsu

verén „karasovského“ typu, vzhledem i technickou vyspělostí.

Vůči kolektivu a svým kamarádům ale nikdy nebyl konfliktní.

Jak vzpomínáte na tento ročník, který jste tolik let trénoval?

Nejznámějším fotbalistou je Tomáš Ujfaluši. Ročník 1977–1978

se opravdu vydařil. Vyhrával ve své kategorii v podstatě každým

rokem. Byl tam i Jirka Vít, syn sigmáckého maséra (a někdejšíob

ránce Mladé Boleslavi – pozn. aut.), známý brankář JindřichSká

cel, Michal Ševela, Jirkové Krohmer a Gába, budoucí prvoligisti,

nebo Josef Hoffmann, budoucí obránce Baníku Ostrava.

Mohl byste srovnat tuto Markovu generaci s generací řekněme

dnešních čtrnáctiletých fotbalistů?

Kluci se dřív, myslím za mého mládí, všechno učili prakticky až

v mužích. S fotbalem se opravdu začínalo až později. Přípravky,

které jsou dnes běžným standardem, nebyly. Moje generacefot

balově vyrůstala na pláccích za domy nebo maximálně naněja

kém sokoláku. Dnešní kluci, včetně generace Marka Heinze, už

mají úplně jiný základ. Dřív jste musel kluky neustále učitčin

nosti jednotlivce, zatímco dnes už to mají umět v době, kdy končí

v benjamíncích. To je obrovský rozdíl. Někteří s fotbalem začínají

i před šestým rokem. Když jsem skončil jako trenér u dorostu, sám

pro sebe jsem si říkal, proč jsem se tam tak dlouho trápil. Musel

jsem je učit taktiku i technické dovednosti, zkrátka všechno.

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 31


MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

32

Neměli to vůbec zažité. Dnes už kluci při příchodu do dorostu

všechno umí, což je pro trenéra obrovské plus. Za mé éryv mužích jsme hrávali zápasy za padesát korun a jen jsme tiše záviděli

hokejistům, kteří brali stovku. Dnes si hráči uvědomují, že je

fotbal krásně uživí. Ještě bych chtěl srovnat úroveň tuzemskou

amezinárodní. Do mládežnických týmů Sigmy chodí ti nejlepší

hráči z širokého okolí, ovšem potom se podíváte na mezinárodní

utkání a zjistíte, že neumíme nic! (důrazně) Hlavně v technicepostrádáme základní věci, které zahraniční hráči mají. My se to všechno snažíme kopírovat, jenže jsme stále pozadu. Tak jako v hospodářství jsme dvacet let za Západem, tak i ve fotbale tolik let zaostáváme, byť se snažíme odkoukávat jejich metody. Náš hráč dostane přihrávku, která není ideální, nikdo kolem něj není, a přesto nedokáže míč zpracovat. A když k němu přistoupíprotihráč, tak mu balon nervozitou odskočí. Rozdíly nejsou dané až tak stravou, jak se tvrdilo, ale celé to je ve frekvenční činnosti dolních končetin. My jsme až donedávna vůbec nohyneposilovali. Dnes už si fotbal bez kvalitního posilování nedovedu vůbec představit. Člověk pět let piplá hráče, po pár letech si pustí mistrovství Evropy a jeho někdejší svěřenec se stane hlavní hvězdou zápasu... Jak vám bylo, když jste sledoval Marka při zápase na EURU 2004 proti Němcům? Toho léta jsem byl s kamarády z gymnázia na kolech ve Francii. Kopírovali jsme trasu Tour de France. Tam jsme sledovali i tyzáasy. Mám takovou zajímavou vzpomínku, která se týkáposledního zápasu s Řeckem, kdy jsme vypadli. Marek v tomto zápase nenastoupil ani na minutu a samotní Francouzi se nás s údivem

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 32


33

8. 10. 2005, kvalifikace MS 2006

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 33


MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

34

ptali, proč nehrál Heinz. Byl výborný a v klíčovém zápase nena -

stoupil.

Sledoval jste Markův návrat do rodné Olomouce?

Marek nikdy nebyl rychlostní typ. Byl spíš vytrvalostní. Dnes už

je fotbal založen na větší rychlosti, zatímco Marek chce vždyukázat, co umí po technické stránce. Žádný velký zázrak to s jehonávratem už tudíž nebyl. Čekali, že bude lítat od branky k brance,

jenže Marek spíš čekal na šikovnou přihrávku, aby mohl udělat

dvě kličky, lidi by zatleskali a on by dal gól. Vím, že ho zkoušeli

na různých postech a Marek si hrál to svoje, jenže už byla trošku

jiná doba.

Máte o Markovi přehled i dnes?

Vím, že momentálně (v říjnu 2015 – pozn. aut.) hraje třetí ligu za

Holici a je tam nejlepší.

Jak se díváte na Markovu kariéru celkově?

Dosáhl hodně úspěchů a dotáhl to hodně daleko. Nečekal jsem,

že by mohl dosáhnout ještě něčeho dalšího. U Marka bylozákladním předpokladem jeho zdraví, které mu vydrželo. Vyhýbala

se mu zranění. Myslím, že sám se sebou může být spokojený.

Vždyť kam by to chtěl ještě dotáhnout? Byl v reprezentaci a byl

i v zahraničních klubech, kde docela dost hrával. Mně párreprezentantů rukama prošlo a je pravda, že byl z nich všechnejtechničtější. Takový Ujfaluši byl obyčejný malý kluk, který hrál

stopera asvou malou výšku kompenzoval úžasným výskokem.

Potom vyrostl, i když to není žádný čahoun, ale zase todorovnával výborným taktickým přemýšlením. Zajímavé je, že v té

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 34


ROZHOVOR – IVAN ČECH

35

době se tam objevilo i jedno jméno, a to byl Pavel Zavadil. Říká

vám to něco?

No samozřejmě. Ještě dnes ve svém věku tahoun Brna...

Přesně tak. Ten tam byl taky. Pavel nakonec ze žáků, kde sezu

žoval kádr, odešel do Uničova. A to z toho důvodu, že měřilpou

hých 142 centimetrů. V týmu byl druhý nejmenší. Marek, jak už

jsem říkal, měl o dobrých dvacet víc. Jenže kdyby Sigma Zavadila

dnes měla, tak hraje o tři až čtyři místa v tabulce výš. Sigma dnes

o spoustě mladých hráčů říká, jací jsou to talenti, ale Zavadil by

je všechny strčil do kapsy.

Myslíte, že by Marek mohl jít ve vašich šlépějích a v budoucnu se

stát třeba i trenérem?

Základ má dobrý v tom, že má za sebou velkou praxi. Ovšemteo

rie, to je druhá věc. Pro trenérskou profesi je totiž potřebavstře

bat i spoustu literatury. Ovšem ne vždy se musí z vynikajícího

hráče stát vynikající trenér. Stejně tak jsou i výjimky, kdy sez tře

tiligového hráče vyklube špičkový trenér. A to z toho důvodu, že

dokáže vstřebávat literaturu. Karel Brückner čerpal z toho, že měl

příbuzné v Německu, a ti mu posílali časopisy. Tím pádem byl

v rámci své trenérské garnitury napřed, protože měl nejnovější

poznatky. Stejně tak každý dnešní trenér musí jít s dobou. Já dnes

dělám šéfa výcvikového střediska trenérů C licence na úrovni

okresního fotbalového svazu. Vidím, že spousta adeptů natre

nérství chce čerpat z toho, co zažili. Jenže to je málo!Neuvědo

mují si, že to, co oni dělali na hřišti, už odnesl čas. Dnes se trénuje

jinak. A na to mají aktuální literaturu. Pokud ji neabsorbují, tak

z nich nemohou být kvalitní trenéři. Z velké části jde alev tre

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 35


MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

36

nérství o to, aby trenér dokázal svým hráčům předvést to, co oni

ještě neumí a rádi by jednou uměli. A z tohoto hlediska si myslím,

že z Marka může vyrůst trenér.

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 36


37

KAPITOLA 2:

ZE SIGMY OLOMOUC

PŘES LÁZNĚ BOHDANEČ ZPÁTKY DO SIGMY

(

1996–2000

)

Ty jsi do kabiny áčka Sigmy poprvé nakoukl už někdy v létě 1996,

je to tak?

Ano. Bylo mi osmnáct.

Šel jsi tam sám?

Ne ne, šel se mnou ještě Ujfi, Štrba (Lubomír Štrbík – pozn. aut.)

a Kromec (Jiří Krohmer – pozn. aut.).

Jaké bylo přijít do áčka plného zkušených borců, jako byli Machala,

Mucha nebo Kotůlek? Měl jsi trému?

Trému jsme určitě měli, ale když jsme se dozvěděli, že půjdeme

do áčka do přípravy, tak jsme samozřejmě měli obrovskou radost.

Když jsme otevřeli dveře do kabiny, přišli jsme do úžasnéhomužstva, které tehdy v Olomouci bylo. Byli tam samí velcí hráči,

a navíc jsme měli velký respekt z trenéra Brücknera, který měl

obrovskou autoritu. Byli jsme nervózní, ale taky jsme byli

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 37

KAPITOLA 2: ZE SIGMY OLOMOUC PŘES LÁZNĚ BOHDANEČ

ZPÁTKY DO SIGMY(1996–2000)


opravdu šťastní. A co teprve na trénincích. To bylo něco úplněji

ného než v dorosteneckém věku.

Kdo byl tehdy lídrem kabiny?

Kapitánem a lídrem byl Olda Machala, ale bylo tam víc velkých

hráčů. Všechno to byli vesměs super kluci. Jsem rád, že jsem měl

možnost si s takovými hráči zahrát. Tehdy tam bylo dvanáct

hráčů, kteří pravidelně hráli, a my jsme tam přišli noví a měli jsme

s nimi trénovat. Dnešní doba je jiná. Dnes si mladí kluci toho, že

můžou trénovat s áčkem, ani neváží. Je pravidlem, že ligu hrají

kluci, kterým je sedmnáct osmnáct let. Pro ně je to dobře, protože

tím rostou, ale zase se to nedá hrát pouze s mladými hráči.Muž

stvo musí být vždycky vyvážené. Tehdy jsme my jako mladí hráči

měli daleko míň šancí naskočit do ligy. Spíš jsme hrávali jenpřá

teláky.

Zažil jsi ještě takové to klasické mazáctví v kabině?

Hlavně nám, pokud jde o tohle, ti zkušenější hráči říkali, že když

oni byli mladí, tak to bylo úplně jiné. Jinak my už jsme mazáctví

nijak nepocítili. Jasně že fungovaly takové věci, že když jsem

mladý, tak jsem musel nosit bránu, pití nebo balony. Celkově se

dá říct, že tam byl tehdy velmi dobrý kolektiv, ze kterého nikdo

nijak v žádném směru nevyčníval. Myslím si, že pokud se začnou

v kabině dělat skupinky, tak to není dobré, protože fotbal jeko

lektivní sport a mělo by se v něm táhnout za jeden provaz.

Jak na tebe zapůsobil trenér Karel Brückner?

Pro mě je Karel Brückner trenérem číslo jedna. Já chtěl vždycky

hrát fotbal a všechno vyřešit fotbalově. On k nám přišel a řekl:

38

MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 38


ZE SIGMY OLOMOUC PŘES LÁZNĚ BOHDANEČ ZPÁTKY DO SIGMY

39

„Tady se mi s tím vzadu neserte. Kopněte to k rohovýmu praporku

a dotlačte je tam. Oni špatně vhodí aut, vy vyhrajete balon a máte

hned přečíslení šest na čtyři.“ Já jsem si tehdy říkal: „Ty vole, co

to je?!“ A dnes v tom vidím tu jeho genialitu. Byly to v podstatě

úplně jednoduché věci. Vývoj mu dal ve všem za pravdu. Dnes už

v lize nevidíš, že by mužstvo dalo gól přes plnou obranu. To umí

vykombinovat tak akorát možná Real nebo Barcelona. Dnesroz

hodují právě chyby po rozehrání rohu nebo brejky. TrenérBrück

ner s tím přišel už tehdy. Byl nadčasový. Přestože jsem zažil

hodně trenérů, kteří byli velmi vážení a měli velká jména, tak

jemu nesahali ani po kolena. A neříkám to v žádném případě

proto, že mě trénoval, nebo z toho důvodu, že jsme si podobní.

S trenérem Oháňkou v roce 1990 –Marek stojí vedle trenéra

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 39


Odtrénoval jsi letní přípravu. Co bylo po ní?

Celý podzim 1996 jsem chodíval hrát za béčko. My mladí, nejen

já, jsme trénovali s áčkem, ale zápasy jsme hráli za béčko. Jediný,

kdo dostal šanci za áčko v zápase, byl v té době Keňoš (Radim

König –pozn. aut.), ale my ostatní jsme na svou šanci pořád čekali.

Kdo patřil do tvé party, která spolu trávila volný čas i mimo fotbal?

My mladí. Já, Ujfi, Kromec, Kovič (Radek Kováč –pozn. aut.), Keňoš

a Štrba.

Co jste podnikali?

Tak ono zase až tak moc volného času nebylo. Kluci bydleli spolu,

tak jsem za nimi občas zašel a dívali jsme se třeba na video.Kro

mec už měl tehdy přítelkyni, se kterou bydlel. Ujfi byl zasez Rý

mařova, takže ve volném čase jezdil domů. V té době jsme se taky

všichni museli věnovat i svým školám. Času tedy moc nebylo, ale

jasně že jsme občas večer sedli na pivo nebo jsme mezi tréninky

zašli společně na kafe. Po tom druhém tréninku už šel ale každý

domů, protože toho měl plné kecky.

Co Varna, diskotéky a tak?

Za trenéra Brücknera jsme si toho až tak moc nedovolili. To už

musel být zápas v sobotu a další trénink až v pondělí, abychom

někam vyrazili. Moc jsme to nepřeháněli, ale zase netvrdím, že

jsme byli úplně svatí.

Co bylo dál? V roce 1997?

Jednoho dne jdeme z tréninku a ve vestibulu stál Kubíček(teh

dejší sportovní ředitel klubu – pozn. aut.). Prošel kolem mě a jen

MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

40

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 40


ZE SIGMY OLOMOUC PŘES LÁZNĚ BOHDANEČ ZPÁTKY DO SIGMY

41

tak mimochodem prohodil: „Jo, abych nezapomněl, od pondělí

jdeš na hostování do Bohdanče.“ Takhle jsem se dozvěděl, že

půjdu do druholigových Lázní Bohdaneč. Tam jsem byl půl roku,

během kterého jsme vykopali ligu. Potom mi ještě dlužili peníze,

o které jsem se hlásil, ale už jsem je nikdy neviděl. To tak ale ve

fotbale někdy chodí...

Ovšem pomohl jsi vykopat ligu...

Hrával jsem, no. Nějakou dobu jsem byl i zraněný a pamatuju si,

že jsem se do toho potom špatně dostával. V každém případě jsem

dostal víc šancí, než bych v té době dostal v áčku v Olomouci.Na

sbíral jsem tam cenné zkušenosti.

Kdo tehdy Lázně trénoval?

Milan Šmarda. Jeho syn Michal v té době hrával se mnou v Sigmě.

Pro tebe to vlastně bylo první odloučení od domova. Kde jsi tam

bydlel?

Na hotelu v Pardubicích. Je to fakt, byl jsem poprvé mimoOlo

mouc a dostal jsem novou motivaci. Byl to pro mě takový svěží

vítr. Neměl jsem ještě ani auto, takže jsem dojížděl vlakem.

Cesta, která dnes zabere hodinu, tehdy trvala pomalu dvěho

diny.

Co ti to dalo? Naučil ses třeba větší samostatnosti?

Já si to možná ani neuvědomuju. Ale asi mi to něco dalo. Musel

jsem se o sebe poprvé starat, chodit si nakupovat, připravovat si

jídlo, takže asi jo. K něčemu to určitě bylo. Potom jsem se hned

vrátil do Olomouce, kterou už trénoval nový trenér Milan Bokša.

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 41


To bylo zrovna léto 1997, kdy byly ty hrozné povodně. Sigmatré

novala v Lutíně. Se Štrbou jsme přišli na trénink a trenér se na

nás podíval se slovy: „Co tady chcete?“ –„Přišli jsme s vámatré

novat,“ odpověděli jsme mu. „Tak si vemte balon a běžte si tamhle

kopat,“ uzemnil nás trenér. Nakonec nás ale do mužstva začlenil.

My jsme se Štrbou totiž přijeli z vojny. V době, kdy už s námitre

nér ani nepočítal.

Z vojny?

Se Štrbou jsme šli na desetidenní přijímač do Liberce. Kvůlipo

vodním nás ale převeleli do Olomouce. V Olomouci to byla síla.

Na stadionu nebyly vidět ani brány, jak byla voda vysoko.

Všichni čekali, že voda přijde odněkud, jenže ona přišla úplně

odjinud. My jsme se ale paradoxně díky velké vodě dostali domů

z vojny.

V Liberci jste tedy pobyli v zeleném jen deset dnů?

Ano. Měli jsme jen udělat přijímač. Řekli nám dokonce, že tam

můžeme trénovat s nejbližším klubem od kasáren. Na to ale nebyl

vůbec čas, protože jsme od rána do večera pořád něco dělali. Po

deseti dnech jsme složili přísahu a valili jsme domů.

V Olomouci jste v rámci vojenské služby pomáhali při povodních?

Ne. Tady už jsme se věnovali čistě fotbalu.

Takže pro tebe celá vojna trvala jen těch deset dnů?

Jo. A to jsem z toho ještě tři dny promarodil. (směje se) Ležel jsem

tam sám a ty tři dny pro mě byly vůbec nejhorší, protože jsem se

jen díval do stropu.

MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

42

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 42


ZE SIGMY OLOMOUC PŘES LÁZNĚ BOHDANEČ ZPÁTKY DO SIGMY

43

Přibliž ještě poměry devadesátých let. Profesionální armáda ještě

nebyla, takže jak je možné, že jsi nemusel na vojnu v plnémroz

sahu?

Všichni sportovci tehdy dělali jen ten přijímač. S námi tam byli

boxeři, kanoisti, cyklisti, hokejisti... Po přijímači se oficiálněroz

jeli do svých měst, kde se měli hlásit v Duklách, přičemž bylopo

voleno mít i tréninkové jednotky.

A neoficiálně bylo de facto po vojně, že?

V podstatě ano. (usměje se)

Vrátil ses do Sigmy a na střídačce už nebyl Karel Brückner, ale

Milan Bokša, tedy typově úplně jiný trenér...

To jo. Karel Brückner byl velmi impulzivní a měl obrovskouau

toritu. Když jsme to na hřišti nedělali dobře, dal nám to pořádně

pocítit. Měli jsme z něj obrovský respekt. Pamatuju, jak jednou

přišli Ujfi s Keňošem s nějakou vyrážkou a od doktorky měli

papír, že se tři dny nesmí zpotit. Já jsem šel zrovna do prádelny

pro věci a vidím, jak si stříhají před dveřmi do kanceláře trenéra.

„Co děláte,“nechápal jsem. „My se nesmíme zpotit a střiháme si,

kdo to trenérovi řekne.“ Bylo léto, pětatřicet stupňů ve stínu

azrovna jsme měli hrát přípravný zápas s Trnavou. Tak to bude

zajímavý, na to se podívám, řekl jsem si pro sebe. Nevím už, který

z nich prohrál, ale myslím, že to byl Ujfi, který nakonecs oba

vami otevřel dveře k trenérovi. Jen slyším ten hlas: „Co je?!“ –

„Trenére, my jsme vám přišli říct, že máme od doktorkypo

tvrzení, že se nesmíme tři dny potit.“ –„Tak budete hrát tak,

abyste se nezpotili! Vypadněte!“ Museli hrát a hotovo. Po zápase

se na ně trenér podíval. Z obou úplně lilo. „Tak co, zpotili jste

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 43


se?“ A kluci na něj: „Ne, v pohodě...“ –„No, tak vidíte!“ (směje

se) Bokša byl spíš takový učitel. Ten když už řekl sprosté slovo,

tak ho řekl mimo, ane přímo do očí. Aby se tě to nedotklo. To

byly úplné protipóly.

Nicméně i trenér Bokša slavil úspěch. V sezoně 1997/1998 jste

skončili v lize na třetím místě.

To je fakt. Já bych mu chtěl hlavně poděkovat za to, že mi dal

v lize šanci. Teprve pod ním jsem začal stabilně hrávat. Byla to

dobrá doba. V té době přišli do mužstva i Standa Vlček nebo

Radim Kučera, se kterými jsme dodnes velcí kamarádi. Roky spolu

jezdíme na ryby nebo i s našimi rodinami na společné dovolené.

Máme i stejně staré děti. Zrovna minulý týden jsem byl u Kuči na

chatě na běžkách. Jsme taková jedna velká rodina.

První gól za Sigmu v lize jsi dal 10. 9. 1997, symbolicky právěno

váčkovi soutěže, Lázním Bohdaneč...

Je to tak. Byl jsem na ně naštvaný, že mi dlužili peníze, a v tom

zápase jsem vystřídal a brzy po příchodu na hřiště jsem jim dal

gól.

Mohl bys krátce vzpomenout na některé další spoluhráče? Co

třeba Oldřich Machala?

To byl lídr. Kapitán a mluvčí kabiny.

Josef Mucha?

Pepa, to je hrozně hodný člověk. Vždycky každému pomohl a nad

nikoho se nepovyšoval. Skvělý a skromný člověk.

MAREK HEINZ – ÚTOČNÍK S UMĚLECKOU DUŠÍ

44

HEINZ_sazba 14/07/16 10:04 Stránka 44




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist