načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Manuál zralé ženy - Halina Pawlowská

Manuál zralé ženy

Elektronická kniha: Manuál zralé ženy
Autor: Halina Pawlowská

- Povídky plné lásky a absurdních situací. - - Halina Pawlowská tvrdí, že když slyší slovo „zralá“, vybaví se jí sýr, u kterého je nejvyšší čas ho zkonzumovat. Zároveň ale ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1% 80%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 202
Rozměr: 19 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: ilustrovala Erika Bornová
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-267-0527-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další z knih, v nichž populární česká autorka nabízí čtenářkám drobné úsměvné příběhy a svérázné rady do života. Rutinovaná autorka vydává další z řady sbírek drobných úsměvných vyprávění, v nichž nešetří ironií a sebeironií, přímočarou oslavou tělesných i jiných požitků, samorostlými radami do ženského života ani rozvernými veršovánkami, jimiž své historky tradičně korunuje. Kromě autobiografických příhod a vzpomínek čtenářky tentokrát v knize najdou například i poznámky ke svérázně pojatému muzikálu na téma biblického příběhu Adama a Evy.

Popis nakladatele

Povídky plné lásky a absurdních situací.

Halina Pawlowská tvrdí, že když slyší slovo „zralá“, vybaví se jí sýr, u kterého je nejvyšší čas ho zkonzumovat. Zároveň ale říká, že zralost je báječná! Buď z toho důvodu, že si můžete gratulovat, že jste se dožili už pěkného počtu let, anebo proto, že jste sice ještě velice mladí, ale jste jedinci s moudrým pohledem na svět.

Zralost má, bohužel, ale i negativní stránku. Zralost totiž nikoho nepřitahuje.

Zralý muž nevzbuzuje takovou chuť jako zralý meloun a zralá padesátnice prostě není broskev k nakousnutí. A jestliže jste to ale nezabalili a chcete vzbuzovat touhu, jak z toho?

Stačí se držet Halininých zásadních rad. Pak vám bude jasné, jak zvládnout své šikanující děti, zvětšující se tělo, jak znovu najít lásku a jak se smát všemu blbému, co vás potká. A o to přece vždycky jde!

Zařazeno v kategoriích
Halina Pawlowská - další tituly autora:
Velká žena z Východu Velká žena z Východu
S Halinou v kuchyni BOX S Halinou v kuchyni BOX
 (e-book)
Pravda o mém muži Pravda o mém muži
Rodinná kuchařka Rodinná kuchařka
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci Zoufalé ženy dělají zoufalé věci
Díky za fíky Díky za fíky
 
K elektronické knize "Manuál zralé ženy" doporučujeme také:
 (e-book)
Ještě že nejsem papež Ještě že nejsem papež
 (e-book)
Jak jsem sebrala odvahu Jak jsem sebrala odvahu
 (e-book)
Půlnoční slunce Půlnoční slunce
 (e-book)
Dívka v pavoučí síti Dívka v pavoučí síti
 (e-book)
Jak blbá, tak široká Jak blbá, tak široká
 (e-book)
Ulovila jsem ho v buši Ulovila jsem ho v buši
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

motto


Knihy Haliny Pawlowské v nakladatelství Mott o Ať zešílí láskou Až se mě dcera zeptá (spolu s Lubomírem Teprtem) Banánové chybičky Banánové rybičky Dá-li pánbůh zdraví, i hříchy budou Díky za každé nové ráno Hroši nepláčou Charakter mlčel a mluvilo tělo Chuť do života aneb Rady a recepty, abyste nezabili sebe ani ostatní

(spolu s Lubomírem Teprtem) Jak blbá, tak široká Jak být šťastný (Dvanáct nemorálních rad) Ještě že nejsem papež Když sob se ženou snídá Moc se nekasej, sukni vykasej Ó, jak ti závidím! Pravda o mém muži Proč jsem se neoběsila Rodinná kuchařka (spolu s Lubomírem Teprtem) Strašná nádhera Tři v háji

(spolu s Ivou Hercíkovou a Michalem Vieweghem) Ulovila jsem ho v buši Velká žena z Východu Záhada žlutých žabek Zanzibar aneb První světový průvodce Haliny Pawlowské Zeptej se mámy aneb 100 receptů, jak se dožít 100 let (spolu s Lubomírem Teprtem) Zoufalé ženy dělají zoufalé věci


Praha 2015


© Halina Pawlowská, 2015

Illustrati ons © Erika Bornová, 2015

ISBN 978-80-267-0527-7


Pro všechny mé přátele



7

Moje milé čtenářky, moji milí čtenáři,

dovolila jsem si pro vás napsat kraťounké povíd

ky, delší povídky, dlouhé povídky a taky vám udě

lit pár rad. I když si uvědomuju naprosto jasně,

že rady dnes dává kdekdo, ale prachy vám nedá

nikdo!



9

Manuál

zralé ženy

Měla jsem velké plány. Že napíšu manuál pro zra

lé ženy, protože jsem sama zralá a vím nejlíp, co

zralé ženy potřebují. Pak jsem si ale uvědomila,

jak je to strašně nesympati cké. Jak jsem si pro

ti vná, jak předstí rám, že je nádherné stárnout

a že to jde s elegantním úsměvem. Nejde mi to

od srdce. Nechce se mi vůbec psát o tom, čeho

se v y varovat, protože se mi nechce přiznat, že už

toho mám poměrně dost za sebou. Takže jsem

opusti la svůj záměr a nakonec jsem se rozhodla,

že napíšu jen pár postřehů na téma zralost.

1. rada

Jednou jsem někam napsala, že když se řekne

slovo „zralý“, tak mi to připomíná sýr, u kterého

je nejvyšší čas ho zkonzumovat. Pořád si to mys

lím. Prostudovala jsem si ale na googlu dlouhý

článek o sýrech a vím, že některé zrají jen pár

dnů a některým to trvá skoro sto let.


10

Vím, že někdo zralé sýry miluje a je ochoten za ně vydat velké peníze. Neplatí ani tak za výraznou chuť, ale za všechny ty okamžiky, kdy sýr potřeboval péči a ubytování.

No... nelze brát doslova, že ženy jsou sýry, ale jedno poučení z toho jasně vyplývá. Když už jste zralá, musíte být drahá! Za všechny ty odžité roky, všechny okamžiky radosti i starostí se prostě musí dobře zaplati t! A tak tvrdím:

Stáří míň bolí,

když se do vás solí!!! Samozřejmě že ideální je najít si na solení šarmantního renti éra. Málokteré mé přítelkyni se to podařilo. Většina z nich sama svýma pacičkama hrabe jak zběsilá, aby se jí žilo slušně. A právě vám (nám) s pacičkama upracovanýma až na loketní kost upřímně doporučuji, abyste (abychom) si uvědomily, že to, že už nejste (nejsme) v rozpuku, znamená, že se to musí oslavit! (A třeba i osladit! Ta k ampaň proti cukru už mě rozčiluje! Samozřejmě že věřím vědcům a lékařům, ale moje máma si, kromě čtyř let v době války, sladila kávu pěti kostkami cukru až do svých pětadevadesáti .) Doufám, že jsem se vyjádřila srozumitelně. Když zkrátka nemáte (nemáme) renti éra, tak do sebe musíme solit samy!

Už jsem se někde zmínila, jak jsem se jednou setkala s jednou známou herečkou a vyprávěla


11

jsem jí, jak mne šíleně vyčerpal let do Ameriky, když jsem jela na promoci syna. Ta herečka řekla: „A tys letěla ekonomickou třídou?“

Odpověděla jsem: „Samozřejmě. Vždyť business class je šíleně drahá!“ A herečka se zasmála: „Aha. Chápu. Ty šetříš, aby mohly lítat v business class tvoje děti !“

2. rada

Co dál bych mohla prozradit chytrého, abychom se cíti ly líp, i když náš narozeninový dort se svíčkami připomíná hřbitov o dušičkách? No... asi to, že jsem se nedávno sešla se svou kamarádkou. Je dost majetná, a proto mne pozvala do Vídně do luxusního hotelu, kde hrál v baru snědý pianista. Má kamarádka Gábina byla čerstvě po návštěvě kliniky plasti cké chirurgie, měla po liposukci fi gurku jako panenka Barbie, obličej hladký jako vymrzlý Eskymáček a dávala mi to sežrat. Říkala, že prožila hodně bolesti , ale že když se na sebe podívá do zrcadla, tak ví, že to stálo za to.

Gábina mluvila dost nahlas, ale já jsem jí přesto občas úplně nerozuměla. Trochu huhlala, napadlo mne, že je to asi tí m, že jí botoxem napíchnuté rty zatarasily nosní dírky.

Gábina říkala, že když žena dosáhne určitého věku, že zkrátka nemá jinou šanci než na sobě začít pracovat. Že musí cvičit, plavat, krémovat se


12

a musí být na ní vidět, že sex je hlavním tématem její existence. Připadala jsem si vedle ní asi jako mísa tvarohu, který někdo umíchal na koláč už velice dávno a zapomněl ho v koutě na kuchyňské lince. Snědý muž u piana na Gábinu civěl. Gábina se pýřila. „Cítí m se fakt jako holka!“ řekla laškovně a odskočila si na toaletu. Při zmenšování boků jí asi zmenšili i močový měchýř, protože to bylo během hodiny už potřetí . A když se za ní zabouchly dveře, tak na mne snědý pianista mrkl a řekl: „Moc se snaží vypadat mladá, ale... mohu vás pozvat na skleničku?“

Odmítla jsem cikánského barona, a i když Gábina mlela o tom, jak váží stejně jako ve dvaceti a jak je fajn chodit s umělými ňadry bez podprsenky, tak jsem jí nezáviděla. Bylo mi jí trochu líto. Došlo mi toti ž, že:

Skalpel nepomůže,

když už nejsi mladá kůže! Nechci, abyste si mysleli, že brojím proti plasti ckým operacím. Vůbec ne! Zaprvé, ať si každý dělá, co chce, a zadruhé věřím, že někomu skutečně psychicky pomůže, když si nechá odstranit podbradek a narovnat nos. Mám na mysli tu plasti ckou štvanici za ubíhajícími roky. Všimla jsem si, že většina uměle vytvořených mladic má uštvaný výraz. Jako by je někdo honil. Jenže ať běží s vyděšenýma očima s nehybnými víčky


13

od jednoho operačního stolu k druhému, svou dřívější krásu stejně nenaleznou.

Když už mluvím o běhání, tak na sebe prásknu, že už jen při formulaci tohoto slova se mi dělá špatně. Často když jedu za deště autem, kde zabírám pohodlně celé sedadlo, sleduju vychrtlé běžce, jak z posledních sil lapají po dechu, jak se motají v křečích, ale přesto běží, musí běžet, k cíli, kde konečně získají tu správnou kondičku. Nevěřím, že na běhání je něco výrazně zdravého. Jsem pouze ochotna přiznat, že v případě nějakého ohrožení, kdyby se třeba na nás říti la vlna tsunami, že by na tom chroničtí běžci byli lépe než já.

Emil Zátopek, když běžel olympijský maraton, vypadal, jako by mlel z posledního. Pak byli všichni v šoku, když si šel pro zlatou medaili. Jenže... dostanou běžci něco za své utrpení? Říká se, že svalnaté nohy, lepší dech... Hm. Když mi bylo patnáct, šla jsem pro mého otce do hospody. Klábosil tam s nějakým starcem a vyšlo najevo, že je to akti vní atlet. „Pořád běhám!“ sípal kmet. „Každý den čtyři kilometry. A to mi už bude šedesát!“

Můj otec si položil prst na ústa, nechtěl, abych ho prozradila.

„Blahopřeju vám, že o sebe tak dbáte!“ řekl můj sedmdesáti letý, černovlasý, temperamentní otec, vypil dvě deci vína téměř na ex a zapálil si svou padesátou cigaretu.


14

Probůh! Abyste si nemysleli, že propaguji alko

hol, nikoti n a hovění si v křesle. Vůbec ne, chci

jen naznačit, že urputná honba málokdy skončí

se zeleným diamantem. (Honba za diamantem

je můj oblíbený fi lm o romanti cké spisovatelce,

která najde toho pravého!)

3. rada

Zakázala bych konverzaci o hormonech! V jakém

koliv věku! Když je člověk mladý, nemá o hor

monech diskutovat, má je nechat jednat, a když

už vejde do dob, kdy je mu milejší posedět nad

sklenkou než si namáhat záda při náročné ero

ti ce (notabene když není s kým), tak nemá cenu

hovořit o tom, co neexistuje. Hormony jsou pros

tě strašlivě nepřitažlivé a občas žasnu, s jakou

masochisti ckou vášní svěřují zralé krásky vyora

ným mužům podrobnosti o stavu svého neplod

ného těla. To je hrozná blbost! Muži přece takové

věci vůbec nepotřebují vědět! Oni to dokonce

ani vědět nechtějí! A ženy vzájemně si takové

věci vyprávět nemusejí, protože je znají. A když

to neznají, tak nemá cenu je strašit. Vzpomněla

jsem si na jednu dámu, s kterou jsme se potkaly

ve Španělsku. Každý den jsme tam dostávaly dost

exoti cké večeře a dáma nám každé ráno na pláži

líčila podrobně, jak pokrm putoval jejími útroba

mi k cílové rovince, kterou rozmanitě opouštěl.


15

Asi dvacet let po společné dovolené jsem dámu potkala v televizi, pracovala tam jako produkční, podala mi ruku a čekala, zda si na ni vzpomenu. A já si vzpomněla. Ne na její jméno, ale... na stav její stolice.

A proto vždycky platí :

I když ji máš jako z děla,

tajemství chraň svého těla!

4. rada

Jeďte na dovolenou někam, kde jsou muži jiné rasy. Má to ten důvod, že stejně jako my nerozpoznáme, jestli je Japonce dvanáct, nebo padesát let, tak ani oni nepoznají, zda je nám šedesát, nebo třicet. Takže si lze pod palmami v náručí ohnivého domorodce nádherně zvýšit sebevědomí. Ale pozor! Třikrát pozor! V žádném případě si krasavce nevozte domů. Sice bude stále vykřikovat, jak jste úchvatná, ale nejdřív vás to bude stát hodně peněz, pak vás to bude stát nervy a nakonec si nebudete připadat jako oslňující dívenka, ale jako přezrálá bluma.

Jedna má známá skutečně uvěřila, že ji miluje pětadvaceti letý Ind, kterého si místo mušličky přivezla z Egypta. Když se na mušle moc dlouho práší, tak je většinou vyhodíme. Ind zacláněl doma v nečinnosti několik let a známá začala vážně přemýšlet, že jí nezbyde než ho prašti t


16

do hlavy a zakopat do sklepa. Naštěstí ho seznámila s jednou svou ještě o hodně starší a těžší sestřenicí a ta si ho odvezla do Pardubic. A mně nezbývá než konstatovat nepříjemnou pravdu:

Vášeň z pláže

mládí vráti t nedokáže!

5. rada

Tohle vás třeba nebude tak zajímat, ale mne to zajímá moc. Takže...

Nemůžete spát, protože vaše třiceti leté děťátko nemá dost miliónků na vlastní domeček?! Ne?! Tak si vezměte sti lnox, po kterém budete spát jako batole. (Eventuálně i pod mostem.)

Nechci být depresivní, nemohu si ale dovolit, abych vás neupozornila na velmi chmurnou eventualitu. Obáváte se, že až budete nemohoucí, že vás vaše děti šoupnou do starobince? Šoupnou! Počítejte s tí m! A máte-li nějaké fi nance, dejte si je někam, kde o nich nikdo, a když říkám nikdo, myslím tí m opravdu nikdo, nebude mít ani tušení. Nejde o to, abyste si na stará (už dávno ne zralá), ztrouchnivělá kolena dopřávala kaviár a ústřice, jde o to, abyste měla někoho, kdo vám za vaše úspory utře prach nad postelí, kdo vám uvaří slepičí polévku a kdo vám bude posluhovat a informovat vás o klokotajícím životě za vaším prahem.


17

Že vaše děti sice mají hodně práce a své problémy se svými dětmi, ale že vás mají moc rády a nikdy by vás nenechaly samotnou?!

Určitě máte pravdu! Přesto si občas vzpomeňte na má slova:

I velcí pitomci

jsou něčí potomci!

6. rada

Teď veseleji. Nedávno jsem měla natáčet nový pořad. Sešla jsem se se svou spoluautorkou a vyrazily jsme do televize. Byla tam fajn atmosféra. Asi pět mladých lidí. Něco mezi třiceti a pětatřiceti . A my. Všichni byli milí. Všichni se snažili. Ukázali nám, jak vše pěkně připravili. Ukázali nám znělku, ukázali nám kostýmy, ukázali nám ilustrace, ukázali nám své plány.

„Nádherné,“ slyšela jsem spoluautorku Janu, která si vzala stranou kostymérku.

„Super,“ řekla jsem režisérovi.

„Fajn, fajn,“ chlácholila Jana scénografa.

„Bezvadný nápad,“ zhodnoti la jsem producenta.

A pak jsme jely rovnou do kavárny, daly jsme si dort, chvilku jsme mlčely a pak Jana vydechla:

„To je tak šíleně vyčerpávající vědět všechno nejlíp a muset to tajit!“ A to je pravda!

Když už jste zažily lásku a rozchod a porod,


18

když už vaši rodiče jsou slabší než vy, když už je ani nemáte, když vám vaše děti doslova přerostly přes hlavu, tak... tak je vrcholně pravděpodobné, že skoro všechno, co uslyšíte, jste už někdy slyšely, že jste většinu z toho, co se vám odehrává před očima, už viděly. Slepice, když se jim chce spát, mají přes oko žmurku. Vy máte v určitém věku oči zastřené moudrostí . Jenže pozor – moudrost nikoho nepřitahuje!

Jednou jsem se Petra Jandy, který je mediálně známý nejen svým talentem a svými hity, ale i tí m, že má manželku mladší než svou dceru, ptala, proč se mu nelíbí jeho vrstevnice.

„Ale mně se líbí!“ řekl Petr Janda.

„Tak proč si je nevybíráš za milenky?“

„Protože na mě nemají čas!“ řekl Petr. „Mají spoustu práce. Se svými dětmi, svým domem, svou chalupou a svou zahradou... Já potřebuju ženu, kterou si přivedu a ona bude obdivovat, co mám jááá! A když s ní pojedu do Itálie, tak mi neřekne, že už tam byla, že už tam všechno viděla a že toho ví o Itálii víc než já!“

Má pravdu, a proto tvrdím:

Na muže jak dítě koukej,

svá moudra si jenom broukej!


19

7. rada

Sex? Samozřejmě že ano, když na něj máte chuť! A když na něj nemáte chuť, tak si nedělejte násilí. I když... se sexem je to zhruba stejné jako s botami na vysokém podpatku. Jít v nich může být hodně nepříjemné. Někdy tlačí, bolí, ale nohy v nich vypadají ženštěji než v teniskách. A žena, která má ráda sex, vypadá ženštěji než ta, která raději drhá koberečky. Auto, když dlouho stojí v garáži, zrezne, kdežto veterán zvolna plující po silnici vzbuzuje možná větší obdiv než poslední model závoďáka.

Nedávno jsem v televizi slyšela, že když ženy provozují sex i v pokročilejším věku, že se jim lépe udržuje jejich mladistvá pleť. O tom si dovolím pochybovat, protože moje máma chodila na pedagogický insti tut asi s deseti jepti škami a ty i v osmdesáti měly tvářičky jako z marcipánu.

Hodně mých opuštěných kamarádek vzdychá: „Chci partnera, chci ho jako společníka, který by mne doprovodil do divadla.“ To je úplný nesmysl. Většina mužů divadlo nesnáší, trpí tam a navští ví ho s manželkou buď proto, že má špatné svědomí, anebo že už má plán, jak si své těžce odpracované divadelní hodiny vynahradí. Když do divadla, tak s kamarádkou, ale... vím samozřejmě, co mým kamarádkám chybí: mužské rameno, na


20

kterém se pěkně leží, prsty, které odstraní pavouka z umyvadla, dlaň, která je tak bezpečně velká, oči, v kterých je něha, touha a odhodlání, ústa, která hladově spolykají jídlo, které jste navařila, a... to je asi tak všechno. Žádná má kamarádka nikdy nevzpomínala na žádný mužský pyj. Maximálně konstatovala, že se jí stýská po někom, kdo to v posteli uměl. Moje soukromá stati sti ka tvrdí, že nejbáječněji se ženy milují, když jsou šťastně vdané, a aniž samy vědí, jak se to stalo, tak si pořídily milence. Pak je to smršť. Sex kořeněný špatným svědomím, touhou si ve vymezeném čase co nejvíc užít, jistota klidného domova a eroti cké zkušenosti , to vše dodá mileneckému spojení úchvatnou chuť. Nenabádám k promiskuitě, jen má soukromá stati sti ka tvrdí, že když se potkají On a Ona v pokročilejším věku, že bývají opatrnější, náročnější a že někdy právě ty ženy, které si naříkaly, že jsou samy, od svého partnera brzo odskotačí a vrátí se ke starému modelu, kdy tvrdí, že chtějí společníka jen do divadla. Asi si trochu odporuji. Asi proto, že v oblasti eroti ckých vztahů je možné všechno.

A tak bych své úvahy shrnula takto:

Sex sem, sex tam,

nikdy nám to není jedno...

sex sem, sex tam,

nesmí ti být fuk!


21

8. rada

Mám několik dobrých přítelkyň a spoustu kamarádek. Někdy se nás najednou sejde fakt hodně. Maruška ráda demonstruje a ví, že za všechno můžou pravičáci, Pavla ví, že problém dělají levičáci, Irena ví, kdo stojí za celosvětovou migrací, Karla to ví taky, ale ví, že je to jinak, než jak tvrdí Irena. Magdalena je odbornice na gastronomii, jenže Anička taky ví o jídle hodně informací, taky ví všechno o zdraví. Gábina je doktorka, a proto zdraví rozumí víc. Jiřka je sice jen knihovnice, ale protože chodí na jógu, tak ví, jak důležitá je pro zdraví alternati vní medicína. Hanička drží dietu pod vedením výživového specialisty. Petruška úplně změnila systém svého stravování, Nikol jí jen jednou denně, protože jí to poradil docent, který žije v Americe. A já vím o jídle taky svoje, protože všechno, co uvařím, mi nejvíc chutná. A taky se celý život trápím dietami a jsem schopna zhubnout a ztloustnout třicet kilo a přitom se stravuji pořád stejně!!!

Proč vám to říkám?

Protože největší problém ženské zralosti spočívá v tom, že zralé ženy vědí úplně všechno NEJLÍP!

Mé kamarádky došly v přesvědčení o své neomylnosti už tak daleko, že je názory druhých


22

vůbec nezajímají. Konverzace je pak poněkud náročná.

„Kam jedeš na dovolenou?“ zeptá se třeba Patricie, a když Erika odpoví: „Já jedu do Portu...,“ tak ještě nestačí dokončit větu a Erika jí skočí do řeči: „V Portugalsku jsem byla, to je taková blbost, je to daleko, je tam draho a fouká tam!“

„Jeď na Kanáry!“ řekne Milena.

„Ne, ne, ne!“ řve Magda. „Na Kanárech je nuda!“

Karla ví, že nejlíp je na Mallorce, Jiřina tvrdí, že jedině Bali, a já vím ze všech nejlíp, že doma je doma!

A proč to říkám?! Protože:

Bába, co všechno ví,

nikoho nebaví!

9. rada

Čtu si, co jsem právě napsala, a je mi jasné, jak musím skončit své pojednání. Já nic nevím! Vůbec nevím, jak vám mám poradit, abyste nazrály jen do únosné fáze. Ale jedno vím jistě:

Je úplně jedno, jestli se budete řídit časopiseckými výkřiky na zachování mladosti anebo se na všechno vykašlete, přestanete si barvit vlasy a v klidu dozrajete až do idylického konce Boženy Němcové, která vlahýma očima koukala na svou


babičku (z dnešního hlediska ženu v nejlepších letech) a vydechla: „Šťastná to žena!“

Kdybyste to náhodou nepochopily, zopakuju:

Zrajte, jak libo!

A mé rady z manuálu

spláchněte do kanálu!



25

Počítání oveček

Nemůžu spát. Skoro nikdy. Jím prášky. Nechci

je jíst, neustále přemýšlím o metodě, která by

mne ukolébala do klidných spánkových vod. Piju

pivo, teplé mléko s medem, pouští m si alternati v

ní hudbu a někdy koukám na televizi na záznamy

těch pitomců z parlamentu. Všechno marné. Mé

problémy se spánkem pramení zřejmě z mého

dětství. Kdyby to tehdy věděla sociálka, určitě

by mne mým rodičům odebrala. Můj otec toti ž

nesnášel jakýkoliv řád. Tvrdil, že pravý kozák,

stejně jako Bůh a čert, nikdy nespí, a nejraději

zval na večer své kamarády šachisty a hrál s nimi

šachové turnaje. Navzdory tomu, že šachy jsou

ti chá hra, tak otec nad nimi vesele hlaholil skoro

až do rána.

Většinou do půlnoci pobíhám bytem, pak si

sednu k počítači a přemítám nad tí m, co bych

chtěla sdělit světu, a pak kolem druhé začínám

být nervózní. Je mi jasné, že brzo bude ráno

a já nemohu celý den ležet zachumlaná ve své

posteli a dohánět ztracenou noc. Je mi jasné, že

mne čekají zodpovědné úkoly, jako je nahrávání

v rozhlase, vystupování v televizi, zodpovídání

otázek otráveným redaktorům, diskuse s aserti v


26

ní dcerou a meditace nad obrázky tchoře, který

je oblíbeným hrdinou mého vnuka. Potřebuju

zkrátka usnout! A nejde to! A tak jsem začala

počítat ovečky. Jak se celý houf poslušně seřa

zuje před úzkým můstkem, který vede přes hor

ský potok ke šťavnaté louce na kopečku pod

lesem. Ovečky jsem ve svých předspánkových

představách počítala pocti vě jednu za druhou.

Jenže se mi začaly plést. Ovečky vypadaly stejně.

Samozřejmě že jsem si do houfu včlenila i pár

černých ovcí. Jejich barva mi v záplavě bílé tak

vyčnívala, že místo aby mi přinesla spánek, tak

mi podráždila nervy. Od černých ovcí jsem proto

musela upusti t, ale bílé ovce jsem přes můstek

nedokázala správně vpouštět. Napadlo mne, že

to bude snadnější, když si ovečky pojmenuji. Že

jako první nechám dojít na louku Amálku, pak pů

jde Bětka, pak Cecilka, pak Danka, pak Evka, pak

Filipa, pak Gudrun, pak Holly, pak Chaluha, pak

Ivča, pak Janka, pak Karla, pak Lída, pak Máňa,

pak Nána a pak už jsem měla ovcí po krk, vůbec

se mi nechtělo propadnout se do spánku, jen

jsem se hystericky snažila vzpomenout si na další

ženské jméno podle abecedy. A právě v ten oka

mžik mne napadlo, že bych měla počítat někoho

atrakti vnějšího, než jsou ovce. A v tu chvíli jsem

na to přišla.

Spočítám si všechny muže, s kterými jsem se

milostně zapletla. Všechny muže, které nebudu

vpouštět na most před pastvou, ale které jsem


27

v různých dobách pusti la do své duše i do svého těla.

A tak jsem se ponořila do vzpomínek a samozřejmě jsem začala od Jeníčka. Nikdy nezapomenu, jak jsem měla na sobě dost hnusnou hnědou halenu s nepříjemně krátkými rukávy, jak měla spoustu knofl íčků a jak se mi je snažil Jenda rozepnout. Leželi jsme na schodech v našem činžáku a Jendovy ruce byly horké a neobratné. Jeden knofl íček se mi utrhl, slyšela jsem ve tmě, jak se kutálí, a skoro proti mé vůli mne napadlo, že ten knofl íček je z ručně malované keramiky, že nemám žádný navíc a že právě knofl íky jsou to jediné, co dělá mou blůzu v barvě neúrodné hlíny aspoň trochu zajímavou. Jendovy ruce se soustředily na mou podprsenku.

Hned jsem na knofl íček zapomněla. Jeníčka jsem skutečně milovala, ale protože on mne nemiloval tolik, jak bych si představovala, zkusila jsem číslo dvě. Byl to angažovaný novinář, syn komunisti ckého kádra. Moc se mi nelíbil, ale řekla jsem si, že zkusím, zda má premiérová znalost sexu platí i při reprízách.

Po dvojce následovala r ychlá trojka. Fuj! To byl hnusný zážitek. Rozbředlý fotograf Evžen, který mne po mejdanu pozval do ateliéru. Ateliér byla divně čpící garáž. Ve tři v noci bylo jednodušší než odolávat Evženově chti vosti podlehnout a rychle zapomenout.

Čtyřka – chlapec s hezkým jménem Sebasti an,


28

který uměl francouzsky. Ale já jsem toho chtěla umět ještě víc, a proto jsem se upnula na pětku. Muž číslo pět ještě nebyl úplným mužem. Byl ze Slovenska a chtěl, abych ho líbala a přitom cucala čokoládu. Nemohla jsem se rozhodnout, zda je to odporné anebo se mi to líbí. A tak jsem vsadila na šestku.

Šestka byl mohutný režisér, který mne mučil srovnáváním se svou bývalou ženou. Tvrdil, že moje vášeň je moc dětská, a tak mne doslova vehnal do postele muže číslo sedm.

To byl spisovatel. Naše první rande (se vším všudy) proběhlo v luxusním hotelu, který se pak ukázal méně luxusním, než jsem očekávala, protože mu kapalo umyvadlo. A voda z toho umyvadla kapala do mé červené lakované lodičky, kterou jsem pod umyvadlo zakopla ve chvíli největšího sexuálního žáru. Ráno z mých lodiček byly nasáklé lodě, z kterých jsem musela vylít půl litru zrezlé vody. Žena na recepci mne zpražila velmi pohrdavým pohledem. Mé kroky čvachtaly – čvachty čvacht – a já si připadala jako prosti - tutka. Před hotelem mne spisovatel tak nějak otcovsky poplácal po rameni a řekl: „Sbohem, holčičko, nečekej, že ti zavolám!“ Čvacht!

Muž s číslem osm byl z Balkánu. Velikánský talent – malinkatý kašpárek. Není co dodat.

Soustředila jsem se na devítku. To byl ON – mého srdce žampion! Milý, jemný, zamilovaný. Miloval na mně všechno. Líbila jsem se mu celá.


29

Naše láska byla šílená. A dlouhá a stabilní... a aby nebyla taková nuda, rozptýlila jsem se s desítkou. Byl evangelíkem ze Sudet a zdála jsem se mu velkolepá. Pak si ovšem našel méně velkolepou sousedku a během pěti let si s ní pořídil šest dětí .

Číslo jedenáct: inženýr z Košíř. Šla jsem s ním jen proto, abych zjisti la, jaké to je, jít s někým úplně cizím. Pamatuju si jen ty Košíře. Napadlo mne tehdy: tady bych nechtěla bydlet. Tuhle jsem Košířemi jela za kamarádkou Janou do Motola a napadlo mne to zase.

Dvanáctka byl divný patron. Bála jsem se, že mne nakazil něčím strašným, ale naštěstí se zjisti lo, že mne jen pokousali nějací dost jedovatí komáři.

Třináctka – to se mi špatně říká, nejradši bych to vymazala z paměti , ale nemohu zapřít svoji historii – ach jo... tak třináctka – to byl manžel mojí kamarádky, uf!

Čtrnáctka byl manžel mé druhé kamarádky. Patnáctka byl manžel mé kolegyně a šestnáctka měl před svatbou s mou sestřenicí.

Sedmnáctka?! To byla vášeň! To byla smršť! Něco nevídaného, neslýchaného! Rozbili jsme spolu sedm postelí, vypůjčili jsme si byty od všech našich známých, sjezdili jsme celou republiku, abychom se mohli milovat v nejrůznějších penzionech, a nakonec jsme si pronajali vlastní by t. Byla to láska. Až někdy bolela. Naše milování bylo někdy něžné, někdy bylo žhavé a někdy jsme


30

hodně experimentovali... Při eroti cké akrobacii jsem si natáhla všechny svaly, ale když jsme si dali jointa, tak jsem se tak uvolnila, že jsem spala tři dny...

Osmnáctého muže jsem poznala v exoti cké zemi. Fascinoval mne, když se plížil s puškou noční krajinou, obdivovala jsem ho, když manévroval s džípem, moc se mi líbil, když si nasadil kožený klobouk a opekl mi krvavý steak. Pak přijel exot do Prahy a stal se z něj podsaditý chlapík s podezřele těkavýma očima.

A pak Irenej. Nikdy mne nenapadlo, že by se takhle mohl jmenovat někdo ve skutečnosti , už vůbec mne nenapadlo, že bych někoho takového mohla potkat. Ireneje jsem potkala v noci v baru. Do toho baru jsem přišla s devatenáctkou. Ten mne jednou v horkém létě sbalil na ulici. Myslela jsem si nejdřív, že je buď fí zl, anebo úchyl. Později se ukázalo, že obojí je pravda, ale ten muž tvrdil, že je návrhář, že je oslněn mými sametovými šaty i jejich obsahem, že jeho dědeček byl generálním ředitelem obřího módního salonu za první republiky a že po mně moc touží. Číslo devatenáct není úplně číslem devatenáct, protože jsem mu podlehla jen skoro. Nechala jsem ho, aby mne hladil a líbal, aby se ke mně ti skl, ale nedovolila jsem mu, aby se mi, jak se postaru říká, dostal pod sukni. Přiznám se, že jsem mu to nedovolila hlavně proto, že jsem měla odřené vnitřní strany stehen a že jsem si říkala, že to vypadá odpudivě.




Halina Pawlowská

HALINA PAWLOWSKÁ


21. 3. 1955

Populární autorka próz na rozhraní krátké povídky a fejetonu Halina Pawlowská, rodným jménem Kločureková, se narodila se v Praze. Byla jedinou dcerou otce pocházejícího z Podkarpatské Rusi, významného rusínského agrárního politika. Po základní škole v Ječné ulici přestoupila na jazykovou školu v Ostrovní ulici a posléze na gymnázium, které absolvovala roku 1974. Po gymnáziu Pawlowská vystřídala několik zaměstnání. Roku 1976 nastoupila na pražskou FAMU na obor scénáristiky a dramaturgie, který roku 1981 úspěšně absolvovala.

Pawlowská - Halina Pawlowská – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist