načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Manuál zralé ženy - Halina Pawlowská

Manuál zralé ženy
-15%
sleva

Kniha: Manuál zralé ženy
Autor:

Povídky plné lásky a absurdních situací Halina Pawlowská tvrdí, že když slyší slovo „zralá“, vybaví se jí sýr, u kterého je nejvyšší čas ho zkonzumovat. Zároveň ale říká, ... (celý popis)
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  249 Kč 211
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1% 80%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-11-18
Počet stran: 176
Rozměr: 115 x 185 mm
Úprava: 202 stran : ilustrace
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: ilustrovala Erika Bornová
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2015-49
ISBN: 9788026705277
EAN: 9788026705277
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2015 - Hlavní kategorie - Český bestseller".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

Povídky plné lásky a absurdních situací Halina Pawlowská tvrdí, že když slyší slovo „zralá“, vybaví se jí sýr, u kterého je nejvyšší čas ho zkonzumovat. Zároveň ale říká, že zralost je báječná! Buď z toho důvodu, že si můžete gratulovat, že jste se dožili už pěkného počtu let, anebo proto, že jste sice ještě velice mladí, ale jste jedinci s moudrým pohledem na svět. Zralost má, bohužel, ale i negativní stránku. Zralost totiž nikoho nepřitahuje. Zralý muž nevzbuzuje takovou chuť jako zralý meloun a zralá padesátnice prostě není broskev k nakousnutí. A jestliže jste to ale nezabalili a chcete vzbuzovat touhu, jak z toho? Stačí se držet Halininých zásadních rad. Pak vám bude jasné, jak zvládnout své šikanující děti, zvětšující se tělo, jak znovu najít lásku a jak se smát všemu blbému, co vás potká. A o to přece vždycky jde!

Kniha je zařazena v kategoriích
Halina Pawlowská - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Manuál zralé ženy" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

Manuál

zralé ženy

M ěla jsem velké plány. Že napíšu manuál prozra

lé ženy, protože jsem sama zralá a vím nejlíp, co

zralé ženy potřebují. Pak jsem si ale uvědomila,

jak je to strašně nesympati cké. Jak jsem sipro

ti vná, jak předstí rám, že je nádherné stárnout

a že to jde s elegantním úsměvem. Nejde mi to

od srdce. Nechce se mi vůbec psát o tom, čeho

se v y varovat, protože se mi nechce přiznat, že už

toho mám poměrně dost za sebou. Takže jsem

opusti la svůj záměr a nakonec jsem se rozhodla,

že napíšu jen pár postřehů na téma zralost.

1. rada

Jednou jsem někam napsala, že když se řekne

slovo „zralý“, tak mi to připomíná sýr, u kterého

je nejvyšší čas ho zkonzumovat. Pořád si tomys

lím. Prostudovala jsem si ale na googlu dlouhý

článek o sýrech a vím, že některé zrají jen pár

dnů a některým to trvá skoro sto let.


10

Vím, že n ěkdo zralé sýry miluje a je ochoten za ně vydat velké peníze. Neplatí ani tak za výraznou chuť, ale za všechny ty okamžiky, kdy sýrpotřeboval péči a ubytování.

No... nelze brát doslova, že ženy jsou sýry, ale jedno poučení z toho jasně vyplývá. Když už jste zralá, musíte být drahá! Za všechny ty odžité roky, všechny okamžiky radosti i starostí seprostě musí dobře zaplati t! A tak tvrdím:

Stáří míň bolí,

když se do vás solí!!! Samozřejmě že ideální je najít si na soleníšarmantního renti éra. Málokteré mé přítelkyni se to podařilo. Většina z nich sama svýma pacičkama hrabe jak zběsilá, aby se jí žilo slušně. A právě vám (nám) s pacičkama upracovanýma až na loketní kost upřímně doporučuji, abyste (abychom) si uvědomily, že to, že už nejste (nejsme) v rozpuku, znamená, že se to musí oslavit! (A třeba i osladit! Ta k ampaň proti cukru už mě rozčiluje!Samozřejmě že věřím vědcům a lékařům, ale moje máma si, kromě čtyř let v době války, sladila kávu pěti kostkami cukru až do svých pětadevadesáti .) Doufám, že jsem se vyjádřila srozumitelně. Když zkrátka nemáte (nemáme) renti éra, tak do sebe musíme solit samy!

Už jsem se někde zmínila, jak jsem se jednou setkala s jednou známou herečkou a vyprávěla


11

jsem jí, jak mne šílen ě vyčerpal let do Ameriky,

když jsem jela na promoci syna. Ta herečka řekla:

„A tys letěla ekonomickou třídou?“

Odpověděla jsem: „Samozřejmě. Vždyť business class je šíleně drahá!“ A herečka se zasmála: „Aha. Chápu. Ty šetříš, aby mohly lítat v business class tvoje děti !“

2. rada

Co dál bych mohla prozradit chytrého, abychom

se cíti ly líp, i když náš narozeninový dort sesvíčkami připomíná hřbitov o dušičkách? No... asi to,

že jsem se nedávno sešla se svou kamarádkou. Je

dost majetná, a proto mne pozvala do Vídně do

luxusního hotelu, kde hrál v baru snědý pianista.

Má kamarádka Gábina byla čerstvě po návštěvě kliniky plasti cké chirurgie, měla po liposukci

fi gurku jako panenka Barbie, obličej hladký jako

vymrzlý Eskymáček a dávala mi to sežrat. Říkala,

že prožila hodně bolesti , ale že když se na sebe

podívá do zrcadla, tak ví, že to stálo za to.

Gábina mluvila dost nahlas, ale já jsem jí přesto občas úplně nerozuměla. Trochu huhlala, napadlo mne, že je to asi tí m, že jí botoxem napíchnuté rty zatarasily nosní dírky.

Gábina říkala, že když žena dosáhne určitého věku, že zkrátka nemá jinou šanci než na sobě začít pracovat. Že musí cvičit, plavat, krémovat se


12

a musí být na ní vid ět, že sex je hlavním tématem

její existence. Připadala jsem si vedle ní asi jako

mísa tvarohu, který někdo umíchal na koláč už

velice dávno a zapomněl ho v koutě nakuchyňské lince. Snědý muž u piana na Gábinu civěl.

Gábina se pýřila. „Cítí m se fakt jako holka!“ řekla

laškovně a odskočila si na toaletu. Při zmenšování

boků jí asi zmenšili i močový měchýř, protože to

bylo během hodiny už potřetí . A když se za ní

zabouchly dveře, tak na mne snědý pianista mrkl

a řekl: „Moc se snaží vypadat mladá, ale... mohu

vás pozvat na skleničku?“

Odmítla jsem cikánského barona, a i kdyžGábina mlela o tom, jak váží stejn ě jako ve dvaceti a jak je fajn chodit s umělými ňadry bezpodprsenky, tak jsem jí nezáviděla. Bylo mi jí trochu líto. Došlo mi toti ž, že:

Skalpel nepomůže,

když už nejsi mladá k ůže! Nechci, abyste si mysleli, že brojím pro ti plasti ckým operacím. Vůbec ne! Zaprvé, ať si každý dělá, co chce, a zadruhé věřím, že někomuskutečně psychicky pomůže, když si necháodstranit podbradek a narovnat nos. Mám na mysli tu plasti ckou štvanici za ubíhajícími roky. Všimla jsem si, že většina uměle vytvořených mladic má uštvaný výraz. Jako by je někdo honil. Jenže ať běží s vyděšenýma očima s nehybnými víčky


13

od jednoho opera čního stolu k druhému, svou

dřívější krásu stejně nenaleznou.

Když už mluvím o běhání, tak na sebeprásknu, že už jen při formulaci tohoto slova se mi dělá špatně. Často když jedu za deště autem, kde zabírám pohodlně celé sedadlo, sleduju vychrtlé běžce, jak z posledních sil lapají po dechu, jak se motají v křečích, ale přesto běží, musí běžet, k cíli, kde konečně získají tu správnou kondičku. Nevěřím, že na běhání je něco výrazně zdravého. Jsem pouze ochotna přiznat, že v případě nějakého ohrožení, kdyby se třeba na nás říti la vlna tsunami, že by na tom chroničtí běžci byli lépe než já.

Emil Zátopek, když běžel olympijský maraton, vypadal, jako by mlel z posledního. Pak byli všichni v šoku, když si šel pro zlatou medaili. Jenže... dostanou běžci něco za své utrpení? Říká se, že svalnaté nohy, lepší dech... Hm. Když mi bylo patnáct, šla jsem pro mého otce dohosody. Klábosil tam s nějakým starcem a vyšlo najevo, že je to akti vní atlet. „Pořád běhám!“ sípal kmet. „Každý den čtyři kilometry. A to mi už bude šedesát!“

Můj otec si položil prst na ústa, nechtěl, abych ho prozradila.

„Blahopřeju vám, že o sebe tak dbáte!“ řekl můj sedmdesáti letý, černovlasý, temperamentní otec, vypil dvě deci vína téměř na ex a zapálil si svou padesátou cigaretu.


14

Prob ůh! Abyste si nemysleli, že propagujialko

hol, nikoti n a hovění si v křesle. Vůbec ne, chci

jen naznačit, že urputná honba málokdy skončí

se zeleným diamantem. (Honba za diamantem

je můj oblíbený fi lm o romanti cké spisovatelce,

která najde toho pravého!)

3. rada

Zakázala bych konverzaci o hormonech! Vjakém

koliv věku! Když je člověk mladý, nemá o hor

monech diskutovat, má je nechat jednat, a když

už vejde do dob, kdy je mu milejší posedět nad

sklenkou než si namáhat záda při náročné ero

ti ce (notabene když není s kým), tak nemá cenu

hovořit o tom, co neexistuje. Hormony jsoupros

tě strašlivě nepřitažlivé a občas žasnu, s jakou

masochisti ckou vášní svěřují zralé kráskyvyora

ným mužům podrobnosti o stavu svéhoneplod

ného těla. To je hrozná blbost! Muži přece takové

věci vůbec nepotřebují vědět! Oni to dokonce

ani vědět nechtějí! A ženy vzájemně si takové

věci vyprávět nemusejí, protože je znají. A když

to neznají, tak nemá cenu je strašit. Vzpomněla

jsem si na jednu dámu, s kterou jsme se potkaly

ve Španělsku. Každý den jsme tam dostávaly dost

exoti cké večeře a dáma nám každé ráno na pláži

líčila podrobně, jak pokrm putoval jejímiútroba

mi k cílové rovince, kterou rozmanitě opouštěl.


15

Asi dvacet let po spole čné dovolené jsem dámu potkala v televizi, pracovala tam jako produkční, podala mi ruku a čekala, zda si na ni vzpomenu. A já si vzpomněla. Ne na její jméno, ale... na stav její stolice.

A proto vždycky platí :

I když ji máš jako z děla,

tajemství chraň svého těla!

4. rada

Jeďte na dovolenou někam, kde jsou muži jiné

rasy. Má to ten důvod, že stejně jako mynerozoznáme, jestli je Japonce dvanáct, nebo padesát

let, tak ani oni nepoznají, zda je nám šedesát,

nebo třicet. Takže si lze pod palmami v náručí

ohnivého domorodce nádherně zvýšit sebevědomí. Ale pozor! Třikrát pozor! V žádném příadě si krasavce nevozte domů. Sice bude stále

vykřikovat, jak jste úchvatná, ale nejdřív vás to

bude stát hodně peněz, pak vás to bude státnervy a nakonec si nebudete připadat jako oslňující

dívenka, ale jako přezrálá bluma.

Jedna má známá skutečně uvěřila, že ji miluje pětadvaceti letý Ind, kterého si místo mušličky přivezla z Egypta. Když se na mušle moc dlouho práší, tak je většinou vyhodíme. Ind zacláněl doma v nečinnosti několik let a známá začala vážně přemýšlet, že jí nezbyde než ho prašti t


16

do hlavy a zakopat do sklepa. Našt ěstí hoseznámila s jednou svou ještě o hodně starší a těžší

sestřenicí a ta si ho odvezla do Pardubic. A mně

nezbývá než konstatovat nepříjemnou pravdu:

Vášeň z pláže

mládí vráti t nedokáže!

5. rada

Tohle vás třeba nebude tak zajímat, ale mne to

zajímá moc. Takže...

Nemůžete spát, protože vaše třiceti letéděťátko nemá dost miliónků na vlastní domeček?! Ne?! Tak si vezměte sti lnox, po kterém budete spát jako batole. (Eventuálně i pod mostem.)

Nechci být depresivní, nemohu si ale dovolit, abych vás neupozornila na velmi chmurnoueventualitu. Obáváte se, že až budete nemohoucí, že vás vaše děti šoupnou do starobince? Šoupnou! Počítejte s tí m! A máte-li nějaké fi nance, dejte si je někam, kde o nich nikdo, a když říkám nikdo, myslím tí m opravdu nikdo, nebude mít anitušení. Nejde o to, abyste si na stará (už dávno ne zralá), ztrouchnivělá kolena dopřávala kaviár a ústřice, jde o to, abyste měla někoho, kdo vám za vaše úspory utře prach nad postelí, kdo vám uvaří slepičí polévku a kdo vám bude posluhovat a informovat vás o klokotajícím životě za vaším prahem.


17

Že vaše d ěti sice mají hodně práce a svéproblémy se svými dětmi, ale že vás mají moc rády a nikdy by vás nenechaly samotnou?!

Určitě máte pravdu! Přesto si občasvzpomeňte na má slova:

I velcí pitomci

jsou něčí potomci!

6. rada

Teď veseleji. Nedávno jsem měla natáčet nový

pořad. Sešla jsem se se svou spoluautorkou avyrazily jsme do televize. Byla tam fajn atmosféra.

Asi pět mladých lidí. Něco mezi třiceti apětatřiceti . A my. Všichni byli milí. Všichni se snažili.

Ukázali nám, jak vše pěkně připravili. Ukázali nám

znělku, ukázali nám kostýmy, ukázali námilustrace, ukázali nám své plány.

„Nádherné,“ slyšela jsem spoluautorku Janu, která si vzala stranou kostymérku.

„Super,“ řekla jsem režisérovi.

„Fajn, fajn,“ chlácholila Jana scénografa.

„Bezvadný nápad,“ zhodnoti la jsem producenta.

A pak jsme jely rovnou do kavárny, daly jsme si dort, chvilku jsme mlčely a pak Jana vydechla:

„To je tak šíleně vyčerpávající vědět všechno nejlíp a muset to tajit!“ A to je pravda!

Když už jste zažily lásku a rozchod a porod,


18

když už vaši rodi če jsou slabší než vy, když už je

ani nemáte, když vám vaše děti doslova přerostly

přes hlavu, tak... tak je vrcholně pravděpodobné,

že skoro všechno, co uslyšíte, jste už někdyslyšely, že jste většinu z toho, co se vám odehrává před

očima, už viděly. Slepice, když se jim chce spát,

mají přes oko žmurku. Vy máte v určitém věku

oči zastřené moudrostí . Jenže pozor – moudrost

nikoho nepřitahuje!

Jednou jsem se Petra Jandy, který jemediálně známý nejen svým talentem a svými hity, ale i tí m, že má manželku mladší než svou dceru, ptala, proč se mu nelíbí jeho vrstevnice.

„Ale mně se líbí!“ řekl Petr Janda.

„Tak proč si je nevybíráš za milenky?“

„Protože na mě nemají čas!“ řekl Petr. „Mají spoustu práce. Se svými dětmi, svým domem, svou chalupou a svou zahradou... Já potřebuju ženu, kterou si přivedu a ona bude obdivovat, co mám jááá! A když s ní pojedu do Itálie, tak mi neřekne, že už tam byla, že už tam všechno viděla a že toho ví o Itálii víc než já!“

Má pravdu, a proto tvrdím:

Na muže jak dítě koukej,

svá moudra si jenom broukej!




Halina Pawlowská

HALINA PAWLOWSKÁ


21. 3. 1955

Populární autorka próz na rozhraní krátké povídky a fejetonu Halina Pawlowská, rodným jménem Kločureková, se narodila se v Praze. Byla jedinou dcerou otce pocházejícího z Podkarpatské Rusi, významného rusínského agrárního politika. Po základní škole v Ječné ulici přestoupila na jazykovou školu v Ostrovní ulici a posléze na gymnázium, které absolvovala roku 1974. Po gymnáziu Pawlowská vystřídala několik zaměstnání. Roku 1976 nastoupila na pražskou FAMU na obor scénáristiky a dramaturgie, který roku 1981 úspěšně absolvovala.

Pawlowská je vdaná a má dvě děti. V roce 1988 začala pracovat v redakci zábavy v Československé televizi na Barrandově jako dramaturgyně a scénáristka. Od roku 1991 pak pracovala jako novinářka. Pawlowská publikovala své fejetony a sloupky však již od roku 1990, první byla její novela Zoufalé ženy dělají zoufalé věci v týdeníku Vlasta.

V devadesátých letech Pawlowská moderovala TV pořady Zanzibar (cestopisný) a v společenském týdeníku V žitě (později Žito). Právě díky této zkušenosti byla zahraničním investorem vybrána za šéfredaktorku tehdy nově vzniklého společenského týdeníku Story, který vedla 7 let. Po sedmi letech Story opustila a založila vlastní časopis Šťastný Jim, který vede dodnes. Kromě toho pracovala i pro deníky Metropolitan a Telegraf.

Za svoji literární a jinou činnost odbdržela Halina Pawlowská řadu ocenění, například v roce 1994 Českého lva v kategorii Nejlepší scénář za film Díky za každé nové ráno a dvakrát po sobě televizní ocenění Týtý - Pořad roku za talk-show Banánové rybičky, kterou Česká televize vysílá už od roku 1999. Scénáristicky se také podílela na některých povídkách z televizního cyklu Bakaláři.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist