načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Manipulace a propaganda -- na pozadí současné informační války - Jozef Ftorek

Manipulace a propaganda -- na pozadí současné informační války

Elektronická kniha: Manipulace a propaganda -- na pozadí současné informační války
Autor:

Nebojíte se hledat odpovědi na nepříjemné, možná až nebezpečné otázky? Přemýšlíte, kdo jsou ti, kteří v pozadí „tahají za nitky“? Pak je tato kniha právě pro vás! Autor ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  253
+
-
8,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 197
Rozměr: 24 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0605-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nebojíte se hledat odpovědi na nepříjemné, možná až nebezpečné otázky? Přemýšlíte, kdo jsou ti, kteří v pozadí „tahají za nitky“? Pak je tato kniha právě pro vás! Autor odkrývá současnou praxi ovlivňování veřejného mínění pomocí mediální manipulace a propagandy. (na pozadí současné informační války)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jozef Ftorek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MANIPULACE

A PROPAGANDA

MANIPULACE

A PROPAGANDA

na pozadí současné informační válkyna pozadí současné informační války

NEBOJÍTE SE HLEDAT ODPOVĚDI NA NEPŘÍJEMNÉ, MOŽNÁ AŽ NEBEZPEČNÉ OTÁZKY?

PŘEMÝŠLÍTE, KDO JSOU TI, KTEŘÍ V POZADÍ „TAHAJÍ ZA NITKY“?

ZAJÍMÁ VÁS, NAKOLIK ROZHODUJE O ZÁVAŽNÝCH ZÁLEŽITOSTECH SAMA VEŘEJNOST?

Autor odkrývá současnou praxi ovlivňování veřejného mínění pomocí mediální manipu

lace a propagandy. Nabízí čtenáři řešení, jak hodnotit události tak, aby se nestal obětí

informační války, a řeší otázku, proč jinak rozumní lidé často zcela iracionálně a pudově

souhlasí s politikou, která jde proti jejich občanským, politickým i ekonomickým zájmům.

Kniha by neměla uniknout lidem, kterým není lhostejné, co se ve společnosti děje, ani těm,

kteří se zabývají sběrem, distribucí, analýzou a výkladem informací, zejména novinářům,

specialistům vztahů s veřejností (PR), pedagogům a studentům společenských věd.

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 17000 Praha 7

tel.: 234264401, fax: 234264400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

Jozef Ftorek

NEBOJTE SE

REALITY!

MANIPULACE

A PROPAGANDA NA POZADÍ SOUČASNÉ INFORMAČNÍ VÁLKY

JOZEF FTOREK


Věnováno Elišce a Jakubovi


MANIPULACE

A PROPAGANDA

na pozadí současné informační války

Jozef Ftorek

NEBOJTE SE

REALITY!


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a  šířena v  papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Jozef B. Ftorek, M.A. Manipulace a propaganda na pozadí současné informační války Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 6656. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Hana Borovská, Ph.D. Sazba a grafická úprava Milan Vokál Návrh a zpracování obálky Ondřej Mikulecký Počet stran 200 První vydání, Praha 2017 Vytiskla Tiskárna v Ráji, s.r.o., Pardubice © Grada Publishing, a.s., 2017 Cover Photo © Depositphotos/konradbak ISBN 978-80-271-9892-4 (ePub) ISBN 978-80-271-9891-7 (pdf ) ISBN 978-80-271-0605-9 (print)

Obsah

O autorovi ............................................................ 9

Předmluva .......................................................... 11

Místo úvodu – kauza Radar – ohlédnutí ................................ 13

(Proti)Raketová základna a výroba souhlasu .......................... 16

Praha, Moskva, Varšava ............................................ 20

Rodič, aktivista, kutil ............................................... 21

1. Argumentační manipulace a propagační rétorika .................... 23

2. Propaganda: užitečná, odporná, stále přítomná ...................... 27

2.1 Konec přetvářky, zpátky ke kořenům ............................ 30

2.2 „Pán myšlenek“ Třetí říše – Joseph Goebbels ..................... 31

2.3 Film, nacismus a politická propaganda ........................... 34

2.3.1 Věčný Žid (Der Ewige Jude) ............................. 36

2.3.2 Žid Süß (Jud Süß) .................................... 37

2.4 „Když mi říkáte doktore, tak mi lidé více věří.“ – E. L. Bernays ...... 41

2.5 „Naše výstupy jsou informace, materiály nepřátel propagandou.“ –

J. L. Summe .................................................. 44

3. Moderní společnost, propaganda a „vztahy s veřejností“ .............. 49

3.1 Bůh je mrtev – propaganda a výroba souhlasu .................... 53

3.2 Válečná propaganda a Velká válka ............................... 54

4. „Umění je propaganda.“ – George Orwell ........................... 57

4.1 Válka je mír, humanitární bombardování a vedlejší škody .......... 58

4.2 Chaloupka strýčka Toma ....................................... 60

4.3 Poezie a propaganda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

5. „Umění řídit je umění komunikovat.“ – Elita, komunikace

a kontrola ........................................................ 63

5.1 Mocenská elita a politická třída ................................. 67

5.2 Koloběh elity a teorie elity ...................................... 69

5.3 Elita a formování souhlasu ..................................... 72

5.4 Autorita a důvěra – panika a chřipka ............................ 77

5.4.1 Krycí organizace ...................................... 83

5.4.2 „Politické instituty, mozkovny“ (think tanky) ............... 85

5.5 Politická propaganda a informační manipulace ................... 88

5.6 Ampulka bakterií tvrdí muziku ................................. 91

5.7 Vrtěti psem .................................................. 95

5.8 Sex, lži a agrese ............................................... 96

5.9 Veřejné mínění, výroba a prezentace ............................. 98

6. Informační manipulace a regulace ................................. 101

6.1 Mediální kontrola ............................................ 103

6.1.1 Jáma a jeskyně ...................................... 106

6.2 Publikum a mediální účinky .................................. 108

6.2.1 Masmédia a účinky na jednotlivce ....................... 109

6.3 Žába na prameni ............................................ 114

7. Informační monopol ............................................. 119

7.1 Ještě se to používá – „kulturní imperialismus“ ................... 121

7.2 Chaotický tok a nástup nové hegemonie ......................... 125

8. Mediální realita – obsah a výroba .................................. 129

9. Labutí píseň hlavního proudu ..................................... 135

9.1 Strategie a taktika informačních zdrojů ......................... 138

9.1.1 Aktivní PR .......................................... 140

9.1.2 Reaktivní PR ........................................ 142

9.2 Ekonomické vlivy ............................................ 142

9.3 Politické tlaky ............................................... 143

9.3.1 Cenzura ............................................ 143

9.3.2 Legislativní rámec .................................... 145

9.3.3 Lobbování .......................................... 146

10. „Konspirační teorie“ a vztahy s veřejností .......................... 151

10.1 Bohem vyvolení ............................................. 152

10.2 New York a Washington – 9/11 ................................ 154

10.3 Svoboda, cenzura a pornografie ................................ 155

11. „Politický extremismus“ a elita .................................... 159

11.1 Extremista všude, kam se podíváš .............................. 163

11.2 „Extremismus“ jako ideologický konstrukt PR ................... 164

12. Manipulace a propaganda v čase války ............................. 167

12.1 Lité olovo a Vánoce 2008 ...................................... 170

12.1.1 Ztráta nevinnosti, PR mašina se zadrhává ............... 172

12.1.2 Ztráta strachu a selhání PR ............................ 173

12.2 Pětidenní válka o Jižní Osetii .................................. 175

12.2.1 GPlus versus Aspect Consulting ........................ 175

12.2.2 Politika PR a mezinárodní veřejné mínění ................ 176

12.2.3 Fox News – chybička se vloudí .......................... 179

12.2.4 Válka ve filmu – Olympius Inferno vs. Pět válečných dnů

(Georgia) ........................................... 180

12.3 Ukrajina 2014 a informační válka .............................. 182

12.3.1 Tragédie pasažérů letu MH-17 ......................... 183

12.4 Vyšetřování skončilo, zapomeňte .............................. 186

Místo závěru – média, autorita a důvěra ............................... 187

Literatura .......................................................... 195



9

O autorovi

Jozef Bohumil Ftorek

Studoval žurnalistiku a  masovou komunikaci

na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy

v Praze a na New York University (NYU) v USA,

kde získal magisterský titul v  oboru mediální

ekologie (1998). V letech 1998–1999 pracoval

v  zahraniční redakci zpravodajství TV Nova,

později jako externí redaktor a reportér České

televize (2000–2003). Získal cenné zkušenos

ti při práci tiskového mluvčího i  jako account

manager v agentuře public relations. Podílel se

na přípravě mediální kampaně na podporupro

fesionalizace Armády ČR. V  současnosti vede

vlastní lektorskou a konzultantskou praxi(Me

diaLektor.CZ). Je autorem knihy Public relations

jako ovlivňování mínění: jak ovlivňovata nene

chat se zmanipulovat (Grada, 2007, 2009, 2012)

a titulu Public relations a politika: kdo a jak řídí

naše osudy s  naším souhlasem (Grada, 2010).

Pedagogicky působí na Vysoké škole meziná

rodních a veřejných vztahů Praha (VŠMVV), kde přednáší o mediální komunikaci,

public relations, politice a teorii elity.



11

Předmluva

E

dward L. Bernays ve své Propagandě (1928) suše konstatuje, že kandidát na

prezidenta USA může být vybrán na základě široké veřejné podpory, stejně tak

ovšem může o jeho osobě rozhodnout i půl tuctu mužů, kteří zasedli okolo stolu

v hotelovém pokoji. Bernays tehdy vůbec neskrýval, že existují osoby v pozadí, ti,

kteří „tahají za nitky“.

Otázkou zůstává, nakolik rozhoduje o závažných veřejných záležitostech sama veřejnost, hlas lidu, občanů a  nakolik jsou rozhodnutí našich volených zástupců a názorových vůdců ovlivněna, předurčena vůlí těch, kdo podle Bernayse, jednoho ze zakladatelů oborou ovlivňování mínění, public relations (PR) „tahají za nitky.“ V tomto smyslu se, alespoň v případě aktivního a kritického publika, nelze nezeptat: Kdo jsou ti, kteří se s  větším či menším úspěchem snaží rozhodovat o  tom, co si máme myslet, koho máme zbožňovat nebo nenávidět? Jak to dělají, že i jinak docela rozumní lidé často a najednou zcela iracionálně a pudově souhlasí s politikou, která jde plně proti jejich občanským, politickým i ekonomickým zájmům? Asinejzřetelnějším příkladem takového rozporu zájmů je otázka války a míru. Zejména pokud jde o válku výbojnou, neokoloniální.

Stále aktuálním, dnes už učebnicovým příkladem je druhá válka proti Iráku (2003), vedená Spojenými státy v čele tzv. Koalice ochotných (The Coalition of the Willing), a  to jako součást časově a  teritoriálně neomezené války proti terorismu (War on Terror). Vláda USA tehdy mandát Organizace spojených národů pro vedení války proti Iráku nezískala. Vyrobila tedy Koalici ochotných. Mezi ochotnými seocitla, alespoň podle referování některých globálních médií, konkrétně televize CNN, i Česká republika. Česká republika a její armáda se ovšem invaze do Iráku, na rozdíl například od našich polských sousedů, neúčastnila. Vláda ani parlament o takové možnosti nerozhodly. I tak se státní symboly ČR objevily ve vysílání globální televize CNN jako reprezentanti válečné koalice. Více než symbolicky tak pomohly politice Washingtonu v procesu ovlivňování mínění světové i části domácí veřejnosti, aby podpořila, třeba jen mlčením, jeho politiku války. Jinak řečeno, když takové politice dáte správný přívlastek a žádoucí výklad, podpořený falešnými argumenty a důkazy, může se válka výbojná stát válkou nutnou a vlastně obrannou.

Manipulace a propaganda

Tato publikace výrazněji reflektuje zejména anglosaskou informační dominanci a mobilizaci zdrojů PR, která je namířena vůči těm, kdo uplatňují jiné pojetí národní a mezinárodní politiky než dosavadní globální hegemon. Důvodem zvýšenépozornosti je právě ona dominance patrná nejenom v euroatlantickém prostoru.Problematiku praxe ovlivňování mínění – mediální manipulaci a propagandu přibližuje kniha prostřednictvím výrazně kritické perspektivy. Činí tak na pozadí teorie elit a informační války. Tzv. „informační válka“ je v této knize pojímána jako soupeření na poli informační regulace a manipulace. Bojištěm je veřejný prostor, zbraní pak informace, jejich výroba a výklad. Teorie elity přibližuje význam „řízené komunikace s veřejností“ jako integrální součást ideologie, tedy jako způsob výkladu světa včetně jeho nerovností, a to z pohledu toho, kdo jej vykládá, a v jeho zájmu.

Kniha významně vychází z  autorových předchozích textů. Mnohé argumenty a pasáže odtud také přejímá. Důvodem je skutečnost, že současná politickákomunikace euroatlantické elity pracuje podle stále stejného schématu. Mění se pouze prostředí, vůči němuž se uplatňuje identická šablona včetně týchž opakujících se chyb. Toto tvrzení je výsledkem prostého pozorování způsobu, jakýmpropagandistický aparát establishmentu prezentuje témata a události v současnosti a jakým je prezentoval i v nedávné minulosti. Ilustrativním příkladem je tradiční démonizace nepřítele označením: „Je jako Hitler (Miloševič, Husajn, Ahmadínežád, Chavéz, Putin, Trump...).“ Taková šablona má ovšem v kulturním a intelektuálním prostředí, kam proniká, mnohdy úplně jiný účinek, než je původní záměr iniciátorů, často i z důvodu jejího urputného a nekritického opakování. Je to výsledek nedostatku talentu, invence a degenerace nejen servisní elity. Účinná praxe ovlivňování mínění musí být maximálně důvěryhodná, nápaditá a gramotná, jinak si vyslouží nálepku „propaganda.“

Publikace je určena každému, kdo má odvahu hledat odpovědi na nepříjemné i „nebezpečné“ otázky, spojené s fungováním současné společnosti v čase přechodu, nejistoty a krize. Vedle toho jistě neujde pozornosti profesionálů, kteří se jakosoučástí své vlastní práce zabývají sběrem, distribucí, analýzou a výkladem informací, zejména novinářů, specialistů na vztahy s  veřejností (PR), pedagogů a  studentů společenských věd, zpravodajských analytiků i některých politiků.

Cílem knihy je zprostředkovat všem zájemcům způsob, jak pochopit vlastnísituaci a možnosti v kontextu změny paradigmatu, vzorce chování, jehož znakem je i redukce „anglosaské hegemonie“ v oblasti informační kontroly. Nabízí čtenářům také inspiraci, jak hodnotit události tak, aby se nestali obětí „informační války“, jak se nenechat zmanipulovat a jak úspěšně ovlivňovat.

Místo úvodu – kauza

Radar – ohlédnutí

27. června 2004 zveřejnila americká informační a mediální agentura Knight Ridder

News papers, že vláda prezidenta USA George Bushe (juniora) tajně vyjednává se

zástupci vlád České republiky a Maďarska. Předmětem důvěrných rozhovorů byla

otázka budování raketové a  radarové základny jako páteřní součásti rozsáhlého

protiraketového systému Spojených států amerických v Evropě a ve světě. Podobná

jednání vedl ve stejné době Washington také s Varšavou. Informaci o rozhovorech

potvrdil agentuře Knight Ridder i  zástupce českého velvyslance ve Washingtonu

Vratislav Janda. Krátce po zveřejnění tématu stále ještě tajných rozhovorů agenturou Knight Ridder se informace o  vojensko-strategické iniciativě USA dostala

i  k  obyvatelům regionu, jichž se důvěrné rozhovory dotýkaly, a  to včetně občanů

České republiky.

Bylo to překvapení, protože o jednání neměli informace ani poslanci českéhoparlamentu. Ti se o rozhovorech a tehdy ještě neoficiální žádosti vlády USA o poskytnutí území České republiky poprvé dozvěděli až od zvídavých novinářů.

1

Přítomnost

1

První kontakty mezi vládami USA a ČR jsou podle dnes dostupných údajů datovány k červenci

2002, kdy na Ministerstvu obrany ČR proběhly prezentace zástupců Pentagonu k raketovému

štítu. V září 2002 navštívil tehdejší ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík USA. Podle oficiálních prohlášení vyjádřil pochopení pro postup Spojených států, uvítal, že USA chtějí otázku

raketové obrany konzultovat jak na bilaterální, tak na alianční úrovni. Následovala návštěva

USA ministrem obrany ČR Kostelkou v září 2003. Vláda ČR pověřila 4. 2. 2004 na uzavřeném

jednání ministerstvo obrany, aby dále pokračovalo ve výměně technických informací. Poté,

mezi lednem až únorem 2004, vytipovalo Ministerstvo obrany ČR tři vojenské prostory  –

Libavá, Brdy a Boletice – vhodné k realizaci vojenského programu USA. Materiál byl zaslán

americké straně. Po téměř dvouleté pauze probíhaly od počátku roku 2006 v Praze uzavřené

technické konzultace včetně přípravy možné prohlídky lokalit vytipovaných pro realizacizáměru. Prohlídka byla vzhledem k červnovým parlamentním volbám (2.–3. 6. 2006) odložena.

Krátce po volbách navštívil ve dnech 18. až 25. července expertní tým USA zmíněné a vládou

ČR vytipované vojenské újezdy. Americký tým si celou akci podle tehdejších vyjádření médií

velmi pochvaloval.

Manipulace a propaganda

cizí armády, byť spojenecké, na teritoriu suverénního evropského státu, i když jen

na omezenou dobu, představuje zásadní výzvu jeho národní suverenitě. I přesto se

otázkou tzv. protiraketové základny USA zabývala od okamžiku zveřejnění tehdy

neoficiální, ale vážně míněné žádosti vlády Spojených států jen média stojící mimo

tzv. hlavní proud  – mainstream.

2

Veřejnoprávní média, konkrétně Česká televize

(ČT), financovaná z  prostředků většiny občanů  – koncesionářů, otázku americké

základny na území ČR poprvé zásadněji nastolila až v červenci 2006 ve svém hlavním

diskusním pořadu Otázky Václava Moravce (2. 7. 2006). V polovině července 2006

se k referování o možném umístění vojenské základny USA přidala i další média

tzv. hlavního proudu.

3

Oficiálním podnětem, signálem k referování médií hlavního

proudu o otázce, jež byla na stole už více než dva roky, se stala návštěva amerických

expertů, kteří si přišli prohlédnout lokality vytipované k  možnému umístění vojenské základny USA na území ČR. Redakce zpravodajství ČT tak ve své ústřední

podvečerní relaci Události 12. 7. 2006 referovala o připravované návštěvě v podání

dlouholeté a profesně oceňované moderátorky Jolany V. následovně: „Americký tým

expertů přijede do České republiky vybírat místo pro protiraketovou základnu. V úvahu

připadají tři lokality ve vojenských újezdech. Příjezd Američanů plánovaný na 18.červenec ale zatím neznamená nic konkrétního, ani žádný závazek pro Českou republiku.

Experti Spojených států prý zatím pouze sbírají informace. Česko totiž není jedinou

zemí, kde může být základna vybudována. Zatím stejné šance mají i  Polsko nebo

Maďarsko.“

4

Moderátorka zcela bez zábran, dokonce s jistým potěšením (zřetelným

v jejím hlase a mimice) hovoří o šanci, kterou má vedle sousedů i Česká republika.

Jasně tak naznačuje, předjímá, že umístění vojenské základny USA je věcí zásadně

pozitivní a  žádoucí. Moderátorka vlastní formulací informace (moderátoři si tzv.

text studia, připravený redaktory, autory reportáží, často a rádi upravují, aby se jim

lépe hovořilo) určené divákům zcela ignoruje povinnou ideologickou a politickou

nestrannost, jež je součástí etického kodexu novináře média veřejné služby i zákona

o České televizi.

Česká televize měla s  vyvážeností svých pořadů věnovaných otázce tzv. protiraketové základny problémy i  později. Z hlediska vztahů s  veřejností je ovšem 2

Oficiální žádost USA o umístění vojenské radarové základny na území České republiky

přišla diplomatickou cestou až ve čtvrtek 25. ledna 2007, jen několik hodin po schválení

nové Topolánkovy (proradarové) vlády Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. 3

První oficiální průzkum veřejného mínění provedený ve druhé polovině července 2006

z podnětu redakce tehdy nejčtenějšího českého deníku, Mladé fronty dnes (MfD),ukazoval, že základnu USA v ČR odmítá 83 % občanů. 4

ČT 24, Události 19:15. Američtí experti přijedou vybírat místo pro protiraketovouzákladnu. 12. 7. 2006. Zdroj: Newton Media.

Místo úvodu – kauza Radar – ohlédnutí

pozoruhodný okamžik, kdy se většina domácích médií hlavního proudu –mainstreamu začala případem vojenské základny USA v ČR zabývat. Bylo to až tehdy,

když se otázka základny začala redakcím (přesněji šéfredaktorům) jevit jako vysoce

pravděpodobná, skoro oficiální, a nikoli spekulativní. Je zjevné, že média evidentně

ukázkově selhala v  roli „hlídacího psa demokracie“  – advokáta veřejného zájmu.

Právě úlohou „hlídacího psa demokracie“ se samy redakce rády a  často zaštiťují,

zejména při ochraně vlastní redakční nezávislosti a celistvosti. Roli strážcedemokratických hodnot, který dohlíží na korektní chování mocných, přisuzuje masovým

médiím tzv. liberální model, paradigma konkurence – tedy tradiční a preferovaný

výklad funkce médií v  současné společnosti, podle něhož konkurence umožňuje

pluralitu, různorodost názorů. Média jsou jako čtvrtý nezávislý stav (vedle moci

zákonodárné, výkonné a soudní) v pozici velmoci, která dohlíží na počínánímocných v jiných sférách.

Výše popsaná skutečnost je potvrzením tušení či zkušenosti, že o kritickémvýznamu a  závažnosti informace svědčí v  dnešní době často i  to, že se neobjevuje v  referování médií hlavního proudu. Hlavní zpravodajské i  publicistické redakce včetně těch veřejnoprávních, jež by měly být maximálně nezávislé na ekonomických i politických vlivech, konaly v souladu s politickou elitou země. Ta otázku možné přítomnosti cizí, byť spojenecké armády na území ČR úplně ignorovala, a to natolik, že se nestala ani jedním z témat předvolebního soupeření politických stran a jejich kandidátů do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

5

Žádná parlamentní politická

strana ve volebním roce 2006 oficiálně neoznámila svůj postoj k otázce zahraniční

vojenské základny na výsostném území České republiky. Občané tak neměli možnost

vyjádřit svým volebním hlasováním vlastní názor na základnu cizí armády na našem

území a  v  tomto smyslu svým voleným zástupcům předat mandát k  zastupování

a rozhodování.

Způsob referování a chování většiny masmédií hlavního proudu v kauzeamerické protiraketové základny ve východní Evropě byl do značné míry potvrzením 5

Volebnímu souboji dominovala zcela jiná, byť tradiční politická agenda. Daně,zaměstnanost, zdravotnictví, korupce nebo školství. Volební kampaň 2006 okořenila v  jejím

těsném závěru i psychologická operace. Do historie vstoupila jako tzv. Kubiceho zpráva.

Několik dní před volbami do Poslanecké sněmovny se ředitel policejního Útvaru pro

odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jan Kubice obrátil na poslance sněmovního

branného výboru se zprávou, ve které uvedl, že organizovaný zločin pronikl do státní

správy. Policejní prezidium, ministerstvo vnitra a předseda vlády prý omezovali činnost

jeho zvláštního útvaru. Podrobnosti z jeho zprávy byly v důsledku řízenéhoinformačního úniku zveřejněny redakcí Českého rozhlasu a  následně i  dalšími médii. Pozdější

vyšetřování nepotvrdilo Kubiceho obvinění, která významně zasáhla do předvolebního

boje.

16

Manipulace a propaganda

předpokladů tzv. kritické školy (teorie) a jejího modelu, paradigmatu hegemonie –

dominance. Kritická teorie, původně reprezentovaná zástupci tzv. frankfurtské školy,

se nesmlouvavě vymezuje vůči liberálnímu pojetí médií jako svobodného tržiště

informací a hlídacího psa demokracie. Kritické paradigma hegemonie charakterizuje

masová média jako komunikační kanál, hlásající již existující, zavedený ideologický

a hodnotový systém – kulturní konsenzus, kdy vládnoucí elity řídí společnostpro

střednictvím kontroly informačního toku, médií a jimi produkovanýchdominant

ních myšlenek, témat a kultury. Novináři se přiklánějí k systému hodnot, které jsou

součástí jejich pracovního výstupu, a očekávají vedení v duchu přísloví: „Koho chleba

jíš, toho píseň zpívej.“ Nekritický a minimálně angažovaný přístup mnoha žurnalistů

k otázkám vysoké společenské závažnosti ovlivňuje vedle jejich ekonomickézávis

losti na vlastníku média nebo jím dosazeném šéfredaktorovi i přirozená servilita –

otrocká mentalita, ideologická předpojatost, limitované vzdělání, a tím i limitované

chápání současného světa. Novináři jsou zastánci kritického pojetí označováni jako

„nové kněžstvo“, které prezentuje veřejnosti jen určitý žádoucí soubor hodnot podle

zadání a očekávání mocných. Tradiční žurnalistika kamenných redakcí a redakčních

stolů tedy podle paradigmatu hegemonie nemůže sloužit a neslouží veřejnosti, ale

mocenské elitě, která kontroluje informační toky skrze praxi public relations –pro

pagandy včetně ekonomické a politicko-legislativní kontroly masových médií.

(Proti)Raketová základna a výroba souhlasu

Pro potřeby ovlivnění veřejného mínění, získání pochopení a  souhlasu domácí

a  zejména zahraniční veřejnosti argumentovala v  počátcích oficiálních jednání

o  tzv. protiraketové obraně USA administrativa George Bushe juniora hrozbou,

kterou pro euroatlantický svobodný svět představují nebezpečné, „darebácké“ státy

(rough states) jako KLDR a Írán. Obě země byly spolu s Irákem krátce po tragických

událostech z 11. 9. 2001 v USA označeny jako státy osy zla, se kterými je třeba se

v zájmu světové bezpečnosti patřičně vypořádat. Zmíněná argumentačnívýcho

diska, tedy to, že vojenské zařízení USA má ochránit nejen USA, ale pochopitelně

i část Evropy včetně ČR před útokem balistických raket ze Severní Korejea Írá

nu, byla během roku 2006 oficiálními vládními a politickými místy prezentována

obyvatelům střední a východní Evropy, konkrétně pak občanům České republiky

a Polska, kde měly být komponenty raketové obrany USA (výkonný radar a rakety)

nakonec instalovány. Původně vláda USA počítala s  umístěním základny (raket

a  výkonného radaru) pouze v  jedné ze zemí bývalého východního bloku, slovy

Místo úvodu – kauza Radar – ohlédnutí

Donalda Rumsfelda, tehdejšího ministra obrany USA, „Nové Evropy“. Na základě

očekávání zdrženlivého a  odmítavého názoru veřejnosti v  dotčených státech se

nakonec vláda USA rozhodla zaangažovat oba státy, a nesouhlas veřejnosti tak do

jisté míry rozmělnit a oslabit. Tedy rakety v Polsku, výkonný radar v ČR.

Brzy se ukázalo, že představené argumenty pro instalaci dalších vojenskýchzákladen USA v Evropě obsahují velké množství slabin, účelových a ničímnepodložených tvrzení i velmi nepravděpodobných teoretických konstrukcí. Proč by například íránský islámský režim útočil na Evropu, která je jeho důležitým obchodnímpartnerem? Proč by ostřeloval balistickými raketami dlouhého doletu, které nemá a ještě dlouho mít nebude, území USA, a to přes evropský kontinent? V případě severní Koreje vyvstávají pochybnosti o  tom, zda je směr raketového útoku přes Evropu nejvhodnější, ještě více, a to i z důvodů čistě fyzikálních (ideální směr raketového útoku z KLDR na USA vede přes oblast severovýchodní Asie a severního pólu). Co by taková akce přinesla oběma režimům politicky, ekonomicky? Proč by riskovaly, že jejich země budou totálně zničeny mohutným jaderným protiúderem? V okamžiku, kdy bylo zřejmé, že KLDR disponuje jadernou bombou, obnovily USA s režimem v Pchjongjangu diplomatická jednání s cílem najít přijatelnou dohodu.

I přes změnu propagační rétoriky v  samotných USA setrvávali specialisté pro vztahy s veřejností, public relations, najatí tehdejší koaliční pravostředovou vládou České republiky premiéra Mirka Topolánka,

6

na původních argumentech, jakkoli ve

hře zůstal už jen darebácký Írán. Když ale samy zpravodajské služby USA v prosinci

2007 zveřejnily informace, že Írán již před několika lety upustil od snahy zvládnout

samostatně výrobu jaderných zbraní, změnili rétoriku i  vládou ČR najatí píáristé

a sympatizanti z řad názorových vůdců, zejména umělců či bývalých prominentních

politiků. Souhlas občanské veřejnosti byl podle jejich názoru a vyjádřenív médiích otázkou vděčnosti za to, co pro nás USA v minulosti učinily, zejména v letech

1918 a 1989. Spojené státy nám přinesly a garantují svobodu a demokracii, je tedy

třeba prokázat trochu vděčnosti a slovy exprezidenta ČR Václava Havla, „nedělat

drahoty“.

Česká veřejnost ale po celou dobu velmi nepřesvědčivé a mnohdy i neprofesionální vládní PR kampaně možnou přítomnost cizích vojáků a základny většinově odmítala. Píseň ministryně obrany Vlasty Parkanové Dobrý den, radare hvězd a pruhů, kterou 6

Topolánkova vláda měla od počátku svého úřadování velmi slabý mandát a v důsledku

volebního patu i pochybnou legitimitu. V parlamentu disponovala těsnou většinou 101

hlasu. Tu získala tzv. „politickou korupcí“, když se opírala o hlasy několika tzv. přeběhlíků,

poslanců původně kandidujících a zvolených za opoziční sociální demokracii. Ti popatových volbách velmi rychle změnili politický názor a Topolánkovu vládu v parlamentních

hlasováních podporovali, a to až do jejího pádu v březnu 2009.

Manipulace a propaganda

nazpívala spolu s písničkářem Janem Vyčítalem, byla jen drobnou, byť bizarníepizodou v celé řadě nekoordinovaných a nepřesvědčivých PR akcí k podpoře americké

vojensko-strategické iniciativy.

7

Podle oficiálních pramenů utratila vláda ČR v rámci komunikační vysvětlovací kampaně ohledně radaru více než 15 milionů korun. Součástí rozpočtu byl honorář PR agentuře AMI Communication, která komunikační aktivity spolu s  vládním radarovým mluvčím Tomášem Klvaňou koordinovala a  realizovala. Páteří kamaně byla produkce a distribuce informačních brožur a DVD médií, organizování besed a odborných seminářů, provozování informační telefonické linky a webových stránek protiraketam.cz. Většinový souhlas veřejnosti se ale nedostavil! Radarovou základnu odmítalo od okamžiku oficiálního zveřejnění požadavku vlády USApřibližně stejné procento populace (průzkumy různých agentur se většinou pohybovaly v pásmu 60–70 % odpůrců radaru). Tomáš Klvaňa v březnu 2008 ukončil svoji práci pro vládu ČR (vypršela mu smlouva) a  na plný úvazek se opět vrátil k  propagaci kouření cigaret a  tabákových výrobků. Ve stejné době, kdy pracoval pro tehdejší vládu ČR, totiž současně zastával i funkci ředitele pro firemní a právní záležitosti tabákové společnosti British American Tobacco (BAT). Nabídku Topolánkovy vlády tehdy přijal, jak sám prohlásil, z vlasteneckých pohnutek.

Značnou roli v odmítavém stanovisku české veřejnosti k radarové základně USA hrála negativní historická zkušenost občanů ČR s pobytem cizích vojsk, stejně jako deziluze z  imperiální zahraniční politiky Spojených států amerických, zejména z  postupu během neodůvodněné a  nezákonné okupace Iráku Koalicí ochotných i nepřesvědčivého vedení války NATO v Afghánistánu, případně i bombardování Jugoslávie (Srbska a Černé Hory) letouny NATO během jara 1999.

Odmítavý postoj české veřejnosti významně neovlivnilo ani poměrně vstřícné, dominantně „proradarové“ referování mainstreamových médií. Důkazemi názorným příkladem obecně nekritického, většinově vstřícného přístupu tehdejšíchhlavních médií k novým vojenským základnám USA v Evropě bylo identické referování redaktorů hlavních českých médií z  návštěvy operačního střediska Agentury pro raketovou obranu USA v Colorado Springs a raketové základny Fort Greely naAljašce. Postup novinářů a jejich mateřských redakcí přesně odpovídal předpokladům 7

Text písně Dobrý den, prapore hvězd a  pruhů, jehož autorem je Jan Vyčítal, vznikl na

základě známé melodie Jaromíra Hniličky Dobrý den, majore Gagarine. K napsání nové

písně dala údajně popud sama ministryně obrany Vlasta Parkanová, v dávné minulosti

džezová zpěvačka. Píseň Dobrý den, prapore hvězd a pruhů byla podle tisku vyjádřením

přání autorů, abychom už konečně měli ochránce, který nás nikdy nezradí. „Dobrý den,

radare, prostě welcome, tak jsme se konečně dočkali. Dobrý den, radare, já ti tleskám,“ zpívá

se v písni, kterou ministryně nazpívala v češtině a věnovala prezidentu Bushovi na CD

při jeho oficiální návštěvě v ČR v červnu 2007.

19

Místo úvodu – kauza Radar – ohlédnutí

modelu propagandy Hermana a Chomského, konkrétně jejich třetímu filtruzpra

vodajství: výběru zdrojů. Podle tohoto filtru zpravodajství potřebují mainstreamová

média a jejich redakce hodnotné zdroje informací, které je pravidelně zásobujíin

formacemi, jež jsou autoritativní, důvěryhodné a jejichž pořízení je levné. Takovým

zdrojem informací jsou nejčastěji PR výstupy, tiskové zprávy a tiskové konference

ministerstev, státních nebo samosprávných úřadů (armády, policie, celní správy,

radnic), soukromých komerčních či neziskových organizací (např. think tanků  –

politických institutů). Mezi redakcemi, žurnalisty a těmito institucemi vzniká určitý

symbiotický, kolegiální vztah, jenž vytváří i závislost redakcí na dominantníchzdro

jích. Ty potom mohou poměrně snadno ovlivňovat redakční výstupy.

Novinářskou cestu – press trip připravilo a hradilo Ministerstvo obrany ČR ve

spolupráci s americkou stranou. Novinářská cesta se uskutečnila ve druhé polovině

července 2008. Výsledky byly patrné ihned po návštěvě armádních základen v USA.

Svědčí o tom i níže uvedený přehled hlavních titulků domácích mainstreamových

médií z druhé poloviny července 2008:

Právo: Česká média byla první při zkoušce štítu v USA

Lidové noviny: Tři, dva, jedna... Start!

Mladá fronta DNES: Tři, dva, jedna... Start! Raketa úspěšně odpálena

Mladá fronta DNES: Cvičný poplach v USA. Rakety útočí na Seattle, zlikvidujte je!

ČRo: Ministryně Parkanová se v USA seznamovala s prvky protiraketové obrany

Hospodářské noviny: Jak Parkanová dohlédla na sestřelení rakety

Lidové noviny: Sledujte, ale nefoťte a netočte

Česká televize (ČT24): Američané ukázali Parkanové své rakety na Aljašce

Česká televize (ČT24): Američané testovali rakety, Parkanová se dívala

Týden: Parkanová sledovala v USA test protiraketové obrany

Ústřední roli v referování novinářů z ČR sehrál identický zážitek, který jimzpro

středkovali organizátoři novinářské cesty, PR specialisté ministerstev obrany ČR

a USA. Ti jim přesně podle filozofie press tripu ukázali jen to, o čem chtěli, abynovi

náři informovali. Organizátoři novinářské cesty si tímto způsobem zajistili značnou

kontrolu nad finálním redakčním výstupem a vyzněním výsledné informace, stejně

jako nad možnými a žádoucími účinky na publikum, konzumenty této informace.

Většině fotografií a televizních záběrů proto dominovala tehdejší ministryně obrany

ČR Vlasta Parkanová. Vlasta Parkanová nahlíží do raketového sila. Pohled nahoru

a  dolů, pak se sklání nad monitorem počítače v  řídicím středisku, kde operátor

Manipulace a propaganda

simuluje sestřelení nepřátelské rakety.

8

Nic dalšího. Více možností k fotografování

a filmování ani nebylo (o tom svědčí i výše uvedený titulek článku v Lidovýchnovinách). Některé redakce dokonce v důsledku identického zážitku vyprodukovaly

i téměř stejné výstupy včetně velmi podobných, aktivně laděných titulků:

Mladá fronta Dnes: Tři, dva, jedna... Start! Raketa úspěšně odpálena

Lidové noviny: Tři, dva, jedna... Start!

Z hlediska efektivní práce s  veřejností, ovlivňování mínění a  formování souhlasu

nebylo celkové vyznění z návštěvy v USA ani přes pozitivní, místy až nadšenéreferování tehdejších médií zcela ideální. Lidově řečeno, vládní píáristé (specialisté PR)

to „přepálili“. Umělé vládní aranžmá bylo v tomto případě příliš výrazné a čitelné.

Naopak nejlepší PR nezanechává žádnou stopu! Jinak, tradičněji řečeno: Nejlepší

propaganda jako propaganda vůbec nevypadá.

9

Praha, Moskva, Varšava

Faktem zůstává, že výkonný radar armády USA, plánovaný pro umístění vevýchodní Evropě, konkrétně v brdských lesích v centrální části Čech, několik desítekkilometrů od hlavního města ČR Prahy, představoval integrální součást strategického

vojenského programu Spojených států, původně prosazovaného administrativou

prezidenta USA George Bushe (juniora). Program nesl název National MissileDefense (NMD) – Národní protiraketová obrana. Z jeho názvu i z dostupnýchvyjádření představitelů USA bylo patrné, že se jedná o vojenský program, který slouží

8

Pro přiblížení okolností návštěvy i atmosféry scény cituji z reportáže Českého rozhlasu

uveřejněné krátce po návratu ministryně obrany Parkanové a českých novinářů z USA:

„Američané při testu chtěli napodobit útok, který by mohl přijít ze Severní Koreje.Raketa dlouhého doletu vystřelená ze základny na Aljašce po více než 20 minutách skončila

v Tichém oceánu několik stovek kilometrů od mexického pobřeží. Podle vedení americké

protiraketové agentury byl test úspěšný. Vlasta Parkanová v České televizi řekla, proč cítila

trochu trému. ‚Kdyby se to nepovedlo, tak se ta informace vaším prostřednictvím ještě více

naklonuje a  bude ještě podrobnější. Takže tuhle trému jsem cítila.‘ “ Zdroj: Ministryně

Parkanová se v USA seznamovala s prvky protiraketové obrany. Radio Praha [online].

2008-07-21. Dostupné na WWW: <http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/ministryne-

-parkanova-se-v-usa-seznamovala-s-prvkyrotiraketove-obrany)>. 9

Problematikou propagace a  prezentace tzv. „amerického radaru v  ČR“ se podrobněji

zabývá kniha Public relations a  politika: kdo a  jak řídí naše osudy s  naším souhlasem

(Grada, 2010).



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist