Kniha: Manéž informačního věku -- Kdo uvízl v síti internetu – Ivan Pilný; Tereza Kučerová

11Mýty

Mýty

Manéž

informačního

věku

Google

technologie

počítače

internet

www

software

Google Glass

Velký Bratr

Twitter

YouTube

Facebook

LinkedIn

století

Gmail

Pinterest

e-mail

13Mýty

Zase na mne vykoukl

Velký bratr

S

tále a znovu a znovu neúspěšně zápasím s neodolatelným nutkáním kupovat si

úžasné technologické hračky. Naposledy to byl iPad mini. Maličký, krásný, sice ho na nic nepotřebuji, ale kdo by nakousnutému jablku odolal. Začal jsem si do něj stahovat všechno, co mi kdo poradil nebo co jsem kde našel. Došlo i  na  Google Earth, výborný mapový soft ware, kde vidíte nejen mapy, ale i poměrně detailní obrázky všech objektů. Nedalo mi to a přiblížil jsem si svůj dům. Ke svému překvapení jsem zjistil, že Google už ví a dal všem vědět, že jsem koupil nové auto. Původní Peugeot stojící před garáží byl nahrazen Golfem mé dcery. Zarazilo mne to a přinutilo se ohlédnout, zda mi za ramenem nestojí obávaný Velký bratr. Všechno ví, všechno zná a bohužel dá k dispozici dalším. Kdosi řekl: „To, že nejste paranoidní, ještě neznamená, že vás nesledují.“ Tenhle citát je z doby vlády komunistů, ale zdá se, že platí stále. Donutilo mne to zamyslet nad tím, „jak je toto možné?“. Začněme svou vlastní naivitou, kterou Velký bratr jen využívá a nic jej nestojí. O záznam našich aktivit si říkáme sami. Nemáme pod kontrolou to, co jsme o sobě sdělili svým „přátelům“ na Facebooku nebo jiné sociální síti, každý náš klik na internetu je zaznamenán a využit, samozřejmě v rámci „zlepšení služeb“ pro nás. Vše, co jsme napsali na emailu, může být využito, případně zneužito. Malé armády marketérů vytvářejí naše profi ly, nabízejí neodolatelné, snaží se předvídat, co budeme kupovat ještě dříve, než nás to napadne. Kde kdo ví, jaká se mi líbí hudba nebo co rád čtu. Amatérští nebo profesionální fotografové a videoamatéři šíří záznamy mého obličeje a vystoupení kde se dá, aniž bych o tom měl tušení. Dobře, za to si alespoň částečně můžeme sami nebo se tomu můžeme těžko bránit. Možná bychom měli být opatrnější k  šíření osobních údajů, číst co všechno dovolujeme marketérům a občas likvidovat jejich vpády do našeho soukromí. K tomu ovšem přistupuje institucionalizace sledování. Naše hovory jsou zaznamenávány, máme biometrické pasy, jsme skenováni na  letišti, hrajeme před kamera

14 Manéž informačního věku

mi bez honoráře. Tisíce našich snímků kdesi bez kontroly koluje. Záznamy o  nás

jsou vedeny v registrech a černých listinách. Zásadní problém je v tom, že většinou

o shromažďování našich osobních a důležitých dat vůbec nevíme. Protiprávně obvi

nění ze spolupráce s STB se mohou soudně bránit, ale jak se bránit proti nesmyslné

mu uvedení v jakémsi rejstříku dlužníků?

Všechny tyto aktivity jsou ospravedlňovány bojem proti terorismu a jeho prevencí.

Úspěchy v tomto boji jsou jistě právem oslavovány. Jak se tajné služby a policie do

staly k potřebným údajům, se většinou nedozvíme.

Existuje vůbec nějaký recept a kompromis mezi ochranou osobních dat a ochranou

před teroristy a  lupiči? Bohužel, ukrýt se do  zemljanky, zakrýt se větvemi a  neko

munikovat není z  praktických důvodů možné, nebo je to jen recept pro mnichy

a  poustevníky. Kde je hranice, kterou by Velký bratr neměl překročit? Možná pár

zásad. Buďme mnohem opatrnější na svoje soukromí. Měli bychom vědět, že někde

jsou rozmístěny kamery, které nás mohou sledovat. Vlastník každého registru nebo

tzv. černé listiny by měl být právně postižitelný za uvedení nesprávných údajů, které

nás poškozují. Je to stejné jako u  internetových stránek. Provozovatel musí udělat

vše rozumné, aby zabránil publikování nezákonných informací, a  dbát na  zjištění

identity toho, kdo se je u něj pokouší publikovat. Odposlech telefonů, sledování e

-mailů a sledování vůbec by měl povolovat jen soud a zodpovídat se z nezákonných

postupů. Soukromé detektivní agentury by měly mít podobné postupy zakázány.

Nezákonné zneužívání shromážděných osobních dat by mělo být nekompromisně

postihováno. Musíme se bránit i  sami. Nepodepisujme smlouvy o  využití našich

osobních dat, neklikejme automaticky na podobné požadavky, nenechme se pod

plácet pochybnými slevami za možnost manipulace s námi. Buďme opatrnější na to,

co sdělujeme svým přátelům na internetu. Chraňme si své soukromí!

15Mýty

Ví toho o mně Velký

bratr víc než já sama?

Č

as od  času mě napadne prozkoumat, co všechno je možné o  mně zjistit z  in

ternetu. Co všechno jsem již o  sobě prozradila klikáním a  jak velká a  hlavně hluboká je moje digitální stopa. Nejjistějším začátkem je zadat své jméno do Googlu. Postupuji metodou dedukce, tedy od  obecného ke  konkrétnímu. Z  prvních nálezů mohu poskládat celkem jednoduchý obrázek – blonďatá, modrooká studentka, uživatelka několikera sociálních sítí, píše články, poslouchá hudbu, dívá se na fi lmy a zajímá se o marketing. Půjdu-li však trochu hlouběji ke konkrétním odkazům, postupně zjišťuji, že jsem se účastnila surf tripu, pořádala bleší trh a objevovala základy fotografi e. Podle mého účtu na Twitteru si můžu přečíst mé názory na věci, které mě zaujaly za poslední tři roky, na Facebooku si i přes neveřejný účet můžou návštěvníci prohlédnout několikero mých fotek. Na LinkedIn se dozvím téměř celou moji kariérní dráhu. Podle Pinterestu zase lehce odhadnu, kdy jsem měla splín a četla životní moudra či jak by mohl vypadat interiér mého budoucího hnízda a kam bych ráda cestovala. Hledám ještě dál a v Google Dashboard zjišťuji, kolik videí jsem nahrála na YouTube, jaký operační systém má můj telefon, kolik mám záložek v Google Chrome, co jsem hledala ve vyhledávači a jakou trasu jsem si uložila v mapách. Také vidím, podle čeho se mi zobrazují určité reklamy – podle klíčových slov a webové historie. Dozvěděla jsem se, že mými zájmy jsou tak například nákup automobilu a Reggaeton. Vzhledem k tomu, že automobil nekupuji a ani to v nejbližší době nemám v plánu, a co je to Reggaeton, nemám ani potuchy, by mě velmi zajímalo, kde udělal strýček Google chybu. Nebo že by mi o  tom někdo napsal e-mailem? Často zapomínáme, že náš účet na Gmailu a příchozí i odchozí e-maily poskytují nepřeberné množství bonusových informací. Vy jste nevěděli, že Google skenuje vaše zprávy? Inu, teď už to víte. Málokdy si také v novinách všimneme, že větší společnost koupila tu menší a získala tak od ní naše údaje. Neuvědomujeme si, že blog, do kterého píšeme zápis

16 Manéž informačního věku

ky z cest, neslouží pouze pro zajímavost dalším dobrodruhům, ale že v něm mohou

najít cenné marketingové informace také různí vyhledávací roboti.

Existuje vtip, kdy se Google, Wikipedie, Facebook a další „Velcí bratři“ disponující

osobními informacemi uživatelů chlubí tím, co všechno o  kom a  o  čem vědí a  co

s  tím dokáží. Až úplně na  konci elektřina povídá: „Takže se uklidníme, mládeži!“

Zůstává ve mně stále kus novodobého Robinsona. Když vypadne elektřina, všude je

tma a já musím poslepu jít hledat svíčku, rozžehne se ve mně malá jiskřička nadše

ní. Stejně jako minulé léto na chatě v Beskydech, kde mobilní signál hledáme leda

nahoře na  hřebenu či dole ve  vesnici. Velcí bratři sem za  mnou nemohou. Neumí

lokalizovat moji polohu bez signálu GPS, nepolapí zprávy na pohledech, které jsme

z Valašska posílali, ani nezjistí, jakou hudbu jsme poslouchali na starém rádiu.

V lese však málo z nás může žít navždy. Vracíme se do města, do víru komunikace,

a  musíme si proto dávat pozor, co prozradíme. Je třeba zastavit nutkavou potřebu

nahrát fotky na  internet, přiřadit místo na  mapě a  informovat všechny o  tom, jak

báječně jsme se měli a  co jsme dělali. Berte to jako takové malé tajemství sama se

sebou.

17Mýty

DIALOG

Ivan:

Potěšila jsi mne, Terezo. Musím své bývalé kolegyni z Microsoftu Táně říci, jak je

v mnohých očích Google ztotožňován s Velkým bratrem. Kam zmizela původní

pověst a původní byznys té kdysi tak mladé společnosti? Google sice alespoň

v mých očích není personifikací Velkého bratra, ale kdo ví, co se s terabajty dat

v  budoucnosti stane. Současný skandál s  tajnými službami v  USA tomu dost

nahrává. I ve jménu boje proti terorismu musí snad existovat nějaká nepřekro

čitelná hranice. Tvůj útulek v Beskydech bez signálu a komunikace mne potěšil.

Bohužel podobných azylů razantně ubývá. Stejně tak i to, že „soudruzi z Goo

glu“ někde udělali chybu a přiřkli Ti automobil a neznámý přístroj. Doufám, že

Ti příště do sbírky údajů o Tobě nepřibude omylem zájem o kalašnikovy.

Těším se na pohled z Valašska.

Tereza:

Ivane, vzpomněla jsem si díky Tobě na léto, kdy jsem pracovala v USA a jako

podomní prodejce chodila celý den ulicemi Oklahoma City a klepáním na dveře

se učila základy správného byznysu. Jeden den kolem mě, někdy zrána, jezdilo

pověstné Google auto s kamerou na střeše a s barevným potiskem. Ještě dlouho

potom jsem si jednou za čas vzpomněla na to, že bych se měla podívat na Street

View, jestli tam někde já a moje kolo nejsme. Jenže mi to hlavou prošlo pokaž

dé, když jsem zrovna nebyla u počítače nebo prostě nebyla vhodná chvíle. Dnes

jsem se vrhla do útrob Google Maps a začala hledat. Ale marně. Možná už se

mi ve vzpomínkách udělal trošku nepořádek a nepamatuji si správně, ve které

ulici jsem auto potkala. Možná však taky vězí moje podobenka někde v archivu

Velkého bratra Googlu a někdo už k ní podle obličeje přiřadil jak jméno a by

dliště, tak výsledky státnicových zkoušek. Nebo podle nákupů platební kartou

odhalil mou slabost pro knihy a módu. Třeba také ví, kam jsem z Oklahomy dále

cestovala a koho potkala. A někde mezi e-maily domů najde pocity, které jsem

z toho měla. Znamená to tedy, že mě Google zná více než nejlepší kamarádka

nebo vlastní rodina? Trochu jsem se prohrabala v  jeho útrobách a  zjistila, že

má digitální stopa je sice velká, ale ne obrovská. Jsem si samozřejmě vědo

ma, že toho o mně mnoho společností ví víc, než bych si přála. Ty nejcennější

a nejcitlivější myšlenky, vzpomínky, pocity či zvyky však doposud sdílím pouze

s nejbližšími. A budu bojovat za to, aby to tak zůstalo. Nebo myslíš, že ne?

18 Manéž informačního věku

19Mýty

Chtěl bych býti

prezidentem

K

 této glose mne inspirovala nejen starší píseň Karla Šípa a Jaroslava Uhlíře, ale

také nedávné prezidentské kampaně. To, že je internet velmi silným nástrojem oslovující kdekoho, nejen potenciální voliče, se ukazuje nejen ve Spojených státech, ale i  u  nás. Studie, jak internet a  komunitní sítě ovlivnily zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem, nenechávají v  klidu mnohého kandidáta politiky nebo jeho volební štáby. Facebook a číro Karla Schwarzenberga jej pravděpodobně drtivě posunuly do druhého kola prezidentské volby bez ohledu na předvolební průzkumy. Kampaň Baracka Obamy na síti vybrala zajímavé množství peněz. Tohle u nás ještě moc nefunguje, dá se vybírat na charitativní účely, ale ne na politiky. O těch panuje v zásadě oprávněná představa, že mají vyděláno nebo si jdou do politiky vydělat. Jak to vypadá u  nás, co vlastně funguje a  co ne? Každá strana i  stranička má své webové stránky. Moc navštěvované nejsou, stejně jako osobní stránky jednotlivých politiků. Taky to nejsou žádné kreativní bomby, až na barvu se podobají jako vejce vejci. Jejich návštěvnost zvyšují jen skandály a aféry. To asi prvotním cílem nebylo. Odvážnější se pouštějí do Facebooku, blogů, nebo dokonce do Twitteru. Jen zřídka bývají skutečnými přispěvateli. Jejich oduševnělé příspěvky píší jiní, někdy jich bývá více a jsou za to přiměřeně placeni. Některé „osobnosti“ jsou alespoň tak upřímné, že to přiznají. Jaký dopad má takovýto „ghost writing“ (placený duch, který píše za autora), nechám na vás. Ve mně vyvolává úsměv, zvlášť když některé „přispěvatele“ a jejich názory znám z osobní zkušenosti. Virtuální svět pro politiku a politiky evidentně nabývá na  důležitosti. Viditelnost, zdá se, už nevytváří jen televize. Ta je navíc pro praktickou propagaci špatně využitelná. Komerčním televizím politika moc nevydělává a tzv. „veřejnoprávní“ je ovlivňována stávajícím rozložením sil. Vždyť televizní radu a ředitele volí politici u moci. Navíc každé vystoupení má svá pravidla, která vystupující mohou jen těžko ovlivnit nebo to neumí. Moderovaná soutěž, kdo nejlépe vymlátí prázdnou slámu, už nikoho moc nezajímá, natož, aby jej ovlivnila. Nicméně počet příznivců na Facebooku nebo čtenářů blogů se v žádném

20 Manéž informačního věku

případě ani zdaleka nerovná počtu voličů. Stále existuje reálný svět a oboustranná

projekce jak ven, tak dovnitř. Dokladem může být neúspěch pana knížete ve  dru

hém kole prezidentské volby. Přestože bylo evidentní, jakým útokům protikandi

dáta bude vystaven, příprava zcela selhala či se vůbec nekonala. Volební portfolio

nebo volební guláš má stále řadu ingrediencí a  ty dohromady skládají výslednou

chuť nebo nechuť.

Pro praktickou politiku využívající síť existuje řada omezení. Nemůžeme elektronic

ky volit, nedají se sbírat podpisy do ofi ciálních kampaní, internetové průzkumy jsou

zatím na vedlejší koleji a nikdo je neumí správně postavit a interpretovat. Elektro

nické podpisy a datové stránky se ale výrazně šíří, takže změna asi přijde rychle, jen

co někdo zjistí, že jemu nebo jeho straně vytvoří skutečnou konkurenční výhodu.