načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Management inovací - Jaromír Veber; kolektiv

Management inovací

Elektronická kniha: Management inovací
Autor: Jaromír Veber; kolektiv

Práce rozebírá různé problémy inovačního managementu z makroekonomického a mikroekonomického hlediska. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Management Press
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 288
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vydání 1.
Skupina třídění: Management. Řízení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-726-1423-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Práce rozebírá různé problémy inovačního managementu z makroekonomického a mikroekonomického hlediska.

Popis nakladatele

Společenská situace se v posledních desetiletích významně mění: vyvíjejí se nové produkty a technologie, objevují se nové pohledy na podnikání. Mění se ovšem i lidé - jejich priority, zájmy, vzorce chování. Ruku v ruce s těmito změnami musí jít i změny v řízení, a to jak na podnikové úrovni, tak úrovni národohospodářské. Monografie autorského týmu pod vedením Jaromíra Vebera Management inovací si klade za cíl upozornit na význam inovací pro konkurenceschopnost podniků i celých ekonomik, upozornit na nové přístupy inovací a v neposlední řadě připomenout zejména metody, jejichž opodstatněnost potvrdila praxe. Zároveň autoři měli na zře¬teli i tu skutečnost, že inovační úsilí, jako nástroj podpory prosperity, by nemělo být spojováno pouze s materiální výrobou, ale mělo by zasáhnout prakticky do všech dalších oblastí (materiálních i nemateriálních služeb), až po státní a veřejnou správu.
Inovace jsou v současnosti vnímány jako významný faktor ekonomického rozvoje, a to zejména díky svému pozitivnímu vlivu na posilování konkurenceschopnosti. Přitom můžeme tento pozitivní vliv vnímat jak z pohledu makroekonomického, tj. jako posilování národní a mezinárodní konkurenceschopnosti, tak z pohledu mikroekonomického – posilování podnikové konkurenceschopnosti. Za přibližně stoletou historii od upozornění J. A. Schupmetera, které se týkalo významu „destrukčních větrů“, jimiž inovace posouvají hospodářský vývoj kupředu, ekonomická teorie i praxe zaznamenala celou řadu poznatků a užitečných zkušeností, které vedly jak k posunům v jednání managementu firem, tak v aktivitách exekutivy vyspělých zemí (zejména ve směru podpory inovací).
Kniha Management inovací je rozdělena do dvou základních částí. V první části, která má charakter makroekonomického pohledu na inovace, jejich význam a podporu, je nejprve naznačen význam inovací pro konkurenceschopnost, dále je blíže specifikováno soudobé vymezení pojmu inovací a managementu inovací, jejich vztah k obecnějšímu pojmu změny a managementu změn. Samostatné kapitoly pojednávají o podporách inovací a ochraně duševního vlastnictví (průmyslových práv). Druhá část publikace je věnována mikroekonomickému pohledu na inovace – koncipování podnikových inovačních strategií, realizačnímu cyklu inovací v podnicích. Analyzuje ekonomické aspekty spojené s inovacemi, zejména možnosti financování inovací a ekonomické přístupy k hodnocení inovačních projektů. V závěru této části je pojednáno o metodách a kontrolních mechanismech, které mohou být na podnikové úrovni uplatňovány ve vztahu k řízení inovací.V poslední kapitole, jež má charakter appendixu, se autorský tým zamýšlí nad soudobými záměry německých národohospodářů, které se týkají transformace německé ekonomiky na čistou energii a na tzv. Průmysl 4.0.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jaromír Veber; kolektiv - další tituly autora:
Příklady z managementu a jejich řešení -- Pro střední školy a pro veřejnost Příklady z managementu a jejich řešení
Řízení jakosti a ochrana spotřebitele -- 2., aktualizované vydání Řízení jakosti a ochrana spotřebitele
Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce. -- Legislativa, metody, systémy, praxe Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce.
Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce
 (e-book)
Podnikání malé a střední firmy -- 3., aktualizované a doplněné vydání Podnikání malé a střední firmy
Digitalizace ekonomiky a společnosti Digitalizace ekonomiky a společnosti
 
K elektronické knize "Management inovací" doporučujeme také:
 (e-book)
Moderní metody řízení nákladů -- 2., aktualizované a rozšířené vydání Moderní metody řízení nákladů
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MI

MANAGEMENT INOVACÍ

MANAGEMENT

PRESS


I

nnovations are currently understood as an important element of economic develop

ment mainly due to its ability to strengthen competitiveness. From the macroecono

mic perspective innovations support the competitiveness on the national and international market. From the microeconomic perspective innovations raise competitiveness of companies.

Almost a century passed since J. A. Schumpeter first mentioned „winds of creative destruction“ and the ability of innovations to move the economic development forward. Since then scholars as well as the corporate world accumulated sufficient knowledge about the power of innovations, which changed the way management deals with it as well as government attitude to innovations (we mean mainly the governmental support of research and development).

The book „Management of innovations“ is divided into two main sections. First section deals with the macroeconomic view at innovations. It explains its importance for national competitiveness, it further deals with the contemporary definition of the term „innovation“ and „management of innovations“ and its relation to the broader term of „change“ and „management of change“. Part of this section is designated to support of innovations and legal protection of know-how.

Second section of the book takes the microeconomic view at innovations. It explores innovation strategies as well as innovation cycles in corporations. A chapter within this section deals with the financial side of research and development, mainly with ways of obtaining financial resources and methods of economic appraisal of innovation projects. This section provides also a spectrum of methods used for innovation generation, management of innovations, etc. Last part of this section deals with control mechanisms, which the companies can use in management of innovations.

Last chapter of the book has a form of an appendix and offers views of contemporary German national economists at the transformation of German economy into „clean energy“ and so called industry 0,4.

SUMMARY


MANAGEMENT

INOVACÍ

Jaromír Veber a kol.

MANAGEMENT PRESS, PRAHA 2016


Autorský kolektiv:

prof. Ing. Jaromír Veber, CSc. – vedoucí autorského kolektivu

doc. RNDr. Hana Scholleová, PhD.

doc. Ing. Miroslav Špaček, PhD.

doc. Ing. Lenka Švecová, PhD.

doc. Ing. Galina F. Ostapenko, CSc., MBA

Jaromír Veber a kol.

MANAGEMENT INOVACÍ

© Jaromír Veber a kol., 2016

Cover design © Petr Foltera, 2016

Všechna práva vyhrazena

V roce 2016 vydalo nakladatelství Management Press,

člen skupiny batros Media a. s. se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4,

jako svou 23 776. publikaci

Obálku navrhl Petr Foltera

Vydání 1.

Sazbu zhotovil Jaroslav Křikava

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s., Husova 1881, Havlíčkův Brod

ISBN 978-80-7261-423-3

www.managementpress.cz

www.albatrosmedia


5

OBSAH

Předmluva 9

PRVNÍ ČÁST

MAKROEKONOMICKÝ POHLED NA INOVACE 13 1 Konkurenceschopnost 15 1.1 Pojetí konkurenceschopnosti 15 1.2 Tlak na zvyšování konkurenceschopnosti 25 1.2.1 Soudobý stav světové ekonomiky 27 1.2.2 Pohled OECD 30 1.2.3 Pohled Evropské unie 31 1.3 Konkurenceschopnost ČR 34 1.3.1 Prokonkurenční vládní politika 38 1.4 Inovace – předpoklad konkurenceschopnosti 42 1.4.1 Vytvoření Evropského výzkumného prostoru 45 1.4.2 Statistiky o výzkumu, vývoji a inovačních aktivitách ČR 49

Poznámky k 1. kapitole 56

2 Změny, znalosti, inovace 61 2.1 Management změn 62 2.2 Zlepšování 71 2.3 Management znalostí 73 2.3.1 Kapitál založený na znalostech 75 2.4 Intra-podnikání 76 2.5 Inovace 77 2.5.1 Oslo manuál 80


6

2.5.2 Kvalitativní aspekt inovací 84 2.5.3 Očekávání od inovací 86 2.5.4 Management inovací 88 2.6 Kreativita a flexibilita 94

Poznámky k 2. kapitole 98 3 Podpory inovačních aktivit 103 3.1 Veřejné finanční podpory výzkumu a inovací 103 3.1.1 Podpory ze státního rozpočtu 104 3.1.2 Podpory z Evropských fondů 107 3.2 Finanční podpory inovací z komerčních zdrojů 114 3.3 Nefinanční podpory inovací 120

Poznámky k 3. kapitole 125 4 Duševní majetek a jeho ochrana 127 4.1 Průmyslová práva 128 4.2 Vlastnictví duševního majetku, odměny,

motivace původců 137 4.3 Některé další typy duševního majetku a možnosti

jejich ochrany 141

Poznámky k 4. kapitole 144

DRUHÁ ČÁST

MIKROEKONOMICKÝ POHLED NA INOVACE 149

5 Podniková inovační strategie 151 5.1 Strategické inovační záměry 152 5.1.1 Strategické inovační záměry velkých, popř. středních

zavedených, erudovaných firem 154 5.1.2 Strategické inovační záměry malých, popř. středních firem

s malými zkušenostmi s inovacemi 162 5.1.3 Strategické záměry v zárodečném stadiu vzniku firmy 163 5.2 Inovační strategie 170 5.2.1 Strategie průlomových inovací 171 5.2.2 Strategie reverzních inovací 178

Poznámky k 5. kapitole 179

OBSAH


7

OBSAH

6 Podnikové realizační procesy inovací 181 6.1 Sekvenční versus integrované řízení realizačních

inovačních procesů 181 6.2 Obsah realizačních inovačních procesů 186 6.2.1 Fáze zadání inovačního úkolu 186 6.2.2 Fáze předvýrobní přípravy inovace 195 6.2.3 Fáze implementace inovací 198 6.2.4 Fáze udržovací 200

Poznámky k 6. kapitole 204 7 Ekonomické aspekty spojené s inovacemi 207 7.1 Financování inovací 208 7.1.1 Vlastní zdroje podniku jako zdroj financování inovací 210 7.1.2 Cizí zdroje jako zdroj financování inovací 215 7.1.3 Financování inovací z hlediska rozsahu a životního cyklu 218 7.2 Ekonomická efektivnost inovací a její měření 221 7.2.1 Nákladová kritéria 222 7.2.2 Statické metody 224 7.2.3 Dynamické metody 226 7.2.4 Reálně opční metody 233 7.2.5 Metody založené na analýze kapitálových trhů 237

Poznámky k 7. kapitole 239 8 Metody a techniky využitelné v managementu inovací 241 8.1 Metody kreativního myšlení 241 8.2 Metody a techniky pro identifikaci potřeb zákazníků 245 8.3 Metody a techniky hledání příčin problémů 246 8.4 Metody a techniky pro hodnocení námětů

a pochopení problému 248 9 Kontrolní mechanismy související s inovačními aktivitami 253 9.1 Controlling inovačních aktivit 253 9.2 Audit inovačních aktivit 255 9.3 Postaudity inovačních projektů 257 9.4 Hodnocení inovací 261 9.4.1 Model hodnocení inovační způsobilosti organizace 261


8

10 Appendix − Inovační záměry německé ekonomiky:

Nová energie, Průmysl 4.0 265 10.1 Změny v energetice 266 10.2 Průmysl 4.0 267

Poznámky k 10. kapitole 274

Příloha – Dotazník pro mapování inovačního prostředí organizace 275 Literatura 279 Rejstřík 282

OBSAH


9

D

ruhá dekáda jedenadvacátého století signalizuje řadu obecných rysů

světového společensko-ekonomického vývoje. Je nesporné, že ekono

miky vyspělých ekonomik (USA, Evropy) jsou schopny vyprodukovat více, než mohou na svém teritoriu spotřebovat. O své čelné místo na slunci se hlásí řada tzv. rychle se rozvíjejících ekonomik (Čína, Indie, Brazílie, Indonésie), které zvyšují nejen svou produkční schopnost, ale i kvalitativní aspekty produkovaných výrobků či služeb. Postupně i jim se místní trhy stávají těsné a rozšiřují okruh komodit, které vyvážejí mimo své území. Bohužel na Zemi je řada států, které nepatří do žádného z výše uvedených teritorií, a míra jejich zaostávání způsobuje, že nejsou schopny zabezpečit přijatelnou životní úroveň svým příslušníkům.

Jestliže můžeme kladně hodnotit posuny v hospodářském rozvoji, kde za sto let došlo k vzniku četných převratných technických novinek, výraznému nárůstu produktivity práce a kde ekonomický vývoj jednoznačně znamenal zlepšení životní úrovně, stejně tak pozitivně nemůžeme hodnotit vývoj na politické scéně. Za sto let se planeta dočkala dvou světových válek a bezpočtu lokálních konfliktů, které jsou i v současnosti příčinou četných nestabilit v regionech s menším či větším přesahem do dalších regionů.

Říká se, že nové komunikační, počítačové a logistické technologie přispěly k tomu, že se svět zploštil a zrychlil. To vše přispělo k rozšíření a prohloubení globalizace jako fenoménu posledních desetiletí. Globalizační procesy v hospodářské sféře nejsou a ani nemohou být vnímány jednoznačně, na jedné straně není pochyb, že pomáhají celosvětovému rozvoji, na druhé straně zřejmě přispívají k prohlubování rozdílů mezi vyspělými a zaostalými ekonomikami, podporují nestabilitu na finančních trzích atd.

Již z tohoto letmého exkursu vyplývá, že světový hospodářský vývoj má daleko k tomu, co můžeme označit za stabilní, proporcionální a trvalý růst světové ekonomiky. Aniž bychom chtěli jakkoliv prezentovat další pochmurné scénáře, jako je neřízená migrační vlna, je více než pravděpodob

PŘEDMLUVA


10

né, že ve světové ekonomice bude přetrvávat disproporcionalita ve vývoji jednotlivých národních ekonomik, regionů a hospodářských uskupení. Ničím není dáno, že vývoj musí mít charakter růstu v řádu několika procent, výjimečná vůbec není a nemusí být stagnace či propad v tempech růstu a ekonomický vývoj může být doprovázen četnými vlastními, tj. ekonomickými i cizími, zejména politickými vlivy, které budou ovlivňovat jeho nestabilitu.

Za tohoto stavu jak jednotlivé národní ekonomiky, tak i jednotlivé podnikatelské subjekty hledají cesty, jak nejlépe uspět v krátkodobé či dlouhodobé perspektivě. Je zřejmé, že v nejbližších letech se nic podstatného v naznačených směrech vývoje světového hospodářství měnit nebude, takže pro ekonomická uskupení i národní ekonomiky vyspělých zemí, ke kterým se řadí i česká ekonomika, bude klíčovým faktorem jejich konkurenční schopnost, a to nejen z pohledu národního, ale zejména mezinárodního. Ačkoliv je pojem konkurenceschopnost v poslední dekádě velice frekventovaným, přesto jde o pojem imaginární, který vyžaduje upřesnění, a to z různých pohledů (konkurenceschopnost podniku i celé ekonomiky, vůči komu, v čem, resp. čím se má projevovat, jak ji měřit či hodnotit atd.).

S vědomím jistého zjednodušení lze konstatovat, že pro vyspělé ekonomiky, které zpravidla neoplývají značnými a navíc levnými surovinovými zdroji a dalšími levnými faktory, jako je pracovní síla či energie, je klíčovým faktorem jejich úspěšnosti um a zejména nápaditost jejich obyvatel. I v tomto případě nejde o bezbřehý fortel či kreativitu lidí, ale takové jejich zaměření, které najde uplatnění na trhu, tzn. že jde o úspěšnou komercionalizaci tvůrčích aktivit.

Jak bylo uvedeno, společenská realita se mění, vyvíjejí se nové produkty a technologie, objevují se nové pohledy na podnikání, mění se ovšem i lidi, jejich priority, zájmy, vzorce chování. Bylo by zřejmě krátkozraké, pokud by v zorném úhlu změn byly jen změny materiálního charakteru. Ruku v ruce s nimi musí jít změny v řízení, a to jak na úrovni podnikové, tak národohospodářské.

Dále uvedené texty si kladou za cíl upozornit na význam inovací pro konkurenceschopnost podniků i celých ekonomik, upozornit na nové přístupy řízení inovací a v neposlední řadě připomenout zejména některé metody, jejichž opodstatněnost potvrdila praxe. Zároveň autoři měli na zřeteli i tu skutečnost, že inovační úsilí, jako nástroj podpory prosperity, by nemělo být spojováno pouze s materiální výrobou, ale mělo by zasáhnout prakticky

MANAGEMENT INOVACÍ


11

PŘEDMLUVA

do všech dalších oblastí (materiálních i nemateriálních služeb), až po státní a veřejnou správu.

Tato monografie staví na dlouhodobém výzkumném zaměření členů autorského kolektivu, kteří se problematikou managementu inovací zabývají ve své akademické i vědecké činnosti. Publikace představuje soubor poznatků, který se opírá o vlastní výzkum v této oblasti s důrazem na specifika českého prostředí.

Formálně je publikace rozdělena do dvou částí. První je zaměřena na makroekonomický pohled na inovace zahrnující celospolečenská témata, jako jsou význam inovačních aktivit pro konkurenceschopnost ekonomiky, podpory podnikání, ochrana duševního majetku apod. Zajímavé závěry vycházejí z makroekonomických analýz soudobého stavu světové a české ekonomiky. Druhá část je věnována mikroekonomickému pohledu na inovace a přináší řadu doporučení pro podnikovou sféru, popř. i další organizace. Pro organizace též nabízí rychlý test hodnocení jejich inovační způsobilosti, který vychází z metodického doporučení uvedeného v příloze publikace. To se opírá jak o ekonomické hodnocení dosavadních inovačních výstupů, tak posouzení cestou checklistu proinovační kvalifikace organizace.

Za autorský kolektiv

Jaromír Veber

Praha, listopad 2015



PRVNÍ ČÁST

MAKROEKONOMICKÝ

POHLED

NA INOVACE



15

J

e zřejmě lidskou přirozeností, možná i jako důsledek jisté ješitnosti, být

dobrým a soutěžit s druhými. Praktickými projevy takových přístupů je

dělat věci lépe než druhý, nabízet lepší produkty či služby. V případě, kdy se na trhu objevuje více subjektů nabízejících stejné či podobné produkty, význam soutěživosti roste, a v případě, že poptávka je menší než nabídka, stává se nutností. 1.1 Pojetí konkurenceschopnosti Konkurence je rysem tržní ekonomiky a se vší naléhavostí vystupuje v etapě, kdy se určitý obor dostává do přebytku (převaha nabídky nad poptávkou). Dále souvisí s komparací, tzn. se srovnáváním s obdobnými objekty, ať jimi jsou produkty či celé produktové řady, nebo i samotné podnikatelské subjekty. Konkurenceschopnost na podnikové úrovni můžeme charakterizovat jako schopnost:

‒ odolávat subjektům se stejným nebo podobným zaměřením (pasivní

pojetí),

‒ prosadit se v určitém oboru v porovnání s ostatními (aktivní pojetí). Konkurenceschopnost sice můžeme posuzovat v daném okamžiku, nicméně rozhodující bude požadavek minimálně jejího udržení či zlepšování v čase.

Klíčovým znakem konkurenceschopnosti určitého subjektu je komparativní výhoda, přednost, kterou má vůči jiným subjektům. Komparativní výhody v rámci určitého oboru a na určeném relevantním trhu lze označit

„Konkurenceschopnost je jako dostih.

Nejde v něm o to, běžet dnes rychleji, než jste běželi včera.

Jde o to, běžet rychleji než všichni ostatní koně.“

St e p h a n Ga r e l l i n

1 KONKURENCESCHOPNOST


16

za konkurenční výhody. V polovině osmdesátých let to byl M. Porter, který přišel s celou řadou užitečných doporučení týkajících se konkurence a zejména konkurenční výhody. Ve vztahu ke konkurenci produktů jsou známé Porterovy generické strategie, které spatřují konkurenční výhody:

‒ v nákladech a potažmo v prodejních cenách,

‒ v diferenciaci (v kvalitě, časové flexibilitě),

‒ ve fokusu (ve specifických vlastnostech, vyhledávaných úzkým seg

mentem uživatelů).

Odtud je již krůček ke kvantifikaci konkurenceschopnosti produktu a jejímu vyjádření v různých ukazatelích, ať jednodušších poměrových (cenách, klíčových funkčních parametrech), tak různých vícekriteriálních hodnoceních posuzujících obvykle nejen užitečnost výrobku, ale i jeho ekonomické charakteristiky (pořizovací cenu, provozní náklady apod.).

O konkurenci mezi podnikatelskými subjekty má smysl hovořit všude tam, kde jde o získání jisté výhody či přednosti vůči jiným. Na prvním místě to bude výhoda na straně prodejů (odbytu) produkce či v soutěži o veřejné zakázky ‒ tedy konkurence v rámci daného oboru. Bude-li limitujícím faktorem na straně nabídky např. rozsah úvěrových zdrojů, pobídkových titulů apod., tak se hledisko oboru stírá a jako ohraničující vystupuje jiné kritérium.

Obecně lze konstruovat různé ukazatele konkurenceschopnosti podniků v podobě podílu či lépe přírůstku podílu na trhu, přírůstku tržeb, přírůstku tržeb z exportu apod. Dílčím indikátorem může být reálná prodejní cena produktů či služeb v porovnání s cenami srovnatelných produktů na tuzemském, resp. mezinárodním trhu. Asi zcela jiná kritéria konkurenceschopnosti bude volit investor, pokud má zájem o akvizici nebo kapitálový vstup do podniku.

Je těžké si představit, že by konkurenceschopný podnik nebyl úspěšný. Mezi úspěšností a konkurenceschopností bude úzká souvislost, nicméně to nebudou identické pojmy; každý sleduje jiné hledisko zájmu. Úspěšnost se obvykle vyjadřuje ekonomickými kritérii, jako jsou zisk, rentabilita, hodnota akcií apod. Při hodnocení konkurenceschopnosti bude mít větší význam komparativní srovnávání se zřetelem na tržní pozici a vedle ekonomických kritérií to bude i hodnocení flexibility podniku s ohledem na tržní impulsy apod.

MANAGEMENT INOVACÍ


S prohlubující se globalizací se do jisté míry mění pohled na konkuren

ci produktů i podniků. V případě produktů se komparace musí realizovat nikoliv v národních mezích, ale s relevantními produkty ze zahraničí, které se stávají na daném či potenciálním trhu konkurentem daného produktu. V případě konkurenceschopnosti podniků je situace obdobná. I zde je třeba rozšířit horizont subjektů, které mohou představovat konkurenční hrozbu, i o zahraniční subjekty, jež působí či mohou působit na potenciálním trhu.

V éře soudobé globalizované ekonomiky nemá smysl hovořit o národní

ekonomické uzavřenosti, naopak národní ekonomiky hospodářsky vyspělých zemí jsou závislé na zapojení do světových obchodních a finančních struktur. I světový hospodářský prostor je již značně nasycen a na stále větším významu nabývá pojem národní, resp. mezinárodní konkurenceschopnosti. Ta má bezpochyby své kořeny v konkurenceschopnosti národních podnikatelských subjektů, nicméně je akcelerována stabilním politickým a ekonomickým klimatem dané země a podmínkami, které jsou vytvářeny pro co nejlepší fungování podnikatelských subjektů doma i v zahraničí. Stranou úvah o konkurenceschopnosti celého státu nemůže zůstat i pojem národní produktivity, kterou můžeme interpretovat jako míru využití národních disponibilních zdrojů (přírodní zdroje, lidské zdroje, kapitál apod.).

Národní či mezinárodní konkurenceschopnost

1

je pojmem mladým,

2

kte

rý nemá jednoznačnou definici, naopak můžeme se setkat s celou řadou vymezení či interpretací, jež budou odrážet různá hlediska hodnocení:

‒ pro podnikatele bude konkurenceschopnou zemí taková, která zabez

pečí nabídku nejlepších podmínek pro podnikání,

‒ investoři budou za konkurenceschopnou považovat takovou zemi,

která jim nabídne co nejlepší podmínky pro zhodnocení jejich inves

tic,

‒ pro zákazníky (celosvětově) to bude co nejnižší cenová úroveň na

bízené produkce nebo služeb, při splnění standardních kvalitativních

požadavků,

‒ z hlediska obyvatel bude zřejmě konkurenceschopná země vnímána

jako teritorium, v němž se dá pohodlně žít (životní prostředí, přírodní

podmínky, pracovní podmínky, zaměstnanost, mzdová a cenová úro

veň).

17

KONKURENCESCHOPNOST


18

Již z výše uvedeného je zřejmé, že vymezení národní, resp. mezinárodní konkurenceschopnosti není jednoduchou záležitostí, stejně tak různorodé mohou být pokusy o její měření. Otázkou je, zda k tomu použít „tvrdá data“, jako jsou cenově nákladové faktory ekonomiky či makroekonomické indikátory, jako jsou HDP, zaměstnanost, příjmy obyvatelstva, nebo též do hodnocení zařadit i činitele charakterizující životní úroveň, které budou mít zřejmě charakter „měkkých“ informací a budou specifikovat kvalitu života, úroveň životního prostředí atd. Neopomenutým ukazatelem pro posuzování mezinárodní konkurenceschopnosti bude i otázka zapojení, resp. závislosti národní ekonomiky na exportu.

3

OECD Za všeobecně přijímanou definici mezinárodní konkurenceschopnosti je přijímáno vymezení OECD: „Schopnost produkovat zboží a služby, které obstojí v testu mezinárodní konkurence, a zároveň schopnost udržovat nebo zvyšovat reálný HDP.“

OECD přiznává, že jako dosud existuje řada přístupů k vymezení pojmu konkurenceschopnost (viz dále), stejně tak existuje řada přístupů pro její hodnocení. V průběhu osmdesátých let minulého století bylo jasné, že světová ekonomika vlivem druhého ropného šoku prochází řadou změn, které znamenaly nezanedbatelné pohyby v nákladech a směnných kursech zemí OECD. Již v tomto období bylo jasné, že je třeba zkoumat faktory, jež ovlivňují makroekonomický výkon zemí, jimiž mohou být stupeň produktové specializace, kvalita produkce, úroveň poprodejního servisu, ale i růst produktivity, mezinárodní náklady, směnné kursy, prodejní ceny apod. Úvahy o konkurenceschopnosti byly zaměřeny na kategorii obchodovatelného zboží, neuvažovalo se s přímými zahraničními investicemi.

Na počátku nového milénia experti OECD konstatují, že se k hodnocení konkurenceschopnosti užívají tři typy přístupů:

‒ tradiční, opírající se o komparativní výhody,

‒ přístup založený na hodnocení produktivity,

4

‒ model diamantu (viz dále). Nicméně ani tyto přístupy nenaplňují všechny aspekty, které jsou na hodnocení zejména mezinárodní konkurenceschopnosti v současnosti kladeny (přírodní podmínky dané země, udržitelnost ekonomického rozvoje): proto

MANAGEMENT INOVACÍ


se v materiálech OECD objevuje úsilí o komplexní zachycení a hodnocení

konkurenceschopnosti v podobě OECD competitiveness indicators platform

(OCIP) [46]. Jeho konstrukce je zřejmá z následujícího obrázku.

Obr. č. 1 OECD platforma indikátorů konkurenceschopnosti

Evropská unie

Za hlavní faktor hospodářského růstu EU je považován růst konkurence

schopnosti národních ekonomik a v jejich rámci pak konkurenceschopné

firmy všech velikostí.

Slovník EU pod pojmem konkurenceschopnost uvádí: „Konkurence

schopná ekonomika je ekonomikou s trvalým vysokým tempem růstu pro

duktivity“ a zároveň doplňuje, že růst produktivity bude závislý zejména na

strukturálních změnách v průmyslu a Unie jako celek musí podávat lepší

výkon než konkurence, pokud jde o výzkum a inovace, informační a komu

nikační technologie, podnikání, hospodářskou soutěž, vzdělávání a odbor

nou přípravu [38].

EU každoročně od r. 1997 sestavuje zprávu o konkurenceschopnosti

členských států, která poskytuje informace o konkurenceschopnosti EU jako

celku a hodnotí konkurenceschopnost jednotlivých členských států. Mezi

klíčové hodnotící oblasti patří:

19

Zdroj: OECD

Fyzická infrastruktura

Přírodní předpoklady Politiky Výkonnost

Přírodní podmínky

(nerostné bohatství,

environmentální profil)

Stav ekonomiky

(hospodářská infrastruk

tura, výrobní náklady

rozdělení příjmů)

Lidské a sociální zdroje

(demografická situace,

sociální odpovědnost)

Ekonomický rozvoj

(fiskální a monetární

politika)

Regulace a efektivnost

institucí

Technologické kapacity

(stav kapacit, investice)

Sociální zlepšování

(zdraví, vzdělání,

zaměstnanost)

Udržitelnost

(dlouhodobý růst)

Efektivnost (produktivita)

Blaho pro společnost

Zvyšování znalostí

(inovace, lidský

a sociální kapitál)

KONKURENCESCHOPNOST


20

‒ investice a přístup k financím,

‒ inovace a veřejná správa,

‒ energie, suroviny a udržitelnost,

‒ přístup na zahraniční trhy, k infrastruktuře a službám. Zpráva rozděluje země EU do čtyř skupin:

‒ vysoká úroveň konkurenceschopnosti a dále je indikováno její zlepšo

vání,

‒ vysoká úroveň konkurenceschopnosti, ale je indikována stagnace, nebo

dokonce pokles,

‒ mírná konkurenceschopnost, ale je indikováno zlepšování,

‒ mírná konkurenceschopnost, ale je indikována stagnace, nebo dokonce

pokles.

Konkurenční výhody EU zůstávají dlouhodobě neměnné: kvalifikovaná pracovní síla, inovace, složité výrobky vysoké kvality. Nevýhody jsou spatřovány ve vysokých výrobních nákladech, nedostatku investic, resp. jejich financování (zvláště pro malé inovativní podniky, které nemají dostatečnou historii pro poskytování úvěrů, komplikovaná veřejná správa v řadě zemí (daně, vymahatelnost práva, korupce, nestabilita cen energie, surovin).

Poslední dostupné hodnocení konkurenceschopnosti EU

5

uvádí, že

v příštím desetiletí devadesát procent nové poptávky bude generováno mimo Evropu, což činí internacionalizaci firem nepostradatelným strategickým prvkem. Klíčovou úlohu budou sehrávat globální hodnotové řetězce, které kombinují úlohu produktů, služeb a procesů inovací. Systémy pro podporu inovací se musí dále zdokonalovat, jako problematické jsou spatřovány nízké investice a samotná spolupráce mezi vědeckou komunitou (výzkumem) a podnikatelskou sférou, dále nedostatečná práce s talenty (pracovní podmínky, konkurenční mzdy, mobilita). Světové ekonomické fórum V rámci aktivit Světového ekonomického fóra (WEF)

jsou připravovány zprá

vy o konkurenceschopnosti. V úvodních pasážích zprávy je uvedena i definice konkurenceschopnosti:

6

„Konkurenceschopnost jako soubor institucí, politik

a faktorů, které determinují úroveň produktivity země. Úroveň produktivity, naopak, nastaví úroveň prosperity, kterou lze získat prostřednictvím hospo

MANAGEMENT INOVACÍ


dářství. Úroveň produktivity také určuje míru výnosu z investic v ekonomice,

což je základní hnací silou míry jejího růstu. Jinými slovy, konkurenceschop

nější ekonomika je ta, která má větší pravděpodobnost udržení růstu. Pojem

konkurenceschopnost tedy zahrnuje statické a dynamické složky. Takže pro

duktivitu země určuje její schopnost udržovat vysokou úroveň příjmů, to je

také jeden z hlavních determinantů návratnosti jejích investic, která je jedním

z klíčových faktorů vysvětlujících růstový potenciál ekonomiky“ [52].

Hodnocení konkurenceschopnosti WEF se uskutečňuje od r. 1979 a kaž

doročně vydává hodnotící zprávu o konkurenceschopnosti národních eko

nomik.

7

Za svou existenci hodnocení konkurenceschopnosti prošlo vývo

jem, zvyšuje se i počet hodnocených zemí. V současnosti se hodnocení

opírá o globální index konkurenceschopnosti [Global Competitiveness

Index ‒ GCI]. Mezi tematické okruhy (pilíře) hodnocení jsou zařazeny:

úroveň fungování veřejných institucí, úroveň infrastruktury, makroekono

mická stabilita, úroveň zdravotnictví a základního školství, úroveň vyso

koškolského vzdělání, efektivnost tržních podmínek, efektivita trhu práce,

rozvoj finančních trhů, technologická připravenost, velikost trhů, sofistiko

vanost podniků, inovace.

21

KONKURENCESCHOPNOST

Obr. č. 2 Aspekty hodnocení konkurenceschopnosti národní ekonomiky

podle WEF/GCI

Globální index konkurenceschopnosti

Základní požadavky

– Institucionální prostředí

– Infrastruktura

– Makroekonomické

prostředí

– Zdraví a základní

vzdělání

Zesilovače efektivnosti

– Vysokoškolské vzdělání

a trénink

– Efektivita zbožových

trhů

– Efektivita trhu práce

– Rozvoj finančních trhů

– Technologická

připravenost

– Velikost trhu

Inovace

a sofistikovanost

– Připravenost

podnikatelského pro

středí

– Inovace

Klíč k faktorům

pohánějícím ekonomiku

Klíč k efektivitě

pohánějící ekonomiku

Klíč k inovacím

pohánějícím ekonomiku


22

Tab. č. 1 Žebříček deseti zemí s nejlepší konkurenceschopností dle WEF/GCI

r. 2010–11 r. 2011–12 r. 2012–13 r. 2013–14 r. 2014–15

1. Švýcarsko Švýcasrko Švýcarsko Švýcarsko Švýcarsko

2. Švédsko Singapur Singapur Singapur Singapur

3. Singapur Švédsko Finsko Finsko USA

4. USA Finsko Švédsko Německo Finsko

5. Německo USA Nizozemí USA Německo

6. Japonsko Německo Německo Švédsko Japonsko

7. Finsko Nizozemí USA Hongkong Hongkong

8. Nizozemí Dánsko Velká Británie Nizozemí Nizozemí

9. Dánsko Japonsko Hongkong Japonsko Velká Británie

10. Kanada Velká Británie Japonsko USA Švédsko

Zdroj: žebříčky WEF/GCI

IMD

Mezinárodní institut pro rozvoj managementu (IMD) své zkušenosti s konku

renceschopností a jejím posuzováním uvedl v samostatném materiálu [43], ve

kterém více než úvahy o vývoji přístupů k definování konkurenceschopnosti

si zaslouží pozornost deset zlatých pravidel pro konkurenceschopnost zemí:

‒ vytvoření stabilního předvídatelného legislativního a správního pro

středí,

‒ zajistit rychlost, transparentnost a odpovědnost státní správy, stejně

jako podmínky pro snadné podnikání,

‒ neustálé investování do rozvoje a udržování infrastruktury jak ekono

mické (silniční, letecké, telekomunikační atd.), tak i sociální (zdravot

ní, vzdělávání, důchody atd.),

‒ posilování střední třídy je klíčovým zdrojem prosperity a dlouhodobé

stability,

‒ udržování vyváženého vztahu mezi úrovní mezd, produktivitou a zda

něním,

‒ rozvíjení soukromého středně velkého podnikání je klíčovým prvkem

rozmanitosti v ekonomice,

‒ rozvíjení místního trhu podporou soukromých úspor a domácích in

vestic,

‒ vyvážení agresivity na mezinárodních trzích pomocí atraktivity dosa

hované díky aktivitám přidávajícím hodnotu,

‒ protiváhou výhody globalizace musí být zachování sociální soudrž

nosti a hodnotového systému,

MANAGEMENT INOVACÍ


‒ vrácení vždy hmatatelných známek úspěšné konkurenceschopnosti li

dem tím, že poskytne vyšší blahobyt pro všechny. Hodnocení mezinárodní konkurenceschopnosti IMD je realizováno od r. 1989 v podobě ročenky světové konkurenceschopnosti [World Competitiveness Yearbook /WCY]. Na stránkách IMD je k dispozici i přístup k on-line versi WCY,

8

která umožnuje přístup k informacím z hodnocení národních

ekonomik v čase (v současnosti je k dispozici pro 59 zemí). Michal Porter Profesor Porter

9

na počátku osmdesátých let minulého století publikoval sta

tě věnované konkurenceschopnosti, a jak sám přiznává, zaměřené zejména na hospodářskou soutěž na mikroúrovni. Jinými slovy, zajímal se o to, jak si mohou podniky konkurovat na jednotlivých trzích. Dle jeho názoru se nedají tyto zkušenosti přenést na konkurenceschopnost na národní úrovni.

Na počátku devadesátých let Porter rozšířil své studie [27] týkající se

konkurence podniků na celá odvětví (shluky odvětví – klastry) a jejich konkurenční chování v regionech a zemích. Určil čtyři interní faktory, které ovlivňují konkurenceschopnost, a dva faktory vnější a vzájemné vztahy mezi nimi prezentoval v podobě modelu diamantu (viz následující obrázek):

– podmínky faktorů – lidské zdroje, znalosti, materiálové zdroje, kapitá

lové zdroje, infrastruktura,

– podmínky poptávky – situace na domácím trhu, kdy zákazníci nutí

podniky inovovat a vytvořit konkurenceschopné produkty,

– firemní strategie, struktura a rivalita – strategické cíle podniků, způsob

jejich řízení, interní soupeření, to vše vytváří tlak pro inovace a tím

zvyšování konkurenceschopnosti,

– související a podpůrná odvětví – mohou představovat prostor pro out

sourcing a tím poskytovat nákladově výhodné vstupy a podílet se na

procesu inovací,

– vláda – jako první vnější faktor může ovlivnit prakticky každý z výše

uvedených faktorů, zejména výrobní faktory i domácí poptávku, vlád

ní intervence též mohou mít vliv na konkurenceschopnost,

– změny – jde o události, které nastávají mimo kontrolu podniků, vy

tvářejí diskontinuity, které mohou mít pozitivní, ale i negativní vliv na

konkurenční pozici.

23

KONKURENCESCHOPNOST


24

V podstatě byly výše uvedené faktory konkurenceschopnosti – původně urče

né pro klastry – následně přijaty i za faktory národní konkurenceschopnosti.

10

Přínos Michaela Portera pro vymezení pojetí konkurenceschopnosti spočívá

v zdůrazňování významu konkurenceschopnosti na mikroekonomické úrov

ni. Porter zdůrazňuje, že pouze firmy mohou vytvářet bohatství ‒ vlády, ne

vládní organizace a vysoké školy nemohou vytvářet bohatství.

11

Pro pozitivní hodnocení mezinárodní konkurenceschopnosti nestačí, aby

země byla makroekonomicky stabilní, velmi dobře fungovaly státní insti

tuce, důležitá je efektivnost podnikatelské sféry, tj. výkon na jednotku pra

covní síly a kapitálu. Vlády by měly působit jako katalyzátor, který pomáhá

společnostem zlepšit jejich konkurenční postavení, ovšem za klíčovou me

triku hodnocení konkurenceschopnosti považuje Porter produktivitu zdro

jů využívaných v daném místě.

12

To, že podniky či celé ekonomiky jsou

nuceny v zájmu udržení své pozice v mezinárodní soutěži snižovat ceny,

není signálem dosahování konkurenceschopnosti, ale spíše znamením jejich

nedostatečné konkurenceschopnosti. Za limitující faktor rozvoje národní

ekonomiky nelze považovat vlastní kapitál. Porter upozorňuje, že pokud se

ukazuje, že národní ekonomický prostor skýtá příležitost pro zhodnocení

kapitálu, lze si jej opatřit na mezinárodních kapitálových trzích. Za zmínku

stojí též Porterův názor, že se liší vnímání konkurenceschopnosti na úrovni

podnikové a na úrovni národní. Hospodářská soutěž na národní úrovni je hra

s kladným součtem, zatímco hospodářská soutěž mezi soupeřícími firmami

je hra s nulovým součtem [28].

■ ■ ■

MANAGEMENT INOVACÍ

Obr. č. 3 Porterův model diamantu

Zdroj: [27].

Změna

Vláda

Firemní

strategie,

struktura

a rivalita

Podmínky

poptávky

Podmínky

faktorů

Související

a podpůrná

odvětví


Patrně by nebyl problém najít i další vymezení pojmu konkurenceschopnost a další názory, jak ji hodnotit. S vědomím jisté generalizace lze současné poznatky zobecnit do následujících závěrů: konkurenceschopnost jednotlivé země bude záviset zejména na její produktivitě a rozumné makroekonomické politice, která vytváří vhodné podmínky pro prosperující ekonomiku i celou společnost.

Konkurenceschopnost z makroekonomického pohledu má ovšem své základy v mikroekonomice, v zdravém podnikatelském prostředí a kvalitativní úrovni (konkurenceschopnosti) jednotlivých podnikatelských subjektů. Klíčové pro jejich prosperitu budou takové pojmy, jako jsou produktivita, inovace a motivace (viz následující obrázek).

V případě komplexního pohledu na mezinárodní konkurenceschopnost země, zahrnující jak aspekt ekonomické úspěšnosti, tak i aspekt blaha občanů, pak výše uvedené musí platit i pro politický systém a fungování institucí a regionálních subjektů státní a veřejné správy.

13

1.2 Tlak na zvyšování konkurenceschopnosti Vstup do třetího tisíciletí vyvolal řadu otázek. Nicméně úspěšný vývoj ekonomiky signalizoval, že světovému hospodářství se daří, a nikdo netušil, že za sedm osm let se situace dramaticky změní, a to natolik, že se začne zvažovat, zda existující model řízení ekonomiky je ten správný.

Důsledkem prohlubujících se globalizačních procesů je klesající autonomie a nezávislost národních ekonomik. Čím je národní ekonomika otevřenější (má nedostatek nerostných surovin, malý domácí trh), tím více je její

25

KONKURENCESCHOPNOST

Nadnárodní

Strategie

Národní

Podniková

Konkurenceschopnost Aktivity

Národní, resp.

mezinárodní

Podniková

Produktivita

Inovace

Motivace

Zdroj: autor

Obr. č. 4 Vztah mezi strategií, konkurenceschopností a faktoryjejího naplňování


26

fungování závislé na zapojení do mezinárodních ekonomických vztahů a tím je též více závislá na všech změnách vnějšího ekonomického prostředí.

Ve světové ekonomice vykrystalizovali tři klíčoví hráči:

‒ ekonomika USA,

‒ ekonomika EU a

‒ ekonomiky tzv. rychle se rozvíjejících zemí ‒ RRZ.

14

Zatímco první dva hráči mají dosud značný ekonomický potenciál, nelze přehlédnout tu skutečnost, že tempa jejich hospodářského vývoje jsou několikrát nižší, než je vývoj RRZ.

Je to tedy zejména soudobý vývoj světové ekonomiky, který prochází v posledních letech proměnami a který nutí ekonomiky vyspělých zemí věnovat zvýšenou pozornost své konkurenceschopnosti.

Není pochyb o tom, že mezi významné soudobé faktory růstu národních ekonomik lze považovat:

‒ surovinové bohatství,

‒ výhodnou polohu, klimatické podmínky,

‒ nízké náklady (suroviny, energie, pracovní síla),

‒ silný vnitřní trh/export,

‒ inovace. Vyspělé ekonomiky zpravidla neoplývají výrazným surovinovým bohatstvím, jejich výrobní potenciál je obvykle výrazně vyšší, než je adekvátní místní poptávka. Za tohoto stavu se národohospodáři i vrcholový management firem musí zajímat o to, v čem je jejich komparativní výhoda, v čem by měli být konkurenceschopní. Je zřejmé, že jistý růstový potenciál nabízí poloha (moře, hory pro cestovní ruch, turistiku, sporty), nezanedbatelnou úlohu mohou mít nízké výrobní náklady (bohužel obvykle dočasnou). Místní utrácení v podobě jak veřejných výdajů, tak výdajů domácností sehrává též důležitou roli, byť je citlivé, a do značné míry závislé na hospodářském růstu či propadu. Většina vyspělých ekonomik jak na podnikové, tak národní úrovni si uvědomuje, že disproporci mezi disponibilními kapacitami a místní poptávkou může dlouhodobě řešit jen exportem. Zde se v současnosti nabízejí dvě cesty: export na nenasycené trhy, které jsou obvykle značně rizikové, nebo export na trhy rychle se rozvíjejících zemí. Ty ovšem stále rostoucí podíl standardní

MANAGEMENT INOVACÍ


produkce zvládají zabezpečovat sami, a dokonce ji i vyvážet. Takže šanci na úspěch na těchto trzích mají technicky náročné výrobky (high-produkce) nebo výrobky zajímavé designem, nové výrobky apod. Odtud je jen krůček k inovacím jako soudobému nejdůležitějšímu faktoru růstu. 1.2.1 Soudobý stav světové ekonomiky Politická polarita mezi Východem a Západem, která byla v průběhu devadesátých let utlumena, byla do jisté míry nahrazena polaritou ekonomickou – rozdíly mezi bohatými a chudými státy. Na počátku nového milénia se ovšem stále výrazněji hlásí o slovo další subjekt – rychle se rozvíjející ekonomiky.

Z tabulky č. 2 lze vysledovat dva klíčové závěry:

– kritický pro většinu ekonomik byl zvláště r. 2009,

– krizový vývoj se prakticky nedotkl Číny a Indie, proto se někdy neho

voří o celosvětovém charakteru finanční krize,

– v první polovině druhé dekády dochází ke křehkému oživení světové

ekonomiky, ekonomiky Indie a Číny si drží stále velmi dobré růstové

tempo.

Ačkoliv kapacita celosvětového trhu je obrovská, nelze přehlédnout, že se o ni ucházejí nejen vyspělé ekonomiky reprezentované USA a EU, ale stále častěji i rychle se rozvíjející země (RRZ). Jestliže za poslední léta se tra

27

KONKURENCESCHOPNOST

Tab. č. 2 Vývoj HDP ve vybraných zemích světa

USA EU IT FR UK SRN BRZ RF Indie Čína ČR

2005 3,6 1,5 0,7 1,9 2,2 0,8 3,2 6,4 9,2 10,1 6,4

2006 3,2 2,4 2,0 2,2 2,9 3,4 4,0 8,2 9,8 9,9 6,9

2007 2,2 2,9 1,5 2,4 2,6 2,7 6,1 8,5 9,4 11,1 5,5

2008 1,7 1,6 –1,3 0,2 0,5 1,0 5,1 5,2 7,4 9,6 2,7

2009 –2,9 –3,9 –5,0 –2,6 –4,9 –4,7 –0,2 –7,9 5,4 8,7 –4,8

2010 2,2 0,7 1,1 1,6 1,9 3,6 7,5 4,1 8,7 10,0 2,3

2011 1,7 1,5 0,2 1,5 0,9 3,0 3,5 4,3 7,3 9,6 2,0

2012 1,5 –0,9 –2,7 0,0 0,5 0,4 0,9 2,1 5,3 7,8 –0,9

2013 2,0 0,4 –0,8 1,0 1,9 1,1 2,1 2,0 4,8 7,7 –0,5

2014 2,4 0,9 –0,5 0,0 2,3 1,6 –0,2 0,4 6,6 7,3 2,0 (IT – Itálie, FR – Francie, UK – Velká Británie, BRZ – Brazilie, RF – Ruská federace.)

Zdroj: http://www.tradingeconomics.com, pro ČR www.czso.cz/csu/czso/hmu_cr


28

diční průmyslové země smířily s tím, že jim rychle se rozvíjející ekonomiky úspěšně konkurují a dodávají na národní trhy jejich spotřební zboží (textil, obuv, hračky), jisté rozčarování způsobují další dodávané produkty (elektronika) a klesající zájem ze strany RRZ o vysoce sofistikované výrobky, které si často a mnohem levněji jsou schopny též sami vyrobit.

Na druhé straně se ekonomiky vyspělých zemí potýkají s nestabilitou svého finančního sektoru, jejíž řešení je v současnosti považováno za jednu ze základních podmínek dalšího rozvoje. Není to jen eurozóna, která s notným zpožděním a opatrně reaguje na dluhovou krizi zpravidla opatrnou restriktivní politikou a která musela přiznat, že její bankovní systém má řadu trhlin. I vládní garnitury USA a Japonska neprovedly nutné reformy ve fiskální oblasti a finančním řízení státu. Vedle finanční nestability jsou za rizikové faktory růstu považovány i další skutečnosti, jako jsou prudký příliv kapitálu do Asie a Jižní Ameriky a naopak omezování investičních aktivit v rozvinutých zemích, nerovnováha obchodních bilancí, rychlý pohyb měnových kursů a v neposlední řadě i vysoké ceny řady důležitých komodit a potravin. Nelze přehlédnout i tu skutečnost, že lidé ve vyspělých ekonomikách si zvykli na vysoký sociální standard, konzumní společnost (která se nechová vždy nejhospodárněji), chtějí se bavit, užívat si života (mít četné zážitky) – to jsou činitele, které srážejí výkonnost vyspělých ekonomik.

Navíc se k J. E. Stiglitzovi

15

přidávají i další američtí ekonomové, kteří

upozorňují na rostoucí příjmovou nerovnost. V posledním období Nouriel Roubini

16

konstatuje, že domácnosti a chudší obyvatelé, kteří žijí hlavně ze

svých pracovních příjmů, mají větší mezní sklon ke spotřebě než korporace, bohaté domácnosti a ti, kteří žijí z investičních příjmů. Nerovnost také živí protesty po celém světě, politická a sociální nestabilita by mohla pro ekonomický růst představovat další riziko. Dluh ekonomického výzkumu a teorie Závažným problémem je, že chybějí fundované teoretické studie, které by zmapovaly, v čem jsou příčiny současného úspěchu rychle se rozvíjejících

MANAGEMENT INOVACÍ

Tab. č. 3 Zadlužení veřejných financí (vládní dluh vůči HDP) za r. 2013, v procentech

JAP USA Eurozóna SRN FR UK IT RF BRZ Indie Čína ČR

224 101 91 71 92 87 128 14 56 68 22 43


zemí (též RRZ) a naopak, v čem jsou příčiny pomalého růstu či dokonce stagnace vyspělých ekonomik.

A tak zatím hledáme různé dílčí argumenty, jimiž bychom zdůvodnili

současný úspěch ekonomického vývoje RRZ: dostupnost surovin, levná pracovní síla, navíc ochotná intenzivně pracovat, šetření na vývoji toho, co bylo již vyvinuto, a i nelegální formy získávání technického know-how. Svůj díl má ohromný vnitřní trh rychle se rozvíjejících ekonomik i výhodná struktura společnosti, ve které je vysoký podíl mladých lidí, garantování státem mnohem nižšího sociálního standardu členům společnosti, nedoceňování ochrany životního prostředí atd.

Uvážíme-li tu skutečnost, že rychle se rozvíjející ekonomiky mají vý

razně vyšší tempa růstu (viz tabulku č. 2), je již jen krůček k predikci, jak silným hráčem na světovém trhu budou tyto ekonomiky v příštích letech a zejména v dalším desetiletí a jaký osud čeká vyspělé ekonomiky. Jeden z chmurných scénářů přirovnává vývoj vyspělých ekonomických uskupení, jakým je třeba integrační uskupení zemí EU, k římské říši, která též ve své době neměla ekonomického konkurenta a přesto postupně zanikla.

17

Tab. č. 4 CEBR – Světová ekonomická liga

(Cebr World Economic League Table 2013/15)

Výkon – HDP v mld. USD

18

Pořadí ve světovém žebříčku

Změna

r. 2030/2012

Země r. 2012 r. 2013 r. 2014 r. 2012

predikce

r. 2024

predikce

r. 2030

USA 15 643 16 800 17 528 1 1 2 –1

Čína 8 249 9 181 10 028 2 2 1 +1

Japonsko 5 936 4 902 4 846 3 3 4 –1

Německo 3 405 3 636 3 794 4 5 7 –3

Francie 2 607 2 737 2 827 5 8 9 –4

Velká Británie 2 443 2 536 2 828 6 7 6

Brazílie 2 276 2 249 2 245 7 6 5 +2

Itálie 1 999 2 072 2 127 8 12 16 –8

Rusko 1 954 2 118 2 096 9 9 10 –1

Indie 1 834 1 825 1 996 10 4 3 +7

Kanada 1 777 1 825 1 769 11 11 11

Austrálie 1 533 1 505 1 436 12 14 15 –3

Španělsko 1 355 1 359 1 387 13 17 17 –4

Mexiko 1 188 1 259 1 288 14 13 13 +1

Korea 1 151 1 222 1 308 15 10 8 +7

Indonésie 894 870 859 16 15 12 +4

Zdroj: Cebr’s World Economic League Table 2013 a 2015

29

KONKURENCESCHOPNOST


MANAGEMENT INOVACÍ

30

Britský soukromý výzkumný ekonomický ústav CEBR [Centre for Economics and Business Research] pravidelně hodnotí vývoj klíčových světových ekonomik a mimo jiné sestavuje žebříčky nejvyspělejších světových ekonomik a predikuje jejich vývoj. Šestnáct nejvýkonnějších ekonomik je uvedeno v tabulce č. 4.

Ústav předpokládá, že čínská ekonomika, která v r. 2012 zaznamenala (měřeno HDP) 53 % ekonomiky USA, tuto ekonomiku dostihne v polovině příští dekády. Z hlediska pořadí ve světové ekonomice CEBR předpokládá výrazný posun u Indie a Koreje, mírný u Brazílie, stagnovat v žebříčku bude ekonomika Kanady, Velké Británie, Ruska, Austrálie. U řady vyspělých evropských zemí předpokládá CEBR mírný pokles (Německo, Francie), větší v případě Španělska a Itálie,

Nemají-li vyspělé země ztrácet své postavení ve světové ekonomice, musí projít řadou změn, některé budou mít dlouhodobý charakter, jiné musí být realizovány okamžitě. Mezi takové na čelném místě patří všechna opatření směřující ke zvýšení konkurenceschopnosti národních ekonomik.

19

1.2.2 Pohled OECD Poslední hodnotící zprávy věnované konkurenceschopnosti zemí OECD konstatují, že země sdružené v OECD v posledních letech výrazně přibrzdily svůj růst a potýkají se s dlouhodobou nezaměstnaností. K negativním rysům ekonomiky většiny států lze zařadit vysoké rozpočtové schodky a zadlužení veřejného sektoru a též nestabilitu na zbožových, kapitálových a komoditních trzích. Výraznými handicapy zemí OECD ve srovnání s dalšími zeměmi jsou:

– nerovnost příjmů, resp. rozšiřující se nůžky mezi nízko- a vysokopří

jmovými skupinami obyvatel,

20

– vysoký sociální standard,

– demografický vývoj, rozvojové a rychle se rozvíjející země mládnou,

vyspělé země stárnou.

Ačkoliv je možná předčasné hovořit o nutnosti definovat nový „normál“ vývoje vyspělé tržní ekonomiky, či re-kalibrovat tradiční poučky a praktiky hospodářské politiky, za zcela nevhodný je považován scénář laxnosti či nečinnosti vládních struktur.

Východiska z výše uvedené ne příliš příznivé situace v perspektivách konkurenceschopnosti zemí OECD jsou spatřována v následujících úkolech:


jdi (ve smyslu směřuj, jednej) strukturálně, sociálně a zeleně [Go Structural, Go Social and Go Green]:

– jednej strukturálně – cesta k prosperitě je spatřována zejména ve

strukturálních reformách založených na invenci, nových myšlenkách,

ty se musí projevit v nových přístupech ke vzdělávání, výzkumu,

inovacím, podnikání. Strukturální změny nelze vnímat jen z pohledu

změn v odvětvích či segmentech výroby, stability a transparentnos

ti bankovního systému, ve změnách infrastruktury, ale i ve změnách

daní, ve zdravotní péči, kvalifikaci atd.;

– jednej sociálně – před vládními exekutivami stojí v sociální oblasti

řada problémů, které je nutné řešit: rostoucí sociální náklady, vysoká

nezaměstnanost mládeže, prohlubující se nerovnoměrnost v příjmech:

cesta k tomu nevede jen přes přerozdělení příjmů, ale i vzdělávání

směřující k získání atraktivních dovedností;

– jednej zeleně – klíčové ekologické problémy, jako jsou produkce

skleníkových plynů, nedostupnost pitné vody pro 2,3 mld. lidí, trva

lý pokles biologické rozmanitosti na Zemi a řada dalších (dostupnost

potravin, energetická bezpečnost), jsou mementem pro budoucí vývoj.

Jde o témata, jejichž řešení v tradičním pojetí má kontraproduktivní

efekt na ekonomický růst. Nicméně do budoucna jsou neudržitelné

subvence škodící životnímu prostředí. Na programu dne jsou úvahy

o zdražování všech druhů znečišťování, zavedení uhlíkové daně, popř.

posílení environmentálních daní v daňovém koši, ale i podpora ekolo

gických inovací. Je nesporné, že zejména globalizační procesy mají modifikující vliv na samoregulující hospodářské mechanismy, jako problematické se jeví svébytné chování bankovního sektoru, který stál u zrodu nedávné finanční krize. Na úrovni seriózních mezinárodních institucí se vedou diskuse, do jaké míry je tradiční model fungování tržní ekonomiky udržitelný, jak může reagovat na prosazování výše uvedených výzev. 1.2.3 Pohled Evropské unie Exekutivní orgány EU si byly a jsou vědomy toho, že společenství svými kapacitami bez problémů pokryje domácí potřeby a k jeho hospodářskému rozvoji je nutný export.

31

KONKURENCESCHOPNOST


MANAGEMENT INOVACÍ

32

Bohužel země EU neoplývají výrazným nerostným bohatstvím, které by mohlo být předmětem vývozu, vysoký sociální standard spojený s vysokými mzdami znamená vysoké výrobní náklady a tím nízkou konkurenceschopnost standardních produktů. Ty, jak bylo uvedeno, již velmi dobře zvládají rychle se rozvíjející se země a řada nově nastupujících, jako jsou Turecko, Vietnam, Mexiko, Indonésie. Proto jako jistá perspektiva exportu a dalšího rozvoje zemí EU se jeví zaměření na inovace.

Evropská unie si v rámci strategických dokumentů již od počátku nového milénia kladla a klade jednoznačné cíle v oblasti konkurenceschopnosti a v jejím rámci tlaku na znalosti a inovace.

Klíčovým strategickým dokumentem EU pro druhé desetiletí je strategie Evropa 2020. EU navrhuje tři prioritní oblasti pro směřování hospodářských politik členských zemí EU:

– inteligentní růst založený na znalostech a inovacích,

– udržitelný růst založený na konkurenceschopné a ekologičtější ekono

mice,

– dosažení vysoké úrovně zaměstnanosti, sociální a územní soudržnosti.

Evropská komise předpokládá, že na konci druhé dekády by mělo být dosaženo následujících cílů:

– zvýšení zaměstnanosti o 6 %, tj. na 75 % obyvatelstva ve věku 20–64 let,

– výdaje na vědu a výzkum navýšit na 3 % HDP (v současnosti nedosa

hují ani 2 %),

21

– snížení emisí CO

2

o 20 %, zvýšení energetické účinnosti o 20 % a ná

růst používání obnovitelných zdrojů také o 20 %;

– snížení počtu žáků, kteří předčasně ukončí školní docházku, pod 10 %

a dosažení nejméně 40% podílu v terciární úrovni vzdělání u mladší

generace,

– snížení počtu osob ohrožených chudobou o 20 milionů.

Ve smyslu Strategie EU 2020 je členským státům doporučeno:

– realizovat strukturální změny v ekonomice,

– uplatňovat inovace v průmyslu,

– zabezpečit udržitelnost a účinnost zdrojů,


– kultivovat podnikatelské prostředí,

– posilovat jednotný trh,

– podporovat malé a střední podniky.

Evropská unie ve svých strategických materiálech jednoznačně zdůrazňuje

nutnost posilovat svou konkurenceschopnost a mimo jiné ji každoročně

hodnotí jak na úrovni celku, tak i jednotlivých států [40].

Za hlavní faktor hospodářského růstu jsou považovány konkurence

schopné firmy všech velikostí. Ve smyslu Strategie EU 2020 je členským

státům doporučeno:

33

KONKURENCESCHOPNOST

Evropa se dokáže

zcela vrátit na

předchozí cestu růstu,

zvýšit svůj potenciál,

a tak pokročit kupředu.

Obr. č. 5 Tři scénáře pro Evropu do roku 2020

růst před krizí

Scénář první: Udržitelné oživení

růst před krizí

Scénář druhý: Pomalé oživení

Evropské bohatství

zaznamenalo trvalou

ztrátu a nový růst

bude postaven

na tomto narušeném

základě.

růst před krizí

Scénář třetí: Promarněné desetiletí

Evropské bohatství

a potenciál

pro budoucí

růst zaznamenaly

trvalou ztrátu

roky

Zdroj: Strategie 2020 EU


MANAGEMENT INOVACÍ

34

– realizovat strukturální změny v ekonomice,

– uplatňovat inovace v průmyslu,

– zabezpečit udržitelnost a účinnost zdrojů,

– kultivovat podnikatelské prostředí,

– posilovat jednotný trh,

– podporovat malé a střední podniky. Slabou stránkou EU je její nákladová konkurenceschopnost a v jejím obsahu podstatný podíl přísluší vysokým mzdovým nákladům. Stranou pozornosti nemůže stát rozpočtová stabilita, která zprostředkovaně bude pozitivně působit i na bankovní sektor a jeho větší ochotu podporovat investice zejména v sektoru malých a středních podniků. Jako nadějná teritoria pro obchod (a EU s nimi navazuje vzájemně prospěšné vztahy) se jeví středomořské státy, země Latinské Ameriky a i vybrané země Afriky.

Za jeden z klíčových faktorů rozvoje konkurenceschopnosti EU jsou považovány inovační aktivity. I v chápání tohoto pojmu dochází k posunu. Inovace nejsou již spojovány jen s průmyslem a jeho výstupy – výrobky i službami, ale hovoří se o inovacích v širším kontextu: od inovací se očekávají přínosy ve směru péče o zdraví, kultury, ochrany životního prostředí atd. 1.3 Konkurenceschopnost ČR Ekonomika ČR prochází na prahu nového milénia proměnami. V první dekádě byl zaznamenán příznivý růst, který byl dvojnásobný ve srovnání s vývojem EU. Nic na tomto celkovém hodnocení první dekády nemění ta skutečnost, že se ČR v r. 2009 výrazně dotkla finanční krize a hospodářský vývoj v tomto roce poklesl o 4,7 %. Počátek druhé dekády sliboval křehké oživení, nicméně léta 2012 a 2013 skončily opět v červených číslech a růst ekonomiky je zaznamenán až v r. 2014 a 2015. Tab. č. 5 Vybrané indikátory vývoje čs. ekonomiky

Ukazatel 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

Průmyslová produkce 3,9 8,3 10,6 –1,8 –13,6 8,6 5,9 –0,8 –0,1 5,0

Výroba motorových

vozidel

23,1 18,2 16,7 –0,9 –10,9 22,7 21,2 1,1 –3,3 13,5

Výroba strojů a zařízení 11,0 20,0 15,7 6,5 –28,3 15,0 10,8 1,9 2,8 3,4


Výroba počítačů, optických přístrojů a zařízení

5,0 21,0 17,3 8,4 –16,7 29,2 –2,7 –18,9 16,1 18,4

Stavební produkce 5,2 6,0 7,1 0,0 –0,9 –7,4 –3,6 –7,6 –6,7 4,3 Vývoz zboží a služeb 18,4 14,4 11,1 4,2 –9,8 15,0 9,3 4,2 0,1 8,8 Saldo stáního rozpočtu

–56,3 –97,6 –66,4 –20,0 –192,4 –156,4 –142,8 –101,0 –81,3 –77,8

Zdroj: data z ČSÚ (v procentech oproti minulému roku, saldo státního rozpočtu v mld. Kč)

Tab. č. 6 Vlastnická struktura českých firem (2011–2015) v mld. Kč

Základní kapitál květen 2011 podíl v % květen 2013 podíl v % květen 2015 podíl v % Vlastník z ČR 1310,0 54,2 1350,3 52,5 1323,2 50,0 Zahraniční vlastník 901,5 37,2 980,7 38,1 1055,4 39,8 Zahraniční vlastník – daňové ráje

391,8 16,2 416,8 16,2 427,5 16,1

Nedohledaný vlastník

203,1 8,4 243,0 9,4 269,5 10,2

Základní kapitál celkem

2415,3 100,0 2574,0 100,0 2648,1 100,0

Zdroj: Bisnode,

http://www.bisnode.cz/tiskove-zpravy/zahranicni-kapital-v-ceskych-firmach-z-roku-na



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist