načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Malý princ - kolibří vydání - A. de Saint-Exupery

Malý princ - kolibří vydání
-7%
sleva

Elektronická kniha: Malý princ - kolibří vydání
Autor:

S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této knížky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89 Kč 83
+
-
2,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79% 93%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 115
Rozměr: 16 cm
Úprava: tran : ilustrace (převážně barevné)
Vydání: 18. vydání v Albatrosu, 5. v překladu Richarda Podaného
Spolupracovali: z francouzštiny přeložil Richard Podaný
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-000-4762-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této knížky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, o odpovědnosti za ty, které máme rádi. A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké planetky, že si to možná ani neumíme představit...

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Malý princ – kolibří vydání Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.albatros.cz www.albatrosmedia.cz Antoine de Saint-Exupéry Malý princ – kolibří vydání – e -kniha Copyright © Albatros Media a. s., 2017 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv. AnTO ine de SAinT-exupéRy MALý pRinc↩ ) 4 ( ) 5 ( Mal ý princ AnTOine de SAinT–exupéRy ALBATROS Z francouzštiny přeložil Richard p odaný Some of the original drawings are registered trademarks, exclusive property of Saint-exupéry – d’Agay estate. Reproduction without prior express written consent of Saint-exupéry – d’Agay estate is strictly prohibited. Translation © Richard podaný, 2010 iSBn 978-80-00-04762-1 ) 7 ( VĚNUJI LÉONU WERTHOVI Omlouvám se dětem, že jsem tuhle knihu věnoval do ­ spělému. Mám k tomu závažnou omluvu: ten dospělý je nejlepším přítelem, jakého na světě mám. Mám i dal­ ší omluvu: ten dospělý rozumí všemu, dokonce i kni­ hám pro děti. A mám třetí omluvu: ten dospělý žije ve Francii a trpí tam hladem a zimou. Potřebuje utěšit. Pokud všechny zmíněné omluvy nestačí, klidně můžu knihu věnovat dítěti, kterým tenhle dospělý kdysi bý­ val. Všichni dospělí totiž začínali jako děti. (Málokdy si to ale pamatují.) Takže opravuji: VĚNUJI LÉONU WERTHOVI, KDYŽ BYL JEŠTĚ CHLAPEC ) 9 ( I Jednou, když mi bylo šest, četl jsem si knihu o pralese, která se jmenovala příběhy ze života, a viděl jsem tam úžasný obrázek. Byl na něm hroznýš, jak polyká šelmu. Tady máte kopii toho obrázku. V knize se psalo: Hroznýši polykají kořist vcelku, nerozkoušou ji. potom se nemůžou hýbat, půl roku jenom tráví a spí. Hodně jsem pak přemýšlel o tom, jak je život v džungli dobrodružný, a i mně se podařilo I ) 10 ( lovat barevnou pastelkou první obrázek. Obrázek číslo jedna. Vypadal takhle: u kázal jsem to veledílo dospělým a zeptal se, jestli jim nahání strach. Odpovídali mi: „proč by měl klobouk nahánět strach?“ na mém obrázku nebyl klobouk. Byl tam hroznýš, který zrovna tráví slona. nakreslil jsem tedy vnitřek hroznýše, aby tomu dospělí rozuměli. Vždycky se jim všechno musí vysvětlovat. Můj obrázek číslo dvě vypadal takhle: dospělí mi radili, abych nechal být obrázky otevřených i za vřených hroznýšů a místo toho se ) 11 ( mal o zeměpis, dě je pis, počty a mluvnici. proto jsem v šesti letech ukončil skvělou malířskou dráhu. Odradil mě neúspěch mých obrázků číslo jedna a číslo dvě. dospělí nikdy nic nepochopí sami od sebe – a pro děti je únavné jim pořád dokola všechno vysvětlovat... Musel jsem si tudíž vybrat jiné povolání. na učil jsem se pilotovat a zlétal jsem skoro celý svět. A opravdu mi zeměpis náramně posloužil. na první pohled jsem dokázal odlišit Čínu od Arizony. což se hodí, třeba když se v noci ztratíte. Jak život šel, potkával jsem spoustu seriózních lidí. něco jsem se nabydlel u nejrůznějších dospělých. Viděl jsem je hodně zblízka. názor jsem na ně ale nijak zvlášť nezměnil. Když jsem se setkal s někým, kdo mi připadal vcelku při smyslech, vyzkoušel jsem na něm obrázek číslo jedna, který jsem nosil pořád u sebe. chtěl jsem vědět, jestli je ten dospělý opravdu tak chápavý. Jenže vždycky odpovídali stejně: „To je klobouk.“ A tak jsem jim už nevykládal ani o hroznýších, ani o pralesech, ani o hvězdách. přizpůsobil jsem se jim. Mluvil jsem s nimi o bridži, o golfu, o politice a o krava tách. A dospělí byli velice spokojení, že poznali někoho tak rozumného. ) 12 ( II Tak jsem žil sám a neměl jsem nikoho, s kým bych si mohl do opravdy promluvit. Až se mi jednou, je to už šest let, v sa har ské poušti porouchalo letadlo. Rozbil se mi motor. A protože jsem s sebou neměl ani mechanika, ani cestující, chystal jsem se, že se do té obtížné opravy pustím úplně sám. Byla to pro mě otázka života nebo smrti. pitnou vodu jsem měl stěží na týden. první večer jsem si lehl na písek a usnul. Tisíc mil od lidmi obývaných krajů. Byl jsem mnohem osamocenější než trosečník na voru uprostřed oceánu. proto si asi dovedete představit, jak mě překvapilo, když mě za svítání probudil zvláštní hlásek. Říkal: „prosím tě... nakresli mi beránka!“ „cože?“ „nakresli mi beránka...“ Vyskočil jsem, jako by do mě hrom praštil. promnul jsem si oči. důkladně jsem se podíval. Stál přede mnou hodně zvláštní klučina a vážně si mě prohlížel. II ) 13 ( Tady máte obrázek, nakreslil jsem ho později, ale nejlíp, jak jsem uměl. přesto není ani zdaleka tak okouzlující jako předloha. nemůžu za to. Od malířské kariéry mě odradili dospělí, když mi bylo šest, takže jsem se naučil kreslit jen zavřené hroznýše a otevřené hroznýše. díval jsem se na to zjevení, valil jsem oči úžasem. neza po meňte, že jsem byl tisíc mil od lidmi obývaných krajů. A ten můj klučina nevypadal, že by zabloudil, že by umíral únavou, umíral hlady, umíral ) 14 ( žízní nebo umíral strachy. Ani trošku nepřipomínal dítě ztracené uprostřed pouště, tisíc mil od lidmi obývaných krajů. Když se mi konečně vrátila řeč, zeptal jsem se: „Ale... co tady děláš?“ A on jen zopakoval, potichu, jako by to bylo něco velmi důležitého: „prosím tě... nakresli mi beránka!“ Když je nějaká záhda příliš veliká, neodvážíme se neu po slechnout. přestože mně samotnému šlo právě o život, a i když mi to tisíc mil od lidmi obývaných krajů připadalo hodně zvláštní, vytáhl jsem z kapsy list papíru a plnicí pero. náhle jsem se ale rozpomněl, že jsem studoval hlavně zeměpis, dějepis, počty a mluvnici, a řekl jsem tomu klučinovi (trochu nabručeně), že neumím kreslit. Odpově děl mi: „To nevadí. nakresli mi beránka.“ Beránka jsem jaktěživ nekreslil, udělal jsem pro - to radši novou verzi jednoho z jediných dvou obrázků, které jsem zvládal. Toho se zavřeným hroznýšem. Zarazilo mě, když klučina namítl: „ne! ne! Já nechci slona v hroznýšovi. Hroznýš je moc ne bezpečný a slon zase moc neskladný. Jenže u mě doma je málo místa. potřebuju beránka. nakresli mi beránka.“ A tak jsem mu ho nakreslil. ) 15 ( p ozorně mě sledoval a pak namítl: „ne! Tenhle je už hodně nemocný. nakresli jiného.“ Kreslil jsem: Můj přítel se usmál, laskavě a shovívavě. „Ale no tak... tohle není beránek, to už je beran. Vždyť má rohy...“ proto jsem kresbu znovu předělal: ) 16 ( Odmítl ho stejně jako ty dva předtím. „Tenhle je moc starý. c hci beránka, aby byl dlouho naživu.“ docházela mi už trpělivost, protože jsem potřeboval začít s rozebíráním motoru, a tak jsem načmáral tohle: A vybafl jsem: „To je bedna. Beránek, kterého chceš, je vevnitř.“ dost mě překvapilo, že se můj mladý přítel celý rozzářil. „přesně takového jsem chtěl! Myslíš, že bude potřebovat hodně trávy?“ „proč?“ „protože u mě doma je málo místa...“ „určitě to bude stačit. dal jsem ti docela malého beránka.“ naklonil se nad obrázek. „Tak maličký zase není... Jé, podívej! On usnul...“ A tak jsem se seznámil s malým princem. III Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, odkud přichá - zí. Malý princ mi kladl hodně otázek, ale ty moje jako kdyby vůbec ne slyšel. Všechno mi postupně odhalila jen jeho slova pro ne se ná spíš nazdařbůh. Třeba když poprvé uviděl moje le tadlo (ne budu vám ho kreslit, to už je na mě moc složité), zeptal se: III ) 18 ( „To je co, tahleta věc?“ „To není jen tak nějaká věc. Létá to. Je to letadlo. Moje le tadlo.“ A hrdě jsem mu oznámil, že jsem letec. nato vykřikl: „Vážně? Ty jsi spadl z nebe!“ „Ano,“ připustil jsem skromně. „no ne! To je legrační!...“ A malý princ se velice půvabně rozesmál, což mě notně naštvalo. Vyžaduji, aby druzí brali moje tragédie vážně. pak dodal: „Tak ty taky přicházíš z nebe! Z které jsi planety?“ došlo mi, že se tím třeba vysvětlí záhada jeho příchodu, a proto jsem se honem zeptal: „Takže ty jsi přišel z jiné planety?“ Jenže on neodpověděl. pořád se díval na moje letadlo, jen pomalu sklopil hlavu. „na tomhle jsi opravdu nemohl přijít moc zdaleka...“ A na dlouho se zasnil. potom vytáhl z kapsy mého beránka a začal ten nový poklad bedlivě pozorovat. Je vám asi jasné, jak mě to polovičaté důvěrné sdělení o „jiných planetách“ vyvedlo z míry. Snažil jsem se proto dozvědět trochu víc. „Odkud přicházíš, kloučku? Kde je to tvoje ‚doma‘? Kam si chceš odvézt mého beránka?“


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist