načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Malý princ - kapesní vydání - Antoine de Saint-Exupéry; Antoine de Saint-Exupéry

Kniha: Malý princ - kapesní vydání
Autor: ;

S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této knížky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti ...
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  94
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  129 Kč
27%
naše sleva
3,1
bo za nákup

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Rok vydání: 2015-02-01
Počet stran: 96
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 93 stran : ilustrace (převážně barev.)
Vydání: 14. vyd. v Albatrosu, 2. v překladu Richarda Podaného
Spolupracovali: z francouzštiny přeložil Richard Podaný
Vazba: měkké desky z kartonu
ISBN: 9788000034249
EAN: 9788000034249
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této knížky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, o odpovědnosti za ty, které máme rádi. A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké planetky, že si to možná ani neumíme představit...

Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

) 9 ( ) 8 (
i
Jednou, když mi bylo šest, četl jsem si knihu o pralese,
která se jmenovala Příběhy ze života, a viděl jsem tam
úžasný obrázek. Byl na něm hroznýš, jak polyká šelmu.
Tady máte kopii toho obrázku.
V knize se psalo: Hroznýši polykají kořist vcelku,
nerozkoušou ji. Potom se nemůžou hýbat, půl roku jenom
tráví a spí.
Hodně jsem pak přemýšlel o tom, jak je život v džungli
dobrodružný, a i mně se podařilo namalovat barevnou
pastelkou první obrázek. Obrázek číslo jedna. Vypadal
takhle:





) 11 ( ) 10 (
Ukázal jsem své veledílo dospělým a ptal jsem se jich,
Ukázal jsem to veledílo dospělým a zeptal se, jestli jim
nahání strach.
Odpovídali mi: „Proč by měl klobouk nahánět strach?“
Na mém obrázku nebyl klobouk. Byl tam hroznýš, který
zrovna tráví slona. Nakreslil jsem tedy vnitřek
hroznýše, aby tomu dospělí rozuměli. Vždycky se jim všechno
musí vysvětlovat. Můj obrázek číslo dvě vypadal takhle:
Dospělí mi radili, abych nechal být obrázky otevřených
i za vřených hroznýšů a místo toho se zajímal o
zeměpis, dě je pis, počty a mluvnici. Proto jsem v šesti letech
ukončil skvělou malířskou dráhu. Odradil mě neúspěch
mých obrázků číslo jedna a číslo dvě. Dospělí nikdy nic
nepochopí sami od sebe – a pro děti je únavné jim
pořád dokola všechno vysvětlovat... Musel jsem si tudíž
vybrat jiné povolání. Na učil jsem se pilotovat a zlétal jsem
skoro celý svět.
A opravdu mi zeměpis náramně posloužil. Na první
pohled jsem dokázal odlišit Čínu od Arizony. Což se hodí,
třeba když se v noci ztratíte.
Jak život šel, potkával jsem spoustu seriózních lidí.
Něco jsem se nabydlel u nejrůznějších dospělých. Viděl
jsem je hodně zblízka. Názor jsem na ně ale nijak zvlášť
nezměnil.
Když jsem se setkal s někým, kdo mi připadal vcelku při
smyslech, vyzkoušel jsem na něm obrázek číslo jedna,
který jsem nosil pořád u sebe. Chtěl jsem vědět, jestli je
ten dospělý opravdu tak chápavý. Jenže vždycky odpoví -
dali stejně: „To je klobouk.“ A tak jsem jim už nevykládal
ani o hroznýších, ani o pralesech, ani o hvězdách.
Přizpůsobil jsem se jim. Mluvil jsem s nimi o bridži, o golfu,
o politice a o krava tách. A dospělí byli velice spokojení,
že poznali někoho tak rozumného.





) 11 ( ) 10 (
Ukázal jsem své veledílo dospělým a ptal jsem se jich,
Ukázal jsem to veledílo dospělým a zeptal se, jestli jim
nahání strach.
Odpovídali mi: „Proč by měl klobouk nahánět strach?“
Na mém obrázku nebyl klobouk. Byl tam hroznýš, který
zrovna tráví slona. Nakreslil jsem tedy vnitřek
hroznýše, aby tomu dospělí rozuměli. Vždycky se jim všechno
musí vysvětlovat. Můj obrázek číslo dvě vypadal takhle:
Dospělí mi radili, abych nechal být obrázky otevřených
i za vřených hroznýšů a místo toho se zajímal o
zeměpis, dě je pis, počty a mluvnici. Proto jsem v šesti letech
ukončil skvělou malířskou dráhu. Odradil mě neúspěch
mých obrázků číslo jedna a číslo dvě. Dospělí nikdy nic
nepochopí sami od sebe – a pro děti je únavné jim
pořád dokola všechno vysvětlovat... Musel jsem si tudíž
vybrat jiné povolání. Na učil jsem se pilotovat a zlétal jsem
skoro celý svět.
A opravdu mi zeměpis náramně posloužil. Na první
pohled jsem dokázal odlišit Čínu od Arizony. Což se hodí,
třeba když se v noci ztratíte.
Jak život šel, potkával jsem spoustu seriózních lidí.
Něco jsem se nabydlel u nejrůznějších dospělých. Viděl
jsem je hodně zblízka. Názor jsem na ně ale nijak zvlášť
nezměnil.
Když jsem se setkal s někým, kdo mi připadal vcelku při
smyslech, vyzkoušel jsem na něm obrázek číslo jedna,
který jsem nosil pořád u sebe. Chtěl jsem vědět, jestli je
ten dospělý opravdu tak chápavý. Jenže vždycky odpoví -
dali stejně: „To je klobouk.“ A tak jsem jim už nevykládal
ani o hroznýších, ani o pralesech, ani o hvězdách.
Přizpůsobil jsem se jim. Mluvil jsem s nimi o bridži, o golfu,
o politice a o krava tách. A dospělí byli velice spokojení,
že poznali někoho tak rozumného.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist