načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Malý Mikuláš - René Goscinny

Malý Mikuláš

Elektronická kniha: Malý Mikuláš
Autor:

Mikuláš je malý nezbedný klučík s partou kamarádů, kupou bláznivých nápadů a s úžasným dětským pohledem na svět. Už v 60. letech se stal ve Francii jedním ze symbolů dětské ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 117
Rozměr: 19 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 3., upr. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Petit Nicolas
Spolupracovali: ilustrace Sempé
přeložila Tamara Sýkorová-Řezáčová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-746-1017-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další z řady populárních francouzských knížek o patáliích kluka Mikuláše a jeho přátel a rodiny.

Popis nakladatele

Mikuláš je malý nezbedný klučík s partou kamarádů, kupou bláznivých nápadů a s úžasným dětským pohledem na svět. Už v 60. letech se stal ve Francii jedním ze symbolů dětské literatury a od té doby bavil čtenáře po celém světě. Jeho příběhy dostanou každého, svým promyšleným a nevinným humorem, lehkostí stylu, a výjimečným literárním talentem autora – Réné Goscinyho. Příhody Mikuláše a jeho legračních kamarádů tlustého Vendelína, vychloubavého Augustína, silného Albína, šprta Celestýna, Kryšpína,Viktorína či Fridolína jsou vlastně celkem obyčejné postřehy všedních dnů. Vynikající pointy dodávají někdy úsměvně filozofický podtón a skutečně nemusíte být dětmi, byste se zasmáli inteligentnímu a nadčasovému vtipu, který, mnohem víc než v ději, spočívá v jazyce a slovních hříčkách.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Malý Mikuláš


Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2011.

Bořivojova 75, Praha 3

Le petit Nicolas

By Goscinny / Sempé

Copyright © 1960, by Éditions Denoël

New edition © 2002

All rights reserved.

Z francouzského originálu Le petit Nicolas přeložila © 1997,

2011 Tamara Sýkorová-Řezáčová Sazba: Proxima, s.r.o.

Elektronické formáty Dagmar Wankowska, LiamART

Třetí upravené vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7507-928-2 (pdf)


Goscinny Sempé

Malý Mikuláš

přeložila Tamara Sýkorová-Řezáčová

BB/art



Upomínka na celý život

D

neska jsme se do školy už těšili, jelikož se naše třída má fotit, abychom měli

upomínku na celý život, jak nám řekla paní učitelka. A taky nám řekla, žemáme přijít do školy čistí a učesaní.

Šel jsem tedy do školy s vlasy naplácanými brilantinou, a když jsem vkročil dodvora, byli tam už všichni kluci a paní učitelka právě nadávala Augustýnovi, že přišelpřevlečený za Marťana. Augustýn má totiž děsně bohatého tatínka a ten mu koupí, nač si Augustýn vzpomene, třeba všecky hračky světa. Augustýn řekl paní učitelce, že chce na té fotografii vypadat jako Marťan, a když mu to nedovolí, že půjde pryč.

Fotograf tam už byl taky se svým aparátem a paní učitelka mu řekla, že si mápospíšit, abychom nepromarnili celou hodinu matematiky. Celestýn, který je nejlepší žák ze třídy a mazánek paní učitelky, prohlásil, že by to byla škoda, jelikož mámate>5


matiku rád a má správně vypočítané všecky příklady, co jsme

měli za domácí úkol. Albín, to je jeden strašně silný kluk, měl

chuť dát mu do mouly, ale Celestýn nosí brýle, a tak honemůžeme fackovat, kdy nás napadne. Paní učitelka serozkřikla, že jsme nesnesitelní, a jestli hned nepřestaneme, nebude

se fotografovat a vrátíme se do třídy.

Vmísil se do toho fotograf a uklidňoval nás: ,,No tak, no tak, mírněte se, ticho,prosím! Umím s dětmi zacházet, vím, jak na ně, všechno proběhne hladce, uvidíte!“

Fotograf nám nařídil, že se máme rozdělit do tří řad. První bude sedět na zemi, druhá bude stát kolem paní učitelky, která bude sedět na židli, a třetí řada bude stát za druhou na bednách. Měl to fakt dobře promyšlené, to se musí uznat.

Pro bedny jsme šli do sklepa. Užili jsme si při tom dost legrace, jelikož ve sklepěnení moc světla a Viktorín si dal na hlavu pytel a houkal: ,,Hú, hú, já jsem duch!“ Pakpřišla paní učitelka. Tvářila se nespokojeně, a tak jsme urychleně vynesli ty bedny na dvůr. Jenom Viktorín tam zůstal. S pytlem na hlavě neviděl, co se děje, a tak pořádvykřikoval: ,,Hú, hú, já jsem duch!“ Paní učitelka mu pytel z hlavy sundala. Ten se divil!

Když se vrátili spolu na dvůr, paní učitelka pustila Viktorínovo ucho a přejela sirukou po čele.

,,Ale vždyť vy jste celí černí!“ zvolala.

Je fakt, že jak jsme dělali ve sklepě špumprnákle, trochu jsme se umazali. Paníučitelka byla naštvaná, ale fotograf řekl, že to nic, že se stihneme umýt, než on rozestaví bedny a židli pro fotografii. Čistý obličej měl kromě Celestýna jenom Augustýn, který měl na hlavě marťanskou helmu,podobnou obrovskému obrácenému poháru.

,,Vidíte,“ řekl Augustýn paní učitelce, ,,kdyby všichni přišli dneskaoblečení jako já, bylo by to teď bez problému.“

Viděl jsem na paní učitelce, že má chuť vytahat Augustýna za uši, ale na helmě neměla zač chytit. To marťanské oblečení je fakt hrozněvýhodné! 6


Vrátili jsme se umytí a učesaní. Byli jsme sice krapánekpromočení, ale fotograf řekl, že to nevadí, na fotografii že to stejně nebude vidět.

,,Tak to bychom měli,“ řekl fotograf. ,,Chcete udělat svépaní učitelce radost?“

Odpověděli jsme, že chceme, jelikož máme paní učitelkurádi, ona je vážně bezvadná, zvlášť když ji nezlobíme.

,,Tak tedy hezky v klidu, beze zmatku, zaujměte místa na fotografování. Největší se postaví na bedny, prostřední zůstanou stát a nejmenší se posadí na zem do první řady.“

,,Velký jsem tu jenom já,“ vytahoval se Albín a odstrkával všechny ostatní kluky, co se chtěli postavit na bedny. Augustýn se tam cpal pořád dál, a tak ho Albín bouchlpěstí do helmy a pořádně si namlátil. Několik nás potom muselo sundávat Augustýnovi helmu z hlavy, jelikož se uzávěr zablokoval.

Paní učitelka nás upozornila, že nás naposledy napomíná, a stane-li se ještě něco,budeme mít okamžitě hodinu matematiky. Tak jsme si řekli, že musíme být hodní, a šli jsme na místa, jenom Augustýn šel za fotografem a zeptal se ho:

,,Co to máte za přístroj?“

Fotograf se usmál a odpověděl: ,,To je taková bedýnka, z které vyletí ptáček,chlaečku.“

,,Ta vaše bedna je pěkně zastaralá,“ ušklíbl se Augustýn, ,,to můj tatínek mi dalfotoaparát a ten má clonu proti slunci, objektiv s krátkým ohniskem, teleobjektiv apochoitelně taky filtry a odrazné desky...“

Fotograf vypadal překvapeně. Přestal se usmívat a vyzval Augustýna, aby šel na své místo.

,,Máte aspoň fotoelektrickou buňku?“ zeptal se ještě Augustýn.

,,Naposledy ti říkám, vrať se na místo!“ zařval fotograf a začal se najednou tvářitnějak nervózně.

Konečně jsme byli na místech. Já jsem seděl na zemi vedle Vendelína. Vendelín je můj kamarád a je hrozně tlustý, jelikož od rána do večera pořád jenom jí. Právěpo>7


řádal chleba namazaný marmeládou a fotograf mu řekl, aby přestal jíst, aleVendelín mu odpověděl, že se přece musí udržovat při životě.

,,Okamžitě nech toho jídla!“ vykřikla paní učitelka, která seděla zrovna za Vendelínem. Vendelín se tak lekl, že upustil namazaný chleba na košili.

,,Tak to by bylo,“ poznamenal Vendelín a snažil se setřít marmeládu z košile zbytkem chleba.

Paní učitelka řekla, že se nedá dělat nic jiného než strčit Vendelína do poslední řady, aby nebylo tu skvrnu vidět. ,,Albíne, pusťte kamaráda na své místo,“ řekla.

,,To není můj kamarád,“ řekl Albín. ,,A na své místo ho nepustím. Stačí, když se otočí k fotografovi zády, pak nebude vidět ani ta skvrna, ani jeho tlustý ciferník.“

Paní učitelka se rozzlobila a dala Albínovi za trest padesátkrát opsat větu: ,,Ne- mám odmítat postoupit svoje místo kamarádovi, kterému upadl na košili chléb s marmeládou.“

Albín už byl zticha, slezl z bedny a šel do první řady, a Vendelín šel dozadu.Neobešlo se to bez zmatků, jelikož když Albín míjel Vendelína, praštil ho do nosu.Vendelín ho chtěl kopnout, ale Albín uhnul – on je hrozně mrštný – a kopanec slízl Celestýn, naštěstí na místě, kde nemá brýle. To mu samozřejmě nebránilo, abyzačal brečet a naříkat, že nevidí, že ho nikdo nemá rád a že chce umřít. Paní učitelka ho utěšila, umyla, znovu učesala a Vendelínovi napařila trest. Musí stokrát napsat: ,,Nemám tlouci kamaráda, který mi nijak neubližuje a který nosí brýle.“

,,To ti patří!“ řekl Celestýn. Ale paní učitelka mu dala taky za trest něcoopisovat. Celestýna to tak překvapilo, že zapomněl i na brek. Paní učitelka rozdávala tresty jako divá, takže jsme dostali skoro všichni něco opisovat nebo skloňovat. Potom paní učitelka řekla: ,,Tak doufám, že se teď konečně uklidníte. Jestli budete opravdu hodní, zruším všecky tresty. Tak se narovnejte, pěkně se usmívejte a pan fotograf nám udělákrásnou fotografii.“

Nechtěli jsme paní učitelku rozčilovat, a tak jsme ji poslechli.Zaujali jsme pózu a usmívali jsme se. 8


Ale krásnou upomínku na celý život přece jenom nemáme, jelikož když jsme zaujali

pózy, všimli jsme si, že tam fotograf už není. Prostě odešel, ani nikomu nic neřekl.

9

Poslední řada (zleva doprava): Martin (právě se pohnul), Drobek, Pupík,

Duchoň, Viktorín, Adalbert, Albín, Kozák, Fazule, Svátek, Kadlík, Vačnatec.

Prostřední řada: Pavel Božožof, Jakub Božožof, Razič, Lupen, Hnědák, Dyba,

Horák, Tryska, Buchar, Augustýn, Kuře, Pitvora, Votýpka.

Sedící: Rigol, Vítek, Hanibal, Škraloup, Honák, paní učitelka, Celestýn, Mikuláš,

Kec, Grosini, Gonzales, Šňupec, Vendelín a Muchař (právě ho vyhodili).


10


Kovbojové

P

ozval jsem na dneska odpoledne kluky k nám, že si budeme hrát na kovboje.

Každý z nich se na to vybavil, jak mohl. Viktorín přišel s kompletní policajtskou výzbrojí, kterou mu dal jeho tatínek – s helmou, s pouty, revolverem, s bílýmpendrekem a píšťalkou. Albín měl na sobě starý skautský klobouk po bratrovi a pás se spoustou dřevěných nábojnic a s dvěma pouzdry, ve kterých měl senzačnírevolvery s pažbami vykládanými slonovinou jako ta pudřenka, co dal tatínek mamince po té hádce kvůli připálené pečeni, jak maminka říkala, že za to stejně může on,protože přišel pozdě domů. Vendelín byl oblečený jako Indián, měl dřevěnou sekyrku a na hlavě péra, a vypadal jako tlusté kuře. Augustýn, který strašně rád chodí vpřevlečení a má děsně bohatého tatínka, který mu koupí všechno, nač si vzpomene,přišel od hlavy až k patě jako kovboj – měl kalhoty z jehnětiny, koženou vestu,kost>11


kovanou košili, široký kovbojský klobouk, revolvery se zásobníky a fantastické

ostruhy. Já jsem měl černou masku, kterou jsem dostal na dětský karneval, svou

starou špuntovku a okolo krku červený šátek, což byla vlastně maminčinaodložená šála. Vypadali jsme opravdu senzačně.

Byli jsme na zahradě a maminka řekla, že nás zavolá, až bude svačina.

,,Tak víte co, pánové?“ řekl jsem. ,,Já jsem mladý muž, který jede na Západ, a mám bílého koně, a vy jste banditi a přepadnete mě, ale já nad vámi nakonec zvítězím.“

Ostatní s tím nesouhlasili. To je na tom to nejhorší – když si člověk hraje sám, je to nuda, a když není sám, musí se s ostatními pořád jen hádat.

,,Proč bych neměl být tím mladým mužem já,“ řekl Albín, ,,a proč bych takyneměl mít bílého koně?“

,,S takovou makovicí, jako máš ty, nemůžeš dělat mladého muže,“ řekl mu Vendelín.

,,Ty, Indiáne, koukej držet zobák, nebo tě nakopnu do biskupa!“ řekl Albín, který má hroznou sílu a rád rozdává rány pěstí na všecky strany, hlavně do nosukamarádům, ale s tím biskupem mě překvapil, to je fakt, i když je pravda, že Vendelínvážně vypadá jako tlusté kuře.

,,Mně je to fuk,“ prohlásil Viktorín, ,,já budu šerif.“

,,Ty, a šerif?“ řekl Augustýn. ,,Už jsi někdy viděl šerifa

s policajtskou helmou? Dovol, abych se zasmál!“

To se Viktorínovi nelíbilo, jelikož jeho tatínek jepolicejní strážník.

,,Můj tatínek taky nosí helmu,“ řekl,

,,a nikdo se mu nesměje.“

,,Kdyby se s takovouhle výstrojí objevil

v Texasu, smáli by se mu všichni, až by se

za břicho popadali,“ řekl Augustýn aViktorín mu dal facku. Augustýn vytáhl

z pouzdra revolver a zvolal:

,,Toho budeš litovat, Joe!“

12


Viktorín mu dal další pohlavek a Augustýn si kecl na zem a začal dělat zrevolveru paf! paf! paf!

Viktorín se chytil za břicho, všelijak kroutil obličej, pak padl k zemi a zašeptal: ,,Dostals mě, kojote, ale budu pomstěn!“

Já jsem cválal po zahradě a plácal jsem se zezadu do kalhot, abych popohnalkoně, ale Albín mě dohonil.

,,Slez z toho koně!“ řekl mi. ,,Bílý kůň patří mně!“

,,A to zase ne,“ řekl jsem mu, ,,já jsem tu doma a bílého koně mám já!“

A tak mi Albín dal jednu do nosu.

Viktorín silně zapískal na píšťalku.

,,Jsi zloděj koní,“ řekl Albínovi, ,,a u nás v Kansas City zloděje koní věšíme!“

Přiběhl Vendelín a křičel: ,,Počkat! Ty ho nemůžeš pověsit, šerif jsem já!“

,,Odkdy, ty špinavý kojote?“ zeptal se Viktorín.

Vendelín popadl svou dřevěnou sekyrku a bims!, praštil násadou Viktorína dohlavy. Viktorín to nečekal, jelikož Vendelín se obyčejně nerad pere. Ještě že měl nahlavě helmu!

,,Moje helma! Rozbil jsi mi helmu!“ ječel Viktorín a rozběhl se za Vendelínem,zatímco já jsem zase začal cválat po zahradě.

,,Hej, kluci, přestaňte! Slyšíte? Mám nápad,“ řekl Albín. ,,My budeme ušlechtilíběloši a Vendelín bude náčelník zlých Indiánů a pokusí se nás skalpovat a vezmejednoho z nás do zajetí, ale nám se podaří uniknout a osvobodit zajatce a Vendelína porazíme!“

My jsme byli všichni pro, jelikož to byl bezva nápad, jenom Vendelín byl proti.

,,Proč bych zrovna já měl být Indián?“ bránil se.

,,Protože máš na hlavě peří, nádivo!“ řekl mu Augustýn. ,,A vůbec, jestli se ti to nelíbí, tak si s námi nemusíš hrát, beztak pořád jenom otravuješ, fakt!“

,,Když jste takoví, tak já teda nehraju,“ řekl Vendelín a šel do koutatrucovat a sníst čokoládový chlebíček, který měl v kapse.

13


,,Proč by nehrál, musí hrát!“ zvolal Albín. ,,Vždyť je to jediný Indián, kterého tumáme, a jestli nebude hrát, oškubu ho!“

Vendelín tedy svolil, ale jenom pod tou podmínkou, že nebude zlý, nýbrž hodný Indián.

,,No tak jo, koneckonců můžeš být třeba vzbouřenec,“ kývl Augustýn.

,,A kdo bude dělat zajatce?“ zeptal jsem se.

,,Třeba Augustýn,“ navrhl Albín, ,,přivážeme ho ke stromu šňůrou na prádlo.“

,,No dovol, to nejde,“ rozčilil se Augustýn. ,,Proč já? Nemůžu přece dělat zajatce, když mám nejlepší oblečení ze všech!“

,,No a co má bejt?“ zasmál se Albín. ,,Odmítám si snad já s vámi hrát jen proto, že mám bílého koně?“

,,Bílého koně mám já,“ opravil jsem ho.

Albín se naštval, řekl, že bílý kůň je jeho, a jestli se mi to nelíbí, že mi dá do nosu.

,,Jen si to zkus!“ řekl jsem a on to zkusil a povedlo se mu to.

,,Ani hnout, Oklahoma Kide!“ křičel Augustýn a střílel na všecky strany z revolveru.

Viktorín pískal na píšťalku jako pominutý a vykřikoval: ,,Héj, já jsem šerif a všecky vás zatýkám!“

Vendelín ho praštil do helmy svou sekyrkou a řekl mu, že ho bere do zajetí, aViktorín se rozzuřil, protože mu píšťalka spadla do trávy, a já jsem brečel a řekl jsem 14


Albínovi, že jsem tu doma a že už ho nechci ani vidět. Všichni křičeli, bylo topri

ma, bavili jsme se opravdu bezva.

Vtom vyšel z domu tatínek a nevypadal moc spokojeně.

,,Co je to za rámus, děti, neumíte se bavit slušně?“

,,Za všecko může, prosím, Augustýn, nechce dělat zajatce!“ řekl Albín.

,,Chceš dostat po kebuli?“ zeptal se Augustýn a znovu se začali prát, ale tatínek je

od sebe odtrhl.

,,Víte co, děti,“ řekl tatínek, ,,já vám ukážu, jak se to hraje. Zajatcem

budu já!“

Měli jsme děsnou radost. Můj tatínek je opravdu senzační.Přivá

zali jsme ho šňůrou na prádlo ke stromu, a sotva jsme s tím byliho

tovi, vidíme pana Durdu, jak skáče přes plot k nám do zahrady.

Pan Durda je náš soused, který si z tatínka rád dělá legraci.

,,Já si s vámi taky chci zahrát, budu rudoch! Splašený býk!“

,,Vypadni odsud, Durdo, nikdo tě nevolal!“

Pan Durda je formát – postavil se před tatínka se zkříženýmaru

kama a řekl: ,,Nechť bledá tvář schová jazyk za zuby!“

Tatínek se zuřivě snažil dostat z pout a pan Durda tančil sindi

ánským pokřikem okolo stromu.

Byli bychom strašně rádi zůstali na zahradě a dívali se, jak si tatínek

s panem Durdou hrají a dělají opičky, ale nemohli jsme, jelikož násmamin

ka zavolala na svačinu a pak jsme šli do mého pokoje pouštět elektrickývlá

ček. Fakt jsem neměl ani tušení, že si tatínek tak rádhra

je na kovboje. Když jsme večer přišli na zahradu, byl pan

Durda už dávno pryč, ale tatínek byl pořád ještěpřipou

taný ke stromu, křičel a dělal příšerné obličeje.

To je senzace, když si někdo dokáže takhle hrát sám,

a ještě se přitom baví!

15


16




René Goscinny

RENÉ GOSCINNY


14. 8. 1926 - 5. 11. 1977

René Goscinny byl francouzský spisovatel a scenárista kreslených seriálů s postavou Asterixe.

Jeho otec, inženýr v chemickém průmyslu, pocházel z Polska a matka z Ukrajiny. V roce 1928 rodina přesídlila za prací do Argentiny. Goscinny vystudoval francouzské lyceum v Buenos Aires, poté krátce pracoval v New Yorku.

Po návratu do Francie počátkem 50. let 20. století se plně věnoval literární tvorbě. Společně s ilustrátorem Jean-Jacques Sempé vytvořili postavu malého Mikuláše (Le petit Nicolas) jehož příběhy zaznamenaly značný úspěch. Goscinnyho však nejvíce proslavily kreslené příběhy s postavičkami Asterixe, Obelixe a dalších Galů jež kreslil Albert Uderzo. Tyto příběhy byly přeloženy do více než stovky jazyků a patří k nejčtenějším dílům francouzské literatury.

K dalším jeho kresleným seriálům, které vznikaly současně, patří Lucky Luke, Iznogoud a jiné. Goscinny byl také šéfredaktorem časopisu kreslených seriálů Pilote a založil společně s A. Uderzem a Dargaudem studio kresleného filmu Studios Idéfix. V něm vznikla řada animovaných filmů jako např. Asterix a Kleopatra, Daisy Town, Daltonovi na výletě aj. Za svůj přínos kinematografii obdržel Goscinny posmrtně filmové ocenění Césara.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist