E-kniha: Malostranská psí zima – Pavla Skálová; Martina Skala

Malostranská psí zima

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.albatros.cz

www.albatrosmedia.cz

Pavla Skálová

Malostranská psí zima – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

3

ALBATROS

Ilustrovala

MARTINA SKALA

PAVLA SKÁLOVÁ

© Pavla Skálová, 2007

Illustrations © Martina Skala, 2007

ISBN 978-80-00-04829-1

Manželovi Pavla, tátovi Martina

7

Jsme tri holky, dve psí a jedna kocicí Jsme tři holky, dvě psí-mopsí, tedy dvě mopsice, a  jedna kočičí – perská kočka, a všechny žijeme s Naší ve starém domě u řeky, kde se říká „na náplavce“, blízko ještě staršího mostu. Já jsem z nás všech nejstarší.

Jmenuji se Fanča a všeho, co

se děje kolem mě, si bedlivě vší

mám a zapisuji si to za svoje čer

ná ouška. Budu vám vyprávět,

jak to u  nás na Malé Straně,

v  našem domě a  na náplavce,

chodí v zimě.

Jsme tři holky, dvě psí a jedna kočičí

8

My mopsice pocházíme z velmi starého a vznešeného psího rodu.

O tom nám, když jsme ještě byly štěňata, vyprávěla večer maminka, vždycky když jsme nemohly usnout. Říkala, že nikdo úplně přesně neví, jak moc je náš rod starý, ale kdysi dávno v Číně prý byli mopsíci chováni ve vznešených císařských rodinách pro potěšení. Do Evropy nás přivezli obchodníci s kořením. Maminka nám taky říkala, že nejvíc se mopsové mohou pyšnit tím, že jednou zachránili život slavnému Vilémovi Oranžskému, který vedl v  Nizozemí povstání proti Španělům. Španělé najali vrahy, kteří ho měli v noci, když spal, zabít. V člověčích knihách se o tom píše tak, že ho mopsové probudili štěkáním, on hned skočil na koně, ujel, a tím si za

chránil život. Protože se moje sestra

Džina narodila o rok a půl pozdě

ji než já, myslela jsem, že třeba

jí a  jejím sourozencům naše

maminka vyprávěla jiné po

hádky, ale Džina mi řekla,

že je slyšela taky a že byly

úplně stejné. Dohodly

jsme se, že věříme tomu,

9

co nám říkala maminka – že mopsové ty

vrahy zahnali, a tím zachránili Vilémovi

Oranžskému život.

Naši předkové jsou také vyobrazeni na

slavných obrazech královských rodin – tře

ba s anglickou královnou Viktorií, která měla

mopsíků několik a velmi je milovala. Jsme celé

světlé, Naše říká „béžové“, máme černé čumáčky,

černá sametová ouška a dvakrát zatočené ocásky.

Ty nosíme zakroucené skoro pořád, hlavně když máme radost. To jimi hodně rychle vrtíme. Ale když se něčeho bojíme nebo nám není dobře, tak je natáhneme a  svěsíme dolů. Víme, že někteří mopsíci jsou úplně celí černí, protože jednoho takového někdy potkáváme na procházce. Ale jen toho jednoho a Naše říkala, že černých mopsů je moc málo.

Dostaly jsme složitá jména, která jsou uvedena v našich rodokmenech. Rodokmen je zapsaný na takovém papíře, kterému lidé říkají „průkaz původu psa“. Jednak jsou tam uvedeni všichni naši předkové až do čtvrté generace před námi a jednak tam stojí,