Kniha: Malinký peníz na jeden telefonát do nového života – Petr Kotyk; Ivan Medek

Někdejší český novinář a muzikolog vzpomíná nejen na svá školní léta, ale rovněž na dobu normalizace a exilu. Po podpisu Charty 77 Ivan Medek vystřídal různá zaměstnání. Roku 1978 odešel do Rakouska, kde působil jako dopisovatel Hlasu Ameriky ve Vídni, poradce v uprchlickém táboře Traiskirchen a spolupracovník katolického sdružení Opus magnum Anastáze Opaska. Základem tohoto textu jsou rozhovory z let 1993 až 2007 a nahrávky pořízené pro Literární archiv Památníku národního písemnictví v rámci projektu Authentic. Rozhovor s Ivanem Medkem, ve kterém bývalý novinář a muzikolog vzpomíná především na dobu svého exilu.

Jednoho dne k nám přišel na návštěvu koncertní mistr České filharmonie, vynikající houslista a skvělý pedagog Stanislav Novák, a řekl: "Zahraj!" Vzal jsem housle a "takzvaně" hrál. Mistr Novák říkal: "Výš! Níž! Výš! Níž!" Ale u každého tónu! Nakonec mi housle vzal: "To nemá smysl!" O tom jsem byl přesvědčený i já. Podíval se na piáno, které jsme měli tenkrát půjčené, a povídá: "Vidím, že píšeš. Jdi se učit k profesoru Jaroslavu Řídkému, když se něco přiučíš, dostaneš se na konzervatoř." Později profesor Řídký, když mě posílal z učení do terénu, řekl: "Kdyby ti to komponování nešlo, tak můžeš dirigovat." Zděsil jsem se! A dodal: "Ale kdyby ti nešlo ani dirigování, můžeš psát do novin, to svede každý." Ivan Medek Ivan Medek (13. července 1925 Praha - 6. ledna 2010 Praha), český novinář, původně muzikolog, člen Talichova Českého komorního orchestru a spolupracovník České filharmonie, hudební publicista, teoretik a kritik, syn spisovatele Rudolfa Medka, bratr malíře Mikuláše Medka. Po roce 1969 nesměl publikovat, za podpis Charty 77 dostal výpověď ze Supraphonu, po přepadení Státní bezpečností v roce 1978 emigroval do Rakouska. Ve Vídni se stal dopisovatelem Hlasu Ameriky a spolupracoval s laickým katolickým sdružením Opus bonum Anastáze Opaska. Po roce 1989 se stal poradcem České filharmonie, poradcem ministra kultury, předsedou Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V letech 1993-1998 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla. Od roku 1991 je nositelem Řádu T. G. Masaryka. V roce 1999 byl vyznamenán medailí Za zásluhy. Za rok 2008 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.